Konfederace politických vězňů

•••

klikněte na obrázek pro více informací3. září 2005 se konala na sv. Hostýně oficiálně už 13. pouť MUKLů za účasti členů Konfederace politických vězňů, křesťanských politiků a dalších poutníků. Hlavním celebrantem mše sv. v 10:15 byl Michael Josef Pojezdný, opat strahovský, společně s mnoha dalšími koncelebranty, většinou kněžími postiženými útlakem bývalého režimu. Jako novinku bylo možno zaznamenat kladení věnců k památníku III. odboje provedené příslušníky hradní stráže s kapelou. Závěrečný mítink v Jurkovičově sále byl přístupný jen členům KPV.

•••

Další bitva mlátičky Nadi

Součástí Letní filmové školy (LFŠ) v Uherském Hradišti byly i Profily osobností, mj. i absolventa FAMU a filmového dokumentaristy Martina Vadase. Ten zde, spolu s kolektivem šesti historiků, formou komentovaného letopisu (3 x 3 hodiny), představil více než pět a půl hodin dochovaného fragmentu filmového záznamu z procesu se skupinou Milady Horákové z roku 1950. Ze současnosti má zaznamenáno mj. přes 70 hodin hrubého materiálu okolo soudních jednání s kpt. Vladimírem Hučínem, a na LFŠ představil komentované pásmo dokumentů Svoboda projevu. Nevynechal v něm ani dění při akci Konfederace politických vězňů (KPV) v rámci loňské tradiční Muklovské pouti na Svatém Hostýně.

A tak se kdekdo mohl dočíst v katalogu LFŠ: Svatý Hostýn srpen 2004 - politické shromáždění KPV s politiky KDU-ČSL a poslancem ODS Markem Bendou je konfrontováno s nositeli plakátů s portrétem Vladimíra Hučína s přeškrtnutými ústy. Nejmladšímu členu KPV stejně jako Zdeňce Mašínové bylo předem dopisem předsedkyně Konfederace zakázáno na Hostýně vystoupit. Nenávist vůči narušitelům, alias občanům majícím jen trochu jiný názor na politický proces s V.H., jsou stejně nenáviděni a napadáni, jako kdysi "rozvraceči" a "samozvanci". Obě rozvášněné skupiny se dokáží spojit až při závěrečném zpěvu Československé hymny. Válka trvá.

Muklovská pouť na Svatém Hostýně proběhla i 3.září 2005, sešli se na ní staří známí a bohužel poznali, že někdo se snaží, aby válka trvala. Hned ráno bylo v Bazilice Nanebevzetí Panny Marie připomenuto, že před Bohem si nejsme všichni rovni. Za pár hodin, při pouti muklů, budou před oltář přidány židle pro představitele organizace.

Pak se netradičně ve větším množství objevili policisté, městští se psy a státní bez nich. Ti dávali jasně najevo, že nemají nic společného s demokratickými policisty, jaké jsem poznal třeba ve Francii. Francouzští tehdy, také v čase teroristických útoků, chodili s úsměvem mezi lidmi, byli všem k dispozici a pozorovali, zda je vše v pořádku. Naši projevují ostentativní nezájem o případné kapsáře v davu poutníků, družně se baví u svého auta připraveni na povel zasáhnout.

Po mši průvod v čele s věnconosiči Hradní stráže došel na konec Jurkovičovy křížové cesty, k prostému pomníčku na paměť popravených, zastřelených, umučených a vězněných v období bolševického teroru v letech 1948 až 1989. Na závěr pietního aktu, po zpěvu české hymny, po roce opět začal Jan Šinágl zpívat i Nad Tatrou sa blýská. Co loni přítomné spojilo, letos začalo dělit. Je to provokace, jsme už 15 let od sebe, ozvalo se nahlas poblíž Jana Šinágla. Nejen za mnou stojící skupina dam zpívala celou slovenskou hymnu a já s údivem sledoval ministra zahraničí Cyrila Svobodu, jak se při tom nahlas baví. Ani stranický kolega ministr Šimonovský ho neupozornil, že zadělává na možný mezinárodní skandál.

A já od Jurkovičovy cesty přešel k Jurkovičovu sálu Poutního domu, kde loni probíhalo to politické shromáždění KPV. Na oknech sálu květiny, na dveřích zve poutníky cedulka lze využít při nepříznivém počasí ke konzumaci vlastního jídla, za dveřmi gorily křičí ven, nejste člen KPV. Připadal jsem si jak mládež na CzechTeku a hůř než Šinágl pod Grebeníčkem než jsem pohledem od dveří zjistil, že ten kterého hledám v sále není, schytal jsem (slabé) rány a už znělo volejte Policii. U dveří se, pokud vím, vrhli i na pozvaného senátora, protože nebyl vybaven poznávacím znamením StB, pardon KPV. Venku jsem potkal předsedkyni KPV N. Kavalírovou, a než jsem jí stačil doříci o co jde, už i ona řekla jen pro členy KPV. Předsedkyně Kavalírová si jistě myslí, že vyhrála bitvu, když se na politickém shromáždění nediskutovalo, ale zněl jen hold a potlesk. Že vyhráli si myslí i příznivci Vladimíra Hučína, protože se konfrontaci vyhnuli a s politiky si nerušeně povídali venku. Zatímco klídek vyvolených hlídala u dveří gorila, já si venku povídal s členy KPV, kteří také odmítli roli v tomto představení.

Aby bylo jasno, neupírám nikomu právo uspořádat si setkání vybrané komunity. Protože civilizace je založena na diskusi, bez níž nemůže být porozumění, lidé by umístili u dveří oznámení od-do vyhrazeno pro členy KPV a ty, kteří by to přehlédli, by varovali nejprve jistě s úsměvem jako někdejší francouzští policisté. Tady a teď část členů Konfederace politických vězňů i s předsedkyní, přesvědčení že si mohou dělat co chtějí, dali přednost opakování praktik, které kdysi postihly je, a kvůli nimž si říkají bývalí političtí vězni. Protože i šéfům organizátorů násilných útoků se u nás říká mlátičky, loňský násilný pokus o útok na můj foťák dokumentující dění při slovech neuposlechli jste předsedkyni a letošních pár ran u dveří mi snad opravňuje zkracovat "předsedkyně Konfederace politických vězňů Naděžda Kavalírová" přezdívkou "mlátička Naďa".

Jel jsem na Hostýn pro Svědomí zdokumentovat muklovskou pouť, odmítám se však dopustit možného trestného činu podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka prezentací a propagací té části pouti organizované KPV a mlátičkou Naďou, protože již druhý rok zde dochází k násilnému omezování svobody slova. A nerad představuji další ukázku zrychlené devastace naší společnosti, když nám "mlátička Naďa" vnucuje asociace "bývalí političtí vězni dodnes násilníci".

František Rozhoň

•••

P.S.
Hudba Hradní stráže měla zahrát i Slovenskou hymnu…? Opět jsem byl nucen na závěr shromáždění zazpívat Československou státní hymnu – očekával jsem, že po loňské zkušenosti ji předsedkyně KPV MUDr. Naďa Kavalírová začne zpívat sama. Místo toho se z čela sálu začaly ozývat hlasy, zakazující zpívání hymny – za jejíhož zpěvu umíralo tolik politických vězňů – sluší se připomenout skutečně politických!
[P.S. a tučně zvýrazněný text JŠ.]

•••

•••

Jen pro přesnost podotýkám, že k omezení svobody projevu došlo už dříve než loni, že urážka řadových členů KPV cenzurou prováděnou vedením KPV je už tradicí skoro takovou, jako sama muklovská pouť.
Domnívám se také, že není od věci zde připomenout projev "mlátičky Nadi" na muklovské pouti v roce 2000 (ani já jsem neodolal tomu, zdůraznit některé pikantnosti).
PANÍ NAĎO, CO SE TO JEN S VÁMI STALO?
Joska.

•••

Vážení hosté, muklovští přátelé, milí poutníci.

Všechny Vás zdravím. Na Hostýně se scházíme tradičně a také tradičně Vás všechny oslovuji.

Dovolte mě, abych na začátku vzpomenula dvou významných osobností, které nás po loňském Hostýnu opustily. Milovaný a ctěný br. Vít Tajovský, želivský opat a nenahraditelný br. Miloš Slabák. A v Praze žena, která se zcela a nezištně oddala naší věci: JUDr. Sojková. Všichni jedineční a nenahraditelní a vedle nich řad dalších, kteří ve svých rodinách a v činnosti KPV jsou také nenahraditelní. Je to daň za minulost.

Dále mě dovolte, abych Vás ve zkratce seznámila, resp. v paměti obnovila něco málo z dění na KPV od minulého Hostýnu k tomu dnešnímu: v říjnu minulého roku byl na Valné hromadě v Brně zvolen staronový výbor s nepatrnou změnou.

Nedlouho po VH došlo k událostem v Přerově. Sekretariát pobočku KPV byl poškozen výbuchem. Snahou atentátníků byla likvidace pobočky a její činnosti a eventuálně upozornění, že další akce tohoto druhu by mohla ohrozit členy pobočky i na životech. Událost, která otřásla důvěrou býv. politických vězňů, pokud jde o postoj policejních správních orgánů. A vedení KPV se projevilo pštrosí politikou. OPATRNICTVÍ, o kterém jsem mluvila na tomto místě v minulém roce, má pokračování. Tisková konference v Přerově, kterou záhy zajistil statečný předseda pobočky, nevyzněla v manifest, ač situaci by to odpovídalo. Kdo stojí v pozadí této akce se můžeme lehce domýšlet, ale podezření padlo na mukla. Prostě scénář jako vyšitý z let minulých. Do dnešních dnů není věc ukončena.

Aby nezůstalo jen u tohoto útoku, nechvalně známý Zifčák svolal do Přerova mítink jeho věrných a požadoval zrušení KANu, Klubu Milady Horákové a KPV.

Bitka se nestrhla, muklové si své pozice uhlídali. Ke troufalosti Zifčákovců nemám, co bych dodala. V únoru se sešli bývalí političtí vězni opět ve Španělském sále Pražského Hradu. Tentokrát s krátkou přítomností presidenta. Kdyby se br. předseda KPV tak houževnatě nedržel opatrnické linie, měl jedinečnou příležitost. Ve svém projevu, který byl jinak vystižný a dobrý, mohl zmínit atentát v Přerově. Presidentovi by se rozsvítilo v hlavě a prohlášení, které učinil nedávno, by možná učinil už v únoru, tzn. "O přátelích starých pořádků a jiné". Škoda nevyužité příležitosti už proto, že president mezi nás mukly běžně nechodí; my nejsme ani chartisté, ani z disentu bývalých bolševiků.

V červnu byl opět Žofín a tradiční setkání muklů se zástupci pravicových stran. Zemanovci nás lehce přehlédli. Setkání bylo důstojné, řeči se vedly na úrovni. Jen novinářům a médiím stále uniká, že pokud se vůbec dostaví a něco málo zkonzumují, měli by alespoň šotem v ČT nebo krátkou notickou v tisku se o události zmínit. Zmínka byla více než skromná.

Boj o vysílání mjr. Zemana jsme prohráli. Komerce má zelenou. Bývalí političtí vězni nedokázali v doprovodných akcích k seriálu říci své jednoznačné stanovisko.

Prohráli jsme také ombudsmana. Možná, že mnohé z Vás překvapí, že jsem i já se připojila k těm nemnoha a nutila předsedu, aby do tohoto ringu vstoupil. Naivně jsem sa domnívala, že by KPV mohla z tohoto postu profitovat. Když jsem si v průběhu ombudsmanských hrátek přečetla v deníku METRO ze dne 26. 06. 2000 následující citace:

Uvědomila jsem si, že je to zase jen jako, tato funkce. Především aktivita v podpisování a ochrana utlačovaných a poškozovaných v nedohlednu. Když už byl Parlamentem schválem nesmyslný zákon na zřízení této funkce, ombudsmanem by měl být nestraník. Pak by jeho úloha měla smysl. Prostě by byl nemanipulovatelný a svůj podpis by nedal otrocky vždy a všude. President se v kampani o ombudsmana zachoval, jak se zachoval. On, ač snad sounáležitost s mukly by mu měla být vlastní, svým návrhem hodil muklům rukavici do ringu.

Dosud se nám nepodařilo prosadit 3. Odboj. Problém zůstává stále otevřený.

Také se nepodařilo, a to je velice zlé, na Úřadu dokumentace a vyšetřování dovést až před vyšetřujícího soudce ty darebáky, dokud ještě žijí, kteří se podíleli na zvěrstvech v době totality, plánované likvidaci čestných a vzdělaných, procovitých lidí ve všech věkových skupinách a ničení rodových majetků. Výsledky jsou více než ubohé. A troufalost, bezohlednost a samozřejmě jistota z nepotrestání neúměrně narůstá. Zifčákovci a jemu podobní. Scházeli se ve Džbánu, teď už na Letné a z děr jich vylézá stále víc a víc. Ti všichni chodí mezi námi, mnozí tunelují, to je přece nový bolševický sport. Dnes je každému soudnému člověku jasné, že sametová revoluce nahrála bolševikům. Proto jsou zcela nezbytné pořady v ČT, jako např. ZTRÁTA PAMĚTI, filmy jako např. ZDIVOČELÁ ZEMĚ a její pokračování, vytváření skansenů nejen VOJNA, ale i Věže smrti a další skanzeny vybraných Jáchymovských lágrů.

A muklové by měli promluvit, i když je to velice těžké. U většiny z nás zůstává třináctá komnata uzavřena. Tam cizímu nahlédnout nelze, ale ztráta SVOBODY, to je svaté a jedinečné právo každého člověka, ztráta postavení a majetku, ztráta zdraví a mnohdy i života – to je třeba uložit výpověďmi muků do paměti tohoto národa, který nechce znát, nechce slyšet, nechce soudit, trestat. Když už obcházíme povinnost zveřejnění, kterou máme vůči sobě, ničím nezdůvodníme, že tak nečiníme, nebo velice málo, na památku těch, kteří byli již umlčeni. K tomu mě dovolte citaci Jiřího Černého: "Pokud zameteme pod práh naši minulost, jsme nuceni prožívat její návrat."

KPV chápe ekonomické problémy státu. K čemu nebo komu naše skromnost slouží? Přiměřené odškodnění za ztrátu svobody určitě nezruinovalo hospodářství této země. Ale ruinují jí téměř, mimo jiné, všechna ministerstva s narůstajícím aparátem, která nad rámec daného rozpočtu navyšují svoje požadavky. Bez ohledu nato, že reservy neexistují, žijeme na dluh a dnes už na úkor našich vnoučat. A tento stát a lid této země, pro který padlo tolik obětí, nikdy žádnou statistikou nezhodnotí, jaká byla skutečná ztráta na životech a na majetku a jaká byla reciprocita. Co se vrátit nikdy nemohlo, co se vrátit nikdy nechtělo a žel, do dneška ani vrátit nechce.

Kladu si otázku: Co poslanci a senátoři, zvoleni z naší vůle? Kde jsou a co pro nás dělají? Nebo je jich tak málo, že jejich hlas slyšen není? Nebo jejich protesty se ztrácejí ve zněti namyšlených také-zástupců lidu?

Masarykova republika, i když také měla své problémy a všechno se nepodařilo prvnímu muži ve státě, legendárnímu TGM, měla řadu výrazných osobností. Jendou z nich byl ministr financí Dr. Rašín. Jak on by se asi na hospodaření v našem státě díval? ZLATÝ POKLAD, který byl tvořen ještě za c.k. ze skromných majetků prostých lidí, byl směněn za bezcenné papíry. To by si žádný stát vůči svým obyvatelům nikdy nedovolil. A my jsme k tomu mlčeli všichni.

To, co jsem Vám ve zkratce řekla, všichni dobře víte. Negací je více, není třeba rozdírat rány. Když k tomu připočtu, že ani KPV nezůstala ušetřena např. závisti, pomluvám, křivým obviněním, netolerancí – byť jde o obecné lidské vlastnosti a křesťanská pokora a služba druhým je chápána jako určité don kichotství – to už se není čemu divit, že cesta úniku je cesta z KPV.

V době těchto mých osobních úvah začal nácvik na XIII. VS – A v prologu, v tom původním, pro nástup "Věrné gardy" byla v závěru tato slova:

"A stále vpřed!"

Toto heslo se stalo mým novým životním mottem. Vás mukly, hostýnské poutníky, prosím a vzývám: pokud Vám to zdraví a Vaše rodiny dovolí, pomáhejte v činnosti KPV. Je nás stále méně a méně a zdaleka jsme neřekli poslední slovo.

Prosím Boha a našeho přímluvce u Boha, br. Víta, aby v této činnosti byl ku pomoci. A když dovolí, tedy nashledanou na Hostýně v roce 2001.

Dr. Naděžda Kavalírová, Praha 1.září 2000

•••

•••

Svědectví Vladimíra Hučína o Muklovské pouti na Hostýně 2005

Zdravím Vás Josko,

v průběhu toho dalšího ostudného srazu politických vězňů na sv. Hostýně dne 3.září 2005 se velmi negativně mimo jiné projevil člen KPV Olomouc Bohumil Kovařík. Tento jmenovaný spolu s několika dalšími např. fyzicky bránil vstupu mnoha dalším sympatizantům III. odboje do poutního - diskusního sálu na Hostýně(!!!)

Bohumil Kovařík v r. 2002 krátce před mým propuštěním z vyšetřovací vazby opakovaně kontaktoval Zdenu Mašínovou s tím, že by rád pomohl. Při tom se vždy snažil získat informace o mých postojích a tak pod.

Řekl bych, že v KPV je mnohem více lidí, kteří mají zájem nebo jsou úkolování k tomu, aby KPV byla jen neškodným společenstvím starých lidí - klubem důchodců. Tento stav stále více bývalých vězňů pociťuje, ale proti vedení KPV se zatím nikdo neodvážil nijak výrazněji vystoupit. Velká část vězňů tento stav kritizuje pouze neveřejně! Celkově tato situace naprosto deklasuje smysl KPV.

Již po mém nástupu k FBIS v r. 1991 jsem získával informace, které naprosto potvrzovaly, že vedení bezpečnostních složek má zájem na tom, aby KPV byla pouze jakousi bezzubou organizací, která čas od času si někde položí věnec k pomníku, podrží minutu ticha a občas pronese řeč o obětech komunismu. Já osobně na svém případě mohu snadno prokázat, že současné vedení KPV v rozhodujících chvílích strčilo hlavu do písku!

Ostatně je to i zřejmé z protokolární výpovědi někdejšího předsedy KPV Stanislava Drobného, který se před mým zatčením spolu s dalšími členy předsednictva KPV scházel s vedením BIS, PČR a státního zastupitelství a to za tím účelem, aby byl zajištěn klidný průběh mého zatčení, tedy aby nikdo proti tomu neprotestoval. Samotní nejvyšší představitelé bezpečnotních složek byli překvapeni tím, jak snadno se s vedením KPV na celé věci dohodli.

Na sv. Hostýně jsem se po skončení setkání KPV na několik okamžiků sešel s ministrem zahraničí Cyrilem Svobodou. Tomu jsem před svědky připomenul jak jsem s ním několik dní před mým zatčením v r. 2001 jednal a upozorňoval ho na to, že situace v BIS je neúnosná a že hrozí mé zatčení. On mi na to tenkrát odpověděl, že mé zatčení jistě nehrozí, že takové doby jsou už pryč a že maluji čerta na zeď. Za několik dní potom jsem byl zatčen a umístěn do nejstřeženějšího oddělení věznice na Pankráci. Ministr Svoboda na tuto mou výtku reagoval s tím, že si na to pamatuje.

Také jsem mu připomenul, že v KDU-ČSL působí již víc jak rok bývalý ředitel BIS Jiří Růžek, který má značný podíl na mém propuštění z BIS a následném zatčení. Ministr Svoboda se bránil s tím, že on nemá s Růžkem nic společného, že to Kalousek!

V průběhu akce na sv. Hostýně se opět projevil jistý člen KPV Mrázek (křestní jméno zatím neznám, pochází z Holešova). Tento člen ústředí KPV se již po několik let vždy snaží o to, abych se např. nedostal do přímého kontaktu s některým představitelem vlády. Na poslední akci to byl Cyril Svoboda - ministr zahraničí. Mrázek se tentoktát snažil přemluvit zmíněného ministra aby se nedal s námi do řeči. Toto vidělo několik osob jako např. Zbyněk Horváth a další.

Mrázek dokonce na předcházející akci loni na Hostýně mi vyhrožoval s tím, že již brzy budu uvězněn. Tato osoba je prokazatelně úkolována bezpečnostními složkami a v několika případech se nám potvrdilo, že v KPV se snaží eliminovat kritické názory na bývalé představitele komunistické bezpečnosti (např. případ pplk. JUDr. Jána Murčeka - učitele z policejní školy v Holešově.

Já osobně tyto vlivy v KPV považuji za nebezpečné, neboť takto je deklasován smysl a podstata úlohy KPV. Mate-li Josko za to, že tento můj názor by bylo vhodné dále prezentovat tak klidně tak učiňte.

Vladimír Hučín, 10. 9. 2005

•••

Opakujici se zrady dr. Kavalirove

Mily pane kolego JOSKO

vcera kveceru jsem se vratil z jednani IX. RADNEHO VOLEBNIHO SNEMU SKAUTSKEHO ODDILU VELENA FANDERLIKA, ktery se konal o minulem vikendu - tedy ve dnech 09. a 10. zari 2005 v Rybitvi u Pardubic. Teprve dnes jsem mel moznost zaznamenat informace, tykajici se letosni MUKLOVSKE POUTI na Sv. Hostyně - a odezvu bratra Vladimira Hucina na ne.

Vzdavam Ti i Vladovi vrele diky za skvele elaboraty, zamerene na zjevnou (a snad i cilene vedenou) blokadu faktologickych udaju - inscenovanou t.c. predsedkyni KPV CR - MUDr. Nadezdou Kavalirovou, ktera po svem zvoleni do cela Konfederace politickych veznu CR vede byvale politicke vezne po socialni linii rok od roku "zu grund"! Ruku v ruce se zrika tezce ziskanych reciprocnich zvyhodneni muklu, napr. bezuplatne donasky stravy (obedu) a prani "velkeho" pradla v Domech s pecovatelskou a osetrovatelskou sluzbou - ale udajne take od pristiho roku zruseni "rezijnich jizdenek" muklum s prumernym vekem 73 let (!!!) - coz lze z jeji strany povazovat za kolaboraci s nekdejsimi bolsevickymi exponenty, nyni sedicimi na rozhodujicich postech socialne-demokraticke vlady CR!

Je obdivuhodne, ze Vlada Hucin psychicky zvlada desitky let sve osobni dehonestace (jak za tvrde komunisticke totality, tak za nynejsich neobolseviku)! Kdo ponese odpovednost za donekonecna se vlekouci politicke obstrukce?

Je mozne stale zpolitizovavat soudni verdikty (nejen v kauze HUCIN a spol.). Kam se podela ustavni prava obcanu teto republiky?

Bratre JOSKO i VLADO diky za statecnost a moralni vydrz!

Vas prerovsky oldskaut-senior ALBI / Albatros z "Jizniho Clondiku" - Frantisek Antonin Ciganek, v.r.
V Prerove 11. zari L.P. 2005

•••

E-mail KPV

[email protected]
Sunday, September 11, 2005 12:41:49 AM
kopie V.H.

Dobry den

myslim si, ze vas bude (mela by) zajimat stranka informaci o letosni Muklovske pouti na sv.Hostyn. Budete-li se k tomu chtit vyjadrit, vas nazor samozrejme zverejnim; ja zrovna moc na cenzuru nejsem. Pokud byste chteli pouzit text ve svem zpravodaji, samozrejme v nezkracene uprave, je vam volne k dispozici, tak jako ostatnim sdelovacim prostredkum. Hlavne ale PROSIM VAS, ZAMYSLETE SE NAD SVOU CINNOSTI, je ostuda, kdyz spolecenstvi politickych veznu prebira totalitni praktiky. Take je na case pomoct Vladimiru Hucinovi, vzdyt on JE jednim z vas - a jeden z nejlepsich!

JOSKA

•••

•••

klikněte na obrázek pro více informacíŘíjnové prohlášení KPV k současnému vlivu KSČ-KSČM
Prohlášení politické komise KPV ČR k poslednímu vývoji politické situace u nás koncem léta a začátkem podzimu 2005

Podle Stanov KPV (čl. 3 – Poslání KPV) naše organizace "bojuje proti jakýmkoliv pokusům o obnovení, udržování a rozšiřování komunistické ideologie, a proti pokusům o návrat komunistického režimu".

V současném období neustále sílící spolupráce některých politiků s komunistickými představiteli je nanejvýš nutné, abychom nemlčeli a podpořili i ty, kteří chtějí těmto levicovým námluvám učinit přítrž. Žaloba komunistického pohlavára na představitele koaliční strany, který otevřeně připomenul, že komunistická strana je zločinná organizace, je varujícím mementem a vzbuzuje obavy před možnými pokusy zrušit i zákon č. 198/93 Sb. O protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu. Je docela možné, že příště může být obžalována i samotná Konfederace politických vězňů.

Z těchto důvodů Konfederace politických vězňů varuje :

Komunismus v teorii i praxi znamená vládu násilí.

Komunismus ve světě má na svědomí více než sto milionů lidských životů.

Komunismus je nereformovatelný. Jakákoliv změna by znamenala popření jeho vlastní podstaty.

Komunismus a demokracie jsou neslučitelné pojmy.

KSČM propaguje komunistické učení o násilí. Tvrzení, že je parlamentní stranou, je paradoxní projev a svědčí o zneužívání demokracie. KSČ byla zákonem č. 198/93 Sb. Prohlášena za zločineckou organizaci. V září 2005 řekl opět jeden z komunistických představitelů (Vojtěch Filip), že současná komunistická strana je přímou pokračovatelkou KSČ.

My, političtí vězni komunistického režimu a příslušníci třetího odboje, jsme jedněmi z mála žijících svědků komunistických zločinů v naší vlasti před více než padesáti lety a později. Je naší povinností, abychom svým spoluobčanům připomínali nebezpečí komunismu, jehož pokračovatelé se chtějí opět uchopit moci.

MUSÍ SE TAKOVÁ HISTORIE OPAKOVAT ?

Politická komise KPV ČR Leo Žídek
(říjen 2005)

•••

Pouhá slova pane Hrubec, byť pravdivá. Dnes je třeba činů!

Chci věřit, že se vzchopí alepoň pár skutečných ještě zbylých politických vezňů a spolu s demokratickou veřejností přijdou podpořit projednávání novely tohoto trestního zákona alespoň do Sněmovny Parlamentu ČR?! Především těm skutečným, dnes již převážně nežijícím politickým vězňům jsme to dlužni - ve jménu jejich památky, odkazu a jejich nejvyšší možné oběti.

S pozdravem

Jan Šinágl

•••

•••

Slovo nejen ke sněmu Konfederace politických vězňů České republiky

Dnešního rána jsem se vydala na sněm KPV České republiky. Byl svolán do prostor paláce Charitas na Karlově náměstí, kde má sídlo i KDU-ČSL. Sleduji dění v KPV dlouhodobě, byla jsem na pietní akci Jáchymovské peklo, vyslechla na místě hrůzy osobní vzpomínky obětí. Jsou zas o rok starší. Kdo? Muklové, přece, a muklyně. Členové Konfererace politických vězňů, oběti komunistických represí. Leckteří přežili i nacistický koncentrační tábor.

Průběh jednání na celostátní konferenci na Žofíně v roce 2003, kde pronesl oslavný projev i nově zvolený prezident Václav Klaus, mě pohnul k napsání článku, který si nová předsedkyně Naděžda Kavalírová za klobouk nestrčí. Slušným lidem, kteří chtěli promluvit, byl násilím brán z rukou mikrofon a hrdina III. odboje a polistopadový politický vězeň nesměl promluvit. Staří "muklové", či jejich pozůstalí rodinní příslušníci, požívající dávek, které jim vedení konfederace poníženě vyprosilo a politici odhlasovali, přihlíželi a pokyteckým politikům zdvořile tleskali. Bylo na místě, aby se někdo z nich otevřeně dotázal vedení KPV, proč stále ještě není předložen a schválen tolik potřebný zákon, jímž bude uznán III. Odboj. Vedení KPV o tom nechce slyšet, stejně jako se patrně cítí ohroženo kauzou Vladimíra Hučína, zakládajícího člena KPV. V úsilí o veřejný proces věru těm, kteří se o něj zasazovali, konfederace nepomohla. Právě naopak. Připomínám zde skandální chování vedení KPV a Naděždy Kavalírové na muklovské pouti na sv. Hostýně v roce 2004 a stejně tak letos, kdy nejen že nenechala příznivce Vladimíra Hučína, ani jej samotného promluvit, ale dokonce byla přivolána policie.

Nečekala jsem žádnou novinku se starým vedením. Přesto bych byla ráda pořídila pár fotografií v sále. Sněm je příležitostí zachytit tyto osobnosti hodné úcty pohromadě a jejich snímky jsou vzácné. Mám tu čest znát některé z nich osobně. Slušně jsem se dotázala, ale pořadatelé ve skautských stejnokrojích měli přísný zákaz vpustit kohokoli bez delegačenky. Měla jsem dojem, že i jim samotným to bylo trapné. Nemohu tedy podat zprávu o průběhu sněmu a není to ani účelem tohoto článku.

Dostavil se rovněž neúnavný Jan Šinágl, který ve vestibulu příchozím rozdával u vchodu program a šířil svým nenapodobitelným způsobem osvětu. Jistě že má pravdu. Lidé nejsou zvyklí slyšet pravdu. Zdá se, že se jí ostýchají. Pan Šinágl se neostýchá. Požádal před časem KPV o členství, byl odmítnut s odůvodněním, že nesplňuje podmínky podle bodu 3. stanov. Od té doby čeká marně na pozvání k jednání u "kulatého stolu", které mu bylo vedením přislíbeno.

Čekala jsem na příchod Vladimíra Hučína, vyzbrojena malým uvítacím plakátkem. Příchozí se živě zajímali, zda je Vladimír Hučín za KPV Přerov delegován a očekávali, zda přednese dopis předsedy pana Františka Přesličky, jak byl pověřen.

Mezi řadou příchozích osobností byl i pan Jan Beneš, gentleman jako vždy, s růží v ruce. Ten je obdařen čerstvým " flastrem ", uděleným mu (post)bolševickou justicí, kdy byl v minulých dnech skandálně odsouzen k podmíněnému trestu za to, že bránil své zdraví a život proti násilníkovi s poplašnou pistolí v ruce. Nedávno se podrobil vážné operaci a silniční pirát jej atakoval ve vozidle, vzteky nepříčetný, vytýkaje panu JAB že jede pomalu, předpisově a dokonce měl tu smůlu, že zastavil, neboť musel. Naštěstí existují opravné prostředky a rozsudek není pravomocný a jistě nenabyde nikdy právní moci. Jistěže zná JAB, autor devatenácti knih lepší "zábavu" než být nucen vláčet se po nekonečných soudech, aby očistil své jméno. Dost na tom, že tento soud byl již ve stejné věci druhým, první rozsudek udělila samosoudkyně, naprosto a prokazatelně lajdácky a nekvalifikovaně.

V objektu paláce Charitas je zároveň sídlo KDU-ČSL. Vedení strany mělo patrně zrovna po ránu jednání. Politici vycházeli, vypadali blahobytně, spokojeně a mířili k přistaveným limuzínám s majáčky. Všimla jsem si hloučku lidí, zaujali mne širokými rameny a byli mi stále čímsi povědomí. Takhle podobně vypadali za bolševika veksláci, napadlo mne. Jen byli tehdy trochu mladší. To patrně ještě boxovali. Ano, byli to "panští kočí". Cyril Svoboda, Libor Ambrožek a Miroslav Kalousek vycházeli ven a střetávali se s pohledy politických vězňů komunistického režimu, lidí zestárlých, s podlomeným zdravím, někteří museli mít doprovod. Poznávala jsem staré ženy, které mi kdysi vyprávěly svůj bědný osud, kdy je po koncentračním táboře nacistického Německa čekal snad ještě horší bolševický kriminál. Přesto jejich jiskra v oku a úsměvy byly opravdové, na rozdíl od letmých rozpačitých pohledů lidoveckých politiků.

Nemohli si mě nevšimnout, politici. Držela jsem plakátek "Vítáme člena KPV Přerov Vladimíra Hučína". Oslovili jsme je. Pan Kalousek mi na dotaz ke kauze Vladimíra Hučína sdělil, že je s věcí seznámen a osobně s ním mluvil. Pozvala jsem ho k příštímu, poslednímu, soudu (21.-24. listopadu 2005 u Okresního soudu v Přerově) a připomněla, že se po více než třech letech podařilo konečně prosadit, aby byl veřejný - do té doby se směli zúčastnit pouze lidé vlastnící patřičnou bezpečnostní prověrku. Ze všech politiků byl zatím u jednoho soudního řízení senátor Svatopluk Karásek, a to v nekonečně se táhnoucí věci již rehabilitované, která byla veřejnosti přístupná. Pro velký zájem se tehdy soud konal v Olomouci, kde je k dispozici dostatečně velká jednací síň. Na poslední "hlavní proces" přijel podle slibu senátor Jaromír Štětina, jako ustavený důvěrník, a konečně Jan Klas, předseda parlamentního výboru pro kontrolu BIS. Údajně byl šokován rozdíly mezi tím, jak byl dezinformován z oficiálních zdrojů a co slyšel první den při uzavřeném jednání na vlastní uši v soudní síni, kde se četl spis. Právě on, který má tuto záležitost v popisu práce a navštívil Vladimíra Hučína jako jediný ve vazební věznici na Pankráci?

O kauze a soudním procesu, které si "vysloužil" V.H. v BIS, nechtějí politici nic slyšet. Nelze se tomu divit. Nyní cituji:

"V Hospodářských Novinách byla kdysi uveřejněna informace o tom, že bývalý šéf BIS Jiří Růžek se stal členem KDU-ČSL, a že tam bude pro tuto stranu dělat bezpečnostního poradce-experta. Jiří Růžek je jedním z hlavních organizátorů propuštění politicky pronásledovaného Vladimíra Hučína z BIS a jeho zatčení. Tento gauner a zločinec - ochránce estébáků a komunistických kolaborantů v BIS - nechal Vladimíra Hučína několik měsíců sledovat a byl příčinou toho, že byly zastaveny zpravodajské operace, které např. dokazovaly propojení levicových extrémistů s KSČM v souvislosti s organizováním protiamerických aktivit. Růžek je odpovědný za to, že se nevyšetřily teroristické útoky na kancelář KPV v Přerově a další komunistické zpravodajské aktivity. Růžek zřejmě ví, že by měl být stíhán a tak lidovcům nabízí výnosné informace za svou ochranu před spravedlivým trestem."

Pan Kalousek byl při osobním setkání s Vladimírem Hučínem na besedě s občany Přerova tak vyveden z míry, patrně pod vidinou toho, co vše při veřejném procesu vyjde najevo (mj. kolem Jiřího Růžka, posily OV KDU-ČSL Praha – západ, jehož osobu provázejí nejrůznější aféry), že si podle očitých svědků i sdělení V.H. samou nervozitou rozškrábal čelo do krve. Nedivím se tedy, že Miroslav Kalousek nestál o další osobní setkání s delegátem sněmu KPV V.Hučínem a raději urychlené odjel přistavenou limuzinou.

Dovolím si mi na tomto místě malé odbočení. V mysli mi vytanula živá vzpomínka na léto roku 2001, kdy jsem byla pozvána přáteli do Rumunska. Na sídlišti v sektoru 4 se každý večer mezi paneláky sovětského typu scházejí sousedé. Sedí kolem kiosku na přepravkách a klábosí. Přímo z mrazícího boxu umístěného na chodníku si berou "lahváče", pije se tam značkové pivo Ursus. Takto se scházejí ve stejném složení večer co večer. Známý mne upozornil na starého muže, který přicházel vždy pečlivě oblečen, v obleku, bílé košili a kravatě. Úderem desáté si jej vyzvedla dcera a dovedla domů. Byl to někdejší osobní šofér Nicolae Ceauscesca, jak mi také na můj zvědavý dotaz potvrdil. Nevyprávěl příliš, byl unaven životem. Řekl mi, že tehdejší "panstvo" se chovalo k personálu daleko lépe, než to dnešní. Ti že nemají žádné vychování, zábrany a jsou schopni všeho. Že je velmi znechucen a zklamán.

V duchu si kladu otázku, zda to platí i pro naše "porevoluční" politiky. Myslím přitom na divoké jízdy za překračování povolené rychlosti při zapnutých majáčcích, či dokonce v protisměru, na pátrání novinářů, kdo se mohl nacházet v autě s tmavými skly, při dohadech, že ministr Pavel Němec jezdí obvykle do práce z opačné strany a podobně. Říkám si, kdo komu zde vlastně velí. Táži se, proč obecně tolik poklesla úroveň chování politiků například ve srovnání s lidovým, ale vždy "fajnovým" chováním posledního českého skutečně nekomunistického ministra zahraničí Jana Masaryka, tolik lidmi respektovaného a milovaného - a zrůdami v režii bolševika nedůstojně zavražděného. Tam někde to začalo. Tedy zdánlivě. Od malinka pociťuji úzkost, když si onu děsivou situaci představím. Můj otec, dříve narozený, měl Jana Masaryka velmi rád a vyprávěl mi o něm. To se člověku vryje pod kůži.

Vraťme se ale ke KPV. Právě se mi dostává zprávy, že Jan Beneš byl zvolen do předsednictva KPV. To je velmi dobrá zpráva. Poděkoval a oznámil, že jeho prioritou byl a zůstává případ Hučín. Tímto byla snad konečně bariéra ze strany KPV vůči nepohodlnému politickému vězni bývalého i současného režimu Vladimíru Hučínovi prolomena. Zbývá se zaradovat a Janu Benešovi gratulovat.

Snad se KPV do budoucna přece jen otevře mladým lidem změnou stanov a podaří se odstranit zkostnatělost způsobenou "kostlivci ve skříni", rozuměj skrytá tajemství, která neměla nikdy vyjít na světlo. I vězni jsou především lidé a nutně selhávali. Je mezi nimi řada spolupracovníků StB. Vedení tyto informace úzkostně tajilo a většinou si je staří členové KPV brali s sebou do hrobu. Nelze vyloučit ani jistou formu vydírání ze strany vedení KPV, kdy za mlčení byla požadována loajalita a otrocká poslušnost - a hlavně: žádná vlastní aktivita. Vše je pevně v režii předsedkyně Kavalírové, dříve Stanislava Drobného, který osobně Vladimíra Hučína v KPV i při svědecké výpovědi u soudu poškodil.

Omlouvám se tímto všem slušným, poctivým členům Konfederace politických vězňů. Přeji jim pevné zdraví, dlouhý život, jiskru v oku, tak jak ji u nich vidíme. Je nepřehlédnutelná. Charakter člověku září z očí. Nezlomili je. Nezlomili ani ty, kteří byli 6.října roku 2004 brutálně policií vyvlečeni z budovy přerovského soudu, za to že projevili pevnou podporu kolegovi z KPV, Vladimíru Hučínovi. Byli rozváženi po nemocnicích a navíc vláčeni po městských úřadech pro obvinění z přestupků. Nezlomila je ani předčasná smrt lékaře, souzeného s V.H. ve spoluúčasti, oblíbeného dr. Jana Chmelaře. Mne málem zlomila, přiznám se. Lidé prostě umírají. Toto byla předčasná a zbytečná smrt, přímý důsledek skandálního počínání policie, státní zástupkyně a soudu. Co platno, že padl osvobozující rozsudek, život nelze vrátit.

Přeji si, aby se KPV omladila a stala se plnohodnotnou politickou silou, protiváhou laciných politických proklamací a gest stávajících politiků, jimiž lidé právem pohrdají. Tuto cestu, kdy lze stavět na těch nejlepších základech, na lidech kteří poznali křivdu a utrpení a přesto nerezignovali, já osobně shledávám velmi potřebnou a nadějnou. Jen na takových základech lze postavit něco nového, jen za pravdou mladí lidé půjdou. Nemylme se a nepodceňujme mladé. Nenávidí faleš. Slušní lidé zde existují, není třeba býti malověrnými. Je třeba se k mladým obrátit a rozumět jejich myšlení a řeči. Je třeba jim ukázat cestu, jinak hrozí, že se stanou obětmi cílené laciné ideologické propagandy, tak jak je stokrát v historii ověřeno.

Přála bych si, aby na příštím sněmu KPV byl plně osvobozený Vladimír Hučín, aby tam byl Jan Beneš v plném zdraví a řada mladých nových tváří. Nemůžeme věčně žít z minulosti. Proto je bezpodmínečně nutné se minulosti podívat do tváře a konečně přijmout zákon o III. Odboji, aby již žádný jeho účastník nemohl být kriminalizován a souzen.

Přeji si, aby bylo spravedlnosti učiněno zadost a z vedoucích funkcí v policii, státních zastupitelstvích, BIS a justici byli donuceni odejít lidé, kteří současný stav způsobili a pevnými vazbami mafiánského typu, za propojení s politiky, je udržují.

Přeji si, aby byli potrestáni za konkrétní kriminální činy, jichž se vůči slušným lidem dopustili. Přeji si vymahatelnost práva.

Přeji si obnovu právního státu. Odmítám se nechat médii v režii politiků denně přesvědčovat, že vše je koupené špinavými miliardami. Někde se konečně začít musí. Očekávám v listopadu osvobozující rozsudek pro Vladimíra Hučína, člena KPV a hlavně vyvození důsledků ze skutečností a důkazů, které před soudem padnou. Očekávám že padnou.

Přeji si, a dala jsem to veřejně najevo, spolu s ostatními, aby zmizeli lidé propojení s bývalou StB a rezidenturou KGB.

Přeji si, aby aktéři této odporné záležitosti, jako jsou figury zveřejněné ve vývěsce KAN v Přerově, pro kterou byl předseda KPV pan František Přeslička mimochodem také popotahován, jako jsou, řečeno přímo a natvrdo, František Bublan, ředitel BIS Jiří Lang, Jan Panaš z inspekce BIS, šéf odboru vnitřní bezpečnosti BIS pplk. Petr Mencl, Jiří Pščolka, šéf vyšetřování Martin Hádek, Ondřej Starý ze zvláštního odboru Úřadu vyšetřování, velitel razie u Hučínů Martin Kraus, JUDr. Vítězslav Šmída z policie Přerov, mjr. Stanislav Vrána z BIS, vypadli ze svých postů, tak aby nemohli již nikdy nikomu škodit. Dále si přeji, aby JUDr. Tomáš Kadlec a zmíněný Jiří Růžek byli zbaveni svého vlivu na politiky a tito se s nimi rozloučili, a my se rozloučili s politiky, kteří si takové nebezpečné lidi cíleně drží. Je to víc než nutné. Proč nezačít právě tady.

Je třeba, aby se právě KPV za Vladimíra Hučína nekompromisně postavila. Vždy existuje alternativa, vždy existuje volba. Je třeba se zbavit strachu, který ochromuje zdravý rozum. Jsem stále ještě optimista.

Nemusí zvítězit pravda a láska; postačí, když zvítězí spravedlnost.

Claudie Nikolajenková, 18. října 2005

•••
fotografie ze sněmu KPV jsou ZDE
•••

Komunisté mě nemají v lásce - a nyní i KPV…?!

V průběhu sněmu KPV ČR, který se konal v Praze v kongresovém centru paláce Charitas ve dnech 18-19. října 2005 jsem měl možnost ve svém projevu kriticky reagovat na dosavadní činnost KPV. Velmi jsem byl znechucen tím, jak před započetím tohoto sněmu (a po celou dobu jeho průběhu) byly před vchodem do místa konaní rozmístěni členové skautského oddílu (Fanderlík) aby sněm uchránili před Janem Šináglem, Claudií Nikolajenkovou a dalšími aktivisty, kteří se od počátku angažují za veřejný politický soudní proces vedený proti mé osobě.

Bylo pro mne skutečně alarmující, že se někteří členové KPV nechají vmanipulovat do této špinavé a podlé zpravodajské hry. Je pravdou, že členové skautského oddílu zřejmě nejsou dostatečně obeznámeni s okolnostmi zmiňovaného soudního procesu. Spolu se členy skautského oddílu se však hanebné role na pokyn vedení KPV ochotně zhostil např i člen KPV Olomouc Bohumil Kovařík, který opakovaně osobně a fyzicky bránil mým sympatizantům ke vstupu do společenského sálu!

Z projevu předsedkyně Naděždy Kavalírové zaznělo, že především děkuje členům KPV a skautům za zabezpečení jednání sněmu před Janem Šináglem a dalšími. Další nehorázné - podlé a snadno prokazatelné dezinformace proti Janu Šináglovi vyslovil i člen KPV Olomouc Václav Kamarád. Z toho jednání je zřejmé, že současná KPV je v rámci neutěšené politické situace redukována na jakýsi klub důchodců, který sice občas prohlásí něco o nebezpečí komunismu, ale v daném případě se jedná pouze o fráze a neškodné floskule. V době kdy KPV měla možnost ukázat svoji autoritu a rozhodnost, tak strčila hlavu do písku. Jak jinak lze vysvětlit jednání KPV když se vedení této organizace ochotně scházelo před mým uvězněním s kryptokomunistickým vedením BIS, PČR a státním zastupitelstvím. Tato skutečnost je zadokumentována v podepsaných protokolacích např. v případě někdejšího předsedy KPV JUDr. Stanislava Drobného, který tak svou hanebnou činností spolu s dalšími členy - představiteli KPV splnil roli mouřenína a to v zájmu bezpečnostních složek ČSSD! Je pravdou, že vysoký věk členů KPV může mít vliv na zmíněné skutky, ale zde se předpokládá, že se jedná o bývalé politické vězně, kteří by měli být po celý svůj život jakousi morální autoritou. Z celkového jednání je zřejmé, že současné vedení KPV v žádném případě nereprezentuje veškeré účastníky III.odboje o čemž mne ujistili mnozí účastníci sněmu KPV.

Mrzí mne také, že představitelé pobočky KPV z Uherského Hradiště neinformovali na sněmu vedení KPV o dokumentárním filmu známého dokumentaristy Mgr. Martina Vadase ve kterém byl na nedávném festivalu v Uherském Hradišti dokonale zachycen dramatický průběh setkání - pouti politických vězňů na Sv. Hostýně v r. 2004, kde vedení KPV v čele s Naděždou Kavalírovou zabránilo hovořit o soudním - politickém procesu ve věci Vladimír Hučín a také nedovolilo promluvit mládežníkům z organizace Palachovy děti (herečce Karolíně Kaiserové) a dalším, včetně MVDr. Veroniky Valdové, kteří chtěli pozdravit politické vězně a zároveň je vyzvat k diskuzi na téma o nebezpečí komunistické ideologie.

Jen velmi těžko se mi píšou tyto řádky, ale nelze zavírat oči před realitou a nečinně přihlížet nad postupující paralyzací současné KPV v zájmu ČSSD a jejich komunistických spojenců. Snad jedinou maximálně pozitivní zprávou ze sněmu KPV ČR je zvolení spisovatele Jana Beneše a Františka Zahrádky do řad členů předsednictva KPV ČR.

Vladimír Hučín, Přerov 20. říjen 2005 (zvýrazněný text J.Š)

P.S.
"Prohlašuji na svoji čest a svědomí, že jsem kdykoli a komukoli ochoten prokázat svým osobním svědectvím, že na tomto sněmu KPV ČR informace o mně uvedené paní předsedkyní MUDr. Naďou Kavalírovou, panem Václavem Kamarádem a panem Karlem Plockem, jsou naprosto nepravdivé, zavádějící a účelové. Z úcty k památce skutečných politických vězňů nemíním tento dnešní, zcela nedůstojný stav, komentovat. Chci jen doufat a věřit, že se skuteční političtí vězni ještě dokáží vzchopit a zasadí se o to aby KPV byla organizací hodnou svého jména nejen svými skutky, ale i charakterem, schopnostmi a prokazatelnými, skutečnými zásluhami jejích nejvyšších reprezentantů."

Jan Šinágl

otevřený dopis dopis KPV panu Šináglovi

•••

Otevřená odpověď Leo Žídkovi, členu předsednictva KPV, na jeho otevřený dopis

Vážený pane Žídku,

děkuji Vám za Váš dopis ze dne 1. listopadu 2005, č.j. 490/05. Jako odpověď si dovolím použít reakci Vašeho člena pana Vladimíra Hučína na Váš dopis:

Proč vedení KPV zpolitizované, postkomunistické soudy s vlastním členem, nenavštěvuje, v podstatě se od nich distancuje, nebere telefony, nechá se zapírat, zakazuje vstup mladým na své akce, když se to zdaří, jsou jim vypínány mikrofony, neplní mně osobně danné sliby paní předsedkyní, mohl bych pokračovat…?

Mohu Vás ujistit pane Žídku, že stále více Vašich řadových členů mi dává za pravdu a vyjadřuje podporu mé činnosti a mým aktivitám. To jak jste se zachovali na nedávném sněmu v Praze vůči člence Vaší Západoevropské pobočky a co si vše musela zažít je vypovídající o skutečném stavu ve vedení KPV. Tuto trapnost a nedůstojnost nemíním rozvádět z úcty k památce zemřelých, umučených a zavražděných politických vězňů a všech obětí komunistické zvůle. Neočekávejte proto ode mne, že na svých dosavadních postojích budu něco měnit. Osobně a lidsky mi do životů členů KPV, které „napadám“ jak Vy říkáte, nic není. Oslovuji pouze jejich odpovědnost, zveřejňováním jejich postojů, chování a činů které mohu kdykoli dokázat. To že mlčí, nevyvracejí podložená vznesená obvinění a kritiku je jen jejich přiznáním viny a neschopnosti. Protiargumenty nemají. Proto mlčí a snaží se z této nectnosti učinit ještě ctnost!

Přivítám a ocením jakoukoli iniciativu a snahu KPV, která vyjádří účinnou podporu panu Vladimíru Hučínovi v jeho nerovném boji proti následkům komunismu, jehož obětí jste se stal i Vy. Spolu s Vašimi řadovými členy uvítám aktivní, statečný, rozhodný a viditelný postoj vedené KPV vůči narůstajícímu vlivu komunistů ve společnosti. Kde bylo vedení KPV, když se v Senátu projednávala novela zákona o protiprávnosti komunistického režimu? Dosavadní prázdná slova a gesta předsedkyně KPV MUDr. Nadi Kavalírové, nepodložená konkrétními činy, jsou vrcholně nezodpovědná a nebezpečná. Vypovídají o vás, uráží památku a odkaz skutečných politických vězňů, kteří již ve velké většině nejsou mezi námi. Kdo jiný než KPV by měl mít právo vystupovat a jednat otevřeně a přímo ve sdělovacích prostředcích vůči zločinům komunismu a jeho dnešním následkům?

Mám-li použít výzvy z Vašeho dopisu – ano toto je moje chlapské rozhodnutí. Očekávám, že i vedení KPV bude brzy schopné rozhodnutí a činů, které slova „chlapské“ budou hodny, při vší úctě a ohledech ke stáří a jeho všeobecně nutně omezujících schopnostech. I z těchto důvodů mi nedáváte jinou možnost, než v mých dosavadních postojích vůči Vám a Vaší organizaci setrvávat. Mé postoje, cíle a přesvědčení jsou neměnné. Nezaráží Vás, že KPV svým postojem vůči mně činí radost komunistům, kteří mne tak často dehonestují ve svém plátku Haló noviny stylem 50. let? Od nich to vnímám jako „ocenění“ mé činnosti – od Vás mne to mrzí, ale o to více motivuje.

V úctě k památce skutečných politických vězňů

Jan Šinágl v.r., Žebrák 7. listopad 2005

•••

Když už tedy jsou ty dopisy do- a z- KPV otevřené, taky jeden přidávám

1) Zajimalo by me, jelikoz se politicti veznove zcela evidentne jeste neproklubali do ery internetu, zda jsou clenove organizace informovani alespon tradicnimi cestami, zda existuje nejaky vestnik ci neco v tom smyslu, tedy aspon pro cleny, kdyz uz vedeni KPV tak peclive udrzuje verejnost ve tme.

2) Ze na strankach KPV naprosto chybeji jakekoli zpravy z cinnosti jednotlivych pobocek je ostuda, "Reakce na současné politické dění" nebo "Činnost KPV" tuto chybejici mezeru nevyplnuji. Naprostou perlickou je pak rubrika "Životní jubilea našich členů", na niz je jediny clanek "Český internet zaplavují podvodné e-maily" prevzaty z CTK! Jak to souvisi s zivotnimi jubiley je mi zahadou.

Toto podsouvani jedne veci oznacene za druhou, nebo prazdne stranky na miste inzerovane informace (napr. "Významné dny" by jiste nemely byt takovym nerozlousknutelnym oriskem) bohuzel neni na strankach KPV zadnou raritou. Pripadna omluva tim, ze stranky jsou nove, neni uspokojujici, ony totiz ty stranky KPV zas tak "nove" nejsou, takze na vyzehleni nedostatku bylo casu dost.

3) Pritom treba prave rubrika "Životní jubilea našich členů" je jiste neco, na co by se clenove tesili, vzdyt vsichni uz maji tech krizku na zadech pozehnane, neexistence prave teto rubriky vyzniva ze vseho nejvic jako jejich urazka. Kdyby to nebylo tak smutne, bylo by to k smichu.

4) Stanovy chybejici na internetovych strankach KPV jsou vaznym nedostatkem (jeste to musim zkusit na evidenci spolku u ministerstva vnitra), pokud si vzpominam, stanovy jsou soucasti informaci, ktere jsou statem uznane spolky POVINNY zverejnit.

5) Dopis panu Sinaglovi od bratra Zidka je podle meho odhadu vytvoren na pocitaci nebo alespon na wordprocessoru. Jak byl vytisten je ale druhotne, dulezite je JAK VZNIKL a hlavne, ze je to JEHO OSOBNI DOPIS, ne dopis napsany, schvaleny a odeslany jmenem vedeni KPV! Alespon soude ze samotneho textu dopisu. Vice v tomto bode nekomentuji, neni treba, vzdyt podobne jednani vedoucich kadru KPV jsme videli uz v minulosti.

6) Uz jsem se jindy zminil o tom, ze KPV je od sameho ustanoveni spatne pojata, ze uz od prvopocatku zamerne diskriminuje proti tem, kdo se zucastnili tretiho odboje, ale usli zatceni, a proti tem odsouzenym v nepritomnosti. Je jasne, ze KPV tedy NENI organizaci reprezentujici politicky stihane obcany byvale CSSR, rozhodne NENI organizaci clenu tretiho odboje. A pritom se tvari jako ze je - a ROZHODNE BY MELA BYT!

Necekam od soucasneho vedeni, ze by PRIZNALO, nebo alespon POCHOPILO, ze politicti vezni se sami stali obeti podrazu, jiste - tak jako cela sametova "revoluce" - peclive pripraveneho StB/BIS. Ustanoveni polovicate organizace politickych veznu jenom zapada do planu na NEPOTRESTANI KOMUNISTICKYCH ZLOCINU, jak jsme toho svedky od prvnich okamziku polovicate Sametky.

7) Je ale smutne, ze treba zamernym distancovanim se od pripadu Vladimira Hucina se vedeni KPV zamerne i nadale podvoluje teto politicke manipulaci skrytych, ale stale velice aktivnich, sil komunismu, jehoz obeti se tak politicti veznove stavaji znovu a znovu. Ze Petici za verejny proces podepsali nekteri jednotlivi clenove KPV nestaci, cela Konfederace MELA, jako organizace politickych veznu, v jasne politicky motivovanem soudnim postihu pana Hucina vystoupit jasne a neohrozene na jeho obranu. Vzdyt prave KPV doporucila Vladimira Hucina k praci v BIS!

Zvlaste pripominam, ze Vladimir Hucin, i pres naprostou prevahu statu (ktery se za nase penize prostituuje na pokyn rude mafie) a za cenu neobycejnych osobnich obeti (a toto se tyka bez rozdilu vsech, u nichz se kdy jmeno Hucin objevi v jejich spisech - vcetne obeti na zivotech!), vyhrava jeden soudni pripad za druhym, a nebyt zamerne manipulace soudu na politickou objednavku, jiste by jeho saga uz byla davno za nami.

8) Podpora KPV tomu mohla napomoct - ale nepomohla. Za tuto neakci muze vedeni KPV tezko ocekavat od pana Sinagla, byvaleho predsedy Peticniho vyboru za verejny soud pro Vladimira Hucina, nejaky vdek.

9) Na zaver: nelze nez uposlechnout vyzvy a zasilat KPV vse, co nas ohledne politickych veznu a jejich povedene organizace napadne. Skutecne zverejneni na jejich strankach je samozrejme neco jineho :-(

10) Pro doplneni rubriky "Co o nás píší" doporucuji http://www.geocities.com/rudyjoska/hostyn2005.htm
http://www.virtually.cz/index.php?art=5153
http://www.geocities.com/rudyjoska/kpv.htm
http://www.geocities.com/rudyjoska/KPVHucin.htm

PRO VÍTĚZSTVÍ ZLA STAČÍ, KDYŽ SLUŠNÍ LIDÉ NEBUDOU DĚLAT NIC

Dekuji za pozornost, od vedeni KPV ocekavam (ale po zkusenostech ani tak moc necekam) vyjadreni.

Pavel Zverina

•••

JOSKA
Fórum otevřené angažovaným občanům
Hosted by www.Geocities.ws

1