Snad se tak konečně stane, a to při dalším kole této obludnosti, jež se koná u OS v Přerově ve dnech 25. – 28. července 2005.série článků paní Hany Catalanové, novinářky svědomí, jejíž odvaha by slušela mnohým mužům
•••
I. - II. - III. - IV. - V. - VI. - VII.
Od tzv. "sametové" revoluce uplynulo již více než 12 let, avšak v justičním systému se změnilo pramálo – stejně jako na politické scéně. Lži, podvody, korupce a bývalé komunistické a estébácké struktury ve vrcholných pozicích v ČR dnes vnímá již i západní svět, který byl tolik nadšen předstíraným pádem komunismu za Železnou oponou. Bohužel, pravá tvář této postkomunistické "demokracie" měla být odhalena dříve, v době, kdy se jednalo o vstupu ČR do NATO, v době, kdy se bez důkladného prověření situace v zemi velkoryse poskytlo rovnocenné partnerství v této organizaci a nabídly se další hospodářské výhody.
Další důvod k odsouzení Clintonovy administrativy. Je veřejně známo, že Clinton byl a je levicově orientován. Během svých studií měl spoustu komunistických přátel v bývalém Sovětském svazu i v Československu, kam jezdil na návštěvy v dobách Studené války – za hluboké totality. Sám se s komunistickou ideologií ztotožňoval, obdivoval a propagoval ji. Důsledky jeho vlády jsou šokující – a to ještě nevíme všechno! Doufejme, že president G.W. Bush učiní veškeré potřebně kroky v tom, aby Amerika opět byla pilířem svobody a demokracie – symbolem oázy života hodného žití, za který stojí zato bojovat. My všichni jsme povinni tento boj za svobodu vést a neustoupit v něm ani o píď. Všichni jsme na tento svět přišli jako svobodní jedinci – nikdo nemá právo nám tento základní Boží dar upírat.
Jsme svědky toho, že základní lidská práva jsou v ČR stále pošlapávána (a nejen tam), že Ústava ČR je pouze bezpředmětným souborem článků, které nejsou respektovány.
Sledujeme kauzu Hučín, která slouží "bývalým" komunistům jako prubířský kámen předhozený veřejnosti. Tento prubířský kámen má ukázat, jak dalece je veřejnost připravena a ochotna přijímat sílící moc komunistických struktur, které se ve skutečnosti své moci nikdy nevzdaly, pouze tahaly za rozhodující nitky v pozadí. Pokud tyto struktury zvítězí, budou následovat další vykonstruované procesy, které si pamětníci – političtí vězni – pamatují velice dobře z nikoliv tak vzdálené minulosti.
Celá kauza je založena na nezákonně vykonstruovaných důkazech, kdy hlavním a "utajovaným" svědkem je jakýsi Josef Dvořák (dle dřívějších zpráv se jedná o Jiřího Metelku z Přerova, blízkého spolupracovníka bývalého důstojníka StB Ludvíka Zifčáka).
Ohlášená premiéra však nedopadla k očekávání a spokojenosti soudce Michala Jelínka a přísedících soudců, honosně zvaných "soudní senát".
Státní zástupkyně Lenka Šromová přečetla necelých 9 z celkových 29 stran textu obžaloby, a na konci svého vystoupení podala soudnímu senátu návrh na vyloučení veřejnosti z dalšího soudního jednání. Svůj návrh zdůvodnila funkcí BIS a "utajovanými skutečnostmi".
Soudní síň pojala celkem asi 70 lidí, z nichž někteří měli to štěstí, že se mohli posadit, zbytek stál u zadní stěny. Přítomni byli též zástupci médií, a celý průběh zahájení soudního líčení mohl být video/audio nahráván. Při návrhu státní zástupkyně o vyloučení veřejnosti přítomní hlasitě projevovali svůj nesouhlas a soudce pohrozil vyklizením soudní síně.
K návrhu o vyloučení veřejnosti měli možnost vyjádření obhájci Milan Hulík a Stanislav Devátý i obžalovaný Vladimír Hučín.
V této souvislosti je třeba zmínit i další důležitou skutečnost. Po celých více než 12 let tzv. "demokratického" systému od soudu odcházejí komunističtí a estébáčtí zločinci s úsměvem na rtech a s posíleným sebevědomím. Žádná vazba, žádné tresty odnětí svobody za týrání a pronásledování nevinných lidí – maximálně nízké podmínečné tresty. Zdá se být až neuvěřitelné, že bývalý ministr vnitra a později 20 let předseda vlády Lubomír Štrougal, který stál v samém čele totalitního režimu v Československu a svědomitě plnil rozkazy přicházející z Moskvy, byl po všechny ty "posametové" roky ponechán na svobodě, užívajíc si tučné penze... Před několika dny odcházel od soudu s povýšeným úsměvem, zproštěn všech obvinění. K soudnímu líčení jej doprovázela jeho dcera, profesí sama právnička, která dohlížela, zda její kolegové odvádějí dobrou práci. Štrougal se při opouštění soudní budovy spokojeně vyjádřil na kamery, že je čas podívat se na nějaký ten hokejový zápas...
Další totalitní předák Alois Grebeníček, který za bývalého režimu jako vyšetřovatel StB mučil elektrickým proudem a jiným fyzickým týráním odpůrce komunismu, je též stále na svobodě a jeho proces se díky komunistickým soudcům protahuje již několik let – od roku 1995! Jeho syn Miroslav Grebeníček je předákem KSČM, pokračovatelky KSČ, jedné z oficiálně uznaných parlamentních politických stran (!!). Komunistická strana a její ideologie byly v roce 1993 zákonem odsouzeny jako zločinné...
Neskutečné, že?
Ale zpět k té soudní komedii.
JUDr Milan Hulík jmenoval 5 skutečností, kterými odůvodňuje vznesenou námitku podjatosti ze strany soudce Michala Jelínka (jedná se o autentický záznam):
Dále uvádím, že z obsahu spisu je zřejmé, že byl prováděn odposlech na dvou telefonních linkách. V rozhodnutí o povolení odposlechu dvou čísel - 0641-250514 a 0641-250515 – se uvádí, že obě čísla jsou vedena na Vladimíra Hučína, což je v rozporu s vyúčtováním Telecomu, který tyto linky vede samostatně na uživatele Annu Hučínovou a Vladimíra Hučína. Z obsahu spisu není zřejmé, které rozhovory byly prováděny z které linky, což znamená, že při nemožnosti rozlišení byly důkazy získány nezákonným způsobem a opět je tedy nutno je ze spisu vyřadit, nebo k nim nepřihlížet.
Jestliže předseda senátu nevrátil věc s takto nezákonně provedenými důkazy při předběžném projednání obžaloby zpět do přípravného řízení, dal najevo svoji podjatost.
Podle §2 odst.5tr.ř. jsou orgány činné v trestním řízení povinné posuzovat způsobem uvedeným v Trestním řádu stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch osoby, proti níž se řízení vede.
Jestliže nebylo vyhověno ani jedinému návrhu obhajoby, došlo k porušení této základní zásady trestního řízení, a pokud za této situace byla obžaloba soudcem přijata, indikuje to opět jeho neobjektivitu a závislost.
Nakonec uvádím, že podle zákona se obžalovaný může hájit způsobem, který uzná za vhodný, a způsob obhajoby mu nemůže být přičten k tíži. Vracím se k dokladu neznámému obhajobě – usnesení o pokračování vazby, kde se obžalovaný měl dopustit něčeho vůči osobě vyšetřovatele.
Pokud se tak stalo – pokud se tak stalo, tak obhajoba uvádí, že takovéto jednání obžalovaného může být postiženo buď trestním oznámením ze strany vyšetřovatele - například verbální útok na vyšetřovatele – nebo se vyšetřovatel může bránit u soudu žalobou na ochranu osobnosti. V žádném případě tyto výroky ze strany obžalovaného nemohou sloužit orgánům trestního řízení k nějakému závěru o jeho vině či k rozhodnutí o ponechání ve vazbě.
Za této situace obhajoba navrhuje, aby v případě konečného zamítnutí námitky podjatosti soud dále nejednal, neboť ani dál jednat nemůže podle Trestního řádu, a aby celou věc podle §221 tr.ř. vrátil státní zástupkyni k došetření, neboť další projednávání věci by bylo v rozporu se základními zásadami trestního řízení, tak jak bylo citováno v předchozích námitkách.
Na dotaz předsedy senátu M. Jelínka, zda se námitky podjatosti týkají pouze jeho osoby, oba obhájci odpověděli kladně.
Na návrh státní zástupkyně na vyloučení veřejnosti oba obhájci uvedli, že jsou ochotni přistoupit na vyloučení veřejnosti pouze v bodech soudního jednání, které by se skutečně týkaly utajovaných skutečností.
Vladimír Hučín ve svém vyjádření k návrhu státní zástupkyně na vyloučení veřejnosti využil příležitosti a snažil se vzhledem k přítomné veřejnosti a médiím říct víc, než byl soudce Jelínek ochoten nechat zaznít soudní síní. Proto byly Hučínovy věty soudcem několikrát nespokojeně a hlasitě přerušeny.
Já mám za to, že veřejnost by měla být účastna tohoto jednání, poněvadž se zde jedná o problematiku, kterou lze formulovat jako pronikání komunistických struktur do státní správy, a to velmi rafinovaně.
Za současné vlády sociální demokracie je to neuvěřitelné, a je to mimořádně rafinované. Když vezmeme v potaz například zde přítomnou státní zástupkyni Šromovou ....(soudce nenechal V. Hučína dokončit větu)...
V zájmu výchovné činnosti bych chtěl upozornit, že tím, že veřejnost bude přítomna, bude mít možnost sledovat o co tady jde. Materiály, které jsou tzv. "utajovány", budou zanedlouho stejně oficiálně odtajněny, protože se jedná většinou o komunistické zločince, kteří zákonem o odtajnění materiálů o StB budou zveřejněni, a každý, kdo bude mít zájem, může do těchto materiálů nahlédnout. A tyto "utajované" materiály tvoří podstatnou část spisu. Také vy, jako předseda senátu – chápu, že jste třeba mladý a nemáte ty zkušenosti, můžete nahlédnout do materiálů, které byly nalezeny nad rámec věci. Je tam třeba materiál, který zpracoval na podkladě svých odborných znalostí krajský tajemník přerovského kraje Mamula. Tento materiál byl určen k tomu, aby stanovil, kdo může pro ně pracovat a kdo ne, jaký je limit. Jak má takový člověk vypadat a jakou šablonu má zachovat...
Podle dalších informací, které jsem získal z materiálů, které jsem zachránil z hořících ohňů, kdy je estébáci a jejich zločinná banda Lidových milicí spalovali, jsem se snažil zachránit jakýsi odkaz pro tento národ, o co jim vlastně jde; objasňoval jsem některé promítání agentů StB do Charty 77. Ale vrátím se k tomu původnímu tématu.
Mám za to, že protože se jedná o takovouto závažnou věc, myslím si, že veřejnost by měla být účastna. Veřejnost velice rychle pozná, v čím zájmu se mělo utajovat, protože pronikání těchto komunistických zločinců do nejvyšších úrovní je evidentní, a bude ještě nějaký čas trvat.
Samozřejmě, státní zástupkyně má velký zájem na tom, aby veřejnost byla vyloučena, aby tyto informace nevešly ve známost, protože to v postatě ohrožuje její místo. Ona kryje člověka, který má mimořádně dobré kontakty s bývalým šéfem StB. A to vědomě! Právě tohoto člověka vědomě dává na rehabilitační procesy k politickým vězňům! To je, prosím vás, neuvěřitelné! Takže já mám zájem na tom výchovném efektu, a vy a soudní senát byste měli zvážit, že by se měla věc v celém rozsahu projednávat za přítomnosti veřejnosti a pokud možno sdělovacích prostředků a všech těch, kteří mají o to zájem.
Takže to je můj úvod k vyjádření. Chci jenom říct soudu, že já osobně jsem se snažil o důkladnou prověrku zde přítomné Šromové. Tato prověrka potom proběhla za velmi podivných okolností v době, kdy měl problémy i komunistický bachař soudruh Jakubík, který je dnes na nejvyšším místě. Všichni byli překvapeni, jak rychle tato prověrka byla provedena. Byla provedena účelově...( přerušen soudcem) ... Veřejnost by měla vědět, co se tady hraje! Prověrka Šromové byla účelová, byla to jakási výměna za to, že Šromová plnila funkci chodícího razítka ... (přerušen soudcem)... jako tzv. nezávislá osoba!
Ještě chci dodat, že během policejní prohlídky, kde asistovaly různé zásahové jednotky, byl přítomen i jeden četník Komínek – jako nezávislá osoba – který byl držen stranou, a když se chtěl na něco podívat, byl odbyt s tím, ať je rád, že tam může být a do ničeho nestrká nos... Měl by být vyslechnut jako svědek.
Na otázku soudce ohledně námitky podjatosti Hučín prohlásil, že se naprosto ztotožňuje s vyjádřením svých obhájců.
Podařilo se mu ještě dodat následující větu:
Ještě dodám, že v průběhu soudního líčení bude prokázáno, že pumový útok, teroristický útok na kanceláře organizace politických vězňů byl účelový, byl řízen z vysokých míst policie a ve státním zájmu, a byl proveden proto, aby policie mohla proniknout do kanceláří politických vězňů a získat tam materiály a informace, které by jiným způsobem nezískala. Tato akce byla propojena s ultralevicovou organizací komunistické strany, kterou tady na severní Moravě máme.
Po delší poradě senát námitku podjatosti zamítl a zamítl i účast veřejnosti na dalším jednání. Obhajoba vznesla námitku podjatosti celého senátu a podala proti tomuto usnesení stížnost, která bude řešena Krajským soudem v Ostravě.
Poté soud vyzval veřejnost a média k opuštění soudní síně a přistoupil k výslechu obžalovaného. Vladimír Hučín na protest proti vyloučení veřejnosti prohlásil, že se dalšího projednávání věci nebude účastnit a žádal, aby byl odveden ze soudní síně. V reakci na to oba obhájci konstatovali, že za dané situace nemohou svého klienta obhajovat, neboť bez součinnosti a spolupráce s ním by byl krácen na své obhajobě, a celé jednání by mělo spíše formu inkvizice.
Senátu Okresního soudu v Přerově tedy nezbývalo nic jiného než celé jednání odročit na neurčito...
takže tedy: pokračování příště...
•••
Když Vladimíra Hučína odváděla chodbou justiční stráž, stačil odpovědět na 3 otázky zástupcům tisku.
Dotaz: Máte v ruce nějaké důkazy o spiknutí?
V.H.: Samozřejmě důkazy mám. Je to komunistické spiknutí, které je dlouhodobě připravované a souvisí to s náměstkem policejního presidenta Jakubíkem a těmito lidmi.
Dotaz: Kam to dál vede?
V.H.: Velice vysoko, ale záleží na volbách. Pak bude všechno jasné. Kdybych to vytáhl teď, tak je to zničí, a proto mě drží ve vazbě.
Dotaz: Myslíte, že to někdy vůbec vyjde na světlo?
V.H.: Musím bojovat a vydržím! Vydržel jsem už horší věci. A vyhraji to. Mám trumfy v kapse!
Před opuštěním soudní budovy Přemysl Vachalovský a John Bok (autoři známé dokumentární a kompromitující publikace s názvem KATO, která vydává svědectví o dřívější spolupráci dnešního českého ministra zahraničí Jana Kavana s StB), aktivisté za dodržování lidských práv, podali u Okresního soudu v Přerově trestní oznámení na státní zástupkyni L. Šromovou v souvislosti s nezákonným získáváním důkazních materiálů. V dalších dnech následovala další trestní oznámení podaná na různých místech České republiky účastníky zahájení výše zmíněného soudního líčení.
Hana Catalanová, 26-02-2002
• obsah •
•••
Vladimír Hučín byl 28.2. propuštěn z vazby. Zprávu o propuštění dostal v tento poslední únorový den zcela nečekaně krátce po poledni, a po druhé hodině odpoledne již stál venku před branami olomoucké věznice. Jeho první kroky vedly k paní Zdeňce Mašínové, sestře dodnes oficiálně popíraných hrdinů československého Třetího odboje, bratrů Josefa a Ctirada Mašínových.
Dne 9. března osobně zodpověděl otázky Jeffa R. Nyquista, renomovaného amerického geopolitika, který se na svých stránkách http://www.JRNyquist.com zabývá také problematikou nebezpečí spojeného s komunismem.
Vladimír Hučín touto cestou děkuje za všechna slova podpory, která do vězení dostával od svých příznivců ze všech koutů světa. Všechny obdržené dopisy a pohlednice jej psychicky nesmírně posilovaly v jeho boji. Termín soudního procesu ještě není známý, ale dá se téměř s jistotou předvídat, že k němu před nadcházejícími volbami nedojde. Hučínovo tvrzení o "bývalých" komunistických a estébáckých strukturách ve státní správě totiž nejsou žádnou poplašnou zprávou, jež je paradoxně i součástí jeho obžaloby, nýbrž realitou, známou široké veřejnosti.
•••
VH: Tak já jsem především upozorňoval na ty osoby, které se v minulosti výrazně angažovaly ve prospěch komunistického režimu ve sférách bezpečnostních struktur, a jež dnes působí na ještě exponovanějších funkcích než předtím. To znamená, že mají rozhodující moc v těchto sférách. Kdybych například uvedl okresní měřítko, tak ředitel okresního oddělení policie je člověk, který přicházel do kontaktu s KGB, který se podílel na vyšetřovacích metodách tehdejší Státní bezpečnosti (StB), sám byl členem předsednictva a dokonce i předsedou celoútvarového výboru KSČ a byl také zapojen do různých zpravodajských operací v boji proti vnitřnímu nepříteli. Takže těmto lidem je dnes dávána možnost, aby měli rozhodující slovo v bezpečnostních problematikách.
To je, myslím si, výrazné nebezpečí pro současný systém, neboť bezpečnost je vlastně v rukou struktur bývalého režimu. NATO je zapojením těchto struktur maximálně ohroženo, proto si myslím, že by prověrky měly být velmi důkladné a NATO by si mělo vytvořit určitý mechanismus, kterým by si tyto lidi mohlo důkladně prověřit a zjistit, zdali dotyční skutečně mohou být na těch strategických a bezpečnostních pozicích, a zkonfrontovat výsledky šetření s riziky, které jejich přítomnost na těchto místech přináší. Já jsem se v tomto směru snažil podílet se na těchto prověrkách a přinesl jsem řadu důkazů i v souvislosti s mým případem, s mými rehabilitacemi z minulosti.
VH: V roce 1990 jsem byl předsedou občanských komisí. Byl jsem zvolen Občanským fórem, což bylo takové to prvotní politické seskupení, které po zrušení vedoucí úlohy Komunistické strany Československa do určité míry zastupovalo ten politický koncept v zemi. Jako předseda občanských komisí jsem se dostal k materiálům, které jednoznačně svědčily o tom, kdo, kde a v čem byl dříve zapojen. Já jsem se snažil řadu těchto dokumentů zachránit.
Ne vždy se mi to podařilo, ale například jenom v řadách těch signatářů Charty, kde jsem sám působil, mi například Tomáš Hradílek, pozdější ministr České republiky, přímo zakázal, abych dokumenty zachraňoval před zničením. Přitom tyto dokumenty mohly usvědčit řadu osob z kolaborace nebo ze spolupráce se Státní bezpečností a bezpečnostními složkami vůbec. Takže i někteří signatáři Charty byli vlastně později dekonspirováni jako významní agenti Státní bezpečnosti. Patří sem mimo jiné i Dr. Josef Danisz, právník, který mne přímo kontaktoval, byl zapojen v Občanském fóru, a pak vyšlo najevo, že je agentem. Tito lidé zpočátku vytvářeli takový ten prostor pro sebe a pro ty, kterým se zničením dokumentů zajišťovala ochrana, měli vytvořit příznivé prostředí, vyčkávali, až se všechno přežene, a vytvářením jakési mlhy nad skutečnostmi bránili tomu, aby se později dalo něco dohledat.
VH: Do čela Státní bezpečnosti se dostal generál Alois Lorenc – velice chytrý člověk, typ šachového hráče – který věděl, že je nutné odstranit takové to zkostnatělé jádro, stranické jádro s Jakešem a dalšími, kteří již nebyli dále schopni prosazovat ideologická klišé.
Chytrá část Státní bezpečnosti, kterou představovala mladá progresivní garnitura, začala pracovat tak, aby si vytvořila jakýsi přechod. Situace už jim nedovolovala pozvat znovu tanky z Ruska a nějakým způsobem to zde zachraňovat, jako tomu bylo v roce 1968. Takže po dohodě, ke které muselo dojít mimo rámec naší republiky, bylo dohodnuto, že pragmatici ve spojení s prognostiky z prognostických ústavů vytvoří koncept s cílem zachránit přechod pragmatických komunistů, kteří již neusilovali o to, aby byl zdůrazňován srp a kladivo, kteří moc dobře věděli, že ekonomika je podstatná a že ji musí dostat zpátky do svých rukou – byť v jiné podobě.
To znamená, že soudruh ředitel nějaké továrny se nakonec stal panem velkým kapitalistou, který pak rozhodoval o daleko větším koncernu než předtím, který spolu s dalšími dostal možnost založit nějaký trust, jež se posléze stal mocenskou pákou a rozhodoval, jaká skupina lidí tam bude zaměstnána a jaká ne. Obyčejný občan, který jenom zvonil těmi klíči a představoval si, že odstraní tyhle lidi z politické a ekonomické sféry, neměl vůbec šanci.
Ale ten začátek vypadal velice idealisticky, nadšeně a spontánně, ti studenti a všechno kolem, že i já musím přiznat, že jsem ledasčemu uvěřil. Jelikož jsem však proti nim dříve kontrarozvědně bojoval, velice rychle jsem přišel na to, že je všechno trochu jinak. Když jsem se pak dostal k BIS, tak jsem s hrůzou zjistil, že je to zcela jinak, a postupně jsem si začal svoji mozaiku pečlivě doplňovat. Právě na téhle události jsem usilovně pracoval a snažil jsem se vytvořit co možno nejucelenější obraz, ale dopadl jsem tak jak jsem dopadl. Po deseti letech práce jsem byl uvězněn.
VH: Co se týče NATO a bezpečnostní stránky, myslím si, že zástupci této organizace jsou velice naivní a měli by si sami vytvořit nějaký mechanismus k tomu, aby si určité věci mohli ověřit ještě z jiné strany, nezávisle na tom, jak se jim vše předkládá. Opravdu, v generálním štábu armádním nebo v bezpečnostních složkách jsou lidé, se kterými jsem sváděl velké boje. Třeba i v řadách kontrarozvědky jsou lidé, kteří v minulosti prošli různými stranickými funkcemi, lidé, kteří jsou naprosto nedůvěryhodní. Dá se říct, že tam pronikli i agenti bývalé slovenské informační služby, kteří tam vyčkávají na vhodnou situaci.
Já osobně tedy nechci malovat čerta na zeď, ale ty prověrky, o kterých já vím a o kterých mohu hovořit, tak ty byly naprosto nedostatečné, byly účelové a lidé, kteří těmito prověrkami prošli, v žádném případě neskýtají záruky. To by ale chtělo detailně doložit některými dokumenty na určitém modelu, aby si ti, kteří se o toto zajímají, udělali objektivní názor.
VH: Drtivá většina komunistů, kteří dnes tvoří páteř komunistické strany, KSČM, která převzala dědictví po Komunistické straně Československa, jsou ti původní, kteří tuto páteř tvořili i dříve. Samozřejmě tam přibyli i ti mladší.
Já osobně jsem rozpracovával krajní levici v oblasti severní Moravy, kde je výrazná nezaměstnanost. Pokud existuje nezaměstnanost, dochází k sociálnímu napětí, které vytváří podhoubí pro tyto krajně levicové ideologie. Zabýval jsem se tím a skutečně jsem doložil, že je nutno na to dbát a monitorovat tyto aktivity, protože v oblastech velké nezaměstnanosti je nebezpečí nežádoucího bujení. K takové situaci již došlo například v okresech Bruntál a Karviná, kde volby prokázaly, že tam vítězí komunistická strana. Myslím si, že v těchto lokalitách se stávajícím sociálním napětím budou mít komunisté v nadcházejících volbách dosti výrazný úspěch. Nechci však předbíhat. [V roce 2005 stojí KSČM na žebříčku volebních preferencí v ČR s 25% na DRUHÉM místě za ODS, pozn Joska.]
Komunistická ideologie zde přetrvává a vhodní manipulátoři dokáží těm nezaměstnaným a těm, kteří nejsou schopni se sami opřít o vlastní názor, podávat tuto ideologii kapku po kapce, využívat tíživé situace, a skutečně tím takové lidi infiltrovat a ovlivňovat tak volební preference. Ale nechme se překvapit. Obávám se však, že v lokalitách se zvýšenou nezaměstnaností budou mít komunisté úspěch. Tato ideologie je tedy stálým nebezpečím a myslím si, že by měly existovat bezpečnostní složky, které by na toto dohlíželi. I když se v případě KSČM jedná o parlamentní stranu, jedná se zároveň o nebezpečnou ideologii, kterou není radno podceňovat.
VH: Já jsem byl po roční vazbě nečekaně propuštěn. Čeká se tedy na soud, dostávají se na světlo věci, které veřejnost doposud neznala. Je přece jen mnohem lepší, když je člověk na svobodě a může se více bránit. Je však velice důležité, aby při celém soudním řízení byla účastna veřejnost. Budou tam konfrontována fakta, která mohou výrazně ovlivnit veřejné mínění a která mohou vnést do řad iniciátorů mého zatčení "velký průvan".
Ti, kteří celou akci zosnovali, skutečně patří k těm, kteří jsou stoupenci komunistické ideologie a skrývají se pod různými plášti současné demokracie. V podstatě však pracují pro bývalou východní strukturu KGB s cílem paralyzovat nebezpečí, které jim hrozí rozkrýváním, na kterém jsem pracoval. Přímo jsem se podílel na kontrarozvědné práci proti KGB a jejím vlivům. Již v roce 1983 jsem odhalil agenta KGB Antonína Mikeše, byť přitom byla použita výbušnina. Svazek je dnes odtajněn, je možno do něho nahlédnout a rozsudek nad tímto agentem byl potvrzen Nejvyšším soudem. Agenta jsem dekonspiroval, ale od té doby je mi věnována výrazná pozornost.
VH: Myslím si, že zvolili menší zlo. Je skutečností, že občané se začali angažovat, vznikaly různé protestní akce na moji podporu a početnost různých aktivit byla stále větší a větší. Původní obvinění, kterým jsem byl obviněn z terorismu, z organizování pumových útoků, které dodnes nejsou ani v jednom případě objasněny, bylo velmi podezřelé i pro běžného občana, který se touto problematikou vůbec nezajímá. S trochou nadsázky bych to přirovnal k zapálení Říšského sněmu, kdy si nacisté sami budovu zapálili, aby mohli obvinit své odpůrce. Pumové útoky byly skutečně profesionální zpravodajskou operací bývalých komunistických struktur. Mým cílem je toto prokázat. Má to spojitost se současnou bezpečnostní garniturou, která má dnes rozhodující vliv v bezpečnostních sférách. Ale je to otázka času, a proto potřebuji, aby veřejnost byla u soudu přítomna, aby vše bylo co nejvíce transparentní.
VH: Odpovím na to přímo. On se seznámil s mým trestním spisem, který má stupeň utajení. Tam je řada odposlechů - telefonických hovorů jak ze služebního automobilu, tak z bytu a kanceláře. Já v mnoha těchto hovorech kritizuji některé signatáře Charty 77 a obviňuji je i Václava Havla z určitého komplotu, z dohody s komunisty, což se vztahuje k 17. listopadu 1989 a polistopadovému vývoji. Zmiňuji se též o některých skutečnostech provedení celého 17. listopadu. Takže když on četl můj názor na Chartu 77, kde jsem se snažil prokázat, že řada signatářů Charty 77 byla vlastně agenty Státní bezpečnosti, tak samozřejmě nezaujal nějaký vstřícný postoj.
Zmiňoval jsem také Miroslava Dolejšího, se kterým jsem byl ve výkonu trestu v Minkovicích, a který je autorem Analýzy 17. listopadu. Musel jsem do jisté míry přiznat, že tento Dolejší, když jsem se s ním ve vězení setkával, měl do jisté míry pravdu v některých názorech, i když v některých s ním zase souhlasit nemohu. I toto je tedy v odposlechu zaznamenáno. Když to presidentu Havlovi ukázali, je samozřejmé, že by moje propuštění nevítal.
Musím ale aspoň kvitovat, že dal milost mé matce, která by jinak zřejmě byla nejstarší teroristkou v republice. Nechali mne pod dojmem, že je někde ve vazbě na Ruzyni, takže jsem byl moc rád, když jsem se dozvěděl, že jí byla udělena milost.
VH: Zpočátku byl na mne vyvíjen výrazný tlak, výslechy byly provokativního rázu. Zejména se jednalo o skupinu vyšetřovatelů řízenou Václavem Jakubíkem, který zastává vysoký post coby náměstek policejního presidenta. Ten má na starosti protiteroristický oddíl a další speciální složky. Členové těchto složek na mne proto vyvíjeli velký nátlak. Při mém zadržení bylo použito násilí, výhrůžky a urážek nespočet, toho bylo hodně. Mohu ale říct, že někteří dozorci ve vězení byli vstřícní, jako kdyby chápali, oč v celé věci jde. Až na některé výjimky z řad těch starých dozorců, kteří ještě pamatují předlistopadové časy. Ti byli proti mně nepřátelsky naladěni. Ale celkově je znatelný rozdíl mezi vazbou dnes a v předlistopadové době. Dříve to bývalo mnohem tvrdší. Dnes přece jen je možnost poslouchat rádio a sledovat denní tisk.
Pro mne bylo velice deprimující, když jsem byl umístěn na tu psychiatrii, protože to bylo skutečně degradující, degradující postavení po ty dva měsíce. Ale přečkal jsem to, přežil jsem to a byl jsem shledán naprosto normální, dokonce shledali ještě další mé kladné stránky, takže nejsem obviněn z pumových útoků. Snažili se ze mne dostat, kde jsem ukryl archiv, dokumenty, jména a kódy svých lidí, kteří pro mne pracovali. To se jim nepodařilo ze mne dostat, a proto jsem vlastně byl na psychiatrii umístěn. Nejdříve na mne chtěli použít detektor lži, avšak můj právní zástupce mi doporučil tuto metodu odmítnout. V Olomoucké věznici to bylo trochu tvrdší než na Pankráci, ale vždycky jsem si říkal, že čím blíž k východní hranici, tím je to asi prostě víc ovlivněné. To ale říkám spíš v uvozovkách a tak trochu s nadsázkou.
VH: Já v současné době pozoruji, že sílí vliv jisté organizace, která si říká Klub českého pohraničí. Tato organizace s tímto názvem v sobě sdružuje řadu těch, kteří nesouhlasí se zrušením Benešových dekretů. Je to však vyloženě estébácká a komunistická organizace, která na sebe nabaluje další. Myslím si, že o této organizaci brzy uslyšíme, protože jejich názory se stále více radikalizují a v oblastech, kde je ta výrazná nezaměstnanost, to může dospět až do kritického stádia. Nabalují se na ni také různé odborové organizace, které si osobují právo rozhodovat za občany. Je to ale taková zpravodajská hra komunistů, kteří se halí do nových plášťů, vytváří jakési mimikry a přitahují k sobě občany, jež jsou v sociální tíži. Těžko říci.
Pokud tady bude narůstat nespokojenost a napětí a dále pak ty prověrky, které jsou doposud uskutečňovány s nedostatečnou kvalitou a bez důrazu na odstraňování starých struktur z mocenských pozic, tak si myslím, že by Česká republika nebyla asi valným přínosem pro NATO a vůbec pro nějaké spojenectví. Obávám se, že ten extremismus může jednoho dne dosáhnout dosti značných rozměrů a stane se proto bezpečnostním rizikem. Já se na to dívám z tohoto pohledu. Politickou vizi zatím nemám, o tom si můžeme pohovořit po volbách. Bojím se, že komunisté v těchto volbách mohou získat.
Hana Catalanová, Přerov, 9. března 2002
• obsah •
•••
Česká veřejnost je již dávno apatická k denním silným dávkám zveřejňovaných skandálů odehrávajících se na nejvyšších místech. Hrana již dlouho zvoní všem slušným a poctivým lidem, aniž by národ hromadně projevil známku nespokojenosti a volal své politiky k odpovědnosti a skládání účtů za marasmus, ve kterém se země nachází. Novináři dle svých možností poctivě plní své poslání hlídacího psa společnosti, jejíž odezva je však téměř nulová. Zdá se, že lidé jsou ke všem alarmujícím zprávám hluší a slepí. Zajímavé je, že jakékoliv dění ve světě, blízkém i vzdáleném, se těší v ČR vysoké pozornosti, a "akademické" debaty a ostrá kritika neberou konce. Jakoby vlastní dvorek přímo úpěnlivě nevolal po úklidu...
Proč je tomu tak?
Je možné, že by se národ stále třásl před možností perzekucí ze strany mocných a všeho schopných? Je možné, že v lidském podvědomí stále hlodá ten starý známý - strach?
Strach před čím?
Co může být horší než to, když člověk (národ) ztratí svoji tvář – identitu, svoji hrdost a respekt? A to se již stalo. Po dlouhá desetiletí ponižovaný národ nedokázal uchopit otěže svobody do svých rukou a nezmohl se na to, aby narovnal svoji páteř a své ego, když se naskytla příležitost. Připustil, aby staré struktury, podvod a klam opět zvítězily.
Z prachu a bláta se podvedené mysli těžko vstává. Je-li však vůle vzchopit se, jediná možná cesta je vzhůru... Není již co ztratit; je možnost hodně získat.
V tisku denně sledujeme stále rostoucí případy korupce ve veřejné a státní správě. Sledujeme podvody kolem bezpečnostních prověrek, ve vysokých funkcích dodnes působí bývalí komunisté, opovrženíhodní estébáci a příslušníci represivních Lidových milicí.
Jaké bezpečnostní prověrky?
Dostal ji – mezi jinými – Karel Heřman, premiérův tajemník, i Václav Jakubík, náměstek policejního presidenta... Přičemž Heřman je bývalý tajemník KSČ v Praze a doktor politických věd bývalého režimu. Jakubík dostal prověrku i přesto, že v minulosti založil firmu s elitním komunistickým špionem, který pro komunistickou rozvědku pracoval dokonce i v centrále NATO. Jakubík byl v 80. letech navíc dozorcem v komunistických věznicích.
Proslýchá se, že vojenská kontrarozvědka by měla spočinout ve schopných rukách komunisty (od r. 1970) Jiřího Giesla, který se v r. 1990 dokonce údajně učil anglicky přímo v USA!
Ředitel BIS Jiří Růžek ještě vloni podnikal v soukromé firmě SUDA Investment s bývalým agentem StB Jaroslavem Buriánkem (krycí jméno Kopecký). Firmu založil Růžek v r. 1995 již jako šéf tajné služby! Jako takový by neměl vůbec zakládat žádné obchodní firmy. Buriánek dodnes spravuje Růžkův rodinný majetek.
Jména jako jsou Miroslav Šlouf, Vratislav Šíma, Karel Heřman, Jiří Frkal, Milan Jedlička, Václav Jakubík, Jiří Růžek a bezpočet dalších jsou vážným varováním spojencům NATO. Měli by pečlivě uvážit ratifikaci smlouvy ATOMAL se spojencem, který má dodnes na významných postech staré komunistické a estébácké struktury a jejich kolaboranty.
Dalším alarmujícím odhalením byla v těchto dnech skutečnost, že v přímé blízkosti presidenta Václava Havla byli až do loňského léta dva (?) spolupracovníci StB, Milan Liška a Jaroslav Indruch. Oba dříve působili jako agenti vojenské kontrarozvědky a oba 12 let po "revoluci" sloužili přímo u Hradní stráže! Liška jako náčelník Hradní stráže a Indruch coby její velitel.
Liška nebyl pouhým řadovým agentem StB, ale tzv. residentem – spolupracovníkem tajné komunistické policie, který řídil vlastní síť agentů. Přítomnost takovýchto lidí v blízkosti hlavy státu lze podle odborníků považovat za vysoké bezpečnostní riziko. Říkají, že bývalý resident může být vzhledem ke své minulosti velmi snadno vydíratelný, a mohl by proto kdykoliv oživit svou "spící" síť agentů. Historik Zdeněk Vališ pro MFDnes říká, že resident měl daleko větší přehled než běžný agent. Zodpovídal se centrále a KGB jej nepochybně vedla ve svých záznamech...
Náčelník Vojenské kanceláře presidenta Havla (ve funkci od ledna 1990) generál Ladislav Tomeček, který má Hradní stráž na starosti, prohlásil, že netušil nic o tom, že Liška byl agentem StB, natož residentem.
Sám Tomeček zastával v armádě před r. 89 vysoké vojenské funkce, z čehož je zcela zřejmé, že byl naprosto loajální k bývalému režimu. Na doporučení KSČ studoval vojenskou akademii generálního štábu v Moskvě. V roce 1990 strávil nějaký čas na Kubě – údajně tam trávil svoji dovolenou...
Poslední zprávy kolem Hradní stráže jsou přímo šokující. Nejprve se šetřila šikana, pohrůžky a vydírání, následovalo sexuální zneužívání vojáků Hradní stráže vojenským psychologem, a skandály pokračují v podobě estébáckých struktur v přímé blízkosti presidenta České republiky.
V loňském roce se zjistilo a bylo zveřejněno, že 117 agentům StB byla neoprávněně vydána negativní lustrační osvědčení. Bylo to úmyslné? A je zveřejněné číslo skutečné?
I české soudnictví se zdá být pevně v chapadlech komunistické chobotnice. Důkazem není pouze kauza Hučín, kterou pečlivě sledujeme a jejíž další pokračování je níže popsáno. Těžké zločiny komunismu soudí komunisté, křičí palcové titulky novin. Někteří současní soudci se dokonce podíleli na špinavých procesech totalitního režimu! Počet komunistických soudců a státních zástupců zůstává veřejnosti v ČR dodnes utajen! President Havel měl moc i možnosti společnost od těchto soudců očistit, avšak neučinil tak. Naopak zajistil jejich nedotknutelné pozice, stejně jako pozice bývalých totalitních struktur v jiných sférách státní správy.
Bude občan Havel kdy skládat národu účty, nebo si zajistí doživotní imunitu?
Jako výsměch a plivanec do tváří všem mučeným a pronásledovaným obětem komunismu působí záměrně protahovaný proces s Aloisem Grebeníčkem, velice aktivním členem tzv. "Bicího komanda" v 50.letech. Soudkyně Radomíra Veselá "nebyla schopna" během 5 let dostat obžalovaného Grebeníčka do soudní síně!! Soudkyně Veselá je také bývalá členka KSČ a syn obžalovaného, Miroslav Grebeníček, je předseda dnešní komunistické parlamentní strany KSČM – pokračovatelky KSČ. Proces s A. Grebeníčkem – bezcitnou bestií – byl soudkyní Veselou dne 11.4.2002 znovu odročen na neurčito... Dočkáme se kárného řízení s touto soudkyní?
V roce 2000 měl český soudní systém 2.515 soudců a 939 státních zástupců. Stále slyšíme o úspěšně probíhající reformě soudnictví. Nikdo však veřejně neoznámil, jakou minulost tato armáda "spravedlivých" má a zda má vůbec morální (a bezpečnostní) prověrky k tomu, aby mohla rozhodovat o vině a trestu...
V bezprávní společnosti však veřejnost nemá zákonné prostředky bránit se.
Vladimír Hučín se opět ocitl v soudní síni ve dnech 10. a 11. dubna 2002, tentokrát bez policejní eskorty a bez želízek na rukou. Soudní budova i okolí však byly hlídány uniformovanými i neuniformovanými policejními složkami.
Soudce Michal Jelínek, zaslepený touhou předvést kdo je pánem situace, vyloučil veškerou veřejnost i média ještě před zahájením soudního líčení. Hučínovi příznivci a zástupci médií museli vyklidit i chodbu před soudní síní! Soudce tím porušil základní Ústavní právo každého obžalovaného na veřejný proces, kterého se neustále dovolávají Hučínovi obhájci, sám Vladimír Hučín i široká veřejnost. Rozhodnutím o vyloučení veřejnosti se však soudcova zřejmá podjatost nezmírnila. Zakázal při líčení pořizovat zvukové záznamy a činit jakékoliv písemné poznámky. (!)
V průběhu středečního líčení (10.4.), které bylo ve skutečnosti ostrým vystoupením soudce a řešením vznesených námitek obou stran, tento soudce dokonce napadl i Zdeňku Mašínovou pro její výraz ve tváři, jež se mu zřejmě nezdál dostatečně uvědomělým. Byla proto upozorněna, že pokud se bude takto tvářit (!!), bude vyvedena ze soudní síně...
Obhájci i V. Hučín vyslovili námitku podjatosti ohledně přítomného přísedícího soudce Jaroslava Dvořáka, který byl za komunistického režimu náměstkem ředitele energetického podniku Severomoravská energetika, což byl nejen podle slov V. Hučína strategický podnik, který měla pod kontrolou komunistická Státní bezpečnost. Dvořák byl navíc členem kolaborantského SČSP a je absolventem komunistického zařízení na výchovu kádrů, hrdě nazývaného VUML.
I tato námitka byla soudcem Jelínkem zamítnuta, jako ostatně všechny předchozí ze strany obhájců a V. Hučína...
Námitku podjatosti vznesla i státní zástupkyně Lenka Šromová. Týkala se Františka Přesličky z KPV, který měl v neveřejném procesu působit jako Hučínův důvěrník. Šromová uvedla, že Přeslička prý ovlivňoval jednoho svědka, což se podle následného vyjádření Přesličky nezakládá na pravdě.
I tato námitka byla soudcem Jelínkem přijata, jako ostatně všechny předchozí ze strany státní zástupkyně...
Funkci důvěrníka pak místo Přesličky převzal Rudolf Martin, manžel Zdeňky Mašínové, která je v tomto procesu též důvěrníkem Hučína.
Hučínův obhájce Stanislav Devátý poté trpělivě a srozumitelně vyložil soudnímu senátu zásadní skutečnost, že V. Hučín je vlastně dodnes vázán slibem mlčenlivosti, kterého jej BIS dosud nezprostila. Pokud by tedy Hučín u soudu vypovídal, poškodil by sám sebe a vystavil by se dalšímu trestnímu stíhání. Není tajemstvím, že mlčenlivostí jsou vázáni všichni pracovníci tajných a jiných ozbrojených složek.
Soudce i státní zástupkyně tuto skutečnost odmítli akceptovat, nicméně líčení bylo krátce nato přerušeno a odročeno na druhý den.
Ve čtvrtek 11. 4. soud vyslechl pouze obžalovaného Jana Chmelaře, Hučínova obvodního lékaře, jež je spolu s Hučínem viněn z podvodu s nemocenskými dávkami v částce Kč 7.000 (cca USD195). V. Hučín byl v době nečekaného agresivního zatčení v pracovní neschopnosti a léčil se právě u doktora Chmelaře, který mu také dříve vystavil doklad o pracovní neschopnosti. Po zatčení Hučínovi vězeňský lékař pracovní neschopnost ukončil, avšak nikdo se již neobtěžoval tuto skutečnost doktoru Chmelařovi oznámit.
Státní zástupkyni při vidině dalšího možného důvodu stíhání Hučína tento fakt nezajímal, a soudce celou obžalobu přijal, aniž by její důvody zkoumal.
Cíl byl daný a nekompromisní – umlčet Hučína!
Doktor J. Chmelař se tedy hájil v tom smyslu, že o zrušení neschopnosti V. Hučína nedostal evidentně žádnou zprávu.
Soudce poté vynesl závěr, že "pro právní složitost nelze dál pokračovat", a odročil další jednání na 29. a 30. května 2002.
Předsedkyni přerovského soudu Táňu Šimečkovou i předsedu senátu Michala Jelínka, který kauzu Hučín projednává, navštívil poslanec a místopředseda lidové strany Tomáš Kvapil. Jako občan žádal o veřejný proces s V. Hučínem a chtěl vysvětlení, proč soudce účast veřejnosti zamítl.
Kvapil po schůzkách řekl, že jej soudce ujistil, že veřejnost do jednací síně pustí hned jak to bude možné. Pokud to však nebylo možné při projednávání obžaloby doktora Chmelaře, který sám žádal veřejné líčení – nebo šlo i zde o "utajované" skutečnosti?? – otázka veřejného procesu s Vladimírem Hučínem se zdá být již dávno zodpovězena...
(pokračování bude následovat...)
Hana Catalanová, 29. dubna 2002
• obsah •
•••
27. února 2003 se koná již třetí stání obnovy rehabilitačního řízení Vladimíra Hučína k původním rozsudkům z roku 1977 a 1984. (Soudní líčení je veřejné v budově Okresního soudu v Přerově; zahájení ve 12.30 hod., jednací síň č. 8, I. poschodí).
Žádosti o rehabilitaci byly v roce 1991 podány Okresnímu soudu v Olomouci zvlášť pro oba rozsudky z období totality. Po dlouhém zvažování dospěl soud ke spravedlivému a logickému závěru – Vladimír Hučín byl plně rehabilitován. V obou případech se však státní zástupce Mgr. Radim Obst proti rozsudku odvolal ke Krajskému soudu v Ostravě, kde mu bylo vyhověno, a dosud praktikující totalitní soudce Filipský ponechal v obou případech tzv. "zbytkové tresty".
Po odvolání k Ústavnímu soudu v Brně byla žádost odmítnuta pro překročení lhůty o několik dnů. Zároveň bylo tehdy doporučeno obnovit žádost o úplnou rehabilitaci znovu, od samého začátku. Celý případ byl v roce 2000 zaslán Evropskému soudu do Štrasburku. Přijetí bylo potvrzeno.
Máme rok 2003 a zanedlouho tedy proběhne výše zmíněné již třetí stání obnovy rehabilitačního řízení. Pozor, není to vtip!
Vezmeme-li v úvahu Zákon 198/93 Sb. "O protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu", je celé tohle letité řízení (nejen Hučínovo...) jedna obrovská fraška a ostuda, která padá na celou naši společnost. Fraška v tom smyslu, že komunističtí soudci a "bývalá nomenklatura" spolu s "bývalými" příslušníky a přisluhovači StB se dodnes smějí, nepotrestáni za své zločiny, a ostuda v tom smyslu, že většina národa jen nečinně a trpně přihlíží.
Zbytkový trest v případě Vladimíra Hučína se týká nedovoleného ozbrojování. Ano, V. Hučín chodil na své protikomunistické akce ozbrojen. Ozbrojeni byli i příslušníci StB a Lidových milicí, kteří vraždili, mučili a terorizovali občany naší země. V případě V. Hučína nebyla nikdy prolita ani kapka krve. A i kdyby byla, jako v případě skupiny bratří Mašínů a jiných odbojářů, bylo by to v rámci odporu proti teroru, který sebou komunistický zločinný režim denně přinášel, plně ospravedlnitelné a chvályhodné. Vzít do ruky zbraň na ochranu základních lidských práv, za svobodu a demokracii, je povinností a právem každého člověka ve vyspělých demokratických zemích! Totalitní systémy tuto povinnost a právo zvráceně klasifikují jako zločin. Dodnes! Přes všechny snahy nebyl dosud 3. odboj – protikomunistický – oficiálně uznán, a jeho hrdinové nejsou našemu národu postaveni za vzor. S hořkostí a smutkem ve svých hrdých a vlasteneckých srdcích žijí tito hrdinové v ústraní a v zapomnění. Komunističtí zločinci nebyli potrestáni (ani symbolicky), aby se naše další generace poučily z historie. Oběti zvěrstev a zlovůle tyranů již nepromluví, a většina národa ani jejich varující odkaz nezná! A národ, nepoučen minulostí, si ji musí do důsledků prožít znovu, čehož jsme opět svědky. Pronikání bývalých zločinných struktur do všech sfér politického a veřejného života není poplašnou zprávou. Taková je dnešní skutečnost. Václav Havel sehrál svoji předepsanou roli na výbornou a s diplomatickým pasem a tučným "všimným" může opustit scénu...
Ale vraťme se k rehabilitačnímu řízení třídního nepřítele, které svou délkou připomíná známou telenovelu Esmeralda a jiné "trháky". Nikoliv však svým obsahem, přestože je stejně tak duchaplné, ne-li duchaplnější. Soud zkoumá a posuzuje protikomunistické aktivity třídního nepřítele Vladimíra Hučína. Dodnes platí, že kdo činí zle bolševikům, tvrdě narazí na sevřenou pěst vždy připravených orgánů naší lidově-demokratické republiky, které bdí nad zájmy dělnické třídy a pracující inteligence...(Kontrolní otázka: Co nám občanům přinesla Velká sametová revoluce?)
Vladimír Hučín tedy před soudem znovu trpělivě opakuje již tolikrát vyřčené skutečnosti. Přerov byl za totality působištěm horlivého a servilního komunistického ministra Obziny. Kolem V. Hučína postupně vznikaly tří až čtyřčlenné skupinky lidí, kteří se vzájemně neznali, měli však stejný cíl. Škodit bolševikům. Do těchto skupin se okrajově dostal i Vlastimil Švéda a Miloslav Jemelka. Po několika úspěšných antikomunistických akcích se StB podařilo do jedné ze skupin částečně infiltrovat Antonína Mikeše, agenta StB a KGB, krycí jméno Eliáš. Ten byl tehdy zařazen do skupiny boje proti vnitřnímu nepříteli a podílel se na estébáckých akcích Skříňka, Exploze, Útok a Výbuch. Motivací Mikeše byly finanční odměny. Na základě jeho vykonstruovaných výpovědí byl Vladimír Hučín vzat do vazby a začaly tvrdé výslechy, po kterých V. Hučína jeho spoluvězeň Pavel Walový občas ani nepoznával, jak byl do krve dobitý. V průběhu výslechů mu byla několikrát odebírána krev (zdůvodněno péčí o zdravotní stav vyslýchaného), přičemž mu byla aplikována jakási látka, která mu měla otupit organismus. Stávalo se pak, že V. Hučín ztrácel pojem o čase apod. (Lékařské experimenty a zneužívání psychiatrie bolševiky nejsou ničím novým, existuje spousta svědectví a obětí těchto zvěrstev.) Není od věci připomenout, že tehdejší vyšetřovatelé (opět nejen Hučínovi...) nemohou být v naší skvělé "demokracii" za své činy již stíháni. Důvodem prý je promlčení (?!).
Ve vazbě se ocitl i Vlastimil Švéda, který však výslechy nevydržel a začal podepisovat různé protokoly obviňující Vladimíra Hučína z trestné činnosti. V roce 1977 pak Švéda přistoupil na spolupráci s StB, tehdy pod vedením kpt. Milana Mračka, a dostal do vínku krycí jméno Slávek. K osobě Vlastimila Švédy se sluší poznamenat, že koncem 70. let se jeho horlivé výpovědi nezdály ani příslušníkům StB (usvědčoval V. Hučína z vražd funkcionářů KSČ, útoku na sídlo sovětské armády, z přechovávání zbraní za komínem a dalších trestních činů), nelenili a zajeli s ním do opavské nemocnice, kde si ho nechali na odd. psychiatrie "oťuknout". Zjistilo se, že Švéda má o celou jednu třetinu sníženou rozpoznávací schopnost a je tzv. druhotný psychopat, nezpůsobilý zodpovědně vypovídat. Tento stav se nedá léčit, avšak nic nebránilo tomu, aby nebyl bezpečnostními orgány využíván doposud...
Tehdy byl krátce po zatčení V. Hučína zadržen i Miloslav Jemelka. Tento chlapík byl již dříve souzen za krádež a měl za sebou pokus o sebevraždu. Jeho otec měl slušnou pozici na jednom z federálních ministerstev. Tyto skutečnosti však V. Hučín v dané době neznal. Netušil, že za spolupráci s StB měl Jemelka slíbeno "vylepšení kádrového profilu". Jemelka se svými výpověďmi postaral o to, aby byl Hučín obviněn z §105 – vyzvědačství, a to ve spojitosti s napomáháním státu Izrael... Jemelka byl krátce poté propuštěn z vazby a v dalším řízení uvedl, že se před případným útokem ze strany Hučína ukryl v Sovětském svazu (!).
Miloslav Jemelka je v úzkém spojení s Jiřím Metelkou, který pod krycím jménem Josef Dvořák vystupuje v současné ostudné kauze Vladimíra Hučína...
Rehabilitace třídního nepřítele Vladimíra Hučína i jeho současná kauza spolu úzce souvisí. (Např. zde zmiňovaný Antonín Mikeš. Výsledkem jednoho výbuchu provedeného V. Hučínem byla úplná dekonspirace tohoto agenta StB a KGB. Jeho agenturní svazek je díky této akci odtajněn a k dispozici.) Vladimír Hučín vzhledem ke svým zpravodajským schopnostem a letité plodné práci v BIS pronikl do zákulisních podvodných her dnešní mocenské garnitury, se kterými je třeba seznámit veřejnost. Mimo jiné se to týká pronikání komunistických a estébáckých struktur do naší státní správy, dále pak podpory a spolupráce našich významných činitelů s teroristickými státy, kdy je ohrožena bezpečnost naší země a členských států NATO ze strany extrémní levice a další alarmující skutečnosti. Podpořte svými hlasy právo Vladimíra Hučína na veřejný proces. Trvejte na veřejném odhalení mocenských pletich, které zhoubně ovlivňují cestu našeho národa a nebojte se vyjádřit svůj názor nad stavem naší společnosti a trvat na řádné očistě.
Lidé v listopadu 1989 nevyšli masově do ulic a neriskovali své životy proto, aby bolševická moc na vysokých postech posilovala! Třetí odboj nepřinášel nejvyšší oběti proto, aby se zločinný a nepotrestaný bolševik i nadále hanebně koupal v jejich prolité krvi a slzách, a aby svoboda a základní lidská práva byly našemu národu i nadále upírány!
Třetí stání obnovy rehabilitačního řízení Vladimíra Hučína je veřejné. Přijďte se podívat jak fungují naše "postkomunistické" soudy. Svojí přítomností morálně podpoříte politického vězně totality i Havlova režimu, Vladimíra Hučína.
Hana Catalanová, 1. února 2003
• obsah •
•••
Vykonstruovaný proces s bývalým kpt. BIS Vladimírem Hučínem měl své pokračování ve dnech 4., 5. a 6. října 2004. Během těchto tří dnů se mělo projednávat zbývajících šest bodů obvinění (viz předchozí části Bolševické inkvizice) a mělo dojít k vyslechnutí svědků. Státní zástupkyni Šromovou (s pochybně získanou bezpečnostní prověrkou, autorku obžaloby) již asi natrvalo vystřídala státní zástupkyně Staňková. Soudce Jelínek zatím účinkuje v soudcovském rouchu (i přes četné písemné stížnosti obhájců a veřejnosti), přestože v jakékoliv jiné demokratické zemi by byl již dávno donucen talár sundat a živit se jiným způsobem. Tento "soudce" opět rozhodl, že soudní jednání proběhne s vyloučením veřejnosti – údajně z důvodu projednávání utajovaných skutečností. Žádné "utajované skutečnosti" se však během třídenního procesu neprojednávaly, o čemž svědčí písemné vyjádření obhájce JUDr Milana Hulíka a důvěrníků Zdeňky Mašínové a Johna Boka (sepsané v Přerově, 06-10-2004), ve kterém navíc odsuzují brutální útok policie na přítomné protestující politické vězně a další veřejnost, jež kauzu Hučín sledují od jara 2001 a domáhají se veřejného procesu v souladu s Ústavou ČR. Obhájce i důvěrníci ve svém prohlášení mj. požadují též odstoupení premiéra Grosse, ministra vnitra Bublana a policejního ředitele Koláře.
Od počátku celé této kauzy (jaro 2001) je zcela zřejmé, že kpt. BIS V. Hučín byl ze své funkce účelově odstraněn a všechna pozdější vykonstruovaná obvinění byla připravena tak, aby Hučín byl na dlouhou dobu umlčen. Kdyby se takto snažili státní zástupci a soudci v případech zločinců z řad bývalé KSČ, StB a LM, měli bychom dnes vyrovnání s minulostí již dávno za sebou a žili bychom ve zdravé společnosti, očištěné od zločinců kompromitovaných totalitním režimem. Ve skutečnosti máme tyto lidské zrůdy na důležitých veřejných postech, v justici, armádě, ve školství a u policie, mnoho z nich bylo na delší čas "uklizeno" na zastupitelské úřady v zahraničí. Skutečnost je taková, že naše republika je v roce 2004 ekonomicky i politicky ovládána a řízena lidmi, kteří, když ne sami bývalí komunisté či důstojníci/spolupracovníci represivních složek StB a LM, neštítí se pro svůj osobní prospěch a politická "korýtka" s komunisty dále spolupracovat. To vše samozřejmě za peníze daňových poplatníků, kteří si vývoj ve své zemi po "sametovém podvodu" představovali úplně jinak.
A o této skutečnosti je kauza Hučín. Je to kauza nás všech slušných lidí, my všichni bychom měli pevně stát za statečným člověkem, který na úkor své újmy nikdy nezaprodal své smýšlení a přesvědčení, jeho život je zasvěcen boji proti komunismu – za svobodu a demokracii. Kauza Hučín je o vývoji naší společnosti po roce 1989, o podvodech a zradách na nás všech. Podvody a zrady se netýkají pouze České republiky. Infiltrace komunismu sahá daleko za hranice ČR a jako mor se šíří ze všech satelitů bývalého SSSR. Ohrožuje naše spojence v NATO a celý demokratický svět. Spolupráce československých komunistů a tajných služeb se zeměmi osy zla neskončila v roce 1989! V. Hučín na těchto skutečnostech pracoval, v různých zpravodajských operacích BIS rozkrýval aktivity extrémních levicových skupin a komunistické strany, napojení na "bývalou" KGB, na irácké, libyjské a další zástupce teroristických států. V. Hučín se ctí, zápalem a přesvědčením odváděl perfektní práci při úkolech, jež mu byly svěřeny. Stal se nežádoucím, ohrožoval klid a pozice těch, kteří jsou dnes u moci. Proto musel být odstraněn. Způsob, kterým se tak stalo (zatčení, razie v místě bydliště) a kterým je V. Hučín dodnes ponižován, sledován a vyšetřován (nezákonná délka vazby, umístění a pozorování na psychiatrii, vleklá kauza, neustálé výslechy, sociální dávky silně pod hranicí životního minima atd.), odpovídají mustru procesů z 50. let a z doby normalizace – totalitní zvůle.
Třetí den ostudného procesu (06-10-04) se situace u přerovského soudu vyhrotila policejním zásahem, který v ČR po roce 1989 nemá obdoby. Policie vláčela po zemi ven ze soudní budovy lidi, kteří žádali veřejný proces, zaručený Ústavou ČR. Došlo ke zraněním a tělesně postižený F. Cigánek (80 let) skončil po zkolabování v nemocnici na JIP. Byl jedním z těch, koho policie vlekla za nohy po zemi soudní budovou až ven na chodník, napůl svlečeného... O celém policejním zásahu existuje filmový dokument natočený na místě Martinem Vadasem. Situace v kauze Hučín dospěla již tak daleko, že veškeré mlčení, nezájem a "pštrosí hry" politiků musí skončit. Žádáme veřejný proces a v případě prokázání neviny obviněného žádáme jeho plnou reinstalaci do předchozí funkce s následným povýšením a patřičným odškodněním za roky útrap a újmy.
Žádáme také nezávislé pozorovatele a média ze zahraničí, aby se seznámili s celou kauzou a vyvodili ze zjištěných skutečností patřičné závěry. "Political correctness" se v boji s terorismem a extrémismem nevyplácí, jak jsme se již všichni, kteří ctíme svobodu a demokracii přesvědčili. Svět nás všech se změnil v září 2001, a již nikdy nebude jak býval.
Zárodek zla, ze kterého terorismus a extrémismus pramení do všech koutů světa, má název. Jmenuje se komunismus! Dějiny i současnost jsou toho přesvědčivým důkazem.
Hana Catalanová, říjen 2004
•••
Vazeni priatelia,
to co v sucasnosti prevadza Cesky stat v politickom procese s Vladimirom Hucinom je komunisticko-fasisticka bestialita. V kazdom state a kazdom rezime sa vzdy najde dost pochopov a uboziakov ktori za kus zvanca a privilegii budu mlatit zeny a starcov. Ide o tom ze ak sa tu ma hovorit o nejakej demokracii v EU a celkovo v civilizovanom svete tak demokraticky stat taketo zneuzivanie moci nesmie pripustit. Je obzvlast poburujuce a zalostne ze tentokrat pouzili represiu proti byvalym politickym vaznom a odporcom komunizmu.
Je nesporne ze kontinuita komunistickych zakonov po prevrate v Novembri 1989 pokracuje aj v sucasnosti.
Polozme si ale otazku ako je mozne ze sa nieco take odohrava v 21 storoci a 15 rokov po zruseni STB. Pokusim sa odpovedat sam.
Zapad a jeho predstavitelia akceptuju byvalych komunistov ako obchodnych partnerov, pojem antikomunizmus je povazovany za pravicovy extremizmus.
Bolo by nieco podobne mozne aj v pristupe k antifasistom. Nebolo, a zacinam silne uvazovat o tom co pise Jozef Vaskovic o zdovodneni pozadia tzv. Holocaustu.
Zda sa ze antikomunisti totalne prehrali a prehrala aj demokracia na Zapade. Vsetko sa zvrho len na honbu za ziskom.
Preto mlci EU preto mlci Amerika v pripade Vlada Hucina!
František Bednár
Svetove zdruzenie byvalych ceskoslovenskych politickych vaznov
Poprad, Slovensko
• obsah •
•••
Motto k zamyšlení. Dva citáty, dva státníci- dvě vize, dva odkazy světu:
"Častokrát opakovaná lež se stává pravdou." V. I. Lenin (1870 – 1924)
"Opakování nepromění lež v pravdu." F. D. Roosevelt (1882 – 1945)
Projednávání 6 obvinění bývalého kpt. BIS Vladimíra Hučína bylo před 6 měsíci (říjen 2004) předčasně ukončeno tvrdým zásahem policie proti veřejnosti, která žádala veřejný proces. Podle informace obhájců a důvěrníků se tehdy po celé tři dny žádné utajované skutečnosti neprojednávaly, tudíž nebyl žádný oficiální důvod k soudnímu řízení za zavřenými dveřmi.
Okresní policejní ředitel (Přerov) Jiří Zlámal po útoku policie proti veřejnosti prohlásil: "Zásah byl v souladu se zákonem." Bolševickým jistě, demokratickým nikoliv. Jenže J. Zlámal a spousta dalších, kteří se na této štvanici podílí, zřejmě stále ctí zákony bývalého totalitního režimu. A hlavně, chtějí si chránit vlastní reputaci a místo na slunci, jak se říká. Včera zanícený a oddaně sloužící soudruh, dnes hrdý kapitalista se ctí k lidským právům. A zítra?? Tito lidé si asi skutečně myslí, že "utajovaným" procesem nedojde u veřejnosti ke zpochybňování nečistých bezpečnostních prověrek, k odhalení špíny v našich bezpečnostních složkách, k rozhořčení nad servilitou státních zástupců, soudců a policie k bývalým komunistickým strukturám, které zcela neutajovaně dosud tahají za provázky moci v naší zemi. Osoby kompromitované bývalým zločineckým režimem prostě za žádnou cenu nechtějí dopustit, aby soudní proces s Vladimírem Hučínem byl veřejný! Tím se prakticky usvědčují ze všeho, co o nich již víme, co již bylo během minulých let zveřejněno různými médii, včetně internetu.
Kdyby totiž všechny tyto již známé informace nebyly pravdivé, tento soudní proces už by jednak dávno skončil, a co je podstatné, byl by býval veřejný – nebylo by co skrývat a tajit před veřejností a médii.
Nejen kvůli současnému stavu v zemi, ale právě kvůli výše uvedenému logickému závěru má Vladimír Hučín stále více příznivců. A s tím se nepočítalo... A příznivci přibývají i vzhledem k minulým veřejným výrokům stále ještě premiéra S. Grosse, který se ve věci V. Hučína arogantně, hanlivě a posměšně vyjádřil ve smyslu, že se všichni ještě budeme velice divit, co je to ten Hučín za člověka. Tato arogantní právnická "rychlokvaška" je ostudou naší země, a co do cti, zásadovosti a morálním principům nesahá V. Hučínovi ani po kotníky! Občané nechtějí zkorumpovanou, nečitelnou vládu – arogantní pacholky – propojenou s podsvětím a s bývalými komunistickými zločinci. Všichni chceme ve vysokých státních funkcích (za své peníze) slušné lidi, pro které bude jim námi svěřená moc ctí a nikoliv bezedným korytem!
Vladimír Hučín má několik velikých výhod nad svojí štvavou smečkou. Patří sem hlavně čest, odvaha a nebojácnost.
Další část přerovského seriálu proběhne 4. – 7. dubna 2005. Tentokrát ve druhém patře, které je propojeno s vedlejší budovou. To kvůli těm "utajovaným" svědkům, aby je nikdo nespatřil (císařovy nové šaty). Nikdo je tedy "nespatří". 4. dubna bude vyslechnut pplk. P. Částečka, bývalý nadřízený V. Hučína, který byl nakonec pro svůj kladný postoj k V. Hučínovi a k demokracii ze své funkce i z BIS odejít. 5. duben bude zřejmě zasvěcen utajovaným důstojníkům bezpečnostních služeb, kteří vesměs hodnotí V. Hučína velice kladně. O těch se také nesmí vědět. To je však pochopitelné, jejich identita by neměla být vzhledem k narůstajícímu levicovému extrémismu a hrozbám terorismu odhalena.
Utajovaný by však neměl zůstat plk. Jan Princ, který má účinkovat 6. dubna. V. Hučín byl plk. Princem dne 12. 2. 2000 vyzván, aby identifikoval své zdroje, což V. Hučín z vážných důvodů odmítl. Věděl, že J. Princ byl vlivovou osobou StB a v souvislosti s tím byl a je obklopen bývalými příslušníky StB, kteří mu pomáhali a pomáhají i mimo práci u BIS. Takové osobě prostě V. Hučín nemohl své zdroje/informátory odhalit. J. Princ je iniciátorem trestního stíhání a jednoho z bodů obžaloby, a to neuposlechnutí rozkazu. Není od věci připomenout, že dosazení J. Prince do funkce ředitele teritoriálního odboru BIS Olomouc uvítaly levicové organizace přímo s nadšením. Není divu...
Dne 7. 4. se dle všeho odehraje premiéra Stanislava Vrány, údajně bývalého zaměstnance slovenské SIS, nyní bratrsky pomáhajícímu české BIS. Tento člověk se podílel na sabotování operací IV. odboru (bývalé působiště V. Hučína v rámci BIS) – problematika levicového extrémismu, státní subverze apod. (Není tajemstvím, že manželka Vrány miluje prostředí zámku levicového barda a milionáře Statise Prusalise, kde ráda předvádí své kosmetické zboží. Líbí se tam prý i Šárce Grossové a dalším...) Není úmyslem tohoto článku znovu opakovat skutečnosti a obsazené role, neboť vše již bylo řečeno i napsáno. Paměť lze osvěžit mj. na internetových stránkách:
www.hucin.com,
www.freewebs.com/vanek/index.htm,
www.AAAWebPages.cz,
www.geocities.com/rudyjoska/index.htm
www.jan.sinagl.cz
- či prostě zadat jméno V. Hučína do vyhledavače www.google.com, kde lze najít všechny dostupné souvislosti a skutečnosti.
Článkem se tedy pouze připomíná již téměř pětiletá kauza, jež bude mít nyní v dubnu pokračování. Přijďte se podívat, kolik našich poslanců/senátorů dorazí, aby se přesvědčili, zda vše odpovídá pravidlům demokratické hry. Určitě mezi nimi nebude chybět pan poslanec Kalousek, který se v pondělí 21. 3. 2005 přesvědčivě bil v prsa a nahlas tvrdil, že dělá vše pro to, aby proces s Vladimírem Hučínem byl veřejný (členská schůze KDU-ČSL v Přerově, kam byl V. Hučín pozván). I další poslanci, a nejen ti, průběžně během let vyřkli stejně přesvědčivé tvrzení. Uvidíme. Nebo uvidíme?
Hana Catalanová, březen 2005
• obsah •
•••
Nespravedlnost kdekoliv je hrozbou spravedlnosti všude.
Martin Luther King, Jr., 1929-1968
Stíhání slušných občanů v této zemi se děje na politickou objednávku, zločinci bývalí i současní zůstávají z vůle justice, politiků a vysokých funkcionářů nepotrestaní. České soudy nekonají nezávisle, nekonají v zájmu spravedlnosti a nekonají v zájmu rychlého vyřizování jednotlivých kauz. Výjimky jen potvrzují pravidlo.
Česká soudní moc NENÍ kontrolována a vyvažována mocí výkonnou a legislativní, jak je tomu zvykem v civilizovaných demokratických zemích. Neexistuje tolik osvědčený systém "checks and balances", kdy do tří skupin rozdělená moc státu se vzájemně kontroluje a vyrovnává. Proto zde dochází k úděsným situacím a zvůli těchto orgánů moci, aniž by se ty další snažily o sebemenší nápravu. Žádná z vládnoucích politických stran od doby vyjednaného předání moci v roce 1989 dosud nepřišla s reformami těchto mocenských složek státu, aby naše vláda nebyla ostudou svých občanů a fraškou v mezinárodním měřítku.
Pokračuji již sedmou částí Bolševické inkvizice a činím tak pod tíhou závažných skutečností, které mne a všechny ostatní, kteří kauzu bývalého kpt. BIS Vladimíra Hučína monitorují jednak z vlastního zájmu a také pro informovanost zainteresovaných osob v zahraničí. Od samého začátku (únor 2001) je zcela evidentní, že kauza má silně politický podtext a že se zde hraje o mnohem víc, než je samotná osoba V. Hučína. Soudní moc zde hraje o osoby zkompromitované "bývalým" komunistickým režimem, o jejich dnešní vysoké posty, o jejich cílené snahy znovu usurpovat rozhodovací moc ve státě za nás a o nás všechny. Že se jim to daří je nabíledni. Že moc výkonná a moc legislativní nedbají o váhy spravedlnosti, to je v této kauze (a nejen v ní) též zcela evidentní. Ba naopak, předstírají, že kauza a nebezpečí, na které upozorňuje, prostě neexistují. Zpětná vazba, tzv. feedback ze strany soudní moci se za tuto "toleranci" revanšuje "tolerancí" oběma těmito směry – ke škodě občana a vážnosti státu. Neexistuje systém "checks and balances", nýbrž systém "tolerance koryt", podle hesla "dnes pomůžeš ty mně, zítra já tobě". Slova čest a zodpovědnost jsou neznámými, prázdnými či dokonce i směšnými pojmy. Taková je skutečnost.
Výkonná i legislativní moc by si však měly uvědomit fakt, že je to soudní moc, která jim buď autoritu ubírá, nebo přidává. V současné době je z těchto tří složek tou nejviditelnější a nejkritizovanější. ("Bez spravedlnosti není autorita." Napoleon, 12. března 1803.)
Co se týče produktivity práce, Česká republika si na světovém žebříčku vede velice neslavně (vyjímám produktivní zaměstnance a podnikatele, držící tento sociální stát dosud nad vodou, a vyjímám země tzv. třetího světa), a česká justice jde příkladem v nekonání, držíc se hesla "co můžeš udělat dnes, odlož na pozítří". Ve věci vleklých soudních kauz jsme snad na prvním místě a Evropský soud pro lidská práva je zavalen i stížnostmi občanů z ČR. U tohoto soudu zřejmě pro vleklost a další závažné skutečnosti skončí i kauza V. Hučína. (Evropská úmluva o lidských právech, Čl. 6 – právo na spravedlivý proces, Čl. 6 § 1 – právo na nezávislý a nestranný soud a právo na spravedlivé soudní řízení v přiměřené lhůtě.) Britský politik William Ewart Gladstone (1809-1898) pronesl jednu významnou větu: "Spravedlnost odkládaná je spravedlnost upíraná." Ano, neveřejným procesem a průtahy česká justice upírá V. Hučínovi spravedlnost. A upírá mu ji již značně dlouho a způsobem, jenž je v rozporu s Ústavou ČR a Listinou základních lidských práv a svobod.
Soudce Mgr. M. Jelínek, který přijal soudní proces do svých rukou, aniž by poukázal na závažné nedostatky obžaloby, NENÍ mužem na svém místě, nebyl ani kompetentní připravit si agendu procesu tak, aby proces probíhal den po dni, až do konečného vyhlášení rozsudku, jak je zvykem v právních společnostech. Cíleně vleklý neveřejný proces nemá s nezávislou justicí nic společného, zůstává pouhou účelovou fraškou a hrou na čas.
Kompetentní ve své funkci NENÍ ani státní zástupkyně JUDr Jana Staňková, která převzala obžalobu na V. Hučína v plném rozsahu, aniž by se pozastavila nad účelovostí a "průstřelností" jednotlivých bodů obžaloby, o promptní vyřešení kauzy se vůbec nesnaží a naopak vyhledává neopodstatněné a neprofesionální důvody k jejímu nepřirozenému prodlužování. Viz např. její opětovné odvolání ohledně rozsudku ze dne 20.4.2005 v souvislosti s neschopenkou (jeden z bodů obžaloby), ve kterém byli V. Hučín i MUDr J. Chmelař logicky a správně zproštěni obvinění v plném rozsahu.
Oba tito zástupci naší "nezávislé" justice (a nejen oni) zasluhují ohledně svých kompetencí pozornost ze strany zástupců legislativních, výkonných i svých skutečně nezávislých kolegů z řad justice, kterým nedělají dobré jméno.
Snad se tak konečně stane, a to při dalším kole této obludnosti, jež se koná u OS v Přerově ve dnech 25. – 28. července 2005.
Bude opět vyslechnuto pouze několik svědků a jednání se opět odročí? Bude líčení opět bezdůvodně nepřístupné veřejnosti? Bude opět ze strany soudce arogantně vyhrožováno V. Hučínovi i jeho důvěrníkům?
Co tato kauza ještě přinese? Přinese potrestání viníků, kteří ji tak "hezky česky" vykonstruovali?
Kolik spravedlivých z řad mocných se dostaví ve zmíněné dny do Přerova, aby viděli na vlastní oči? Kolik a který z nich řekne konečně DOST!?
Již brzy se ukáže…
Hana Catalanová, 07-05
• obsah •
•••
•••
•••
JOSKA
Fórum otevřené angažovaným občanům