Bleskový soud nad spisovatelem J.B.

Život je zlomyslný učitel. Učí nás až do smrti a neušetří nás překvapujících lekcí ani v době, kdy už si myslíme, že máme po dlouhé cestě nárok na klid.

Spisovatel J.B. si na přemíru klidu v životě nemohl nikdy stěžovat. V komunismu nenašel zalíbení, a tak se v padesátých a šedesátých letech minulého století dostal do vězení. Ani tvrdé lekce, které mu tam život uštědřil, ho s komunismem nespřátelily. Po okupaci v r. 1968 pochopil, že by dlouho na svobodě nezůstal, proto emigroval do U.S.A. Vedlo se mu tam dobře, ale jeho srdce zůstalo doma zde, a tak se v r.2000 i s rodinou vrátil. Domníval se, že v osvobozené vlasti bude v klidu užívat důchod. Z U.S.A. přišel jako vážený občan. Nezanechal za sebou dluhy ani vzpomínky na nesváry se spoluobčany, vytvořil úctyhodné literární dílo. Trestní rejstřík měl čistý. Nikdy během dlouhých let exilu neměl potíže s policií. Při návratu ho vůbec nenapadlo, že by se na tom někdy mohlo něco změnit. Vrátil se přece domů a domov je synonymem bezpečí. Nakonec ale věci vzaly nečekaný obrat. Na prahu seniorského věku se stal proti své vůli téměř národním rekordmanem rychlostí, s jakou se ze slušného občana stal odsouzeným.

8. července projížděl autem ulicemi svého bydliště. V místě, kde byla rychlost omezena na 30 km/hod. jel přesně podle předpisů, neboť za dlouhého pobytu v U.S.A. se naučil přísně ctít zákony. Ve zpětném zrcátku se mu pak objevilo jiné auto, o němž tvrdí, že jeho řidič ho houkáním, blikáním a divokým posunkováním pobízel ke zrychlení jízdy. Nedbal toho, protože v U.S.A. se naučil, že překračování povolené rychlosti je ošklivý nemrav, který se velmi přísně trestá. Popuzený řidič druhého auta později tvrdil, že ho náhlým vjetím do jeho jízdního pruhu dvakrát přinutil k prudkému brždění. Ať to bylo jakkoli, je jisté, že jízda za J.B. zvedla druhému řidiči hladinu adrenalinu.

J.B. musel zastavit při vjezdu na parkoviště, aby umožnil vycouvání jednoho ze zaparkovaných automobilů. Řidič zadního auta toho bleskově využil. Vyběhl ze svého vozidla a vyrazil k autu, řízenému JB. Pak se otevřely dveře auta J.B. a rozhorlený řidič spisovateli vysvětlil, co si myslí o něm a jeho způsobu jízdy. J.B. tvrdí, že dveře otevřel útočník, ten tvrdí opak. Jak to bylo ve skutečnosti, neví ani přítelkyně druhého řidiče, která děj sledovala z auta, a jiných svědků nebylo. Žena navíc nerozuměla, co si účastníci sporu mezi sebou řekli. Podle J.B. útočník nejen křičel, ale pokusil se jej vytáhnout za rameno z auta. Prý se ho bál: muž byl o hodně mladší, statnější a J.B. měl čerstvě voperovaný by-pass. Cloumání ramenem mohlo způsobit utržení by-passu s možnými osudovými následky. Druhý řidič ovšem o cloumání ramenem nechce nic vědět. Zato tvrdí, že J.B., stále sedící za volantem, na něho namířil ze vzdálenosti asi 1,5 m pistoli a vykřikl, že mu "ustřelí palici". Nebyla to pistole, pouze startovací revolver, jenž by při výstřelu ze vzdálenosti menší než 1,0 m mohl způsobit drobná zranění zrníčky nespáleného prachu. J.B. k tomu dodává, že záměrně mířil ke stropu auta, aby útočník nepoznal, že se jedná o neškodnou hračku.

Krátce po tomto incidentu si pro J.B. přijela policie a eskortovala ho na policejní služebnu. Tam ho zamkli a nechali zhruba dvě hodiny čekat. Když se jím pak začali znova zabývat, bylo již ukončeno ohledání místa činu, provedena telefonická konzultace se státním zastupitelstvím a výslechy oznamovatele – řidiče druhého auta a jeho přítelkyně.

Policejní inspektor J.B. měl již napsaný "záznam o sdělení podezření", který je tak zajímavý, že považuji za vhodné ho ocitovat v plné hrůznosti. Omezil se v něm na tvrzení: "…na podkladě zjištěných skutečností je dostatečně odůvodněn závěr, že jste se dopustil tr.činu "Násilí proti skupině obyvatelů a jednotlivci" dle §197a odst.1 tr. zákona a "Výtržnictví" dle § 202 odst.1 tr.zákona, neboť na podkladě zjištěných skutečností je dostatečně odůvodněn závěr, že jste dne 8.7.2005 kolem 15,45 hod. na parkovišti u Penny Marketu v D. vytáhl z podpaží revolver poplašný a namířil na M. Z. a řekl mu, že mu ustřelíte palici, což vzbudilo důvodnou obavu, že svoji hrozbu splníte. Dále pak uvedeného jednání jste se dopustil na místě veřejně přístupném."

Policista vyslechl J.B. k věci až po sepsání záznamu. Z pořadí, v jakém konal jednotlivé úkony vyplývá, že hned na samém začátku si vytvořil jasný názor na věc, ten si pak patrně nechal "posvětit" od státní zástupkyně, upevnil si jej vysvětlením oznamovatele a jeho přítelkyně, a J.B. už pak vyslechl jen pro úplnost, aniž by se nechal zmást odlišnostmi jeho výkladu od obsahu vysvětlení druhého řidiče a jeho přítelkyně. Nedbal toho, že vyprávění obou účastníků pravděpodobně obsahuje informaci o dopravním přestupku jednoho nebo možná obou řidičů a neuvědomil dopravní policii.

J.B. se dožadoval sejmutí otisků prstů ze dveří auta, aby se prokázala pravdivost jeho tvrzení o agresivním chování druhého řidiče. Policejní inspektor ovšem jeho požadavku nedbal: nalezení útočníkových otisků na dveřích auta by přece posílilo obhajobu člověka, o jehož vině byl od počátku přesvědčen. Otázka, kdo dveře auta otevřel, je klíčová pro posouzení otázky, zda J.B. jednal v nutné obraně či zda byl útočníkem. Policejní inspektor zmařil její nezpochybnitelné zodpovězení jednou pro vždy. Po výslechu ještě převzal od J.B. "zbraň" a zavezl ho domů. Několikavteřinový incident stál J.B. ztrátu více než čtyř hodin jeho volného času. Do ceny je třeba započítat vyčerpání a stres, který v jeho zdravotním stavu mohl mít nenapravitelné následky.

Policie má při vyšetřování trestné činnosti co nejméně zatěžovat občany. Vyšetřování má vést ve všech směrech, tj. jak v neprospěch, tak ve prospěch podezřelého, a má usilovat o co nejúplnější a věcně správné objasnění vyšetřované skutečnosti. Až do právní moci rozsudku platí presumpce neviny, kterou se má řídit nakládání s účastníkem trestního řízení. V pochybnostech se má rozhodovat ve prospěch obviněného. Výše uvedený popis skutkového děje je syntézou z výpovědí obou řidičů. Každý z nich mi bude vyčítat, že jsem potlačil podrobnosti, které svědčí v jeho prospěch a zcela vyvracejí tvrzení druhé strany. Mají ovšem tu vadu krásy, že nejsou doloženy nezpochybnitelnými důkazy. Čtenář si přesto může učinit představu, jak policie v daném případě naplnila zásady, jimiž se má při vyšetřování řídit.

Takto zpracovaný policejní spis putoval na státní zastupitelství. Státní zástupkyně na jeho základě vydala 20.7.2005 "návrh na potrestání", který poslala soudu. Nevím, zda vůbec četla záznamy z výslechů účastníků incidentu. Do "návrhu" téměř doslova opsala výše citovaný "záznam o sdělení podezření." Soudkyně okresního soudu jejímu návrhu vyhověla a již 25.7.2005 vydala trestní příkaz, jímž J.B. odsoudila k trestu odnětí svobody na 4 měsíce s odkladem na zkušební dobu 1 roku a k propadnutí zbraně. Do zdůvodnění trestního příkazu opět v podstatě opsala text "záznamu o sdělení obvinění." Zda před rozhodnutím četla protokoly, není známo,a nevím, co by bylo horší: slepé převzetí závěrů policie nebo vědomé ztotožnění s nimi.

A tak počestný muž, který mimo střetu s komunistickou justicí dosáhl seniorského věku s čistým trestním rejstříkem, během pouhých 17 dnů přešel do tábora odsouzených.

Samozřejmě, rozsudek dosud není pravomocný, nicméně v zemi, kde trestní stíhání velkých darebáků často vyšumí do ztracena, zadržení lumpové opakovaně utíkají policii a trestní řízení před soudem se běžně vleče dlouhé roky, má rychlost jeho odsouzení hodnotu téměř "rekordního výkonu" orgánů činných v trestním řízení. Zatím se mu ovšem zdánlivě mnoho nestalo. Proti trestnímu příkazu podal odpor, odsouzení tím ztratilo platnost a věc bude muset být znova projednána v řádném soudním řízení. I kdyby pak soud zprostil J.B. viny, zážitek z vyšetřování, který přiměřeně svému zdravotnímu stavu a věku vnímal jako stresující záležitost, už nikdo nevezme zpět. A těch, kteří trestní řízení proti němu vedli popsaným způsobem, by se potvrzení nesprávnosti jejich postupu osvobozujícím rozsudkem nijak nedotklo: budou dále vyšetřovat, dozorovat-nedozorovat a vynášet rozsudky, za jejichž úroveň se nebudou stydět. Je málo pravděpodobné, že by je za přehmat někdo pokáral, protože mají takové postavení, že se za poškozování stran řízení nemohou odpovídat.

Upozorňuji na tento případ, protože je čerstvou a krystalicky čistou ukázkou toho, co se může dít v trestních případech, v nichž proti sobě stojí tvrzení poškozeného a podezřelého bez opory dalších přímých důkazů, které buď vůbec nemohou existovat, nebo je policie opomněla obstarat. Často se stává, že orgány činné v trestním řízení v takových případech místo presumpce neviny uplatňují presumpci viny a zásadu "v pochybnostech ve prospěch podezřelého" nahrazují zásadou "v pochybnostech v neprospěch podezřelého".

Je to téměř neuvěřitelný příběh a někdo mě může podezírat, že jsem si jej vycucal z prstu, abych pohaněl poctivé policisty, neomylné státní zástupce a nadlidsky moudré soudce. Kdo mi nevěří, může si mé údaje ověřit u postiženého. Za zkratkou J.B. se skrývá spisovatel Jan Beneš, autor 32 knih, politický vězeň totalitního režimu, jenž se v r. 2000 vrátil z exilu do vlasti, aby se zde nakonec stal z počestného občana "kriminálníkem." A "pachateli" popsaného trestního řízení jsou příslušníci orgánů činných v trestním řízení (tj. PČR, státního zastupitelství a soudu) v okrese Příbram.

Martin Stín

•••

•••

ŠALAMOUN
Spolek na podporu nezávislé justice v ČR
P.O.BOX 383, 111 21 PRAHA 1

Vážený pan prof.Ing. Václav Klaus, CSc, president České republiky
119 08 Praha 1 - Hrad

Pan Přemysl Sobotka, Senát PČR
Valdštejnské náměstí 17/4, 118 01 Praha 1

Pan Bohumil Zaorálek, Poslanecká sněmovna PČR
Sněmovní 4, 118 26 Praha 1

Pan Jiří Paroubek, Úřad vlády ČR
nábř.Ed.Beneše 4, 18 01 Praha 1

Pan JUDr.Pavel Němec, Ministerstvo spravedlnosti
Vyšehradská 16, 128 00 Praha 2

Pan František Bublan, Ministerstvo vnitra
Nad štolou 3, P.O.Box 21/KM, 170 34 Praha 7 – Letná

Praha 8.8. 2005

Věc: Spisovatel Jan Beneš obětí justiční zvůle

Vážený pane prezidente!
Vážený pane předsedo Senátu PČR!
Vážený pane předsedo Poslanecké sněmovny PČR!
Vážený pane předsedo vlády!
Vážený pane ministře spravedlnosti!
Vážený pane ministře vnitra!

Vážení pánové,

obracíme se na vás jako na vrcholné představitele státní moci, abychom vám na příkladu trestní věci spisovatele Jana Beneše předvedli v plné hrůze zvůli a neprofesionalitu našich orgánů činných v trestním řízení. Nečiníme tak proto, abychom odsouzenému Janu Benešovi zjednali zvláštní zacházení. Nebojíme se o něj jako o nespravedlivě odsouzeného, protože jsme přesvědčeni, že celé řízení proti němu je zatíženo tak velkými vadami, že v dalším průběhu bude zproštěn viny. Tyto vady jsou tak velké, že jejich původci by v právním státě museli okamžitě opustit svá místa.

Předkládáme vám tuto zprávu proto, že doufáme, že zvůle a neprofesionalita orgánů činných v trestním řízení vůči veřejnosti známé osobnosti vás konečně probudí z netečnosti vůči trvalému selhávání státu v této oblasti služby občanům. Děláme si také naději, že vás to konečně donutí přijmout účinná opatření, která by zachránila před zvůlí a neprofesionalitou orgánů činných v trestním řízení další stovky bezejmenných, kteří jsou odsuzováni bez viny nebo k nepřiměřeným trestům jen proto, že se neumí bránit. Byli bychom rádi, kdyby vás seznámení s tímto skandálním případem přivedlo k poznání, že základní příčinou selhávání orgánů činných v trestním řízení je jejich téměř absolutní jistota beztrestnosti za poškozování stran řízení, a že je konečně tohoto protiústavního privilegia zbavíte. Příslušníci orgánů činných v trestním řízení jsou jako jediná kategorie občanů protiústavně vybaveni účinnější imunitou než ústavní činitelé. Vědomí nepostižitelnosti má nesporně přímý vliv na profesionální a morální úpadek této kasty. Příkladné potrestání pachatelů justičního zločinu vůči spisovateli Janu Benešovi by mohlo nejen pomoci také dalším obviněným, ale působit i jako odstrašující příklad pro ostatní příslušníky orgánů činných v trestním řízení, kteří by v budoucnu dostali chuť postupovat v trestním řízení jinak, než přísně podle trestního řádu a v souladu s ústavním pořádkem země.

Nemůžeme mlčet k tomu, že v zemi, v které opakovaně unikají potrestání velcí zločinci, může být slušný člověk nařčen a odsouzen v řízení, v kterém stojí tvrzení "pachatele" proti "oběti", bez důkazů, které buď chybí vůbec, nebo byly vytvořeny uměle, nebo policie zanedbala jejich obstarání, přičemž státní zástupci a soudci se nad přímo protizákonným počínám policie v přípravném řízení vůbec nepozastaví a bez výčitek svědomí rozhodují o uvalení nedůvodné vazby, sestavují nepodložené obžaloby a vynášejí nespravedlivé rozsudky na viditelně vadných základech. Příznačné pro tyto procesy je vytvoření jediné přípustné správné vyšetřovací verze hned na začátku, na jejíž podporu se hledají důkazy za každou cenu, zatímco nehodící se důkazy se odmítají.

Dalším prohřeškem je potlačení ústavně zakotvené presumpce neviny protiústavní presumpcí viny toho, koho orgány na základě subjektivního hodnocení od začátku považují za viníka.

Třetím rysem je popření hojně citované zásady "in dubio pro reo" a její nahražení zásadou "in dubio contra reo".

Čtvrtým rysem je neuvěřitelná nedbalost a arogance vůči stranám řízení, která může mít u jednotlivých článků řetězce trestního řízení specifické projevy. U policie se nedbalost nejčastěji projevuje vynecháním důležitých vyšetřovacích úkonů, nedůsledností při obstarávání důkazů, popř. tendenčností při jejich výběru. Dále PČR často zanedbává zásadu, že vyšetřování musí být vedeno ve všech směrech, tedy jak v neprospěch, tak ve prospěch podezřelého. Arogance se projevuje v špatném zacházení se stranami a v zneužívání jejich nerozvinutého právního povědomí, jež má za následek neznalost procesních práv občanů. Účastníci pak neuvědoměle podpisují nesprávně sepsané protokoly, jejichž znění se pak proti nim zneužívá, popř. bývají kráceni v právu na pomoc právníka.

Státní zástupci nejčastěji hřeší tím, že slepě přebírají a obhajují výsledky vadného přípravného řízení. Zjednodušují si tím práci a lehkomyslně přenášejí odpovědnost na soudy.

Soudy korunují vady postupu nižších článků řetězce tím, že nevyužívají institutu předběžného projednání obžaloby s následným zastavením trestního stíhání nebo vrácením věci státnímu zástupci k došetření, připouštějí projednání věci před soudem na základě neúplného a i jinak vadného dokazování, jehož nedostatečnost se snaží překlenout často neodborně provedeným dokazováním před soudem. V jejich posuzování viny obžalovaného často zaznamenáváme subjektivismus, nadřazený nad věcné posuzování důkazů.

Část vad chování orgánů činných v trestním řízení má subjektivní základ. K poškozování základních práv a svobod dle Úmluvy a Listiny inklinují často lidé s předlistopadovou minulostí, vycvičení k jejich nedbání a potlačování. Příčinou selhání státních zástupců a soudců bývá také nízký věk, neboť jim chybí zkušenost a životní moudrost, které nelze nahradit ani vysokou inteligencí a kvalitním školním vzděláním.

Netroufáme si hodnotit, jaký je skutečný vliv korupce na chování orgánů činných v trestním řízení. Někdy ale nedokážeme najít jiné vysvětlení pro tzv. nepochopitelná selhání, než právě korupční ovlivnění.

Pro úplnost uvádíme, že stejné vady v chování orgánů činných v trestním řízení, proti kterým zde brojíme, jsou také příčinou neúspěchů při trestním stíhání skutečných pachatelů trestné činnosti. Podniknete-li kroky k nápravě námi napadených jevů, přičiníte se tak nejen o předcházení nedůvodné kriminalizaci a dalším justičním přehmatům a zločinům, ale také o účinnější pronásledování skutečných zločinců.

•••

Trestní věc spisovatele Jana Beneše

1. Základní údaje o případu

Odsouzený : Jan Beneš, důchodce, *26.3.1936, Obořiště 144, okr.Příbram

Oznamovatel : Miloslav Zacharda, *20.2.1959, Petýrkova 1943/4, Praha 4 – Chodov

Svědkyně : Regina Kavalová, *15.4.1964, Veslařská 3265, Mělník – přítelkyně oznamovatele

PČR – OŘ Příbram – MO Dobříš – policejní insp. npor. Josef Vopička
Spis č.j. OPRB-1380/DO-TČ-2005 zahrnuje:

1. úřední záznam PČR z 8.7.2005; podle něj byl Jan Beneš zadržen 8.7.2005 v 15,15 ve svém bydlišti, eskortován na služebnu PČR do Dobříše, v 16,30 byla telefonicky informována státní zástupkyně OSZ Mgr.Bártíková. Jan Beneš dobrovolně odevzdal startovací revolver s náboji a byl propuštěn v 18,45 (nepravdivý údaj)
   
   
2. protokol o trestním oznámení Miloslava Zachardy, sepsaný npor. Josefem Vopičkou 8.7.2005 v 16,45-17,45
   
   
3. úřední záznam o podaném vysvětlení Reginy Kavalové, sepsaný pprap.Ivanou Spryslovou 8.7.2005 v 16,50-17,42
   
   
4. protokol o výslechu podezřelého Jana Beneše, sepsaný npor. Josefem Vopičkou
   
   
5. záznam o sdělení podezření, sepsaný 8.7.2005 npor. Josefem Vopičkou, , který podezřelý převzal v 18,10.
   
   
6. protokol o vydání věci, sepsaný npor.Josefem Vopičkou 8.7.2005 v 18,50-19,55
   
   
7. odborné vyjádření PČR-Správa SČ kraje – odbor kriminalistické techniky a expertiz Kladno, č.j. PSC 246/KPV-KT-5-2005 z 13.7.2005: střelby schopná zbraň, volně prodejná osobám starším 18 let, bezpečná vzdálenost použití 1,0 m, podepsán pplk. Petr Vojík

Spis OSZ Příbram - státní zástupkyně JUDr. Olga Beranová

Návrh na potrestání z 20.7.2005 pro tr.činy dle §197a odst.1 tr.z a § 202 odst.1 tr.z.,

Sdělení státní zástupkyně JUDr. Olgy Beranové z 15.7.2005 o využití Benešova tr.oznámení z 9.7.2005 na Zachardu jako součásti obhajoby

Spis Okresního soudu Příbram – sp.zn. 1T 68/2005-30 - soudkyně Mgr. Jana Jurečková

Trestní příkaz z 25.7.2005 : Jan Beneš se odsuzuje k trestu odnětí svobody v trvání 4 měsíce s odkladem na 1 rok a k propadnutí revolveru

2. Skutkový děj

Dne 8.7.2005 jel Jan Beneš po Dobříši autem. Vyvolal nevoli řidiče – oznamovatele Miloslava Zachardy, který jel za ním, neboť se mu nelíbil jeho způsob jízdy. Při vjezdu na parkoviště odsouzený zastavil, aby dal přednost vyjíždějícímu autu. Oznamovatel musel zastavit rovněž. Toho využil tak, že vystoupil ze svého auta, přistoupil k Benešovu vozidlu a do otevřených dvířek mu sděloval své mínění o jeho způsobu jízdy. Odsouzený, stále sedě za volantem svého auta, mu ukázal startovací revolver. Poškozený se spěšně vrátil do svého vozu. Když pak viděl, že si odsouzený zapisuje jeho SPZ, zavolal na PČR a oznámil, že ho Jan Beneš ohrožoval střelnou zbraní a vyhrožoval mu, že mu "ustřelí palici".

Toto je popis skutkového děje, očištěný od subjektivních postojů stran a detailů, jež každá ze stran popisuje jinak. Důležité rozdíly jsou tyto:

1. Podle Jana Beneše k vyvolání Zachardovy nevole došlo v úseku, kde je maximální rychlost omezena na 50 km/hod. a v jednom místě na 30 km/hod. a silnice je úzká, takže není možné předjíždění. Oznamovatel si měl vynucovat zvýšení rychlosti houkáním a blikáním světly. Jan Beneš zdůrazňuje, že za dlouhého pobytu v U.S.A. přivykl přísnému dodržování dopravních předpisů, proto pobídkám nevyhověl. Poškozený se o místním omezení rychlosti nezmiňuje, udává, že jel za Janem Benešem, odhaduje rychlost na 30 km/hod. Jeho nevoli mělo vzbudit to, že mu odsouzený údajně vjel dvakrát náhle do cesty.
   
   
2. Odsouzený uvádí, že oznamovatel otevřel zvenčí dveře jeho auta, křičel na něj a pravou rukou se ho pokoušel za rameno vytáhnout z auta. Miloslav Zacharda tvrdí, že Jan Beneš otevřel dvířka auta sám a na jeho výtky reagoval namířením pistole a vyhrožováním, že "mu ustřelí palici"
   
   
3. Odsouzený uvádí, že revolverem mířil do stropu, aby útočník nepoznal, že se jedná o pouhou startovací zbraň. Oznamovatel tvrdí, že mu mířil přímo na hlavu ze vzdálenosti asi 1,5 m.

3. Vady postupu policejního inspektora

3.1. Špatné nakládání s podezřelým. PČR eskortovala podezřelého v 15,15, takže na služebnu s ním dorazila kolem 15,30. Policejní inspektor se jím začal zabývat až v 18,10, kdy mu předal záznam o sdělení podezření. Až do té doby jej držel v uzamčeném prostoru. Celou proceduru ukončil až v 19,55 podpisem protokolu o vydání zbraně. Více než dvouhodinovým čekáním unavený podezřelý mu bez odporu podepsal záznam o sdělení podezření, který v té nekvalitě zpracování, v jaké byl předložen, měl právo odmítnout.

Z rozboru údajů o zahájení a ukončení jednotlivých úkonů je zřejmé, že část doby – nejméně 1 hod. – policejní inspektor věnoval jiné věci. Mařil tak zbytečně čas podezřelého a současně jej nemístně vystavoval únavě. Nenapadlo ho, že 69letý muž by mohl být nemocen (Jan Beneš je krátce po operaci, při které mu byl voperován by-pass).

Nic mu nebránilo, aby si vedl šetrněji. Nebyl žádný důvod k zadržení podezřelého ještě před podáním vysvětlení oznamovatele a svědkyně, jeho výslech bylo možno zvládnout s poloviční spotřebou času podezřelého.

Na tomto místě je třeba poznamenat, že až do pravomocného odsouzení musí být s podezřelým nakládáno jako s nevinným. K nešetrnému nakládání s podezřelým nebyly dány žádné zákonné důvody, jež by hulvátství policejního inspektora vůči starému, nemocnému muži ospravedlňovalo. Volný čas nevinného občana není majetkem policie, které zákon ukládá, aby svou činností obtěžovala občany co nejméně. Bylo by na místě, aby nadřízený policejního inspektora vyvodil z jeho postupu kázeňské důsledky.

3.2. Jednostranný postup v neprospěch podezřelého Policie je povinna být při vyšetřování nestranná a vést vyšetřování ve všech směrech, tj. jak v neprospěch, tak ve prospěch podezřelého a musí usilovat o co nejúplnější objasnění všech okolností vyšetřovaného skutku. Tyto zásady, stanovené trestním řádem, policejní inspektor od počátku nerespektoval a jednal jednostranně v neprospěch podezřelého. Jeho postup je v rozporu s ustanovením trestního řádu, tedy nezákonným jednáním.

Záznam o sdělení sepsal a předložil podezřelému k podpisu bezprostředně po vyslechnutí oznamovatele a svědkyně Reginy Kavalové, čímž dal najevo, že výpověď Jana Beneše nepovažuje pro posouzení viny za důležitou, a že předběžně rozhodl o jeho vině, aniž by se zajímal o jeho výklad skutkového děje. Je to nezhojitelná chyba jeho postupu, protože výpověď Jana Beneše obsahuje poznatky, které jsou nejméně tak věrohodné jako tvrzení Miloslava Zachardy v jeho neprospěch, a které zakládají důvodné podezření, že naopak právě on se dopustil trestného jednání proti podezřelému. Povinná nestrannost ukládala policejnímu inspektorovi, aby byl vůči oznamovateli ostražitý a nahlížel na něj jako na možného podezřelého. Jednostranný postup v neprospěch podezřelého je tak vícenásobným porušením právních předpisů, takže by závěry, postavené na jeho základě, neměly být použity proti podezřelému, ale proti policistovi.

V záznamu o sdělení podezření se policejní inspektor npor. Josef Vopička omezil na tvrzení: "…na podkladě zjištěných skutečností je dostatečně odůvodněn závěr, že jste se dopustil tr.činu "Násilí proti skupině obyvatelů a jednotlivci" dle §197a odst.1 tr. zákona a "Výtržnictví" dle § 202 odst.1 tr.zákona, neboť na podkladě zjištěných skutečností je dostatečně odůvodněn závěr, že jste dne 8.7.2005 kolem 15,45 hod. na parkovišti u Penny Marketu v Dobříši vytáhl z podpaží revolver poplašný a namířil na Miloslava Zachardu a řekl mu, že mu ustřelíte palici, což vzbudilo důvodnou obavu, že svoji hrozbu splníte. Dále pak uvedeného jednání jste se dopustil na místě veřejně přístupném."

Toto je splošťující popis skutkového děje, jímž se skutková podstata nesprávně zužuje pouze na akt tasení zbraně a jejího namíření. Policejní inspektor se vůbec nezajímal o průvodní okolnosti skutkového děje, ačkoli bez jejich prozkoumání nemohl dospět k objektivnímu obrazu skutečnosti. Následně úplně pominul subjektivní stránku domnělého trestného činu a nesprávně vyhodnotil nebezpečnost počínání podezřelého.

Podezřelý i poškozený popisují v podstatě shodně jejich jízdu městem. Je to popis situace, která se na našich silnicích opakuje denně a je příčinou dopravních nehod. Z jejich výpovědí shodně vyplývá, že Miloslava Zachardu dráždil způsob jízdy Jana Beneše a narůstal v něm bezmocný vztek. Není podstatné, že se zřejmě nepodaří prokázat, jaká byla skutečná příčina nevole oznamovatele – zda jízda podle předpisů, kterou uvádí podezřelý, či opakované vjetí do cesty, jak tvrdí oznamovatel. Okolnost, že Miloslav Zacharda opustil auto již při dočasném zastavení před vjezdem do parkoviště, aby mohl podezřelému sdělit své mínění, je důkazem, že jednal v afektu, což je spouštěcí podmínka agrese.

Na tomto místě je třeba poznamenat, že výpověď podezřelého i oznamovatele zakládá podezření, že jeden z řidičů nebo možná oba se dopustili dopravních přestupků. Bylo na místě, aby policejní inspektor upozornil na tuto okolnost dopravní policii. Je navíc možné, že prošetření údajů obou řidičů o jejich společné jízdě městem specialisty dopravní policie by svým výsledkem přispělo k úplnosti a objektivitě objasňování domnělého trestného činu Jana Beneše. Jde o nedbalost policejního inspektora.

Kritickým bodem je otázka, zda dveře Benešova auta otevřel zevnitř řidič, nebo zvenčí oznamovatel. Policejní inspektor znemožnil zjištění pravdy tím, že nenechal sejmout otisky prstů ze dveří auta podezřelého, který se toho dožadoval. Máme za to, že policejní inspektor jednal v nejlepším případě v nepřímém úmyslu poškodit podezřelého. Také v tomto případě je jeho postup nezákonný.

Nezávisle na tom je zřejmá základní situace, v které došlo k domnělému trestnému činu: podezřelý seděl za volantem svého auta a nic nenasvědčuje tomu, že se chystal vystoupit (ani výpověď oznamovatele nic takového nenaznačuje). Oznamovatel, který byl zjevně rozčilený (viz výše zmínka o jeho vyběhnutí z auta) stál nad ním a v nejlepším případě rozčileně hovořil. Nepodaří se zřejmě svědecky ani jinak prokázat, zda se pokusil vytáhnout Jana Beneše za ramena z auta, ale i tak je zřejmé, že oba muži se nacházeli v základním postavení útočníka (Miloslav Zacharda) a ohrožovaného (Jan Beneš). Musíme dále vzít v úvahu nepoměr fyzického potenciálu: útočník je o 23 let mladší, vyšší a hmotnější než ohrožený. Mimo to Jan Beneš je krátce po operaci, při které mu byl voperován by-pass. Pouhé zacloumání ramenem by mohlo způsobit utržení by-passu se smrtícím následkem. Jan Beneš měl právo bát se mladšího, mohutnějšího, rozzuřeného muže. Nastala tedy situace nutné obrany, jejíž přehlédnutí si policejní inspektor neměl dovolit. Pokud si je dovolil, jednal v nejlepším případě neprofesionálně, v horším v úmyslu přitížit podezřelému, čili nezákonně.

Jak je zřejmé z výpovědi oznamovatele, podezřelý na něj mířil ze vzdálenosti asi 1,50 m od hlavy, přičemž bezpečná vzdálenost dle vyjádření znalce je 1,00 m. Podezřelý nevystřelil, ale i kdyby vystřelil, oznamovateli by se kromě leknutí nic nestalo (srovnejme nebezpečnost leknutí a utržení by-passu). Navíc podezřelý tvrdí, že na útočníka nemířil, a jeho tvrzení má logiku – kdyby namířil, útočník by poznal, že nejde o nebezpečnou zbraň a odstrašující účinek by pominul. V každém případě podezřelý prokazatelně usiloval pouze o zastrašení útočníka a nemohl mu ublížit, i kdyby chtěl. To snižuje nebezpečnost jeho počínání na nulu.

Policejní inspektor podhodnotil – pokud k ní ovšem vůbec přihlížel – obhajobu podezřelého také ve věci popření výroku "ustřelím ti palici". Podezřelý dosáhl seniorského věku, takže je třeba předpokládat, že jeho způsob vyjadřování je ustálený.

Živí se používáním jazyka, je poměrně plodným autorem zejména beletrie. Lze se domnívat, že rozdíl mezi jazykem jeho knih a tím, kterým hovoří v běžném styku, je zanedbatelný. Je proto třeba vzít vážně jeho námitku, že lze lexikoanalytickým rozborem jeho 32 knih prokázat, že v jeho osobním slovníku se nevyskytuje slovo "palice" při popisu lidské hlavy. To zpochybňuje pravdivost tvrzení oznamovatele, že mu Jan Beneš hrozil "ustřelením palice."

Neobstojí ani obvinění ze spáchání tr.č. výtržnictví dle §202 odst.1 tr.zákona. Podezřelý nemohl svým chováním způsobit pohoršení okolí, protože neopustil prostor svého vozidla. Není ani pravděpodobné, že by někdo z okolojdoucích zpozoroval, že nakládá se střelnou zbraní. Pokud by tomu bylo jinak, svědci by patrně reagovali nějakými projevy vzrušení, ale nic takového nenastalo. Naopak oznamovatel vyběhl ze svého auta, běžel k vozidlu Jana Beneše a při nejmenším vzrušeně hovořil, pokud přímo nekřičel. Mohl spíše než podezřelý přitáhnout pozornost a vyvolat zápornou reakci veřejnosti. Spíše lze hodnotit jako výtržnost jeho chování, než obranný postoj Jana Beneše, sedícího za volantem svého vozu.

4. Výpověď svědkyně Kavalové

Výpověď svědkyně Kavalové je obsahově totožná se sdělením oznamovatele. Je barvitější o jeden příznačný detail : aby mohla příteli dosvědčit, že podezřelý mluvil o "ustřelení palice", když současně uvedla, že z auta neslyšela, co ti dva na sebe křičeli, vymyslela si, že Jan Beneš po ústupu útočníka vystoupil z auta, přišel k jejich vozidlu a vykřikl zmíněnou výhružku. Její výpověď je výpovědí blízké, tedy podjatého osoby, dobře obeznámené s výpovědí přítele a celou věcí. Je to tedy výpověď nevěrohodná, nepřímo snižující věrohodnost tvrzení oznamovatele o verbálním napadení odsouzeným.

5. Neúplnost dokazování

Jak výše uvedeno,vytýkáme policejnímu komisaři, že nezajistil sejmutí otisků prstů z dveří auta a nenechal prošetřit související možný dopravní přestupek. Nejsme si jisti, zda nechal prolustrovat trestní minulost oznamovatele. Ve spisu je zaznamenán pouze výsledek lustrace podezřelého. i oznamovatele. Protože účelem dokazování je objektivně posoudit, kdo z účastníků je útočník, zjištění trestní minulosti oznamovatele je nezbytné. Protože v popisu skutkového děje hraje významnou roli chování obou účastníků jako řidičů, bylo na místě opatřit i výpisy z registru řidičských přestupků.

6. Pochybení státní zástupkyně JUDr. Olgy Beranové

Text návrhu na potrestání je v podstatě opisem vadného záznamu o sdělení podezření. Státní zástupkyně JUDr. Olga Beranová trestuhodně zneužila okolnosti, že trestní řád nenutí žalobce, aby návrh na potrestání odůvodnil v rozsahu, obvyklém u obžaloby. Pravděpodobně vůbec nečetla protokoly z výslechů, nebo je její intelektuální úroveň tak ubohá, že rozpory ve výpovědích a mezery v dokazování neupoutaly její pozornost. Nekriticky přepsala nepodložený blábol policejního komisaře a spolehla se na to, že v krajním případě moudrý soud její pochybení napraví.

Tento způsob vyhodnocení mizerně zpracovaného policejního vyšetřování zasluhuje jedinou odměnu: propuštění ze státních služeb.

7. Selhání soudkyně Mgr. Jany Jurečkové

Soudkyně Mgr. Jana Jurečková přistoupila k vyhodnocení postoupeného trestního spisu se stejnou nedbalostí nebo intelektuální nedostatečností jako státní zástupkyně. Opět v podstatě opsala policistův blábol a doplnila jej pouze výrokem o trestu. Lehkomyslně se spolehla na to, že udělala-li něco špatně, nespravedlivě odsouzený podá odpor, takže její lajdáctví či tupost (paní soudkyni neznáme, takže si netroufáme odhadnout, jaká je příčina jejího ostudného selhání) bezprostředně nezpůsobí škodu.

Takový přístup k plnění úkolu soudce ovšem svědčí o hrubé aroganci vůči odsouzenému, na kterého až do právní moci rozsudku má být nahlíženo jako na nevinného. Ve skutečnosti neodpovědné počínání soudkyně je potenciálním ohrožením odsouzeného. Pro občana, který – s výjimkou politicky motivovaného odsouzení z padesátých let a šedesátých let, které mu slouží ke cti – dosáhl seniorského věku bez záznamu v trestním rejstříku, nestál nikdy před přestupkovou komisí, a díky své politické a umělecké tvorbě se těší úctě při nejmenším intelektuálních kruhů a širokého okruhu čtenářů, je obdržení takto vytvořeného trestního příkazu, opírajícího se o bezcenné podklady, stresujícím zážitkem. Znova musíme připomenout, že Jan Beneš je nemocný a vzhledem k povaze jeho onemocnění je třeba připustit, že šok z obdržení ostudného trestního příkazu soudkyně Mgr. Jany Jurečkové by mohl být smrtícím zážitkem. Tento úhel pohledu je ovšem soudcům, zvláště těm špatným, naprosto cizí, protože se cítí povýšeni nad ostatní občany a důsledky jejich zásahů do jejich životů je vůbec nezajímají.

Způsob, jakým se soudkyně Mgr. Jana Jurečková vyrovnala s touto trestní věcí prokazuje, že nepřistupuje k výkonu funkce soudce s přiměřenou péčí. Doporučujeme proto její odvolání z funkce.

Prevence opakování podobných zrůdností

8. Opatření proti jednotlivcům

Vzhledem k obrovským škodám, působeným občanům této země nesprávným plněním úkolů a pravomocí policistů, státních zástupců či soudců považujeme nedbalost jednotlivců při výkonu těchto odpovědných funkcí za neetické jednání, neslučitelné s jejich významným postavením. Nesdílíme názor poradce prezidenta republiky, předsedy Městského soudu v Praze, JUDr. Jana Sváčka, který na jedné straně naříká, že nemáme prostředky, které by umožnily kárat špatné soudce, a na druhé straně ohlupuje občany tohoto státu veřejným hlásáním názoru, že neetickým jednáním soudce, stíhatelným v kárném řízení, je pouze neetické jednání v mimosoudním životě soudce. Zákon nic takového neříká a soudce nestojí nad zákonem.

Vyzýváme proto resortní ministry, aby proti spolutvůrcům zmetku, kterým je trestní věc Jana Beneše, použili nástrojů kárného řízení s cílem umožnit jim hledat štěstí na jiném místě, kde nebudou mít možnost škodit občanům této země. Ostatní oslovené žádáme, aby resortní ministry podpořili v tomto konání vytvořením takové atmosféry ve společnosti, která by odradila kárné senáty od obvyklého ochranářského přístupu k provinivším se kolegům.

9. Legislativní opatření

Doporučujeme, aby resortní ministři ještě v tomto volebním období předložili Poslanecké sněmovně PČR novely zákonů, jež by umožnily kárné stíhání hrubé nedbalosti při výkonu funkce státních zástupců a soudců.

Doporučujeme, aby ministr spravedlnosti, popř. vláda uložili nejvyšší státní zástupkyni novelizovat Pokyn obecné povahy č.12 z 19. prosince 2003 za účelem odstranění ustanovení, která překážejí trestnímu stíhání policistů, státních zástupců a soudců pro trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele a trestný čin maření úkolů veřejného činitele z nedbalosti.

Doporučujeme, aby ze zákona o soudech a soudcích byla novelizací urychleně odstraněna ustanovení o rozhodování prezidenta republiky a ministra spravedlnosti o přípustnosti trestního stíhání soudců.

Doporučujeme, aby byla rozšířena pravomoc prezidenta republiky odvolávat soudce, a to vč. soudců Ústavního soudu ČR.

S úctou

John Bok, předseda spolku Šalamoun

Na vědomí:

Paní JUDr. Vlasta CÍZLOVÁ, Okresní soud v Příbrami
Milínská 167, 261 28 Příbram

Paní JUDr. Yvetta ŠACHTOVÁ, Okresní státní zastupitelství
U nemocnice 89, 261 80 Příbram

Okresní ředitelství PČR Příbram
Generála Tesaříka 19, 261 01 Příbram

•••

Scéna s pistolí bude mít dohru

Za poplašnou pistoli dostal podmínku

Spisovatel Beneš dostal podmínku za výtržnictví

Spisovatele Jana Beneše potrestal soud roční podmínkou

video NOVA pořad Střepiny Spravedlnost

•••

Inkvizice v České republice
- justiční zvůle ve státě Evropské Unie

Navazuji na článek "Bleskový soud nad Janem Benešem", z 11.10.2005. Kdo u OS Příbram dne 12.10 nebyl, neuvěří. Důvěryhodná, a podložená svědectví obžalovaného pana Beneše a svědka obhajoby – strana "poškozená" nedůvěryhodná, křivě svědčící s primitivními způsoby chování. Už oblečení a neupravenost "poškozeného" nepůsobila důvěryhodně, což svoji rozporuplnou výpovědí jen potvrdil. Poškozený spolu se svou přítelkyní byli později vykázáni na chodbu, kde napadali svědka obhajoby.

Veřejnost očekávala samozřejmě osvobozující rozsudek – byli jsme zděšeni rozhodnutím soudkyně Mgr. Jany Jurečkové. Trest uvedla jako mírný a výchovný - 4 měsíce s podmínkou na rok a propadnutím věcí - poplašné pistole s pěti náboji, jakož i argumentací a chováním státní zástupkyně JUDr. Olgy Beranové. Chovaly se, neznám výstižnější slovo - zločinecky - a měly by být za to co předvedly zbaveni svých funkcí. Je do nebe volající označit spisovatele Jana Beneše jako výtržníka a násilníka na skupině obyvatel a jednotlivcích! Pro veřejnost pachatel a oběť seděli na opačných místech v soudní síni! "Poškozenému" Zachardovi uvěřila soudkyně vše, jeho oběti snad nic. Tvrzení proti tvrzení – kde zůstala zásada IN DUBIO PRO REO - v případě pochybností ve prospěch obviněného - paní soudkyně?!

Mgr. Jurečková a JUDr. Beranová jsou velmi mladé, bez jakékoli stopy po odpovědnosti, mravním a etickém rozměru ve svém myšlení a jednání. Hrůza šla na přítomnou veřejnost, při představě, že tyto soudu nedůstojné osoby rozhodují o lidských životech a osudech. Připomínám, že zde byl ohrožován na životě důchodce po dvou operacích bypasu mladým silným mužem! Pan Beneš bránil svůj život, který by byl bez psychologického použití poplašné pistole ve značném ohrožení, vzhledem k vysokému věku a stavu srdce pana Beneše po nedávných operacích!

Proč policie odmítla sejmout otisky prstů pachatele z vozidla manželky pana Beneše? Protože by mohly dokázat jeho nevinu a vinu Zachardy? Není podivné, že policie ukazovala fotografii pana Beneše přítelkyni obžalovaného před výslechem pana Beneše, když auto je psáno na jeho manželku? Byl tento soud tak rychlý a účelový snad proto, že pan Beneš patří ke stále se rozrůstajícímu počtu přátel a sympatizantů Vladimíra Hučína?

Pan Beneš: "Policie nekonala svou práci, objektivní realita nebyla zjištěna, a přesto jsem byl odsouzen."

Skvělá závěrečná řeč JUDr. Milana Hulíka bude ze zvukového záznamu veřejnosti přepsána a použita jako podklad pro další kroky obhajoby (Soudkyně Jurečková na začátku oznámila, že pro nemoc nebude nahráváno?!).

Jistě mnozí znají pana Jana Duse o jehož morálních a mravních kvalitách nelze mít pochyb – ten po vyslovení "vinen" opustil soudní síň se slovy: "Odcházím na důkaz svého zděšení, svého ZDĚŠENÍ!" Obával jsem se o jeho život, tak byl rozrušen! Krátce na to jsem následoval pana Duse i já, když soudkyně zdůvodnila podmínku výchovným působením na obžalovaného!!! - Pan Beneš by mohl být jejím dědečkem! Při výčtu zásluh a popisu osobnosti Jana Beneše se státní zástupkyně povýšeně usmívala – věděla už snad jaký bude rozsudek? Na jeho vynesení jsme na chodbě čekali ca 10 minut. Vskutku úctyhodný výkon paní soudkyně v tak krátkém čase připravit tak dlouhé zdůvodnění. Skoro na nás působily dojmem, jako by si říkaly – na nás jste krátcí, my vám to všem spočítáme. Ještě nám paní soudkyně Jurečková zapomněla vysvětlit ono výchovné působení – bude snad kontrolovat co pan Beneš čte, píše a jak mluví – jistě by se přitom mnohému prospěšnému naučila!

Americký policista by celý incident na místě vyřešil tučnou pokutou s odkazem na možnost podání žaloby – komu myslíte, že by dal jistě "šťavnatou" pokutu?! To nemluvíme o ušetřených penězích daňových poplatníků!

Po skončení soudu jsem navštívil předsedkyni OS Příbram JUDr. Vlastu Cízlerovou a informoval ji o právě proběhlém skandálním odsouzení – bez jakékoli reakce a zájmu. Při pověsti příbramského soudu to nepřekvapuje.

Porovnejte prosím tuto zprávu se zprávou ČTK v LN ze dne 13.10 v rubrice DOMOV, str. 6 "Spisovatel Beneš dostal podmínku za výtržnictví".

Záznam celého soudního jednání bude rozšiřován v kopiích.

V neděli 16.10 bude o tomto justičním skandálu informovat TV NOVA v pořadu STŘEPINY ve 21.55 hod. Bude porovnáno s případem bývalého ředitele Telecomu pana Berdára, který na rozdíl od pana Beneše skutečně použil střelné zbraně a ohrožoval nevinné – a byl osvobozen. Asi má štěstí, že není přítelem pana Hučína…

Jan Šinágl

•••

IN DUBIO PRO REO!- darebák Jan Beneš

Vážení,

byl jsem přítomen přelíčení u Okresního soudu v Příbrami stejně jako pan Šinagl, který tam primitivně exhiboval s návštvenkami, jako by chtěl kandidovat do sněmovny, a byl jsem nadšen korektním a profesionálním přístupem soudkyně Jany jurečkové, která se nenechala zmást obstarožním svazarmovcem JUDr. Hulíkem v roli obhájce odsouzeného Beneše.

Hulík se snažil vyprovokovat korunního svěka Zachardu k výbuchu vzteku kladením slabomyslných otázek, které vůbec nesměřovaly ke skutkové podstatě, což se mu ale nepovedlo. Takže milý Hulík pohořel jako papír nad koksákem.

Jan Beneš z Obořiště se snažil obelstit polici i soud tvrzením, že pistolka, kterou vyhrožoval poškozenému Zachardovi, nebyla schopna střelby. Což je docela možné. Neboť pozdním dostavením policie na místo činu bylo pachateli Benešovi umožněno odjet do blízkého domova, kde si zřejmě střelbyschopnou pistoli vyměnil za atrapu. Pachatel Beneš však v příliš mnoha rozhovorech s novináři zdůrazňoval, že sebou vozí střelbyschopnou pistoli.... Soud správně vycházel ze skutečnsoti, že poškozený Zacharda vnímal pistoli namířenou na sebe jako střelby schopnou! Nakonec Pachatel Beneš si vše pohnojil tvrzením, že když se cítí ohrožen on, může volit jak nutnou obranu i střelbu, i když je ohrožován jen verbálně, respektive pouhou fyzickou přítomností svého soupeře, kterého vyprovokoval. Tak trochu připomínal zločince Opočenského...

Přítomná byla dále nějako paní B,(Bergerová, jak se představila), která ubohou denunciaci namířenou proti svobodě projevu se snažila na poslední chvíli kompromitovat poškozeného Zachardu. Nakonec se tatot ženština( pan Šinágl bude jistě vědět o ní více) se zcela ztrapnila hysterickými výkřiky, že při rozhodování soudkyně asistovala státn í zástupkyně, což byla tak nehorázná lež, že jsem ji musel usměrnit osobně.

Na závěr opakuji, že soud byl veden maximálně korektně a profesionálně a a v odvolání nemá obhájce Hulík žádnou šanci. Už tak se ztrapnil předvoláním zelináře Holečka z Dobříše jako svědka obhajoby, který vůbec nevěděl o co jde. Pachatel nebyl ve svých právech na obhajobu zkrácen ani v nejmenším. Reakce tam přítomných členů KPV však dokázaly, že se jedná převážně o psychopaty, kteří nedovedou udržet své emoce na úzdě. To platí i panu Šinaglovi, který se tam rozeřval jako Hitler v závěru svých projevů na parteitagu v Norim berku. A pan Zahrádka , bývalý člen KSČ, člen KPV v Příbrami ,by měl sám souzen jako podvodník. A jinému trerstnímu soudu pro nerespektování pravomocného rozsudku Vrchního soudu stejně neujde...

Lumír Mosler, Příbram
účastník madárského povstání lidu v roce 1956
politický vězeň komunismu
zakladatel hnutí na obranu svobody slova v dubnu 1968
bývalý pracovník ÚDV v Praze

•••

Již jsem četl lecos, ale takové slaboduchosti již dlouho ne :-( Obsah a smysl Moslerova psaní nejsem schopen nikam zařadit, neznám takovou škatulku. Možná by znal profesor Chocholoušek ...

Srovnání kauzy mladého, zdravého a v plné síle Berdára a důchodce, nemocného a unaveného Beneše:

1. 1) Berdár STŘÍLEL, Beneš nestřílel.
2. Berdár seděl ve své automobilu a Račko ani Stěhule mu dveře neotevřeli a nesnažili se ho vytáhnout z automobilu, jak činil Zacharda Benešovi.
3. Berdár vlastnil střelby schopnou zbraň, Beneš nikoliv.
4. Berdár poškodil automobil napadeným a ohrozil je střelbou, Beneš údajně napadenému nic nepoškodil a neohrozil jej, jen slovně.

Pan Lumír MOSLER by nám všem mohl popsat jeho srovnání se soudem s bývalým generálním ředitelem Telecomu Gabrielem Berdárem, jež "vyprázdnil" zásobník ostrých nábojů ze své zbraně proti automobilu ve kterém seděli dvě osoby. Vyšetřování ukázalo, že Berdár střílel. Střelami zasáhl pneumatiku a část vozu. Račko ani Stěhule nebyli zraněni. Posádku mylně považoval za útočníky. Auto po Berdárově střelbě havarovalo a skončilo v příkopu.

Benešův případ s poplašňákem je proti Berdárovu případu trapně komický a přesto Berdár za střelbu stíhán nebude, jak potvrdil žalobce a ani podle policie Berdár nespáchal žádný trestný čin ani přestupek, ale Beneš ano!

Lumíre MOSLERE, jste mi víc než směšný!

S pozdravem,

Robin K. Hajek

•••

Vážený pane,

děkuji Vám za Váš laskavý komentář k mému referátu z přelíčení s výtržníkem Janem Benešem. V rámci práva na svobodu slova akceptuji Vaše právo mít názor, který jste vyjádřil, na rozdíl od Jana Beneše, který právo jiných na jejich názory neakceptuje a každé odlišné hodnocení světa než je jeho považuje za důvod k vytažení pistole, čímž se velmi podobá Goeringovi, který říkal: Když slyším slovo kultura ze židovské huby, tak tahám pistoli.

Pokud dále máte zájem o věc a pistole Jana Beneše, doporučuji Vám, abyste si přečetl rozhovor Jaromíra Slomka sBenešem právě o střelbyschopných pistolích Jana Beneše, který není vůbec unaven, ale je jako škorpion schopen kdykoliv vystřiknout svůj jed, což už popsal i známý historik Měšťan.

Objektivně napáchal nekomunistům a antikomunistům tolik škod, že na tvrzení pana Cibulky, že Beneš byl řízen I. správou, resp. VKR, asi něco bude...

Lumír Mosler, Příbram

•••

RE: darebák MOSLER

Dobry den pane Sinagl,

obavam se, ze jste se prepocital v odhadu, ze Mosler "Tak uz snad da pokoj." Dovoluji si o tom pochybovat. Jeho intence jste zrejme neodhadl dobre, vzdyt jedine, co Mosleruv majl panu Hajkovi obsahuje, jsou dalsi urazky a obvineni pana Benese.

S Moslerem mam osobne jen malinkou zkusenost, kdyz jsem mu psal, ze je mi odporne, jak vzdy ke svemu jmenu pripojuje "ucastnik madarskeho povstani lidu", pripadalo mi to od nej ubohe. Neodpovedel mi tehdy. Ani na otazku na ci strane se toho povstani zucastnil (mimochodem spravny termin je uz od roku 1989, kdy to bylo uzakoneno madarskym parlamentem, Madarske narodni povstani), ani jak se odtamtud dostal do Cech. Ani nenapsal zadny clanek pro totalitu.cz, ac jsem ho k tomu vybidnul. Mozna, ze uz si to tak nepamatuje, nebo se mu to plete tak jako ostatni veci, kterymi zahlcuje internet, a nechce, aby se na to prislo.

Pripojuji jednu starsi korespondenci, kterou jsem ciste nahodou ulozil (nevim uz proc jsem si to schoval - normalne s korespondenci koncim tak do tydne po odeslani, schovavam ji pouze kvuli moznym reakcim - patrne prave pro tu nestydatost, s niz Mosler haze spinu vsude kolem sebe).

Pripojuji take nekolik adres, na nichz Mosler zari

odboj.jicinsko.cz1
odboj.jicinsko.cz2
cs-magazin
svedomi.cz
virtually.cz (kliknete na "komentar")
militaria.cz
gw.kjd.pb.cz.

Moslera osobne neznam a je mi ukradeny, ale myslim, ze je na case nalit si ve vztahu k jeho osobnosti a k jeho aktivitam cisteho vina: Co ja vim, Mosler je nestydaty sycak.

Svymi aktivitami na internetu i jinde smeruje k dehonestaci pana Benese. Jake k tomu ma pohnutky nevim, snad ze pan Benes ma nejakou zasluhu na tom, ze Mosler je uz jenom BYVALY pracovnik UDV? (Prave pan Benes odhalil, ze Mosler byl autorem udavacskeho dopisu pro UV KSC, coz na to melo vliv.) Nebo je za tim zavist, ze pan Benes pise jednu peknou knizku za druhou, zatimco Mosler neni krome toho dovetku za svym jmenem schopen napsat (treba o Madarskem povstani) nic? Opravdu nevim a je mi to vcelku jedno, jde mi o to, abychom si uvedomili, o co jemu jde, a ze tudiz jeho tvrzeni ohledne pana Benese postradaji duveryhodnost prave pro tu neobvykle vysokou miru subjektivity, se kterou se o panu Benesovi vyjadruje. A to ponecham stranou (pro nekoho jako jsem ja ne zrovna nedulezitou okolnost), ze sva jedovata tvrzeni doposud nikdy nedolozil fakty.

Nemohu si odpustit parafrazovat titulek z jedne ze zminenych stranek:
Nepřítel Jana Drdy Lumír Mosler se dostal do lapálie nejen s živým spisovatelem Janem Benešem, ale predevším s realitou.

JOSKA

•••

Dostal jsem několik dalších majlů od Moslera a několik reakcí na ně - nehodlám publikovat nic, protože Moslerovy majly neobsahují nic nového a majly ostatních jsou užitečné snad jen pro Moslera (který je už dostal), ostatním je snad situace jasná. Moslera je mi svým způsobem líto, má to asi samou nenávistí v hlavě pomotané. To mu ale rozhodně nedává žadné právo vyjadřovat se o panu Benešovi způsobem, jakým se o něm vyjadřuje. Pro vysvětlení Moslerových narážek ale zveřejňuji poznámky od pana Beneše.

K té dnešní záplavě...

Kristina Vlachová odmítla druhdy podepsat Antichartu, a vyletěla tenkrát z práce. Ti co ji podepsali tam sedí dodnes, ale naše TV také dodnes nemá pro Kristinu nic. Jinak natočila jako nezávislá režisérka řadu snímků o minulosti; Věž smrti a podobně.

Brabec se otázal v pořadu Nadoraz pana Moslera, vyšetřovatele ÚDV, proč udal toho Kyráška za výrok, že má raději husu na peláři než Husáka na Hradě a Mosler s ním odmítl hovořit.

Felix Uhl byl vskutku zatčen už 23. února 1948, jenže pak vysazen do zahraničí jako agent, o čemž TV měla celý film, se kterým jsem neměl nic společného.

Šejna, redakce Vojáka atd. je prostě jen blábol. Roku 1960 jsem dosluhoval vojnu a pak byl kulisákem.

Opravdu mu neodpovídejte, já už dostal jeho mailů snad pár set, nemluvě o anynymních telefonátech, připadně obejdnávkách různého zboží, či náboženské literatury, vykonané kýmsi anonymním. A když byl nějaký důkaz (rukopis objednávky), Policie ČR na Dobříši ho ztratila.

S pozdravem JAB

•••

Závěrečná řeč obhájce JUDr. Milana Hulíka ve věci Jana Beneše Okresní soud Příbram 12. října 2005

Vážená paní předsedkyně, vážená paní státní zástupkyně,

/"Soudkyně" Mgr. Jana Jurečková, "státní zástupkyně" JUDr. Olga Beranová/

nebudu se zabývat marginálními nedostatky v tomto trestním řízením. Kupříkladu ten první spočívá v tom, že v návrhu na potrestání se mluví o revolveru a paní státní zástupkyně mluvila nyní o pistoli, ale já chápu, že pro ženy jaksi rozdíl mezi pistolí a revolverem prakticky neexistuje. To je ale skutečná maličkost která na podstatu věci nemá vliv. Paní státní zástupkyně hodnotila důkazy jednoznačně v neprospěch mého klienta a zcela pominula základní zásadu, jednu ze základních zásad trestního řízení, totiž zásadu "IN DUBIO PRO REO" v pochybnostech ve prospěch obžalovaného. V tomto řízení byla tato zásada ze strany orgánů trestního řízení porušena vícekráte.

Svědek Zacharda vypověděl, že celý incident začal tím, že můj klient pan Beneš mu nedal přednost v jízdě a vjel mu do cesty před Dobříši. To tvrdí on, můj klient to samozřejmě popírá, čili je to tvrzení proti tvrzení. Potom svědek Zacharda mluvil o tom, že můj klient pokračoval v jízdě třicítkou přes náměstí v Dobříši a že tento způsob jízdy nepovažoval za správný. Proto přejel do jiného pruhu, když odbočoval, čímž porušil pravidla silničního provozu. Můj klient přiznává, že jel třicítkou přes náměstí, což podle mého názoru není věc hodná odsouzení, ale naopak ocenění, protože jestliže v pátek v době největšího provozu přes náměstí jedu třicítkou a nikde ve vyhlášce není určeno, že je stanovena minimální rychlost, tak tento způsob jízdy nelze označovat za závadný. O tom, že vjel před něho do odbočujícího pruhu, to tvrdí zase svědek Zacharda, to můj klient popírá, čili zase podle zásady IN DUBIO PRO REO nelze tuto výpověď bez dalších důkazů hodnotit v neprospěch mého klienta. Ale paní předsedkyně, i kdybychom připustili, že pan Beneš porušil a dejme tomu i několikrát za sebou správný způsob jízdy, anebo i dopravní vyhlášku a to se v hustém provozu ve městě stává každému řidiči, zejména pokud jde o takováto drobná porušení, tak to v žádném případě není důvod k tomu, aby jeden řidič vyrazil za druhým a nadával mu do prasat, pokud to samozřejmě nebyly ještě jiné výrazy, které svědek Zacharda popírá. Paní státní zástupkyně vůbec nevzala v úvahu, že pokud řidič, i kdyby dejme tomu byl já nevím jak navztekaný, který jde na parkoviště, přijde k druhému řidiči, a zjistí, že ten mu vadící řidič je evidentně o několik desítek let starší a který mu bez zaváhání nadává, že jezdí jako prase, že jedná nespolečensky, nemorálně, a naprosto nevhodné.

Můj klient, při tomto věkovém rozdílu, při rozdílu tělesných konstitucí obou dvou a v situaci, kdy byl krátce po operaci bypasu, se tomuto agresivnímu jednání, jinak se toto jednání označit nedá, musel bránit. O jednání svědka Zachardy není vůbec pochybnost, nemusíme vůbec nic hodnotit, svědek jasně doznal, že výrazy prase použil a zřejmě ho použil nejen jednou, a i když ponecháme stranou i jiné výrazy které popřel, tak výraz prase myslím postačí. Takto se lidé neoslovují a nemají oslovovat. Jestliže můj klient za této situace a za stavu, kdy jej chtěl svědek Zacharda vytáhnout z auta vyndal poplašný revolver, který s sebou nosil právě za takovým účelem, aby se mohl bránit v případě ohrožení a namířil jej na strop vozidla, tak se jedná o naprosto adekvátní způsob obrany. Nyní jsme u právního základu věci. Pan svědek Zacharda tvrdí a obžaloba to zcela přijala, že touto zbraní namířil na něj a že můj klient řekl, že mu ustřelí palici. To tvrdí svědek Zacharda. Můj klient to popírá. Je to výpověď proti výpovědi, neexistuje žádný jiný důkaz, že můj klient se takto zachoval a že takto jednal. Není to také vůbec žádný důvod, aby orgány trestního řízení, vlastně už od počátku výpověď svědka Zachardy hodnotily jako objektivní a výpověď mého klienta jako neobjektivní. Zde musím učinit malý historický odkaz, jak už jsem se o tom zmiňoval. Jestliže orgány trestního řízení měly před sebou takto rozdílné výpovědi obou, to znamená svědka Zachardy, údajně tedy poškozeného a mého klienta, tak je přeci naprosto jasné a logické co měly udělat nejdříve. Měly si zjistit "WHO IS WHO" – kdo je kdo. Kdo je pan Beneš a kdo je svědek Zacharda. Já neobviňuji svědka Zachardu z jakékoli asociálnosti, jeho osobní reference, které má soud k dispozici jsou v pořádku, vytýkám mu samozřejmě jenom jeho hrubé jednání, když mého klienta napadl takovým brutálním a sprostým způsobem, jak to učinil. Dejme tomu, že ani to samo o sobě není trestný čin, netvrdím, že se on trestního činu dopustil. Jenom vytýkám orgánům v trestním řízení, že jeho výpověď považují za objektivní a výpověď mého klienta za neobjektivní.

Kdyby si soud opatřili základní informace o panu Janu Benešovi, tak by zjistil, že se jedná o významného českého spisovatele, který napsal desítky knih, které jsou vysoce hodnoceny, že jde o člena amerického i českého "PEN klubu", že se jedná o člena Konfederace politických vězňů, že se jedná o člověka několikráte odsouzeného za odpor vůči komunistickému režimu, že se jedná o člověka, jehož odsouzení v r.1967 a později i propuštění o rok později bylo jakýmsi spouštěcím signálem pro události "Pražského jara", že se tedy jedná o člověka velkých zásluh. Samozřejmě paní státní zástupkyně i Vy paní předsedkyně jste už mladší, takže tuto dobu let 1967 a 1968 nepamatujete a nevíte, že se jedná o člověka, kterému se podařilo získat a propašovat na Západ zprávu tzv. Pillerovy vyšetřovací komise, což byla zpráva, která odhalovala nezákonnosti komunistického režimu v 50. letech. Můj klient se jí dokázal zmocnit, a umožnil tak její publikaci Pavlem Tigridem v jeho časopise SVĚDECTVÍ. To vše má za sebou můj klient. Potom odešel do exilu. Nejdříve byl ve Francii, potom ve Spojených Státech. I tam vykonal záslužnou práci, učil na americké zpravodajské škole v Monterey, dál vydával své knihy v USA a nakonec se z exilu vrátil domů a publikuje dodnes.

Zdůrazňuji to proto, že se jedná o určité historické souvislosti, které přes uplynulou dobu a uplynulá léta nejsou dnes běžně známy, zejména ne mladším lidem. Samozřejmě to neznamená, že člověk takového jména a postavení se nemůže dopustit trestného činu. Mluvím o tom jenom proto, abych zdůraznil, jak jednostranně byly hodnoceny výpovědi mého klienta a výpovědi svědka Zachardy, kdy se prostě automaticky, bez jakéhokoliv ověření profilu obou osob, konstatovalo orgány trestního řízení i závěrečnou řečí paní státní zástupkyně, že výpovědi mého klienta jsou neobjektivní, zatímco výpovědi svědka Zachardy jsou objektivní, ačkoliv u toho auta, kdy se můj klient bránil způsobem, který uvedl ve své výpovědi – vyndal poplašný revolver, namířil ho na strop, čímž naznačil svědkovi Zachardovi, aby svého počínání zanechal, nenacházel jiný svědek a kromě oněch dvou rozdílných výpovědí jiné svědectví neexistuje. Nic jiného můj klient nesledoval. O žádné "ustřelení palice", o žádné vyhrožování usmrcením mu nešlo. Šlo jenom o to, aby člověk o třicet let mladší, člověk daleko fyzicky robustnější, upustil od útoku na něho, na člověka, kterému je 70 let a který je po těžké srdeční operaci. A my víme jako laici, že každé takovéto rozčilení může takto postiženému člověku znatelně uškodit. To orgány trestního řízení vůbec nehodnotily. Podle nich je výpověď svědka Zachardy věrohodná a výpověď mého klienta nevěrohodná, patrně jen proto, že je obžalovaný a má právo se hájit způsobem, jakým uzná za vhodný. Toto porušení zásady "IN DUBIO PRO REO" ze strany orgánů trestního řízení považuji za zásadní pochybení v tomto trestním řízení. Pokud paní státní zástupkyně tvrdila, že výpověď svědka Holečka, prodavače z prodejny, který viděl, ale neslyšel, je nepřesná, tak jde opět o mylné tvrzení, protože paní státní zástupkyně zaměnila ono druhé setkání svědka Zachardy s mým klientem za prvé setkání. Můj klient vypovídal o tom, že šel k vozidlu jen jednou a to bylo poté, co navštívil prodejnu a šel k vozidlu pana Zachardy aby si zapsal číslo jeho auta. To bylo v situaci, kdy mu svědek Zacharda už nadával podruhé, po té co stál nedaleko jeho vozidla. Zřejmě ten incident, který se odehrál první u toho vozidla svědek Holeček neviděl. Jeho výpověď nelze označit za nepřesnou, naopak jeho výpověď je přesná, protože doplňuje výpověď mého klienta a svědčí o tom, že to byl svědek Zacharda, který se choval agresivně, což svědek poznal i přesto, že neslyšel, co svědek Zacharda mluvil, ale z jeho chování, z jeho mimiky, z jeho gestikulace byla jeho agresivita naprosto zřejmá, tak, jak to tento svědek také vypověděl.

To co svědek Vopička jako příslušník policie vypověděl, je podle mého názoru nepřesné, že se Zacharda jevil rozklepaně, že byl nějak rozechvělý, to svědčí jenom o tom, že se skutečně lekl, když můj klient vytáhl poplašnou zbraň. To ovšem bylo účelem jednání mého klienta. Pokud jde o to hodnotit subjektivní stránku dané skutkové podstaty, tak úmyslem mého klienta - motivem jeho jednání bylo postrašit útočníka (V tomto momentu vykazuje soudkyně svědka Zachardu a jeho přítelkyni ze soudní síně.) Můj klient chtěl svým jednáním odradit útočníka od dalšího jednání. Můj klient neví co sledoval pan Zacharda, jestli ho chtěl vytáhnout z vozidla, mlátit, uhodit, ale už samotná skutečnost, že rozčilení mého klienta samo o sobě při jeho zdravotním stavu jej ohrožovalo na životě, aniž by byl uhozen a aniž by byl vytažen z vozidla. Jeho obrana byla tedy naprosto adekvátní. Žijeme v době a nakonec denně to sledujeme v médiích, že občané se musí začít bránit sami. Pokud se můj klient bránil pouze replikou, neboli napodobeninou skutečné zbraně, tak použil adekvátního prostředku. Adekvátnější prostředek neznám, než že útočníku ukáži, že jsem ozbrojen a odradím ho tak od dalšího jednání.

Konečně chování obou svědků, svědkyně Kavelové a svědka Zachardy zde v jednací síni, když nám jedna osoba zde v jednací síni sdělila, že napadali i svědka Holečka o přestávce na chodbě za jeho výpověď, svědčí o tom, že jsou to lidé, kteří k projevu agrese, vůči někomu, kdo se nechová způsobem, který oni považují za správný, nemají daleko. I to dokresluje jejich neobjektivnost či podporuje hodnocení jejich výpovědi jako neobjektivních. Konečně svědkyně Kavelová, která vypovídala o tom, že pan Zacharda stál prakticky vedle jejího auta, pokud auta stála za sebou, tak to musela být vzdálenost asi dvou metrů a při otevřených dveřích údajně neslyšela co říkal pan Zacharda,, jen dosvědčuje, že vypovídala účelově a nepravdivě a to se samozřejmě týká i další části její výpovědi. Jestli v jedné věci mluví nepravdu, tak je velice pravděpodobné, že i v dalších věcech nemluví pravdu. A svědkyně nemohla neslyšet, co svědek Zacharda říkal. Nakonec on sám potvrdil, že mluvil o prasatech a jestliže přiznává, že o nich mluvil, tak proč nevěřit mému klientovi, který říká, že ho oslovoval čuráku a že jednal způsobem velice agresivním a nevhodným.

Vážená paní předsedkyně, hodnotím důkazní řízení úplně jinak, než ho hodnotila paní státní zástupkyně. Já ho hodnotím tak, že můj klient jednal způsobem naprosto adekvátním a přiměřeným, aby ochránil svoji osobu. I kdybych připustil, že přejel nesprávně jízdní pruh, vjel do cesty vozidlu svědka Zachardy, a i kdybych dále uznal, že jel rychlostí, která dejme tomu nějakým způsobem zpomalovala provoz, tak to všechno není důvod k tomu, aby se svědek Zacharda choval takovým způsobem a ohrozil život mého klienta. Samozřejmě, že nemohl vědět, že ten starší pán je po srdeční operaci, ale člověk se takovým sprostým způsobem vůči druhému člověku nechová, zejména ne vůči staršímu.

Vážená paní předsedkyně, nebylo prokázáno, že můj klient namířil poplašný revolver na hlavu pana Zachardy a že řekl, ustřelím TI palici - to je tvrzení pouze pana Zachardy a je to tvrzení naprosto neprokázané. Můj klient to popírá a nikdo jiný to nedosvědčuje a jedině tímto způsobem a jedině tímto výrokem, za současného namíření zbraně na tělo, by mohl můj klient naplnit skutkovou podstatu trestného činu podle paragrafu 197a. A protože to prokázáno nebylo, tak samozřejmě můj klient tuto skutkovou podstatu trestného činu nemohl naplnit. A to se samozřejmě týká i obvinění ze skutkové podstaty trestného činu výtržnictví. Můj klient tak učinil ve voze, čili na místě veřejnosti nepřístupném a nakonec tak učinil za situace, kterou je nutno hodnotit jako nutnou obranu.

Takže i kdyby to bylo na místě veřejnosti přístupném, tak jestliže někdo někomu nadává do prasat a chová se agresivně a dává najevo, že jej chce fyzicky ohrozit, tak jednání mého klienta bylo naprosto adekvátní, ať už se jednalo o nepravou, nebo skutečnou zbraň.

Vážená paní předsedkyně, dospívám k rozdílnému závěru od paní státní zástupkyně, že můj klient se nedopustil ani jednoho z trestních činů, ze kterých je obžalován a tudíž navrhuji, aby byl v plném rozsahu zproštěn obžaloby.

Přepis ze zvukového záznamu Jan Šinágl

P.S.
Spisovatel Jan Beneš byl odsouzen na 4 měsíce s podmínkou na rok - z výchovných důvodů - a propadnutí majetku - poplašné pistole s pěti náboji!!!