kde jsme
•••
Před několika měsíci mě nesmírně pobouřila aféra kolem mluvčího vlády pana Přibyla a poté, co jsem na internetu náhodou objevil tehdy vznikající občanskou iniciativu JoskaZoceli, stal jsem se jejím občasným přispěvatelem.
Co se vlastně za tu dobu změnilo v chování předsedy vlády Stanislava Grosse? Naprosto nic. Osobně neustoupil ani v jediném konfliktu a na veřejnosti nepřiznal ani zlomek toho, že by se během své krátké vlády mohl v něčem mýlit.
Nemá cenu se teď zabírat všemi tragikomickými událostmi, které nás provázely koncem léta a podzimem tohoto roku. Krátkou periodou, jež začala bombastickou reklamní kampaní české sociální demokracie plné optimismu a víry v brzké volební vítězství a která skončila frontálním šokem po výsledku prvního kola a úplnou a naprosto nevídanou katastrofou v kole druhém. A to i navzdory skandální výzvě Stanislava Grosse k volbě komunistů.
Vážení spoluobčané, převelice mě potěšila jedna věc. Nejsme tupé stádo blbů, které by se nechalo zmámit nejdražším výplachem mozků v dějinách našeho státu. Arogantní představa profesionálních manipulátorů veřejného mínění obklopujících pana premiéra o prostoduchosti voličů v České republice se jako bumerang otočila proti nim a jako naivní prosťáčci dopadli sociální demokraté v čele s předsedou vlády. I ten závěr zůstal tragikomický, neboť přes veškerou tu legraci nám míní pořád vládnout.
V předvečer výročí sametové "revoluce" si vám dovoluji položit několik otázek.
• Nemáte obavy z toho, kudy se ubírá naše mladá demokracie?
• Opravdu se domníváte, že návrat k vedoucí úloze komunistické strany, znárodnění a diktatuře proletariátu, je to jediné správné řešení? ČSSD se oficiálně chystá ke spolupráci s komunisty a jistě vám nemusím připomínat, jak už to jednou v únoru dopadlo.
• Máte sílu a odvahu k tomu, aby byl odhalen alespoň zlomek pravdy o tom, jak to vlastně před patnácti lety proběhlo?
Osud země máme ve svých rukou. Tak jako každý z nás si zaslouží život, který si svými činy vybudoval, tak i každý národ si zaslouží vládu a politické elity, jež jsou jeho vlastním zrcadlovým odrazem. Odstoupení premiéra Grosse z funkce a vyhlášení předčasných voleb by se mělo stát prvním krokem ke katarzi společnosti. Pan premiér má na to jako obvykle jiný názor.
No nezbývá nám tedy nic jiného, než mu to opravdu důrazně naznačit.
•••
•••
Co vlastně jsme od té půlky srpna dokázali? Přibyl je stále ještě v Úřadu vlády, i když oficiálně třeba ne jeho vedoucím. Slezák, se kterým jel Přibyl po svém "odstoupení" na vyžírku na olympiádu do Atén, je stále ještě ve své funkci, kde ovlivňuje pražské školství, další a další policajti a státní úředníci se ukazují jako bývalí skálopevní zaměstnanci či agenti StB, jeden z nich, Kotlan, hodil urážku do očí nejenom ODS za její inzerát, ale všem obětem komunistického policejního násilí.
Nekompetentnímu prozatímnímu premiérovi vyrostly první zuby a začal rozhazovat MILIONY (ne jeho, ale tvoje miliony, občane) nejenom za helikoptéru, kde by stačilo auto, a uhozený bilboardy, ale doslova na všechny strany, včetně - a snad bych měl říct především - svých bývalých kolegů pochopů, kteří se mu tak osvědčili na CzechTeku - peníze občanů které jdou z daní (ne z jeho, ale ze tvé kapsy, občane) NA SPRÁVU STÁTU.
A zatímco si současný-dočasný prezident odjel na výlet severní Amerikou (nepochybně diskutovat cesty, jak zabránit dalšímu skandálu v Plzni), bývalý prezident zahlazuje stopy jak jen může zřízením knihovny vybraných depeší. Navrch 20% dotázaného obyvatelstva sní o návratu ke starým dobrým časům... zlatej totáč!
A mezitím Břetislav Rychlík jde před přestupkovou komisi pro pokutu za demonstraci, kterou nezorganizoval, nezaměstnaný Vladimír Hučín má platit 5000 korun za něco co neudělal, po tom, co jeho odvolání bylo (překvapivě) zamítnuto - tím samým soudcem, který pokutu uložil a mraky se začaly stahovat i nad jistým M.P., kterého chrabrá Česká policie po půlstoletí konečně chytila do svých krvavých spárů a zřejmě už nepustí, na rozdíl od odsouzeného zločince Hoffmanna, který byl za zpěvu Internacionály protizákonně propuštěn po 25 dnech z vězení... A Konfederace politických vězňů, která o tom všem nechce ani slyšet, vyinkasovala za své mlčení od města Prahy, toho samého města Prahy, které stále ještě zaměstnává Slezáka, 100.000 korun. Atd., atd., atd...
Národ k tomu všemu mlčí a místo toho diskutuje, jestli Česko je gramaticky správně nebo ne a když jsou volby, 70% ho sedí doma.
Kdepak Česko, Absurdistán.
Joska
•••
•••
•••
••• Podívejme se spolu, co nám napáchali sametoví zločinci - estébáci, komunisté, mafiáni všeho druhu, a to už 15 let po naplánovaném sametovém podvodu:
Nemáme pravní stát. Máme kontinuitu s komunistickým právem se všemi obrovskými důsledky z toho vyplývajícími.
Nemáme pročištěnou státní správu. Máme komunisty a estébáky ve všech oblastech života, včetně vlády, ministerstev, soudů, advokátní komory, jsou rozlezlí v politických stranách. Na důležitých místech ve státní správě nadále rozhodují staré struktury. Máme nepotrestané zločince na všech stupních řízení.
Nekultivujeme prostředí. Máme velkou korupci a nízkou obchodní kulturu, hodnoty jako morálka, spravedlnost a slušnost jsou nedostatkové komodity. Máme vysokou zločinnost a nikdo ji nezastavuje.
Nemáme zdravou ekonomiku. Máme silně zadlužené podniky, nízkou produktivitu a obrovský státní dluh, který stále roste.
Nemáme důvěru ve vládní představitele, včetně prezidenta, že mají upřímné úsilí o zlepšení stavu věcí. Máme naprostou absenci mechanismů k celkové nápravě. Veřejné i tiché posilování dalších důležitých pozic ve státě, estébáky a příslušníky strany zločinné, se urychluje. Velká část, a to nejen staršího obyvatelstva, žije na hranici chudoby a nic se s tím nedělá. Z nejvyšších míst existuje úsilí o ohlupování občana často lživými a lacinými slogany, materiální hodnoty mají zaslepit přirozenou touhu jedince po právu, morálce a důstojnosti.
Nemůžeme trpět odsouzení ani jediného poctivého občana. Musíme dát průchod spravedlnosti a právu!
JAK DLOUHO JEŠTĚ?
OBČANE ZVEDNI HLAVU A PŘIDEJ SE K NÁM!
Váš občan
Jan Zářický
•••
•••
Petice-nepetice za odstoupení soudruha Přibyla z funkce, kterou tyto stránky začaly činnost, nebyla zdaleka první peticí, kterou se veřejnost obracela k autoritám o nápravu a čestné jednání. Schválně se podívejte, jak málo se po celá ta léta změnilo. Vybral jsem také článek který za tři roky vůbec nezestárl:
••• V knize "Sametová špína", kterou jsme společně s Přemyslem Vachalovským napsali, jsem v kapitole "Věřím tomu...", jenž byla věnovaná Výboru na obranu nespravedlivě stihaných, uvedl proč a za jakých okolností vznikl Spolek Šalamoun. Bylo to z pocitu bezmoci. Všeobecná absence právního citu a nedostatečné právní vědomí v celé naší společnost, jenž umožňovaly a dodnes umožňují orgánům činným v trestním řízení páchat nové zločiny a bezpráví, vyvolaly potřebu existence občanské kontroly.
Ukázalo se, že bylo naivní, když jsme věřili, že nástupem parlamentní demokracie se vyléčí veškeré neduhy. Demokracie sama o sobě není ničím jiným než vidinou, která se naplňuje důsledným dodržováním práv všech zúčastněných.
Zločinnost komunistického režimu byla v nedodržování práva, jedinců i celých skupin občanů, ze strany státní moci. Byla akcentovaná opovrhováním a nedodržováním právních norem, které chrání jedince a zároveň celou společnost před zvůlí a svévolí jiných. Z tohoto prostředí pochází většina nynějších soudců , státních zástupců a policistů. Neúcta k lidské svobodě, k hodnotám z nichž vychází právní kultura fungujících demokracií byly předpokladem k zařazení se do kariérního-nomenklaturního- a represivního systému, jemuž oddaně a poslušně všichni sloužili.
Jedinou obranou a pojistkou proti svévoli těchto pohrobků totalitního práva je veřejná kontrola, důsledné dohlížení na jejich činnost a zveřejňování všeho, co je v rozporu z demokratickým právním řádem a jeho dodržováním, stejně tak jako zveřejňováním jmen těch, kteří se dopouštějí z výkonů svých funkcí opovrhováním a ignorování Ústavou zaručených práv druhých.
Jedním z nejdůležitějších dohlížitelů ve fungujících demokracií jsou elektronická a tisková média. Bohužel ne tak u nás. Další pojistkou jsou různé spolky a občanská sdružení, která sledují a monitorují činnost policie a justice.
Proto, vědomi si spoluzodpovědnosti za věci veřejné, vědomi si toho, že politici zaujati svým vzájemným hašteřením a prosazováním svých ambicií nemají vůli podílet se na fungujícím právním prostředí (neboť nestačí zákony jen tvořit, ale je nutné dohlížet na jejich aplikaci a dodržování), při veškerém respektu ke statutu nezávislosti soudů, jsme se rozhodli být všímaví k bezpráví produkovaným orgány činnými v trestním řízení. Neboť, ač nám Ústava ČR a právní řád zaručují domožení se práva, ač existují instituce, jež mají sloužit k vymožení a dovolání se práva, je každodenní skutečností, že tato práva a nástroje zůstávají pouhou literou, strážci a vykonavateli, pomnoze ignorovanou a opovrhovanou.
Tam, kde se zákonem stávají jedinci, jimž byla poskytnuta moc k výkonu jejich funkce, degraduje právo v bezpráví.
Právě proto je existence Spolku Šalamoun a jemu podobných sdružení a spolků, nezbytná a pro tvorbu demokratické a práva respektující společnosti, nezastupitelná.
John Bok, předseda Spolku Šalamoun, 11. 06. 2001(!)
•••
•••
Miroslav Červenka, 22. srpna 2004
O víkendu probíhalo v německém Wunsiedlu u příležitosti výročí smrti Hitlerova pobočníka Rudolfa Hesse rojení tamních neonacistů a na místo dorazil i nejeden český novinář. Ze soukromé televize Nova byl vyslán dokonce i celý štáb. Možná ten samý štáb, který byl vyslán nás informovat o nástupu komunistického pohlavára Karla Hofmanna do kriminálu. Domnívám se, že stojí za pozornost srovnat obě reportáže a to především z toho důvodu, že je z nich jasně patrný rozdíl v přístupu "nezávislých" novinářů k dvěma největším zlům uplynulého století, z nichž určit to větší je velice těžká volba.
Zrovna příklad Rudolfa Hesse však spíše svědčí o "lidštějším" nacismu. Po jeho odletu do Anglie se totiž Hitlerův pobočník Bormann snažil všemožně znepříjemńovat život Hessově rodině a dětem. Hessova žena si proto šla za Hitlerem stěžovat. A co se stalo? Hitler Bormanna "spucoval" a šikanování ustalo. Umíte si představit, co by se dělo jeho rodině, kdyby uletěl Stalinův pobočník? Bez jakýchkoli pochyb by se po nich slehla zem(připomeńme si, že v zemi sovětů mohl být v oné době uložen trest smrti již od 12 let). I "starý dobrý" Lenin proslul tím, že ani jednou(!) nezmírnil přísný revoluční trest, i když žádostí dostával tisíce.
Avšak zpět k našim investigativcům. Všimněme si Urválkovsko-Goeblsovské dikce reportáže o Hessovi a srocení neonacistické spodiny ve srovnání s informováním o Hofmannovi, který je spíše líčen jako oběť. Vždyť je přeci dle našich novinářů nespravedlivé, že je odsouzen pouze on a pouze na základě porušení telekomunikačního zákona. Je starý a nemocný. Je nám ho líto. Nikdo při tom nevzpomíná desítky obětí okupace ze srpna 1968. Vždyť jejich krev je i na rukou Karla Hofmanna.
Kde se bere u našich novinářů ona vzhledem ke stejně zrůdnému nacismu tak kontrastní shovívavost ke komunismu a jeho neméně zavrženíhodným vůdcům. Mám za to, že kořeny lze hledat v polistopadové nedůslednosti vycházející z hesla "Nejsme jako oni". Pouze tak se mohlo stát, že na pro tuto sféru vlivných místech novinářských fakult, v médiích a tiskových agenturách(nebyl jedním z prvních polistopadových ředitelů ČTK bývalý anarchista Petr Uhl?) působí v drtivé většině lidé s levicovou orientací. Zde je třeba hledat kořeny mnohých našich běd.
Měli bychom být alespoň chvíli jako oni a pořádně "prokádrovat" všemožné adepty funkcí, jež mají velký vliv na ovlivňování veřejnosti. Není přeci normální, když se nástupcem ředitele Mathé stane v České televizi pětadvacetiletý synáček plukovníka STB. Rovněž není normální, že jsou nám s opakující se pravidelností předhazováni jako "echt pravicoví" politici lidé z vlivných komunistických rodin jako Mlynář, Kühnl, Ruml či Zieleniec. Také "demokratická levice" je prolezlá lidmi spojenými s komunistickou tajnou policií nebo předlistopadovým establishmentem. Pamatujete třeba posledního komunistického ministra školstvbí Havlína. Nebyl např. šéf úřadu vlády za Zemana Březina jeho vnuk? A humbuk žádný. Ani hlásek. Jsou naši novináři pouze nevzdělaní, nebo je to všechno záměrné? Opravdu jsme přesvědčeni, že rodinné zázemí nemělo na formování osobností těchto lidí žádný vliv? Neznáme psychologii?
Příznačné pro naši společnost je to, že se takto kontrastní přístup neprojevuje pouze v médiích, ale i v činnosti dalšího vlivného systému, v konání orgánů činných v trestním řízení. Levici se totiž za žvástů o právu na svobodu projevu (pouze pro ni) podařilo za úplného mlčení (!!!) demokratické pravice prosadit takovou praxi, že za "extremistické" projevy jsou považovány a trestně postihovány pouze ty z takzvaně "pravicového" spektra (další úspěch levice, podařilo se jí veřejnosti vsugerovat pravicovost nacismu, ten je ovšem evidentně rodným bratrem komunismu, pouze s tím rozdílem, že nenávist třídní nahrazuje nanávistí rasovou - považovat socialistickou, dělnickou stranu za pravicovou může pouze blbec, nebo ten, komu se to hodí). Dochází dokonce k takovým kuriozitám, že v téže době, kdy je bolševický aktivista Pěcha osvobozen soudem za to, že požadoval ve svém článku fyzickou likvidaci(!) kapitalistů - má prý právo na svobodu názoru, jiný soud na jiném místě soudí mladé nácky za to, že chtěli svému zavražděnému druhovi na hrob umístit urnu.
To si nikdo v demokratické pravici neuvědomuje nebezpečí plynoucí z takto dvojakého přístupu k zákonu?
Pakliže ano, proč k tomu mlčí? Mohlo by se totiž stát, že v případě, že by podstatně ztratila ve společnosti vliv, ocitla by se sama v pozici extremistů(a takové byť okrajové pokusy zde již byly). Ono totiž dnes bohužel platí, jak zpívá v jednom z nejlepších textů poslední doby Daniel Landa, že "jedovatý plivanec se stává důkazem". Pozdě pak bude spílat na mlčení veřejnosti v případě perzekuce. Oprávněná otázka bude: "A proč jste mlčeli k nespravedlnostem činěným jiným?"
•••
•••
••• Nynější aktuální události, které jistě nejsou, jak musí jistě každý soudný člověk uznat, právě povzbudivé a potěšující, v situaci, kdy jedna vláda vystřídá druhou, téměř nachlup stejnou a potvrzení její důvěryhodnosti PSP závisí v podstatě na hlase jedné křehké ženy, mi nepřipadají normální.
Nepřipadá mi normální, že politici, v tomto případě ČSSD, kterým dala určitá, zdůrazňuji, že pouze jistá skupina občanů–voličů své hlasy, se těmto zpronevěřují a podvádějí je.
Nepřipadá mi normální, aby si dovolil, prezidentem republiky pověřený mladý novopečený premiér s výrazem nezdolného optimismu ve tváři sestavit vládu, mezi jejímiž členy jsou lidé krajně nedůvěryhodní.
Ano, přinejmenším nedůvěryhodní, dalo by se říci nepřijatelní, a to nejen tím, že vlastnili červenou knížku před a ještě i po listopadu 1989. Někteří se ke svému členství dokonce hrdě hlásí, jako nynější ministr zemědělství Palas, Grossem znovu do vlády postavený, ač se o jeho více než problematické minulosti všeobecně ví.
Tím, že pracovali v komunistické straně pro předchozí režim, tedy stranu a režim, odsouzený zákonem č.198/1993 Sb., spolupodepsaný dokonce dnešním, nejen minulým prezidentem republiky, zákon s dlouhým a naprosto jasně a zřetelné o svém obsahu a duchu vypovídajícím už svým názvem: Zákon o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu, oklamali voliče. Už tím, že beze studu vstoupili opět do politiky a v různých politických stranách dále ovlivňují život občanů této země, tento zákon, při pravdivém chápání "ducha zákona", jak je v civilizovaných zemích se zakořeněnými demokratickými principy normální, tento zákon porušují.
Občany, kteří jim dali ve volbách svůj hlas, dovedli namísto k právem očekávané prosperitě a k obratu k lepšímu, který jsme očekávali již od předchozí vlády ODS, jež zklamala, k prohlubujícímu se zadlužení, které budeme splácet všichni a dlouho. Dnes už to vědí občané všichni, voliči-nevoliči, důchodci a pocítí to brzy citelně i dnešní kojenci. Píšu záměrně dnešní, neboť dětí se rodí podle demografických statistik logicky stále méně a méně.
Společnost ovládl strach a oprávněná nejistota z budoucnosti.
Vlády a politici nás zklamali, špatným vládnutím nás zadlužili pro budoucnost a naši důvěru si proto nezaslouží. Nezaslouží si ji ani tato vláda, byť její důvěra byla potvrzena oněmi ostudnými 101 potřebnými hlasy koaličních poslanců, hlasy získanými, kromě tuhé stranické centralistické discipliny, pouze díky přispění dvou nemocných poslanců, přímo lékařům z péče vytržených a na vlastní riziko dopravených do Parlamentu, aby tam poslouchali nekonečné hodiny výtky opozice, která v minulých volebních obdobích tuto vládu předcházela a na současném stavu má vinu. Tímto počínáním zavdali dva hrdinní poslanci, dokonce jedna žena, za servilního obležení pracovníků masmédií, důvod k oprávněným pochybnostem a spekulacím, zda je toto počínání a hlavně jejich hlasování vlastně legální. Už se vyskytlo dokonce i první podání občana nejvyšší státní zástupkyni o prošetření této věci, jak víme z tisku. Možná, podle stávající právní úpravy k porušení zákona nedošlo, stejně jako jej patrně neporušil nedávno ministr Cyril Svoboda i se svým nešťastným krunýřem na krku, nic to ovšem nemění na skutečnosti, že se jedná o skandál a ostudu, které mají s důvěryhodností pramálo společného.
Občané se probrali a zneklidněli.
Dali to jasně najevo, dokonce před úřadem vlády. Na to, že to bylo v dopoledních hodinách, kdy lidé mají bud plné ruce práce se zajišťováním obživy pro rodinu či hledáním zaměstnání na úřadech práce, pokud nejsou v polovině léta a o školních prázdninách s dětmi na dovolených, byla účast na protestní akci, míněné organizátory smrtelně vážně více než slušná. Rozbuškou bylo obsazení postu šéfa vládního kabinetu člověkem, který je pro svou minulost obecně nepřijatelný. Ponížení z doby předlistopadové a naopak prvotní nadšení a ničím neopodstatněná, ale tolik sladká a příjemná euforie a naopak následné nucené vystřízlivění po brzkém zklamání, které stát občanům postupně připravil je v lidech ještě příliš živé.
Občané jsou nespokojeni a dávají to najevo.
Někteří hlasitě, jiní, jak byli zvyklí po dlouhá desetiletí, jen pomalu a opatrně. Ještě si pamatují, že "komunismus byl bití". Ve vzduchu nelze necítit napětí. V takových situacích se v historii stalo, že náhle přeskočila jiskra a pohár trpělivosti občanů přetekl.
Položme si otázku, zda si je toho vláda vědoma? Je si toho vědom prezident a premiér?
Zdánlivě se jeví, že premiér situaci takto nevnímá. Naopak, hýřil mladistvým optimismem, tak přehnaným a nepatřičným, že to až budilo skryté pochybnosti, zda to náhodou není důsledkem požití jistých povzbuzujících prostředků. Zůstaňme ale ostražití. Nejen že není v politice žádným nováčkem, ale ve své funkci ministra silového rezortu vnitra měl k dispozici všechny dostupné prostředky, včetně analýz tajných služeb, které vždy a za každého režimu monitorují nálady mezi obyvatelstvem. Koneckonců o povoleném zvýšení odposlechů jsme byli oficiálně informováni tiskem. Že to nejsme my? Nás se to netýká? A víme to jistě? Vše je utajené a dvakrát jištěné.
Přesto z tajných služeb i orgánů vnitra na všech úrovních unikají tajné informace. Asi proto, že je jich příliš mnoho, domnívám se jako laik. Slouží jako nástroj k manipulaci s lidmi v těchto složkách, který zároveň dovoluje likvidovat v tichosti politické odpůrce, či lidi jinak politikům nepohodlné, viz skandální soud s bývalým kpt. BIS Vladimírem Hučínem. Sice ještě nemá vyhráno, zvláště nyní, když Grossovi lidé z ČSSD ovládli strategické posty a Gross sám, předjímaje bezprecedentně výrok "nezávislého" soudu, nechal se unést a v TV Kotli dal průchod svým emocím.
Mimochodem, málokdy sice, ale občas se mu to stává, že se na malý okamžik přestane kontrolovat. Pak náhle v rozkošném beránkovi zahlédnu vlka s vyceněnými tesáky a chladným pohledem vůdce smečky. Neměli bychom tedy, ani nemůžeme být překvapeni, že funkce jeho nástupce jako ministra vnitra byla obsazena člověkem, který vedl tajné služby a je dnešnímu premiérovi zřejmě více než vděčen. Člověkem, který nejenže odmítl odpovědět na deset závažných otázek, položených mu veřejně otevřeným osobním dopisem, ale i následnou nabídku váženého dokumetaristy Martina Vadase o rozhovor na kameru. Asi dobře věděl proč. Jsou totiž otázky, na které nejsou uspokojivé odpovědi.
Neměli bychom být překvapeni ani tím, že po náhlém a pro premiéra zřejmě nečekaném vzedmutí vlny občanského odporu, kdy musel oprávněně a evidentně jen velmi nerad (zdali je to jen proto že nerad prohrává?) odvolat z postu šéfa vládního kabinetu "mlátičku", jak lid okamžitě trefně tuto figuru pojmenoval, Pavla Přibyla, promptně obsadil toto místo náhradním člověkem, zdánlivě všeobecně přijatelným.
Na tomto místě se můžeme jako prostí občané neznalí detailů s lehkým úsměvem, neboť obvyklý Švejkovský úsměv zde není na místě, ptát, zda tajné služby skutečně pracují tak spolehlivě, nebo zda se nevyčerpávají vzájemnými šarvátkami v důsledku věčných reorganizací, slučování, rozdělování, přeskupování, či přemíry šéfů všeho možného. To všechno samozřejmě za přísného utajení a za vedení, které má do profesionality patrně daleko a spíše zavání politickou objednávkou.
Leč, měli bychom zůstat ostražití. Každá chyba a nepozornost učiněná v tuto příhodnou chvíli se může občanům, ukolébaným vynuceným gestem premiéra velmi vymstít.
Kdo je vlastně ministr vnitra?
Kdo je novým šéfem úřadu vlády?
Je to člověk z vnitra. Jsou známy konkrétní skutečnosti, svědčící o jeho provázání s likvidačním bratrstvem v ČSSD a tajných službách a to doložitelně. Pokud ovšem už nezapracoval fantom, který si jako černá ruka občas zařádí ve spisech ministerstva vnitra tak, že se kompromitující listiny již nikdy nenajdou.
Doby disentu dávno minuly a samotný podpis CH 77 ještě neznamená bezúhonnost signatáře. Nezapomínejme na to. Ing. Aleš Šulc je v úřadu sotva pár dnů a už chystá "čistku". Kdo budou ti propuštění, dozvíme se to? Vždyť občanské protesty proti setrvání Přibyla ve funkci podepisovali i zaměstnanci tohoto nejvyššího vládního úřadu, dokonce riskovali ztrátu zaměstnání a vyšli mezi protestující, v době své dovolené. Dokonce vládní zmocněnec pro lidská práva Jan Jařab řekl velmi nekompromisně, že s Přibylem pracovat nemůže, raději že odejde. Jak se mu asi bude pracovat s jeho nástupcem? Obstojí v jeho očích? Dozvíme se to? Slyšeli jsme sice oficiálně, že situace v úřadu vlády není dobrá, ale také hlasy zevnitř, že jsou propouštěni ti nepraví lidé. Jako ostatně vždycky.
Je třeba zachovat bdělost a najít občanskou solidaritu, vyzývám na tomto místě otevřeně.
Kdo je šéfem inspekce MV, orgánu navýsost důležitého, zvlášť v dobách, kdy prohřešky, ba dokonce závažné trestné činy jak řadových policistů, tak vysokých policejních důstojníků jsou téměř na denním pořádku (viz dnešní poslední skandál s "utajeným" plzeňským kriminalistou Pavlíkem, kterého nemůžou lidem ani ukázat, tak je důležitý). Ano, jsou to Grossovi lidé. Lidé spjatí se sociální demokracií. Ta nemá pěknou vizitku. Přinesla s sebou politické vězně. Ano, mluvím v množném čísle. Není jen kpt. Vladimír Hučín, vyznamenaný pracovník tajné služby, státní zaměstnanec. Další nechme v klidu. Užili si svoje, každý není takový bojovník. A bez podpory veřejnosti je ztracen. Nikdo se o něm nedozví, pokud se ovšem sám nestará, což není zrovna silná stránka našich, doposud spíše pasivních občanů, tak jak byli zvyklí.
Nehas, co tě nepálí. Až bude pálit, bude na hašení pozdě.
Na nepřízeň ČSSD, vážení, se dá i zajít... Nenávist je tak usilovná a vytrvalá, že se nezastaví před ničím. A bývalý ministr vnitra, jako úřadující předseda ČSSD to velmi dobře ví. Ač varován otevřeným dopisem občanským aktivistou Johnem Bokem (který problematiku vnitra i BIS zná, neboť tam sám kdysi pracoval a ví zřejmě nutně i o činech, které se neslučují nejen s morálkou, kterou by od člověka na postu ministra bylo lze očekávat), ustavil do funkce minstra vnitra člověka, navíc s teologickým vzděláním /sic/, o kterém bylo zveřejněno, že jsou za ním činy, které se neslučují patně ani s naším právním řádem.
Přesto nehodlá Stanislav Gross evidentně nic změnit na svém scénáři, obsadit strategická místa svými lidmi.To je velmi alarmující. Přičtěme k tomu ještě poněkud zapadlou zprávu o zřízení "speciální" jednotky, utvořené z mnoha tisíců lidí s vojenským výcvikem, převedených pod ministerstvo vnitra v rámci reorganizace a rušení armády. To vše v situaci, kdy jak známo ČR není státem, přímo ohroženým světovým terorismem.
Občanský aktivista John Bok shledává dokonce situaci natolik závažnou, že se rozhodl vyhlásit demonstrativní, časově neomezenou hladovku, dokud premiér neodstoupí. Občané by se podle toho měli zařídit a zachovat a hlavně jej podpořit.
Veřejnost by měla vědět určitě, že to nedělá pro sebe. Nemá laciné popularity zapotřebí, jeho celoživotní nekompromisní postoje ze minulého režimu a obhajování obětí policejní a následně justiční zvůle či profesní nedostatečnosti ze strany soudců, a za tím účelem již v devadesátých letech založeným Spolkem pro nezávislou justici Šalamoun, má dostatečnou vypovídající hodnotu o tomto našem spoluobčanu. Provází jej právem pověst bouřliváka. Stejně si počínal, ať pracoval kdekoli a pro kohokoli, nečiní rozdíl. Vždy byl slyšet, když se děla křivda. Krajní způsob - zahájení hladovky - není laciným gestem. Je to nebezpečný, zdraví ohrožující způsob protestu a doufejme, že jej lidé a hlavně Stanislav Gross, jemuž je určen, uslyší. Dělá to pro nás a hlavně – za nás. Za nás, mlčící většinu, spící pod záštitou ČSSD klidným, hlubokým spánkem.
Chtěla bych říci zvláště těm mladým, kteří nezažili plíživou totalitu, nevědí co je špehování, donášení, strach, cenzura, represe, bití, katr na policejních vyšetřovnách, zákazy pobytu, existenční likvidace nepohodlných osob, věznění, nucená emigrace, svévolné zbavování občanství lidí, kteří se v této zemi narodili a chtěli v ní žít a pracovat ve svobodě: POZOR!
Pokud nevěříte, přečtěte si Haló noviny z posledních dnů. Pochybuji, že je někdo z dnešních mladých, kromě členů Zifčákovy strany porouchaných mladých komunistů, pro něž je to povinná četba, ještě čte. Velmi varující čtení. Nebudete věřit. Budete myslet, že jste se ocitli v komunistickém skanzenu. Nikoli.
To jen komunisté přicházejí, ruku v ruce s licoměrnou ČSSD do otevřené ofenzivy.
Nezbývá, s ohledem na smutnou absurditu skutečnosti již právě prožíváme, citovat onu, pro mladé již tolik směšnou fosilii, člověka důvěrně známého starší generaci z dob jejího mládí, té mladé naštěstí už ani z učebnic dějepisu, komunistického hrdinu, problematického sice, ale komunisty stále vřele uctívaného. Správně, profesora Horáka. Volám s Juliem Fučíkem: Lidé, bděte! Nemylte se, to není dech let padesátých, skutečně ne, není to ani rok 1948, kdy komunisté od ČSSD převzali pučem moc, píše se rok 2004!
Claudie Nikolajenková, 27.srpna 2004
•••
•••
••• Většina, ano většina občanů se nějakým způsobem kompromitovala za čtyřicet let komunistické vlády. Někteří vědomě, někteří nevědomě, ale ona vetšina o které mluvím, tancovala podle muziky komunistických zločinců. V totalitním státě organizace špiclů, agentů a udavačů věděla vše o většině obyvatel.
Dnešní vládci používají těchto informací k výběru nových služebníků.
Nejprve jsou vybráni kompromitovaní zločinci z let 1945–1968, kteří vesele vraždili odpůrce komunismu až do doby, kdy je od koryt vyhodili mocnější komunističtí gangsteři. Ze spolupachatelů vražd se bleskem stali oběti zločinného režimu, který oni sami, ano oni sami, nastolili a kterému po léta věrně sloužili. Každý z těchto nepotrestaných lumpů, který je ochoten sloužit novému řádu, má v dnešní České Republice nejlepší šanci na kariéru.
Ne všichni co se vydávají za bývalé disidenty v letech 1968–1989, podívame-li se blíže do jejich minulosti před rokem 1968, jsou hnusní zločinci. Ale opět musím říci, že většina z nich jsou spolupachatelé komunistických zločinů z let 1948–1965.
Tato sebranka pomalu vymírá a jejich děti se zajímají více o výlety do zahraničí a obchod. Tak zde máme mladší garnituru, o kterých jsou důkazy že udávali, mlátili nebo kradli. Vybereme si ty, jejichž kompromitující dokumenty z archivu policie nebo StB byly včas přemístěny. A ejhle – máme tisíce poslušných, ochotných a na neštěstí pro národ ke vší lumpárně ochotných "lidí".
A tyto dvě skupiny jsou stále v parlamentě, všech politických stranách, uřadech, policii a soudnictví u koryt. Část jako všudepřítomná verbež byli dosazeni do sdělovacích prostředků. Ve falešné hře na demokracii se snaží slušným občanům znechutit snahu o obrodu, štvou jednoho poctivce proti druhému a vychvalují lumpy chlebodárce.
Je nejvyšší čas odstranit lumpy od koryt!
František Bejček
•••
•••
••• Přibyl rezignoval a podle deníku Sport odletěl na olympiádu do Atén za státní peníze jako reprezantant České republiky.
Tak rezignoval nebo nerezignoval? A koho ten mlátič vlastně reprezentuje?
A kdo je oním úředníkem, který Přibyla na tuto dovolenou za státní peníze poslal?
A teď se k němu snad přidá i Slezák! Chce se mi zvracet...
•••
!!! E X K L U Z I V N Í F O T O !!!
Kolegové Přibyl a Slezák při reprezentaci České republiky v Aténách
•••
••• Člověk opravdu nestačí kroutit hlavou. A někdy je nucen jí kroutit tak usilovně, že se mu z toho udělá zle. Podle informací deníku Sport odletěl Pavel Přibyl, v pátek odstoupivší šéf Úřadu vlády a bývalý komunistický důstojník útvaru speciálního pluku SNB, který rozháněl protikomunistické demonstrace, na olympiádu do Atén. Na tom by ještě nebylo nic tak divného.
Pokud by odjel za své úspory fandit českým sportovcům, byla by to jen jeho věc. Jeho pobyt ale zaplatíme my všichni. Odjel totiž za státní peníze jako člen oficiální V.I.P. delegace jako reprezantant českého státu. A to je naprosto skandální.
Proč nás má na olympiádě zastupovat člověk, který musel pro svojí totální nedůvěryhodnost odstoupit z funkce šéfa Úřadu vlády? A proč mu to mají čeští občané, mezi nimiž jsou i ti, kteří byly v roce 1989 jím nebo někým z jeho pohunků zmláceni, celé zaplatit? Drtivé většině z těch, které Přibyl a spol. za komunismu spolušikanoval, nedal stát ani korunu odškodného. Peníze na to, aby mohl jet bývalý esenbák Přibyl za peníze daňových poplatníků do Atén, přitom má.
Moc by mě zajímalo, co na to říká premiér Gross, díky němuž se Přibyl dostal do vysokých státních funkcí a tím i do zmiňované aténské delegace. A dále, kdo je oním úředníkem, který Přibyla na tuto dovolenou za státní peníze poslal? Moc rád bych ho viděl, abych mu mohl do očí říct, co si myslím o tom, jak hodpodaří se státními penězi. Je jím Gross, který dovolenou Přibylovi sám doporučil, nebo někdo z jeho podřízených? Jako daňoví poplatníci máme plné právo na odpověď. Nejlépe přímo od českého premiéra.
Vypadá to totiž, že si z nás opět někdo dělá nejapnou legraci.
Petr Vašek
•••
•••
••• Aféra Přibyl skončila stejně rychle jako začala, čímž bleskově uvolnila místo kauze údajného desetimiliónového úplatku pro Zdeňka Kořistku, slavného stoprvního poslance nové koaliční vlády, zachránce sociální demokracie. Pět minut mediální slávy šéfa úřadu vlády vypršelo, tečka. Lubomír Zaorálek se zoufale chytal nastavené šance, požadoval vyšetření události a chtěl odložit úterní hlasování o duvěře vládě premiéra Grosse. Tomáš Kadlec, šéf NBÚ, údajně pomohl Přibylovi k získání prověrky. Tomáš Kadlec to rozhořčeně popírá, Mirek Topolánek, předseda ODS, odmítá věřit podobným úplatkovým absurditám. Občanská iniciativa Břetislava Rychlíka se rozrustá do nekontrolovatelných rozměru. Masmediální palba cíl Přibyl, jediná opravdová politická událost okurkové sezóny.
Přibyl podává demisi.
Premiér Gross a jeho nová vláda jsou tedy zatím zachráněni. Svatopluku Karáskovi a Táně Fišerové, kteří podpořili Rychlíkovu petici a zároveň chtěli dát hlas vládě premiéra Grosse, spadl kámen ze srdce. Svět je znova ružový a slunečný víkend na obzoru.
Konec rozpolcené osobnosti.
Zrádce národa Karel Hoffman zustává nadále ve vězení a vládě nového premiéra věří podle sondáží čtyřicet dva procent obyvatelstva. To není zas tak špatný výsledek. Nicméně Bohuslav Sobotka, ministr financí, brzdí víkendovou eufórii. Odmítá nároky ministerstev nad určený limit v rozpočtu. Vládní sliby narážejí na skalisko tvrdé reality. Dá, nebo nedá? Propadne se náš státní dluh ještě hlouběji, nebo se konečně pokusíme poněkud vyšplhat z propasti a předat jednou našim dětem čisté státní konto?
Přemysl Sobotka z ODS slíbil vytlačení komunistů z politických pozic a navrhnul na ně vyhlásit masmediální embargo stejně jako v případě Sládkových republikánů. Pěkná myšlenka, napadá mě během výročí sovětské okupace Československa. Něco se děje. Lidé se začínají probouzet a to tady už dlouho nebylo. Břetislav Rychlík ukazuje na dalšího muže s Přibylovou minulostí, Jan Slezák, pražský radní. Objevují se nejrůznější občanské iniciativy a to mi připadá jako pozitvní jev. Nejsme ještě takové stádo ovcí, jak se mohlo zdát.
Něco se děje.
Nemyslím si, že by bylo produktivní útočit na všechny strany a vytvářet chaos za každou cenu. Nejsem v žádném případě zastáncem cílené anarchie. Pád vlády premiéra Grosse mi však připadá jako první rozumný krok ke katarzi společnosti. Teď, nebo později při příštích volbách. Je to jen otázka času. A s novodobou historií naší země se stejně jednou musíme poctivě vypořádat. Touto bolestnou kapitolou si prošlo i Německo, náš soused.
V Trutnově to rozjeli Motorhead a za nadšeného řevu rozpogovaného davu přidávali No Future, punkovou hymnu Sex Pistols.
TITANIK SE POTÁPÍ.
České sociální demokracie, nebo našeho svědomí ? Najdeme vubec jednou odvahu zodpovědně zhodnotit druhou polovinu minulého století? Věřím, že ano. Naděje umírá naposledy.
Martin Mařák,spisovatel
•••
JOSKA
Fórum otevřené angažovaným občanům