V Praze, dne 17. srpna 2000

Úřad pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu
Na Hroudě 19
100 00 Praha 10

Věc: Trestní oznámení na neznámého pachatele pro podezření ze spáchání zejména trestných činů podle § 91 Trz,- § 92 Trz odst.1, odst 2 a), 2 c),- § 93 TrZ.

Svoje podání zdůvodňujeme takto. Dne 25.2.1948 došlo k neústavnímu převzetí moci ve státě tzv. Akčními výbory Národní fronty, které byly řízeny Komunistickou stranou Československa (KSČ) a jí také odpovědné. K potlačení svobod a pluralitní demokracie při převzetí moci Akčními výbory Národní fronty vydatně asistovaly ozbrojené teroristické bojůvky této strany s názvem Lidové Milice označované zkratkou LM. Z dobových vyjádření představitelů KSČ je zřejmé, že tuto nelegální teroristickou organizaci si budovala KSČ naprosto vědomě jako "ozbrojenou pěst dělnické třídy" s úmyslem tyto teroristické oddíly použít při plánovaném rozvratu demokratického ústavního zřízení. Vznik a fungování této organizace nemělo nikdy oporu v platném právním řádu ČSR po celou dobu tzv. bolševického panství a vlády tzv. Národní fronty pod vedením KSČ jakožto vedoucí složky ve společnosti a ve státě, natož před rokem 1948. Je zřejmé, že ani čl. 4 Ústavy - Nejvyššího zákona, nemůže opravňovat jednu z politických stran, aby se vyzbrojovala pomocí nelegálních teroristických oddílů a jejich pomocí dále uzurpovala a kontrolovala svoji moc. Nadto čl.4 o vedoucí úloze KSČ ve společnosti, byl zapracován do Nejvyššího zákona až po definitivním vítězství bolševického puče, kdy opozice a nezávisle uvažující představitelé z možné opozice, tedy nekomunistických stran byli vražděni, mučeni, neoprávněně vězněni na základě vykonstruovaných procesů nebo bez soudního projednání omezováni na svých osobních svobodách v pracovních táborech. V takovéto atmosféře ve společnosti, po hrůzných 50.letech došlo pouze přijetím čl.4 v Nejvyšším zákoně v roce 1961 toliko k formálně právnímu stvrzení vítězství bolševického puče a fiktivního nastolení stavu legality moci KSČ ve společnosti.

Důkaz: dobový tisk z období komunistického puče,
archivní materiály KSČ,
archivní materiály příslušných fondů MV ČR.

Současně máme závažné podezření, že celý komunistický převrat dne 25.2.1948 a uchopení moci Komunistickou stranou byl velice precizně metodicky řízen strukturami, které měly svoje sídlo mimo území tohoto státu, avšak operačně působily ve spojení s bolševiky na území tohoto státu. Zejména máme na mysli provázanost sítě tehdejší NKVD na bezpečnostní struktury uvnitř aparátu KSČ. Tím se dopustili členové KSČ odpovědni za bezpečnostní politiku a dále členové KSČ v ústavních funkcích nepochybně trestného činu vlastizrady. Z dobových pramenů je dále patrno, že do Prahy přijel jako koordinátor převratu příslušník NKVD Zorin, který měl statut diplomata.

Důkaz: Archivní fondy které se vztahují k bezpečnostní problematice ČSR v období 1945-1948.

Koncem šedesátých let navodilo vedení KSČ a Komunistické strany Slovenska (KSS) tzv. uvolnění, které si většina občanů mylně vysvětlovala jako záměrnou a cílenou liberalizaci státu. Je zřejmé, že tzv. Pražské jaro 1968 bylo pouhým projevem názorové frakce uvnitř KSČ, která však neměla zájem na skutečném uvolnění poměrů a návratu k původnímu stavu plné demokracie, který zde platil v období první republiky, nebo alespoň k okleštěné demokracii, která u nás byla nastolena po roce 1945 na základě Košického vládního programu.

Dne 21.8.1968 napadla území republiky vojska států vojenského paktu Varšavská smlouva pod hegemonií vojsk SSSR. Tím, že i "lednové" vedení KSČ vyzvalo obyvatelstvo ke klidu, došlo k vyvolání poraženecké nálady u obyvatelstva a tím i k bezproblémovému převzetí rozhodujících pozic ve státě a ve straně těmi členy KSČ, kteří se nazývali konzervativci. Jsme přesvědčeni, že pokud by bylo obyvatelstvo vyzváno "lednovými komunisty" k mobilizaci za účelem obrany vlasti, SSSR by rozsah své operace nepochybně zvážil, protože by si nemohl dovolit další "maďarské události".

Po 21.8.1968 převzalo nové, už zjevně prosovětské a kolaborantské vedení ÚV KSČ moc ve straně a státě po těch členech KSČ, kteří se podíleli na bolševickém puči, avšak začali hovořit o komunismu s " lidskou tváří". Z tohoto důvodu byla komunistická moc trvale neústavní, zločinná a založená na teroristických metodách.

KSČ byla strukturována a organizována jako vojenská organizace, odpovědnost za rozhodování byla delegována na základě demokratického centralismu shora dolů, tedy z vrcholného vedení KSČ na nižší tajemníky, kteří dále vykonávali bolševickou moc. Z tohoto důvodu požadujeme v tomto podání, aby na základě archivních materiálů byl prověřen řídící vztah mezi centrálou KSČ a nižšími tajemníky. Zásadně nemůže obstát námitka, že tito placení tajemníci pracovali na základě přinucení a pod tíhou strachu. Systém výběru kádrů uvnitř KSČ fungoval tak, že na strategická místa ve struktuře KSČ byli dosazování bolševici věci plně oddáni a pro tuto zvrácenou ideologii dostatečně zapáleni.

V této souvislosti pokládáme za zvláště závažné, že v roce 1969 a letech následujících, proběhla v KSČ a Komunistické straně Slovenska (KSS) výměna stranických legitimací, spojená s tzv. prověrkami. Dle našich zjištění při těchto prověrkách musel každý, kdo jimi prošel, a zůstal i nadále členem komunistické strany, podepsat, nebo jiným věrohodným způsobem před svědky (prověrkovou komisí) potvrdit svou věrnost komunistické straně a její politice spolupráce s okupanty. Museli jednoznačně souhlasit s tzv. "vstupem vojsk Varšavské smlouvy" či s "Internacionální pomocí bratrských stran", jak byla okupace republiky v komunistickém žargonu nazývána, čímž jednoznačně jeden každý z nich (mnohdy i písemně) vyslovil svůj souhlas s velezradou, čímž se sám dopustil prvohlavového trestného činu.

Zvláště zavrženíhodným způsobem spáchali trestný čin vlastizrady všichni funkcionáři KSČ a KSS, kteří byli ve funkcích po roce 1969, z nichž mnozí za svou vlastizrádnou činnost pobírali peníze. Tito funkcionáři byli, na rozdíl od mnohých řadových členů, velmi dobře obeznámeni s kolaboračním programem a politickou linií této strany, zcela jednoznačně směřující k podpoře okupační mocnosti a otevřené kolaborace s ní a svou funkci vykonávali díky aktivní práci pro naplnění tohoto programu. Tento trestný čin spáchali jako organizovaná skupina, s podporou vlastní ozbrojené teroristické složky, Lidových milicí.

Důkaz: Dobový tisk, dokument "Poučení z krizového vývoje...",
dokumenty sjezdů KSČ a KSS,
archivy KSČ a KSS.

Vlastizrádnou činnost v té době prováděli rovněž všichni funkcionáři a řada členů Socialistického svazu mládeže (SSM) Svazu Československo-Sovětského přátelství (SČSP), Svazarmu a jiných kolaborantských organizací, které svým programem a jeho naplňováním aktivně a nepokrytě spolupracovali na upevňování moci okupantů v tehdejší ČSSR.

Příslušníci ozbrojených složek, tehdejší ČSLA, SNB, StB, LM a jiných, kteří přísahali věrnost vlasti a poté jako aktivní důstojníci a praporčíci spolupracovali s okupační mocností, spáchali zmíněné trestné činy rovněž jako organizovaná skupina zvláště zavrženíhodným způsobem. Podíleli se dokonce na krvavém potlačení občanského protestu proti okupaci, který se odehrál 21. srpna 1969 na Václavském náměstí v Praze a na jiných veřejných místech tehdejší ČSSR, při nichž zabili několik osob a stovkám způsobili zranění. Mnozí z nich byli za spolupráci s okupanty a potlačování občanských protestů proti okupaci vyznamenáni.

Důkaz: Dobový tisk,
archivy KSČ, KSS, SNB, StB, LM, SSM, ČSLA, SČSP, Svazarmu,
evidence státních a stranických vyznamenání, aj.

Členové a zvláště pak funkcionáři vyjmenovaných organizací se zúčastňovali různých školení, aktivů, schůzí a porad, na kterých byli opakovaně seznamováni a na kterých opakovaně souhlasili a podporovali programy, ve kterých mohli zcela nepochybně rozeznat jejich vlastizrádný, kolaborantský a vlasti škodící charakter. Tento program pak podporovali a pomáhali prosazovat zcela dobrovolně, mnohdy dokonce za finanční či hmotné výhody, poskytnuté jim vládnoucí kolaborantskou mocí na úkor ostatních občanů. Tím způsobili celkové zaostávání naší země za zeměmi vyspělého světa, mezi něž předtím Česká republika oprávněně patřila. Tak došlo k obrovským škodám ekonomickým, ekologickým, škodám na zdraví a morálce obyvatel, které byly v přímé souvislosti s tímto všeobecným zaostáváním.

Tato okupační mocností a domácí organizovanou kolaborantskou skupinou násilně převzatá moc byla udržována až do pádu komunismu v Evropě, kdy za nevyjasněných okolností ve všech zemích Evropy ustoupila komunistická moc do pozadí výměnou za nové ekonomické pozice. Nedůsledným vyšetřením událostí 17.listopadu nebyly rozrušeny vztahy a vazby mezi členy KSČ, KSS a jim podřízených ozbrojených složek kteří tento teroristický režim udržovali.

Z tohoto důvodu vyslovujeme podezření, že celý teroristický systém vlády bolševiků udržovala pečlivě vybraná skupina uvnitř vrcholného vedení komunistů za pomocí vertikální struktury krajských, okresních, oblastních a dalších aparátčíků. Proto požadujeme, aby během trestního řízení byla rozkryta celá mocenská a řídící struktura KSČ a KSS od roku 1945 až k 17.11.1989 jakožto struktura teroristické organizace a pro konkrétní osoby byla vyvozena trestní odpovědnost za skutky shora vyjmenované.

V této souvislosti upozorňujeme že hrozí zatajení či zničení důkazů, pokud nebudou neprodleně po tomto oznámení podniknuty příslušné kroky k zajištění archivů KSČ a dalších dotčených organizací.

Podepsani za předsednictvo politické strany Pravý Blok:

Petr Cibulka - předseda
Jan Votoček - první místopředseda
Jaroslav Zelenka - místopředseda

•••

---

••• 2000 •••

Výzva všem občanům České a Slovenské republiky, Parlamentu ČR, Václavu Havlovi, presidentu ČR

Političtí vězni, vzpomínajíce obětí československého zločinného komunistického systému v období 1948-1989, obracejí se s touto výzvou na všechny Čechy a Slováky ve vlasti i exilu, na Parlament ČR a na presidenta ČR, Václava Havla:

V roce 1988 jsme zde v Rakousku, v těsné blízkostí hranic s Československem, zbudovali památník protikomunistického odboje. Od té doby sem každoročně přijíždíme ze všech světadílů, abychom vzpomenuli a uctili památku těch, kteří se nedožili, a kteří v odporu proti československé komunistické despocii odevzdali hodnoty nejvyšší.

Po deseti letech osvobození uvykli jsme již našemu osamocení i nezájmu nových představitelů České republiky.

S pocitem křivdy jsme vyslechli slovní hrátky a teorie Václava KLAUSE "o zpětném zrcátku", Petra PITHARTA "o slyšení růstu trávy", a nepřipuštění "honu na čarodějnice" od Václava HAVLA.

Na naše mrtvé vzpomínáme v pokoře, neboť všichni jsme prošli peklem komunistických mučíren a věznic padesátých let.

Pokora nám zůstala hodnotou nejvyšší i v době současné.

Hluboce se však stydíme, když v roce 2000 zasedá v novém Parlamentu ČR poslanec Judr. Jičínský, bývalý předseda právní komise ÚV KSČ, který byl tvůrcem článku 4 Ústavy ČSR o tzv. "vedoucí úloze KSČ v systému ústavních a státních orgánů ČSR".

Hluboce se stydíme, když je Judr. Marian ČALFA garantem prodeje jedné poloviny paláce LUCERNA v Praze, a to státnímu - akciovému podniku Chemapol, který tak zaplatí panu presidentovi V.HAVLOVI 200 milionů Kč, ač sám bankrotuje, a nemůže vlastním zaměstnancům vyplatit mzdy. Jde o jedinou, a ve světě nepochopitelnou obchodní transakci, kdy president, prvý občan státu, prodává vlastnímu státu, CHEMAPOLU, nemovitost, která je pro kupujícího zbytnou.

Tolik jen příklady nejpalčivější.

Dožíváme v pokoře, ale odmítáme jako nečisté desetileté koketování nových představitelů českého demokratického státu s nejvyššími hodnotami protikomunistického odboje.

Odmítáme právní výklad o vině a trestní odpovědnosti odbojové protikomunistické skupiny, vedené bratry Ctiradem a Josefem MAŠÍNOVÝMI, když takový právní výklad učinili komunistické ideologii poplatní právníci, kteří v minulostí sami posluhovali a obhajovali komunistickou despocii.

Konstatujeme, že právo a spravedlnost je v České republice v roce 2000 prosazováno a obhajováno stejným způsobem, jakým bylo v minulosti obhajováno komunistické bezpráví.

Slogan "Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí" vedl v roce 1989 k všeobjímající euforii národa. Protagonistu tohoto sloupu, Václava HAVLA, vynesl do funkce nejvyšší, do funkce prvního občana státu.

Od samého počátku to však byla jen poloviční pravda, a ta je horší než lež sama.

Ve světě lži, který nás obklopuje, nemůže pravda žít a trvat jinak, než jako pravda ukřižovaná, právě tak jako ve světě nenávisti nemůže láska žít a trvat, než jako láska trním korunovaná.

Stát je ale takovým, jakým jej chtěl mít Václav HAVEL.

V roce 2000 ale v Čechách dominuje resignace a strach z budoucnosti. SUNT LACRIMAE RERUM - i věci pláčou.

U vědomí toho konstatujeme, že naše oběti byly marné a zbytečné.

Obracíme se proto na všechny Čechy a Slováky doma i v exilu, aby podpořili tuto naši Výzvu.

Žádáme, aby členové protikomunistické odbojové skupiny Ctirad MAŠÍN, Josef MAŠÍN, Milan PAUMER, Václav ŠVÉDA a Zbyněk JANATA, byli neodkladně vyznamenáni jako hrdinové vpravdě národní.

Žádáme, aby žijící bratři Ctirad a Josef MAŠÍNOVI a Milan PAUMER, byli oficiálně pozváni na pražský hrad, a dostalo se jim cti a úcty, kterou k nim český národ chová po desetiletí.

Žádáme, aby se všem jmenovaným dostalo oficiální omluvy za desetileté nedůstojné prodlení, intrikované komunistickými pohrobky.

Žádáme, aby bylo definitivně skoncováno s politickými praktikami, kdy vedení státu licituje, řečeno slovy Vladislava Vančury, "že čas míjí a věci se zapomínají" a čas, který nám byl měřen komunistickém vězením a popravami, "dnes propůjčuje dosti důstojnosti i zrůdám".

Rakousko, ALTNAGELBERG, 16. 9. 2000

Světové sdružení bývalých československých politických vězňů se sídlem v Zurichu.

•••

---

••• 2000 •••

Česká televize – věc veřejná. Prohlášení 2000 slov v roce 2000

V uplynulých letech jsme poznali, jak cenná je svoboda slova a informací. Mezi sdělovacími prostředky největší vliv má Česká televize, protože není ani soukromá ani státní, je naše společná, platíme si ji. Do politického systému je zapojena tak, že parlament jmenuje Radu pro Českou televizi, která dohlíží na její hospodaření a jmenuje i odvolává jejího ředitele. Dle zákona do Rady ČT mají být voleny osobnosti představující významné názorové proudy české společnosti, "které nejsou svázány s činností politických stran, zejména pak: "člen Rady nesmí mít funkce v politických stranách nebo politických hnutích", ani nesmí působit v jejich prospěch při výkonu své funkce v Radě. Původním záměrem zákona o ČT bylo ochránit její veřejnoprávní charakter před vlivem politických stran. Opak se však stal pravdou. Při volbě či spíše jmenování poslední Rady ČT na jaře 2000 došlo k porušení tohoto zákona.

Současná rada vznikla tak, že do ní poslaly své zástupce politické strany dle výsledků voleb v roce 1998 a ve shodě s opoziční smlouvou ČSSD a ODS. V poslední době považují politické strany svůj vliv na ČT za "normální", což se projevilo v mocenských zásazích při řešení konfliktu, ke kterému došlo v brněnském televizním studiu. Generální ředitel televize Dušan Chmelíček poslal do Brna revizní skupinu, která tam skutečně našla úmyslné hospodářské nepravosti, proto ředitel navrhl Radě aby odvolala brněnského ředitele Zdenka Drahoše. Místo toho rada ČT odvolala jeho (!), vyhlásila konkurs na nového ředitele, dala neuvěřitelně krátký termín k přihlášení a během několika hodin ze třiceti tří uchazečů jednoho vybrala. Nový ředitel Jiří Hodač si okamžitě vybral jako svého programového ředitele právě kritizovaného ředitele Zdeňka Drahoše.

Pracovníci ČT pociťují tyto kroky jako útok naposlání televize i jako osobní ohrožení. V televizi začaly "normalizační" čistky a nám všem hrozí to, že se televize před volbami stane poslušným nástrojem těch lidí, kteří jsou právě u moci. Tuto obavu sdílejí už i mnozí politikové, včetně tří desítek senátorů. Pracovníci televize odmítají uznat nového ředitele a ustavili krizový štáb. Vznikla občanská iniciativa Česká televize-věc veřejná, která shrnuje názory dnes už desetitisíců občanů.

Shrnujeme názory pracovníků televize, odborové organizace a občanské iniciativy Česká televize – věc veřejná, když žádáme:

• Aby odstoupil nově jmenovaný ředitel
• Aby odstoupila Rada ČT
• Aby parlament urychleně schválil již připravený zákon o ČT, který by lépe zaručil nezávislost ČT a přesněji určil podmínky jmenování, funkce a odvolávání ředitelů televize.
• Zdůrazňujeme, že jsme připraveni ke každému jednání, které by vedlo k rychlému a konstruktivnímu vyřešení této krizové situace.

Tento problém se netýká pouze ČT či nějakých mocenských bojů uvnitř organizace, nejde o finanční nebo skupinové zájmy zaměstnanců ČT, jde o zkoušku toho, kam až jsou schopni politici zajít ve svých nátlakových metodách, jde o politickou aroganci, která spoléhá na nezájem a únavu části naší společnosti. Proto vznikl Petiční výbor České televize - věc veřejná, který bude připomínat tyto skutečnosti tak dlouho, než vláda, poslanci a Senát urychleně projednají nový zákon o ČT. Bez podpory naší veřejnosti se ale tato iniciativa neobejde!

Obracíme se i na Vás s touto informací a s názorem, že je třeba uhájit nezávislost naší televize. Jestliže s námi souhlasíte, doporučujeme Vám, abyste různými osobními způsoby (včetně nošení červenobílých stužek) tento náš postoj podpořili, zvláště pak prostřednictvím svých poslanců a senátorů, bez rozdílu jejich politické příslušnosti, kterým můžete věřit, že Váš názor budou hájit.

•••

---

••• 2001 •••

Česká deklarace

§ 1 Preambule

Český národ , jeden z nejstarších národů Evropy, přes veškerá úskalí a prohry, kterými v posledních stoletích prošel, osvědčil svou životaschopnost a prokázal oprávněnost svého svrchovaného bytí. Na prahu třetího tisíciletí však dochází k ostudnému popírání konstituční úlohy národa, jeho suverenity vyjádřené ve svrchovanosti České republiky a dokonce i k popírání jeho existence. Cítíme proto nutnost aktivně vystupovat na obranu práv národa českého, jelikož začíná být různorodými vlivy ohrožováno jeho samotné fyzické bytí a snižována vůle jeho jednotlivých příslušníků národ tvořit.

§ 2 Obecná ustanovení

Příslušnost k národu není založena výhradně vůlí jedince, v podstatné míře je dána přírodou, neboť se jedná o určitý druh pokrevního příbuzenství. Národ je abstraktnější formou rodiny, přesto dosti konkrétní, aby příslušníci takového společenství cítili k sobě pouta natolik zavazující, že snášejí společně dobré i zlé. Vyžadovat od příslušníků národa určitý stupeň solidarity není pro jejich vzájemné příbuzenství nepřirozené, stejně jako to není nepřirozené ve výrazně hlubších podobách uvnitř jednotlivých rodin. V tomto kontextu se národ, v širších souvislostech i klasická Evropská civilizace,dostává do konfliktu s pojetím, ve kterém jsou jedinci podporováni ve velmi egocentrických, až sobeckých potřebách, které vrcholí v posuzování nerušeného konzumu, jako jediného smysluplného počínání. Tento nezodpovědný přístup významnou měrou likviduje samu podstatu národa, ale i institut rodiny a nejbližších příbuzenských vazeb. Právě s tímto velmi sobeckým trendem je spojen významný úbytek usedlého obyvatelstva v tzv. “civilizovaném světě”, jehož je náš národ součástí.

Podstatným znakem určujícím, zda nějaké společenství je nebo není národem, je kvalita tohoto společenství. Mnohá etnika ani po několika tisíciletích nedokázala národ vytvořit. Chybějící vůle být národem samozřejmě národ likviduje, stejné důsledky má bohužel i masová absence základních kladných charakterových vlastností a morálních hodnot. Pokud drtivá většina národa bude zbabělá nebo se vědomě bude chovat protiprávně, nelze již o takovém společenství hovořit v kategoriích národa, schopného konstituce a nezávislé existence.

Není nejmenších pochyb o tom, že právě národní společenství dokáže být velmi kvalitním prostředkem při omezování vlivu sobectví , špatných charakterových vlastností a tvořivou základnou morálních hodnot. Nenahraditelný přínos lze spatřovat v schopnosti národního společenství chránit společnost před celosvětovou unifikací, která likviduje krásu různorodosti. Solidarita, kterou vědomí příslušnosti k národu může probouzet, chrání společnost i jedince před masivní apatičností, vzájemnou nevraživostí a sobectvím. Nezanedbatelnou měrou tím přispívá k zvýšení blahobytu, sociálnímu smíru, ekonomickému rozvoji a zvyšuje obranyschopnost země. Zdravé národní společenství je nezastupitelným zdrojem právního vědomí jedinců, kulturního rozvoje a zejména ochráncem tradic a mravního rámce společnosti.

§ 3 Oblast působnosti

Stejně jako v dobách největšího národního útlaku, i dnes je zásadní prioritou obrana českého jazyka. Problémem není pouze přejímání cizích slov do našeho jazyka, ale ochabující vůle jedinců rodný jazyk aktivně používat a to zejména s ohledem na ekonomické tlaky.

Využívajíce apatičnosti společnosti, formují se v naší zemi skupiny, které usilují o postupnou likvidaci suverenity České republiky, a to bez ohledu na fakt, že takový postup je v rozporu s tradicemi i ústavou naší země. Obrana suverenity ČR, která je vyjádřením svrchovanosti národní, je otázkou přímo existenční. Ztráta suverenity, nebo její významné omezení, znamená fakticky zotročení národa.

Neúprosně je ohrožována fyzická existence národa postupným vymíráním. Tento trend nelze zúžit pouze na špatnou ekonomickou a sociální situaci v zemi, neboť jednou z hlavních příčin je chybějící vůle jedinců omezit své hmotné zajištění potomstvem. Situaci lze zvrátit pouze nahrazením v určitém ohledu sobeckých a nezodpovědných teorií vyššími hodnotami. V žádném případě není možné demografický pokles řešit importem lidí ze třetího světa.

Nelze si představit, že by jednotlivcům tvořícím národ byla upírána základní lidská práva a nemohli se demokraticky vyjadřovat. Je však velmi důležité, aby kromě rámcové proklamace těchto práv, mohli jednotlivci také svá práva účinně uplatňovat. Proto je bytostným národním zájmem zvýšení participace občanů na státní moci a omezení oligarchických skupin, zejména politických, mediálních nebo ekonomických.

Kvalita národa logicky závisí na kvalitách jedinců národ tvořících. Rezignovat na mravní výchovu, na posilování kladných charakterových vlastností a vyspělé právní vědomí společnosti je trestuhodné popření pudu sebezáchovy. Tato rezignace zřejmě nejvíce decimuje v moderní době naší společnost. Nejpřirozenější obranou je obnova v historii ověřených tradic, na moderní problémy je však nutné reagovat přístupy novými.

Ekonomická síla jednotlivců i celé země je bezesporu jedním z důležitých činitelů potřebných pro harmonizaci společnosti a její rozkvět, nikoliv však činitelem výlučným. Vyspělost společenství nespočívá výhradně na vyspělosti ekonomiky, movitost jedince nevypovídá o jeho lidských kvalitách. Ochrana přírody, kulturního či mravního dědictví jsou hodnotami ekonomice nadřazenými.

Vyhlášeno 28.9.2001 na hoře Říp, v den naší státnosti.

•••

---

••• 2001 •••

Petice Stop komunismu

Občané podepsaní pod touto peticí stejně jako pan Vojtěch Protivínský prohlašují, že: KSČM je vážnou hrozbou pro demokracii, základní lidská práva a pro každého z nás. Nevěřte komunistům, když nám namlouvají, že chtějí svobodu: Právě oni poslali miliony lidí do koncentračních táborů a na smrt jen pro jejich vlastní názor, odlišný od názoru ústředního výboru strany!
Zastavte nástup komunismu!

Podepsaní občané žádají v případě, že vyšetřování pana Protivínského nebude ihned zastaveno, aby na základě shodného výroku bylo vyšetřování vedeno i proti nim osobně. Tímto krokem chceme bojovat proti plíživým i drastickým útokům na svobodu projevu, kterých jsme v naší zemi čím dál častěji svědky.

Petiční výbor:

Hana Marvanová, Oldřich Kužílek, Jan Bubeník, Jan Kraus, Břetislav Rychlík, Jan Štern, Táňa Fischerová, Jan Hřebejk

•••

---

••• 2003 •••

S komunisty se nemluví

Provolání občanů adresované Presidentu republiky, předsedovi Poslanecké sněmovny PČR, předsedovi Senátu PRČ, vládě ČR, předsedům a poslaneckým a senátorským klubům České sociální demokracie, KDU-ČSL, Unie svobody-DEU, Občanské demokratické strany.

S rostoucím znepokojením sledujeme lehkost a bezstarostnost, s jakou je v posledních měsících ve veřejném životě - na politické scéně, ve veřejnoprávních i soukromých médiích - přijímána a představována komunistická strana. Toto po všech stránkách neblahé počínání zatím vyvrcholilo přizváním komunistů na jednání o našem přístupu k Evropské unii na zámku v Lánech, které inicioval president republiky a bez protestu se jej zúčastnily všechny demokratické parlamentní strany.

Připomínáme zdánlivě samozřejmý fakt, že svobodné volby jsou pouhým předpokladem demokracie - politickým nástrojem, který nevypovídá nic o kvalitě demokracie, stejně jako neospravedlňuje politické subjekty, které se volebního klání účastní. I kdyby se pro komunistickou stranu vyslovilo 99,5% voličů, jako tomu bývalo za komunistického režimu, nestala by se z posttotalitní KSČM méně extremistická strana.

Připomínáme české veřejnosti a její politické representaci, že legitimita svobodné a nezávislé České republiky, jejích demokratických institucí, celého našeho polistopadového vývoje vychází ze zavržení zločinného a protiprávního komunistického režimu, jak o tom mluví zákon. KSČM je dědička komunistické totality, hrdě se k této minulosti hlásí, ústy svých předáků bagatelisuje brutalitu 50. let a obhajuje komunistické zločince. Vyzýváme demokratickou politickou representaci, aby nezpochybňovala postavení KSČM mezi ostatními extremistickými politickými proudy na okraji společnosti.

Nejednejte s extremisty o charakteru a budoucnosti této země!

Praha, 9.června 2003

(Tuto petici podepsaly tisíce lidí.)

•••

---

••• 2003 •••

Václav Klaus není náš prezident!

Sdružení "Děkujeme, odejděte!" vyzývá své členy a příznivce, aby se podle svých úvah aktivně stavěli proti zvolení Václava Klause prezidentem. Václav Klaus není naším prezidentem! Je to symbol korupce 90. let, který svým politickým stylem a chováním nepatří do žádné funkce v naší zemi. Jeho zvolení komunisty, 13 let po "sametové revoluci" je největší pohanou českého národa.

Praha, 28. února 2003

•••

---

••• 2004 •••

Charta 2004

My, níže podepsaní, nesouhlasíme s vládou a zákony, jež nám berou svobodnou vůli, zodpovědnost za sebe sama a naše děti, radost ze života a dokonce nás staví proti našemu svědomí. A svědomí..., to je nad zákon! Tyto zákony nás ohrožují i existenčně (buď se těmto zákonům podvolíme anebo poslechneme své svědomí a přijdeme tak díky vysokým pokutám, penále a exekucím o svůj majetek a rodiny).

Stále se ještě cítíme být lidmi, protože máme v sobě svobodného ducha. Přejeme si žít radostný a smysluplný život s vědomím své plné odpovědnosti za své životy a životy svých dětí. Doba pokročila. Je čas říci dost, je třeba narovnat shrbená záda, přestat se bát mít svůj názor, je čas být jedinečný, je čas vzít zodpovědnost za své činy a životy. Žádný zákon, at je sebedokonalejší mě této zodpovědnosti nezbaví, nezbaví mě toho ani povinná pojištění, ani léky, ani odborníci na kde co (věda je uctívána jako zlaté tele a osobuje si právo řídit naše životy).

Co vlastně chceme? Normálně žít. Chceme, aby nám zákony neupíraly ta nejzákladnější práva:

• Právo nakládat se svým zdravím dle svého přesvědčení a svědomí. Svobodně se rozhodovat, jakým způsobem se budeme starat o své zdraví a zdraví svých dětí. Chceme si za své peníze vybrat, jaké metodě léčení a jakému lékaři či léčiteli se svěříme, nebo zda si nějakým způsobem pojistíme zdraví či nikoliv. Místo toho jsme nuceni platit zlodějsky vysoké částky povinného zdravotního pojištění, které plynou do odvětví konvenční medicíny, jejíž podobu nepřímého "léčení" neuznáváme a nevyužíváme. (Pokud žijeme zdravým životním stylem, jsme nemocní málo a pokud onemocníme, léčíme se jinak, než u konvenčního doktora. Zdravotní pojištovna nám návštěvu u léčitele nebo homeopata, či jiného lékaře celostní medicíny nezaplatí). Dále odmítáme podrobovat sebe a své děti lékařským zákrokům a vyšetřením, se kterými nesouhlasíme, jako jsou povinná očkování či povinné lékařské prohlídky. Odmítáme další povinnosti z tohoto vyplývající (vše směřuje k tomu, že díky povinnému zdravotnímu pojištění budeme v brzké době nuceni používat zdravotní knížky, at už v podobě papírové, či později v podobě čipů).
  
  
• Právo rozhodnout se sami, zda budeme rodit doma nebo v porodnici, případně koho si vybereme za porodní asistentku.
  
  
• Právo rozhodovat ve všem, co se týká našich dětí, včetně (a to je samozřejmostí) určení toho, jak se budou jmenovat. Neexistuje, aby se všechny děti v CR jmenovaly podle nějaké knížky p. Knappové. Rodiče jsou zodpovědni za vzdělávání svého dítěte, je to jejich výsostné právo. Děti nejsou povinny tupě civět celé dny ve škole a být vydány napospas tzv. kolektivu včetně učitele. Děti by měly prožívat plně a radostně své dětství. Je dobré se vzdělávat, ale ne povinně chodit do školy.
  
  
• Právo na svobodné podnikání. Současné i chystané zákony v oblasti podnikání jsou pro drobné živnostníky doslova likvidační (minimální daň, povinné zdravotní a sociální pojištění, vysoké poplatky za nesčetné úřední výkony a různé nesmyslné hygienické normy, složitá daňová evidence, registrační pokladny a další...). Clověk nemá šanci si sám na sebe poctivě vydělat.
  
  
• Právo svobodně se rozhodovat o dalších věcech týkajících se našich životů. Odmítáme jakékoliv direktivní zásahy ze strany státu, společnosti či skupin do svého soukromí nebo znemožňující svobodnou volbu člověka (povinná registrace, čipování a očkování hospodářských a domácích zvíěat, povinné ručení motorových vozidel a mnoho dalších...).

Přijaté mezinárodní Úmluvy a listiny lidských práv jsou záměrně špatně vysvětlovány, překrucovány (jako např. Úmluva o lidských právech a biomedicíně versus povinné lékařské zákroky). Je zde záměrně vymyšlený systém lidské existence, směřující k naprosté závislosti občana na státu.

Ze všech stran se do nás z médií hustí informace totalitního řádu, včetně reklam, kde se již v podstatě neprojevuje nic nového, jen sexuální zvrhlost a násilí. Nic jiného už totiž „konzumenta“ neosloví tak, jako „romány rozkroku“ (Hutka). Po obrazovkách tečou jogurty Danone plné chemického svinstva, z reklam se na nás usmívají a po pódiích skáčí pochlapené a zvrhlé krásky, idoly naší doby.

Již se pomalu nikdo nepozastaví nad klonováním lidí ve jménu „lékařského pokroku“, obchody jsou plné jedovatých a geneticky upravených potravin, už není téměř co jíst. Pod záminkou ohrožení terorismem je možno špiclovat a sledovat občany (stačí např. nařknout jakýkoliv stát či zřízení ba i osobu z terorismu a už je lze napadnout, vyrabovat a zotročit) a čipování lidí kvůli dokonalé kontrole a „bezpečnosti“ je jen otázkou času (čipy místo občanských průkazů, kreditních karet, zdravotních knížek...). Pod hrozbou světové či místní epidemie a pod rouškou ochrany veřejného zdraví jsou lidé nuceni podrobovat se doktorům a nechat do sebe napíchat cokoliv a to jen ze strachu, aby jim sociální pracovnice nerozebraly rodiny, soudy nedaly děti do dětských domovů a je do blázince nebo do vězení či na nucené práce za dluhy na pokutách udělených za porušování „zákonů proti svědomí“.

Při tom všem budou vždy odhodlány asistovat zástupy ozbrojených doktorů, policie, vojáků, psychiatrů, a odborníků na sekty.

Říká se, že rodina je základ státu. Jistě! A nic na světě není tak dobře vydíratelné jako právě rodina, jejíž členy pojí silné emoční vazby. Ohrožení kteréhokoli člena rodiny vyvolává strach u ostatních, a strach vždy byl, je a bude hlavním prostředkem v rukou manipulátorů. Stát užívající k manipulaci ohrožování rodin vlastních občanů je zrůdné zřízení bez oprávnění k existenci!

Voláme, dost, dost už toho všeho!!! Jsme až po krk v smrduté žumpě a je jedno, jestli kolem čpí nacismus, komunismus, terorismus či křestanství. Na ulicích se upalují lidé a rozšiřují řady Palachů a Zajíců a v médiích se spekuluje o tom, že všichni byli duševně nemocní, či měli osobní problémy. Za čas si už hořících pochodní nikdo ani nevšimne, a o to jde. Ono opravdu hoří. Vždyt my nežijeme, jen přežíváme. A při tom nechceme nic jiného, než právo na soukromí, nakládat se svým životem tak jak uznáme za vhodné, svobodně vydechnout. To nám však žádná rozumářská vláda a její zákony nezajistí. Chceme se vrátit k původním doporučením Boha, k desateru, které je každému nedementnímu smrtelníku jasné, logické a srozumitelné (s křestanstvím a vírou to nemá co společného).

Vyzýváme všechny slušné lidi, přidejte se k nám.

Tt. Zdeněk Samson Troníček, předseda sdružení Paracelsus a mluvčí Charty 2004
Monika Jasmína Troníčková, člen sdružení Paracelsus
Jaroslav Pšenička, člen sdružení Paracelsus

Sepsáno dne 18.8.2004

K zapsání Vašeho jména do seznamu Charty 2004 je třeba, aby jste k němu uvedli svou kontaktní poštovní adresu a rok narození, případně ji doplnili o Vaše povolání, e-mail a telefon. Ve zveřejněném seznamu však k Vašemu jménu uvedeme pouze město či obec, rok narození a povolání. Dopisy s vyjádřením souhlasu s Chartou 2004, kontaktní adresou a rokem narození posílejte na e-mail [email protected] nebo na adresu Paracelsus – svzp, Sudslavice 14, 385 01 Vimperk. Doposud se připojili

•••

---

••• 2004 •••

Otevřený dopis Stanislavu Grossovi

JUDr Stanislav Gross
Úřad vlády ČR
Nábřeží Edvarda Beneše 4
118 01 Praha 1

Stanislave Grossi,
doposud jsme k vám (máme tím na mysli celou Vaši bandu) byli slušní.

To včera skončilo.

Vaše arogantní zvůle, s níž jste shazoval ze stolu veškeré policejní průsery, nám byla buď úplně (Ivan M. Jirous) nebo částečně (Stanislav Penc) u prdele, proto jsme na ni většinou nereagovali.

Nicméně otevřený fašismus, který nastolila vaše odporná vláda, již promíjet nemůžeme.

Žádáme okamžitou finanční a morální kompenzaci všech osob, které byly poškozeny vaším zásahem vůči účastníkům CzechTek u Boněnova na Tachovsku.

Žádáme Vaši okamžitou rezignaci a rezignaci všech důstojníků i prostých příslušníků Policie ČR, kteří se na akci podíleli.

Žádáme okamžité zastavení fízlovského trendu současného establishmentu, který směřuje přímočaře k fašizaci naší země.

Především vás pak žádáme:

Nechte nás na pokoji!

Vyserte se na nás.

My se do vás taky nesereme.

Dáno v Milkovicích 4. srpna 2004

Ivan M. Jirous, Stanislav Penc

•••

---

••• 2004 •••

! STOP KOMUNISMU !

Jsme mladí lidé, kteří nemají politické ambice, ale máme strach. Když byla v roce 1989 „sametová revoluce“, byly jsme ještě děti. Během patnácti let našeho dospívání jsme se postupně dozvídali fakta o čtyřicetileté vládě komunistické strany v naší zemi. O vládě, která zničila naši zemi po stránce ekonomické i morální. Naučila občany pouze lhát a krást. Tato fakta jsme měli možnost čerpat z televizních dokumentů, z literatury faktu a z vyprávění našich rodičů. Ve školách nás to nenaučili a tato situace trvá dodnes.

Osnovy dějepisu základních a středních škol končí rokem 1945. Porevoluční ministři školství (bylo jich osm) nebyli schopni upravit osnovy a změnit tento stav. Současná ministryně školství Petra Buzková prohlásila, že dějepis je předmět nepotřebný! Pak se nemůžeme divit, že středoškolský student na otázku, co mu říká datum 21. 8. 1968 či kdo to byl Rudolf Slánský, není schopen souvisle odpovědět. Neznalost mladých lidí novodobých dějin tak lehce způsobí jejich vstup do KSČM. Fakt, že zakladatelem koncentračních táborů byl V. I. Lenin, jim není znám, a tak se stanou nevědomky součástí strany se zločineckou minulostí. Komunistická strana se za své zločiny nikomu neomluvila, nikdo nebyl potrestán a dodnes se hlásí k internacionále a tím pádem i k Leninovi a Stalinovi!!!

Padesát let posloucháme zpovědi nacistických vězňů o hrůzách zažitých v koncentračních táborech. Po II. světové válce byla ve všech civilizovaných zemích nacistická strana postavena mimo zákon a její propagace se stala trestnou. Fašističtí zločinci byli potrestáni a dodnes se trestají. Počet obětí komunismu několikanásobně převyšuje počet obětí fašismu. Pokud tedy mluvíme o obětech komunismu, mluvíme o stamiliónech obětí po celém světě. Komunistická strana je srovnatelná, ne-li horší, se stranou nacistickou.

Kdy budeme mít možnost veřejně vyslechnout zpovědi vězňů komunistických pracovních táborů? Kde například skončilo plno českých letců z Anglie? Kdy bude veden veřejný proces s lidmi, kteří je mučili, podlomili jim zdraví a lidskou důstojnost? Za naprosto obdivuhodnou považujeme chuť a sílu těchto politických vězňů demonstrovat v dnešní době proti přítomnosti komunistických zločinců ve vládním aparátu. Vyjadřujeme jim velký obdiv a považujeme za svou povinnost udělat vše proto, aby byli viníci potrestáni a my všichni se jim mohli podívat do očí. Vždyť vědět o něčem takovém a nechat to tak, je v podstatě spoluúčast.

Možná, že viníkům těchto zločinů je dnes okolo sedmdesáti až osmdesáti let a mnoha lidem může přijít nehumánní zavírat lidi na sklonku jejich života do vězení. Jediný dosud potrestaný viník Karel Hoffmann byl odsouzen na čtyři roky. Nepůjde však do žádného pracovního lágru, kam by šel v padesátých letech, ale do ústavu se speciální péčí pro „nezařaditelné vězně“. Pokud na jedné straně je prokázána vina, měl by následovat trest.

Kdyby byly zítra volby, KSČM by byla druhá nejsilnější strana v parlamentu. Velký podíl na tom má naše lhostejnost. Účast ve volbách je nízká a stoprocentní disciplinované voliče má právě KSČM. Polistopadová politika většinu lidí znechutila a jejich postavení vůči zemi, ve které žijí, je velmi pasivní. Nečekejme, co naše země udělá pro nás, ale přemýšlejme, co my můžeme udělat pro ni. Je jistě lepší zaměřit svou pozornost na výkony našich sportovců než ji věnovat politice. Národní hrdost se v nás probouzí pouze v případě, když naši fotbalisté či hokejisté vyhrají důležitý zápas, ale máme-li jít volit poslance do Evropského parlamentu, zmocní se nás lhostejnost a komunisté opět triumfují. Když Česko hledá superstar, hlasujeme jako o závod, máme-li však možnost změnit svým hlasem politický chod v zemi, máváme rukou „stejně je to jedno“ a pouze nespokojeně vykřikujeme.

Touto cestou bychom rádi prolomili lidskou lhostejnost, protože situace se stává kritická. Například přítomnost pana Přibyla v čele vládního úřadu je značně alarmující. Jak je možné, že dnešní politici si do tak vysokých funkcí vybírají bývalé komunistické příslušníky, když vždy slibují, že s komunisty se paktovat nebudou?! Trvá to od listopadu 1989. Byla snad nějaká dohoda mezi komunisty a Občanským fórem, o které nevíme? Pokud ano, požadujeme zveřejnění této dohody! Vůbec nechápeme, proč například v Maďarsku po změně režimu měli komunisté zákaz podnikání a nemohli disponovat se svým nakradeným majetkem. U nás se nic takového nestalo…

Narazili jsme na neochotu médií veřejně oslovit národ a to jak v tisku, televizi i v rozhlase. Jestliže nemáme za sebou zástup slavných osobností, je náš názor přehlížen a šance na úspěch nulová.

Karel Čapek ve třicátých letech minulého století ve svém fejetonu „Proč nejsem komunistou“ napsal: „Komunismus není o pomoci, ale o moci. Nenávist, neznalost, zásadní nedůvěra – to je psychický svět komunismu.“ Komunistická genocida proběhla v mnoha zemích, má na svědomí přes 200 miliónů lidských životů.

Naléhavě žádáme o postavení komunistické strany mimo zákon a její zařazení mezi zločinecké organizace.

Praha, 21. srpna 2004

Petiční výbor občanů:
        František Čachotský, 25 let
        Klára Hanušová, 25 let
        Jaroslav Hanuš, 22 let
        Karolína Kaiserová, 21 let
        Bára Hanušová, 18 let

Kontakt: Jaroslav Hanuš, Rýmařovská 385, 199 00 Praha 9, mobil 606 201 958, e-mail [email protected]

•••

---

••• 2004 •••

Rezoluce odsuzující totalitní komunismus,
přijatá na XVI. sjezdu Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů)
a Evropských demokratů.

Ve 20. století se zrodily dva nelidské totalitní režimy – komunismus a nacismus. Důsledkem obou byly miliony obětí. Porážka nacismu v druhé světové válce umožnila vyšetřování jeho zločinů, jeho odsouzení a soudní procesy s viníky. Komunismus se zhroutil, ale žádné podobné mezinárodní odsouzení nenásledovalo.

• Vzhledem k prohlášení většiny parlamentů států, kterých se to týká,
• a třebaže byla nacistická a komunistická totalita právem v mezinárodním měřítku odsouzena, totalitní komunismus nebyl ještě odsouzen z morálního hlediska,
• a že zatímco v různých částech světa se několik komunistických režimů stále drží u moci na úkor životní úrovně obyvatel,
• a vzhledem k tomu, že nepominulo nebezpečí, že by se totalitní komunistické režimy mohly znovu uchopit moci, a že tato ideologie stále ohrožuje mír ve světě a svobodný rozvoj národů,
• a vzhledem k tomu, že se ukázalo, že demolice režimu neodstraní ideologii, a že paměť na zločiny se musí udržovat, aby se předešlo oživení totalitních ideologií a praktik,

1. se zdůrazňuje skutečnost, že totalitní režimy v střední a východní Evropě zavraždily miliony nevinných lidí různých národností a uškodily mnoha jiným tím, že způsobily vážná porušení lidských práv, zejména
   • deportace milionů, včetně starých, nemocných, těhotných žen, dětí i nemluvňat na Sibiř a do jiných míst,
   • vystěhování celých národů z jejich původních území,
   • pronásledování politických odpůrců diktatur a nespravedlivé soudy s nimi,
   • zfalšované volby, z kterých vznikly nelegální parlamenty, uchvácení moci a vnucení takových režimů,
   • nelidské zacházení a mučení politických vězňů v koncentračních táborech a věznicích,
   • pronásledování lidí pro jejich národnost, které se často rovnalo vyhlazování,
   • pronásledování na základě náboženství,
   • pronásledování na základě společenského původu,
   • úplná kontrola lidských životů, porušování jejich soukromí za pomoci bezpečnostních složek,
   • propagace ideologie nenávisti,
   • zákaz svobody shromažďování,
   • zákaz pohybu uvnitř státu a do ciziny,
   • vážné porušování politické různorodosti, svobody svědomí a svobody politického projevu jiného než totalitní komunistické ideologie,
   • zamezení přístupu k svobodným informacím a nesvoboda tisku,
   • vyvlastňování půdy a jiného soukromého majetku,
   • podpora revolučních komunistických hnutí, která nesoutěžila v rámci demokracie,
   • vývoz finančních prostředků do ciziny, jejichž osud je dodnes nejasný, ale které určitě patří postiženým státům.
   
   
2. Každá oběť kteréhokoliv totalitního režimu se považuje za hodnou důstojnosti a spravedlnosti.
   
   
3. Vyjadřuje znepokojení s dosavadním nedostatkem mezinárodního ohodnocení obrovské ztráty lidských životů a utrpení milionů v střední a východní Evropě,
   
   
4. Bere na vědomí, že po zhroucení těchto režimů se uskutečnil důležitý historický výzkum.
   
   
5. Žádá úplné odhalení pravdy o zločinech komunismu během totalitního režimu, aby se obnovila morálka v post-totalitní Evropě.
   
   
6. Žádá vytvoření nezávislého odborného útvaru pro shromáždění a vyhodnocení informací o porušování lidských práv během totalitního komunismu,
   
   
7. a vyzývá členské státy, aby zřídily národní výbory pro vyšetřování porušování lidských práv během totalitního komunismu, a aby tyto byly předávány nezávislému útvaru.
   
   
8. Vyzývá členské státy, aby zrušily veškerou dosud existující tajnost dokumentů, které by mohly objasnit případy spojení se zločiny komunistických režimů, zejména těch, které byly spáchány tajnými službami a politickou policií a aby vyzvaly občany, aby svědčili o takových událostech před nezávislým útvarem a národními výbory.
   
   
9. Na základě informací shromážděných a vyhodnocených nezávislým útvarem
   • Vyzývá Evropskou unii, aby přijala oficiální prohlášení o mezinárodním odsouzení totalitního komunismu.
   • Žádá o ustavení Evropského střediska pro výzkum a dokumentaci, které bude nadále shromažďovat, vyhodnocovat a zveřejňovat informace o totalitárním komunismu a soustředí se na další studium a historický výzkum,
   • Vyzývá k ustanovení „Dne obětí“ totalitních komunistických režimů,
   • a utvoření památníku obětem komunismu.
   
   
10. Vyzývá ty, kteří se chtějí ujmout politických funkcí v institucích Evropské unie, aby oznámili svou profesní a politickou činnost v bývalých komunistických státech, a aby nepřijali pozici u Evropy, jestliže byli u represivních komunistických složek anebo se účastnili zločinů proti lidskosti.

Přeložil Jan Sammer ,Koordinační kancelář českých spolků

•••

---

JOSKA
fórum otevřené angažovaným občanům

Hosted by www.Geocities.ws