Rozdělovský čtvrtmaraton

Poprvé jsem , myslím si , běžel Soudek v roce 1987 . To jsem si ověřil v Tvé statistice. Tuším , že jsem tenkrát běžel za 1:25 . V té době nic moc . O to více si pamatuji na svůj 2.ročník v roce 1988 . Tenkrát už od začátku běžela v čele skupina "Poldováků" (myslím , Jirku , Ivoše , možná tam byl Quido , Pepa už nevím) . Já jsem začal v takové 2.vlně . Tam byl Leoš Kučera , Jirka Pelc , Vašek Klos , Miloš Šajgal (jména už nevím přesně) . Ale určitě si pamatuji , jak mi na konci Stochova povídá již tenkrát zkušený Leoš : " Jirko , neměl by jsi jít s námi . Bude to velmi rychlé ." Tak jsem zpomalil a výsledný čas byl 1:21 . Abych ale nezamluvil ten povrch . Myslím si , že povrch tratě se za ty léta hodně změnil k lepšímu . Ty polní a lesní cesty mi kdysi připadaly daleko více rozbité . Nyní je bahno třeba jen pod Malým Louštínem , bývaly doby , kdy bylo až za něj . Jeden rok byly mezi cca 8.-10.km navezeny nějaké sutě . Zrovna tak ta polní cesta za Stochovem bývala daleko horší . Nyní mi to připadá jak běh v parku .

Změny nevnímám . Mám zatím pouze odběhnutých 14 ročníků , ale když se podíváš do té Tvé statistiky , tak zjistíš , že je nás pár co mají tolik a více , tušim že asi 20 . Takže já tam vidím pořád stejné "ksichty" , pouze , jak bych řekl " to křoví se nějak mění " Lidi sice noví přicházejí , ale zaplať pán bůh , ty staří neodcházejí . Vilda Šubrt , který má nejvíce účastí a nyní již sice neběhá , tak pravidelně dochází a už se jako každý rok těším na to , jak mi bude povídat o tom , jak sázel ten dub na Stochově .

Bylo to tvrdé . Už jenom proto , že jsem si tu nohu prakticky v ten rok zlomil 2x . Nejprve na těch lyžích v lednu , to jsem si musel 3 měsíce odležet , aby mi to srostlo a potom v květnu , když jsem si to doma zlomil podruhé .Tam už jsem dostal do nohy dlahu a asi 16 šroubů . Do srpna jsem chodil o berlích a potom na podzim jsem začal pomalu běhat . V podstatě 30 m vzdálenost byla pro mne něco jako maraton , ale postupně jsem přidával a v prosinci jsem už zkusil asi 5 km Běh oceláře . A v následujícím roce jsem běžel už 3 maratony - Praha(3:23) , Regensburg (3:12) a Košice (3:21) . Rudolf Kusebouch si ze mne dělal srandu , že za mnou jezdí montážní vůz a po 5 km mi utahuje šrouby . A když už jsem se ze všeho dostal , tak mi v únoru 1991 vytahovali šrouby a po 3 měsících léčení jsem začínal znova od nuly .

Než začnu , tak bych Tě nejprve krapet opravil . V té době to nebyl nedostižný čas . To byl o něco lepší průměr . Ať jsem se podíval, kam jsem se zde na Kladně podíval , všichni se nějak pohybovali okolo těchto hodnot . Tenkrát jsem to zaběhl v Košicích a byl jsem někde okolo 60.místa . Jirka Klesnil při tomto závodě zaběhl 2:40.

Bylo nás tam tenkrát z Kladna asi 20-30 běžců a okolo 75% jsme to dali všichni pod 3 hod. Leoš Kučera o pár týdnů později zaběhl Stromovku za 2:41 . Jirka Klesnil potom dal v Budapešti ten svůj rekordní čas 2:29:35.

Ale abych se vrátil k otázce . Intenzivně jsem začal běhat někdy v 25ti letech z důvodu zhubnutí při studiích na VŠB . Maraton byl pro mne nějaká nedosažitelná meta. Začínal jsem prakticky od nuly po malých dávkách . Asi po roce běhání jsem se vydal na 1.závod.

Ovšem nebyla to žádná krátká trať . Našel jsem si v novinách, že se v Českém Brodě koná Běh povodí Šembery . Nic víc, nic míň . Bylo to v červenci . Tak jsem tam naivně vyrazil a myslel jsem, že to bude něco asi jako u nás Neumannovou stezkou . Vzal jsem si kopačky, aby se mi v tom blátě dobře běželo. Ovšem až na místě jsem zjistil, že se jedná o 25ti km silniční běh.

Vedro, silnice a kopačky, slušná kombinace, ale 2:02 také nebylo špatné (ale byl jsem skoro poslední) . Tam jsem poznal prvního z kladenských běžců Jirku Potůčka . A potom už šlo pomalé zlepšování na různých délkách a površích tratí, od krátkých až po 30 km.

Dost mi pomohly společné tréninky s Ládou Tlustým. A v roce 1988 mi Zd.Kučera povídá, že už bych také mohl zkusit maraton.

Tak jsem ho zkusil. Na podzim toho roku se mi dařily všechny závody, a proto mi někteří závistivci přišili jméno Ben (Johnson). Jenomže pak přišel leden 1989, pád a byl všemu konec . Kolik to bylo naběhaných kilometrů nevím, ale nikdy jsem neběhal víc jak 300-400 km měsíčně, což se snažím dodržovat i nyní. Tak asi 5x do týdne od krátkých po delší výběhy , přes zimu samozřejmně méně .

Ja nevím, podle mne by měl člověk na maraton dozrát, vyrůst. To, že si přečtu o tom knížku, koupím si boty, tričko, trenýrky a vyrazím na jeden nejmenovaný maratonský cirkus, kterému tím zvýším účast a on se může chlubit, co má závodníků, aniž by mu na nich záleželo, tak to ze mne maratonce neudělá. Na maraton potřebuješ 3 věci - rychlost, vytrvalost a vůli . A tyto vlastnosti nezískáš z žádné brožůry. A k tomu potřebuješ svoje vlastní zkušenosti ze závodění, ale taky zkušenosti soupeřů. To že si v únoru z ničeho nic vzpomeneš, že poběžíš v květnu maraton, je bez nějaké předchozí běžecké přípravy bláznovina . Pochopitelně asi ho absolvuješ, ale jak ? Ty lidi potom sice všude píší, jaké to bylo pěkné, ale když přijedeš na nějaký další maraton, tak tam zase vidíš ty samé "ksichty " jako vždy. Kde jsou ty davy ? Tak jak poznamenáváš, že i tak se dá začít běhat, je sice pravda, ale mě to připomíná doby nedavno minulé. Zatímco my blbci jsme studovali gympl 4 roky, tak nejlepší z nejlepších to dělali za 2 roky i se studiem práv . Taky to tak tady vypadalo. Nebo kdybych si teď usmyslil, že budu třeba truhlářem. Tak si pořídím příručku " Truhlářem za 100 dní " . Sice si spáchám nějakou poličku, ale nikdy nebudou truhlářem, protože mi budou chybět zkušenosti.