Na začátku každého příběhu je, jak už jsme psali v kapitole"Přípravy", určitý nápad. Vyprávění ale přitom nemůže být na libovolné téma, ale mělo by s ním mít dějinnou souvislost a respektovat přitom historické skutečnosti. Uderzo nejdřív napíše celý scénář a teprve potom začne kreslit postavičky a prostředí, v němž se pohybují.

Jako příklad lze uvést Asterixův příběh "Astérix chez Rahezade", v němž původně naši hrdinové neměli být v zemi tisíce a jedné noci, ale v Číně. To by ale v podmínkách 50. let př.n.l. znamenalo několikaměsíční sérii pokračování, protože ani třeba jen cesta na zádech velblouda by se v jednom sešitu popsat nedala. Když se ale nabídla možnost cestovat na létajícím koberci, umístil příběh blíže, a Asterix s Obelixem tedy prožívají svá dobrodružství v Indii.

Příběhy z vesnice se mohou střídat s příběhy, které se odehrávají mimo ni. Uderzo ale přišel s důležitou věcí, aby udržel vesnici naživu. Nechal v jednom sešitě vystupovat všechny její obyvatele.

Když je dokončen scénář, začínají práce na storyboardu, při němž už je související dokumentace o dané době a místě. V již zmiňovaném příběhu "Astérix chez Rahezade" neodpovídají naše dnešní představy založené na pohádkách o tisících nocích tehdejšímu stavu, protože v roce 50 př.n.l. ještě islám nebyl tak zakořeněný a nestačil se na kultuře Indie podstatně odrazit.

Z tohoto důvodu musel Uderzo trochu podvádět, aby dnešní čtenář vůbec poznal, kde se Asterix nachází. A tak vznikly paláce princezny Oranžády podle dnešních minaretů v indických palácích.

Jakmile je ujasněný děj a je hotový scénář, začíná se pracovat na postavách, které se mají objevit v daném dílu. Vznikají tak figurky, které jsou charakteristické pro jednotlivé příběhy.

Fakt, že určitá postava má v příběhu svoji zvláštní roli, určují často drobné souvislosti, z nichž se pak formuje celý scénář. Z těchto důvodů se objevují i karikatury herců. Jako příklad Uderzo uvádí Jeana Gabina a Seana Conneryho v příběhu "Odysea".

Postavy hrají nejdůležitější úlohu v celém procesu vzniku příběhu. Jsou to ony, kdo svými dialogy příběh oživují a kdo stojí v popředí. Architektura a fauna zůstávají spolu s módou příslušné doby pěkně v pozadí. Pokud je to ale žádoucí, musí dokreslovat žádanou atmosféru.

Pak začne Uderzo s kreslením skic, které budou později sloužit pro kresbu tuší. Vpravo je obrázek z "La galere d'Obélix", str. 34. V tomto stadiu autor zkoumá kvalitu příběhu a dívá se, zda není nějaká scéna příliš zdlouhavá, obrázek příliš velký. Pak něco změní, něco vymaže, tam něco vylepší a tady ještě trochu překreslí. Vedle každého obrázku je pak napsán jeho přesný popis a co se v něm odehrává. K tomu přijdou ještě dialogy, oddělené bublinami.

Malování tuší je pak už závěrečná práce. Během práce na příběhu "Astérix chez Rahezade" byly postavy měněny ještě i v této fázi. Oranžádin otec, zlý panovník, měl být původně hubený vyžilý člověk s výraznými rysy obličeje. Uderzo si ale řekl - proč mají být zlí lidé vždycky hubení a dobří tlustí? Vždyť jeho úloha by tím nebyla nijak pozměněna. Aby mu tedy dodal na váze, Uderzo ho obalil tukem. Ale až na tuto výjimku dělá Uderzo úpravy opravdu už jen zřídka.

V závěru dostane předloha comicsu barevnou úpravu. Grafici, kteří dávají dohromady kresbu s kolorovanou verzí, mají v této chvíli v rukou kvalitu dílu a jeho celkovou atmosféru.

Kolorované stránky se na scanneru rozdělí do třech jednobarevných obtahů - modrého, červeného a žlutého. Čtyřbarevný tisk vzniká za přesného soutisku tří barev, které jsou následně doplněny o černou kresbu na fólii.

Následující kapitola: Podklady

Tato stránka vznikla díky Webmasterovi a může být pro osobní účely libovolně kopírována.