Před tím, než se můžete podívat do hotového sešitu s příběhem, je nutno udělat spoustu věcí - mít dobrý nápad, opatřit si fakta související s příběhem a z toho pak napsat scénář.

Cesta od skicy k vytištěnému sešitu je téměř tak dlouhá jako cesta, kterou Asterix s Obelixem podnikli v příběhu "Asterix a velká zámořská plavba". V první řadě se musí najít téma a vytvořit krátký umělecký obsah příběhu. Pak přijde na řadu scénář s popisem obrázků a dialogy. Autoří samozřejmě mohou kdykoliv v průběhu této práce změnit text nebo obrázky.

Hotové obrázky se zmenšují fotografickou cestou na velikost comicsového sešitu a vytisknou se ve dvou obtazích. Jeden z nich je na modrém podkladu a slouží jako ryska pro kolorování, které se dělá vodovými barvami. Nakonec se barevné stránky zkopírují společně s fólií, na níž jsou černě obrysy kreseb.

Z technického hlediska existuje jen jedno omezení a to v počtu stránek sešitu. Při offsetovém způsobu tisku je k dispozici vždy jen arch na 16 stran. Sešit má pak 48 stran ze třech těchto archů.

Všeobecné vzdělání kreslíře je stejně důležité pro konečný úspěch jako následné rešerše, neboť ani na papíře nelze vymýšlet kostýmy a dekorace, aniž by se respektovala historická hlediska. Právě v Asterixovi jsou tyto anachronismy a jejich spojení s dnešní dobou to, co dělá jeho příběhy tak výjimečnými.

Jak vznikla myšlenka o Asterixovi je humorně nakresleno v Příběhu, v němž "hrají" Uderzo a Goscinny. Každý jednotlivý sešit je jakýsi porod, a jako takový musí být pečlivě připravený. Humoristický spisovatel musí dodržovat tři základní podmínky:

• Dobrodružství: příběh musí být stavěn jako drama; musí se tam objevit nějaké nebezpečí, překážky k překonávání a postavy musí být rozděleny na "dobré" a "špatné".
• Parodie: Děj příběhu musí být zčásti komediální a zčásti tragický. Komedie je to pro tu chvíli, kdy jde realita trochu stranou. Tento činitel má v Asterixovi svůj význam, protože autoři dobře znají věci, ze kterých si dělají legraci.
• Vtip: Komické výstupy se musí objevit na příhodných místech, aby se hodily do dané situace. Neměly by působit vyumělkovaně a odvádět od vlastního děje. Toho dosáhli autoři vložením karikatur se vztahem k současnosti.

Goscinny s Uderzem přečetli celou řadu knih o Galech a Římanech z Caesarova období, až se postupem času začalo krystalizovat téma, na němž je pak možné vybudovat příběh. O co tam půjde? Co udělají hrdinové? Jak se dostanou k cíli? Například "Astérix chez les Belges" byl několik let na seznamu možných témat, než autoři přišli na nápad a Asterix s Obelixem mohli překročit hranice.

Až do Goscinnyho smrti v roce 1977 Uderzo kreslil a Goscinny psal. Také vymýšlení příběhů byla týmová práce. O ztrátě v souvislosti s tvorbou Uderzo řekl, že situace byla nakonec méně těžká, než se původně zdála. Zdůvodnil to tím, že si vlastně od začátku své kariéry psal veškeré scénáře svých projektů sám. A během spolupráce s Goscinnym si Uderzo svůj styl ještě vylepšil do nejmenších detailů. René Goscinny se oddával pně práci od A až do Z na svých scénářích, přičemž Uderzo začínal s kreslením až tehdy, když byla hotova poslední stránka. Nikdy nebylo třeba nic měnit, nikdy se nemuselo s ničím hýbat. Od Goscinnyho se Uderzo naučil psát scénáře od první do poslední stránky.

Z průzkumu, který proběhl před vydáním Asterixova lexikonu r. 1998, vyplývá, že nejoblíbenější díly jsou ty, které vznikly ve vzájemné spolupráci.

Následující kapitola: Vznik

Tato stránka vznikla díky Webmasterovi a může být pro osobní účely libovolně kopírována.