Po dnešních náboženských obřadech v chrámu na sv.Hostýně se účastníci této akce sešli v nedalekém poutním sále, aby vyslechli projevy představitelů KPV a dalších, včetně někdejších politiků a církevních hodnostářů.
Tato veřejná akce však byla téměř o půl hodiny opožděna, neboť vedení KPV došlo opět k názoru, že je nutno zabránit případnému projevu či dotazům známého a nezávislého aktivity Jana Šinágla, který chtěl mimo jiné otevřít téma cauzy "Hučín". Vedení KPV v čele s Naděždou Kavalírovou dokonce opět pověřilo nechvalně známého člena olomoucké pobočky KPV Bohumila Kovaříka, aby doslova vlastním tělem zabránil Janu Šináglovi k účasti na této veřejné poutní akci. Toto podlé jednání Bohumila Kovaříka odradilo několik dalších bývalých politických vězňů a jejich rodinných příslušníků od účasti na veřejném vystoupení vedení KPV, politiků a představitelů kléru.
Je těžko posoudit, zda člen olomoucké KPV Bohumil Kovařík se spolu s dalšími tohoto hanebného úkolu velmi ochotně zhostil díky své primitivní prostoduchosti, nebo je vtažen do nekalých praktik vedení KPV, které se obává tématu "Hučín". A čím byl ještě Jan Šinágl také nebezpečný? Např. tím, že mezi členskou základnu KPV rozšířil kritický názor zesnulého spisovatele a člena předsednictva KPV Jana Beneše na předsedkyni KPV Naděždu Kavalírovou a spol. Strach z tohoto textu již dnes mrtvého Jana Beneše nutí vedoucí představitele KPV ke křečovitým opatřením a výsledkem toho je např. dnešní násilné a především hanebné zabránění Janu Šináglovi v účasti na veřejné akci KPV.
Dnešní akce KPV na sv. Hostýně opět názorně ukázala, že KPV je jakousi uměle udržovanou kulisou, která je - slovy Jana Beneše "vedena do stavu hnoje a zasviněného uprdnuta". Po dnešní nepříjemné zkušenosti z pouti na sv Hostýně jsem spolu s dalšími nabyl přesvědčení, že závěrečná kritická slova spisovatele Jana Beneše o KPV jsou natolik aktuální, že nelze jinak, než-li je brat vážně.
Vladimír Hučín, místopředseda KPV Přerov, 1.září 2007
AUDIO ZDE audio
FOTOgalerie Jana Šinágla a KPV
Vláďo - [souhlasím] s Tvým kritickým postojem, týkajícím se "MUKLOVSKÉ POUTĚ 2007" na Sv. Hostýně V sobotu 1/9/07, kdy nebylo opět povoleno zúčastnit se besedy členů KPV v poutním sále Dušana Jurkoviče kol. Janu Šináglovi. Členové předsednictva KPV ČR, ale také převážná většina delegátů - reprezentantů veřejno-společenských orgánů a organizací, kteří se muklovské besedy zúčastnili - (vč.předsedkyně KPV ČR MUDr. Naděždy Kavalírové a pana ministra JUDr. Cyrila Svobody) jsou si vědomi, že kol. Jan Šinágl disponuje oficiální akreditací nezávislého žurnalisty a je oprávněn zúčastňovat se všech veřejných akcí v ČR.
Považuji proto blokaci jeho osoby na dnešní besedě "muklů" a "muklyň" na Sv. Hostýně za právně nelegální - a já osobně se stydím za bezprecedentní jednání organizátorů besedy, konkrétně člena olomoucké pobočky KPV ČR br. Bohumila Kovaříka. Nepovolení vstupu jmenovaného kol. Šinágla na tuto veřejnou akci lze kvalifikovat jako porušení všech mezinárodních demokratických zásad a občanských svobod, kterých je ČR desítky let signatářem!
"Quo vadis..., odpovědní vedoucí "pravicoví" činitelé ČR vůbec, a KPV ČR zvláště? - "CUI BONO-CUI PRODEST?"
František Antonín Cigánek, v.r. Oldskaut-senior ALBI z "Jižního Clondiku" a jednatel okresní pobočky KPV č. 51 Přerov
Drazí přátelé, milý Františku,
zpráva ze Sv. Hostýna mě vůbec nepotěšila.
Nejsem si jist, zda jde o právní nárok novináře býti všude, kde se mu zachce, jak píše František. Z praxe vím, že tomu tak není. Spíš jde o známku otevřenosti a slušnosti ze strany spolku nebo pořádající organizace a naopak. Otevřenost znamená gesto, že spolek nemá co skrývat a je připraven podílet se na demokratické diskusi věcnými argumenty.
Myslím proto, že je třeba odlišovat dvě věci.
První je demokratické rozhodnutí spolku, který chce zasedat bez nečlena Jana Š. Spolek má svobodné právo některého novináře akreditovat a jinému akreditaci neudělit. Pak jde o to, jakou formou mu to sdělí... A cosi to vypovídá o spolku samotném. O tom se může spekulovat, ale právně je vstup novináře těžko vynutitelný, přestože KPV zvala veřejnost na svém webu... Jde spíše o ostudu.
Druhá věc je neochota spolku postavit se k diskusi o osudu stále šikanovaného vlastního člena. Tady je KPV mnoho dlužna demokratickým mravům i staletým spolkovým zásadám.
Snad by bylo vhodné do zprávy doplnit jména politiků, kteří na takové "veřejné" traktaci notoricky asistují - jde přeci jen o veřejné osoby, tak by volič měl vědět, co dělají a čemu propůjčují již tak chatrný kredit svého mandátu...
Co tomu všemu říkají další členové KPV? Kdy budou volby v KPV? Koho budete volit?
Zdravím a opatruj vás náš Pán
M.
Ta situace je velmi smutna, zvlaste uvedomime-li si, ze jednani omezujici demokracii se dopousti organizace byvalych POLITICKYCH veznu. Doktorka Horakova se musi obracet ve svem neexistujicim hrobe.
Smutne je to ale i proto, ze se jedna o pout na SVATY Hostyn, tedy misto posvatne, kde vira a pokora maji vzdy jit ruku v ruce (psal jsem i v tomto duchu pred pouti panu Hucinovi, ale to je jen mezi nami). Jednani KPV je zpupne.
Tentokrat vzacne NESOUHLASIM s nazorem pana Vadase o pravu organizace akreditovat novinare, a sice z toho duvodu, ze na nijak osobne neadresovane pozvance na sv.Hostyn na strankach KPV (ano, ulozil jsem si kopii, kdyby snad "ciste nahodou" doslo ke zpetne cenzure) je vyslovne uvedeno "srdecne zveme vsechny" - o akreditaci novinaru nebo vylouceni verejnosti z urcitych akci tam neni ani zminky, tudiz jsou opravdu zvani vsichni a to na vsechny akce, ktere jsou vyjmenovany. A bylo by na povazenou, kdyby se za nejake "opomenuti" KPV pani Veronice Benesove (ktera je pod pozvankou podepsana) chtela nejak mstit. Uz by me to vsak ani neprekvapilo, tak hluboko u mne KPV klesla...
Vsem tatum preju k jejich dnesnimu svatku pekny a pohodovy den; vzpomente take na sve rodice.
Pavel.
Dobrý den, vážený Pavle Zvěřino, já na rozdíl od Vás s Vámi téměř souhlasím... Kdyby to nebylo tak vážné, tak jde o pěknou komedii.
Má poznámka reagovala na právně vágní odkazy přítele a bratra Františka. Řekl jsem pouze toto: "právně je vstup novináře těžko vynutitelný, přestože KPV zvala veřejnost na svém webu... Jde spíše o ostudu."
Myslel jsem tím "právně" něco jako "dle zákona"...
Nenašel jsem platnou právní normu, která by v České republice automaticky nařizovala pořadatelům spolkových shromáždění zajišťovat přístup novinářů kamkoliv, kde jsou dveře, nebo pořadatelská služba. Většinou to pořadatelé řeší pozvánkou na jméno či redakci a R.S.V.P. Víte o takové normě, která by dnes všem spolkům ukládala povinnost přijímat mezi sebe kohokoliv, kdo se prohlásí novinářem? Budu rád, když mě na ni upozorníte.
Za komunismu zde měli novináři svůj Svaz novinářů, řízený ÚV KSČ, kde je hezky prokádrovali a za odměnu pak "novináři" byli zvaní a pohoštění téměř všude (snad kromě sjezdů KSČ a věznic - tam byli zvaní jen výběrově), i když vždycky museli psát tak, aby naplňovali usnesení ÚV KSČ.
Myslím si stále, že nad vztahem ústředí KPV k novinářům by se měli pozastavovat především Ti bývalí MUKLové, kterým leží na srdci osud demokracie a svobod v České republice - jsou-li takoví. Proto jsem upozorňoval a ptal se bratra Františka, oldskauta Albiho, koho bude on a jeho bývalí spoluvězni volit do čela KPV? To je dnes nejpodstatnější. Jakmile se většina členů KPV semkne na obranu "nehezkými slovy J.Š. napadané staré ženy", tak je vymalováno a jakkoliv ideálně-právní nárok na připuštění novinářů na setkání státem dotovaného spolku bude k ničemu. Vyříkat si to musejí především bývalí političtí vězni mezi sebou. Kdo z nich se na Svatém místě zastal Jana Š.?
Alternativou je možnost, že mezi sebou v KPV najdou takový exemplář, jako je Anděla od bojovníků - to je ten "plán", o kterém psal Robert B. Jiřímu V. Bůh nás ochraňuj.
Tož, zdravím a přeji vše dobré
Martin V.
Hmmm... Dekuji za vysvetleni obsahu slova PRAVNE. Znamena i podle Vas presne to, co jsem si pod nim vzdy predstavoval ja.
Zakon, po kterem se ptate nemam, neznam a ani nehodlam hledat. Ono totiz tady o nejaky zakon nejde, jen o prachobycejnou slusnost. Nehovoril jsem preci o nejakem zasadnim a obecnem principu, ale o zcela konkretni situaci. Take vubec neslo o pristup vsude tam, kde jsou nejake dvere, ale o setkani muklu na sv.Hostyne, na ktere oni sami zvali vsechny lidi. Jestlize je soucasti pozvanky detailni program a neni na nem uvedeno, ze nektere akce jsou vyhrazene jenom urcitemu okruhu lidi, je pak pozde honit bycha. A delat to za pouziti nasili... to snad ani nemusim rozvadet. Krome toho opravdu nevim, proc by nemohla verejnost byt pritomna vsech tech muklovskych akci - vzdyt preci na setkani byvalych spoluveznu by nemelo byt nic tajneho. (Skoro se mi vtira kacirska veta o tom, ze mila KPV se dnes chova uz jako BIS.) A ze vse zalezi na clenech KPV mi je jasne, proto ostatne jsem svuj e-mail adresoval na KPV a sdelovacim prostredkum. Verim tomu, ze se to postupem doby k tem "obycejnym" muklum take dostane.
Zasadne se ale musim ohradit proti Vasemu nazoru ze "Spolek ma svobodne pravo nektereho novinare akreditovat a jinemu akreditaci neudelit." Prave toto je totiz zakladnim stavebnim kamenem toho, cemu v anglictine rikaji SPIN. Nevim, zda pro to existuje nejake ceske slovo, ale jedna se o zamernou manipulaci sdelovacich prostredku, nikoli o prostou cenzuru vuci ctenari/posluchaci/divakovi, ale o nakloneni si NOVINARU, v dusledku o vymyvani NOVINARSKYCH mozku tak, aby zvucna novinarska jmena jednala (casto nevedomky) v zajmu urciteho okruhu lidi (napr. nejakeho spolku ci politicke strany). Dosahuje se toho prave prostrednictvim zvyhodnovani jednoho novinare proti druhemu. Rubem takoveho jednani je pak zamerne zamlcovani ze strany novinaru a vysledkem je nevedomost a ovlivnenost na strane verejnosti.
(Pro jistotu dodavam: jisteze spolek ci poradatel ma pravo udelit akreditaci jenom urcitym novinarum, ale to jen v pripade, ze akreditace je povinna a ze jsou predem verejne stanoveny nejake jeji parametry, jinak se jedna jen o zaminku k diskriminaci.)
Znovu se ted vratim k tomu, cim jsem zacal: jednalo se o verejnou, verejnosti pristupnou, akci, ne o nejake osobni pozvani jednoho novinare napr. k interview. Za techto podminek je omezovani JEDINEHO novinare prachobycejnou diskriminaci. Je-li na to jaky zakon ci ne, to je jedna vec. Ze takove jednani je moralne neospravedlnitelne je vec druha. Pavel.
Na pozvání KPV-ČR, zveřejněné na jejích stránkách a určené široké veřejnosti, jsem navštívil jako občan i novinář opět tradiční setkání politických vězňů. Slavnostní mše jsem se ještě mohl zúčastnit bez problémů. Při vzpomínce u pomníku československým obětem už tomu tak nebylo. Vše vyvrcholilo ostudným zákazem mého vstupu na slavnostním shromáždění - za účasti pana arcibiskupa Otčenáška, ministra Svobody a poslankyně Páralové.
Hudba Hradní stráže byla připravena zahrát Slovenskou státní hymnu, na pokyn hlavního organizátora pana Šedivého ji nezahrála, prý se nedostavila slovenská delegace? Netušil jsem, že je zakázáno projevovat padlým a umučeným Čechoslovákům úctu i zahráním hymny země za níž také žili, bojovali, byli vězněni a umírali. Poté co mi velitelé Hradní stráže i kapelník potvrdili, že ji hrát nebudou (také byli udiveni), jsem jim oznámil, že ji tedy budu nucen opět zazpívat (pozvání pana Šedivého 9:45, hymna 10:15 – viz link níže). Ve skrytu duše jsem doufal, že ji přesto zahrají – chvilku jsem po České hymně čekal - a propásl tak možnost návazně zazpívat Slovenskou hymnu jak by se patřilo. Překvapivě nabídl přítomným pan Šedivý, po vystoupení ministra Svobody, udělení slova i ostatním – už jsem se chystal – ale vzápětí, jako by snad tušil, doplnil, že se výzva týká jen přítomných politiků a hostů – ti této možnosti nevyužili, ani hosté Parlamentu, ani z Hradu… Určitě bych připomněl Jana Beneše, Pavla Wonku a soudkyni Horváthovou. O tom se samozřejmě pan ministr nezmínil. Alespoň jsem řekl část toho co bylo třeba po skončení zpěvu Slovenské hymny. Bylo poněkud hulvátské a nedůstojné, že pan Šedivý a ostatní členové vedení KPV-ČR na mne začali pokřikovat při zpěvu Slovenské hymny. Naštěstí postupně umlkli jak se přidávali další ke zpěvu…
U vchodu do sálu na mne čekala už osvědčená Kovaříkova ochranka s posilou. Chtěl jsem na veřejné, ničím neomezené pozvání KPV a pana Šedivého vstoupit do sálu - a byl přitom, v rozporu s mými Ústavou zaručenými právy, fyzicky napaden Bohumilem Kovaříkem?! Odstrčil jsem ho a chtěl vstoupit do sálu. To už druhý člen ochranky zabouchl dveře a schoval se za ně. Nemínil jsem pokračovat a poškozovat tak majetek, který mi nepatří. Za okamžik se dostavila Městská policie, která se mnou v podstatě souhlasila, ale nic nezmohla. Žádal jsem o zavolání PČR, ta přijela pozdě, potkal jsem ji na parkovišti a byla viditelně ráda, že už nic řešit nemusí… Atmosféru dostatečně vykreslují přiložené zvukové záznamy a fotografie. Stačil jsem ještě vykřiknout do sálu co se děje. Průběh jednání byl údajně plný nervozity - a bylo viditelně kratší ve srovnání s minulými lety. Několik členů KPV odcházelo znechuceno už během shromáždění. Venku je "vítaly" naše transparenty a stovky kopii s životopisem paní Kavalírové a vzpomínkou na Jana Beneše – viz přílohy. Ochranka nakonec tak "zblbla", že nepouštěla do sálu ani pozdě přicházející členy KPV – jeden měl za sebou dokonce 10 let komunistického kriminálu…
V podstatě jsem ani moc netoužil poslechnout si stále stejné mravní fráze bez náznaku upřímnosti a opravdovosti. Chtěl jsem jenom, ve skrytu duše doufající, podpořit minutou ticha památku Jana Beneše, na jeho počest podržet americkou vlajku a samozřejmě se v rámci demokracie i zeptat paní předsedkyně na pozastavení členství Vladimíra Hučína a její životopis. Minuta ticha za Jana Beneše, bývalého člena vedení KPV-ČR, se nekonala a já neměl možnost k ní ani vyzvat...
Potěšilo mne, že jeden člen úzkého vedení KPV-ČR se mnou souhlasil. I on řekl kdysi předsedkyni co si o ní myslí a byl za to napadán. To je pro mne skutečný politický vězeň. Je smutné, že se k tomuto divadlu v postkomunistickém stylu propůjčují i demokratičtí politici a svým nereagováním nám i oni lecos naznačují o svých kvalitách, schopnostech, postojích – a svém skutečném charakteru. Doufejme, že svéprávní lidovci a členové ODS dokáží ještě včas prohlédnou, jinak je to může smést - podobně jako je tomu u KPV-ČR. KPV-ČR neustále vyhrožuje podáním TO na moji osobu a Vladimíra Hučína?! Zatím se zmohou jen na ubohé, odkazu a významu skutečných politických vězňů nedůstojné, ničím nepodložené podlé fyzické útoky, verbální napadání a hulvátské chování. Je typické zejména pro ty, kterým dochází argumenty a neunesou odhalující pravdu, která ohrožuje je a jejich nezasloužené materiální výhody. O mravní hodnoty, hájení památky a odkazu skutečných politických vězňů, se jim ve skutečnosti vůbec nejedná. Neví totiž co to vůbec je. Podivné svědomí národa. Věřme, že to skutečné se na nadcházejícím Sněmu KPV-ČR dokáže ještě včas probudit?!
Autobus Hradní stráže s muzikanty jsem také dostatečně zásobil dokumenty svědčící o tom jaké lidi vyznamenává pan prezident Řádem TGM I.stupně…
Jan Šinágl, 2.9.2007
AUDIO: Projevy u památníku československým obětem komunismu na sv. Hostýnu – 1.9.2007
http://www.pecina.cz/files/Sinagl/Hostyn-pomnik-projevy-010907.WMA
Pokus o vstup na shromáždění KPV-ČR na sv. Hostýnu
http://www.pecina.cz/files/Sinagl/Hostyn-pokus-o-vstup-010907.WMA
Druhý pokus za účasti Městské policie
http://www.pecina.cz/files/Sinagl/Hostyn-pokus-o-vstup-MP-010907.WMA
Mám za to, že ve skutečně demokratické společnosti, by měla za včerejší, pro mne nevysvětlitelné chování vedení KPV vůči Vaší osobě, následovat veřejná omluva!!!!! Bohužel nejsem si zcela jist, že je jí současné vedení KPV v čele s paní Kavalírovou, zejména po zveřejnění její skutečné minulosti vůbec s c h o p n o !!! Lze jen věřit a doufat, že po volbách nového vedení KPV bude vše jak má ve skutečné demokracii být !!! Zdraví a hodně štěstí ve Vašem spravedlivém boji s pohrobky totality přeje
Živan Loukota, 2.9.2007
Již několik let jezdím první sobotu v září na setkání vězňů komunismu – muklů na Svatý Hostýn. Vypravila jsem se tam i letos. Po mši svaté jsme se jako každoročně vydali k blízkému pomníku komunistických obětí v doprovodu Hradní stráže a s věncem od pana prezidenta. Muzika hrála, břinkala. Pár rozumných slov pronesl ministr JUDr. Cyril Svoboda. To nejlepší mělo však teprve přijít.
V Jurkovičově sále, přímo pod bazilikou, se konala veřejná schůze Konfederace politických vězňů. Jaké bylo ale mé překvapení, když se ve dveřích objevil dobře stavěný agresivní dědek a hrstičce lidí kolem akreditovaného novináře J. Šinágla sdělil, že je nepustí dovnitř na příkaz paní předsedkyně Kavalírové. A vzápětí demonstroval svou fyzickou sílu. Korunu či spíše biskupskou mitru tomu nasadil přicházející emeritní biskup Otčenášek, který jeho hulvátské a protizákonné jednání posvětil. Co tak strašného chtěl pan Šinágl v zapovězené místnosti provést? Navrhnout pana Hučína za předsedu KPV, či za ředitele BIS, či dokonce za papeže římského? Nevím. Vím jen, že chtěl minutou ticha uctít památku zesnulého spisovatele Jana Beneše, člena KPV a opravdového bojovníka proti komunistické totalitě. Nikdy nezapomenu, jak na mě křičeli: "Co se do toho pletete?! Vždyť jste mladá! Vy jste nemohla být v komunistickém lágru!".
Ano, ano, dobří muži, nemohla. Aspoň zatím. A na pouť muklů už nepojedu, nestojím o to, aby na mě někdo řval, strkal do mě a vyhrožoval mi zaťatou pěstí.
MUDr. Eva Dratvová, 7.9.2007
Osoba podávající vysvětlení: Bohumil Kovářík Datum: 5.9.2007 Po poučení uvádí:
Jak jsem již uvedl dne 1.9.2007 jsem byl jmenován jako pořadatel Naděždou Kavalírovou na zasedání KPV na Hostýně, kde jsem byl jako pořadatel řádně označen visačkou na saku. Toto zasedání se konalo v prostorách Muzea matice svatohostýnské. Kolem 12:00 jsem začal pouštět na toto uzavřené zasedání zvané účastníky a hosty. Kolem 12:30 přišel i pan Šinágl ke dveřím do muzea a chtěl jít dovnitř. Vzhledem k tomu, že však na toto zasedání nemá přístup, odmítl jsem ho dovnitř vpustit. Na toto však pan Šinágl začal slovně napadat KPV tím, že ustupujeme komunistům a další věci. Co však konkrétně říkal to si již nepamatuji. Protože jsem ho tedy nechtěl pustit dovnitř, pan Šinágl mne ze zadu objal kolem pasu a chtěl mne odstrčit od dveří. Já jsem se však v tuto chvíli držel vstupních dveří a tím jak mne odstrčil došlo k přiražení do dveří mého levého palce, které si vyžádalo lékařského ošetření. Po tomto jeho napadení se ihned na místě objevila Městská policie a celá věc se uklidnila a pan Šinágl odešel z místa pryč. Po ukončení zasedání jsem si nechal ošetřit zranění ve fakultní nemocnici Olomouc, kde mi sdělili, že mám pohmožděný palec levé ruky. K tomuto zranění dokládám lékařskou zprávu a dávám souhlas k podání odborného vyjádření ke způsobenému zranění od mého praktického lékaře MUDr. Kutšovské, Železniční nemocnice, ulice Jeremenkova 1056/40 Olomouc. Na běžném způsobu života tímto zraněním nejsem nijak omezen. Při mém napadení ze strany pana Šinágla byla přítomna Pytlíčková Věra, bytem Olomouc, telefon 585 438 211, nebo 721 415 417 a poté skupinka sedmi lidí, kteří patřili k Šináglovi. To je vše co bych chtěl k této věci uvést. Po přečtení osoba podávající vysvětlení prohlašuje, že obsah souhlasí s jejím vysvětlením, nežádá oprav ani doplnění a protokol jako správný a úplný podepisuje dne 5.9.2007 ve 12:29 hodin.
Osoba podávající vysvětlení
Bohumil Kovářík
Protokol sepsal opral. Václav Müler
Vrchní asistent
Reakce Jana Šinágla je zde: strana 1 a strana 2.
Zpět na AKTUALITY - Zpět na ARCHIV 2007