Paní Olga Sommerová má pravdu, když píše, že je normální, když se dokumentarista osobně angažuje v kauzách, které snímá – a opak by byl jistě více podivuhodný a skandalizovatelný; dokumentarista, který bez mrknutí oka snímá vraždění civilistů ve vietnamské či irácké vesnici není dokumentarista ale spolupachatel.
Navíc ani neexistuje důvod, proč by angažovaný dokumentarista, ale třeba i publicista (redaktor tiskové agentury nebo zpravodajství) měl být při své práci a jejím publikování diskriminován! To je typická česká křeč – na Západě je běžné, že jsou redaktoři členy politických stran a nikoho v redakci to nezajímá, nikomu to nevadí; nakonec, jde přeci o profesionály a tahat své partikulární stranické zájmy do práce by jednoduše bylo neprofesionální a neetické a z hlediska pověsti příslušného redaktora krátkozraké.
Osobní názor ovšem není stranickým zájmem, je to právě autenticita nezávislého názoru, co v kontextu dalších nezávislých názorů dalších redaktorů tvoří reálnou svobodu médií, podobně jako bez nezávislého - a třeba i od průměru odlišného - názoru straníka v politické straně se stranická demokracie stává pouze formalitou.
V česku je naopak běžné, že tvůrčí pracovníci s názorem jsou ve fašizoidním molochu typu televize upozaďováni, marginalizováni, a nejinak je tomu i v postkomunistických politických stranách, kde odlišný názor od názoru úzkého vedení znamená mnohdy automaticky vyhazov. Tato situace v médiích a politice je spojenými nádobami a v součtu znamená, že naše demokracie je v plenkách, je manipulovaná, nefunguje.
Samozřejmě, že i působení Martina Vadase na veřejné scéně může být čistě teoreticky někým řízené, zmanipulované, a to by byl také důvod k tomu mu dělat potíže. Protože však nikdo žádné spiknutí s cílem učinit Martina Vadase hvězdou veřejné scény dosud nedokázal, je diskriminace jeho díla společensky nebezpečným činem, trestným činem, diskriminací a manipulací, za který by veřejně prospěšná instituce měla společnosti i občanům vrátit všechny příspěvky za příslušný rok a odpovědní pracovníci by měli být potrestáni.
Je dnes příliš mnoho režisérů, novinářů a redaktorů, kteří jsou opět "na tapetě" a nemohou tvořit nebo publikovat, jen proto, že si někdy dovolili mít názor nebo se společensky angažovat.
Televize byly v minulosti (v dobách socialismu i postkomunismu) a jsou dodnes rájem bezpáteřních machiavelistů, kteří si vždy dávali velký pozor, aby neměli nějaký názor nebo aby se příliš nepřiblížili k tvůrci, který nějaké názory má. Tento lidský hnůj je třeba ostrým koštětem z různých televizních a filmových společností, tiskových agentur a médií vůbec ostrým koštětem vymést. Tímto koštětem je především adresná veřejná kritika a vyšší požadavky na řídící orgány uvnitř i vně těchto institucí a společností. A pokud bych z těchto firem někoho vyrazil, tak především osoby, které se nikdy v ničem neangažovali, pionýrem či klubem filatelistů počínaje a politickými stranami konče.
A podobně je třeba i v politických stranách zatočit s těmi, kteří celý život jen hrabali k sobě a nyní mají drzost vylézt na kandidátky a zaclánět na našem politickém nebi, v médiích a ve výborech stran.
Darius Nosreti
děkuji za Vaši zprávu. Jsem potěšen, že i Vy, jste se ozval a podpořil právo na názor u dokumetaristy, který se tématem zabývá více než šest let, natáčel čtyři roky a za tu dobu má informace i jistou kvalifikaci pro posouzení relevance jednotlivých scén Pravdě podobného příběhu Vladimíra Hučína.
Co je (má být) veřejnou službou v oblasti dokumentu?
Je trapné, že myšlenky Johna Griersona, které připomněla Doc.Olga Sommerová, některé osoby na řídících pozicích v České televizi vůbec neznají a pouze předstírají veřejnou službu - nejen v oblasti dokumentární tvorby. Zde absurdním a zvráceným požadavkem na totální beznázorovost. Samotné vlastnictví názoru samozřejmě není dostatečnou kvalifikací pro práci dokumentaristy. Bez toho, čemu se říká kritické myšlení, rozlišovací schopnost a kreativní schopnost vypravěče, se dokumentarista neobejde. Některé příklady z amatérské tvorby pořadů v České televizi jsou důkazem toho, že vše v této postmoderní době může být i jinak.
Tragické je, že ani velká část z těch, kteří jsou politickými stranami ve sněmovně povoláni ke kontrole veřejné služby jako členové rad, tuto rozlišovací schopnost nemají. Imperativ zákazu cenzury nevnímají jako problém.
Dávno je zapomenutý odstaveček z dokumentu Několik vět, které jsme na konci jara 1989 podepisovali, aby se za jejich etos postupně postavila většina národa:...
"4/ Aby byly sdělovací prostředky i veškerá kulturní činnost zbaveny všech forem politické manipulace a předběžné i následné skryté cenzury a otevřeny svobodné výměně názorů a aby byly legalizovány sdělovací prostředky, působící dosud nezávisle na oficiálních strukturách..."
Je tragické, že vedoucí manažeři České televize a dokonce i někteří členové rady ČT zřejmě podepisovali tehdy jiné dokumenty a dnes neznají a nerespektují ani zákaz cenzury z Listiny základních práv a svobod, která je součástí Ústavy České republiky:
..."Oddíl druhý
Politická práva
Článek 17
(1) Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny.
(2) Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu.
(3) Cenzura je nepřípustná..."
Člen Rady ČT Paedr.Jiří Baumruk zřetelné přestoupení tohoto ustanovení v České televizi, kterou má kontrolovat, dokonce nazval vna Českých médiích "povykem pro nic"! Nevím, zda jde v tomto případě o pouhé nedorozumění.
Diskuse se prohlubuje a upřesňuje:
http://www.geocities.com/rudyjoska/index.htm
Přes výše uvedené jsme se domluvili s dramaturgyní pořadu, že nebudeme ve filmu používat žádný "názor autora" v komentáři, že necháme pouze hovořit záznam skutečnosti a doplníme potřebná fakta v titulcích filmu z důvodů časové zkratky. Výsledkem je opravdu působivý film, kde fakta hovoří. Někteří komentátoři to nazývají "zaujetím autora". Dosud však žádný "názor" ani fakta obsažená ve filmu nikdo nezpochybnil (nepočítaje hloupý blábol Dr.Savického, kterým se snaží obhájit svoji otřesenou pozici v ČT) a to je, oč tu běží. To je, co mnohé nepřátele Vladimíra Hučína a skutečné veřejné služby tak irituje.
Výčet filmů, které ČT "požaduje" jako "typus" aktuálních dokumentů, dokazuje, že vůbec nejsou "aktuální", jak se zmínné okno nazývá. "Démon alkohol, Jak otrávit mecenáše, Jsem workoholik a kdo je víc, Matkou po třicítce, Poslední zvonní, Dti bez lásky i s láskou, Život na dluh, Lapeni v síti, Příliš nadané dti, Ptáci nenosí smrt, Pokusy na zvířatech"..., jakkoliv jsem mnohé z nich ani neviděl, jen názvy a fakt, že jich generální ředitel použil jako argumentu dokladládají jeho představu o "veřejné službě". Já to pokládám za vytunelování veřejné služby. Janeček chce pouze mlátit prázdnou slámu a za svou zbytečnou činnost pobírat královský plat. To je zvrstvo, o kterém jsem napsal stížnost Radě ČT téměř před dvěma roky. Rada stížnost zaevidovala, ale dodnes mi na ni neodpověděla!
Mějte se dobře
M.V.
Zpět na AKTUALITY - Zpět na ARCHIV 2006