From: Radoslav [[email protected]]
Sent: Wednesday, November 08, 2006 2:00 PM
To: Info Web CT
Subject: Dotaz odeslaný z webu ČT
Nikdy už ode mne nedostanete ani korunu za tzv. poplatky. Cenzurujete a jste nadále politickou a ne veřejnou televizí. Že vás hanba nefackne.
Janás
Od: Info Web CT [[email protected]]
Předmět: RE: Dotaz odeslaný z webu ČT
Datum: 08.11.2006 15:13:08
Dobrý den,
zařazení dokumentu Příběh Vladimíra Hučína navrhlo Televizní studio Brno opakovaně ve vysílacím okně tzv. aktuálních dokumentů, nasazovaných v premiéře vždy v úterý ve 20 hodin na programu ČT2. Akceptovat tento vysílací termín by však bylo dramaturgicky chybné, neboť zmíněný snímek režiséra Martina Vadase se zcela vymyká z programového typu, požadovaného Českou televizí pro tento stálý vysílací čas. Na vysvětlenou uvedu několik typických názvů pořadů, které v něm Česká televize vysílala nebo bude vysílat: Démon alkohol, Jak otrávit mecenáše, Jsem workoholik a kdo je víc, Matkou po třicítce, Poslední zvonění, Děti bez lásky i s láskou, Život na dluh, Lapeni v síti, Příliš nadané děti, Ptáci nenosí smrt, Pokusy na zvířatech... Tímto obsáhlým výčtem konkrétních titulů chci názorně ilustrovat skutečnost, že jde o vysílací čas, vyhrazený pro zcela jiný typ dokumentů. Rozhodnutí nevysílat Příběh Vladimíra Hučína v tomto schematovém okně, určeném především pro sociologicky zaměřené snímky, bylo tedy čistě rutinní záležitostí řízení programu, stejně jako jeho automatické vyřazení z vysílání před volbami do Senátu Parlamentu České republiky, v nichž pan Vladimír Hučín kandidoval.
Celá věc však má ještě jeden rozměr. Vzhledem k tomu, že se tvůrce dokumentu, pan Martin Vadas, aktivně a významně podílel na předvolební kampani pana Vladimíra Hučína před volbami do Senátu Parlamentu České republiky, je v tomto případě nasnadě jistá pochybnost o jeho nezaujatosti jako dokumentaristy, pracujícího pro televizi veřejné služby. Z tohoto důvodu vedení ČT postoupilo dokument k posouzení Etickému panelu České televize, a to v první řadě nikoli proto, aby Etický panel doporučil snímek vysílat či nevysílat, ale zejména proto, aby České televizi poskytl metodické vodítko, jak v takto eticky sporných případech postupovat.
Děkuji Vám za zájem o naše vysílání a přeji hezký den,
Jitka Jelínková
redaktor
ČESKÁ TELEVIZE
Obchod komunikace
Tisková služba
Kavčí hory
140 70 Praha 4
Tel.: 261 132 644
Fax: 261 014 101
mailto: [email protected]
http://www.ceskatelevize.cz
Divák Radoslav Janás už České televizi nedá ani korunu. Reaguje tak na obyčejnou cenzuru v České televizi, která rukou svého generálního ředitele stáhla z vysílání na 7.11.2006 již oznámený aktuální dokument "Pravdě podobný příběh Vladimíra Hučína" 28 min. © ČT 2006, jehož jsem autorem a režisérem. Je to reakce příkrá až téměř anarchistická. Nechce-li občan podporovat "rutinní postupy" České televize, jak je nazvala paní Jitka Jelínková, redaktorka obchodu a komunikace ČT, ohrožuje přímo samotnou její existenci. Vždyť je to právě Česká televize, která má být televizí veřejné služby. Cenzurním zásahem generálního ředitele se zabývala na svém zasedání 8.11.2006 i Rada České televize v rubrice různé. Odhlasovala, že si nepřeje vyslechnout jiného rozhněvaného plátce televizního poplatku Jana Šinágla, který navštívil zasedání rady. Nakonec v této věci vyslechla bez hlasování režiséra Jiříh Krejčíka a svého člena Doc.Jiřího Voráče z Brna. Generální ředitel Janeček mu opáčil, že neví, nerozumí, oč panu radnímu jde... Do zápisu z jednání rady se nic nedostalo.
Domnívám se, že demokratická republika veřejnou službu potřebuje, ale jde o to, zda cenzura a pomluvy režiséra-dokumentaristy jsou veřejnou službou? Zda rutinní mlácení prázdné slámy, které paní Jitka Jelínková, halí pod pojem "sociologicky zaměřené snímky", mají mnoho společného se sociologií či standardní veřejnou službou, jak ji známe ze zahraničí.
Nevím, zda redaktorka Jelínková, placená Českou televizí, film Televizního studia Brno ČT "Pravdě podobný příběh Vladimíra Hučína" 28 min. © ČT 2006 opravdu viděla, jestliže v odpovědi plátci televizního poplatku komolí název pořadu, hodnotí ho jako vybočující ze sociologicky promyšlené programové řady a vehementně odsuzuje autorovy etické předpoklady pro tvorbu filmů v České televizi. Nevím, jaké etické vzdělání, životní zkušenost či další předpoklady pro práci redaktorky má paní Jelínková - je to věc jí samotné a jí nadřízených osob.
Něco v České televizi přeci jen funguje - cenzura je vskutku důkladná - na webu ČT divák ani novinář žádné informace k pořadu dokončenému v Televizním studiu Brno 14.8.2006 dodnes nenalezne, jakož ani závěry Etického panelu, který zasedal 8.11.2006. Jsou zřejmě "tajné", aby se snad neprofláklo, že král je nahý.
Máme svobodu projevu, takže i redaktorka Jelínková si může plácat své nesmysly, papouškuje téměř doslova výroky svého generálního ředitele a je za to placená - námi koncesionáři - a nechce přijít o práci. Zajímalo by mě, zda si paní redaktorka uvědomuje etický rozměr své redaktorské zaměstnanecké loajality. Etikou redaktorů se zabývá i Kodex České televize, který schválila sněmovna, jako povinnou přílohu zákona o České televizi. Podle rutinních výstupů České televize se zdá být mrtvou normou.
Kdysi státní komunistická Československá televize v osmdesátých letech minulého století vysílala perestrojkový pořad tzv. reformních komunistů, ve kterém dělníci v jakési továrně mudrovali o tom, že schody je třeba zametat odshora dolů... Jakmile ČST tuto lidovou moudrost odvysílala, další pořady této svazácké série nebyly už nikdy tak sociologicky objevné. Možná by si tento archivní snímek zaměstnanci České televize mohli promítat i dnes - hned u vstupu do budovy.
Že v České televizi sociologicky opravdu programově a koncepčně pracují, potvrzuje zatím přislíbený termín vysílání "aktuálního dokumentu" Pravdě podobný příběh Vladimíra Hučína - 5.12.2006 ve 20 hodin na ČT2 - v době, kdy většina rodin se věnuje mikulášským radovánkám.
Když je dobrý úmysl, tak vzdělání v sociologii se prostě hodí. Hanba nefackne a nefackne, jak praví divák Radoslav Janás. To patří k vlastnostem hanby.
Chápu, pana Janáse, že Česká televize svým chováním ho odrazuje od placení televizních poplatků, ale alespoň mu za jeho peníze děkují za zájem o vysílání. Snad bychom si to s tím neplacením měli ještě rozmyslet.
Nebylo by lepší pustit se do zametání schodů?
Martin Vadas
Placení poplatků televizi se mi hrubě zajídá. Ale protože mě nezabije a nechci mít problémy s hlupáckým způsobem jejich vymáhání, budu je, ač nerad, platit dál.
Ale své názory jsem říkal i když se v této zemi za ně zavíralo, proto ho řeknu i teď.
Vadí mi, že mě ČT krmí socialistickou propagandou komunistických časů. Vybledlé barvy, vyčpělá, ale nebezpečná propaganda vymývající mozky mým dětem, které onu dobu nezažili a doufám ani nikdy nezažijí mě děsí a velmi obtížně před ní své potomky chráním. Zatím se mi to ale daří a jednou přijde doba, kdy se ony chopí vesel a budou pokračovat v mé práci a mém boji proti špíně, která nás stále víc a víc zaplavuje.
Co mě se osobně týká, komunismus mě nezlomil a už ani nezlomí. Nezlomí mě ani neokomunismus, který se tu momentálně rozmáhá. Mám odjakživa rovný charakter a za způsob chování "co na srdci to na jazyku" jsem byl mnohokrát okolím souzen, trestán a dokonce i perzekvován. Co ale ty nevinné duše, které nechápou co se to kolem nic děje? Proč kolem sebe vidí tolik věcí, které se nemají dělat, ale dělají se a nikdo za ně viníky netrestá? Někdy je i dokonce obhajuje a propaguje?
Cenzura pořadu, který je protiváhou těm slizkým odpornostem komunistických archivů, obhajovaná lichými a průhlednými lžemi, který je protiváhou marasmu a hnusu vytékajícím denně z úst veřejných činitelů a zodpovědných nepotrestaných mě jen přesvědčuje, že zvonění klíčů před 17 lety bylo nejspíš jen divadelní komedií k derniéře jednoho a začátku druhého, ještě horšího, totalitně komunistického režimu.
Ing. Karel HEGENBART, Praha
Od: Jiří Kubík [[email protected]]
Předmět:
Datum: 15.11.2006 06:17:21
Vážená paní,
co kdyby Vás někdo několik let neoprávněn obviňoval z trestních činů a dlouho držel ve vazbě. Kvůli tomu by Vás vyhodili z práce a to jen proto, že jste poukazovala na věc všeobecně známou, že bývalí komunisté a jejich přisluhovači stále v této společnosti rozhodují o věcech o kterých by rozhodovat neměli. Jeden můj známý se v soukromí o současném stavu vyjadřuje poněkud vulgárněji. Říká: českému hovadu komunismus nevadil a protom mu nevadí ani komunisté přetransformovaní spolu se svými dětmi v nové elity české společnosti.
Nekomunistická část této společnosti dobrovolně jako už v minulosti mnohrát ustoupila komunistickým gaunerům. Hučín se s tím jako jeden z mála nechtěl smířit a dopadl tak jak dopadl. Vzhledem k této situaci se vůbec nedivím tomu, že ČT nechtěla dokument odvysílat.
V pořadu o listopadu 1989 jsem viděl na obrazovce Oskara Krejčího (resident STB a mnohonásobný agent) jak sděluje národu svoje postřehy o listopadu 1989 aniž je veřejnosti sděleno o koho se jedná. Resident STB pokud to nevíte nahrazoval na konkrétním pracovišti důstojníka STB a udržoval styk s tamními agenty. Ten člověk na obrazovce vystupuje jako kdyby za sebou neměl minulost elitního komunistického práskače vedle disidentů, aniž stojí autorům za námahu divákovi sdělit o koho se jedná.
Kubík
K dopisu paní redaktorky Jitky Jelínkové bych ráda připojila jednu poznámku, týkající se mé profese dokumentaristky.
Paní redaktorka píše:
"Celá věc však má ještě jeden rozměr. Vzhledem k tomu, že se tvůrce dokumentu, pan Martin Vadas, aktivně a významně podílel na předvolební kampani pana Vladimíra Hučína před volbami do Senátu Parlamentu České republiky, je v tomto případě nasnadě jistá pochybnost o jeho nezaujatosti jako dokumentaristy, pracujícího pro televizi veřejné služby."
Dokumentarista se z podstaty své profese vždycky musí angažovat, vždycky bude zaujatý svou myšlenkou, vždycky bude tendenční, protože podle Johna Griersona dokumentární film jako služba humanitě a demokracii je osobním postojem autora. Předpokládám, že paní redaktorka přesně necítí rozdíl mezi publicistikou a dokumentaristikou, nezaujatá má být jenom tisková agentura a zpravodajství.
Dokumentaristé se často angažují pro hrdiny svých filmů ve chvíli, kdy odloží kameru a mikrofon. Kdyby náš kolega Milan Maryška po natočení filmů v Rusku a na Sibiři nezorganizoval humanitární pomoc těmto lidem, kdyby neinicioval přesídlení kazašských Čechů zpět do vlasti, bylo by na světě více utrpení a pláče.
Kdyby se kolega Martin Vadas nepokusil vnést do případu Vladimíra Hučína více světla, více informací a více pravdy, museli bychom zanaříkat nad stavem naší společnosti, která je definována jako demokratická a otevřená svobodě slova.
Olga Sommerová, 15.11.2006
Zpět na AKTUALITY - Zpět na ARCHIV 2006