OTEVŘENÝ DOPISkomunistický zločinec vedoucím katedry střední policejní školy
•••
Tento níže uvedený dopis byl přečten předsedovi Senátu JUDr. Janu Zavrtálkovi panem Živanem Loukotou. Soudce se ho po přečtení zeptal, zda-li chce vyjádřit podjatost proti jeho osobě. Pan Loukota odpověděl, že ne, protože jsou všude stejní soudci a nic by to nepřineslo a nevyřešilo.
Jelikož jste dne 10.listopadu 2004 ve 13.45 předvolán k Vrchnímu soudu Olomouc ve věci komunistického zločince Jána MURČEKA, považuji Vám za nutné sdělit, že osoba soudce, který tuto Vaši záležitost má řešit, byla předmětem zpravodajského zájmu StB v Ostravě.
Jedná se o bývalého soudce Krajského soudu v Ostravě JUDr. Jana ZAVRTÁLKA nar. 22.4.1947. Na tohoto soudce byly shromažďovány informace kompromitujícího charakteru a to za tím účelem, aby ho mohla StB využívat pro své zločinné aktivity v rámci boje proti třídnímu nepříteli. Tyto informace byly na jmenovaného získávány např. v r. 1988 – 1989 a to prostřednictvím jeho služebního telefonu č. 321. V té době tento soudce působil ve II.patře, č. dveří 126 v budově Krajského soudu v Ostravě. Předmětem zájmu StB byly především informace o homosexuálních stycích JUDr. Jana ZAVRTÁLKA s dalšími soudci a prokurátory, ale také s muži mladšími 18 let!
Pane LOUKOTA, důkazy o této nemravné a kompromitující činnosti JUDr. Jana ZAVRTÁLKA se nacházejí v utajovaném trestním spise Okr. Soudu v Přerově pod č. IT 312/2001 na str. 428, 429, 430. Jedná se o záznam StB z akce s krycím názvem "PUDL" č.j. OS-00/1442/I-01-89. Tyto dokumenty jsem v rámci protikomunistické odbojové činnosti zachránil před zničením, ale bohužel dne 7.března 2001 mi byly originály násilně odňaty zvláštním útvarem PČR při brutální domovní prohlídce v době, kdy bezpečnostní složky řízené politickými zájmy ČSSD a KSČM mne na základě vykonstruovaných obvinění odstranili z BIS, kde jsem jako důstojník téměř 10 let působil na úseku problematiky levicového extrémismu – terorismu, subverze a disfunkce státní správy. Uvedené dokumenty mám však naštěstí zálohované ve formě kopií. V daném případě jsem se stal nepohodlným, neboť jsem především upozorňoval na pronikání nebezpečných komunistických exponentů do státní správy včetně justice. Je ironií osudu, že v uvedeném trestním spise je i několik desítek záznamů týkajících se aktivit komunistického zločince Jána MURČEKA.
Jak jistě víte, byl jsem téměř rok vazebně vyšetřován a nyní je soudní proces soustavně utajován. To co jsem Vám výše uvedl je pouze jeden z mnoha důvodů, proč je soudní proces vedený proti mé osobě s vyloučením veřejnosti.
Pane LOUKOTA, informuji Vás o těchto věcech z toho důvodu, neboť mám zato, že bývalý komunistický soudce Krajského soudu v Ostravě JUDr. Jan ZAVRTÁLEK si s odstupem času již nemusí uvědomovat nebezpečnost počínání bývalé StB.
Nechci v žádném případě nějak poškodit osobu JUDr. Jana ZAVRTÁLKA, ale naopak upozornit na nebezpečnou provázanost takových osob jako je komunistický zločinec Ján MURČEK a jeho spojenců z řad bývalé StB. Je přímo alarmující, že zločinec Ján MURČEK může dnes stále vychovávat na Střední policejní škole v Holešově mladé policisty.
Také bych Vás rád upozornil na Vaši osobní bezpečnost, neboť aktivity, které provádíte jsou velmi nepříjemné někdejším komunistickým exponentům zakonzervovaným v bezpečnostních složkách, justici a na státních zastupitelstvích.
Pane LOUKOTA, nenabádám Vás tímto k tomu, aby jste u chystaného soudního líčení navrhoval podjatost vůči soudci JUDr. Janu ZAVRTÁLKOVI, ale považoval bych za vhodné tohoto soudce na výše uvedené informace a důkazy upozornit.
Mohu mimo jiné prokázat, že na Vrchním soudě v Olomouci působí řada bývalých komunistických kolaborantů, kteří svou justiční kariéru budovali na aktivním členství v KSČ, kde se dokonce prezentovali jako lektoři KSČ, předsedové stranických organizací KSČ a tak pod.
S pozdravem
Vladimír Hučín v.r.
•••
•••
To čeho byla přítomná veřejnost svědkem v budově VS Olomouc dne 10.listopadu 2004 bylo skutečně jen pro silné žaludky. Vedoucí katedry střední policejní školy ministerstva vnitra v Holešově pplk.JUDr.Ján Muček zažaloval pana Živana Loukotu pro urážku na cti, který se jí měl dopustit zveřejňováním nepravdivých informací o jeho minulosti. Soud uznal argumenty pan Loukoty a tím současně uznal a prokázal zločinnou, komunistickou minulost pplk.JUDr.Jána Murčeka – původem zemědělského technika. Vše začalo v roce 1997 – kolik statisíců korun se opět vyhodilo do vzduchu!
Pplk.JUDr.Ján Murček vstoupil do KSČ 24.6.1969, do SNB nastoupil 1.9.1969, až do 1.9.1989 byl náčelníkem OO-VB Přerov. Na ukázku jeho schopností a charakteru snad postačí toto – když byl paní Annou Hučinovou požádán o povolení účasti jejího syna Vladimíra Hučína na pohřbu svého otce, Murček použil jen jedno slovo - "VEN!" (Vladimír Hučín se tenkrát nacházel v jednom z nejtěžších vězení v Minkovicích a zbývalo mu z trestu 2,5 roku už jen 3 měsíce – psal se rok 1986!) Murčekův obhájce JUDr. Věroslav Alan "exceloval" způsobem hodným kocourkovských učitelů – při čtení a zdůvodňování obžaloby i svými úvahami a zjevem.
Zde několik ukázek: Murček nesouhlasil se sovětskou okupací, nedával vodu sovětským vojákům, byl kádrová rezerva a tak se prý pro jistotu před povýšením nechal přeložit do Holešova! Originály či kopie dokumentů předložené mu soudcem tvrdohlavě považoval za podvrhy a na logické otázky předsedy senátu JUDr. Jana Zavrtálka (viz příloha), odpovídal hloupě, či jen koukal...vše je zaznamenáno a nebýt to děsivou tragédií a skutečností, bylo by to vhodné doplnění silvestrovského pořadu ČRO. Tento materiál bude šířen mezi mládeží a studenty – pro varování jejich a této země.
Občané, tento prokazatelný lump, gauner a zločinec nám 15 let po listopadu 1989 vychovává mladé policisty na policejní škole ministerstva vnitra! Vám to pořád ještě nevadí?! Podívejte se co vše vyplouvá na povrch z okolí premiéra Grosse! To Vám také nevadí?! Murček a současný ředitel BIS Lang jsou odpovědni za "likvidaci" kpt. Vladimíra Hučína, který na tyto lumpárny, zločiny a zločince chce před veřejným soudem v zájmu všech poukázat! Škodili a stále škodí této zemi a vám! I to vám nevadí?! Za komunistů jste se chovali jako slouhové z přinucení – nyní tak činíte dobrovolně. Tento nemravný a bezcharakterní "člověk" nyní odejde do naprosto nezasloužené penze, která bude jistě násobkem penze mnohých politických vězňů, škodil této zemi celý život a škodí i dnes! Vám a této zemi! Stále vám to nevadí??!!
Pplk.JUDr.Ján Murček svými aktivitami významně pomáhal StB, kdy v důsledku jeho politických posudků docházelo při výsleších na StB k bití a mlácení odpůrců normalizace – viz případ Vladimíra Hučína.
Pokud Vaší pasivitou připouštíte, že se takováto bezcharakterní a všehoschopná individua podílejí na řízení státu, pak se nedivte, že zde máme takový chaos a spoušť, kam se jen podíváte. Zajímáte se o ceny, jak je vše stále dražší, ale ne o příčiny. Nezasadíte-li se Vaší občanskou angažovaností o řešení těchto příčin – nebude na chleba, poroste kriminalita, bude bída - a komunisté se budou radovat. Komunisté umějí oslovovat a ovládat jenom chudé – a bídu tvořit! Když jsou u moci likvidují podnikatele, protože dobře ví jaké nebezpečí jim hrozí, je-li ve společnosti mnoho bohatých, které nemohou tak snadno jako chudé ovládat. Silný střední podnikatelský stav byl vždy velkým nebezpečím pro komunistickou ideologii!. Proto je i v dnešním postkomunismu jeho pohrobky likvidován. Nic jiného neumějí – dělali to celý život.
Podívejte se kolem sebe jak se daří podnikatelům – a jak se daří úředníkům! Těm co tvoří hodnoty stále hůře a těm, kteří jejich tvorbu mají podporovat - a nečiní tak - stále lépe! To nemůže dopadnout a nedopadá dobře.
Jan Šinágl, v Přerově dne 7.listopadu 2004
•••
•••
OTEVŘENÝ DOPISPan ministr ThDr. František Bublan
MINISTERSTVO VNITRA, Nad štolou 3, 170 34 Praha 7
Na vědomí: Stínovému ministru vnitra MUDr. Ivanu Langerovi
cestou SKS OŘP Vyškov, cestou kanc. ODS Vyškov
Takovými lidmi je Váš resort přímo prošpikován. Jaké jim dáte "rozhřešení"?
1. kolaborujícího normalizačního bolševika, křivopřísežníka, křivého udavače a křivého žalobce, nynějšího šéfa pedagogického pracoviště ve SPŠ Holešov, plk. JUDr. Jána Murčeka
a
2. kolaborujícího normalizačního bolševika, křivopřísežníka, mediálního lháře, nactiutrhače, pomlouvače a křivého svědka, nynějšího ředitele Střední policejní školy v Holešově, plk. JUDr. Josefa Šilocha
Jistě se nedopustím žádného trestného činu zasahování do osobních práv, když v zájmu pravdy, svobody slova a v zájmu dodržování základních lidských práv a svobod, upozorním ministra vnitra na podvodné jednání výše uvedených policejních pedagogů, kterým se podařilo obelhávat pracovníky Inspekce ministra vnitra včetně jejího ředitele plk. PhDr. Mikuláše Tomina, ministra vnitra Mgr. Stanislava Grosse a poté i senát Vrchního soudu v Praze.
Pochybnými verdikty VS v Praze se Murčekův zmocněnec (Murček se soudu nezúčastňoval) snažil ovlivnit rozhodování samosoudkyně KS v Brně JUDr. Benešové. Ona však není debil, aby opisovala nesmysly!!! Na rozdíl od tří "zkušených soudců z povolání" na VS v Praze, řádně provedla dokazování a na základě výsledků dokazování vyhlásila 10.10.2003 spravedlivý rozsudekč.j. 24 C 22/98-215. Dá se říci, že je v úplném protikladu od blábolů, které vynesl Vrchní soud v Praze. Proti rozsudku KS v Brně se podvodník Murček prostřednictvím svého zmocněnce, JUDr. ALANA, dne 6.11.2003 odvolal. Žalovaný Loukota byl vyzván, aby se k odvolání vyjádřil. Loukota mi tedy předkládal důkazy a diktoval rozsáhlé vyjádření, v němž dokázal, že Murčekovo odvolání v rozsahu osmi stran jsou jen samé lži a výmysly.
Trojlístek kolaborantů
Hlavními a smutně proslulými hrdiny případu, jsou:
žalobce, tehdy pplk. JUDr. Ján MURČEK,
jeho právní zástupce, Mgr. JUDr. Věroslav ALAN
korunní "křivý" svědek, plk. JUDr. Josef ŠIPLOCH.
Z Murčekovy kádrové charakteristiky bylo u KS v Brně čteno, že jmenovaný oslavil své devatenácté narozeniny vstupem do KSČ. Poté nastoupil zákl. vojenskou službu, v jejímž průběhu se přihlásil k SNB.
Na prvním jednání KS v Brně dne 15. 2. 2002 se Murček doznal, že vystudoval Střední zemědělsko-technickou školu. Protože se však ženil a byl otcem dítěte, že zištných důvodů se přihlásil k SNB.
Ve spisu 24 C 22/98 je založen "důkaz", ČTS: ORVS-109/V-2003 ze dne 21.1.2003, o kterém je psáno v Murčekově odvolání na str. 4. Z tohoto lze vyčíst, že:
Výše uvedená tvrzení jsou asi pravdivá. Nepravdivá však jsou tvrzení:
Toto se prostě nemohlo stát, každý příslušník VB, který se jen slovem projevil jako vlastenec proti okupaci, byl od SNB vyhozen a případně i vězněn, jak se stalo právě žalovanému Loukotovi. Navíc prověřovaní příslušníci SNB museli sepsat jakousi "ódu na radost" k příjezdu okupačních tanků, což nebylo nic jiného, než "kolaborantská přísaha" věrnosti kolaborantské KSČ a lásky na věčné časy k okupačním vojskům.
Prokázaným faktem je, že Murček byl tak dobře prověřen, že v roce 1974 nastoupil k dennímu studiu VŠ SNB, která byla pod patronací StB. V roce 1978 studium dokončil a stal se náčelníkem OO VB v Lipníku a za rok poté se stal náčelníkem OO VB v Přerově.
Je prokázáno, že Murček, ještě v hodnosti kapitána, podepsal dne 4. ledna 1984 Zprávu o pověsti V. Hučína (k podpisu se doznal 15.2.2002 KS v Brně), poté za jedenáct dní, dne 15.1.1984, se už v hodnosti majora podepsal jako "kádrová rezerva" v kádrovém pořádku OV KSČ na Záznamu o pohovoru (pravost svého podpisu potvrdil u VS v Praze 15.5.2003). Tím je prokázáno, že MURČEK byl mimořádně povýšen už 6-7 týdnů před řádným termínem, jenž uváděl obelhaný ministr Gross v dopisu pro předsedu Výboru pro obranu a bezpečnost p. Jana Vidíma.
Jak svědek Vladimír Hučín, jednak na 3. jednání KS v Brně dne 28.6.2002 a poté dne 8.8.2002 na OS v Přerově, prohlásil, (a na dalších dvou výsleších upřesnil), MURČEK se podílel na výcviku lidových milicí podniku Přerovské strojírny. Hučín měl důkaz: "Průběžné vyhodnocení dohody mezi OO VB Přerov s n.p. Přerovské strojírny o vzájemné spolupráci" k datu 1.1.1985. Byla vyhodnocena dohoda uzavřená dne 1.1.1984. V bodě ad 4 stojí, že podle součinnostních opatření mezi závodní jednotkou lidových milicí a OO VB Přerov ze dne 5.10.1984 se uskutečnil nácvik k likvidaci hromadných protispolečenských vystoupení četou mimořádného bezpečnostního opatření, spolu se závodní jednotkou lidových milicí byly provedeny ostré střelby, celá tato akce v podstatě směřovala jako boj proti třídnímu nepříteli. (Hučínův důkaz má být projednáván na soudním jednání bez přístupu veřejnosti – a ani jeho obhájci JUDr. Hulík a JUDr. Devátý, se jednání prý nesmějí zúčastnit – prý nejsou k tomu prověřeni!!!)
Logika věci vede k přesvědčení, že v nácviku potlačování protispolečenských vystoupení musel MURČEK vynikat.
HOLEŠOVSKÁ SORBONA
V nedalekém Holešově byla 3. fakulta VŠ SNB. Zde byli cvičeni zabijáci určení k ostraze železné opony, agenti pro podvratnou činnost v cizích zemích, bylo zde plno "opálených" cizojazyčných studentů z Kuby, Lybie a mnoha jiných, které učil česky mluvit pan profesor Alois Dolák z Bystřice po Hostýnem. (A později, prý po výbuchu českého semtexu, spadlo letadlo v Lokrbí...!)
V tomto areálu byla nařízením MV ČSSR č. 31/1986 ze dne 10. března 1986 zřízena Důstojnická a poddůstojnická škola Sboru národní bezpečnosti, Pohraniční stráže a Vojsk ministerstva vnitra. V rámci této školy byla ustanovena katedra odborně bezpečnostní přípravy (K-OBP), kterou tvořily tyto předmětové skupiny:
Pod tuto katedru spadal i Ústřední škola Lidových milicí, umístěná v areálu Vysoké školy pozemního vojska ve Vyškově – Dědicích. Vedením této "estébácké katedry" byl dnem 1.3.1986 pověřen a dnem 1.9.1986 do funkce náčelníka ustanoven kpt. JUDr. Josef Opluštil, který byl k tomu vyškolen na akademii MV v Moskvě. Sovětských zkušeností při výchově bezpečnostních kádrů chtěl a také využíval ve výchovně vzdělávací práci.
Dne 1.11.1986 kádr vzdělavatelů posiluje mjr. JUDr. Josef ŠIPLOCH. Bude pracovat v předmětové skupině pořádkové služby (přilby, štíty, obušky). Soudruh Šiploch je snaživý, ve výsledcích předčí i s. Opluštila.
Dnem 1.12.1988 odchází z katedry OBP s Opluštil – je ustanoven do funkce DŠ SNB. Do funkce náčelníka OBP ustanoven s. Šiploch. Bylo to prý i přáním kolektivu a pod jeho vedením chtěli studenti dosáhnout ještě větších výsledků.
(Je svědecky dokázáno, že jak studenti, tak učitelé holešovské školy, jezdívali k základním útvarům stráže. Navíc v Holešově učilo několik kantorů z Přerova (např. v předmět. Skupině StB byl kpt. MRAČEK Milan, který dříve, když sloužil v Přerově, měl "v práci" disidenta Hučína a zneužíval proti němu křivých svědectví psychotického magora Vlastimila Švédy.) Lze tedy předpokládat, že se náčelník K-OBP Šiploch s náčelníkem OO VB v Přerově znali dříve, než Murček nastoupil do holešovské školy.)
Krátce po jmenování Šiplocha šéfem estébácké katedry přichází sem soudruh MURČEK, aby v předmětové skupině pořádkové služby zaplnil uvolněné místo po Šiplochovi. Na katedře je dřív, koncem prosince Štabraňák s Chamraďou odešli do důchodu.
A kolaboranti se snaží. Soudruh Šiploch jezdí do okolních vesnic dělat přednášky z marxismu – leninismu, velí stočlennému "báckomandu", v němž, logicky vzato, musí jako velitel některé čety fungovat i Murček. Bylo velkým štěstím, že toto "báckomando" nebylo v listopadovém období nikde použito.
Běda těm, kdož mluví pravdu!
Z mnoha trestných činů důvodně podezřelí, bolševickým mlékem rodné zločinné a zavrženíhodné strany odkojení, funkcemi v rodné, zločinné a zavrženíhodné straně d o b ř e v y c h o v a n í soudruzi, pplk. JUDr. Ján MURČEK a jeho zmocněnec, Mgr. JUDr, Věroslav ALAN, se nemohou smířit s faktem, že nejsou již obávanými nadlidmi, že se jich lidé, aspoň někteří, nebojí. Pořád touží po obnově poměrů, kdy mohli kdykoli s kýmkoli pořádně "zatočit" a lidé se před nimi třásli strachy. Proto spoustou křivých podání terorizují pravdomluvné obyvatele našeho státu. Tato dvojice zlovolně prolhaných podvodníků, intrikánů a provokatérů podala do dnešního dne nejméně 60 křivých podání. Nejméně 5 žalob na ochranu osobnosti podvodníka Murčeka a nejméně 55 trestních oznámení, především na lidi postižené minulým zločineckým a zavrženíhodným režimem. Žalobce Ján Murček, prostřednictvím svého zmocněnce, o sobě prohlašoval, cituji:
"Vzhledem k mému postavení ve společnosti, (doktor práv, podplukovník policie ČR, učitel a vedoucí pedagogického pracoviště ve Střední policejní škole Ministerstva vnitra v Holešově), škůdce zveřejněním těchto nepravdivých údajů zasáhl do mého práva na ochranu osobnosti a profesní cti."
(Citace z poslední žaloby na předsedu v Přerově, p. Františka Přesličku, ze dne 18.6.2003 pod značkou: 23 C 58/2003.)
I.
Zákonné normy
Mezinárodní Listina základních práv a svobod a náš "tiskový zákon" zaručují svobodu slova. Občané demokratického a právního státu mají právo na pravdivé informace. A naopak, kdo šíření pravdy brání, dopouští se protiprávního jednání. Z tohoplyne: Zveřejněná p r a v d a n e n í t r e s t n ý m č i n e m , není pomluvou, ani zasahováním do osobních práv. Zveřejněnou pravdou by se orgány činné v trestním řízení, ani soudy, neměly vůbec zabývat.
II.
Otázka spolupráce JUDr. Murčeka s StB
Důkazem, že žalobce MURČEK s StB spolupracovat musel, že to měl, tak říkajíc, v popisu práce, je Zákon o Sboru národní bezpečnosti č. 40/1974 Sb. Už před vydáním toho zákona musela VB s StB spolupracovat, a to jako podřízená složka, což známe z prvního výročí násilné okupace. Tehdy nejen VB, ale taktéž Lidové milice a naše Lidová armáda, byly pod estébáckým velením zavlečeny do masakru, v němž vlastenci, s holýma rukama protestující proti okupaci, byli biti obušky a elektrokabely a někteří lidé byli zastřeleni. V Brně tak přišel o život dělník Karel Valehrach a učnice Danuše Muzikářová, do míchy byl postřelen kluk, jenž šel venčit psa. Zbytek života pak strávil na vozíčku, dnes již nežije. V Praze bylo mrtvých víc. Z pozdější doby je znám text rozkazu k přípravám zločinu "NORBERT", kdy pod řízením StB měli příslušníci VB během noci provádět rozsáhlé zatýkání a odvážet lidi do míst, kde měly být vybudovány nové koncentráky. Rozkaz k akci NORBERT a dokonce i seznamy lidí, určených k zatčení, byly zveřejněny v tisku.
K zákonu č. 40: Zákon stanoví, že SNB je ozbrojeným sborem, jehož hlavním úlohou je chránit socialistickou zákonnost, tj. zločinný a zavrženíhodný režim, že "Sbor" musí odhalovat a zneškodňovat nepřátele zločinného a zavrženíhodného režimu, že "sbor" se vnitřně dělí na VB a StB... atd, z čehož logicky vyplývá, že náčelníci VB všech stupňů museli s estébáky, při plnění hlavní úlohy SNB, spolupracovat.
Dalším důkazem o tom, že žalobce MURČEK s StB spolupracoval, je Zpráva o pověsti Vladimíra Hučína. Z odboru vyšetřování StB v Ostravě došla na OO VB v Přerově žádost o její zpracování a zaslání, náčelník Murček musel tuto špinavou práci někomu nařídit, až tuto policista Konvička vykonal, Murček zprávu svým podpisem odsouhlasil k odeslání na Odbor vyšetřování StB v Ostravě.
Pravost svého podpisu na tomto důkazu MURČEK odsouhlasil u KS v Brně den 15. února 2002, jak je psáno v Protokolu o jednání z toho dne. Zpráva o pověsti V. Hučína je rovněž založena ve spisu KS v Brně č.j. 24 C 22/98:
"Takových papírů byly stovky a kdybych je měl všechny číst, musel bych se z toho zbláznit," řekl Murček redaktoru MF Dnes, Karlu Tomanovi. Dokazuje to článek v MF Dnes z 11.10.1997 – je zařazen ve spisu.
Posledním důkazem je pravomocný rozsudek OS v Přerově, spisové zn. 37C 119/2001 – je rovněž zařazen ve spisu KS Brno č.j. 24 C 22/98.
Závěr:
Pravdou je, že JUDr. Murček s StB spolupracoval, že posílal vyšetřovatelům StB posudky či zprávy o pověsti na lidi nepohodlné zločinnému a zavrženíhodnému režimu. Podle uvedených právních norem je možno tuto pravdu v jakémkoliv rozsahu jakýmkoliv způsobem beztrestně šířit. Žalobce Murček, prostřednictvím svého zmocněnce, se mnohokrát dopustil protiprávního jednání, když tyto pravdy popíral, když na hlasatele pravdy podal asi 60 křivých podání, (z toho 5 žalob na ochranu osobnosti), když se snažil oklamat policejní vyšetřovatele, státní zástupce a soudce s cílem získat morální a majetkový prospěch. Jde o podvodné jednání. K naplnění skutkové podstaty podvodu došlo dvakrát u VS v Praze, potřetí u České advokátní komory, kde JUDr. ALAN ostudnými rozsudky VS podvedl Odbor kárného žalobce, taktéž se JUDr. ALAN snažil podvést vyšetřovatele nejen na OO PČR Brno-střed.
A nyní žalobce, prostřednictvím zmocněnce, chtěl podvést soudce VS v Olomouci a KS v Ostravě.
V Odvolání proti spravedlivému rozsudku KS v Brně ze dne 10.10.2003 koncipovaném JUDr. Alanem, je na str. 5 psáno, cituji: "Zpráva o pověsti na Vladimíra Hučína ze dne 4.1.1984 nemá nic společného s kádrovým posudkem, ani nebyla pro StB. Tuto zprávu o pověsti si vyžádal vyšetřovatel SNB za účelem zjištění osobních poměrů obviněného a byla určena pro soud." Je to důkaz podvodného jednání, soudci odvolacího soudu (VS v Olomouci) si zajisté ověřili, že "Zpráva o pověsti" je adresována Krajské správě SNB, odboru vyšetřování StB. Tento důkaz byl založen ve spisu.
III.
Zařazení JUDr. Murčeka do nomenklatury OV KSČ
Samosoudkyně, JUDr. Jiřina Benešová, si zřejmě od pražské samosoudkyně JUDr. Stamidisové vyžádala příslušné spisy a do úvodu protokolu o jednání ze dne 1. října 2003 napsala, cituji:
"Zjišťuje se ze spisu MS Praha sp. zn. 37 C 119/2001 z čl. 107 versa, že při jednání u odvolacího soudu VS v Praze dne 15.5.2003 byl žalobce vyslechnut k podpisu na záznamu ze dne 15.1.1984 a výslovně potvrdil jeho pravost."
•••
Opis Murčekem podepsaného dokumentu:Razítko: OKRESNÍ SPRÁVA SNB ODBOR VEŘEJNÉ BEZPEČNOSTI 750 11 PŘEROV V Přerově dne 15. ledna 1984
Záznam o pohovoru s mjr. JUDr. Jánem MURČEKEM, který je zařazen /navrhován/ do kádrových rezerv na funkci náčelníka v rámci OS SNB Přerov v kádrovém pořádku OV KSČ
Dnešního dne byl proveden pohovor s mjr. Jánem MURČEKEM, zařazeným ve funkci náčelníka OO VB Přerov, OS SNB Přerov.
Jmenovaný byl seznámen s tím, že je zařazen /navrhován/ do kádrových rezerv na výše uvedenou úroveň funkce ve stanovené stranické nomenklatuře. Souhlasí s tím, že bude plnit úkoly individuálního plánu přípravy, zaměřeného k dalšímu rozšiřování odborných a politických znalostí a praktických zkušeností.
Rovněž souhlasí s tím, že v případě potřeby bude ustanoven do funkce v souladu s potřebami SNB.
Služební funkcionář: podepsán: zást. náč. OS SNB pro VB mjr. JUDr. Šiška Fr.
Přítomen: podepsán: kpt. JUDr. Červinka Old.
Kádrová rezerva: podepsán: mjr. JUDr. Ján MURČEK
•••
Závěr:
Pravdou je, že JUDr. Murček byl nejen navržen, ale svým podpisem toto navržení do kádrových rezerv v nomenklatuře OV KSČ schválil. Podle uvedených právních norem je možno tuto pravdu v jakémkoliv rozsahu jakýmkoliv způsobem beztrestně šířit. Žalobce Murček, pomocí svého zmocněnce, se nesčetněkrát dopustil protiprávního jednání, když tuto pravdu popíral, když na hlasatele pravdy učinil asi 60 křivých podání, když se snažil oklamat policejní vyšetřovatele, státní zástupce a soudce s cílem získat morální a majetkový prospěch. Jde o podvodné jednání. K naplnění skutkové podstaty podvodu bez jakýchkoli diskuzí došlo dvakrát u VS v Praze a jednou u ČAK a jistě také u vyšetřovatelů PČR v Přerově, Olomouci a v Brně. I nyní se žalobce pokoušel podvést soudce VS v Olomouci, když v Odvolání na str. 2 jsou bláboly o šíření difamujících tvrzení a používání podvrhů listin.
IV.
Podvrhy, nebo věrohodné kopie původních dokladů?
Ve spisu je založen šestnáctistránkový kádrový svazek JUDr. Jána Murčeka, který byl z jeho osobního spisu vybrán až po sametovém převratu – dříve k tomu nebyl důvod. Pokud Ján Murček sloužil v Přerově, byl jeho kádrový spis, (obdoba velkého fasciklu), uložen na Kádrovém odboru KS SNB v Ostravě. Když se Ján Murček koncem roku 1988 stal učitelem na "Důstojnické a praporčické škole SNB, Pohraniční stráže a Vojsk Ministerstva vnitra v Holešově," kde na "estébácké katedře" začal učit v předmětové skupině pořádkové služby (přilby, štíty, obušky), jeho fascikl putoval na IX. správu SNB do Prahy.
Za necelý rok došlo k listopadovým událostem. Po ustanovení nových vlád se federálním ministrem vnitra stal JUDr. Richard Sacher. Ten vydal rozkaz k prověrkám příslušníků SNB, chystaly se prověrkové a občanské komise. A nyní nastal zmatek, začala hra "Škatulata hejbejte se." Zkompromitovaní příslušníci byli dáni do jiných okresů, kde se stali ohromnými demokraty – do Vyškova tak přibyl a funkci náčelníka OS SNB obsadil mjr. JUDr. Jiří Antoš, který v Brně velel pořádkovým jednotkám a chtěl zabránit shromáždění demonstrantů. Dosavadní náčelník, estébák Zdeněk Fritéz, který měl ve Vyškově zajistit přípravu zločinu "NORBERT", šel s politrukem Stloukalem do Brna "šlapat chodník", a po prověrkách, až vše utichlo, Fritéz sloužil na kriminálce v Prostějově a Stloukal na OO VB v Brně – Komárově .... až do důchodu !!!
Rozmohla se i další hra – vykrádání osobních spisů a ničení kompromitujících zápisů tuší. Kádrové odbory byly totiž obsazeny estébáky, kteří to zařídili. I soudruh Murček, v zájmu své příští kariéry, toto potřeboval. Je otázkou, zda k vykradení jeho fasciklu došlo ještě na IX. Správě SNB v Praze, ale pravděpodobnější je, že fascikly všech "perspektivních" soudruhů, kamarádů soudruha mjr. Šiplocha, byly hned po převratu dovezeny do Holešova, kde si na likvidaci kompromitujících podkladů skutečně dali záležet.
Faktem je, že na jaře, v době prověrek na OS SNB v Přerově, se Murčekův kádrový svazeček objevil na policejní stanici a policista Antonín Hradil jej ukazoval civilistům, činných při těchto prověrkách. Prověrky na holešovské škole proběhly až v období letních prázdnin a Marie Hůlková, (Praha 7, Orfejovo nám. 12), nemálo se divila nad množstvím poloprázdných spisů a začernalých zápisů.
Ve výše zmíněném a ve spisu založeném šestnáctistránkovém Murčekově svazku je i komplexní služební hodnocení JUDr. Murčeka, kterým byl doporučen k zařazení do kádrových rezerv v nomenklatuře OV KSČ. Z tohoto listu vyjímám, cituji:
"S obsahem i závěry komplexního služebního hodnocení kpt. JUDr. Jána MURČEKA souhlasím a doporučuji ho k zařazení do kádrových rezerv OS SNB Přerov v nomenklatuře OV KSČ Přerov.
Dne 29. dubna 1983
Podepsán: Zástupce náčelníka OS SNB pro VB mjr. JUDr. Š i š k a František
Komplexní služební hodnocení jmenovaného a jeho zařazení do kádrových rezerv v nomenklatuře OV KSČ s c h v a l u j i .
Dne 16. května 1983
Podepsán: Náčelník okresní správy SNB Pplk. František Z E L A
Že se k návrhu kpt. JUDr. Murček na tomto listě dole nevyjádřil, bylo věci tehdejších nepořádků. Na tomto listě chybějící vyjádření nahrazuje už zmíněný a Murčekem podepsaný "Záznam o pohovoru" ze dne 15. ledna 1984. Návaznost těchto listin, z nichž jednu Murček podepsal, což přiznal, dokazuje jejich hodnověrnost. Věrohodné je též lékařské potvrzení ze dne 1.6.1983, na kterém je razítko a podpis skutečně existujícího lékaře, že ano? A co Kádrová charakteristika, podepsaná náčelníkem OS SNB pplk. Zelou? Když Loukota z této listiny u druhého jednání na KS v Brně dokazoval, že Ján Murček byl k policii přijat pro své kolaborantské smyšlení, jeho zmocněnec protestoval, že jde o velmi citlivé údaje, že je v soudní síni jeho klient zesměšňován a špiněn. Tvrzení o "citlivých údajích" se poté do nekonečna opakovala a jsou taktéž v předmětném Odvolání obsažena. V tomto případě ten "citlivý údaj" jen dokazuje věrohodnost této listiny.
Důkazem, že šestnáctistránkový svazek není podvrhem je fakt, že kriminálka z Prahy 7 požádala kriminálku ve Vyškově, aby výslechem Karla Höfera zjistila, kde, kdy a od koho získal část osobního spisu JUDr. Murčeka, zda jej nezískal na Policejním prezidiu, kde byl v březnu krátce zaměstnán. Po provedení žádaného byl nakonec spis z Prahy odeslán do Vyškova, což bylo sděleno dopisem ze dne 6.12.2001. Důkaz je veden pod č.j.: OR 7-95/KP-II-2001, na OŘ Policie Vyškov, SKP-II (OHK), kde je možno toto ověřit.
Závěr:
Tzv. "útočníci" žádných podvrhů a padělaných listin nepoužívají. Tuto nepravdu vyřkl zmocněnec žalobce na prvním jednání KS v Brně dne 15.2.2002, důkaz je v protokolu. Tato mystifikace, která je pomluvou, byla dost často opakována. V předmětném Odvolání je uvedena na str. 2 téměř uprostřed. Další důkaz nepravdivého tvrzení v Odvolání je uprostřed str. 3 – "Faximile je padělek". Pokud IMV v Ostravě tvrdí, že se toto hodnocení v nynějším Murčekově osobním spise nenachází, je to jen důkaz, že byl jeho osobní spis před prověrkami r. 1990 důkladně vytištěn. Pokud ředitel Šiploch už v r. 1997 tak moc dobře věděl, že toto hodnocení neexistuje, pak je na místě důvodné podezření, ba, je to víc jak pravděpodobné, že v tom čistění Murčekova spisu měl Šiploch prsty.
Pravdou tedy je, že žalobce, zastoupený svým mocněncem, se dopouští nepravdivých nařčení, osočení a pomluv vůči žalovanému, mystifikuje soud, dopouští se podvodného jednání s cílem zajistit si morální a finanční prospěch. Podle platných právních norem je možno pravdy o Murčekově minulosti jakkoliv a v jakémkoli rozsahu šířit, protože občané demokratického státu mají právo znát pravdu, mají právo vědět, jak "čestný", "charakterní" a "pravdomluvný" je tento "vedoucí pedagogického pracoviště", vychovávající naše nové strážce zákona.
V.
Trestní oznámení
Křivých trestních oznámení bylo podáno nejméně 55. Jen Vyškov jich řešil asi 35, což možno ověřit z databáze OO PČR Vyškov. Na Karla Höfera bylo podáno těch oznámení asi 13, na Živana Loukotu ji bylo přes dvacet. A byli opakovaně oznamováni političtí vězňové z Přerova, pan František Přeslička, pan František Cigánek, kpt. BIS Vladimír Hučín, z Olomouce pak Ing. Jaroslav Bezděk, dále byli trestně oznamováni: hlasatelka TV NOVA Renata Bernardi, olomoucký redaktor MF DNES Michal Šverdík, kroměřížský redaktor MF DNES Karel Toman, možná i redaktoři dalších tiskovin, u výslechu byla i senátorka Jitka Seidlová, atd., atd.
Z nejméně 55ti lživých oznámení se "ujalo" jen jedno. Trestuhodným podvodníkům naletěl mladičký státní zástupce z Přerova, s příznačným příjmením VOLEK. Na OS v Přerově byl protiprávně souzen Ing. Jaroslav Bezděk. Původně byl obviněn ze dvou trstných činů hlásání pravdy. První pomluvou měl být fakt, že Murček byl nomenklaturním kádrem, druhou pomluvou pak fakt, že Ján MURČEK spolupracoval s StB. Na základě hlubšího šetření se zjistilo, že Murček nomenklaturním kádrem byl, proto byl Bezděk obžalován a souzen pouze pro "trestný čin" hlásání pravdy, že Murček spolupracoval s StB. Na druhém líčení, dne 8. srpna 2002, Bezděkův právní zástupce JUDr. Milan Hulík, vyzval mladičkého VOLKA, aby si pořádně prostudoval Zákon o sboru národní bezpečnosti č. 40/1974 Sb., a poté zažádal o zrušení obžaloby, kterou sám vypracoval, což se později stalo.
Při odchodu z jednací síně došlo k trestnému činu zločinného spolčení – příslušníci OO PČR v Přerově byli dvojicí Murček-Alan zneužiti k protiprávnímu zadržení Ing. Lumíra Šimečka.
Za týden po incidentu, v době kulminující povodně na severu Čech, Svobodná Evropa (v pořadu Hlasy a ohlasy), odvysílala příspěvek JUDr. Hulíka. Z 16.8.2002 mám zvukový záznam tohoto znění:
Hlasatelka:
"8. srpna se konalo na Okresním soudě v Přerově hlavní líčení v trestní věci ing. Jaroslava Bezděka, bývalého politického vězně, příslušníka KANu, obviněného z trestního činu pomluvy. Jak měl čin spáchat i další podrobnosti, které ukazují na to, že totalitním praktikám není zdaleka konec, sdělí dr. Milan Hulík, mj. obhájce Vladimíra Hučína:
JUDr. Hulík:
V roce 2000 vyvěsil petici KPV a KAN za odvolání dr. Jána Murčeka, který za totalitního režimu byl náčelníkem OO VB v Přerově, současně vykonával řadu funkcí nomenklaturního rázu, mj. byl členem předsednictva okresního výboru strany, atd., atd. – a dožadoval se touto peticí jeho odvolání z funkce vedoucího jedné z kateder policejní školy v Holešově, kde dneska pan dr. Murček učí. Důvodem této žádosti pro jeho odvolání byla skutečnost, že v době totality spolupracoval s StB. V této petici nebylo uvedeno, že spolupracoval jako tajný spolupracovník, nýbrž obecně, že spolupracoval s StB. Nechci popisovat celý ten proces a důkazní řízení, které se zaměřuje na to, zda náčelník VB spolupracoval s náčelníkem StB, neboť to ponechávám soudu, ale u soudu se odehrála jedna situace, kterou považuji za důležitou a která se mi jeví absurdní.
Když po skončení odcházela veřejnost včetně mne a obžalovaného z jednací síně, tak jsme byli natáčeni skupinou příslušníků Policie ČR, jimž asistoval dotyčný, dr. Ján Murček. Byli natáčeni a jejich přítomnost při odchodu z jednací síně byla tímto dokumentována a byl zastaven známý antikomunista, ing. Arch. Lumír Šimečka, který byl oblečen v milicionářské blůze, dobové s příslušnými dobovými vyznamenáními. Tu blůzu měl již v jednací síni, na výzvu paní předsedkyně tuto svlékl, poté při odchodu, si ji zase oblékl a byl zadržen příslušníky tohoto týmu a byl vyzván, aby se legitimoval. Já jsem stál za ním, a byl jsem přímým svědkem: On vytáhl pas a prokázal se pasem. Načež mu bylo řečeno, že to nestačí a byl zadržen a byl odveden.
Jeho přátelé se shromáždili před policejní budovou, která je nedaleko soudu a dožadovali se vysvětlení, já jsem se nabídl jako obhájce. Asi za hodinu se dostavil ředitel zdejšího oddělení policie, který nám sdělil, že pan ing. Šimečka byl zadržen a obviněn z trestného činu výtržnictví a z přestupku, že se neprokázal na výzvu příslušníka Policie ČR.
Já to nebudu hodnotit důkazně, myslím si, že bude mít dost svědků, kteří byli kolem toho, aby toto obvinění mohli vyvrátit. Mně se jedná spíš o to, že u toho jeho zadržení a natáčení všech přítomných, asistoval právě dr. Ján Murček, který v této kauze vystupuje jako svědek a poškozený – a o kterém se vede důkazní řízení, že spolupracoval se státní bezpečností a že byl v minulosti významným okresním nomenklaturním kádrem.
Ta celá záležitost byla potom dokončena tím, že když jsme tam čekali před tou budovou soudu, ta asi za hodinu poté vyšel dr. Ján Murček z této budovy a z prostor, kde byl zadržen Ing. Arch. Šimečka. Samozřejmě, celá ta skutečnost se nemusí vytvářet nijak dramaticky, dejme tomu, že policie má právo kohokoliv zadržet a zajistit – samozřejmě je potom věcí důkazního řízení, nakolik takové obvinění se ukáže být pravdivým nebo nikoliv, ale právě přítomnost dr. Murčeka s jeho minulostí, totalitní, je alarmujícím jevem, který podle mého názoru by si zasloužil určitě větší popularizace, protože svědčí o nedobrých vazbách a kontaktech, které v tomto okrese existují.
Hlasatelka: "HOVOŘIL DOKTOR MILAN HULÍK".
Je prokazatelné z dopisu pracovníka pražské IMV, plk. Sládka, že protiprávní akci u vedoucího OO PČR, pana Crhy, objednal nikoli Murček, ale jeho právní zástupce, JUDr. Alan. Svědci však mohli dokázat, že 8.8.2002, Murček osobně instruoval policisty, jak mají postupovat proti protestujícímu Ing. Arch. Šimečkovi, a to i přesto, že Murček byl vyslechnut v dané trestní věci proti Ing. Bezděkovi jako svědek, (viz rozhovor JUDr. Hulíka). Zneužití policisté sepsali lživý protokol o sprostých výrocích, které Šimeček nevyslovil. Šimeček samozřejmě tu sprostotu nepodepsal. Věc bleskově řešilo místně nepříslušné OSZ v Šumperku.
Na základě vylhaných argumentů zneužitých policistů, aniž by byli vyslechnuti Loukotou a Hučínem navržení svědci, kterých bylo asi 13, byl Lumír Šimeček Okresním soudem v Šumperku, bez jednání soudu, trestním příkazem protiprávně odsouzen.
Odvolací soud se konal na KS v Brně, kde bylo shledáno, že hlavní důkaz policistů, jejich videozáznam, byl zvukově nepoužitelný. Trestných činů zneužití pravomoci a nadržování se dopustil pracovník 14. odd. IMV v Olomouci, pplk. Antonín Hradil, který Loukotovo trestní oznámení na JUDr. Murčeka a jím zneužité policisty smetl se stolu s výrokem, že ne Murček, ale JUDr. Alan, požádal o ochranu svého klienta (viz. příslušné protokoly).
Zde je na místě připomenout vyjádření Kárného žalobce ČAK, cituji: "Za nejdůležitější však pokládá odbor kárného žalobce skutečnost, že advokát nepodává žaloby a trestní oznámení za sebe, ale za svého klienta, Jána Murčeka. Advokát je dokonce povinen splnit přání svého klienta..." atd.
Faktem je, že za přípravu "zločinného spolčení" nebyl potrestán ani oznamovaný Murček, ani jeho prolhaný poskok, JUDr. ALAN.
Státní zástupce Volek si skutečně prostudoval dr. Hulíkem doporučený Zákon o Sboru národní bezpečnosti a sám navrhl zrušení obžaloby, kterou sám sepsal. V závěrečné řeči uvedl, že Ján Murček skutečně s StB spolupracoval, že skutečně podepsal Zprávu o pověsti Vladimíra Hučína, která byla zaslána Odboru vyšetřování StB v Ostravě. Byl čten osvobozující rozsudek, proti kterému se výše uvedené podvodníci neodvolali. Pravomocný rozsudek OS v Přerově je součástí spisu č.j.: 24 C 22/98.
VI.
Křivé žaloby na ochranu osobnosti
Za zveřejnění pravdy byly podány žaloby na:
a prostřednictvím článku v Novém Přerovsku ze dne 14.11.2003 bylo vyhrožováno, že bude asi podána žaloba i na Vladimíra Hučína.
VII.
Výsledky soudů prvního stupně a zfušovaný rozsudek VS v Praze
Je záhadou, z jakých podkladů, na jakém základě dne 11.2.2003 rozhodl VS v Praze pod sp. zn. 1 Co 86/2002-159 o tom, že se TV NOVA musí omluvit. Dne 15.5.2003 se totiž podvodník Murček před VS v Praze doznal k pravosti podpisu na listině, v níž se dne 15. ledna 1984 podepsal už v kolonce "kádrová rezerva" do nomenklaturního pořádku OV KSČ. Je nepochopitelné, proč VS v Praze svůj rozsudek ze dne 11. února 2003 nezrušil a k tomuto svinstvu v den Murčekova doznání přidal další svinstvo, rozsudek 1 Co 43/2003-110 ze dne 15. května 2003, jehož výrok II, zní:
Podvodník Murček, povzbuzen touto nespravedlivostí, podal žaloby na šéfa KPV Přerov p. Františka Přesličku a člena KPV Přerov, p. Františka Cigánka.
Než došlo k odvolacímu soudu byl křivý žalobce, JUDr. Ján Murček, zřejmě za všechny ty lži a podvody, povýšen do hodnosti plukovníka.(!!!)
Karel Höfer, Karla Čapka 336/111 – 682 01 Vyškov
Ve Vyškově dne 18. ledna 2005
Přílohy: Článek z MF DNES "Učitel donášel na disidenty", Rozsudek VS Olomouc č.j.: 1 Co 172/2003-287
•••
•••
ČESKÁ REPUBLIKA
Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Zavrtálka a soudců JUDr. Jaroslava Hikla a Judr. Heleny Krejčí v právní věci žalobce JUDr. Jana Murčeka, bytem Kostelec u Holešova, Roštění č. 155, zastoupeného JUDr. Věroslavem Alanem, advokátem se sídlem ve Vsetíně, Nad Zámkem 24, proti žalovanému Živanu Loukotovi, bytem Vyškov, Na Hraničkách 17, o ochranu osobnosti, k odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. 10. 2003, č.j. 24 C 22/98-215,
t a k t o :
I. Rozsudek krajského soudu se v napadené části, v odstavci IV. výroku, m ě n í takto:
Určuje se, že žalovaný tím, že dne 7.10.1997 rozšířil ve Střední policejní škole Ministerstva vnitra v Holešově písemnost ze dne 2.10.1997, neoprávněně zasáhl do práva žalobce na ochranu jeho osobnosti.
II. Ve zbývající napadané části, v odstavci II. a V. výroku, se rozsudek krajského soudu p o t v r z u j e.
III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 1.719, 70 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice, na účet Krajského soudu v Brně, částku 122,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Rozsudkem krajského soudu bylo rozhodnuto tak, že se zastavuje řízení v části týkající se omluvy a dále byla zamítnuta žaloba, aby bylo určeno, že tvrzení obsažená v písemnosti ze dne 2.10.1997 adresované ministru vnitra, že žalobce byl nomenklaturní kádr OV KSČ v Přerově, že byl přijat k SNB pro mimořádně kladný postoj k procesu tzv. normalizace a že zpracovával kádrové posudky pro StB, jsou nepravdivá, naopak bylo vyhověno žalobě, pokud se žalobce domáhal určení, že tvrzení obsažené ve výše uvedené písemnosti, že na základě posudku žalobce byl ve výkonu vazby příslušníky StB napaden a surově zbit Vladimír Hučín z Přerova, je nepravdivé. Dále byla zamítnuta žaloba, aby bylo určeno, že žalovaný tím, že dne 7.10.1997 rozšířil ve Střední policejní škole Ministerstva vnitra v Holešově výše uvedenou písemnost, neoprávněně zasáhl do práva žalobce na ochranu jeho osobnosti a dále žaloba, aby bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci částku 20.000,- Kč na náhradě nemajetkové újmy v penězích. Konečně pak bylo rozhodnuto tak, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku 1.719,70 Kč a České republice na účet Krajského soudu v Brně částku 122,- Kč.
Proti tomuto rozsudku, do jeho zamítavé části podal žalobce včas odvolání, jímž se domáhal jeho změny tak, aby jeho žalobě bylo zcela vyhověno a odvolání odůvodnil tím, že krajský soud učinil nesprávná skutková zjištění a nesprávně také věc posoudil po právní stránce. Namítal, že neměly být prováděny důkazy jeho služebním hodnocením, neboť jednak byly v rozporu s obecně závaznými právními předpisy a bez jeho souhlasu, pokud tento originál vůbec existoval. V každém případě však pravost těchto listin popřel. Zpráva o pověsti na Vladimíra Hučína ze den 4.1.1984 nemá nic společného s kádrovým posudkem a nebyla zpracována pro StB. Soud se nezabýval důkazy, které byly provedeny k jeho návrhu a některé jím navržené důkazy ani neprovedl.
Žalovaný navrhl potvrzení rozsudku soudu v napadené části jako věcně správného.
Vrchní soud přezkoumal rozsudek krajského soudu v napadené části, jakož i řízení, které mu předcházelo a dospěl k závěru, že odvolání je z části důvodné.
Podle ust. § 11 OZ fyzická osoba má právo na ochranu své osobnosti, zejména života a zdraví, občanské cti a lidské důstojnosti, jakož i soukromí, svého jména a projevů osobní povahy.
Podle ust. § 13 odst. 1 a 2 OZ fyzická osoba má právo se domáhat zejména, aby bylo upouštěno od neoprávněných zásahů do práva na ochranu její osobnosti, aby byly odstraněny následky těchto zásahů a aby jí bylo dáno přiměřené zadostiučinění.
Pokud by se nejevilo postačujícím zadostiučiněním podle odst. 1 zejména proto, že byla ve značné míře snížena důstojnost fyzické osoby nebo její vážnost ve společnosti, má fyzická osoba též právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích.
Jak vyplývá z obsahu spisu, spatřuje žalobce neoprávněný zásah žalovaného do svých osobnostních práv v tom, že dne 7.10.1997 předal v areálu Střední policejní školy Ministerstva vnitra v Holešově, kde žalobce zastává funkci vedoucího katedry, dvěma žákům této školy kopii otevřeného dopisu adresovaného ministru vnitra ze dne 2.10.1997 pobočkou Konfederace politických vězňů v Přerově, ve kterém se nepravdivě uvádí, že byl nomenklaturní kádr OV KSČ, byl k SNB přijat pro mimořádně kladný postoj k procesu tehdejší tzv. normalizace, že zpracovával kádrové posudky pro StB a na základě jeho kádrového posudku byl během vazby příslušníky StB napaden a surově zbit Vladimír Hučín z Přerova.
Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalovaný výše uvedeného dne skutečně předal dvěma studentům této školy tento otevřený dopis s tím, že by měli znát komunistickou minulost svých učitelů.
Vzhledem k tomu, že tato písemnost obsahovala čtyři výše uvedené zmíněné údaje o žalobci, z nichž každý nepochybně představoval zásah do osobnostních práv žalobce, když byl způsobilý zasáhnout do vážnosti a důstojnosti žalobce, pak tím, že žalovaný této otevřený dopis předal žákům školy a navíc dal otevřeně najevo, že jeho obsah považuje za pravdivý, zasáhl do osobnostních práv žalobce. Jde však o to, zda šlo o zásah neoprávněný, neboť jen v takovém případě by měl žalobce právo na satisfakci. Neoprávněný by byl jen tehdy, kdyby tyto údaje nebyly pravdivé. Vzhledem k tomu, že bylo již pravomocně rozhodnuto krajských soudem o tom, že je nepravdivý údaj, že na základě posudku žalobce byl ve výkonu vazby příslušníky StB napaden a surově zbit Vladimír Hučín z Přerova, když žalovaný se proti rozsudku krajského soudu neodvolal, takže tato část rozsudku nemohla být podrobena přezkumu odvolacím soudem, bylo úkolem odvolacího soudu posoudit správnost rozhodnutí krajského soudu týkající se zbývajících tří bodů, totiž že žalobce byl nomenklaturní kádr OV KSČ v Přerově, že byl přijat k SNB pro mimořádně kladný postoj k procesu tzv. normalizace a že zpracovával kádrové posudky pro StB.
V souvislosti s tím, že bylo rozhodnuto, že údaj o zbití Vladimíra Hučína na základě posudku žalobce je nepravdivý, rozhodl krajský soud nesprávně, pokud žalobu na určení, že žalovaný tím, že 7.10.1997 rozšířil ve Střední policejní škole Ministerstva vnitra v Holešově tento výše zmíněný dopis, neoprávněně zasáhl do práva žalobce na ochranu jeho osobnosti. Jestliže totiž tento dopis obsahoval byť jen tuto jedinou nepravdivou informaci, pak tím, že jej žalobce předal studentům, zasáhl neoprávněně do práva žalobce na ochranu jeho osobnosti. Jiný úsudek je nelogický, ostatně i sám krajský soud v odůvodnění rozsudku uvádí, že v tomto směru žalovaný neoprávněně zasáhl do práva žalobce na ochranu jeho osobnosti. Pokud tedy krajský soud, byť jen v tomto bodě, žalobě vyhověl, pak musel také vyhovět žalobě na výše uvedené určení o neoprávněném zásahu spočívajícím v šíření tohoto dopisu v této škole.
Vrchní soud proto v této části z tohoto důvodu rozsudek krajského soudu změnil ve smyslu ust. § 200 o.s.ř. tak, že žalobě vyhověl.
Krajský soud dospěl ke správnému závěru, že není možno vyhovět žalobě na určení, že není pravdivé tvrzení, že žalobce byl přijat k SNB pro mimořádně kladný postoj k procesu tzv. normalizace. Jak vyplývá z kádrové charakteristiky žalobce vypracované jeho nadřízeným, tehdy náčelníkem OS SNB pplk. Františkem Zelou, jehož pravost ve svém "vysvětlení" v řízení vedeném u Okresního soudu v Přerově, sp. zn. 5 T 192/2001 vlastně potvrdil (č.l. 11 spisu Okresního soudu v Přerově, sp. zn. 5 T 192/2001), vstoupil žalobce do KSČ v polovině roku 1967, kdy také nastoupil základní vojenskou službu a od 1.9.1969 nastoupil k SNB, k jeho chování v krizových letech 1968-69 nebyly žádné připomínky a jeho členský průkaz KSČ mu byl vyměněn, byl vybrán k dennímu studiu na vysoké škole SNB, zastával stranické funkce i v předsednictvu MěV KSČ, jako člen strany se politicky angažoval, je hodnocen jako uvědomělý a zásadový člen strany, který její politiku prosazuje a obhajuje. Soud v této souvislosti především zvážil, že žalobce nastoupil k SNB v době rozbíhající se tzv. normalizace, která započala na jaře roku 1969 a musel si být tedy vědom, že nastupuje k represivní složce státní moci, jejíž úkolem bylo mimo jiné prosazovat právě tuto normalizaci i formou donucení, takže bez takovéhoto nadprůměrného kladného postoje k normalizaci lze ztěží takovéto chování vysvětlit a bez takovéhoto postoje k normalizaci by ztěží žalobce učinil takovou kariéru jak ve straně, tak v zaměstnání, jakou učinil.
Správný je rovněž závěr krajského soudu o tom, že žalobce zpracovával kádrové posudky pro StB. Jak vyplývá z fotokopie "Zprávy o pověsti" ze dne 4.1.1984 vypracované na Vladimíra Hučína, která je součástí spisu, č.j. VB-3768/83 Policie v Přerově, a jejíž pravost žalobce nezpochybňoval, zaslal žalobce jím podepsanou písemnost takto nazvanou, kterou adresoval Odboru vyšetřování StB Krajské správy SNB v Ostravě, ve které o něm uvedl: "Politické dění sledoval, avšak jen pro svou orientaci, která směřovala k prozápadnímu způsobu života. Své pravé politické smýšlení nedával znát na veřejnosti, kde vystupoval velmi obezřetně a opatrnicky, aby neprozradil svou nenávist k dnešnímu zřízení. Svůj postoj ke zřízení jen předstíral." Tuto písemnost je nutno hodnotit nikoliv podle formálního názvu, ale podle skutečného obsahu. Z výše uvedeného vyplývá, že jde o kádrový posudek, který s běžnou zprávou o pověsti potřebnou pro účely běžného vyšetřování nemá nic společného. Je adresována Odboru vyšetřování StB, takže ani odvolací soud nemá žádné pochybnosti o tom, že údaj, že žalobce zpracovával kádrové posudky pro StB, není nepravdivý. Obrana žalobce spočívající v tom, že posudek pouze podepsal, nikoliv vypracoval, je nedůvodná, neboť pokud tuto zprávu podepsal, přejímá za ni odpovědnost, jako by ji sám vypracoval.
Rovněž rozhodnutí krajského soudu v tom směru, že není možno vyhovět žalobě o části týkající se nepravdivosti údaje, že žalobce byl nomenklaturní kádr OV KSČ v Přerově, je věcně správné. Pravdivost tohoto tvrzení dokládal žalovaný Komplexním hodnocením žalobce, které bylo schváleno mimo jiné i pplk. Františkem Zelou, náčelníkem Okresní správy SNB 16.5.1983, zápisem o pohovoru se žalobcem ze dne 15.1.1984 jím podepsaným a Komplexním služebním hodnocením podepsaným dne 10.11.1986 zástupcem náčelníka odboru VB kpt. JUDr. Červinkou ve fotokopiích. Jak vyplývá z Komplexního hodnocení ze dne 16.5.1983, bylo prováděno v souvislosti s návrhem na zařazení žalobce do kádrových rezerv v rámci OS SNB Přerov s tím, že bylo projednáno dne 29.3.1983 v příslušném stranickém orgánu, který s tím vyslovil souhlas. Souhlas s tímto zařazením do kádrových rezerv dle tohoto posudku vyslovil i zástupce náčelníka npor. Červinka dne 29.4.1983, zástupce náčelníka OS SNB mjr. JUDr. František Šiška a 16.5.1983 také náčelník Okresní správy SNB pplk. František Zela.
Ze záznamu o pohovoru se žalobcem 15.1.1984 vyplývá, že žalobce byl seznámen s tím, že je navrhován do kádrových rezerv na funkci náčelníka v rámci OS SNB Přerov v kádrovém pořádku OV KSČ a že s tímto zařazením souhlasil, souhlasil také s tím, že v případě potřeby bude ustanoven do funkce. Přitom, jak vyplývá z obsahu protokolu z jednání dne 1.10.2003, č.l. 201 spisu, krajský soud zjistil ze spisu Městského soudu v Praze, sp. zn. 37 C 119/2001, že žalobce při svém výslechu dne 15.5.2003 výslovně potvrdil pravost svého podpisu na této listině. Z fotokopie komplexního služebního hodnocení schváleného 10.11.1986 však navíc vyplývá, že toto komplexní hodnocení: "je prováděno za účelem zhodnocení splnění úkolů kádrů zařazených v kádrovém pořádku OV KSČ". Z tohoto hodnocení tedy vyplývá, že k tomuto datu byl již žalobce zařazen do kádrového pořádku OV KSČ. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že není ani příliš důležité, zda byl již žalobce schválen jako nomenklaturní kádr nebo ne, nejdůležitější je, že nomenklaturním kádrem chtěl být a se zařazením do kádrových rezerv souhlasil. I kdyby výše uvedený otevřený dopis, který ve své podstatě obsahuje kritiku chování žalobce v období normalizace, byl v tomto směru nepřesný tak, že žalobce nebyl nomenklaturní kádr OV KSČ, ale jen navržená kádrová rezerva, na věci to v podstatě nic nemění, pokud jde o správnost výše uvedené kritiky chování žalobce tímto otevřeným dopisem. V případě kritiky je především zapotřebí, aby tu byl dán základní pravdivý výchozí podklad ke kritice, který v tomto případě byl dán.
To, zda byl již nomenklaturní kádr, či jen navržená rezerva, má v podstatě stejnou míru dehonestujícího účinku a jen tato okolnost neoprávněnost zásahu žalovaného do osobnostních práv žalobce přivodit nemůže. Důkazy navrhované žalobcem k prokázání toho, že nebyl nomenklaturním kádrem byly proto nadbytečné.
Pokud se pak žalobce bránil tím, že úmyslně požádal o přeložení na policejní školu, aby se "vyhnul" zařazení na nomenklaturní funkci, pak k tomu je nutno uvést, že dle fotodokumentace záznamového listu požádal žalobce o trvalé přeložení na tuto školu až 14.1.1988 a žádost byla doporučena k datu 1.1.1989.
Vrchní soud tedy z těchto důvodů rozsudek krajského soudu v této napadené části jako věcně správný ve smyslu ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.
Stejně tak byl potvrzen i v části, ve které byla zamítnuta žaloba na zaplacení částky 20.000,- Kč náhrady nemajetkové újmy v penězích. I když žalovaný neoprávněně zasáhl do osobnostních práv žalobce, nebyla tím snížena důstojnost žalobce a jeho vážnost ve společnosti ve značné míře tak, aby se morální satisfakce nejevila postačující, neboť není dán jen jeden ze základních znaků, jeho šíře, tedy jakým způsobem byl nepravdivý údaj o bití Vladimíra Hučína na základě posudku žalobce žalovaným šířen. Otevřený dopis byl předán jen dvěma studentům. Přitom náhrada nemajetkové újmy v penězích dle § 13 odt. 2 OZ přichází v úvahu především tehdy, jde-li o šíření hromadnými sdělovacími prostředky.
K další obraně žalobce, že Vrchní soud v Praze, který rozhodoval o stejných otázkách, určil v rozsudku ze dne 15.5.2003, č.j. 1 Co 43/2003-110, že tvrzení, že žalobce byl nomenklaturní kádr OV KSČ v Přerově a že zpracovával kádrové posudky pro tehdejší SNB, není pravdivé, je nutno uvést, že tímto rozsudkem nebyl Vrchní a soud v Olomouci vázán a že názor Vrchního soudu v Praze o tom, že zpráva nebyla doručena orgánu StB a že zprávu o pověsti Vladimíra Hučína žalobce podepsal z titulu své funkce a tím jen splnil svou služební povinnost, nepovažuje Vrchní soud v Olomouci za správný, a pokud jde o údaj, že žalobce byl nomenklaturní kádr, pak se poukazuje na výše uvedené komplexní hodnocení schválené dne 10.11.1986, ze kterého Vrchní soud v Praze zjištění nečinil, nehledě na odlišné právní hodnocení celé této situace.
Žalobce dále vytýkal krajskému soudu, že výše uvedenými fotokopiemi týkajících se jeho služebních hodnocení neměl být prováděn důkaz. Tato námitka není správná. Žalobce v ničem neupřesnil, v čem měly být tyto doklady získány v rozporu se zákonem, pokud namítal, že obsahují jeho osobní údaje, pak tato okolnost sama o sobě nikterak nezabraňuje provést takovouto listinou důkaz. Vrchní soud neměl rovněž nejmenších pochybností o tom, že jde o fotokopie existujících originálních dokladů. Ztěží si lze představit, že by někdo takovéto doklady jako falzifikát vytvořil s ohledem na velké množství naprosto podrobných údajů z doby více než před dvaceti lety, přičemž tyto doklady jsou opatřeny i podpisy tehdejších funkcionářů, jsou sepsány na originálních tehdejších formulářích a jsou v nich používány formulace a termíny zcela typické pro tehdejší dobu. Je zcela nepředstavitelné, že by takovéto doklady mohly být dodatečně nyní vytvořeny a žalobce nepoukázal na žádnou konkrétní nesrovnalost, která by k tomuto závěru mohla vést.
Ostatně, jestliže je potvrzena správnost některých těchto dokladů, jako kádrové charakteristiky vypracované pplk. Zelou, popřípadě záznam o pohovoru se žalobcem z 15.1.1984, není důvod pochybovat ani o pravosti zbylých listin. Občanský soudní řád nevylučuje, aby byla učiněna skutková zjištění i z fotokopie, pokud není k dispozici originál písemnosti. V tomto případě s ohledem na výše uvedené skutečnosti nemá odvolací soud nejmenší pochybnosti o tom, že tyto fotokopie jsou věrnou kopií originálních listin, které byly pravé. Městský soud v Praze a Vrchní soud v Praze prováděly rovněž skutková zjištění z těchto listin, aniž měly jakékoliv pochybnosti o správnosti tohoto postupu.
Pokud pak dále namítal, že nebyly provedeny některé důkazy, které navrhl, nelze než připomenout, že u jednání krajského soudu dne 1.10.2003 po poučení ze strany soudu ve smyslu ust. § 219a a § 205a o.s.ř. uvedl žalobce, že žádné další návrhy na dokazování, než které byly provedeny, nemá.
Protože bylo rozhodnutí krajského soudu změněno, rozhodl znovu odvolací soud ve smyslu ust. § 224 odst. 2 o.s.ř. o náhradě nákladů řízení účastníků před soudem prvního stupně. Vzhledem k tomu, že měl žalovaný ve věci v převážné míře úspěch a žalobce byl naopak úspěšný jen v podstatě nepatrné části, musí žalobce ve smyslu ust. § 142 odst. 3 o.s.ř. zaplatit žalovanému jeho náklady prvostupňového řízením, které byly krajským soudem vyčísleny ve správné výši, ohledně níž se odkazuje na odůvodnění rozsudku krajského soudu.
Ze stejného důvodu musí také zaplatit ve smyslu ust. § 148 odst. 1 o.s.ř. státu náklady řízení, které vznikly vyplacením svědečného v částce 122,- Kč.
V odvolacím řízení měl převážně úspěch žalovaný, který se náhrady nákladů odvolacího řízení vzdal, vrchní soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na úhradu nákladů odvolacího řízení.
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku j e přípustné dovolání do té jeho části, kterou byl rozsudek krajského soudu změněn (§ 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.), do zbývající části, vyjma zamítnuté částky 20.000,- Kč, j e dovolání přípustné, jen pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 1 písm. c) o.s..ř.). Do té části rozsudku, kterou byl potvrzen rozsudek krajského soudu o zamítnutí žaloby na zaplacení žaloby na zaplacení částky 20.000,- Kč n e n í dovolání přípustné (§ 237 odst, 2 písm. a) o.s.ř.). Dovolání se podává do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.
V Olomouci dne 10. listopadu 2004
JUDr. Jan Zavrtálek, v.r., předseda senátu
Za správnost vyhotovení Petra Jahodová
•••
JOSKA
fórum otevřené angažovaným občanům