léčení nemocné Ústavy
•••
••• I •••
Jako bylo již napsáno, naše Ústava je těžce nemocná. Nejvážnějším příznakem této choroby je často vzpomínaná "imunita poslanců".
Vezme-li laskavý čtenář do rukou Ústavu ČR a najde článek 27. Ihned zjistí podvod, jak byla "imunita " vyrobena Je-li tedy známa vada, zjistíme najít lék - tedy navrhněme opravu.
Body 1. a 2. říkají, že "poslance nebo senátora nelze postihovat za hlasování a projevy, učiněné v parlamentu". Správně. Následující bod 3. ale říká, že "přestupky a trestné činy podléhají pouze disciplinární komisi komory, jejíž je poslanec nebo senátor členem". Zde bylo záměrně vypuštěno "místo činu" (učiněné v parlamentu), čímž se přestupky a trestné činny mohly páchat na celém území republiky. Dále řešení trestných činů může provádět "jakási" disciplinární komise, tedy spolupracovníci pachatelů! To je v rozporu s čl. 40. Listiny a čl.90 Ústavy, kde se říká: "jen soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy".
Proto navrhujeme změnit znění bodu 4. " trestné činy poslance nebo senátora podléhají pravomoci orgánům činných v trestním řízení. Každé zadržení poslance nebo senátora je třeba do 24 hodin oznámit předsedovi komory, jejíž je členem".
Dále bude záležitost řešena k tomu oprávněnými orgány - jako u všech občanů.
Pracovní vztahy poslanců nebo senátorů současné znění Ústavy opomíjejí. Avšak "moc soudní" je má! Platí - li pro moc soudní, proč by neměla platit i pro moc zákonodárnou a výkonnou? Lék - bod 5. by tudíž zněl :" Na pracovní vztahy, vyplývající z funkce poslance a senátora a jejich asistentů se vztahují ustanovení zákoníku práce ". (Podobné znění by mělo platit i pro členy vlády.) Tím se zákonodárci v souladu s Listinou srovnávají s občany - voliči a nestojí nad zákonem! Rovněž zákonodárci od tohoto okamžiku odpovídají za svou práci a za škody, které mohou buď z neznalosti nebo nedbalosti spáchat. Jako každý občan!
Příště se podíváme (a podivíme), jak si prodloužili své poslanecké "žití" a jakou si dali volnost pro zvyšování příjmů.
Hubert Rozmanitý, publicista
••• II •••
Iniciativa našich zákonodárců je neobyčejná a tvořivost bezmezná. Konkrétní případy - viz denní tisk. Ve volbách získá zákonodárce svůj mandát na dobu určitou. Ústava stanoví v čl. 25., kdy mandát končí. Má -li občan právo volit, měl by mít právo i odvolávat. A co, když nám - nedej bože - zákonodárce zavřou? Klídek, občane, stačí přece ty nejhorší věci do Ústavy nedat a je vystaráno. A taky nebylo dáno! Jak opět léčit? Dodat to, co organismu chybí. Tedy Ústavu doplnit! Za stávající body a-f doplňme:
g) odvoláním pro porušení volebního slibu. (Na vysvětlenou: bude-li např. zvolenec nezřízeně bumbat v práci, do práce nechodit nebo změní stranu, za kterou byl zvolen.)
h) dnem právní moci rozsudku, kterým byl poslanec nebo senátor odsouzen pro trestný čin.
Tedy politická turistika nebude, přetahování politiků do jiného tábora na lepší podmínky - nebude. Ale jak to bude s penězi?
V tomto případě nechceme hovořit o výši platů politiků, ale o způsobu, jak k nim dochází! Jejich podnikavost by bylo mnohdy možno nazvat "loupeží za bílého dne".
Jako např.: Sami sobě navrhnou zvýšení platu, když před tím, starostlivě, vysvětlili všem ostatním, rovněž jenom státním služebníkům, proč jim nelze v této době přidat. A když už i trochu přidat, proč podle jiných pravidel, než sobě.
Případů, kdy přichází k některým věcem způsobem, lidově zvaným "nákup za pět prstů", třeba byty, domy, pozemky - opět viz denní tisk. A co když už nenakupují oteckové, nakupují manželky nebo další rodinní příslušníci. Kde asi berou typy, co nakupovat? Toť otázka!
Naordinujme tedy lék a opravme čl. 22. Ústavy:
1. S funkcí poslance nebo senátora je neslučitelný výkon funkce prezidenta republiky, předsedy vlády, ministra, náměstka ministra, krajského hejtmana, zástupce státu v podnicích se státní účastí a další veřejné funkce, které stanoví zákon.
2. Poslanec nebo senátor nesmí vykonávat funkce nebo činnosti, při kterých by mohlo dojít ke střetu zájmů, zneužití funkce veřejného činitele, zneužití obchodních informací apod. Rovněž členové rodiny nesmí podnikat v oborech, kde by mohlo dojít ke střetu zájmů, vzniku korupce, zneužití informací apod.
Hubert Rozmanitý, publicista
••• III •••
Lid je zdrojem veškeré státní moci a vykonává ji prostřednictvím moci zákonodárné, výkonné a soudní. Státní moc slouží všem občanům - říká naše Ústava. Ústava je postavena tak, aby žádná moc neměla více práv než ostatní a tudíž nemohla diktovat. Každá z těchto mocí se skládá ze dvou částí, vzájemně se doplňujících a vyvažujících.
Moc zákonodárná sestává ze dvou komor: Poslanecké sněmovny a Senátu. Obě komory navrhují zákony, avšak každá z jiného pohledu : Poslanecká sněmovna z pohledu poměrného zastoupení , Senát z hlediska většinového systému. Spojka -a- spojující obě komory, říká, že jsou obě stejně důležité a mají stejnou platnost. Stejně, jako když řekneme, že rodinu tvoří otec a matka. Ani jeden z nich není víc než druhý. Když to v některé rodině neplatí, bývá to napováženou.
V předchozích článcích jsme viděli přímo chorobnou snahu poslanců, získat co nejvíce moci a vládnout. To platí i v tomto případě, neboť platí ustanovení, podle kterého může Poslanecká sněmovna přehlasovat senát v případě, že Senát nesouhlasí s návrhem Poslanecké sněmovny. Rovnost nocí je tímto bezohledně porušena a návrh znehodnocen, neboť postrádá i onen druhý pohled. Pokud toto občané nevědí, nelze se divit, že mezi lidmi převládá názor, že Senát je zbytečná instituce. Zrušením Senátu by však nastala diktatura Poslanecké sněmovny. Něco takového známe z nedávné minulosti!
Jestliže říkáme, že Ústavu je potřeba léčit - tedy navrhněme opravu. Ustanovení o přehlasování Senátu Poslaneckou sněmovnou nutno (§97 a 98 o jednacím řádu PS) zrušit a doplnit:
"V případě rozdílných názorů Poslanecké sněmovny a Senátu musí být navrhnuto takové řešení,které schválí obě komory. V případě nedohodnutí musí být návrh stažen a hledáno jiné vhodnější řešení."
Totéž platí i pro návrhy, podané mocí výkonnou. Podává - li vláda návrh, "jak" něco řešit, musí Parlament odsouhlasit, "zda" je to správné.
To nejtěžší zřejmě bude ono slovo "dohoda". Naše Poslanecká sněmovna si zvykla vládnout (nám) a nalézat výhody (pro sebe), že vzniká obava, že by to nemuselo nikdy nastat. Pro nás, občany, tedy musí začít platit: "Máš - li moc, tedy kontroluj a snaž se zajímat, co služebníci tebou najmutí činí". Neboť nezapomeňme na heslo zakladatele státu - T.G.M.: "nebát se a nekrást!"
Hubert Rozmanitý, publicista
••• IV •••
V předcházejících článcích jsme popsali, jak byly některé části Ústavy "upraveny", aby sloužily ku prospěchu pánům poslancům. Těm byla dána moc skoro absolutní. Do úplnosti už jen chybí zrušit Senát a posílit moc presidenta. Pak už budeme mít znovu předsedu strany a vlády a čestného (generálního) předsedu ÚV této strany. Má se vrátit zpět rok 1948?
Na závěr našeho hledání předkládám srovnání několika stávajících článků ústavy se zněním Listiny základních práv a svobod, včetně návrhu na opravu. Tyto návrhy nejsou výmyslem jednotlivce, byly probrány v kolektivu lidí, "stejné krevní skupiny". Odpovídají smyslu znění.
Porovnání několika článků ústavy s LZPS a návrh na jejich změnu:
Politický systém v současné době účast v soutěži o politickou moc umožňuje pouze politickým stranám. Neumožňuje účast lidu-tedy občanů. Přestože článek 2. odst. 2 a 4 to připouští. Byla současně porušena LZPS v čl. 1., čl. 2. odst. 3, čl. 3. odst. 1 a 3, čl. 4. odst. 3 a 4.
"Politický systém je založen na svobodném a demokratickém vzniku a volné soutěži politických stran, demokratických občanských společností nebo nezávislých občanů, respektujících demokratické principy a odmítajících násilí k prosazování svých zájmů."
Článek hovoří, že Ústava může být doplňována či měněna pouze ústavními zákony. Neříká však, kdo tyto návrhy má podávat.
Protože politické strany usilují o moc (pro sebe!), mohly by zákony měnit natolik, aby svou moc posílily na absolutní a nedemokratickou. Politické strany tedy nesmí návrhy na změny ústavy podávat! Návrhy mohou podávat tedy pouze občané (mající veškerou státní moc!), respektující základní demokratické principy a zákony, kteří svým předchozím chováním toto prokázali. Dále kolektivy a představitelé společností stejného charakteru, např. Akademie věd, rektoráty vysokých škol, ředitelství všeobecně vzdělávacích a odborných škol, vedení nemocnic, organizace politických vězňů apod. Podání návrhů musí být zveřejněno (nejlépe tiskem). Návrhy budou předány Ústavnímu soudu, ten po srovnání návrhů se zněním LZPS vypracuje změny a předá je Parlamentu. Protože půjde o návrhy LIDU, nesmí Parlament znění jakýmikoliv doplňky nijak upravovat, nebo měnit. Vůli LIDU pouze prohlásí zákonem. Takto si budou všichni občané rovni a nikdo nebude stát nad zákonem!
Odstavec 1. Ponechat
Odstavec 2. "Návrh doplnění nebo změn jednotlivých článků Ústavy může provádět pouze LID prostřednictvím veřejně vyjádřené vůle demokratických občanů nebo společností."
Následující body 2 a 3 stávajícího článku 9. ponechat a přečíslit na 3. a 4.
Specifikuje pouze moc zákonodárnou: tvoří ji Poslanecká sněmovna a Senát. Ve stávající Ústavě však rovnost obou komor není zajištěna, neboť § 97, odst. 3 zákona 90/95 o jednacím řádu PS umožňuje přehlasování Senátu!
Toto je v rozporu s LZPS čl. 1, 3 a 4. Současně je v rozporu s čl. 6. téže ústavy.
Doplnit bod 3.: "Obě komory mají stejnou pravomoc a souhlas musí být dosažen dohodou."
Slučitelnost funkce poslance nebo senátora musí být v souladu se slučitelností ostatních funkcí činitelů státní moci. Nesmí docházet ke střetu zájmů, vyvolávat možnosti utlačování nebo vzniku podezření z korupce. Současně nesmí být porušena možnost kontroly jednoho orgánu státní moci jiným orgánem státní moci.
Rozpor: čl. 82, odst. 3 ústavy, čl. 1 a 3 LZPS.
Odstavec 1. nahradit: "S funkcí poslance nebo senátora je neslučitelný výkon funkce prezidenta republiky, předsedy vlády, ministra, náměstka ministra, krajského hejtmana a další funkce, které stanoví zákon."
Odstavec 2. upravit ve smyslu znění odst. 1.
Stanoví zánik mandátu poslance a senátora. Není však dána možnost odvolání z důvodu přestupu do jiné politické strany, neplnění svého slibu při zvolení nebo pro spáchání trestného činu.
Rozpor:
Porušením slibu občanům (volebního slibu), byly porušeny články 3. odst. 1 a 3, čl. 4, odst. 3 a 4 - LZPS. Dále §7 zákona o ústavním soudu.
Článek doplnit za písmenem "f" body:
g) odvoláním
h) přechodem do jiného politického sdružení nebo vystoupením ze svého původního voleného sdružení.
i) dnem právní moci rozsudku, kterým byl poslanec nebo senátor odsouzen pro trestný čin.
Článek stanovuje "imunitu" poslanců a senátorů. Jednoznačně odhaluje způsob, jakým byla ona "imunita získána a jednoznačně dokazuje úmysl získat "imunitu ", tedy beztrestnost, až doživotně.
Rozpor:
Článek 27. v bodech 3 a další je v rozporu s ústavou, čl. 90., kde se hovoří: "Jen soud rozhoduje o vině a trestu". Totéž čl. 40 LZPS. Dále s čl. 1, čl. 3, odst. 1 a 3, čl. 4, odst. 3 a 4, Listiny ZPS. Rovněž není upraven pracovně-právní vztah poslanců a senátorů (v rozporu s mocí soudní - § 10 zákona o ústavním soudu!)!
Odstavec 3 změnit: Za drobné přestupky, spáchané na půdě PS nebo Senátu podléhá poslanec nebo senátor disciplinární komisi komory, jejíž je členem, pokud zákon nestanoví jinak.
Odstavec 4 změnit: Při spáchání trestného činu lze poslance nebo senátora zadržet a předat orgánům činným v trestním řízení. Zadržení je třeba ihned oznámit předsedovi komory, jíž je zadržený členem.
Odstavec 5 změnit: Na pracovně-právní vztahy poslance nebo senátora se vztahují ustanovení zákoníku práce.
Stanoví podmínky pro usnášení se a rozhodování moci zákonodárné. Tyto podmínky jsou v rozporu s podobnými podmínkami moci výkonné a soudní. Zatímco pro usnášení je třeba alespoň třetina poslanců, u vlády to je nadpoloviční většina a pro soudce platí dvě třetiny. To může vysvětlit obecně známou skutečnost, proč velmi mnoho zákonů musí být v krátké době novelizováno.
Rozpor:
Článek je v rozporu s čl. 79 Ústavy, dále s § 11 zákona o ústavním soudu. Rovněž je v rozporu s LZPS, články: čl. 1., čl. 3., odst. 1, a čl. 4., odst. 3 a 4.
1. Komory jsou způsobilé se usnášet za přítomnosti alespoň dvou třetin svých členů.
2. Ponechat
3. Ponechat
4. K přijetí ústavního zákona a ke schválení mezinárodní smlouvy podle čl. 10 Ústavy je třeba souhlasu třípětinové většiny všech poslanců a třípětinové většiny všech senátorů.
Týká se podávání zákonů. Současné znění je v rozporu s čl. 1, a čl. 3, odst. 1, a s čl. 4, odst. 3 a 4 LZPS.
1. Ponechat
2. Návrh zákona může podat skupina poslanců nebo senátorů, vláda nebo zastupitelstvo vyššího územního správního celku.
Článek nespadá do kontextu článků, odporujících znění LZPS. Je pouze administrativní, vyjadřuje vůli zákonem se v Senátu nezabývat. Pokud by však obě komory byly skutečně rovnoprávné a svou rovnoprávnost si uvědomovaly, měly by mít snahu zákon projednat. Což by znamenalo vyjádřit souhlas s navrženým zákonem. Vyjádřením souhlasu senát udává i svůj podíl odpovědnosti za zákon.
Volit presidenta smí dosud pouze Parlament, nikoliv občané. Současné znění článku odporuje čl. 2, odst. 1 a 3 Ústavy, dále čl. 1., čl. 2, odst. 3, čl. 3. odst. 1 a 3 a čl. 4. odst. 3 a 4 LZPS.
1. Presidenta republiky volí Parlament na společné schůzi obou komor z kandidátů, navržených politickými stranami, demokratickými občanskými sdruženími nebo přímou volbou občanů referendem.
2. Obdobně upravit i článek 58. Ústavy.
Právní odpovědnost prezidenta republiky dle bodu 2 a 3 není správná.
Prezident republiky je občan, který byl jinými občany do této funkce zvolen na dobu určitou - na dobu svého mandátu. Po dobu vykonávání své funkce však prezident o žádné občanské právo nepřišel, ani žádné právo nezískal. Po dobu své funkce v moci výkonné bude mít výhody člena této státní moci, nikoliv však nad rámec Práv občana dle LZPS.
Rozpor:
Současné znění je v rozporu s ústavou - čl. 2, odst. 3, a s LZPS, čl. 1, čl. 3, odst. 1, čl. 4, odst. 3 a 4.
1. Ponechat
2. Prezidenta lze stíhat pro trestný čin, spáchaný úmyslně. Trestní stíhání bude odloženo do doby ukončení funkce prezidenta republiky.
3. Ponechat znění bodu 2. stávající ústavy.
4. Stávající bod 3. zrušit.
Současné znění omezení činnosti pro členy vlády není v souladu jak se střety zájmu, ani s možností zkorumpovanosti.
Rozpor:
Článek je v rozporu s čl. 2, odst. 3 Ústavy, dále se zněním čl. 1, čl. 3, odst. 1, čl. 4, odst. 3 a 4 LZPS.
1. Výkon člena vlády nebo jeho náměstků je neslučitelný s výkonem funkce poslance nebo senátora, s jinou funkcí v zastupitelském orgánu územně-správního celku nebo jinou výdělečnou činností, s výjimkou činnosti vědecké, pedagogické nebo umělecké, pokud taková činnost není na újmu činnosti vládní a neumožňuje korupci.
Rovněž členové rodiny člena vlády nebo jeho náměstků nesmí mít placenou funkci, při jejímž vykonávání, by mohlo dojít ke střetu zájmů nebo korupci.
2. Na pracovní vztahy člena vlády a jeho náměstků se vztahují ustanovení zákoníku práce.
Vláda je jedním z orgánů státní moci. Jejich práva by měla proto být rovná, v souladu s LZPS, čl.1, čl. 3, odst. 1 a čl. 4, odst. 4.
1. Ponechat
2. K přijetí usnesení vlády je třeba dvoutřetinové většiny všech jejích členů.
Soudce je do funkce jmenován bez časového omezení. Soudce Ústavního soudu na dobu 10 let. Neomezená doba je v rozporu s čl. 84 Ústavy, dost. 1, dále s LZPS, čl. 3, odst. 1 a 3, a čl. 4, odst. 3 a 4.
1. Senátem navržený soudce je do funkce jmenován prezidentem republiky na dobu 10 let. Po uplynutí doby funkce může být soudce opětně jmenován do funkce na návrh Senátu.
••• V •••
Člověku se chce brečet, slyší-li v TV pana Kasala hovořit, jak se budou poslanci asi snažit omezit, nebo dokonce zrušit svoji imunitu. Má ale obavu, aby poslanci nebyli v budoucnosti trestáni třeba za projevy v Parlamentě. Bohužel je jasné, že páni poslanci ani neví, že za něco takového nemohou být trestáni již dnes, o budoucnosti nemluvě. O tuto imunitu však nejde!
Jde o beztrestnost za přestupky a spáchané trestné činy! Záměrnou úpravou ústavy při jejím tvoření v roce 1990 bylo dosaženo toho, že přestupky a trestné činy mohly být spáchány kdekoliv na celém území ČR. Vznikla totiž disciplinární komora, stvořená ze spolupracovníků, která rozhoduje, zda bude-či nebude kolega páchající přestupek nebo trestný čin ke stíhání vydán, či nevydán. A to dokonce doživotně! Přitom tvůrci takto dokonale upravené ústavy maličko přehlédli, že v téže ústavě, v článku 90. stojí:
"Jen soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy".
Co by asi říkal ředitel nějakého podniku, kdyby chtěl potrestat svého zaměstnance a kolektiv spolupracovníků viníka by mu sdělil, že to nejde, neboť oni ustanovili imunitní komisi a ta to nedovolí! Jak by asi koukal a co by jim řekl?
Proč tedy taková imunita nemůže a nesmí být? Protože odporuje Listině základních práv a svobod (LZPS), která říká: "všichni máme zaručena stejná práva, bez ohledu na postavení". My, prostí občané přece nemáme žádnou imunitu! Kde se vzala ta druhá? Ústava dále v čl. 2/3 říká, že "státní moc složí občanům!" Zná někdo dobu nebo zemi, kde mají sloužící větší práva, než jejich pánové?
Kdo nesmí navrhovat podobné zákony? Lidé, co usilují o moc a tvořili by zákony pro posílení vlastní moci. A jsou to právě politické strany, které již dlouho usilují o zvýšení své prestiže a moci a brání se každému náznaku okleštění této své moci. (Viz. projevy předsedů stran v Parlamentu, prezidenta aj.)
Kdo tedy smí takové zákony navrhovat? Pouze LID, tedy občané! Aby ale toto někdo nevzal doslova a nevznikla ani anarchie, ani groteska, jsou to "organizace neusilující o moc, respektující demokratické principy a odmítající násilí, jako prostředek k prosazování svých zájmů". Takovými mohou být např.: senáty vysokých škol, vědeckých institucí, Akademie věd, ředitelství výzkumných ústavů, nemocnic, bývalí političtí vězni apod. Tedy žádní hololebci, ochránci čistoty národní rasy, Sládkovi republikáni či jiné podobné straničky apod.
Návrhy, které by ty správné instituce zasílaly, by měly být zveřejněny v tisku a TV, aby se s nimi mohli seznámit všichni občané, tedy nejen ti, co mají internet či jiné elektronické spojovadlo. Sebrané a srovnané návrhy by nakonec dostal Ústavní soud, který jediný je dle Ústavy oprávněn k podobné činnosti. Návrhy by byly porovnány s LZPS, upraveny do formy zákona a předány Parlamentu k vyhlášení. Parlament by nesměl dodat ani opravit žádný návrh, neboť by se vyhlašovala vůle lidu, tedy složky nadřízené oněm sloužícím zákonodárcům!
Tak by mohly vzniknout zákony, které by platily pro všechny občany bez rozdílu postavení a konečně by nastal stav, kdy:
Nikdo nestojí nad zákonem, zákon stojí nade všemi!
•••
JOSKA
fórum otevřené angažovaným občanům