privatizace?
•••
•••
ČTK – Opletalova 57, 111 44 Praha 1
MF Dnes [email protected]
Právo [email protected]
k rukám premiéra p. Grosse
TV Nova, Kříženeckého náměstí 322/5, Praha 5
K napsání tohoto otevřeného dopisu jsem dospěl na základě odvysílání pořadu TV Nova ze dne 7. 12. 2004, Na vlastní oči, zabývající se tématem shora uvedeným a následně získanými informacemi z tisku ve věci trestního oznámení na prezidenta republiky a skutečností, že proti Tatře Kopřivnice zahájil správní řízení PÚ a zásahu cizinecké policie, která odhalila černé zaměstnance ve jmenovaném podniku. Z důvodu objektivity je nezbytné celou věc popsat od počátku, tj. od samotné privatizace, kde jedním z autorů byl ekonom p. V. Klaus za spoluúčasti p. Ježka a dalších. Podnik Tatra Kopřivnice (Ta.Ko.) vstupovala do privatizace s oceněním cca 6 miliard Kčs, pokud mě paměť neklame.
Již v prvních létech po privatizaci Tatra Kopřivnice byla pod pečlivou kontrolou drobného akcionáře a občana Ivana Telaříka, invalidního důchodce, dříve zaměstnance Tatry Kopřivnice. Ten již v minulosti podal trestní oznámení ve věci Tatry Kopřivnice, ale ta vždy byla odložena. Rovněž vždy objektivně a průkazně i v minulosti poukazoval Ivan Telařík v médiích – MF Dnes i jiných na likvidaci Tatry Kopřivnice a její úpadek a celou věc několikrát postoupil k řešení parlamentu ČR, ústavním činitelům, min. ing. Dlouhému a dalším.
Státní org., které v minulosti do věci měly a mohly zasáhnout, tak neučinily a jejich aktivita se projevila až před převodem Tatry Kopřivnice dnešním tzv. strategickému partnerovi, a ta spočívala v tom, že podnik byl oddlužen nákladem jednotek miliard Kč a za cenu 1,2 miliardy prodán.
Chybná rozhodnutí napadal a dokazoval akcionář a občan, který využíval akcionářských práv a občanských povinností, tak, jak k tomu vyzýval ekonom Václav Klaus a skupina tvůrců privatizace. Aby jako akcionář zabránil likvidaci majetku a hodnot, na kterých má akcionářský podíl, který ho chtěl chovat a rozmnožovat nemohl a nesměl jednat jinak, a to proto, že jako akcionář měl nejen právo, ale i povinnost se o majetek a.s. starat.
V pozdější době p. Zeman, ekonom a státník, prohlašoval, že privatizace je podvodem století a svůj výrok dokazoval stavem po privatizaci a katastrofálním propadem.
Ekonom ing. V. Klaus vyzýval akcionáře k využívání všech práv, účasti na valných hromadách s cílem získat co nejvíce informací a působit tak na společnosti tak, aby byly řízeny efektivně a spěly k zisku. Opak je pravdou – většinou spěly ke krachu i když akcionář jednal podle zákona a měl pravdu. Na něj se nikdo neohlížel a na valné hromadě se na něj pohlíželo jako na nepříjemnou zátěž stěžující práci vedení a.s. k její postupné likvidaci.
Nynější prezident, bývalý ekonom, tentýž V. Klaus, ústy svého mluvčího věc v Tatře Kopřivnice hodnotí jako nekalou hru a drobní akcionáři jsou zde v roli vyděračů.
Porovnání těchto výroků s přihlédnutím k výrokům p. Zemana a za přispění ekonomického ohodnocení – do privatizace vstupuje Ta.Ko. s oceněním 6 miliard Kčs + oddlužení podniku státem ve výši jednotek miliard Kč a následný prodej za cenu cca 1,2 miliardy Kč. Nelze než plně souhlasit s akcionářem Ivanem Telaříkem a maximálně ho podpořit v jeho správném jednání, kdy od počátku prokazuje chybné jednání orgánu státu i společnosti.
Oprávněnost i správnost jednání akcionáře lze spatřit v následujícím – obdobný scénář likvidace je patrný u: Vagónka Studénka, Tatra Kopřivnice, aero Vodochody.
Pokud stát má zájem a snahu vůbec něco udělat, je nezbytné obdobné jednání a zásah, jaký byl proveden v Aeru Vodochody.
Při vybírání strategického partnera tento sliboval:
Ovšem nic takového se nestalo, podnik je rozprodáván a cíleně likvidován. Důkaz je velice jednoduchý - chcete-li zlikvidovat podnik v horizontu několika let, tak odstraníte některé jeho části, odstraníte vývojové dílny a konstrukce. Bez dalších reprodukčních schopností uhyne každý organizmus, a to jak biologický, technický a technologický, ale i jiný, co se zde v tomto případě úspěšně realizuje. Ekonom, jeden z autorů privatizace, a politik V. Klaus vyzýval občany, aby si nedali vzít svá práva, možnosti svobodné volby a vyjadřovat se ke všemu včetně spolurozhodování, jak ve firmách a společnostech a ve věcech státních a veřejných, které nabyli po roce 1989.
Svobodná vůle a možnost se vyjadřovat k věcem uvedeným je sice deklarována a zabezpečená, ale nikdo ze zaměstnanců Tatry Kopřivnice ji nevyužije – nechce přijít o zaměstnání, a proto nemůže žádný z nich dát veřejný souhlas k tomu, s čím souhlasí a jednání Ivana Telaříka schvalovat veřejně. Zaměstnanci Tatry Kopřivnice jsou vazaly strachu ze ztráty zaměstnání. Pokud by se zjistilo, že zaměstnanec veřejně souhlasí a vyjadřuje podporu tomu, co Ivan Telařík ve sdělovacích prostředcích publikoval a publikuje, byl by s největší pravděpodobností propuštěn. Jejich mzda je ve své podstatě mzdou strachu a oni nemohou nic dělat, neboť jsou strachem a nejistotou ze ztráty zaměstnání zcela ovládáni.
Zde může a musí zasáhnout stát, a to podobným způsobem, jak v Aeru Vodochody, a to proto, že tzv. strategický partner byl vybrán na základě slibů, které nesplnil a neplní, a to je důvod k zásahu pro udržení strategického podniku s významem jak pro lesní a vodní hospodářství, armádu, síly rychlé reakce, a to proto, že jde o podnik vyrábějící nezastupitelné výrobky ve své kategorii s velkou průchodností terénem, výdrží, spolehlivostí, tonáží a využitím možností nejrůznějších nadstaveb pro veškeré možné použití, jak v civilní, tak i vojenské či speciální sféře činností.
Přihlédneme-li k posledním informacím v tisku Region, 4. 1. 2005, str. 3, čl. Akcionáři Tatry trvají na žalobě, zjistíme fakta:
Proto je nezbytně nutný vstup premiéra a zásah takového charakteru jako byl v Aeru Vodochody, a to velmi rychlý, razantní a důsledný, aby se zabránilo převodu výroby na Slovensko, čímž by byly ztraceny veškeré finance – oddlužení v řádu jednotek miliard – vytažené z kapes daňových poplatníků. Ve své podstatě by šlo o to, že privatizovaný podnik oceněný na cca 6 miliard + oddlužení v řádu jednotek miliard, se prodá za cca 1,2 miliardy Kč.
Alarmující je stav, že občan musí pro ochranu práv a majetku podat trestní oznámení na prezidenta republiky. Zde je patrná arogance moci státních úředníků a vládních činitelů. Ale i zde je třeba říci
Panu tiskovému mluvčímu prezidenta vzkazuji – Ivan Telařík se nemusí zviditelňovat proto, že v předmětné věci se angažuje už 15 let, to je dostatečně dlouhá doba, aby jej lidé znali.
Pokud se tzv. strategický partner chová jako zloděj a podvodník, je nezbytně nutný zásah státu z důvodu ochrany majetku vylákaného přísliby, které nebyly naplněny a tudíž jde o podvodné jednání od samého počátku.
Na základě shora uvedeného Vás, v záhlaví jmenované, vyzývám a Vás, pane premiére zvlášť, abyste se stavem Tatry Kopřivnice zabývali a napomohli tak odstranit chyby v minulosti provedené v tomto strategickém podniku a zpětně podnik převzal stát a nastolil řádný způsob hospodaření a řízení podniku.
Já nejsem zaměstnancem Tatry Kopřivnice, a.s., ale píšu proto, že zaměstnancům to strach ze ztráty zaměstnání nedovolí a navíc se zde jedná o záchranu podniku "rodinného stříbra".
Myslím to opravdu upřímně i já
Ing. Jan Macháček, Štramberská 1138, 742 21 Kopřivnice
V Kopřivnici 9. 1. 2005
•••
•••
Vážený pane Šinágl,
neodpustím si stručný komentář:
- k projevu našeho prezidenta jen to, že je mi styndo a že si v Americe a ve světě musí nutně myslet, že jsme asi národ kreténů.
- k odložení trestního oznámení na hlavu státu, že jde o klasický postup vyřizování "nevhodného" trestního oznámení, jak to znám ze své praxe. Bez reálného prošetření a jakéhokoli odůvodnění se prostě věc odloží. Pohrdání občanem a bezprecedentní nerespektování již tak špatného trestního řádu, jako základního zákona, který postup orgánů činných v trestním řízení upravuje, je bohužel obvyklou praxí.
Mohl bych sepsat dle své praxe metodiku, jak mnoha různými způsoby z moci úřední neprošetřit sebeevidentnější trestnou činnost. Jak se např. zde policejní orgán postavil k povinnosti dané trestním řádem: "Orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí."? A takových je tam samozřejmě více.
Policie, která často již zcela nepokrytě kryje oznámenou trestnou činnost, je pro mne jen zločineckou organizací a národním škůdcem, a to společně se státním zastupitelstvím.
Kromě toho jsou oznamovatelé takovýchto nevhodných trestních oznámení rychle označeni jako notoričtí a otravní stěžovatelé, na jejichž oznámení se propříště odkládají "z principu". Stěžovatelé se snadno stanou i cílem účelových represí, já jsem byl například trestně stíhán pro pomluvu (Trestní stíhání bylo ale zastaveno, aby se neprokázalo, že jsem uvedl pravdu).
Mezery z zákonech jsou cíleně zneužívány proti základním právům občanů. Jak by v té Americe nahlíželi na policii, která otevřeně a beztrestně porušuje základní zákony a práva občanů. To není tím, že 15 let je na vybudování demokracie málo, je to tím, že demokracii od počátku budujeme špatně.
I když bude stížnost proti odložení trestního oznámení státním zástupcem zamítnuta sebenesmyslnějším způsobem, nebude již opravný prostředek možný (další stížnost není přípustná), jak jsem ověřil až u ústavního soudu. Přesto se stále domnívám, že tento stav je v rozporu s ústavou. Přezkoumání nezávislým soudem by mělo být možné stejně jako u uložené pokuty aby člověk nebyl odkázán na "nezávislou" svévoli nikomu neodpovědných a nekontrolovatelných policistů a státních zástupců, oddaných svým chlebodárcům.
s pozdravem
Ing. Stanislav Hlubocký, Kolín
•••
•••
Jak se privatizovalo...Pan Telařík mi hovoří z duše: Mezi jmenované podniky lze ještě zařadit ČKD, jejíž větší část byla rozkradena a přivedena na buben, Škodu Plzeň, kterou ochromil... 1995 jsem nastoupil do ČKD Kompresory. Povedlo se nám ve zkušební lhůtě s erudovaným kolegou přesvědčit o zakázce pro nás (na tělesa plynovodních turbín) významného zahraničního partnera.
Namísto prémií jsem za takový kousek dostal okamžitý vyhazov ve zkušební lhůtě od tehdy náměstka ředitele, jakéhosi soudruha Pitoňáka (když i po letech mezi techniky a inženýry vyslovím toto jméno, reagují slovy o vlastních zkušenostech, o tom, jaké to bylo hovado... Byl to mstivý zupák, to je fakt). Protože jsem si získal určitý kredit u spolupracovníků, jejichž kolektivní intervence u ředitele nepomohla, domluvil jsem si místo tehdy v jiné (projekčně exportní) filiálce ČKD. V den nástupu se dal slyšet ředitel, že je zákaz přijmout moji osobu do zaměstnání v celém koncernu ČKD.(????!!!!)... Hledal jsem léta marně práci podobně jak dnes Vl. Hučín.
Po roku 1989 jsem do rozpadu ČSFR pracoval na ministerstvu federálním zahraničního obchodu, kde jsem byl svědkem ledačehos. Zamini (MZV) bylo tomuto ministerstvu blízké náplní práce a posláním. Na Zamini přinesli z Moskvy pracovníci v 1990 varování, že Moskva chce sabotovat československé hospodářství, přivést zemi do bídy, aby byly provokovány levicové nálady a udržena sovětská(ruská) nadvláda tak dlouho jak je to jen možné, jakkoliv směřuje Česko do západních struktur....Pan (soudruh) Dienstbier ovšemže zakázal takovou věc zveřejnit. Není zničení Tatry Kopřivnice, Vagónky Studenka, ČKD a dalších podniků jen naplněním tohoto cíle? Nemají moc v rukou všude bolševici?
Pokud by bylo prokázáno něco, co se mezi "zasvěcenými" tak jak tak ví - tedy že rozkradení ekonomiky a zničení podniků bylo konáno ve spolupráci s cizí mocností, pak už by tu byl precedent pro obvinění prezidenta z vlastizrady - to je jediný paragraf, kde se nevztahuje na prezidenta imunita.
Jsou lidé, co si onen incident ČKD Kompresory a soudruha Pitoňáka pamatují. Šlo nakonec tehdy o chleba všem, a každá zakázka byla chleba). Došlo-li by na nějaký soud (proti Dlouhému a podobným), klidně vystoupím jako svědek, vyvstane-li taková situace (myslím tím hospodářské škody a rozhodně na podporu tatrováků.)
V 70. a ještě 80. letech byla generálním tajemníkem TIR v Ženevě osobnost, ke které jsem měl otevřenu cestu přes krajany, ten tajemník měl za ženu paní z vynikající tradiční historické české podnikatelské rodiny.Tehdy se rozhodoval TIR o tom, které náklaďáky pro mezinárodní kamionovou dopravu budou uvažovány pro TIR jako celosvětově užívané TIRem s celosvětovým servisem. Vyhrála Volvo-Scania, nicméně byla šance a přál jsem si sehnat veškeré normy a požadavky a informace, které jsem měl z "první ruky" a zprostředkovat je Tatře, pokusit se vytvořit prostředí (hlavně investiční), které by podpořilo Tatru k náročným inovačním krokům (dokud měla ještě zkušené vývojáře!) a dostat Tatry mj. i na pozici dalších vozů TIRu např. MANů atp. Jistěže se šéfy jsem za takové téma měl jen peklo (totiž v době mé přítomnosti to byly osoby z okolí Dlouhého, kteří se jimi stali, čímž pro mne půda tam byla velice nestabilní).
Do Tatry byli implantováni pak Dlouhým US manažeři Iacoca a Lee. Psaly o nich knihy jako o legendách US průmyslu... A ti zavedli Tatru na buben. Zásadně každý investor zkoumá při výběru managerů tzv. "bezpečnost", to znamená, zda nemají vztah ke konkurenci. Tito měli, byli zainteresováni na likvidaci Tatry ve prospěch amerických výrobců (hlavně v Číně, bohatších arabských zemích ... k nevíře, jak promrhán byl prezentační potenciál do světa u vozů, které vyhrávaly párkrát prestižní Rallye Dakar!), ti byli jejich chlebodárci dlouho, vztah tam byl finanční, konkurence konkurenta likviduje, pokud jí to ovšem někdo dovolí! A Dlouhý i Klaus jí k tomu udělali půdu. Mými změnivšími se k horšímu šéfy však něco takového jako určování "bezpečnosti" managementu bylo naprosto nepochopitelným, ti se snažili jen papouškovat Klause a dělat vše zadost Klausovi...
Zadost musí být učiněno spravedlnosti, jde mi jen o informování lidí o důležitých věcech, které jim byly a jsou zamlčovány.
Ostrůvky toho dobrého se musí v moři světového zla pospojovat, posílit se navzájem a pak ovlivňovat každý své prostředí - to je v první řadě nutnost vytvoření systému toku, informací pravdivých, proti dezinformaci. Boj proti rafinovanému zlu lze vést jen spojením všeho moudrého, ne izolovaně. Komunismus není záležitostí lokální, ale globální. Spojení dobra globálního je teprve řešením.
Ministerstvo zahraničního obchodu spolkl do svého veleministerstva obchodu a průmyslu Vladimír Dlouhý a bral zpátky i exempláře, kteří museli odejít v průběhu 1991 z lustračních důvodů. Zatímco Klaus je formát obyčejného zakrslého zakomplexovaného arogantního úředníčka, Dlouhého lze charakterizovat jako prolhaného gaunera.
•••
JOSKA
Fórum otevřené angažovaným občanům