•••
Pane řediteli,
dovoluji si Vás touto cestou oslovit. Žádám Vás, jménem Petičního výboru na podporu veřejného soudu s panem Vladimírem Hučínem, čestného občana města Přerova a nositele jeho nejvyššího vyznamenání – Medaile Jana Ámose Komenského, aby jste se mocí svého Úřadu a Vaší odpovědností zasadil o to, aby se nastávající neveřejný soud, ve dnech 16 - 19.května 2005 u OS Přerov, konal za účasti veřejnosti.
Připomínám, že je všeobecně známým faktem, že jste se i Vy výrazně podílel na propuštění pana Vladimíra Hučína z BIS a na jeho následném zatčení a vazebním vyšetřování. Jste podepsán na rozkazu, který přikazuje, aby pan Hučín okamžitě identifikoval své zdroje, které působily v prostředí levicového extremismu. V podstatě jste tímto Vaším rozkazem posílil levicový extremismus a podpořil jeho propojení na Parlamentní stranu KSČM! Podpořil jste tím velmi podstatně zájmy ČSSD a jejího bezpečnostního aparátu pod vedením Stanislava Grosse. Též je o Vás známo, že jste se výrazně zasazoval, aby komunističtí zločinci typu pplk. Jána Murčeka nebyli ohroženi ve svých pozicích a také o to, aby teroristické útoky v Přerově nebyly objasněny.
Na prorůstání postkomunistických struktur do bezpečnostních složek země a do správy státu varuje a stále upozorňuje pan Vladimír Hučín, již dlouhé roky. Do dnešního dne mu nebylo nic s konečnou platností dokázáno, naopak je ze všech nesmyslných, vykonstruovaných a účelových obvinění postupně osvobozován. Dnešní situace a stav ve státě mu dává plně za pravdu.
V minulých neveřejných soudech se projednávaly takřka výlučně věci týkající se a související bezprostředně s činnosti ČSSD a KSČM, Parlamentní strany, jejíž ideologie je ze zákona 198/sb. 1993 zločinná. Soud by proto měl být celý veřejný, či jeho podstatná část. Fakt, že soud musí být neveřejný z důvodů ohrožení bezpečnosti země nemůže natrvalo obstát – právě z důvodu zajištění bezpečnosti země musí být veřejný. Odhalí veřejnosti činnost některých pracovníků Vaší organizace, kteří prokazatelně porušovali, či porušují zákony a zneužívají svého postavení pro zájmy ČSSD, KSČM, či osobní cíle. Bohužel se to týká i Vás.
Jako veřejný a odpovědný činitel máte možnost podpořením konání soudu za účasti veřejnosti pomoci obnovit důvěru občanů k Vaší organizaci, podpořit její funkčnost ve skutečném zájmu státu a jeho občanů a z části tak odčinit i Vaše nezákonná jednání a pochybení v minulosti.
Tzv. "utajované skutečnosti" jsou z velké části veřejnosti známé a přístupné na Internetu. Veřejnost má právo se o těchto protizákonných a protiústavních činnostech u BIS dozvědět plnou pravdu – v jejím zájmu a v zájmu budoucnosti země.
Dokumenty, které budou u soudu panem Hučínem předloženy budou nevyvratitelné, pokud bude soud spravedlivý a nezávislý – tedy veřejný! Měl by jste zvážit Vaše okamžité odstoupení z funkce ředitele BIS a alespoň touto formou částečně odčinil Vaše jednání a konání neslučitelné z Vaším postavením a odpovědností, kterou máte vůči zemi a všem jejím občanům. Ponechám na Vás projevení účinné lítosti, na který trestní řád pamatuje, jako polehčující okolnost pro pachatele.
V úctě k Vaší vysoké, nezástupné a neodejmutelné odpovědnosti
Jan Šinágl v.r., předseda Petičního výboru, v Žebráku dne 15.května 2005
P.S.
"V liberální společnosti jsou hrdinové bezcenní, i když právě oni vytvářejí domov. Pokud morálka nemá cenu, nemají cenu ani hrdinové. Takový člověk, který je ochoten se obětovat pro druhé, bude přece lepším státním úředníkem, lepším politikem, lepším pracovníkem ve zdravotnictví než ten, který to dělá jen pro peníze. Většina lidí hrdiny nerada vidí, připomínají jim jejich utilitaristické zbabělství. Proto také nechápou Mašíny a Hučína. Co kdyby třeba tito poctiví a obětaví lidé pracovali ve státních orgánech? Jak by se potom realizovala korupce a mafiánství? To přece nelze připustit!"
Citát z knihy Vlastimila Podrackého "Návrat k domovu" - návrat k rodině, k občanské společnosti, k obci, k národu a ke státu. Votobia s.r.o. 2004
•••
•••
BEZPEČNOSTNÍ INFORMAČNÍ SLUŽBA, Jiří Lang, ředitel
Vážený pan Jan Šinágl, předseda Petičního výboru
několik dnů jsem zvažoval, zda má vůbec smysl na Váš otevřený dopis odpovídat. Nicméně, kdo mlčí souhlasí, a já bych Vám přece jen rád řekl pár slov.
Nemám problém pochopit, že černobílé vidění umožňuje vždy jen jednostranný pohled. Kdykoliv se s ním setkám, vždy mě ale znepokojují lehkost vyřčení a razance obsahu, které jej provázejí. A tak se ani tentokrát, v případě Vašeho otevřeného dopisu, nemohu ubránit reminiscenci na demagogii, s jejíž pomocí komunistická moc cejchovala své odpůrce.
Nevím, pane Šinágle, zda si uvědomujete váhu obvinění, která vznášíte k mé osobě, nevím, zda jste schopen rozpoznat kvalitu "argumentů", o které svůj soud opíráte. Pokud ano, používáte stejnou metodu, jakou používaly lživé, hlásné trouby komunistických propagandistů. Pokud ne, je to ještě horší.
V úctě k Vašemu svrchovanému právu veřejně vyslovit vlastní názor, ale s odporem ke lži, pomluvám a demagogii
Jiří Lang v.r., v Praze 18. 5. 2005
•••
Vytáčivá odpověď ředitele BIS Jiřího Langa je celkem logická reakce na to, co bylo řečeno a prokázáno v soudní síni. Ředitel BIS Lang musel zde na své kůži pocítit, že zlo se v mnoha případech obrací proti tomu, kdo jej vyprodukoval, nebo se na něm podílel.
Při pohledu na tohoto tragikomického svědka, který se mimo jiné nemalou měrou podílel na mém odstranění z BIS, následném zatčení a uvěznění, jsem se já i přítomní důvěrnici chvílemi domnívali, že mají před sebou osobu, kterou je nutno spíše politovat. Zde se však jedná o ředitele instituce odpovědné za bezpečnost ČR a to je zavazující a především varující (!!!).
Ředitel BIS Jiří Lang není žádným utajeným svědkem a také o ničem utajovaném nehovořil, většinou si ani "nemohl" vzpomenout a tak jak to popsali důvěrníci, působil dojmem člověka s roztroušenou sklerózou. Svědek obžaloby Jiří Lang má ale bohužel jednu velkou výhodu a tou je, že soud se koná s vyloučením veřejnosti a tak občané - daňoví poplatníci si proto nemohou udělat vlastní názor na tohoto svědka a na další svědky obžaloby.
Vše je státem účelově chráněno s tím, že se jedná o tak zvané utajované skutečnosti a pod. Velmi mne mrzí, že tak těžce životem zkoušená a statečná žena, jakou je Zdena Mašínová musí jako můj důvěrník na vlastní oči vidět, kam jsme se po listopadu 1989 vlastně dostali!
Vladimír Hučín, Přerov, 21.květen 2005
•••
děkuji Vám za Váš dopis ze dne 18.května 2005. Neočekával jsem, že mi elektronickou formou odpoví ředitel takovéto významné a důležité organizace jakou Vy máte stále tu čest řídit, byť jsem předsedou PV. Vše podstatné o Vás již bylo řečeno. Ke slovům Vašeho bývalého zaměstnance pana Vladimíra Hučína, týkajících se Vaší osoby a Vaší činnosti, již nelze mnoho dodat.
Moje argumentace i argumentace pana Hučína je podložená nevyvratitelnými, doložitelnými fakty a skutečnostmi. Nemáte a ani nemůžete mít věrohodné odpověďi! Pouze tuto a v této formě Vámi výše uvedenou, plnou demagogie, kterou Vy mně paradoxně vyčítáte, bez uvedení jediného faktu, kterým byste obvinění vůči Vám vznesená mohl vyvrátit. Bojíte se pravdy a jejího zveřejnění. Nepředpokládám, že byste vzhledem k Vaší vysoké funkci trpěl sklerózou, tzn. že jste před soudem vědomě nevypovídal podle Vašeho nejlepšího svědomí a vědomí. Porušil jste svědeckou přísahu! Nedivím se Vám, nic jiného Vám nezbývalo.
Lidsky je Vaše situace jistě politováníhodná. Myslel jste někdy i na to, jak Vaše ne zcela funkční organizace, především Vaší zásluhou ohrožuje naší zemi a tím negativně ohrožuje životy a osudy mnoha jejích obyvatel? Slyšel jste o vyšším principu mravním? Nikde se nevyučuje, je dán. Právě ten nedovolil jednat Vašemu bývalému zaměstnanci nemravně, zbaběle, hanebně a nečestně.
Pane řediteli, opět Vás vyzývám abyste zvážil Vaše odstoupení – České republice a BIS tím jenom pomůžete, aby konečně BIS začala pracovat tak jak má – v zájmu země a jejích občanů.
V úctě k Vaší vysoké, nezástupné a neodejmutelné odpovědnosti
Jménem PV na podporu veřejného soudu
Jan Šinágl v.r., předseda, v Žebráku dne 22.května 2005
•••
Pozn: Nemohu se ubránit pocitu, že pan Lang odeslal panu Šináglovi omylem dopis určený původně Britským listům. 
Joska.
•••
Pan Lang nepředložil jediný argument, kterým by vyvrátil podezření ze spolupráce s protidemokratickými živly. Přitom obviňuje z demagogie ty, kteří předkládají nevyvratitelné důkazy proti jeho osobě. Již tyto skutečnosti nasvědčují tomu, že pan Lang nemá intelektuální ani morální kvality k zastávání tak důležité funkce. Na podkladě těchto zjištění nemnohu jinak, než požadovat [jeho] okamžité odstoupení z funkce ředitele tak důležité státní instituce.
Marek Kořínek, Prostějov
•••
Spolek Šalamoun od prvopočátku monitoruje causu Vladimíra Hučína. Již na začátku tr. stíhání, jež se dělo vazebně, se společně s Přemkem Vachalovským obrátili otevřeným dopisem na prezidenta republiky Václava Havla s obavami, co bude následovat. Vyzvali ho, aby se o věc zajímal a k celé věci se veřejně vyjádřil. Bohužel se nevyjádřil. Pravděpodobně pro osobní antipatie k tomu, jak se na rozdíl od disidentů projevoval Vladimír Hučín vůči totalitnímu režimu. Nutné konstatovat, že vyslal svého pozorovatele, Lenku Hoffmanovou, která byla svědkem nastávající pozitivistické soudní frašky. I ona byla přesvědčena, že je Vladimír Hučín krácen na svých, Ústavou garantovaných právech.
Členové spolku několikrát navštívili pana Hučína ve vazební věznici, v čemž se jim orgány činné v trestním řízení snažily různě překážet. Mohou dosvědčit, že proti panu Hučínovi bylo postupováno nestandartně a v rozporu se zákony, a že od počátku bylo zřejmé a prokazatelné, že BIS a vyšetřovatelé policie, včetně státní zástupkyně Šromové, se snaží ho za každou cenu kriminalizovat.
Již ve zmíněném dopise Václavu Havlovi jsme poukazovali na to, že strůjci tohoto zločinného spolčení svým jednání zkoušejí, kam až budou moci beztrestně dojít a jak silní ve svém spojenectví jsou. Naše obavy a předtuchy byly potvrzeny průběhem dalších událostí a to až do dnešních dnů. Počet lidí, kteří se podílejí na tomto komplotu a účelové kriminalizaci Vladimíra Hučína, kdy jejich jednání je důsledkem spřízněnosti volbou podílet se na nekontrolovatelné moci, je alarmující.
Někteří, jako je nynější ředitel BIS Jiří Lang, i přes význam jeho funkce, jsou víceméně pouhými, ač přitěžujícími a zároveň ochotnými stážisty.
Je příznačné, že člověk, který osočuje druhé z demagogie a lží, je ochoten před soudem demonstrovat svoji nezpůsobilost. Troufalost , s jakou se tento byrokrat, jenž své místo získal za svou servilitu, a který o zpravodajské práci neví zhola nic a kdy si ani nepamatuje znění příslušného zákona, vztahujícího se ke službě, kterou údajně řídí, pokoušel zlehčovat vysokou profesionalitu Vladimíra Hučína, potvrzenou skutečnými profesionály, kteří velmi kladně hodnotili kvalitu jeho zpravodajské činnosti, jen demonstruje mravní, profesní a lidskou pokleslost lidí z vedení BIS.
Na rozdíl od pana Langa jsem byl přítomen všem jednáním soudu, který soudí Vladimíra Hučína na základě jedné, de facto účelové domovní prohlídky, jež se vztahovala k trestnému činu, za který není souzen.
"Důkazy", které za pomoci nových pohunků získali pohrobci totalitních praktik, Šromová, Pščolka, Princ, byly ve skutečnosti získány nelegálně, neboť nebyly důvodem oficiálně požadované domovní prohlídky a měly by být v jakémkoli trestním řízení, které se nevztahovalo k původnímu podezření, nepoužitelné.
Pan Lang přinejmenším, pokud vysloveně nemluvil nepravdu čili lhal, budil dojem člověka, který ztratil paměť. Nejen ve věcech konkrétních, ale vztahujících se k jeho základním povinnostem jako šéfa BIS. Troufal si vynášet úsudky o Hučínově profesionální způsobilosti, kterou se snažil zlehčovat, a to i přesto, že za dobu asi posledních pěti let ve službě BIS byl Vladimír Hučín odměněn skoro padesátkrát, to znamená průměrně desetkrát do roka. Zároveň však nevěděl, zdali BIS protokolárně převzala od Vladimíra Hučína, tak jak to určuje zákon a předpisy, veškeré dokumenty, s nimiž neměl, po zbavení osvědčení pro styk s utajovanými skutečnostmi přijít do kontaktu a následně dokumenty, které jsou vlastnictvím BIS, kdy byl propuštěn ze služby.
Bylo povinností Vladimíra Hučína, aby je v obou případech odevzdal. Nicméně neměl komu, neboť nebyla rozkazem určena komise a nebyly do ní jmenovány osoby, které měly protokolárně dotčené dokumenty převzít. Tohoto služebního poklesku, nedbalosti, hraničícího s trestním jednáním, ne-li jej naplňujícím, se dopustil ředitel Princ, tentýž, který sabotoval zpravodajskou činnost Hučína při odhalování extremismu na severní Moravě a nejen tam.
Pan svědek Lang nakonec přiznal, že podrobně o práci Hučína mnoho neví. Vyšlo najevo, že jej propustil, aniž by jakkoli Vladimíra Hučína kárně potrestal, ač je to i dle zákona o BIS a služebním poměru standartní postup. Neznalý kádrového spisu svého podřízeného, vyslyšel tužeb s minulostí nečitelného Vrány a zoufale na své funkci lpícího Prince, kteří se cítili být již dlouhodobě ohroženi Vladimírem Hučínem. Vadilo jim, co si o nich Vladimír Hučín oprávněně myslí, otevřeně říká a dává najevo. Rozkazem ho definitivně, po jeho mnohaleté náročné práci pro Českou republiku a její občany, propustil ze služebního poměru, a to bez náhrad. I to je příznačné. Estébáci a esenbáci dostali, a stále dostávají, za službu totalitnímu režimu proti svým spoluobčanům mnohaletě nezasloužené peníze i s velkým odchodným. Z člověka, který proti nim brojil a bojoval, se díky svědomí absentujícím pohunkům stal sociální případ, bez zaměstnání a pravidelného příjmu. Pochybuji, že jsou to znaky právního demokratického státu.
Nevím co dělal pan Lang za totality a jak byl statečný či zbabělý. Nezajímá mne to. Nicméně sám nyní u moci, infikován minulostí, nesoudně osočuje ty, kteří ji nemají, z praktik, které komunisti, kteří měli moc absolutní, používali proti svým odpůrcům, a které on sám používá. Pokleslost argumentů, kterými tím i demonstruje zvrácenost svého myšlení, z něj činí věrohodného nohsleda svých totalitních předchůdců. Nejen jejich, ale i Göbelsových nohsledů. Hloupost je ve své podstatě i ve svých důsledcích zrůdná.
Musím potvrdit, co napsal panu Langovi pan Šinágl. Ztotožňuji se s jeho výzvou, jen s tou úctou k funkci, kterou pan Lang zastává nejsem zajedno, neboť funkce sama o sobě nemůže být považována za váženíhodnou. Jen ten, kdo splňuje požadavky touto funkcí kladené, může být v úctě, a pak i tato funkce jejím nositelem naplněna.
Proto také souhlasím s tím, že jediným počinem, kterým může pan Lang odčinit své podlé jednání vůči Vladimíru Hučínovi je okamžitá rezignace na funkci, kterou zastává a odchod z BIS. Měl by s sebou vzít pány Prince, Vránu, Mencla a všechny ty, kteří si s této nezastupitelné služby učinili dobré bydlo.
John Bok 23. květen 2005
•••
24. 6. 2003:
Zeměměřič, vedoucí oddílu skautů, důstojník kontrarozvědky, náměstek Bezpečnostní informační služby Jiří Lang, o němž je řeč, se po včerejšku stal šestým ředitelem této služby v historii České republiky.
Lidé, kteří Langa znají ještě z dob před rokem 1989, vyzdvihují jeho charakter a postoj k totalitnímu režimu.
Jeho bývalý podřízený Vladimír Hučín jej naopak viní z toho, že pozastavil vyšetřování závažného případu.
Kolegové z tajné služby o Langovi většinou hovoří jako o "šedé kancelářské myši". "Ve službě má přezdívku Kloťák," uvedl jeden z nich. V tom se Lang podobá jednomu ze svých předchůdců, Karlu Vulterinovi. I on býval "obyčejným" úředníkem, který se do čela BIS dostal právě kvůli své nekonfliktnosti. Když pak odmítl nabídky vládní ČSSD, která se jej pokoušela získat na svou stranu, byl odvolán.
Lang do kontrarozvědky nastoupil už v roce 1990 - tehdy se jmenovala Úřad na ochranu ústavy. Postupně se vypracoval na zástupce šéfa odboru, který později i vedl. Odbor sledoval působení cizích zpravodajských služeb na českém území.
Rutinér bez titulu
Na šéfa sněmovní komise pro kontrolu BIS Jana Klase (ODS) působí Lang jako zkušený rutinér. !Zatím nemám důvod k němu cítit nedůvěru, jeví se mi otevřenější než bývalý ředitel Jiří Růžek."
Mrzí ho však, že Lang je dalším šéfem tajné služby, který vzešel z BIS. Jako bychom už neměli dost lidí z jiných sfér, kteří by tyto úřady mohli vést," podivuje se Klas.
Sám Lang zatím odmítá veřejně vystupovat, zdůvodňuje to tím, že nemá s médii zkušenosti. Jisté je jedno: jako ředitel BIS si bude muset doplnit vzdělání, má totiž pouze titul bakaláře z Masarykovy univerzity, obor veřejná správa. A pro jeho post se vyžaduje vysokoškolský titul. Lang před rokem 1989 vedl pražský skautský oddíl Pětka, který v létě tábořil ve vojenském prostoru v západních Čechách. Evangelický kněz Miloš Rejchrt na něj vzpomíná jako na člověka, který se i přes restrikce režimu nebál brát na tábor děti režimem zapovězených lidí. "Dokonce tam po svém propuštění z vězení byl Petr Uhl," skládá Langovi poklonu Rejchrt.
Podobně na Langa, ve Skautu přezdívaného Špalík, vzpomíná i tehdejší člen oddílu, dnes redaktor BBC, Ondřej Štindl. Doufá, že nepodlehl tlakům, které práce v tajných službách přináší.
Lang má i protivníky. Bývalý agent Vladimír Hučín tvrdí, že mu Lang rozkázal, aby předal jména svých informátorů a podle něj tak zabránil rozkrytí sítě levicových extrémistů na Moravě.
Lang svědčí v procesu, kde Hučín čelí obžalobě z neuposlechnutí rozkazu. Soud je neveřejný, Hučín chce dosáhnout toho, aby se jednání veřejnost účastnit mohla. "Mám spoustu důkazů, že na pana Langa určitě něco vyplave," varuje Hučín.
Agenti skupovali knihu
Hučín Langovi také připisuje účast na rozkazu, kdy museli agenti skupovat čerstvě vytištěné výtisky knihy o Janu Kavanovi - Kato; příběh opravdového člověka - který v té době, v roce 2000, neúspěšně kandidoval do Senátu.
Šéf sněmovní komise pro kontrolu BIS Klas se proto Langa na tento problém zeptal. Odpověděl mu, že rozkaz vydal tehdejší šéf BIS Jaroslav Jíra a on jej pouze tlumočil podřízeným. Mluvčí BIS Jan Šubert podotkl, že agenti tehdy nakoupili jedenáct výtisků.
Jan Hrbáček, Praha
•••
Nemíním se zabývat sběratelstvím informací k osobě Jiřího Langa, přestože jich již celá řada koluje. Chtěl bych jen v tomto článku řečené uvést do obecných souvislostí. V době, kdy u nás vládnou klientelistické mafie nemůže být velkou ctností agenta tajných služeb bezkonfliktnost, přestože pro rychlý postup a politickou, řídící a dokonce i pro zpravodajskou práci ve standardní demokracii to může být vlastnost spíše chvályhodná. Morální člověk někdy ze strategických důvodů mlčí k nepravostem a sporným případům, aby mohl zasáhnout v případech opravdu vážných nebo aby získal postavení, kdy by jeho zásah měl nějakou váhu. Ale Jiří Lang mlčel na můj vkus příliš dlouho.
Musíme si také ujasnit poněkud matoucí Hučínův výraz levicový extrémismus.
Za tímto laskavým eufemismem si na Moravě nemůžeme představovat nějaké blouznící studentíky, ale velká zvířata ovládající mocenské páky a disponující stamiliony až miliardami korun a rozsáhlou klientelistickou síťí s lidmi na předních podnikatelských, stranických a kulturně-společenských postech, s poslušnými soudci, psychiatry a policajty a ke všemu svolnými novináři, mocné lidi často s vazbami na StB nebo její bývalé příslušníky. Mnoho z úspěšných podnikatelů na Moravě se k majetku dostalo jen díky tomu, že byli většími gaunery než ti druzí nebo že se s velkými gaunery dali do spolku.
Putin pochopil, že musí novou smetánku donutit podílet se více na společenské obnově, když už na její černou minulost nedosáhne. My si zatím své primadony a šedou ekonomiku zhýčkáme. Musím říci, že stovky milionů, které má ročně k dispozici Komunistická strana mě v dané souvislosti trápí ze všeho nejméně, a troufám si dokonce tvrdit, že část této sumy pracuje proti vlivu klientelistické sítě a informačního monopolu u nás. Ve hře jsou jiné peníze a zejména jiné osoby než zjevní komunisté, i když jakýsi druh bolševismu a levicovosti tato mafie vykazuje a s některými podivnými bývalými či současnými komunisty se kamarádí. Takže jestliže Lang bránil rozkrývání praktik této sítě, doufám, že věděl dobře, co dělá a proč to dělá, a že to záhy objasní.
V poslední době (je to již ale prakticky 12 let) vaří naši klientelisté téměř stále se stejnými lidmi. Díky míře vzájemné zavázanosti a provázanosti těchto lidí a jejich netradičním a pro lidi z venku stále měné pochopitelným praktikám, je stále obtížnější obsazovat uvolněná místa novými lidmi. Jde tedy buď opět o lidi sítí vázané nebo o výjimečně nekonfliktní až submisivní osoby.
Čím z toho je Lang, to se ještě dozvíme, ale na šéfa BIS to bude tak jak tak těžko přijatelné. V každém případě (želbohu) odbornost a praxe jsou pro některé funkce dnes přednostmi značně zdiskreditovanými. Společnost musí mít především pocit, že je svobodnější a že se již alespoň někde trhá ten personální řetěz táhnoucí se od roku 89, na jehož začátku byly strategické hry zločineckých komunistických tajných služeb.
V daném kontextu je tedy dvojnásob nešťastné obsazovat všechna místa ve vedení BIS lidmi z řad BIS. Tajné služby trpí vždy nadměrnou kontrolou i nedostatkem kontroly. Největší škody společnosti však vždy způsobily tajné služby, které nebylo možné vůbec kontrolovat a o jejichž činnosti a přešlapech nevěděl nikdo nic.
Z tohoto hlediska působí Hučínova obvinění jako blahodárný déšť, který může paradoxně přinést očištění a vyšší autenticitu BIS. Hučína se všichni moravští mafiánci po zásluze bojí a poněkud zbytečně se jej obávají i mnozí lidé z BIS. Je to zbytečný strach, protože kdyby Hučína nebylo, musela by si jej BIS vymyslet. Pro BIS má kauza Hučín stejně paradoxní dopad jako kauza Kinský pro soudnictví, vytváří totiž klamný dojem autenticity těchto institucí tady a teď.
Nedostatek vzdělání také Langovu jménu nemůže prospět, v posledních letech totiž vidíme, že se klientelisté přeci jen snaží prostřednictvím narychlo vzdělávaných poskoků a agentských právnických rychlokvašek doplnit své časem řídnoucí řady. Různé průměrné a podprůměrné školy (nebo nadprůměrné školy v průměrných kurzech) dnes chrlí spoustu takyabsolventů, mezi nimiž získávají jakýsi titul i lidé bez páteře, kterým kdosi po škole otvírá cestu do vedení novin, nadací, politických stran, státem a mafií kontrolovaných podniků a všude tam, kde se točí moc a peníze. Takže další studium asi Langovi v získání spol. kreditu příliš nepomůže, stejně jako nepomohlo Rumlovi.
Mám fóbii z málo vzdělaných agentů, podnikatelů i opravářů aut. Většinou (ne vždy) mají větší tendenci volit méně čistá řešení a se svými přehmaty si dělají menší starosti.
Také skautská minulost dnes neznamená mnoho. Znám i pár agentů StB, kteří dělali vedoucího ve skautu; vždyť to byla jejich povinnost být mezi lidmi. Je mi to samému líto, protože sám jsem chodil do Táborníka, co byl tehdy krycí název pro skauting a viděl jsem, že toto prostředí může osobnost posílit a nastartovat její další růst.
Je také jasné, že člověk, který řídí odbor sledování činnosti cizích rozvědek musí být v našem sametovém bordelu vybaven nadlidskou dávkou tolerance ke komunistickým zločincům a lidem dříve napojeným na bývalé kádry KGB a dnešní tajné služby Ruska, USA a všech, kterým dnes zase podlézáme. A to také není dobré vysvědčení.
Jistěže, jsou to jen náznaky, ale při posuzování agentů jsou náznaky mnohdy to jediné, čeho se můžeme chytat a z čeho lze kombinací někdy vyvozovat alespoň mlhavý obraz.
Kdo zná Langa osobně jako charakterního člověka, jeho přesvědčení mu tak úplně neberu, dokonce musím uznat, že do doby, než vstoupil do tajných služeb k jeho chování nejsou žádné připomínky, a co se dělo dál, o tom víme málo a lze to různě interpretovat. Já bych však pro danou funkci volil jiného kandidáta.
DN
•••
JOSKA
Fórum otevřené angažovaným občanům