Morálka v České postkomunistické republice,
aneb mé špatné zkušenosti s investicemi v Brně

Jsem optimista, proto jsem nevěřil varování a doporučením, dát si pozor s investicemi v České republice, či raději vůbec neinvestovat. Nedal jsem na varování a začal jsem investovat. Veškeré své úspory a aktivity jsem směřoval k Brnu. Chtěl jsem tak přispět k obnově komunisty zničené země a zabezpečit si tak možnost návratu do rodné země, ve které mám ještě mnoho kamarádů.

Problémy, které nastaly předčily i fantasii těch co mne varovali. Po velkém úsilí a finančních ztrátách jsem se všeho na Moravě opět zbavil. V budoucnu tam budu jezdit jen na návštěvy. Nemohu popsat vše, bylo by to na knihu. Zmíním se pouze o JUDr. Liborovi Brzobohatém – výstižné jméno – a o mém nájemníkovi, který se zabydlel bez placení nájmu v mém nově postaveném domku s tenisovým kurtem.

Stručně o problémech, které mne očekávaly:

1. Investice do družstevního bytu ve středu Brna

Nejprve jsem zaplatil nájemníkům domu ve Veselé ulici, nutnou 1/10 ceny domu, aby mohli koupit tento dům a založit družstvo. Za to mně byl slíben 4-pokojový byt. Nakonec jsem si musel sám z nebytové části postavit 2-pokojový, provizorní byt. Po svržení původního předsedy družstva, mně družstvo nechtělo povolit rozšíření na 4-pokojový byt a snažili se ode mne získat další peníze. Byt se mi nakonec podařilo prodat. Spory v družstvu vedly skoro k jeho zániku a "prošustrování" nemovitosti velké hodnoty. Lidé v družstvu se mezi sebou vzájemně soudili a udávali na policii jen z nedůvěry a touhy po penězích. Také bylo obtížné vystěhovat jugoslávskou mafii, která nechtěla platit nájem za prostory herny. Právníka – zástupce předsedy družstva, který v domě bydlel, ranila mrtvice.

Tak to bylo o soužití občanů, nedůvěře, sobectví a závisti.

2. JUDr. Libor Brzobohatý mě sliboval pomoc v záležitosti družstva:

Místo, aby něco podnikl, vylákal na mně 250 000 Kč (12 000 SFR) jako půjčku na jeden rok za vyšší úrok. Od té doby jsem tyto peníze neviděl, ani slibovaný úrok. Napřed vodil za nos, později dělal "mrtvého brouka". Prostě nebyl k dosažení. Po dvou letech marného vymáhání mé pohledávky jsem JUDr. Libora Brzobohatého nahlásil na Policii ČR v Brně. Sepsali se mnou protokol. Dali mně na vědomí, že s tím nic nemohou udělat. Po dalších urgencích mně Policie ČR sdělila, že bohužel JUDr. Liboru Brzobohatému nemůže dokázat zlý úmysl a tudíž dle platných zákonů nemůže být potrestán. Mám prý to zkusit u normálního soudu. Záměrný úmysl mu nemohl být prokázán údajně proto, že mně jednou malou částku z 250 000 Kč splatil – jako úrok. Tento zákon umožnil JUDr. Brzobohatému jeho podvod. Jak jsem se později dozvěděl, bylo jich více. Dokonce mi jednou vyhrožoval, ať toho nechám, že má známosti i ve Švýcarsku. Ani po pěti letech peníze nevrátil. Zažaloval jsem JUDr. Brzobohatého. Soud rozhodl po delší době, že mě má peníze vrátit. Nyní jsem dostal od soudu souhlas k exekuci. Pochybuji, že něco dostanu. Stálo mne to dalších 30 000 Kč. Umí si to zařídit, aby byl oficiálně bez peněz. Zde mne zarazilo:

Zákony vlastně umožňují a podporují tyto podvody a tyto podvodníky, které a kteří se potom zákonitě rozmnožují.

3. Stavěl jsem dům na pozemku v Pístovicích:

Vesnice mi prodala pozemek za to, že mně komunisté zkonfiskovali chalupu s velkým pozemkem po mém opuštění republiky - můj pozemek s chalupou později prodala. Bylo mi jasné, že kvůli protichůdným zákonům nemám žádnou šanci získat svůj majetek zpět. Navíc chalupa byla zbořena a na mém pozemku byly postaveny dva domy. Alespoň mi prodali pozemky ke stavbě domku s tenisovým kurtem. Kamarád architekt mi navrhl dům a firma LÁTAL se pustila do díla. Vypadalo to slibně. Stavba pokračovala - hlavně když jsem měl přijet. Druhý rok jsem spolu s kamarádem stavařem zjistil, že zespoda prosakuje voda. Na jaře byl sklep pod vodou. Problém se řešil jeden rok. Architekt a projektant nezajistili patřičný geologický průzkum – zřejmě spodní tlaková voda. Když to stavební firma zjistila, činila zoufalé pokusy – např. vést středem domku drenáž. Stálo mne to dalších, mnoho peněz navíc. Problém se vyřešil drenážemi kolem celého domku. Soused architekt, který mi slíbil stavební dozor se na to prostě vykašlal.

Tak to je o spolehlivosti a poctivosti lidí.

4. Dům jsem stavěl místo jednoho tři roky:

Sháněl jsem nájemníka. Prvním byl pan Kumr. Platil nájem, ale jen když jsem si ho přišel osobně vyzvednout. Vyhýbal se práci a nic na domku a zahradě nedělal. Dalo by se říci – domek devastoval. Když se mi ho podařilo dostat pryč, vypadalo to jako po Cikánech (nechci se Romů dotknout) a musel jsem vše dávat opět do pořádku. Na inserát přijel osobně až do Basileje pan Ing. Petr Balcar se svým společníkem a "oblbli" mne. První měsíce prý budou platit nájem a později domek koupí. Koupě se nekonala, nájem jsem nedostával. Když jsem si jel nájem vyzvednout do Brna, dělal si ze mne blázny. Vždy jsme si domluvili schůzku – nikdy nepřišel. Jednou mi ukázal dokument o převodu peněz na mé konto, ale za 10 minut tento převod stáhl zpět! Zpočátku se snažil ode mne domek koupit. Měl to vymyšlené tak, že podepíši dříve, než on zaplatí. Po převodu na katastrálním úřadu je to pak již jeho majetek i když mi žádné peníze nezaplatí. Proto si v realitních kancelářích zjistil moji adresu a telefon. Byl jsem naštěstí upozorněn, že peníze musím dostat současně s podpisem smlouvy u notáře. Trval jsem na tom. Poté již nechtěl dům koupit, jen si užíval nového domu a nic neplatil. Lhal mi, že platí, nic jsem nedostával. Navštívil jsem pana Ing. Petra Balcara - měl dvě auta, dvě motorky, ověšený zlatem, jeho žena též. To již mi bylo vše jasné. Nakonec se mi ho podařilo vypudit s pomocí mého právníka a známého, který si můj dům koupil.

Tak to je o podvodnících a mafiích, kterých tam asi není málo.

Abych si jen nestěžoval, potkal jsem se i s dobrými a s férovými lidmi. Firma Štěpánek z Přerova, co mi postavila tenisový kurt a pozdější kupec byli opravdu slušní lidé. Někteří lidé se sice snažili, ale výsledky jejich práce byly žalostné. Česká společnost se mi zdá být rozpolcená. Na jedné straně spousta slušných, schopných lidí a na druhé se to jen hemží podvodníky, mafiány, kteří se jen ženou za penězi. Je smutné muset žít v zemi, kde se musí vše zamykat – i ve sklepích, kde si lidé nemohou důvěřovat, kde si lidé závidí a předstihují se kdo má lepší auto, či byl na dražší dovolené. S placením se běžně vyčkává než to druhý vyžaduje. Když se to nedaří, dochází i na jiné metody, o kterých se poškození vzájemně informují - např. různé druhy násilného vymáhání, od slovních pohrůžek až k fyzickému násilí. V takové zemi momentálně nemohu žít.

Přemýšlel jsem o příčinách tohoto smutného stavu:

- Děti, na které nemají rodiče většinou čas, nedostatečná morální a mravní výchova. Výuka a praktikování náboženství, které tuto úspěšně plnilo, jako u nás ve Švýcarsku, bylo zlikvidováno komunismem. Kde se mají mladí lidé naučit a dozvědět jak se mají chovat? V seriálech na NOVĚ, kde je spousta násilí a amorálnosti? Jak se mají dovědět, že krást se nevyplatí, když jim je neustále společností prezentován opak a servírovány příklady i z nejvyšších míst? Je dost lidí, kteří se krást nestydí a nemají z toho špatné svědomí Lidé jsou stále zvyklí z dob komunismu, že vše patří všem a krást že je normální. Nemají ještě potřebnou úctu k majetku druhých, protože ho nevlastní, nevytvořili svou poctivou prací, jen z velké části nepoctivě nakradli a nabyli. Pozvolna se to začíná měnit, je na čase.

- Politikové nejdou příkladem, sledují především své vlastní, úzké, sobecké zájmy. V zákonech vytvářejí úmyslně možnosti pro nezákonné obohacování - své vlastní a propojených společenství. Podnikatelé si vyřizují často své účty přes mafiány, protože právo a jeho vymahatelnost je mizivá.

Můj článek vyznívá dost pesimisticky – je to můj pohled a mé zkušenosti. Snad jsem měl smůlu a "nalítl" podvodníkům, kteří čekají na "Zápaďáky" a využívají jejich počáteční určité a pochopitelné naivity? Myšlenky na takové podlé jednání vás prostě nenapadnou, pokud člověk žije dlouhá léta v demokratické zemi. Teď už ano, bohužel, či bohudík…?

Ještě maličkost závěrem: V Brně jsem stavěl 4 roky 3-pokojový byt, každý den, svépomocí. Každý den po práci, soboty, neděle a celou dovolenou. Vše jsme postavili sami. Po "zániku" komunismu jsem se zeptal na družstvu, zdali mi byt v restituci bude vrácen, Odpověď zněla: "Pane, co byste chtěl, vždyť to není majetek váš, ale družstva. Nemáte na to žádný nárok, ani na náhradu!" Byt byl zkonfiskován i s nábytkem, když jsem opustil republiku.

Zdeněk Tomka, Basel, říjen 2004