••• Mě už léta trápí, že to zlo, které komunisté napáchali, přesahuje daleko rámec všecho, co po jejich "odchodu" bylo uděláno k nápravě, ať už se jedná o rehabilitace, restituce či jakákoli jiná cizí slova. Protože to je přesně to, co ta "náprava" je: cizí slova.

Jak dobře víme, komunisté sami nikdy nepřiznali své chyby, natož aby se za ně omluvili. A stát nikdy neměl na jakékoli nápravě zájem; vše k čemu došlo je záměrně polovičaté, protože stát prostě na lidi kašle už jen proto, že by to stálo moc peněz. Že ty peníze bylo možné získat z lidí, kteří měli z nezakonné vlády komunistů zisk, je sice logická, ale už velmi krátce po tzv. revoluci také rozhodně kacířská myšlenka.

Dva příklady za mnohé:

Komunistický režim byl policejním státem. NIC se nedělo bez vědomí tajné policie. Mezi věcmi, které estébáky přednostně zajímaly, byla činnost emigrace. Represívní a řídící složky státu se právem emigrantů obávaly. Vždyť mezi emigranty v každé emigrační vlně byla skutečná elita národa! Státní aparát vedl přesné údaje o pobytu a činnosti každého jednotlivého emigranta.

Ale když odeznělo cinkání klíčů, nikdo z emigrace nebyl oficiálně státem kontaktován, ohledně nápravy zla, napáchaném na nich komunistickým státem, ať už se jednalo o rozkradený majetek, anebo o soudní rehabilitace či ztrátu občanství. Nebyl odeslán ani ten nejprostější dopis, informující o změně režimu a možnosti dovolání se práva. Není divu - v té samé době měli zaměstnanci na všech zastupitelstvích, a státních úřadech vůbec, plné ruce práce s převlékáním kabátů, které byly pro jedenkrát bližší než košile.

Docela jinou oblastí je zákonodárství polistopadového státu, zvláště mé tři oblíbené zákony:
119/1990 o soudní rehabilitaci,
480/1991 o době nesvobody a
198/1993 o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu.

Necituji internetové adresy těchto tří zákonů jen tak pro nic za nic, schválně se mrkněte na jejich text DNES, už samotná formulace vinných osob byla taková, aby se zabránilo možnosti postihu jednotlivců, vysokých státních a stranických kádrů, a aby také jakákoli náprava vůči obětem komunistického drancování byla ze strany státu co nejmenší. A to jsme přitom museli čekat na zákon o protiprávnosti komunistického režimu tři a půl roku!

Když jsme poprvé slyšeli, že "nejsme jako oni", bylo z toho cítit nespornou morální nadřazenost. Po letech z toho čpí faleš. Morální hodnoty, ve které jsme doufali, a kterými mnozí z nás skutečně žili, byly za "komunismu" odsouzeny k zániku a nikdy se je nepodařilo obnovit.

Celý problém je právě v pozůstatcích komunismu v nás. Jedním z nich je nezájem "o politiku". Mysleli jsme si, že když jsme se zbavili těch ošklivých komunistů, že tím to pro nás končí a můžeme se odebrat na zelené pastviny kapitalistického podnikání a o nic víc se nestarat. OMYL! Demokracie není něco konstantního, neměnného, na té se musí neustále pracovat! A při tom není nikdy úplná a navíc to nikdo neudělá za nás, odpovědnost leží na každém z nás.

Tohoto léta se odehrála vládní krize. Ale tohoto podzimu pokračuje krize společenská.

Je na čase začít žít, a k životu patří účast na společenském a politickém životě. Po listopadu jsme uklidili všechna ta politická fidlátka až příliš zbrkle. Je na čase vytáhnout je znovu na světlo a začít se angažovat. Protože pokud to neuděláme, budeme jen stále hlouběji zabředávat do morálního bahna.

A tak jsme se konečně dostali k tomu, čím jsme tyto stránky vlastně začali, totiž nespokojeností se současným stavem a ochotou vyslovit se pro změnu a skutečnou nápravu.

Měl Přibyl odejít? Ano. Měl odejít Slezák? Ano. (Oba místo toho jeli do Atén.) Měl by odejít Hanzl? Ano. Měly by odejít všechny ty mlátičky? Ano. Měli by snad ti, kdo mlátili být právně stíháni? Ano. A ti co nemlátili, měli by také odejít? Ano. A měli by být oni právně stíháni? Ano, protože oni nesli ještě větší zodpovědnost, protože právě oni tahali nitkami rozkazů. Měli by tedy všichni ti, kdo se aktivně zapojili do činnosti komunistického represívního aparátu odejít z veřejných funkcí s určitou odpovědností? Ano. Je to otázka důvěry. A premiér? No zatím stále dělá jednu botu za druhou a zároveň buduje u nás policejní stát, tak co myslíte?

Nejenom, že jsme si doposud od komunistů nechali srát na hlavu - my jsme si na tu hlavu nasrali sami. A rozhlídnete-li se kolem sebe, uvidíte, že si na ni sereme i nadále.

Anebo se pletu?

Pavel Zvěřina, 25. 9. 2004

Další (VŠEHO) schopný úředník?