PŘEČTĚTE SI: Štrasburský soud - Jenom další Potěmkinova vesnice?

STÍŽNOSTI PROTI ČR U EVROPSKÉHO SOUDU KONČÍ V KOŠI
aneb
CHOBOTNICE MADE IN CZECH

Když občané, v zastoupení neziskovou nestátní organizací Sdružení na ochranu práv občanů 2, Radikální frakce (SOPO 2, RF), obdrželi od Evropského Soudu pro lidská práva ve Štrasburku (ECHR) stejné dopisy a toliko oznamující, že o jejich stížnosti již bylo rozhodnuto, aniž by však obdrželi náležité Usnesení ECHR, rozjeli se do Štrasburku osobně a nahlédli do svých spisů vedených u ECHR, nevěřili svým očím, uším ...

Zjistili totiž následující: O jejich stížnostech žádný soud vůbec nikdy nerozhodoval, prostě a jednoduše skončily všechny rovnou v archivu soudu, tedy jak se říká "v koši".

Co tedy všechno vlastně stěžovatelé z Čech u ECHR zjistili ?

Jak píše americký list The Prague Post, jde o skupinu stěžovatelů z ČR, kteří jsou jako první z 45 členských států, jež spadají do kompetence ECHR, ve kterém se zrodila protestní skupina proti soudu. Hněv protestujících se týká především českých zaměstnanců soudu a častých námitek vůči vnitřnímu systému soudu, o kterém i samotný soud (ECHR) připouští, že není průhledný. Štrasburský výbor a SOS, české protestní organizace, které se ustanovily v průběhu loňského roku, tvrdí, že ECHR neregulérně odmítá případy a neposkytuje dostatečné a pravdivé informace těm, kteří se na soud obrátili.

Pan Roderick Liddell, mluvčí ECHR, nicméně připouští, že vznik českého protestního hnutí není překvapující, je jen první a dalo se očekávat. Situace u ECHR již totiž dávno volá po rekonstrukci organizace činnosti ECHR.

Podle Jednacího řádu ECHR předseda Soudu určí jednu ze čtyř Sekcí, která bude došlou stížnost projednávat. Předseda sekce pak určí soudce zpravodaje, který celou agendu kolem stížnosti vede. Jako první o stížnosti rozhoduje Výbor tří soudců, kteží toliko rozhodnou, zda-li stížnost splňuje všechny podmínky pro předložení stížnosti Senátu.

Korespondenci se stěžovateli vedou čeští úředníci ECHR v češtině. Tito také mají překládat stížnosti do úředního jazyka ECHR - angličtiny či francouzštiny.

Jak uvádí jeden z mluvčích Štrasburského výboru Ing. Jan Roub:

"Tento postup není ze strany českých úředníků dodržen. Stížnosti nejsou ani překládány, ani není vyzvána vláda ČR, aby se ke stížnosti vyjádřila a ani ostatní procedury stanovené Jednacím řádem nejsou dodržovány.

Všechny námi supervizorované stížnosti byly vedeny toliko druhou sekcí, ve které je zařazen český soudce JUDr. Jungwirt a který zde funguje podobojí, tedy jaksi sám sebe se určil zástupcem stěžovatele, současně však jest zástupcem i strany žalované, tedy ČR.

Dále obsah spisů nejen že vůbec není překládán (a jak tedy mohli o stížnosti rozhodovat soudci českého jazyka neznalí?!), ale neexistuje ani jakákoli evidence obsahu spisu, složka listů každé stížnosti byla námi nalezena ve stavu "krabice od bot", tedy volné listy naházené do tvrdších desek bez jakékoli evidence. Větší chlívník jsem neviděl ani u toho nejposlednějšího soudu v ČR. Dále neexistuje žádné Usnesení o přijatelnosti či nepřijatelnosti stížnosti, jak nás zpočátku úředníci soudu obelhávali, když nám tvrdili, že Usnesení bylo řádně vyhotoveno, ale že je vůči nám stěžovatelům tajné. Jaká to infantilní blbost, účelová lež!!! O žádné ze stížností, které ŠV vede v patrnosti, nebylo Soudem rozhodnuto, všechny byly odloženy do archivu soudu bez procedury, kterou stanovuje Jednací řád ECHR a Evropská Úmluva o základních lidských právech a svobodách.

Jak tedy se máme domoci řádného výkonu základních lidských práv a svobod v ČR, když naše stížnosti na jejich porušování končí díky českým úředníkům v koši a ČR je stále prezentována jako stát, kde jsou základní lidská práva plně respektována?! Evropský komisař Rady Evropy pro lidská práva A. G. Robles a jeho spolupracovníci zpočátku také ani nemohli uvěřit, jaký Augiášův chlív v oblasti lidských práv v ČR panuje. To proto, že všichni naši politici obelhali a nadále obelhávají celý svět, když o ČR všude lžou, jaká je ČR vyspělá demokracie a že zde jest již dávno nastoleno panství práva ..."

Jaké má vaše občanské sdružení Štrasburský výbor cíle?

"O našem sdružení se zájemci dozvědí více na WEBových stránkách www.sv.cz, kde jsou uvedeny veškeré informace. Mimo jiné je nutno změnit Jednací řád ECHR tak, aby se již podobné případy nemohly opakovat, dále požadujeme, aby stížnosti které supervizorujeme byly z archivu (koše) vyňaty a předloženy ECHR k řádnému projednání. Je jasné, že s nastolením panství práva a zavedení právního pořádku v ČR ve smyslu Evropské Úmluvy o základních lidských právech a svobodách, musíme začít u kováře, tedy u ECHR. Dokud nebudou mít všichni občané Evropy oporu a záruku v ECHR ve vymahatelnosti základních lidských práv, nemůžeme ani doufat, že se stávající stav změní sám od sebe, sám, či by snad dokonce se nápravy domáhali ti, kteří základní lidská práva v ČR okázale ignorují, nabubřele se jim vysmívají a likvidují, … že .. "

Proto by občané, kteří se s důvěrou obrátili na Evropský Soud pro lidská práva ve Štrasburku se svojí stížností na porušování základních lidských práv a svobod občanů ČR a obdrželi pouhý dopis od sekretáře se sdělením, že jejich stížnost je nepřijatelná a že o tomto údajně již bylo rozhodnuto, se měli dát dohromady a společně dosáhnout nápravy.

Neb jest zcela zřejmé, že zde cosi shnilého jest. A musí si každý uvědomit, že pětapadesát let staré, tlející a zapáchající fusekle nám za nás rozhodně nikdo prát nebude. Tedy za svoje základní lidská práva se musíme drát sami. Evropský komisař Rady Evropy pro lidská práva se nám zaručil, že se s našimi podněty bude zabývat, protože je považuje za závažné. Ale to musí být ubezpečen, že základní lidská práva a svobody, ve smyslu samozřejmostí jak jsou samozřejmostí v ostatních kultivovaných společenství Evropy, my chceme také. A hodláme si je nekompromisně vydobýt, nadále si likvidovat naše základní lidská práva v žádném případě již nenecháme.Od nikoho.

Ing. Jan Roub (utor je publicista, pedagog)

Výhradně pravdivě: Pane Wildhabere, nejsem lhář

Nemohu nereagovat na výroky pana Luziuse Wildhabera, kdy při své oficiální návštěvě Prahy prohlásil, že "...někde četl, že stížnosti u ECHR končí v koši..." a že to, co četl, není pravdivé. A kvůlivá tomu že sám osobně do Prahy se dostavil.

Jedná se o článek s názvem "Stížnosti proti ČR u Evropského soudu končí v koši" jehož autorem jsem já. Proti tvrzení pana L. Wildhabera, proneseného oficiálně, veřejně, naprosto kategoricky protestuji. Nikdy jsem nenapsal nic ani polopravdivého, natož pak nepravivého.

Proto jsem napsal panu L. Wildhaberovi dopis, zaslal jsem mu originál článku a požádal jej o konzultaci jeho výroků o mém údajně nepravdivém článku, uvedl datum mé návštěvy, a vydal se za ním, do místa jeho kanceláře, do budovy Evropského Soudu pro lidská práva ve Štrasburku.

Výsledek? Pan vrátný odmítl mne i ohlásit, že jsem již zde, panu L. Wildhaberovi k dispozici. Nikdo z personálu se o možnosti jednat s p. L. Wildhaberem se mnou ani nebavil.

Takto jedná představitel Evropské instituce, jež k obhajobě lidských práv povolána jest???

Nejsem, nikdy jsem nebyl a nikdy se ani lhářem nestanu. Za pravdu jsem byl téměř rok vězněn, nátlakově, účelově, v hrubém rozporu se zákonem, svévolně, nepodmíněně odsouzen, a to dnešní spravedlivou justiční mocí ČR, neb se toto přihodilo teprve před třemi roky. Nikomu se nepodařilo mne ani hulvátským vězněním ani sebeméně v pravdě zakolísat, nýbrž opak se stal skutečností. Neb Pravda zvítězí!

Vážený pane L. Wildhabere, veřejně jste mne označil za nepravdu mluvícího, veřejně Vás tedy žádám o náležité vysvětlení, když moje osobní návštěva u Vás je pro Vás nezajímavá.

Ing. Jan Roub, autor článku "Stížnosti proti ČR u Evropského soudu končí v koši"

••• Jmenuji se Dagmar Karschová a přicházím z České republiky. Chtěla bych to všechno vysvětlit velice krátce. Ve zmatku, kdy byli brutálně vyhnáni sudetští Nemci v roce 1945 a 1946, prišel v roce 1948 komunistický puč. Mysleli jsme, že to přejde. Bohužel komunisti drželi zemi v tom neřádstvu. Potom co se uchopili moci, bylo všechno zkonfiskováno, řemesla, zemědělství a všechny obchody. A toto zkonfiskování trvalo až do roku 1989, do pádu komunismu.

Zase jsme mysleli, že budeme mít demokracii a právní stát. Bohužel se to zase nestalo. Občané, Evropská unie, NATO, celý svět byl komunisty oklamán, protože to nebyla žádná sametová revoluce, ale předání zkrachovaného komunistického režimu, zkrachovaného Československa, do rukou vybraných komunistů a členů StB a to trvá dodnes. U moci jsou v České republice jejich potomci, příbuzní, přátelé, kamarádi a vládne nepotismus. Pokračování bývalého komunistického režimu nikdy nepřestalo. Tato tak zvaná nomenklatura panuje dodnes.

A pro to jsou důkazy. Ty tak zvané vytunelované podniky, tyto podvodné úpadky podniků, to je všechno organizováno komunisty a cleny StB. Jak hrozně to zní, tak je to pravdivé. Můžeme o tom číst v novinách. Já jsem přinesla nějaké ssebou. Prager Zeitung to píše v nemčine zcela otevřeně. Musím to říci tak hrozivě, že existují seskupení komunistů a členu StB. Vím to ze své domovské obce. Starám se o podnik, u kterého došlo k podvodnému úpadku, bylo tam 28 zaměstnanců včetně mého syna a škoda je čtvrt miliardy.

V České republice není možno se domoci spravedlnosti. Zkonfiskované majetky nebyly po právu vráceny. Bohužel, to je jak to v České republice vypadá.

Děkuji vám.

Dagmar Karschová, vedoucí České koordinační kanceláře v Anspachu, bytem v Čechách a v Německu, která svým jménem podala petici a její dodatek protestující proti shrnutí dosaženém Evropskou komisí ve věci restitucí

COUUR EUROPEENNE DES DROITS DE L’HOMME
F – 67075 STRASBOURG CEDEX
FRANCE

Open letter

Subject matter: Complaints No. 58177/00 and 58178/00 – appeal against the ruling of the European Court for Human Rights dated May 29th, 2004

J. Houfová versus the Czech Republic (Zapletal, Kunešovi)

In Prague on 18.8.2004

1. I filed a complaint with the European Court for Human Rights in December 1999. The verdict was passed on 29.5.2004 and came into legal effect on 15.6.2004. I received this verdict from the Court on 3.7.2004. The government of the Czech Republic made a statement on the verdict in the media in a non-objective manner at a time when I did not have the verdict available to me. Thanks to the cooperation of the European Court, this manipulation of the media takes place with governments which the Court should theoretically condemn. The interpretation that J. Houfová won in Strasbourg has been manipulated given the fact that I lost – the European Court did not deal with the merit of my complaints at all, as is the case with other complainants from the Czech Republic.
   
   
2. I object to the fact that the European Court did not deal with the merit of the complaints, even though these concerned an infringement of rights according to the Convention. The Court drew on manipulated basic documents which were compiled by a Czech Judge Reporter. This is also a reason as to why the Court invariably withholds the name of the Judge Reporter. Therefore, the European Court itself is in breach of the Convention – the right to a fair judgement within a reasonable period of time.
   
   
3. The Court only dealt with delays in judicial proceedings and it is a farce that the European Court took 4 and a half years to make a ruling on these matters. The length of proceedings stated is not final given the fact that I am hereby appealing against the manipulated verdict of the European Court. The European Court itself is in breach of the Convention – the right to a fair judgement within a reasonable period of time.
   
   
4. I filed a plea of bias against the Czech Judge Reporter in the matters of my complaints. This Judge Reporter has evidently manipulated the facts in his fictitious "report” to the detriment of the complainant and also the documents which I sent to the Court.The Court rejected the plea of bias without discussion. Moreover, my statement was again manipulated in that my objection did not concern the presence of a Czech judge in the Senate of the Court, as the Court interpreted it, but concerned the Czech judge whom the Court allowed to handle the complaints and documents and interpret these without restriction at his own discretion with the intention of damaging the Czech complainant. The Czech judge is put forward by the Czech government and therefore the Court cannot by independent. It is not possible to independently "represent” the complainant and the Czech Republic at the same time given the fact that the complaints are directed at the Czech Republic. It is also impossible to "independently” elucidate Czech law to the other judges. Therefore, the Court itself is in breach of the Convention – the right of a complainant to a fair judgement. There can be no talk of independence.
   
   
5. Through a press spokesperson, the Court stated that it "fully trusted” the Czech judge. If the Court relies solely on trust and is not interested in hearing and seeing the evidence regarding the handling and damaging of complainants, then the court is acting in an illegal and totalitarian manner. Fascist and communist courts also trusted their judges implicitly and the evidence was not admitted. The European Court is the same in this respect. With its tolerance of the infringement of human rights in the Czech Republic, the European Court has therefore helped the situation in which the injustice of the state continues.
   
   
6. I entrusted a legal representative, Mr. Pech, and granted him power of attorney with regard to representation in order to find the documents for my complaints in the Court archive. Mr. Pech went to Strasbourg, but was not admitted to the Court building on the order of the Czech Mrs. Hubálková (Communist Party). I well remember this form of conduct from the courts of the Stalinist era! The European Court was in breach of the rules of the Court with this act. The Court was again in breach of the Convention – the right to a fair judgement.
   
   
7. I repeatedly and emphatically requested that I be present for judicial proceedings. I am entitled to be in attendance at the Court according to the rules of the Court and what is more I repeatedly informed the Court that I am in possession of consequential evidence that I wished to present to the Court myself. The Court did not allow me to be present at proceedings and delivered a verdict. The Court was again in breach of the Convention – the right to a fair judgement. The Court itself is time and again in breach of the Convention - the right to fair proceedings – Article 6, subsection 1 of the Convention as amended by Protocol No. 11: All people have the right to the fact that their matters be discussed by an independent and impartial Court as established by law in a fair and public manner within a reasonable period of time…
   
   
8. The deceptive process with Czech complaints begins with President of the Court Wildhaber, who assigned Czech complaints to a fundamentally second section with a Czech judge. The President of the Court even travelled to Prague to visit Mr. Klaus for instructions as to how to deal with the complaints. Klaus is well-known as an opponent of returning stolen property to its rightful owners. Government pressure on preventing the return of property regardless of current law is well-known from the media. The President of the European Court travelled to the university in Brno for a bribe in order to confirm the will of the Czech government. The President of the Senate of the 2nd section, Judge Costa, continues the European Court chain of deceit. Indeed Judge Costa appointed a Czech judge as the Judge Reporter. He/she "prepared” (manipulates) the complaint and compiled a "report”! The conduct of Judge Costa is objectionable and is highly reminiscent of the work of totalitarian courts. The whole process then culminates with the Czech Judge Reporter himself. A person put forward by the Czech government then dealt with the complaints according to the needs and political objectives of the Czech government with absolutely no regulation, but with the awareness and consent of the Court. A farce has been made of the conduct and decision-making of the Political Court for Human Rights, a farce that is typical of a totalitarian regime. How is it possible that this can be happening in the middle of the European Union? In Strasbourg, on the border of two countries, one with a communist tradition and the other with a fascist past. What is fundamental is the fact that the Court as a whole is responsible for the fair handling of complaints regardless of whether it "trusts” the representatives of the Czech government against which the complaint is directed.
   
   
9. The verdict of the European Court in French contains a large number of Czech phrases. Given the fact that no judge has a command of Czech other than the Czech judge, it logically follows that the Czech judge (the person defending the interests of the Czech Republic) also wrote the verdict!!! All in all this means that the Czech Republic handles and rules on complaints against the Czech Republic, but in Strasbourg.
   
   
10. I am appealing against the verdict and against the ruling on the provisional acceptance of complaints due to the fact that the Court was in breach of the Convention, in that it did not deal with the merit of the complaints whatsoever. I did not complain about the fact that immovable assets (considerable value, used by the communists) were taken from our family unlawfully before the date on which the Convention was ratified by the Czech Republic, but I did complain about the ruling of the Czech courts (including the Constitutional Court) that have ruled in conflict with the laws that are currently in force following the date on which the Convention was ratified by the Czech Republic. According to the special laws currently in force, the so-called restitution laws, the property must be given to us under the assumption that the courts rule according to the valid laws and not political will. However, the courts take decisions under pressure from the post-communist government on the judges and these judges do not respect either the current restitution laws or the Rulings of the Constitutional Court of the Czech Republic. Neither the Czech Republic nor the political European Court for Human Rights provide complainants with protection. Therefore, the Convention has been infringed in my case.
    
    
11. I am appealing against the amount of moral damages and compensation awarded. Apparently the Court is unaware of the damages caused to me by the Czech state, how long the trauma in my medical condition as caused by the Czech government (judiciary) lasted and continues. Perhaps the European Court is even unaware of the fact that the Czech Republic is a member of the European Union. The compensation awarded by the Court is an alms fee and in no way recompense.
    
    
12. Nobody may be dispossessed of his/her property: Article 6, subsection 1 of the Convention – Every natural person or physical entity is entitled to peacefully use his/her property. Nobody may be dispossessed of his/her property … Therefore, if the rights of ownership did not pass to the state, then they could not be further transferred from the state to the respondent. All this in accordance with a principle according to which nobody may transfer more rights than he/she has. At the same time, this means that the original owners did not lose their rights. The nationalisation of the building in question at No. 152 and the plots of land in the cadastral district of Fryšták was in conflict with the regulations in force at that time. The assessment dated 11.1.1957 is signed by the employee of the ministry, but not by the Minister of Industry, the only person authorized to sign the assessment according to Decree of the President of the Republic No. 100/1945 Coll. Therefore, nationalization was illegal and invalid. I, as the complainant and petitioner, am the authorized party (the inheritor following my parents Eduard Pekárek and Marie Pekárková). The same judges who are deciding our cases were active members of the Communist Party of Czechoslovakia. These judges cannot therefore be impartial and independent if they are to judge the unlawfulness of nationalization or the preference of the respondent in acquiring our property. A judge-member of the communist party is unable to impartially rule on a respondent-member of the communist party and is unable to impartially rule on the return of our property as unlawfully nationalized by the communist state without compensation and in conflict with communist regulations.
    
    
13. Article 6, subsection 1 of the Convention as amended by Protocol No. 11: All people have the right to the fact that their matters be discussed in a fair and public manner within a reasonable period of time. Breach of this Article is comprised in the fact that the Constitutional Court of the Czech Republic did not conduct proceedings, this in conflict with the Bill of Fundamental Rights and Freedoms, in conflict with the Constitution of the Czech Republic, and in conflict with the Convention. The Constitution Court ruled without the presence of we petitioners and without the presence of our legal representative. We were denied the right to enter the Court. This is not an isolated case, in that this has happened in four of our cases when we laid claim to our rights of ownership according to restitution law. In four cases the Constitutional Court denied us the right to enter the Court and delivered a verdict.
    
    
14. A "Report on the Practices of the European Court for Human Rights in Strasbourg” (multiple authors) shall form an appendix to this appeal. A copy will be delivered to the European Court for Human Rights once it has been distributed outwith the European Union. I do not intend to put up with the totalitarian manner of running the European Court, which is ironically indicated as being "for human rights”. This Court in particular infringes human rights with its practices. I seek a review and discussion of Complaints No. 58177/00 and 58178/00 in full, including appendices – evidence and documents which I sent the Court. I again plead the bias of the Czech Judge Reporter in that the report has been manipulated and does not correspond to reality. I will allow experts from outwith the European Union to assess my complaints and provide them with all documents and evidence to concern my complaints in order for the objectionable manner in which the political European Court for Human Rights makes its decisions to be evaluated objectively, independently and impartially. The situation at your Court is untenable.

Criminals rule where justice does not!

The complainant:

Ing. arch. Jarmila Houfová

Nezávislost Evropského soudu à la Czech manýr

Lze vůbec předpokládat nestranného soudce byť toliko teoreticky? Aneb i soudce coby člověk, tedy i člověkem en block jest…

Co předvádějí veřejnosti spravedliví a nezávislí soudci od února 1948 až do dnešní "moderní" doby, již přestalo českou veřejnost šokovat, stalo se tak zvanou, dle vlastního vyjádření soudů, jejich "...běžnou, ustálenou soudní praxí...".

Dalo by se kulinářsky říci - česká specialita.

Tato typicky česká justiční chuťovka, která obnáší dokonalé propojení politiků se způsobem výkonu veřejné moci, kterou představují policisté, prokuratura, jež byla v poslední době toliko přejmenovaná na státní zastupitelství, a spravedlivé soudy, je českými politiky označena za "v souladu se zákonem". Jinde je označována za korupci.

V bezbřehém rozmachu české soudcovské nezávislosti absolutně před ničím se občané čech dozvídají, že tu i onde, ten či oný team vážených soudců provozuje např. již mnoho let fotbalový tým či masážní saloon.

No a co na tom závistivci ? Buďme rádi, že naši soudní pracovníci příkladně dbají o své zdraví, aby pak mohli hbitě a se rehabilitací získanou pružností vyřizovat stohy nicotných žalob, jimiž naše i nezávislou výší platů hýčkané soudce brutálně přetěžujeme.

Kdyby ... onen fotbalový team plzeňských soudců nebyl složen i z advokátů, kdyby drahé i nejdražší lepší polovičky těchto příkladných sportovců se družně nesdružovaly ve svém tentokráte toliko ženském klubu, kdyby onen masážní saloon nebyl v budově Obvodního soudu pro Prahu 2 a jeho provozní doba nebyla totožná s pracovní dobou soudu, kdyby kontaktní zákaznický telefon saloonu nebylo oficiální telefonní číslo soudu...

A když si pak účastník soudního řízení dovolí vznést námitku podjatosti, vždy dostává tutéž odpověď : " .. námitka absurdní, neznáme se, máme jen chatrné povědomí o tom, že nositel dotčeného jména asi na soudu pracovat bude také - zamítá se... "

Tedy to či ono našince již z letargie ani neprobudí, natož aby překvapilo. Nepřekvapí ani, když český politik úkoluje předsedu Ústavního soudu ČR, nepřekvapí, že restituce již veřejně nejsou otázkou práva, nezpochybnitelného práva vlastnit svůj majetek a pokojně jej užívat, což garantuje ústavní pořádek, který vychází z Evropské Úmluvy o lidských právech a svobodách.

Tak jest alespoň psáno, či občanům do nedávna stále shůry říkáváno, .., že ... ehm ..., ...,.

Jak ale máme již chápat pracovní schůzku představitele nejvyšší soudcovské funkce nejvyšší evropské instituce pro ochranu lidských práv zřízenou s představitelem nejvyšší politické funkce státu u právě této instituce žalovaného ? ?

A nejen žalovaného. Řada Petic podaných Petičnímu Výboru Evropského Parlamentu českými občany poškozených českou justicí, má narůstající tendenci. A vždy se jedná o totéž: porušování lidských práv v České republice, jež je konáno tím nehrubším kalibrem, příkladmo: získání poslaneckého mandátu jmenováním místo volbou, kdy svobodné volby jsou obecně pokládány za základ vzniku demokracie, likvidaci "nepohodlných", tedy společensky aktivních občanů ve funkcích novinářů, předsedů občanských spolků, jejich vězněním a syntetickou výrobou duševních chorob, když již jim nelze do ruky vtisknout pistoli či drogu a tak nemohou být obviněni z vraždy či jiného, otcové, kteří se domáhají svých dětí jsou kriminalizováni a opět i jim jsou vyráběny duševní choroby na objednávku dle jednotného, notoricky známého návodu, též ustáleného, též již od února 1948, nebetyčně nabubřelí zloději, kteří nakradli obrovský majetek se okradeným arogantně, okázale vysmívají, neb dle výroků soudů restituci restituční zákon neumožňuje, atd., atd.., příklady jsou toliko jen z dlouhé řady příkladné.

A když si podá deptaný občan ČR na porušování jeho základních lidských práv stížnost k této slovutné evropské institucí lidská práva oficiálně chránící, zjistí, že o likvidaci lidských práv v ČR se nejen ze soudců nikdo nezajímá, některé výroky tohoto soudu lze s úspěchem považovat za spíše politická než meritorní, ale že i jeho petice je vyřizována nikoli meritorně, nýbrž dle majoritních politických zájmů politických skupin.

Za takovéto situace pozorný divák pak asi těžko uvěří, že tato návštěva byla učiněna toliko a jen proto, aby pan předseda a soudce nejvyšší evropské soudní instance vysvětlil představiteli nejvyšší politické instance žalovaného státu, že není pravdou to, co prý kdesi četl o tom, že tyto předmětné stížnosti končí v koši, že jaksi, ... ehm, ... v tom či onom koši .., že, .. jaksi ... ehm, ..nekončí ... žeano ., ehm ,..,.

Tedy se ptám : Odkoukali představitelé evropské demokracie české, přes půl století "osvědčené", manýry ??

Nebo je snad evropská soudcovská nezávislost demonstrována schůzkami s politiky států, jež spadají do jurisdikce těchto soudců, jak se tak stalo právě uskutečněnou schůzkou s dosud jediným politikem českým ? ?

Podle mého názoru, totiž, žádný soudce ECHR, natož pak soudce ve funkci zde nejvyšší, si nemá co říci s žádným politikem států, jež spadají do jejich jurisdikce.

Neb o čem mohou oficiálně tito funkcionáři spolu hovořit ??

O optimální teplotě v sauně ?

Nebo jak obehrát "svého" advokáta ??

Na tyto otázky odpověď hledám i požaduji.

Ing. Jan Roub (autor je publicista)