Milý Jiří.
Už je to 15 let, co jsme se viděli poprvé. Seděli jsme spolu poprvé a tlachali a tlachali hned vedle Apolináře - nejstarší české léčebny pro feťáky. Uteklo to jako voda, co jsi po té mrazivé listopadové fujavici z Kremlu přijel v mercedesu z Německa z emigrace zpátky do Čech zakládat léčebny pro feťáky. 15 let. Bezva puberta. Všichni jsme ti ten mercedes záviděli. Já teda jo.
Ti, co ti tehdy u Apolináře mercedes nezáviděli, založili v Čechách první specializovanou nevládní organizaci pro feťáky Sananim a první nadaci pro pomoc feťákům Drop-in. Vlastně terapeutickou komunitu a nízkoprahové kontaktní centrum. Tys to nějak nestihl. A přitom bankovní konto na vznik léčeben jsi měl v tý svý autobiografii narkomana, že žiješ na kolenou, moc hezký.
Dnes je 25. ledna. Nejlepší den ti napsat dopis. Třetí dopis za 15 let, co se známe. Víš, co je dnes za den? Svátek obrácení svatého Pavla. Z obyčejného a vůči bohu sprostého Šavla se 25. ledna stal svatý Pavel a začal kázat moudra.
Napadlo mne ti napsat pastýřský list o závislostech. Jeden z mých dopisů idiota. Mám rád Šavla i Pavla. Každého feťáka. A tak si říkám, že možná by jsi byl spokojenější, kdybys dělal, co umíš, než abys fetoval papaláše. V módě a modním byznysu jsi prý býval skvělý. To jsem o tobě vůbec nevěděl.
S tvým předsedou KDU – ČSL a generálem války proti drogám si od mých narozenin 12. ledna píšeme.
Přestal kouřit a dokonce tvrdí, že nebude pít alkohol. Prý je to šílené, ty abstinenční stavy. Rozhodně je to nejrychlejší abstinence, co jsem kdy viděl. A protože je to nejrychlejší a vynucená abstinence, bude to ta nejhorší terapie. Ona to ani žádná terapie není, když si někdo nechce přiznat zásadní věc: že je feťák a že nebere drogy kvůli tomu, co o něm říkají druzí.
Pavel i Šavel říkají, že existují pouze dvě základní metody, jak se vyléčit ze závislosti. A všechny ostatní jsou prý pouze kombinací těchto dvou cest. První říká: Otevři se světu, otevři srdce a otevři ducha. Přiznej si černé i bílé. Ta druhá cesta říká: Černé musíme zavřít, spálit, zadupat, popřít! Uzavřít všechno okolo i v nás! S černým, musíme bojovat! Je to náš třídní nepřítel. Černé pak přestane existovat. Dávná, pradávná písnička. Kain si to taky myslel. Nebo, že by už ten starej v ráji, co tak šikanoval Evu? Teď se mu zase nelíbí homosexuálové. Tak je neměl dělat, ne?
Obě cesty Pavla i Šavla vedou k abstinenci. Na první cestě je abstinující spokojen a člověk je rád v jeho společnosti. Usmívá se . Na druhé cestě abstinent rozdává starost a káže o závislostech bludy, třeba jako já. Prvního abstinence nezajímá a je pokorný před vším, co ho přesahuje, pro druhého je abstinence měřítkem a cílem všech hodnot. Pro toho druhého máme v Čechách jednoduchou a srozumitelnou zprávu o feťácích, když říkáme, že nejhorší kuřák je odnaučený kuřák.
Milý Jiří, spolu s tvým partajním šéfem a generálem války proti drogám opakovaně říkáte, že drogy nenávidíte. Jak ale můžeš nenávidět něco, co ti, stejně jako 99% procentu populace dávalo a možná dodnes dává takové potěšení a pomáhalo ti to? Vždyť drogy jsou jen drogy.
Když ti píši a odesílám tenhle blud, usrkávám lahodný a voňavý čaj. Vánoční sencha se tenhle vzorek jmenuje. Dokonce i naše tři děti ho pijí. Právě v tuto chvíli něco obdobného dělají milióny lidí na této planetě. Někdo jiný zrovna zapíjí pozdní večeři vínem, někdo jiný třeba kouří marihuanu nebo se maže konopnou mastí, někdo šel právě na pivo, někdo se vrací ožralý z práce, někdo se těší na presso, někdo jiný je na večírku a právě si šňupe lajnu kokainu nebo pervitinu, někdo si zrovna dává léky na spaní, někdo na uklidnění, někdo na ztopoření, někomu je dobře s extází někomu s houbičkami, někomu je špatně někomu dobře s heroinem. Copak jsi, Jiří, zapomněl, jak ti bylo s heroinem a chlastem a že nejtěžší závislost je právě na cigaretách a lécích?
Vůbec nejde o drogy. Jde o závislost. O schopnost udržet touhu na uzdě. A nejen ji. Protože rozum, že je to s každou drogou vždy nebezpečné, nám nějak nezapíná.
Před 15 lety jsi říkal, ať vyjedeme ze zaprděnýho Česka do světa. Tak jsem jel. Moje první zahraniční stáž byla v léčebně, kde byl mezi samými heroinisty člověk závislý na čaji. Jeho lidská tragedie a naděje byla stejná jako u kuřáků cigaret, heroinistů, alkoholiků či jakéhokoli jiného feťáka. Ztratil důstojnost a čest. Odvážil se ven z bytu pouze tehdy, když měl s sebou několik termosek silného čaje. Směšné a lidské. Jako každá závislost.
Víš, Jiří, nechci ti do toho kecat, ale myslím, že bys měl dělat to, čemu rozumíš. Zkus o tom přemýšlet. Tak jak tak dám podnět soudu, žes 15 let bral veřejný prachy za inženýra a přitom jsi bez maturity. Na fetování papalášů je dobrá terapie soud. Ještě lepší terapie je svobodně zvolená důsledná a trvalá abstinence od moci. Pokud bys to potěšení z moci chtěl za pár let ochutnat znovu, musí ti ho prý schválit výbor Společnosti pro návykové nemoci České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně. Ke svobodě (fetování) patří odpovědnost. To nevíme jen my dva.
Jiří, fakt proti tobě nebo tvé partaji nic nemám. I když vám říkám černoprdelníci. Obdobný pastýřský list zrovna píšu budoucímu ministru vnitra. Jeho odpověď se brzy dozvíš nejmíň na mé svaté trojici internetových zpravodajů. Stačí se jenom proklikat.
Teda jestli tě to zajímá. Přitom feťákům pomáhá a když jeho zásluhy trochu přeženu, tak nebýt něho, vůbec by v Čechách nebyl metadonový program pro heroinisty. Ale Ivan Langer jako ministr vnitra? To by byl horor a pohroma pro tuhle zemi.
Když vám oběma moje listy idiota k něčemu budou, můžete ze mne udělat prezidenta. Narcis jako Narcis. Ale musí se na tom shodnout všichni vládní a opoziční papaláši. Takže mám celkem šanci, že pravda a láska nakonec zvítězí. Mám ale jednu podmínku. Budu vládnout z Olomouce. Mám tu rodinu a divadelní soubor a ekluje se mi chodit s komančama po Hradě a lánský zahradě. Dodnes to tam po nich smrdí.
Termín podání podnětu k trestnímu stíhání je 13. února. Času k odstoupení z funkce náměstka ministra (anebo vzdání se kandidatury na ministra a tzv. stínového ministra) habaděj. Zvaž to. Generál války proti drogám mi napsal, že do soudní pře jde.
Jiří, ten 17. listopad nám byl čert dlužnej, viď? Asi si budeme muset udělat svůj. Vlastně ho už dávno máme. Tak mne, prosím, Jiří, Ivane, Hynku, Viléme, Jarmilo, omluvte, já mám občas šedý zákal.
Dušan Dvořák
Autor je principál příležitostného multimediálního divadelního souboru Láska na první pohled.
•••
•••
Apropo metadon
Věnováno s poděkováním a obdivem Mgr. Dušanu Dvořákovi
Při čtení příspěvku pana Mgr. Dušana Dvořáka jsem si vzpomněla, jak jsme se s kamarádem onoho času vypravili do kulturního domu Krakov, či jak se tomu dnes v časech postbolševických říká, jsem totiž už pamětník, na veřejný mítink, kde prezentoval program své strany, ODS to tuším byla tuším, ale to je v podstatě jedno, tehdejší ministr vnitra Petr Čermák. Horoval mj. plamenně proti drogám.
Klasicky demagogicky házel vše do jednoho pytle a sliboval zpřísnění represivních opatření. Na to lidé slyší. Také na spořádaný rodinný život. Zmínil, že má tři děti. Měl blízko k občanům, zodpovídal dotazy zaslané mu na pódium na lístečku.
Položila jsem mu dvě otázky. První, jak by reagoval, kdyby zjistil, že některé z jeho dětí kouří marihuanu. Hrdě vypjal hruď a prohlásil, že JEMU by se to nemohlo nikdy stát. Dobře. Druhá otázka byla vážná.
V té tobě se řada
poučených nadšenců z K-center a nadace Drop-in snažila přesvědčit politiky o nutnosti a celospolečenské prospěšnosti metadonového programu, kdy se podáváním této náhradní drogy v tabletách narkomanům těžce závislým na heroinu, kteří budou ochotni docházet do K-center usnadní život a hlavně přestanou ohrožovat okolí žloutenkou či něčím ještě horším, co se jak známo přenáší použitými jehlami injekčních stříkaček. Petr Čermák tedy ode mne obdržel otázku, jak se dívá na aktuální problém metadonové náhrady. Tentokrát již bez vypjaté hrudi přiznal, že mu to nic neříká, protože neví co to je.
Sama jsem našla v ulici na Václavce, kde jak vím z práce se nacházelo jakési "hnízdo" narkomanů kartičku Američana, podle jména českého původu, dokonce s fotografií, a byla to právě průkazka účastníka tamějšího metadonového programu. Nebyla jsem líná ji donést do Drop-in, pokud si dobře vzpomínám. Jednalo se sice o narkomana, ale přistupujícího ke své závislosti zodpovědně. Jistě mohl průkazku citelně postrádat. Daleko a daleko později jsem se dočetla, že tento program dostal politickou podporu a byl zaveden, pro tabletky metadonu si chodilo slovy DVACET vybraných jedinců, v rámci jakéhosi vládního experimentu. Na víc prostě neschválili finance.
Nevím jaká je situace dnes a hodně by mě to zajímalo. Uplynula přece jen řada let a politici měli na rozdíl od pana Čermáka dost času se poučit. Je to jejich povinnost vůči občanům. A věřte tomu nebo ne, i narkoman může být voličem. Záleží ovšem na tom. Na čem? Na IQ, přece! Nikoli závislých jedinců - našich politiků! Nevím jak vy, ale já opravdu blbce těžko snáším.
Claudie Nikolajenková