DISKUSE O VEŘEJNOPRÁVNÍ
DISKUSE O VEŘEJNOPRÁVNÍ TELEVIZI CENZUŘE
Brno - Televizní dokument o zarputilém bojovníkovi proti komunismu Vladimíru Hučínovi se na obrazovku zatím nedostane. Půlhodinový snímek Martina Vadase, který vznikl v brněnském studiu pod názvem Pravdě podobný příběh Vladimíra Hučína a který měla 7. listopadu vysílat ČT2, byl z programu vyřazen. Nikdo přesně nedokáže říci proč.
"Vedení řeklo, že ten pořad odvysíláme, až etický panel posoudí jeho objektivitu a vyváženost. Téma, kterému je pořad věnován, je velmi citlivé," uvedl mluvčí České televize Martin Krafl. Přiznal, že uvedení dokumentu inzerovala televize už v některých průvodcích. I tak bylo podle něj naplánováno pouze předběžně. "Data vysílání se mohou upravovat ještě tři týdny před uvedením," dodal Krafl. Webové stránky televize včera v nabídce dokumentární pořad neměly. Takováto pomyslná diskvalifikace je svým způsobem jedinečná. Etický panel, který je nezávislým sborem šesti lidí, dosud řešil případné stížnosti na vyváženost pořadu vždy až po jeho uvedení.
FOTOGALERIE |
Vadas původně dokument nabízel do hlavního města na Kavčí hory, nakonec uspěl v Brně. Tvůrce přiznává, že si s jeho dílem může televize de facto dělat, co chce, až do 6. listopadu, do kdy na něj má licenci.
Jeden ze členů etického panelu, publicista Jiří Peňás, byl pozastavením pořadu více než zaskočen. Vadasovo dílko zhlédl právě při včerejší pražské projekci. Objektivita a nevyváženost, kterou bude jako člen speciální komise muset posuzovat, jsou podle něj jenom slovíčkaření.
"Mě na tom dokumentu zajímá jeho závažnost a důležitost a o té nemám vůbec žádné pochybnosti," uvedl. Pořad by podle Peňáse měl určitě být vysílaný.
Rada České televize schválila vznik takzvaného etického panelu, který tvoří nezávislí odborníci, před dvěma lety. Jeho členy jmenuje generální ředitel televize. V současné době tvoří pětičlenný sbor profesor Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně a advokát Petr Hajn, předsedkyně Akademie věd Helena Illnerová, předseda nevládní neziskové organizace Sdružení obrany spotřebitelů František Lobovský, novinář Jiří Peňás a redaktor zpravodajství ČT Zdeněk Velíšek.
Etický panel se podle Peňáse schází zhruba jednou do měsíce a přezkoumává jednu až dvě stížnosti. Peňás upozornil, že o kvalitách pořadu ještě před jeho uvedením dosud nerokovali. Navíc zdůraznil, že na včerejší promítání si zašel soukromě.
"Že o dokumentu budeme musel jednat, mě dosud nikdo z České televize oficiálně neinformoval," doplnil novinář a publicista Peňás.
Režisér tvrdí, že o 7. listopadu jako o datu vysílání se dozvěděl od dramaturgyně pořadu minulý čtvrtek. Dokument vznikal tak, že Vadas sledoval čtyřleté dění okolo Hučína. Navíc, jak sám říká, na vlastní náklady.
- - -
Kdo je Vladimír Hučín?
Někdejší disident, známý antikomunista, bývalý důstojník tajné služby BIS. Za komunistické éry strávil čtyřicet měsíců ve vězení. Trestán byl za roznášení letáků, za kritiku tehdejších představitelů, ale i za umístění nálože, která roku 1983 vybuchla u domu komunistického agenta Antonína Mikeše. Na konci června se od ostravského krajského soudu dočkal úplné rehabilitace za svou předlistopadovou činnost, včetně ozbrojeného odporu proti komunistickému režimu. Letos byl rovněž zproštěn obžaloby z podněcování levicového extremismu.
Luboš Mareček, regionální mutace , MF DNES jižní Morava, 2.11.2006
Kam až vyvažování dojde? Začneme na ulicích vyvažovat relativní bezpečnost, zvýšenou kriminalitou? Zavřeme do kriminálu v rámci vyváženosti i nevinné?
"Zelenej Raul" v diskusi na iDnes
Po čtyřech letech sběrného natáčení v Přerově, Olomouci, Ostravě, Praze, Brně, na Kladně a jinde, byl 14. srpna 2006 na Kavčích horách dokončen tzv. aktuální dokument "Pravdě podobný příběh Vladimíra Hučína" (28 min. © ČT 2006) pro Televizní studio Brno České televize. Od té doby se zatím nepodařilo tento "aktuální dokument" zařadit do vysílání České televize. Údajně již několikrát předběžně nasazen byl. Minulý čtvrtek se Martin Vadas, režisér a scénárista dokumentu, dověděl, že film se údajně z rozhodnutí generálního ředitele České televize nebude vysílat ani 7. listopadu, jak se původně uvažovalo. Film byl promítnout na tiskové konferenci 31.10.2006 v pražském kinu MAT. Od té doby je ticho po pěšině. No ticho, posuďte sami...
1. AUDIO
|
dostávám poštou řadu příkrých soudů, a proto hledám slova, jak vysvětlovat a odpovídat slušně. Je to obtížné, ale co jiného nám zbývá.
Legrační a zároveň tragické je, že vedení ČT přizná cenzuru a nikdo nekřičí. Jen někteří z nás soukromě a šeptem s kýmsi hovoří, ale navenek jakoby cenzura všem vyhovuje, jen aby se k někomu z občanů nedostaly informace a souvislosti, které by mu mohly být užitečné k orientaci v dnešním rozporuplném světě. Co je ještě třeba napsat, natočit a kdo to otiskne nebo odvysílá? Je mi trapné "lobovat" za svůj film, se kterým se babrám čtyři roky.
2. AUDIO
|
Jsme tady v Čechách pořád před nějakými volbami. A tak se vysílají přednostně pořady o nadaných dětech, létání balonem a mlácení prázdné slámy. Česká televize jedním dechem říká, že má zájem o proces s Dr. Horákovou a jejími druhy, ale zároveň již déle než rok pro realizaci dvou projektů, které jsem jí nabídl, dodnes nic neudělala.
Komise vesele zasedají, mudrují a pijí kafíčko z našich televizních poplatků. O jejich závěrech se nic nedovídáme. Justice si vesele vraždí dál. Svobody a média, jako garance občanských svobod jsou všem ukradené - novinářům, různým svazům, spolkům a mediálním mágům samotným.
Aktuální webové stránky ČT (2006-11-06) k Etickému panelu uvádějí:
"Rada České televize na svém pravidelném zasedání 25. 2. 2004 schválila na návrh generálního ředitele Jiřího Janečka statut ČT a složení etického panelu, poradního orgánu generálního ředitele, který bude složen z nezávislých odborníků. Generální ředitel ČT Jiří Janeček jmenuje za jeho členy profesora Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně a advokáta Petra Hajna, předsedkyni Akademie věd Helenu Illnerovou, předsedu nevládní neziskové organizace Sdružení obrany spotřebitelů Františka Lobovského, novináře Jiřího Peňáse a redaktora zpravodajství ČT Zdeňka Velíška."
Dovoluji si poznamenat: Hurá !
Kodex definuje poslání Etického panelu takto:
"Na pomoc posuzování otázek, které vyplynou z uplatňování Kodexu, se zřizuje Etický panel České televize. Etický panel tvoří pět členů, které po dohodě s Radou České televize jmenuje a odvolává generální ředitel. Účelem Etického panelu je posílit důvěru veřejnosti v odpovědný přístup České televize k otázkám profesní etiky a jejího dodržování. S tím souvisí úkol chránit před vnějším nátlakem především svobodu projevu a potřebné pracovní podmínky pro nezávislou žurnalistiku, ale také všechny ostatní složky tvorby, výroby a vysílání televize veřejné služby. Funkce člena Etického panelu je čestnou funkcí, za kterou nepřísluší odměna. Etický panel je poradním orgánem generálního ředitele a řídí se vlastním jednacím řádem, který bude přijat na zasedání Etického panelu a následně schválen generálním ředitelem České televize. Rada České televize je oprávněna žádat Etický panel o stanoviska k otázkám, které souvisejí s uplatňováním Kodexu."
3. AUDIO
|
Srovnejte dnešní mlčení většiny médií s dávnou reakcí veřejnosti i tehdejšího FITESu v okamžiku cenzurování pořadu o Sazce, kdy na g.ř. Chmelíčka zatlačil jiný g.ř. Hušák a vyhrožoval pouhým snížením obchodů Sazky s ČT, tehdy generální ředitel zdržel vysílání pořadu o týden a za pár týdnů byl řádně odvolán Radou ČT. Dnes je klídek.
Snad by se některý z dnešních radních mohl zeptat GŘ, kdo dnes tlačí na ČT? Je to snad Rada ČT samotná(?), nebo některý z jejích členů, který zapomněl, že rada má zastupovat veřejnost? Nebo je to vláda? Kdo tedy? Mlčení vedení ČT - víc než film samotný - vyvolává příliš mnoho spekulací.
Jestliže Kodex praví, že Rada České televize je oprávněna žádat Etický panel o stanovisko, bude tedy Rada ČT žádat Etický panel o naplnění jeho úkolu chránit před vnějším nátlakem především svobodu projevu a potřebné pracovní podmínky pro nezávislou žurnalistiku, ale také všechny ostatní složky tvorby, výroby a vysílání televize veřejné služby?
Dnes, v daleko političtější situaci, na kterou bychom měli být i občansky citlivější, žádné velké noviny dodnes nic nenapsaly (článek "Hučín se do vysílání nedostal" vyšel pouze v regionálních přílohách MFDnes v Brně a Olomouci), ačkoliv jde o zjevnou cenzuru celostátního televizního vysílání, která nemá nic společného s veřejnou službou! Nevšiml jsem si, že by něco napsal časopis Týden, který na TK v MATu měl svého špičkového redaktora Jiřího Peňáse, člena Etického panelu ČT. Velké deníky raději na tiskovou konferenci 31.10. do MATu ani nedorazily. Co se to děje?
Kodex pracovníkům ČT předepisuje postup podle odst. 7.4:
"Program a jednání České televize budou vždy poměřovány také etickými normami. Česká televize vychází z mravních tradic evropského civilizačního okruhu. Je povinna zvažovat skutečnost, že její publikum tvoří rozmanité občanské-divácké skupiny, z nichž některé mohou obsah určitých pořadů vnímat jako atak na své náboženské či etické přesvědčení. Zvláště musí být brán ohled na starší spoluobčany a příslušníky národnostních či etnických menšin. Česká televize je povinna diváky předem upozornit na výrazně eticky či nábožensky kontroverzní obsah pořadu, což učiní tak, že sdělí divákům vhodnou formou faktické informace o charakteru obsahu takového pořadu."
Mám za to, že tiskové informace k filmu "Pravdě podobného příběhu Vladimíra Hučína" takové sdělení obsahovaly, aby útlocitný divák nemohl býtl zaskočen. Stejně tak při jeho realizaci bylo vyhověno požadavku odst. 16.16 Kodexu, kde se praví:
"Česká televize je oprávněna pořizovat obrazové a zvukové záběry na veřejných prostranstvích pro ilustrační účely. Při zařazení ilustračních záběrů do pořadu je nezbytné postupovat citlivě a vyloučit zobrazení určité osoby způsobem, který by v divácích mohl zanechat klamavý dojem o spojitosti této osoby s určitým tématem (například s protiprávním či neetickým jednáním). Základním, nikoliv však jediným předpokladem pro splnění této povinnosti je označení záběrů upozorněním, že se jedná o ilustrační záběry. Obdobně Česká televize postupuje při výběru archivních záběrů, které mají být nově použity."
Ve filmu se žádné záběry jako "ilustrační" nepoužívají. V titulcích filmu se jednotlivé scény časově a místně označují a v závěrečných titulcích se výslovně uvádí, že jde o archivní záběry Martina Vadase a České televize.
Právní a etický postup byl konzultován již v průběhu výroby s odborným poradcem určeným redakcí Televizního studia Brno. Byl jím právník Mgr. David Strupek, jehož jméno je též uvedeno v titulcích filmu. Jediné, co Česká televize zanedbala, je propagace připravovaného filmu - čtenář nechť srovná s propagací jiných filmů vyráběných Českou televizí
Radiožurnál by měl zítra mezi 9 hod a 10. hod. odvysílat reportáž z tiskové konference v MATu z 31.10.2006, na které pracoval redaktor M.Janáč. Na serveru PECINA.CZ je úplný záznam z TK k filmu "Pravdě podobný příběh Vladimíra Hučína" ve formátu WMA: ÚVOD Martina Vadase - 3:36 min, 1.7MB, DISKUSE po shlédnutí filmu - 32:30 min, 15MB
Přeji nashledanou v nové nesvobodě.
Quo usque tandem.
Mějte se dobře
M.V.
November 05, 2006 9:26 PM
Dobry den,
v patek jsem se v novinach docetl, ze CT odvysila dokument Martina Vadase Pravde podobny pribeh Vladimira Hucina. Jelikoz jsem vsak porad nemohl najit v programu, dal jsem to na vedomi alespon nekolika znamym, aby porad neprehledli. Jake bylo me prekvapeni, kdyz v nasledne diskusi vyslo najevo, ze jste porad z vysilani stahli! A to z duvodu, ktere by obstaly mozna pred 20 lety, ale ne snad proboha dnes, nezlobte se na mne.
Doufam a verim, ze CT sve krajne pochybne rozhodnuti zmeni a porad v planovanem terminu odvysila.
Roman Joura
Ceske Budejovice
Vážený pane Jouro,
děkuji Vám za zájem o naše vysílání.
Nevím, co máte přesně na mysli, píšete-li o "důvodech, které by obstály před dvaceti lety". Je to přesně naopak, zatímco před dvaceti lety byla tehdy ČST státní televizí a měla cenzuru ve vysílání, Česká televize je televizí nezávislou, televizí veřejné služby, která velmi dbá na vyváženost a nestrannost svých pořad?. A to je také důvod, před vedení ČT rozhodlo o tom, že v případě dokumentu o V.Hučínovi bude pro vysílání určující stanovisko Etického panelu ČT. Ten dokument v tomto týdnu posoudí.
4. AUDIO
|
Více se o Etickém panelu ČT dočtete na webu: http://www.ceskatelevize.cz/ct/etickypanel/index.php
Přeji Vám hezké podzimní dny a srdečně Vás zdravím,
Martin Krafl
Ing. Martin Krafl
Tiskový mluvčí / Spokesman
ČESKÁ TELEVIZE / CZECH TELEVISION
Kavčí hory
140 70 Praha 4
Tel.: (+420) 261 134 217
Mob.: (+420) 603 238 408
Fax: (+420) 261 218 599
mailto:[email protected]
http://www.ceskatelevize.cz
http://www.ceskatelevize.cz/press/
http://www.martinkrafl.cz
Obhajovat smysl veřejnoprávních médií je každý den těžší a těžší. A to jen kvůli nim samotným.
V Evropě je oblíbeným zvykem posmívat se Američanům, jak pokaždé blázní, když v červenci slaví výročí vyhlášení nezávislosti. Přitom, co bychom za to dali, když by aspoň každý pátý Čech uronil slzu při vzpomínce na otce zakladatele československého státu. Česká televize nicméně zřejmě usoudila, že sentimentu je v zemi až příliš, a tak k 88. narozeninám ČSR pro jistotu neuvedla ani jeden pořad, který by se k výročí vztahoval.
Kdo ale usedl k obrazovce den po státním svátku, musel si říct, že naopak toho sentimentu je na Kavčích horách až moc. Bohužel sentimentu po totalitních časech. Na ČT 1 totiž místo tradičních filmů z první republiky či klenotnice české kinematografie běžel snímek z roku 1952 Únos, který pojednává o tom, jak bývalí piloti RAF unesli letadlo do západního Německa, aby se pak zločinní Američané snažili nic netušící cestující přesvědčit ke lživé propagandě proti sovětskému bloku. Jak se asi musel cítit válečný pilot Miroslav Štandera, který den předtím z rukou prezidenta přijímal vyznamenání a o jehož kamarádech film vlastně je. Co to mělo znamenat?
5. AUDIO
|
Důvodů je hned několik. Kolik diváků asi vědělo, že je tu nějaký projekt před a za oponou? Tedy, že si pak mají ještě zapnout dvojku, aby komunistickou lež pochopili? I autor těchto řádek prostě náhodou zapnul televizi a zhlédl nechutné propagandistické dílo, aniž by o projektu kdy slyšel jediné slovo. Až po zběsilém hledání na internetu, cože to má znamenat, přišlo rozhřešení.
I tak to ale nedává smysl. Skutečně někdo očekává, že divák stráví nedělní odpoledne čtyřhodinovým sledováním těchto filmů? Je naprosto jasné, že veřejnost dá přednost českým hercům, jako je Miloš Kopecký či Ladislav Pešek, před byť skvělým, ale truchlivým dramatem americké provenience. A dále, proč je větší zrůdnost na sledovanější jedničce a kvalitnější snímek na dvojce? Výsledek se samozřejmě dostavil ve sledovanosti, komunisti převálcovali Američany s téměř dvojnásobným zájmem diváků.
Proč to platit
S odvysíláním snímků, které lživě vyprávějí o naší minulosti, je třeba nakládat velmi opatrně. Určitě stojí za to, když může veřejnost spatřit, jak fungovala komunistická propaganda, ale je třeba to dát do souvislostí. Vést o tom debatu, ukázat, v čem lež spočívá apod. Zatím je to ale naopak, zejména na soukromém kanálu Prima běží jedna totalitní odpornost za druhou. Typické pro veřejnoprávní médium ale je, že zatímco nemá problém odvysílat takovéhle věci, tak raději stáhne z programu dokument o protikomunistickém aktivistovi Hučínovi a ze strachu z kontroverze ho dají jakési komisi k posouzení nezávadnosti.
Představitelé veřejnoprávní televize by si měli konečně uvědomit, že naplňovat smysl této instituce znamená být často proti mocným či většinovému vkusu. Jestli na to nemají odvahu, měli by jít domů. Jinak by bylo lepší televizi zrušit, protože tohle platit ze svých poplatků je ostuda.
Erik Tabery, Respekt 45/2006, 5.11.2006
V Polsku už zrušená vojenská rozvědka WSI angažovala agenty, školené GRU, kteří se snažili ovládat media, a pronikat dokonce i do nezávislé TV TRWAM a Radia Maryja....Dnes jsou rozkryti a zveřejněna další jména. Jestliže je podán důkaz, že si tak počínala GRU v Polsku, bude to u nás stejné. Snad příště bude možné točit takové věci v Polsku a odvysílat klidně třeba v ORF.
Vlad. Kebrle, 7.11.2006
Ten film vyvolává v řadách vedoucích pracovníků bezpečnostního aparátu strach, a to hlavně u těch, kteří se na mé likvidaci podíleli. Stejně tak u konkrétních státních zástupců a dalších. No a také generalissimus Radovan Procházka, Jiří Růžek a další temné postavy mají sevřené svěrače. No a Naděžda Kavalírovna je také nervozní. Zítra mne budou na KPV v Praze řešit. Je tam svolána celá rada za účasti vedení okr. předsedů KPV ČR. Údajně by mne nejraději z KPV vyloučili, ale věc se již dostala velmi daleko, tak nevím co tam budou zítra předvádět. Já jsem požádal Kavalírovou, aby toto jednání bylo veřejné a zároveň dokumentované Martinem Vadasem, neboť výroky Jana Šinágla byly vyřčeny na Žofíně před plným sálem.
Vladimír Hučín, 7.11.2006
6. AUDIO
|
Doma. Nechci použít expresivní výraz.
Tak se mi po přečtení trpkého článku Martina Vadase jeví, že by stačilo, aby se ředitelský vlk nažral a etická koza zůstala celá, aby před uvedením dokumentu pro přecitlivělé a choulostivé diváky typu například pana Petra Uhla bylo uvedeno, že se v něm pojednává o osobě Vladimíra Hučína, nebezpečného to teroristy, což je uměle vytvořená legenda, která jeho případ provázela za vydatného šíření nejrůznějších osob z masmédií. Pravda, bylo několik statečných. Sedm jich nebylo. Jedná se skutečně o citlivé téma, ale je citlivé pro protagonisty minulého režimu, kteří pilně a účinně škodí ve vysokých policejních a dalších bezpečnostních složkách a politických funkcích různých sekretariátech vysokých politiků. Mají prostě dlouhé prsty. Nyní měla ČT jako veřejně právní médium jedinečnou možnost přispět k odhalení pravdy. Není vůle.
Nevymlouvejte se na etiku, pane řediteli, víme kdo v radě ČT sedí. Nedělejte z diváků blbce. Jak se pak lze divit, že občané - blbci (termín je vypůjčen od Františka Ringo Čecha) volí tak jak volí? ČT má povinnost pěstovat občanské cítění a pravdivě informovat, díly nezkompromitovaných umělců, k jakým patří bezesporu právě autor dokumentu o Vladimíru Hučínovi. Není jen o něm, ale o nás. Počínání rady a ředitele je odměnou za vlnu solidarity, která se jen zdánlivě velmi překvapivě pozvedla v řadách koncesionářů v roce 2001, kdy byla ohrožena nezávislost a veřejnoprávnost ČT2? ČT promarnila důvěru divácké obce. Vyměnila ji za stranickou šněrovačku. Konjunkturalistů a přisluhovačů jsme si užili za bolševika dost. Neomluvitelné. Hleďte to napravit! Naše země si nemůže dovolit promrhat potenciál, který má v osobnostech jako je právě Vladimír Hučín či autor dokumentu Martin Vadas. Je jich jako šafránu. Taky vaší vinou, nemilá ČT. Hanba!
Claudie Nikolajenková, nezávislá publicistka, 7.11.2006
Fakt, že jsem dvakrát během předvolební kampaně Vladimíra Hučína do senátu přijal nehonorované pozvání na podium v Prostějově, abych tam řekl o mých zkušenostech s člověkem, o kterém jsem roky natáčel film a měl jsem tudíž příležitost ho poznat, nemůže být důvodem pro stažení filmu z vysílání. Ten byl dokončen již 14.8.2006. Považoval jsem moji účast v Prostějově za občanskou povinnost, stejně jako Radim Hladík, Ondra Vetchý, Jaromír Štětina, Karel Schwarzenberg, Jan Beneš, Slávek Janda a mnozí další, kteří vyjádřili podporu kandidatuře slušného člověka do senátu.
Řekl jsem tam občanům Prostějova, stejně jako předtím dramaturgii ČT, že během mého čtyřletého natáčení jeho příběhu, který se poměrně dramaticky vyvíjel, jsem poznal Vladimíra Hučína jako člověka, který nelže a drží slovo, snáší trpělivě mnohá protivenství a přesto, že mu ublížilo mnoho lidí, kterým nechtěl odsouhlasit, nebo podpořit jejich bezpečnostní prověrky, protože je považoval za bezpečnostní riziko - tak jak to definuje zákon - on se nijak nemstí. Co on dělá, je, že mluví pravdu, že skutečnosti, o kterých mluví, dokládá dokumenty a to je, co ho činí mimořádným.
Dobře, že existuje vyjádření od Janečka. Výčet filmů, které ČT "požaduje" jako "typus" aktuálních dokumentů, dokazuje, že vůbec nejsou "aktuální", jak se zmíněné okno nazývá. Démon alkohol, Jak otrávit mecenáše, Jsem workoholik a kdo je víc, Matkou po třicítce, Poslední zvonění, Děti bez lásky i s láskou, Život na dluh, Lapeni v síti, Příliš nadané děti, Ptáci nenosí smrt, Pokusy na zvířatech..., jakkoliv jsem mnohé z nich ani neviděl, jen názvy a fakt, že jich generální ředitel použil jako argumentu dokládají jeho představu o "veřejné službě". Já to pokládám za vytunelování veřejné služby. Janeček chce pouze mlátit prázdnou slámu a za svou zbytečnou a škodlivou činnost pobírat královský plat. To je zvěrstvo, o kterém jsem napsal stížnost Radě ČT téměř před dvěma roky. Rada stížnost zaevidovala, ale vůbec mi na ni dodnes neodpověděla!
Nejtragičtější je domněnka generálního ředitele, že zpravodajské pojednání kauzy ve stylu České televize, jakkoliv frekventované, je naplněním veřejné služby. Bylo by důležité, vyžádat si a analyzovat tyto zpravodajské příspěvky a posoudit nakolik vypovídají o skutečnosti, která se vyjevovala před soudem. Je důležité spočítat kolikrát a opakovaně v každé zpravodajské relaci bylo divákovi vtloukáno do hlavy, že V.H. je obžalován z toho, že se dopustil sedmi trestných činů neuposlechnutí rozkazu, vyzrazení utajovaných skutečností, neoprávněného nakládání s osobními údaji... až po podvod se zdravotním pojištěním. Když jsem ta vysílání během těch let celkem pečlivě sledoval, tak mnohé z těch výčtů údajných trestných činů uváděl i Janeček osobně, jako hlasatel zpráv.
Důsledkem Janečkovy "veřejné služby" je přetrvávající negativní obraz o člověku, který měl a má právo na presumpci neviny jako každý jiný občan, což Janeček zřejmě dodnes vůbec netuší. Poté, kdy Vladimír Hučín byl postupně zproštěn ve všech bodech obžaloby i u odvolacího soudu, odbylo se to zase zprávou v jednom dni. Tehdy se už neřekl ani ten výčet - čeho všeho se V.H. nedopustil, nebo co všechno nebylo shledáno trestným činem... To je výsledek práce zpravodajství, za kterou nese mimořádný díl odpovědnosti právě Jiří Janeček, který takové zprávy připravoval a osobně četl, dokonce takové "zpravodajství" i několik roků řídil! Právě proto si kluci před školou v Přerově říkají "Hučín, to je ten týpek, co dává bomby do škol..., říkali to ve zprávách." Ta štvanice, na které se Česká televize vehementně také podílela, neskončila dodnes, pokračuje cenzorským zásahem ředitele Janečka.
Domnívám se, že FITES by měl vehementně zasáhnout a prosadit, bude-li Etický panel o věci se zadáním od GŘ jednat, aby byli přítomni a měli právo se vyjádřit i tvůrci filmu (minimálně dramaturgyně a režisér), protože Janečkovy manipulace je mimořádně poškozují.
Martin Vadas, 8.11.2006
Politická situace není vhodné téma pro tento blog-site, ale téma cenzury je na netu velmi citlivé. Česká televize opakovaně nezařadila do vysílání dokument "Pravdě podobný příběh Vladimíra Hučína" (28 min. © ČT 2006), který vznikl po čtyřech letech sběrného natáčení v Přerově, Olomouci, Ostravě, Praze, Brně, na Kladně a jinde, a byl 14. srpna 2006 na Kavčích horách dokončen pro Televizní studio Brno. Od té doby se zatím nepodařilo tento "aktuální dokument" zařadit do vysílání České televize.
Minulý čtvrtek se Martin Vadas, režisér a scénárista dokumentu, dověděl, že film se údajně z rozhodnutí generálního ředitele České televize nebude vysílat ani 7. listopadu, jak se původně uvažovalo. Film byl promítnout na tiskové konferenci 31.10.2006 v pražském kinu MAT. Mluvčí České televize Martin Krafl 2.11.2006 v článku Hučín se do vysílání nedostal uvedl: "Vedení řeklo, že ten pořad odvysíláme, až etický panel posoudí jeho objektivitu a vyváženost. Téma, kterému je pořad věnován, je velmi citlivé". Paradoxně Český rozhlas 6 ve svém pořadu Pamětníci s podtitulem "osudy, které nesmí být zapomenuty" přinesl již dva 50minutové pořady s rozhovory právě s Vladimírem Hučínem. Podrobnosti naleznete na www.geocities.com/rudyjoska/index.htm. A ještě si uvědomme, že Etický panel, který je nezávislým sborem šesti lidí, dosud řešil případné stížnosti na vyváženost pořadu vždy až po jeho uvedení!!!
Připos(píp)anost vedení veřejnoprávní České televize je na pováženou stejně jako připos(píp)anost většiny dalších médií, které na tento jednoznačně cenzurní zásah prakticky nereagovaly. Český rozhlas je přitom stále výjimkou.Takže moje veřejná výzva generálnímu řediteli České televize zní:
Když se bojíte odvysílat nějaký pořad, přestože jste na jeho tvorbu vynaložili naše koncesionářské poplatky, dejte ho alespoň ke stažení na web!
Jankův blog na serveru Lupa, 7.11.2006
Praha 8. listopadu 2006
Mgr. Jiří JANEČEK, generální ředitel České televize
Vážený pane generální řediteli,
i kvůli výhledové jistotě všeobecných (i Vašich osobních) občanských svobod, protestuji proti cenzorskému zásahu, který vyřazuje z vysílání ČT dokumentární film režiséra Martina VADASE Pravdě podobný příběh Vladimíra Hučína = jak měl být vysílán na ČT2 včera ve 20:00 hodin, a také v pátek 10. listopadu ve 02:20 hodin.
Tento cenzorský zásah odporuje zejména:
A/ ústavnímu zákonu č.2/1993 Sb.= Listina základních práv a svobod, článku17, odstavci (3) = Cenzura je nepřípustná.
B/ ustanovením stále platného Kodexu České televize, z něhož cituji alespoň jednu z jeho závažných částí:
Účelem existence televize veřejné služby je zajistit veřejnosti zdroj informací, kritické reflexe, umělecké tvorby a zábavy, které jsou chráněny před lobbystickými tlaky. Česká televize přispívá k vytváření prostoru svobody slova, myšlení a tvorby, na němž může vyrůstat demokracie.
To jsou dva základní argumenty, proč je třeba odvysílat dokumentární film Pravdě podobný příběh Vladimíra Hučína, i případnou oponenturu, také v zájmu klasické poučky (a snad i veřejnoprávní zásady) Audiatur et altera pars = Budiž slyšena i druhá strana.
S pozdravem
Bohuslav HUBÁLEK
190 00 PRAHA 9 Českolipská 19
Not really in the UK... which remember invented the Public Service TV system-there are very sophisticated Broadcasting Acts of Parliament that govern all broadcasters about what they can show & what they can’t, particularly in terms of "taste & decency" but also in terms of "political balance". This is not designed to stop "freedom of opinion" or "investigative journalism" but to ensure that it is within the framework of the law. Any "independent" that has their work shown on a "broadcaster" must also operate within the law and the decision to broadcast still remains with the Director General even if it is a commissioned programme. Nobody has the "rights of the airwaves" in broadcasting.
In terms of "political opinion" the Broadcasters are required to show balance, so that if they show a very opinionated programme, they are obliged to either broadcast a discussion around these issues, feature it within news discussions, or possibly within a period of reasonable time offer alternative views. So the BBC or C4 can make opinionated programmes against the Iraq war, but this will "probably" be balanced by different views at some point. They offer a Points of View programme and encourage feedback through the Web. Of course, corruption is frequently "exposed" on both radio & TV, but must again be made within the law. Programmes that track illegal businesses or expose cheating trades people are very popular now. But they are very carefully legally vetted before transmission.
Trespass for example is against the law, so undercover exposure can be a tricky issue. The right-wing National Front recently held a private political meeting in a pub. The leaders expressed apparently "racist" opinions & the BBC had an undercover camera & broadcast the meeting. Consequently the Criminal Prosecution Service brought a charge against the National Front Leaders, but in court the Jury cleared them as it was felt that the meeting was a "private one" where people had the right to express their opinions, however odious and the BBC had trespassed. The leaders of the NF were therefore free to re-express their views on the news, and also about the BBC, though this time they were very careful to keep their remarks "within the law". Now the Govt. will change the law to close what they see as a legal loophole. So the BBC was on the one hand rapped by the courts, but on the other through exposing the case has managed to probably bring about a change in the law of the land.
On a petty level... fox hunting is now against the law, but in the long political debate leading up to the vote in Parliament the broadcasters produced a range of programmes expressing quite different points of view. In affect "balance".
All programmes are vetted by the lawyers of the broadcasters against potential libel and potential breaches of the Broadcast Acts, like obscenity & violence, whether made inside or commissioned.
There is an Independent Broadcasting Public Complaints Commission with very powerful abilities to even fine the Broadcasters for breaches of the Acts and for misrepresentation. They can force the Broadcasters to publish & to broadcast on screen – apologies. Anyone can make a formal complaint against a Broadcaster for material transmitted through the Commission. Strangely it has started to show some teeth and the Broadcasters are now wary of breaching the law, particularly in terms of libel.
What you have described could quite easily be the case here too. If the Director General of the TV station decided that in his view a film was "biased" & liable to be in breach of his broadcasting Charter, he could ban it. Normally in such cases he would refer it to his Board of Governors to ensure he has their backing. He could of course rule that it is in "the public interest" (& this is one of the key expressions) and broadcast it and then take the flak or broadcast it with a discussion of opposing opinions or commission a programme to "balance" it. All these are options. He could not broadcast a programme however that was libellous or could not stand up in a court of law, if a libelled person brought a private prosecution. The BBC has often had to go to court and defend private prosecutions for libel. It needs to be very careful that what it broadcasts is true & can be defended in court as such.
I have no idea how the Broadcasting Acts in Czech Republic oblige the Director General to make his decisions. In the UK, the Broadcasting Acts govern everything and are very complex. So investigative journalism in the public interest is of course at the heart of the BBC & C4, but they still have to operate under very careful legal restraints.
In haste... on my way to Vienna, Keith Griffiths
From: Radoslav [[email protected]]
Sent: Wednesday, November 08, 2006 2:00 PM
To: Info Web CT
Subject: Dotaz odeslaný z webu ČT
Nikdy už ode mne nedostanete ani korunu za tzv. poplatky. Cenzurujete a jste nadále politickou a ne veřejnou televizí. Že vás hanba nefackne.
Janás
Od: Info Web CT [[email protected]]
Předmět: RE: Dotaz odeslaný z webu ČT
Datum: 08.11.2006 15:13:08
Dobrý den,
zařazení dokumentu Příběh Vladimíra Hučína navrhlo Televizní studio Brno opakovaně ve vysílacím okně tzv. aktuálních dokumentů, nasazovaných v premiéře vždy v úterý ve 20 hodin na programu ČT2. Akceptovat tento vysílací termín by však bylo dramaturgicky chybné, neboť zmíněný snímek režiséra Martina Vadase se zcela vymyká z programového typu, požadovaného Českou televizí pro tento stálý vysílací čas. Na vysvětlenou uvedu několik typických názvů pořadů, které v něm Česká televize vysílala nebo bude vysílat: Démon alkohol, Jak otrávit mecenáše, Jsem workoholik a kdo je víc, Matkou po třicítce, Poslední zvonění, Děti bez lásky i s láskou, Život na dluh, Lapeni v síti, Příliš nadané děti, Ptáci nenosí smrt, Pokusy na zvířatech... Tímto obsáhlým výčtem konkrétních titulů chci názorně ilustrovat skutečnost, že jde o vysílací čas, vyhrazený pro zcela jiný typ dokumentů. Rozhodnutí nevysílat Příběh Vladimíra Hučína v tomto schematovém okně, určeném především pro sociologicky zaměřené snímky, bylo tedy čistě rutinní záležitostí řízení programu, stejně jako jeho automatické vyřazení z vysílání před volbami do Senátu Parlamentu České republiky, v nichž pan Vladimír Hučín kandidoval.
Celá věc však má ještě jeden rozměr. Vzhledem k tomu, že se tvůrce dokumentu, pan Martin Vadas, aktivně a významně podílel na předvolební kampani pana Vladimíra Hučína před volbami do Senátu Parlamentu České republiky, je v tomto případě nasnadě jistá pochybnost o jeho nezaujatosti jako dokumentaristy, pracujícího pro televizi veřejné služby. Z tohoto důvodu vedení ČT postoupilo dokument k posouzení Etickému panelu České televize, a to v první řadě nikoli proto, aby Etický panel doporučil snímek vysílat či nevysílat, ale zejména proto, aby České televizi poskytl metodické vodítko, jak v takto eticky sporných případech postupovat.
Děkuji Vám za zájem o naše vysílání a přeji hezký den,
Jitka Jelínková
redaktor
ČESKÁ TELEVIZE
Obchod komunikace
Tisková služba
Kavčí hory
140 70 Praha 4
Tel.: 261 132 644
Fax: 261 014 101
mailto: [email protected]
http://www.ceskatelevize.cz
Divák Radoslav Janás už České televizi nedá ani korunu. Reaguje tak na obyčejnou cenzuru v České televizi, která rukou svého generálního ředitele stáhla z vysílání na 7.11.2006 již oznámený aktuální dokument "Pravdě podobný příběh Vladimíra Hučína" 28 min. © ČT 2006, jehož jsem autorem a režisérem. Je to reakce příkrá až téměř anarchistická. Nechce-li občan podporovat "rutinní postupy" České televize, jak je nazvala paní Jitka Jelínková, redaktorka obchodu a komunikace ČT, ohrožuje přímo samotnou její existenci. Vždyť je to právě Česká televize, která má být televizí veřejné služby. Cenzurním zásahem generálního ředitele se zabývala na svém zasedání 8.11.2006 i Rada České televize v rubrice různé. Odhlasovala, že si nepřeje vyslechnout jiného rozhněvaného plátce televizního poplatku Jana Šinágla, který navštívil zasedání rady. Nakonec v této věci vyslechla bez hlasování režiséra Jiříh Krejčíka a svého člena Doc.Jiřího Voráče z Brna. Generální ředitel Janeček mu opáčil, že neví, nerozumí, oč panu radnímu jde... Do zápisu z jednání rady se nic nedostalo.
Domnívám se, že demokratická republika veřejnou službu potřebuje, ale jde o to, zda cenzura a pomluvy režiséra-dokumentaristy jsou veřejnou službou? Zda rutinní mlácení prázdné slámy, které paní Jitka Jelínková, halí pod pojem "sociologicky zaměřené snímky", mají mnoho společného se sociologií či standardní veřejnou službou, jak ji známe ze zahraničí.
Nevím, zda redaktorka Jelínková, placená Českou televizí, film Televizního studia Brno ČT "Pravdě podobný příběh Vladimíra Hučína" 28 min. © ČT 2006 opravdu viděla, jestliže v odpovědi plátci televizního poplatku komolí název pořadu, hodnotí ho jako vybočující ze sociologicky promyšlené programové řady a vehementně odsuzuje autorovy etické předpoklady pro tvorbu filmů v České televizi. Nevím, jaké etické vzdělání, životní zkušenost či další předpoklady pro práci redaktorky má paní Jelínková - je to věc jí samotné a jí nadřízených osob.
Něco v České televizi přeci jen funguje - cenzura je vskutku důkladná - na webu ČT divák ani novinář žádné informace k pořadu dokončenému v Televizním studiu Brno 14.8.2006 dodnes nenalezne, jakož ani závěry Etického panelu, který zasedal 8.11.2006. Jsou zřejmě "tajné", aby se snad neprofláklo, že král je nahý.
Máme svobodu projevu, takže i redaktorka Jelínková si může plácat své nesmysly, papouškuje téměř doslova výroky svého generálního ředitele a je za to placená - námi koncesionáři - a nechce přijít o práci. Zajímalo by mě, zda si paní redaktorka uvědomuje etický rozměr své redaktorské zaměstnanecké loajality. Etikou redaktorů se zabývá i Kodex České televize, který schválila sněmovna, jako povinnou přílohu zákona o České televizi. Podle rutinních výstupů České televize se zdá být mrtvou normou.
Kdysi státní komunistická Československá televize v osmdesátých letech minulého století vysílala perestrojkový pořad tzv. reformních komunistů, ve kterém dělníci v jakési továrně mudrovali o tom, že schody je třeba zametat odshora dolů... Jakmile ČST tuto lidovou moudrost odvysílala, další pořady této svazácké série nebyly už nikdy tak sociologicky objevné. Možná by si tento archivní snímek zaměstnanci České televize mohli promítat i dnes - hned u vstupu do budovy.
Že v České televizi sociologicky opravdu programově a koncepčně pracují, potvrzuje zatím přislíbený termín vysílání "aktuálního dokumentu" Pravdě podobný příběh Vladimíra Hučína - 5.12.2006 ve 20 hodin na ČT2 - v době, kdy většina rodin se věnuje mikulášským radovánkám.
Když je dobrý úmysl, tak vzdělání v sociologii se prostě hodí. Hanba nefackne a nefackne, jak praví divák Radoslav Janás. To patří k vlastnostem hanby.
Chápu, pana Janáse, že Česká televize svým chováním ho odrazuje od placení televizních poplatků, ale alespoň mu za jeho peníze děkují za zájem o vysílání. Snad bychom si to s tím neplacením měli ještě rozmyslet.
Nebylo by lepší pustit se do zametání schodů?
Martin Vadas
On Wednesday 8.11.2006 I was present from 1 p.m. at the public Board Meeting of Czech TV at Kavci Hory. Members of the Club of Czech Television, students of film documentation as well as other representatives of the public attended the meeting. One of the things on the program was to be, the censured broadcasting of the film " Likely-True Story of Vladimir Hucin", made by the film director Martin Vadas and finished on 14.8.2006. I waited in vain. I asked to speak but was criticized for not giving a written request. I immediately remedied that. According to the regulations of the Board a vote was taken, which did not permit me to speak. The voting was rather confused. For example, one member of the Board, JUDr. Zdena Hulova came at the very end and she hardly knew what it was about. Voting was not repeated. It was to be broadcast on the Internet, but it was not available, even the next day, on the Webb pages of the TV Board. The last entry on the TV Board page is on 25.10.2006. Luckily I was able too get a digital recording of what was important. My friends were very interested in the recording in which people like Jiri Krejcik who also has serious problems with Czech TV, spoke in support of Martin Vadas. Even Petr Uhl voiced his opinion and the vice-chairperson Helena Fibingerova left during the proceedings. I appreciated the attitude of Bishop Jana Sillerova, JUDr. Zdena Hulova and Dr. Jiri Vorac. The proceedings during my presence at the meeting are not worth evaluating.
During the break I had a chance to talk privately with the General Director of Czech TV, Jiri Janecek, at whose direction the documentary film was not to be broadcast even though it had been planned and announced to take place 7.11.2006. The General Director labeled Martin Vadas as a chronic complainer and his work prejudiced. His speech and arguments strongly reminded of a former member of the Communist Party. On account of public pressure, he finally decided to broadcast the program on 5.12.2006, hopefully uncensored and at a reasonable time of day. My feeling is, that we are dealing with a unique document whose author had for four years tried to present a likely-true story according to facts which he had only recorded, but the film does not evaluate it. The titles bear only factual information. Judgment is left to the viewer.
In spite of that, Janecek talks about a strongly prejudiced author. If that document and its author are looked upon by the General Director as prejudiced, then what is that man doing in a responsible position high up on the social ladder? The Chief Director and Program Director Frantisek Lambert as well as another young man were both present at our conversation. They were both very critical towards my opinions and voiced the opinions of the General Director.
The Film Director Martin Vadas worked in 1992 as Press Editor–in Chief of Czechoslovak television and was a superior of Jiri Janecek who worked as a daily- news reporter. Martin Vadas even now praises his good work. However, he now insists that Janecek in the role of General Director fraudulently forced public service from Czech TV. During our conversation, the General Director admitted that he is not actually able to evaluate Vadas’ film, that he would have shot it differently, in more depth, thus he had to consult the Ethical Panel, which is his lawful right… The Czech Television Board is responsible for keeping in that position a former newscaster who’s not sure of ethics in documentary works, and who thus created a system, which is based upon censorship. As stated by Martin Vadas at a press conference on 31.10 in the MAT cinema, the film went through a proper dramaturgical, production and approval process in Czech TV and its broadcasting was rejected only after a censorious intervention by the General Director. That has been confirmed by the Drama Director of the Brno TV studio, Kamila Zlatuskova. In spite of that, Jiri Janecek remains biased and insists that Martin Vadas actually forced the film into Czech TV.
Unfortunately, our conversation had to end on account of the continuation of the Board Meeting. I had no time to ask how the General Director found out about the Vladimir Hucin film, who gave it to him for evaluation, who called him and intervened to not have the film broadcast by Czech TV. By succumbing to that sort of pressure, he has placed the independence of Czech TV in a doubtful position. Let us recall the recent notorious event where the former Director of Czech TV Mgr. Chmelicek stopped the broadcast of the critical report Klekanice concerning the Sazka Company, upon its pressure, and within a month he was recalled by the TV Board. What’s left is the question " What will be the outcome of the censorious work of Jiri Janecek? What will the TV Board do about it?"
Jan Šinágl, 9.11.2006
November 09, 2006 10:15 PM
Vážený pane Krafle,
jsem velmi rád, že si uvědomujete, že jinde ty problémy jsou - a to v ničem menším než v natvrdo uvalené cenzuře. Jsem si proto také jist, že pokud tyto problémy nebudou vyřešeny a cenzor prosadí svou vůli, bude Vám pod úroveň setrvat na pozici mluvčího takto bezskurpulozně cenzurované veřejnoprávní televize.
Už i moje babička a maminka, příznivkyně levice, vítězoslavně říkají "Davide, no co to je? Měli vysílat toho Hučína a najednou to zrušili. Tak to vidíš tu tvojí svobodu a demokracii!".
S pozdravem,
David Navara
David Navara - jednatel - eMail: [email protected] Tel: +420 224 241 540 - Fax: +420 224 241 543 - Mobile: +420 777 743 174 nuabi, s.r.o. - www.nuabi.com - Czech Republic / Prague / Hybernska 20
November 10, 2006 8:49 AM
Vážený pane Navaro,
děkuji Vám za zájem o naše vysílání. Jakákoli slova o cenzuře v souvislosti s vysíláním ČT nejsou relevantní.
Zařazení dokumentu Příběh Vladimíra Hučína navrhlo Televizní studio Brno opakovaně ve vysílacím okně tzv. aktuálních dokumentů, nasazovaných v premiéře vždy v úterý ve 20 hodin na programu ČT2. Akceptovat tento vysílací termín by však nebylo vhodné, neboť zmíněný snímek režiséra Martina Vadase se zcela vymyká z programového typu, požadovaného Českou televizí pro tento stálý vysílací čas. Uvádím několik typických názvů pořadů, které v něm Česká televize vysílala nebo bude vysílat: Démon alkohol, Jak otrávit mecenáše, Jsem workoholik a kdo je víc, Matkou po třicítce, Poslední zvonění, Děti bez lásky i s láskou, Život na dluh, Lapeni v síti, Příliš nadané děti, Ptáci nenosí smrt, Pokusy na zvířatech… Jde tedy o vysílací čas vyhrazený pro zcela jiný typ dokumentů. Rozhodnutí nevysílat Příběh Vladimíra Hučína v tomto schematovém okně, určeném především pro sociologicky zaměřené snímky, bylo tedy čistě rutinní záležitostí řízení programu, stejně jako jeho automatické vyřazení z vysílání před volbami do Senátu Parlamentu České republiky, v nichž pan Vladimír Hučín kandidoval.
Celá věc však má ještě jeden rozměr. Vzhledem k tomu, že se tvůrce dokumentu, pan Martin Vadas, aktivně a významně podílel na předvolební kampani pana Vladimíra Hučína před volbami do Senátu Parlamentu České republiky, je v tomto případě nasnadě jistá pochybnost o jeho nezaujatosti jako dokumentaristy, pracujícího pro televizi veřejné služby. Z tohoto důvodu vedení ČT postoupilo dokument k posouzení Etickému panelu České televize, a to v první řadě nikoli proto, aby Etický panel doporučil snímek vysílat či nevysílat, ale zejména proto, aby České televizi poskytl metodické vodítko, jak v takto eticky sporných případech postupovat.
Děkuji Vám za zájem o naše vysílání a přeji hezký den,
Martin Krafl
To je skandální svědectví o manýrách v České televizi. K čemu je Rada ČT? Měla by se k tomuto postupu sama jasně vyjádřit a vůbec nečekat, až jí k tomu někdo vyzve ! Jde o vlastní iniciativu Rady ČT. Proč mlčí? Kde jsou investigativní novináři? Proč chování ČT nikoho nezajímá? Páni senátoři máte šanci. Slušní občané se přidají.
From: Jaroslav Šula
To: Pithart Petr ; [email protected] ; [email protected] ; [email protected] ; [email protected] ; [email protected] ; [email protected]
Sent: Friday, November 10, 2006 7:10 AM
Subject: Fw: Divak - obcan na prvnim miste - doplneni udaju!
chtěl bych Vás jednoltlivě požádat, zda byste upřeli svoji pozornost k podivným okolnostem okolo zfilmovaného dokumentu režiséra Vadase, který odkrývá po čtyři roky sledovaný příběh praktik našich centrálních orgánů uplatňovaných vůči svobodným občanům. Tajemné praktiky zabránily odvysílání onoho dokumentu v plánovaném programu České televize, všichni zodpovědní mlčí. Rada ČT i zvolená etická rada při České televizi nekoná. Je silné podezření na neoprávněnou cenzuru, resp. nesvobodné prostředí v našem nejdůležitějším veřejnoprávním médiu. Žádám Vás, jako volené představitele Parlamentu, o zjištění skutečností, aby naše veřejnost mohla být pravdivě informována.
Podrobnější informace podá pan režisér Martin Vadas, případně jan Šinágl.
( [email protected] - [email protected] )
S úctou a pozdravem
Ing. Jaroslav Šula, www.jaroslav-sula.info
Placení poplatků televizi se mi hrubě zajídá. Ale protože mě nezabije a nechci mít problémy s hlupáckým způsobem jejich vymáhání, budu je, ač nerad, platit dál.
Ale své názory jsem říkal i když se v této zemi za ně zavíralo, proto ho řeknu i teď.
Vadí mi, že mě ČT krmí socialistickou propagandou komunistických časů. Vybledlé barvy, vyčpělá, ale nebezpečná propaganda vymývající mozky mým dětem, které onu dobu nezažili a doufám ani nikdy nezažijí mě děsí a velmi obtížně před ní své potomky chráním. Zatím se mi to ale daří a jednou přijde doba, kdy se ony chopí vesel a budou pokračovat v mé práci a mém boji proti špíně, která nás stále víc a víc zaplavuje.
Co mě se osobně týká, komunismus mě nezlomil a už ani nezlomí. Nezlomí mě ani neokomunismus, který se tu momentálně rozmáhá. Mám odjakživa rovný charakter a za způsob chování "co na srdci to na jazyku" jsem byl mnohokrát okolím souzen, trestán a dokonce i perzekvován. Co ale ty nevinné duše, které nechápou co se to kolem nic děje? Proč kolem sebe vidí tolik věcí, které se nemají dělat, ale dělají se a nikdo za ně viníky netrestá? Někdy je i dokonce obhajuje a propaguje?
Cenzura pořadu, který je protiváhou těm slizkým odpornostem komunistických archivů, obhajovaná lichými a průhlednými lžemi, který je protiváhou marasmu a hnusu vytékajícím denně z úst veřejných činitelů a zodpovědných nepotrestaných mě jen přesvědčuje, že zvonění klíčů před 17 lety bylo nejspíš jen divadelní komedií k derniéře jednoho a začátku druhého, ještě horšího, totalitně komunistického režimu.
Ing. Karel HEGENBART, Praha
Divák, který se v úterý 7. listopadu těšil na dokumentární snímek Martina Vadase "Pravdě podobný příběh Vladimíra Hučína", byl zklamán. Film byl na poslední chvíli stažen a nahrazen neškodným a apolitickým pořadem o nadaných dětech a jejich životních trablech. Je podivné, že Česká televize vymyslí, schválí a natočí reportáž, kterou už zařadí do televizního vysílání, které jež anoncováno v programové nabídce, aby ji následně na poslední chvíli ex-post znevěrohodnila, zastavila možnost jejího odvysílání a předložila k následné cenzuře etického panelu ČT.
Můžeme mít na Vladimíra Hučína názor, jaký chceme, ale zároveň si uvědomme, že jeho případ představuje zajímavou mediální causu, o které je možné veřejně diskutovat a předstírat různé úhly pohledu. Pro Českou televizi jako veřejnoprávní televizi by neměly existovat žádné meze, ba ani žádné tabu.
Nebo nám tím chce současné vedení České televize srozumitelně vzkázat, že už zase plánuje vznik trezorových snímků a postupně nám bude zavádět cenzuru prozatím aplikovanou po kapkách? A nebo je možné, že se někomu s máslem na hlavě v podobě rudé minulosti nechtělo kazit významný den 89. výročí VŘSR snímkem, který by mohl vyznít jako obhajoba aktivního antikomunisty.
Jan Kopal, Altermedia 10.11.2006
Praha, 11. listopadu 2006
Věc:
1/ Stížnost Radě ČT na generálního ředitele ČT Mgr. Jiřího Janečka k rozhodnutí dle § 8 odst. f) Zákona o České televizi č. 39/2001 Sb.
2/ Stížnost RČRRTV pro podezření z narušení principu nezávislosti tvorby programu České televize a připuštění cenzury, která je z Ústavy České republiky zakázána.
v souladu s ustanovením §8 odst.1 písm. f) zákona 39/2001 Sb. podáváme stížnost na generálního ředitele ČT, pana Mgr. Jiřího Janečka, pro podezření z narušení důležitých principů fungování demokratické společnosti v mediální oblasti.
Důvodem naší stížnosti je cenzurní zásah Mgr. Jiřího Janečka, generálního ředitele ČT, který na poslední chvíli stáhl z vysílání televize veřejné služby "aktuální dokument" "Pravdě podobný příběh Vladimíra Hučína" 28 min. © ČT 2006, který byl po řádném dramaturgickém a výrobním procesu v Televizním studiu Brno České televize dokončen dne 14.8.2006 a zařazen do programu na 7.11.2006. Uvedený čin je v rozporu nejen s Kodexem České televize, zákonem o České televizi, ale také s Ústavou České republiky, která cenzuru zakazuje.
Nechceme spekulovat o zákulisních vlivech, které vedly generálního ředitele Mgr. Janečka k cenzurnímu zásahu, ale jeho zdůvodnění o "etických pochybnostech" musíme zásadně odmítnout, proto žádáme Radu ČT a Radu ČR pro rozhlasové a televizní vysílání, aby přijaly opatření zajišťující nepřípustnost cenzury, nezávislost tvorby programu a svobodu projevu i v České televizi.
Za Ústřední radu Klubu angažovaných nestraníků (KAN)
Ing. Jiří Machač, místopředseda KAN
Informace: média
Kontakt: [email protected]
Vladimír Hučín, bývalý disident a důstojník Bezpečnostní a informační služby (BIS), přitahuje nejrůznější problémy.
Ten poslední se ho vlastně bezprostředně netýká – režisér Martin Vadas o něm natočil dokument, který však "narazil" v České televizi a jeho vysílání bylo odloženo. Ve sporu, který vznikl kolem dokumentu "Pravdě podobný příběh Vladimíra Hučína", stojí dvě strany. Na jedné režisér Martin Vadas a jeho spolupracovníci, na druhé vedení České televize.
Obě strany se shodnou na tom, že dokument se měl poprvé vysílat už před senátními volbami. "Vzhledem ke kandidatuře pana Hučína do Senátu Parlamentu ČR, byl stažen z vysílání," řekl k tomu mluvčí České televize (ČT) Martin Krafl. S tímto postupem souhlasí i Vadas.
"Napodruhé byl stanoven termín 7. 11. do tzv. okna aktuálního dokumentu, ale deset dní před vysíláním mi bylo řečeno, že se vysílat nebude, " tvrdí Martin Vadas. Tomuto tvrzení však oponuje stanovisko mluvčího ČT Krafla: " ...televizní studio Brno opakovaně navrhlo vysílání dokumentu ve vysílacím okně tzv. aktuálních dokumentů, nasazovaných v premiéře vždy v úterý ve 20 hodin na programu ČT2. Šlo o předběžné naplánování – na termín 7. 11. byl avizován dokumentární seriál Labyrintem revoluce. Pořad nebyl do tohoto okna zařazen – dramaturgicky to nebylo vhodné, neboť zmíněný snímek režiséra Martina Vadase se zcela vymyká z programového typu, požadovaného Českou televizí pro tento stálý vysílací čas..."
"Bylo mi 24. října večer sděleno, že se dokument vysílat nebude. Nikdo mi neřekl důvody, ale dozvěděla jsem se jen tuto informaci. O pár dní později – zhruba ve čtvrtek nebo pátek minulého týdne mi přišel mail s informací, že dokument je zařazen do vysílání na 5. prosince," řekla LN dramaturgyně dokumentu Kamila Zlatušková. Co se za posunutím termínu skutečně skrývalo, neví, protože jí nikdo nic neřekl.
"Celé to provází záhadné krčení rameny a podivné mlčení stejně jako celý případ Vladimíra Hučína," shrnuje atmosféru kolem Vadasova dokumentu dramaturgyně Zlatušková.
chl Lidové noviny 14.11.2006
Od: Jiří Kubík [[email protected]]
Předmět:
Datum: 15.11.2006 06:17:21
Vážená paní,
co kdyby Vás někdo několik let neoprávněn obviňoval z trestních činů a dlouho držel ve vazbě. Kvůli tomu by Vás vyhodili z práce a to jen proto, že jste poukazovala na věc všeobecně známou, že bývalí komunisté a jejich přisluhovači stále v této společnosti rozhodují o věcech o kterých by rozhodovat neměli. Jeden můj známý se v soukromí o současném stavu vyjadřuje poněkud vulgárněji. Říká: českému hovadu komunismus nevadil a protom mu nevadí ani v komunisté přetransformovaní spolu se svými dětmi v nové elity české společnosti.
Nekomunistická část této společnosti dobrovolně jako už v minulosti mnohrát ustoupila komunistickým gaunerům. Hučín se s tím jako jeden z mála nechtěl smířit a dopadl tak jak dopadl. Vzhledem k této situaci se vůbec nedivím tomu, že ČT nechtěla dokument odvysílat.
V pořadu o listopadu 1989 jsem viděl na obrazovce Oskara Krejčího (resident STB a mnohonásobný agent) jak sděluje národu svoje postřehy o listopadu 1989 aniž je veřejnosti sděleno o koho se jedná. Resident STB pokud to nevíte nahrazoval na konkrétním pracovišti důstojníka STB a udržoval styk s tamními agenty. Ten člověk na obrazovce vystupuje jako kdyby za sebou neměl minulost elitního komunistického práskače vedle disidentů, aniž stojí autorům za námahu divákovi sdělit o koho se jedná.
Kubík
K dopisu paní redaktorky Jitky Jelínkové bych ráda připojila jednu poznámku, týkající se mé profese dokumentaristky.
Paní redaktorka píše:
"Celá věc však má ještě jeden rozměr. Vzhledem k tomu, že se tvůrce dokumentu, pan Martin Vadas, aktivně a významně podílel na předvolební kampani pana Vladimíra Hučína před volbami do Senátu Parlamentu České republiky, je v tomto případě nasnadě jistá pochybnost o jeho nezaujatosti jako dokumentaristy, pracujícího pro televizi veřejné služby."
Dokumentarista se z podstaty své profese vždycky musí angažovat, vždycky bude zaujatý svou myšlenkou, vždycky bude tendenční, protože podle Johna Griersona dokumentární film jako služba humanitě a demokracii je osobním postojem autora. Předpokládám, že paní redaktorka přesně necítí rozdíl mezi publicistikou a dokumentaristikou, nezaujatá má být jenom tisková agentura a zpravodajství.
Dokumentaristé se často angažují pro hrdiny svých filmů ve chvíli, kdy odloží kameru a mikrofon. Kdyby náš kolega Milan Maryška po natočení filmů v Rusku a na Sibiři nezorganizoval humanitární pomoc těmto lidem, kdyby neinicioval přesídlení kazašských Čechů zpět do vlasti, bylo by na světě více utrpení a pláče.
Kdyby se kolega Martin Vadas nepokusil vnést do případu Vladimíra Hučína více světla, více informací a více pravdy, museli bychom zanaříkat nad stavem naší společnosti, která je definována jako demokratická a otevřená svobodě slova.
Olga Sommerová, 15.11.2006
Paní Olga Sommerová má pravdu, když píše, že je normální, když se dokumentarista osobně angažuje v kauzách, které snímá – a opak by byl jistě více podivuhodný a skandalizovatelný; dokumentarista, který bez mrknutí oka snímá vraždění civilistů ve vietnamské či irácké vesnici není dokumentarista ale spolupachatel.
Navíc ani neexistuje důvod, proč by angažovaný dokumentarista, ale třeba i publicista (redaktor tiskové agentury nebo zpravodajství) měl být při své práci a jejím publikování diskriminován! To je typická česká křeč – na Západě je běžné, že jsou redaktoři členy politických stran a nikoho v redakci to nezajímá, nikomu to nevadí; nakonec, jde přeci o profesionály a tahat své partikulární stranické zájmy do práce by jednoduše bylo neprofesionální a neetické a z hlediska pověsti příslušného redaktora krátkozraké.
Osobní názor ovšem není stranickým zájmem, je to právě autenticita nezávislého názoru, co v kontextu dalších nezávislých názorů dalších redaktorů tvoří reálnou svobodu médií, podobně jako bez nezávislého - a třeba i od průměru odlišného - názoru straníka v politické straně se stranická demokracie stává pouze formalitou.
V česku je naopak běžné, že tvůrčí pracovníci s názorem jsou ve fašizoidním molochu typu televize upozaďováni, marginalizováni, a nejinak je tomu i v postkomunistických politických stranách, kde odlišný názor od názoru úzkého vedení znamená mnohdy automaticky vyhazov. Tato situace v médiích a politice je spojenými nádobami a v součtu znamená, že naše demokracie je v plenkách, je manipulovaná, nefunguje.
Samozřejmě, že i působení Martina Vadase na veřejné scéně může být čistě teoreticky někým řízené, zmanipulované, a to by byl také důvod k tomu mu dělat potíže. Protože však nikdo žádné spiknutí s cílem učinit Martina Vadase hvězdou veřejné scény dosud nedokázal, je diskriminace jeho díla společensky nebezpečným činem, trestným činem, diskriminací a manipulací, za který by veřejně prospěšná instituce měla společnosti i občanům vrátit všechny příspěvky za příslušný rok a odpovědní pracovníci by měli být potrestáni.
Je dnes příliš mnoho režisérů, novinářů a redaktorů, kteří jsou opět "na tapetě" a nemohou tvořit nebo publikovat, jen proto, že si někdy dovolili mít názor nebo se společensky angažovat.
Televize byly v minulosti (v dobách socialismu i postkomunismu) a jsou dodnes rájem bezpáteřních machiavelistů, kteří si vždy dávali velký pozor, aby neměli nějaký názor nebo aby se příliš nepřiblížili k tvůrci, který nějaké názory má. Tento lidský hnůj je třeba ostrým koštětem z různých televizních a filmových společností, tiskových agentur a médií vůbec ostrým koštětem vymést. Tímto koštětem je především adresná veřejná kritika a vyšší požadavky na řídící orgány uvnitř i vně těchto institucí a společností. A pokud bych z těchto firem někoho vyrazil, tak především osoby, které se nikdy v ničem neangažovali, pionýrem či klubem filatelistů počínaje a politickými stranami konče.
A podobně je třeba i v politických stranách zatočit s těmi, kteří celý život jen hrabali k sobě a nyní mají drzost vylézt na kandidátky a zaclánět na našem politickém nebi, v médiích a ve výborech stran.
Darius Nosreti
děkuji za Vaši zprávu. Jsem potěšen, že i Vy, jste se ozval a podpořil právo na názor u dokumetaristy, který se tématem zabývá více než šest let, natáčel čtyři roky a za tu dobu má informace i jistou kvalifikaci pro posouzení relevance jednotlivých scén Pravdě podobného příběhu Vladimíra Hučína.
Co je (má být) veřejnou službou v oblasti dokumentu?
Je trapné, že myšlenky Johna Griersona, které připomněla Doc.Olga Sommerová, některé osoby na řídících pozicích v České televizi vůbec neznají a pouze předstírají veřejnou službu - nejen v oblasti dokumentární tvorby. Zde absurdním a zvráceným požadavkem na totální beznázorovost. Samotné vlastnictví názoru samozřejmě není dostatečnou kvalifikací pro práci dokumentaristy. Bez toho, čemu se říká kritické myšlení, rozlišovací schopnost a kreativní schopnost vypravěče, se dokumentarista neobejde. Některé příklady z amatérské tvorby pořadů v České televizi jsou důkazem toho, že vše v této postmoderní době může být i jinak.
Tragické je, že ani velká část z těch, kteří jsou politickými stranami ve sněmovně povoláni ke kontrole veřejné služby jako členové rad, tuto rozlišovací schopnost nemají. Imperativ zákazu cenzury nevnímají jako problém.
Dávno je zapomenutý odstaveček z dokumentu Několik vět, které jsme na konci jara 1989 podepisovali, aby se za jejich etos postupně postavila většina národa:...
"4/ Aby byly sdělovací prostředky i veškerá kulturní činnost zbaveny všech forem politické manipulace a předběžné i následné skryté cenzury a otevřeny svobodné výměně názorů a aby byly legalizovány sdělovací prostředky, působící dosud nezávisle na oficiálních strukturách..."
Je tragické, že vedoucí manažeři České televize a dokonce i někteří členové rady ČT zřejmě podepisovali tehdy jiné dokumenty a dnes neznají a nerespektují ani zákaz cenzury z Listiny základních práv a svobod, která je součástí Ústavy České republiky:
..."Oddíl druhý
Politická práva
Článek 17
(1) Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny.
(2) Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu.
(3) Cenzura je nepřípustná..."
Člen Rady ČT Paedr.Jiří Baumruk zřetelné přestoupení tohoto ustanovení v České televizi, kterou má kontrolovat, dokonce nazval vna Českých médiích "povykem pro nic"! Nevím, zda jde v tomto případě o pouhé nedorozumění.
Diskuse se prohlubuje a upřesňuje:
http://www.geocities.com/rudyjoska/index.htm
Přes výše uvedené jsme se domluvili s dramaturgyní pořadu, že nebudeme ve filmu používat žádný "názor autora" v komentáři, že necháme pouze hovořit záznam skutečnosti a doplníme potřebná fakta v titulcích filmu z důvodů časové zkratky. Výsledkem je opravdu působivý film, kde fakta hovoří. Někteří komentátoři to nazývají "zaujetím autora". Dosud však žádný "názor" ani fakta obsažená ve filmu nikdo nezpochybnil (nepočítaje hloupý blábol Dr.Savického, kterým se snaží obhájit svoji otřesenou pozici v ČT) a to je, oč tu běží. To je, co mnohé nepřátele Vladimíra Hučína a skutečné veřejné služby tak irituje.
Výčet filmů, které ČT "požaduje" jako "typus" aktuálních dokumentů, dokazuje, že vůbec nejsou "aktuální", jak se zmínné okno nazývá. "Démon alkohol, Jak otrávit mecenáše, Jsem workoholik a kdo je víc, Matkou po třicítce, Poslední zvonní, Dti bez lásky i s láskou, Život na dluh, Lapeni v síti, Příliš nadané dti, Ptáci nenosí smrt, Pokusy na zvířatech"..., jakkoliv jsem mnohé z nich ani neviděl, jen názvy a fakt, že jich generální ředitel použil jako argumentu dokladládají jeho představu o "veřejné službě". Já to pokládám za vytunelování veřejné služby. Janeček chce pouze mlátit prázdnou slámu a za svou zbytečnou činnost pobírat královský plat. To je zvrstvo, o kterém jsem napsal stížnost Radě ČT téměř před dvěma roky. Rada stížnost zaevidovala, ale dodnes mi na ni neodpověděla!
Mějte se dobře
M.V.
From: Milan Březina
To: [email protected]
Sent: Wednesday, November 15, 2006 4:16 PM
Subject: Váš článek v lidovkách o ČESKÉ TELEVIZI
Vážený pane Šinágle,
zdraví Vás spolubojovník z mnoha demonstrací v Praze. Dík za Váš článek, lépe to napsat nešlo. Janeček je poseroutka zelenkovského typu a dokonale vytěsnil z média, které my všichni platíme, prioritní funkci: být (kousavým) hlídacím psem demokracie. Připomínám zrušení satirických a investigativních pořadů, zákaz vysílání pořadu o "televizní revoluci" atd.atd. Janeček považuje styl práce "nikoho nepozlobit" za nejlepší garanci svého pokud možno dlouhého sezení na křesílku, které si asi ze strachu každý večer nosí domů.
Jsem rád, že jsme si rozdělili práci, já se totiž intenzivně věnuji ČESKÉMU ROZHLASU a to od doby, kdy byl vyhozen Aleš Cibulka za to, že neumlčel Yvonne Přenosilovou, když se neuctivě vyjádřila o stylu soudruha Paroubka. Po téměř půl roce jsem dostal termín u ředitele ČRO 2 Vejvody a měli jsme ostrý rozhovor. On mi sdělil, že se se mnou vůbec nemusí bavit a že je odpovědný jen gen.řed. Kasíkovi a Radě Českého rozhlasu. TAK JSEM MU NAVRHL, ABY SE NECHAL TAKÉ PLATIT PANEM KASÍKEM A ČLENY RADY. Plkal něco o porušení Etického kodexu Cibulkou.
Náhoda mi nahrála a pár dní poté pustil na stejné stanici do éteru rasistický vtip herec Vydra. Moderátorka se ale moc dobře bavila. Protestoval jsem s očekáváním, že budou vyvozeny podobné závěry jako v kauze Cibulka, tiskový podržtaška pana Vejvody mě ale poslal někam, že prý jsem ten vtip špatně pochopil!!! Mají posluchače za natvrdlé idioty. Případ tím nekončí, pro mne spíš začíná…
Vše dobré Vám přeje
Ing. Milan Březina
Ředitel ČT měl vysílání filmu o Hučínovi podpořit, ne mlžit
Dokumentární film režiséra Martina Vadase Pravdě podobný příběh Vladimíra Hučína odvysílá Česká televize pátého prosince, ne sedmého listopadu, jak ohlašoval již vytištěný program. Banální zpráva, kdyby ji neprovázela řada nezodpovězených otázek.
Především: proč vedení televize stáhlo snímek, zařazený do vysílacího schématu standardní procedurou? Proč potom žádalo o stanovisko etický panel ČT, který neposuzuje pořady neodvysílané, ale zpětně ty odvysílané. Proč pak generální ředitel Jiří Janeček, aniž by vyčkal hodnocení etického panelu, oznámil jeho členům, že Vadasův půlhodinový film "bude bohužel odvysílán"? Proč ono bohužel? Podle převažujícího názoru nezávislých odborníků z panelu není na filmu nic závadného. Senátor Jaromír Štětina v dokumentu říká, že proces s Hučínem je "nemravný komplot komunistických funkcionářů". Poslankyně Táňa Fischerová zase přiznává, že se ve změti informací neorientuje, přestože byla u řady jednání, která měla vnést do případu Hučín jasno.
Janeček měl Vadasovi poděkovat, že se chopil tak kontroverzního a zároveň málo srozumitelného tématu, a ne divně komplikovat odvysílání filmu. Zamezil by spekulacím, kdo mu tenkrát zatelefonoval, že "hodil zpátečku".
Bob Fliedr, Lidové noviny 14.11.2006
Není mi jasné, co vlastně komentátor LN Bob Fliedr nazývá "Janečkovou zpátečkou"?
Z dostupných pramenů jsem žádnou zpátečku generálního ředitele České televize Jiřího Janečka nezaznamenal. Jeho cenzurní zásah by bylo vhodnější nazvat spíše havárií, či karambolem generálního ředitele.
Otázky Boba Fliedra jsou přitom stále platné. Kdo Janečkovi telefonoval a čím ho drží v šachu?
Kdy Janeček veřejnosti prozradí výrok Etického panelu? Jak s jeho radou hodlá generální ředitel naložit?
Těch pomluv na moji adresu bylo od Janečka už tolik, že jemu samotnému a jeho nejbližším spolupracovníků by slušela omluva, odchod a cestou by mohli opakovat srozumitelně a hlasitě:
Je to má vina, má veliká vina...
M.V.
Vážený pane Vadasi,
není mi jasné, komu svůj dopis vlastně adresujete? FITESu? Mně? Ve zmíněném článečku jsem myslím docela jasně řekl, co si o celé věci myslím. Jinými slovy: taková "zpátečka", jakou bylo vyjmutí pořadu ze schváleného vysílacího schématu, se ve slušné firmě nedělá.
Pěkně Vás pozdravuju.
Bob Fliedr
Vážený pane Fliedre,
dlouho vedu rozpravu s FITESem o všech aspektech tvorby dokumentů, proto jsem mou reakci napsal FITESu, ale i Vám, jako autorovi komentáře.
Vím, že titulek v novinách musí být také trochu záhadný, aby upoutal, ale já dosavadní urputný postup Janečka nechápu jako "zpátečku", ale hloupé mlácení hlavou o zeď. Nevím, zda jste slyšel jeho slova na Radě ČT při rozhovoru s Doc.Voráčem - je to na konci audiozáznamu na internetu. Možná to má i Jan Šinágl na svém webu, nebo Joska Zoceli, nevím.
Jan Šinágl má ještě svůj vlastní unikátní rozhovor s těmi hulváty ve vedení ČT, nevím, kde to chce uveřejnit, ale stojí to za to, je to velmi výživné - lež na lež. Do slušné společnosti ti pánové nikdy nemohli patřit.
Janeček nese odpovědnost za vlastní akt cenzury, ale on tam ten film do programu vysílání nezařadil, tam se to dostalo standardní cestou programových pracovníků ČT, ale byl to na poslední chvíli Janeček, kdo to vyjmul. Proto mi při slově "zpátečka" v osobě Janečka chybí ten předchozí předpokládaný dopředný pohyb. Janeček nic dopředného nevykonal.
Před dvěma rokama jsem napsal Radě ČT stížnost na Janečka, že vytuneloval veřejnou službu z ČT, rada ji zaregistrovala, ale nikdy mi neodpověděla.
Nemáte už objasnění toho "možná" z článku O zmrzlých hodinkách Jana Rejžka z LN 9.11.2006 ?
S panem Reichlem jsme se včera domluvili, že mi DVD vrátí, nevíte náhodou, kde je mu konec?
Mějte se dobře
M.V.
Dokument Martina Vadase Pravdě podobný příběh Vladimíra Hučína je vůbec prvním dokumentem, který se snaží osvětlit Hučínův případ. Půlhodinový dokument nastoluje řadu otázek. Místy z něj běhá mráz po zádech.
Za čtyři roky shromažďování materiálu Vadas natočil 110 hodin záznamu a z něj postříhal 28minutový dokument, který měly LN možnost zhlédnout. Vystupuje v něm řada osobností politického i veřejného života – například senátor Jaromír Štětina, Oldřich Kaiser a řada dalších. Každý z respondentů vyjadřuje své osobní zkušenosti s "případem Hučín".
"Když mi poprvé řekli, abych se o ten případ nezajímal, že Hučín je blázen, tak jsem se rozjel do Přerova k soudu a během velmi krátké doby jsem zjistil, že to je člověk, který si stojí za svými názory a o kterém se rozhodně nedá mluvit jako o bláznovi," shrnuje Štětina.
Celkově film vyznívá ve prospěch hlavní postavy a je poznamenám osobními sympatiemi tvůrce. Vzhledem k tomu, že dokument není zpravodajským materiálem, ale právě pohledem na věc očima dokumentaristy, ani citové zkreslení příběhu neubírá na atraktivnosti. Vadas ho sleduje čtyři roky, a dokázal tak z desítek hodin materiálu vybrat to nejzajímavější.
Charakteristická pro celý případ je zpověď bývalé poslankyně a členky stálé parlamentní komise pro kontrolu Bezpečnostní a informační služby (BIS) Táni Fischerové, která mimo jiné říká: "Opravdu se v tom neorientuji, zvlášť, když je to propleteno s různými stupni utajení. Překvapuje mne, že se v tom neangažoval Václav Havel, který mohl mít lepší informace než normální člověk (v té době byl Havel prezidentem pozn. aut.), a ani já nemám o tom případu kompletní informace. Proto se nedivím, že to většinu lidí asi nezajímá."
Vadas ve svém dlouholetém dokumentu odhaluje také momenty, které zůstaly ve zpravodajství pokrývajícím Hučínův proces neodkryty. Poprvé v něm zaznívají informace, že se vedení BIS v čele s Jiřím Růžkem pokoušelo ovlivnit vedení Konfederace politických vězňů (KPR), jejímž je Hučín členem, v neprospěch tohoto bývalého disidenta. "Tenkrát za mnou přišel pan Růžek a říkal, že Hučín má nějaké problémy s vyúčtováním auta a že v tom lítají peníze a že se to musí pořádně vyšetřit," říká tehdejší předseda KPR Stanislav Drobný. "Když jsme se po nějaké době dozvěděli, za co byl Hučín obviněn, o nějakých manipulacích s autem tam nebylo ani slovo," vzpomíná v dokumentu Drobný. Právě tehdy začal rozkol uvnitř KPR, která se rozdělila na Hučínovy příznivce a odpůrce.
Ti první demonstrovali při všech soudních jednáních, které se obžalobou Hučína zabývaly, a požadovali veřejný proces, který by veřejnosti objasnil, jakých trestných činů se měl Hučín dopustit. Soudci však tvrdošíjně trvali na svém a tvrdili, že proces nemůže být veřejný, neboť se v soudní síni probírají informace, které nesou stupeň "TAJNÉ a PŘÍSNĚ TAJNÉ". "Za tu dobu, co jsem měl možnost sledovat soudní jednání, se neprobíraly žádné informace, které by byly v tomto režimu utajení," sděluje poněkud šokující informaci bývalý předseda parlamentní komise pro kontrolu BIS Jan Klas. "Za tu dobu, co jsem případ sledoval, jsem nabyl dojmu, že byl veden jako procesy v 50. letech. Nyní bych se chtěl panu Hučínovi omluvit za to, že jsem ho kdysi označil teroristou," říká v dokumentu Klas.
Padesátými lety zavání i jedna z posledních scén dokumentu, kdy policie a justiční stráž vyvádí Hučínovy příznivce ze soudní chodby za to, že hlasitě požadovali veřejný proces. Zásah se stal až po odjezdu hlavních televizních štábů. Náhodou? Dokument odvysílá Česká televize 5. 12. 2006 na ČT 2.
Jiří Reichl, Lidové noviny 14.11.2006
Etický panel České televize se již dále nebude zabývat dokumentem Martina Vadase Pravdě podobný příběh o disidentovi a aktivistovi Vladimíru Hučínovi.
ČTK to dnes řekl člen panelu a novinář Jiří Peňás s tím, že se snímkem se seznámili minulý týden. Důvod zabývat se dokumentem i nadále podle Peňáse odpadl poté, co se ČT rozhodla dokument nakonec odvysílat na počátku prosince. Odvysílání snímku ČT dvakrát odložila, a to kvůli tomu, že Hučín kandidoval v podzimních senátních volbách, a podle televize i proto, že autor snímku údajně pomáhal Hučínovi organizovat předvolební kampaň. Generální ředitel ČT Jiří Janeček proto požádal etický panel, který je jeho poradním orgánem, o stanovisko k tomuto dokumentu, zejména pro metodický návod k postupu v dalších obdobných případech. Odložení snímku se setkalo s kritikou upozorňující na údajnou cenzuru v ČT, což ovšem televize striktně odmítá.
Členové panelu se s dokumentem seznámili na svém zasedání v minulém týdnu. "Panel již není nucen se tím dále zabývat, neboť se zatím nestalo, že by se ta věc odvysílala, a zároveň se rozhodlo, že se to vysílat bude," uvedl Peňás. Dodal přitom, že by mu přišlo zvláštní, kdyby měl panel rozhodovat o tom, který snímek odvysílat a který ne. Kritici vyčítají ČT, že snahou nechat posoudit snímek panelem před uvedením dokumentu zavádí vedení ČT "předběžnou cenzuru", s čímž Janeček nesouhlasí.
"Kategoricky vylučuji, že bychom kdykoliv chtěli využít etický panel jako nástroj předběžné cenzury," uvedl Janeček minulý týden na zasedání Rady ČT. Poznamenal také, že si nedovede představit, aby lidé pracující pro kandidáty v kampaních točili o nich dokumenty, které pak odvysílá ČT. "Nechci, aby se ČT stala nástrojem jakékoliv politické propagandy," uvedl tehdy Janeček.
Člen rady ČT a filmový teoretik Jiří Voráč minulý týden na zasedání rady uvedl, že nelze odvozovat profesionální etiku tvůrců od postojů člověka. "To je velmi nebezpečné a diskriminující," řekl.
Také panel soudí, že zabývat se postoji autora snímku Martina Vadase kvůli jeho údajné účasti na předvolební kampani Hučína nemá opodstatnění. "To jsme shledali irelevantní, neboť film vznikal pět let...Znamenalo by to, že kdokoli by se angažoval, nemohl by vytvářet žádná díla," podotkl Peňás.
ČT zároveň nesouhlasí, že by se ve svém programu Hučínovi a jeho kauzám nevěnovala. Podle údajů, které ČTK poskytl mluvčí ČT Martin Krafl, věnovala loni ČT Hučínovi 40 příspěvků ve zpravodajství a jednu publicistickou reportáž, letos to bylo do minulého týdne dosud 33 zpravodajských příspěvků a dva publicistické.
Dušan Kütner mkv,(jka) ČTK 15.11.2006
V tisku se rozeběhla zajímavá diskuze týkající uvedení-neuvedení filmového dokumentu o Vladimíru Hučínovi. Zajímavý popis jednání-nejednání o pořadu na Radě TV byl popsán v LN 14. 11. 2006 známým antikomunistickým aktivistou panem Šináglem.
Výsledek, že se nakonec dokument, který vadí hlavně příslušníkům bývalé STB a pak komunistickým funkcionářům dnešním i minulým, bude prý vysílat, je nadějný. To, zda se bude skutečně vysílat, podle mne však není úplně jasné. Různých "možností", jak to ještě zarazit, zvláště když si soupan ředitel Janeček nahlas stěžuje, že se bude muset pořad "bohužel vysílat", je ještě plno. Protože ve hře je mnoho zájmů. Například zájmy prokurátorů - dnes státních zástupců, stejně jako mnoha soudců a lidí od justice, kterým případ Hučín trčí jako kost v krku.
To, že zde byla naprostá snaha dokument o Hučínovi nějak "zlikvidovat", je jasné. A protože dnes už "Bratrstvo rudé pracky" přeci jen nemá takovou sílu, byla použita ve spolupráci se zainteresovanými tvůrci programového schématu TV stará známá finta, kdy je určitý pořad ohlášen na někdy, pak je přeložen na jindy a pak se nakonec, když už je vysílán v dalším "náhradním termínu", zjistí, že měl "stejně měl malou sledovanost", tak co, že?!
Tyto finty jsou staré jako sama televize. V době, kdy jsem externě spolupracoval s Přemkem Podlahou na tehdy superoblíbeném Receptáři, jisté "milé soudružky", které určovaly, co se kdy bude vysílat, termín vysílání Receptáře neustále přehazovaly, neb neměly rády Přemečka a záviděly popularitu. Jak stoupla sledovanost - šup a už se měnil termín vysílání! Nejraději by jej umístily na hodinu, kdy se nedívá na TV skutečně nikdo. No a několikeré přeřazení pořadu o Hučínovi bude mít stejný efekt.
Takže uvidíme, jak se povede diváky zmást a odradit od toho, aby se na takovýto "antikomunistický" pořad podívali.
Budou mne také zajímat další osudy autorů vzhledem ke spolupráci ČT s tvůrci pořadu. Mám vlastní zkušenosti s tím, co přináší, když strkáte prsty do "případu Hučín". Svého času jsem začal přispívat do MfD a LN. Redakce články otiskovala, čtenáři reagovali, vše v pořádku. Až jsem se v jednom "opřel" do prokurátorky, pardon, paní státní zástupkyně pracující na případu Hučín. A děly se věci. Nejprve se mnou policie zahájila vyšetřování pro podezření z trestného činu. Kdo na mne podal udání, o co vlastně jde a podobně, se nechtělo policajtům evidentně prozrazovat. Dokonce se snažili mého právního zástupce zastrašit a vyhodit jej od výslechu. Po sdělení, že jsem bývalý signatář Charty 77 a že podobné žertíky, jako pokus o kriminalizaci, na mne zkoušela StB nejméně třikrát, a po následné poradě s vedením vyšetřující policisté ubrali plyn.
Nakonec už neskrývali vlastní namíchnutí, protože jim, jako policii, na jakési pokyny různé státní úřady nechtěly vydat důkazy a podklady, úředníci se zapírali atd. Když chtěla policie případ odložit, neboť se nestal žádný trestní čin, státní zastupitelství se snažilo vždycky věc protlačit nazpátek a požadovalo vyhledat "trestný" čin. I když žádný nebyl. Nakonec se policie zachovala korektně a věc odložila.
No a v okamžiku, když bylo jasné, že se mne nepodaří dostat před soud, jistěže naprostou náhodou, přestaly obě uvedené redakce na mnou zaslané články reagovat. Dokonce přestaly přicházet odpovědi i na moje e-maily. No, mají na to nárok, tak jsem to hodil za hlavu. Když však i Respekt nejprve sdělil, že můj článek otiskne, aby se pak navždy odmlčel, jako bych se stal "neviditelným", mám jistá podezření.
Jistě, ty články mohly být hloupé, mohly nepasovat do názoru listů, všecko je možné. Ovšem vrtá mi hlavou, že když jsem napsal a vyšlo mi osmnáct knih a bezpočet novinových článků, že jsem mohl těžko najednou tak zblbnout. I když by i to mohlo být možné.
Na druhou stranu je nutno přiznat většině našich deníků, až na Právo, že se zachovaly v kauze Hučín poměrně slušně. Ač jindy jsou novináři ochotni označit za zločince kdekoho, jen když to vydá na tučný titulek. Tentokrát ne. To, co informačně chrlila do světa a v praxi prováděla v případě Hučín zainteresovaná moravská justice a státní zastupitelství, páchlo tak daleko, že to bylo i na Česko moc. To dokázali "investigativně" zpracovat ve smyslu, že Hučín je gauner a zločinec, jen někteří televizní reportéři. Skuteční novináři se na tom nepodíleli. Takže, nakonec "dobrý", ne?
Ale přeci jenom poznámku ze zkušenosti. Zkušenosti jsou k nezaplacení. Moje zkušenosti z doby Charty 77, kdy se mne pokusili estébáci zavřít za neexistující dopravní nehodu a opakovaně inscenovali další podobné události, mne naučily dobře se dívat a poslouchat. A jsem přesvědčen, že stejné finty, co používala na mne dříve Strana a STB, používali a používají dnes "orgány" na Hučína a jeho příznivce.
Přímé důkazy? Nemám přímé důkazy! Je to podobné jako s mnoha lumpárnami z dob komunismu. Tam se to také většinou nepodařilo, i díky naší justici, zajistit. Ale i bez pevných důkazů to celé stojí za zamyšlení. I vedení České televize. Protože jestli probíhal případ Hučín tak, jak probíhal, Janeček ví, že má čeho bát. To byl také hlavní důvod procesu s Hučínem. Rozsévat strach. Ukázat moc. Veřejně drze lhát. Pomlouvat. Tyranizovat. Likvidovat – jako v případě nevinného lékaře. A když to jde, zavřít. A nepustit a nepustit a nepustit. Před měsíci a roky v kriminále se skoro každý zarazí. A o to šlo v případu Hučín.
Moje "problémy" s "orgány" také opět začaly, když jsem se Hučína veřejně zastal. Uvidíme, jak dopadne v ČT a jinde režisér Martin Vadas. Ředitele Janečka těžko budou chtít zavřít. Ale vyhodit ředitele něčeho? To u nás jde přeci lehce a nikdo to nemusí ani moc zdůvodňovat! A pan Janeček je ředitel ČT.
Doporučuji dokument shlédnout. Prý jej bude vysílat ČT 2 dne 5. 12. 2006. V kolik hodin, to jsem se nikde nedozvěděl. Prý je to ještě neurčeno. Předpokládám, že se "uvažuje" o nějakém vhodném termínu, jako je např. 16. 25 a nebo 23. 50. Z "programových důvodů". Ty bývají nejlepší, tyhle "programové důvody". Tím se dá zabít jakýkoliv pořad. Odborníci v TV znají tyhle spolehlivé časy, kdy se skoro nikdo na TV nekouká. To by mohlo soupanu Janečkovi vyhovovat. Anebo že by byl spíš ještě lepší termín v 0.25? Aby to ti pitomci, co to budou chtít vidět, čekali 5. 12. přes půlnoc, aby pak zjistili, že to šlo vlastně den předem? To je taky oblíbená finta!
P. S. Abyste si nemysleli, že se lituji, když jsme psal o sobě a své zkušenosti. Napíšete-li v životě stovky článků, berete to tak, že jeden sem, jeden tam. A také si samozřejmě nemyslím, že by čtenáři tím, že nečtou moje články v LN a nebo MfD, o něco extra přišli. Či utrpěli nějakou újmu. To fakt ne. Ale zajímalo by mne, kdo mne dostal na "černou listinu" lidí, kterým se z některých redakcí ani neodpovídá na e-maily.
Václav Vlk st., Neviditelný pes 15.11.2006
Vaclav Vlk, publicista a clen Rady pro rozhlasove a TV vysilani vcera mluvil do rozhlasu. O nutnosti a potrebnosti predkladani a schvalovani zakonu parlamentem (mluvime o TV) a nezbytnosti poslancu a snemovny, nebot se jedna o penize, o hodne penez - o nase penize, verejnopravni, v pripade CT 1 a CT 2 dodavam.
Ano, ten stejny Vaclav Vlk, jeden ze signataru CH 77, jak zjistuji, clovek to nesleduje, dnes uz se nevi kdo je kdo...
Ano prave on, vasnivy odpurce lustracniho zakona v letech devadesatych a zastance veskerych prav lidskych pro komunisty. Tech, proti kterym dnes prednasi plamenne projevy na pude Obcanskeho institutu a v tisku, a ze veru je mu poskytovan dostatek prostoru.
Ano, ten, ktery nyni, kdyz ma Vladimir Hucin konecne, i diky lidem jako je Martin Vadas, vyhrano (a ze nema), pisou o nem Lidove noviny, dokonce vcera jeho fotka na titulni strane nahore na cestnem miste se skvela, v brylich (my ji zname).
Tento Vaclav Vlk se nyni bude zastavati Hucina ci dokumentu o nem? Co delal pro autora dokumentu cele roky? Vzdyt se jedna o renomaneho tvurce! Kde byl, kdyz Vladimir Hucin byl uvrzen do vazby na Pankraci? A kde byl, kdyz byl do unavy mnohokrate souzen? Kde byl, kdyz probihaly po patnact let jeho ostudne (ze strany justice) rehabilitacni soudy?
Vazeni, at se jde publicista Vaclav Vlk a dalsi i s obcanskym institutem a intelektualni proflaklou elitou, tedy temi, kteri se za ni samozvane či patolizaly takto oznacovani povazuji, AT SE JDE VYCPAT! Je mi z obcanu teto zeme na zvraceni. Uz dlouho. Cim dal tim vic a to uz hodne pamatuji. Mam latku vysoko a nehodlam ji kvuli nekolika opet konjunkturalistickym clankum lidi jako je Vaclav Vlk menit. Charakter je jen jeden a lidi charakterni v teto zemi se pocitaji na prstech jedne ruky. Ano, patri k nim Vladimir Hucin a Martin Vadas, dokazal to svym postojem. Zbytek je hnuj. Jsme doma, smradecek, ale teploucko. Dnes je ve stinu dvacet stupnu Celsia a na slunci 37.
Hura na chalupy! A na weby!
Claudie Nikolajenkova, 15. listopadu 2006
Klasikův titul jsem si půjčil jen pro tuto příležitost. Jak tak pročítám noviny a internetové servery informující o "zásahu cenzury rozhodnutím o neodvysílání dokumentu Martina Vadase", musím se zamýšlet nad několika otázkami. 1. Kdo řídí Českou televizi? 2. Jaká je úloha Rady České televize daná zákonem? 3. Byl jsem přítomen, dokonce jako předsedající, na 14. jednání Rady ČT 14. jednání Rady ČT ve středu 8. listopadu?
Zjišťuji, že mi nalezení fakticky správných odpovědí nečiní velké potíže, i když se velmi často rozcházejí s informacemi, které se dočítám v médiích.
1. Českou televizi řídí její generální ředitel, který rozhodl, že nebude odvysílán dokument Pravdě podobný příběhVladimíra Hučína v původně avizovaném termínu. Zdůvodňuje to tím, že do vysílacího okna, do kterého byl dokument navržen, svým zaměřením nepatří. To je jistě právo generálního ředitele. Jeho právem je také zcela nepochybně konzultovat a radit se se svými poradními orgány. Jedním z poradních orgánů generálního ředitele je tzv. Etický panel složený z velmi renomovaných osobností. Podle kritiků se měl ředitel radit se svým poradním orgánem až po odvysílání dokumentu, nikoliv před tím. To je tak absurdní tvrzení, že ho nebudu ani komentovat.
2. Rada ČT podle zákona nemůže rozhodovat o nasazení či nenasazení pořadů do vysílání, v konkrétním případě tedy nemohla (a je to tak dobře) ovlivnit, kdy bude, či, zda vůbec bude výše zmíněný dokument odvysílán. Rada ČT v žádném případě nesupluje orgány cenzury známé z totality. Na sugestivní dotaz "jak se Rada ČT s neodvysíláním dokumentu o Hučínovi vypořádá?" položený na stránkách tisku, musím odpověděť : nijak !
3. Další, snad záměrný omyl, jsem se dočetl ve vyjádřeních v některých novinách. Žádný bod týkající se odvysílání-neodvysílání dokumentu na programu 14. zasedání Rady ČT nebyl, což je velmi snadno ověřitelné z pozvánek na toto jednání. Jednání Rady ČT je ze zákona přístupné veřejnosti, to ale v žádném případě neznamená volnou a neřízenou diskusi bez pravidel. Předsedající může podle Zákona 483/1991 Sb. "osobu, která narušuje veřejné jednání, napomenout a za opakované narušování veřejného jednání vykázat z jednacích prostor." Jeden z přítomných začal na zmíněném jednání Rady ČT při projednávání jednoho z bodů vykřikovat, nerespektoval opakované napomenutí, přesto jsem ho jako předsedající ze sálu nevykázal. Později se představil jako pan Šinágl a na mojí výzvu písemně požádal o slovo. Rada ČT jeho žádost o udělení slova zamítla. Nepochybně k tomu přispěl žadatel svým předchozím jednáním, ale také skutečnost, že samostatný bod na téma dokument o Hučínovi na programu nebyl.
To, že generální ředitel na jednání Rady ČT oznámil závazný termín vysílání dokumentu 5. prosince, byla v souvislosti s výše uvedenými fakty skoro nadbytečná informace. Představa, že generální ředitel bude na jednání Rady ČT informovat pravidelně o tom, který pořad bude vysílán, kdy a na jakém kanále, který pořad naopak odvysílán nebude a z jakých důvodů, a k tomu bude probíhat diskuse všech zainteresovaných, například tvůrců, diváků, kritiků, manažerů ČT, radních a ještě jistě mnoha dalších, ve mně vyvolává hrůznou představu nepřetržitého a nepřerušovaného jednání Rady ČT.
PaedDr. Jiří Baumruk, Česká média 15.11.2006. Autor je místopředseda Rady ČT.
který se potřebuje rozhodovat podle "metodických návodů"? Domnívala jsem se, že doba, kdy různé "rádobyodborné komise" rozhodovaly o tom, který umělec smí nebo nesmí pracovat, je již dávno za námi. Jak patrno...není. A tak si můžeme pouze povzdechnout:" Rara temporum felicitas, ubi quae velis sentire et guae sentias dicere licet!"
Být nazván "kverulantem" lze považovat i za čest. Je jen otázkou, zda zrovna od pana Janečka. Nebýt totiž " kverulantů", nikdy by nevznikly desítky skvělých filmů, které jsou dnes zařazeny do Zlatého fondu. Zásadní problém ale spatřuji zcela jinde. A to ve složení Rady ČT. Podíváme-li se na stránky ČT jak je definována její Rada, zjistíme, že:" Rada ČT má patnáct členů, které volí a odvolává Poslanecká sněmovna, a to tak, aby v ní byly zastoupeny významné regionální, politické, sociální a kulturní názorové proudy." Obávám se, že k této větě není absolutně co dodat! Zejména pokud se podíváme na jmenné složení Rady, představující ony významné proudy! Ono již za bolševika platilo, že kultuře rozumí každý, a proto se na nejrůznější významné posty odklízeli ti nejméně schopní. Nechci znevažovat schopnosti jednotlivých členů Rady ČT, ale domnívám se, že by měla být složena z nezávislých odborníků, pakliže chce posuzovat, doporučovat či zatracovat jednotlivá filmová díla, nebo zasahovat do programové skladby České televize, jejímž (cituji):" ...posláním je poskytování objektivních, ověřených, ve svém celku vyvážených a všestranných informací pro svobodné vytváření názorů, přispívání k právnímu vědomí obyvatel České republiky..." Je-li toto, mimo jiné, posláním České televize, pak se zákonitě musím ptát, proč film Martina Vadase musí schvalovat Etický panel České televize.
Který má ve svém Kodexu zakotveno: "Účelem Etického panelu je posílit důvěru veřejnosti v odpovědný přístup České televize k otázkám profesní etiky a jejího dodržování. S tím souvisí úkol chránit před vnějším nátlakem především svobodu projevu a potřebné pracovní podmínky pro nezávislou žurnalistiku...." A nyní si to shrňme. Radu ČT volí Poslanecká sněmovna. Členy Etického panelu jmenuje Rada ČT ve spolupráci s generálním ředitelem. Logicky vzato musíme dojít pouze k jednomu závěru. Veřejnoprávní televize je řízena Poslaneckou sněmovnou. A tudíž si i logicky můžeme odpovědět na otázku druhou :"Kdo vlastně nemá zájem na odvysílání dokumentárního filmu Martina Vadase?"
Perfer et obdura, multo graviora tulisti...Martine!
Alena Kostrejová, scénárista a dramaturg
Vážení občané zákonodárci,
Vážení přátelé, kolegové,
mám za to, že veřejná služba České televize s téměř pěti miliardami korun ročně šíří desinformace, nepřispívá k informovanosti občanů a není v dobrých rukách. Někteří přátelé mluví o tom, že Jiří Janeček, generální ředitel České televize, v honbě za sledovaností mého "vyloženě špatného dokumentu" Pravdě podobný příběh Vladimíra Hučína, za který Česká televize dodnes ani nezaplatila, sáhl k metodám guerrila marketingu.
Ptám se vás, nakolik cenzura a skandalizace autora aktuálního dokumentu dokončeného dne 14.8.2006 v Televizním studiu Brno je veřejnou službou?
Žádám uveřejnění závěrů tzv. Etického panelu České televize, který o cenzuře Jiřího Janečka již jednal. Domnívám se, že nestačí konstatování, že "Etický panel se PPPVH již zabývat nebude...", které vypustila ČTK.
Jde o to, že tímto pořadem se slavný Etický panel již zabýval 8.11.2006, tak nechť je veřejnost seznámena s:
Quo usque Tandem?
Zdravím a přeji hezký státní svátek Martin Vadas
Diskuse se prohlubuje a upřesňuje:
Nikolaj Savický, Česká televize: O cenzuře a odpovědnosti
PaedDr. Jiří Baumruk, místopředseda Rady ČT: Mnoho povyku pro nic
www.geocities.com/rudyjoska
Úterní Lidové noviny věnovaly velkou pozornost osudům dokumentu Martina Vadase Pravdě podobný příběh Vladimíra Hučína a tomu, proč dosud nebyl vysílán v České televizi. Škoda, že jediný koho se redaktoři zapomněli zeptat, byla právě Česká televize. Celou záležitost lze shrnout v kostce takto: pan Vadas nabídl svůj dokument ČT prostřednictvím Televizního studia Brno. To jej poprvé navrhlo zařadit do vysílání v době před senátními volbami. Vzhledem k tomu, že pan Hučín v těchto volbách kandidoval, vyřadila ČT tento snímek z vysílání. V opačném případě by se dopustila zjevného porušení volebního zákona. Mezitím však vyšlo najevo, že se tvůrce dokumentu, pan Vadas, aktivně podílel také na volební kampani pana Hučína, a ČT jako svého smluvního partnera o tom neinformoval. To zcela oprávněně vedlo generálního ředitele ČT Jiřího Janečka k dalším pochybnostem, a na základě této kauzy požádal svůj poradní orgán, Etický panel ČT, o radu, jak postupovat v obdobných případech. Vysílání či nevysílání dokumentu na stanovisko Etického panelu nevázal.
Procedurální důvody však nebyly jediné, které vedly management ČT k pochybnostem při rozhodování o Pravdě podobném příběhu Vladimíra Hučína. Celý dokument je chaotický, emocionálně laděný, neobsahuje základní faktografii případu, který zkoumá, a nepochybně by zasloužil doplnění a přepracování. To – spolu se skutečností, že o soudních sporech Vladimíra Hučína ČT jen v letech 2005 a 2006 vysílala přes 70 zpravodajských a publicistických příspěvků – bylo důvodem, že vedení ČT dále zvažovalo, zda dokument ve stávající podobě vysílat či nikoliv. Nakonec padlo rozhodnutí v tomto konkrétním případě dokument bez ohledu na jeho kvalitu vysílat, aby ČT předešla obviněním z cenzury. Od stanoviska Etického panelu generální ředitel ČT očekává vodítko, jak podobným komplikacím napříště předejít.
Aktivista Jan Šinágl, který se v kauze Hučín dlouhodobě angažuje a rozpoutal i kampaň v Lidových novinách, není na české veřejné scéně typem nikterak novým. V předválečném Československu existoval přiléhavý název pro tento druh aktivistů. Lidé veřejně činní je tehdy označovali jako "kraválisty." Je symptomatické, že k nim patřili jak představitelé tehdejší krajní pravice, tak levice – včetně komunistů, jimž byl tento způsob vyvolávání skandálů zvlášť blízký. ČT již zadala právní analýzu výroků pana Šinágla a zvažuje proti němu za jeho lživá tvrzení odpovídající postup.
Celý případ však skutečně vyvolává jednu závažnou otázku. Za vysílání ČT nese ze zákona veškerou odpovědnost její generální ředitel. Celý sled pravomocí a odpovědností za vysílání ČT je určen zákonem, Kodexem ČT a interními normami. ČT v tomto případě – stejně jako v mnoha jiných - postupovala zcela standardním způsobem. Kde tedy berou Lidové noviny tu drzost, obviňovat na titulní straně generálního ředitele ČT Jiřího Janečka z cenzury? Znamená to snad, že např. Lidové noviny otisknou cokoli, co jim někdo přinese? Je to otázka editorské a právní odpovědnosti, a té se management žádného média, elektronického ani tištěného, nemůže zbavit. Proto nemá smysl žádnému šéfredaktorovi či řediteli televize vyčítat, že uplatňuje pravomoc, která je přiměřená této odpovědnosti.
Nikolaj Savický (Česká televize), Česká média 17.11.2006
17.11 11:42:05 Loupáček
Nikolaji, Nikolaji, je o Vás známo, že máte nejpružnější páteř z celé České televize Kolik Vám pan vrchní cenzor Janeček platí za tyto pomluvy? Nestačil by jeden Krafal?
18.11 16:56:50 Nikolaj Savicky
Srdnaty "Loupacku," oslneny vlastni odvahou, zkus si nekdy yjistit, o cem vlastne pises :) Vycitat mi muzes lecos, ale tohle zrovna ne. Ver mi, ze kdybych mel ohebnou pater, byl bych na tom v CT mnohem lepe. Mozna Te to udivi, ale nikdy nezverejnuji a pokud mozno ani v soukromi nerikam nic, za cim bych si nemohl stat. Ostatne soudim, ze kazdy z byvalych i soucasnych reditelu CT Ti rad potvrdi jistou miru me rezervovanosti vuci vsem konjunkturalnim akcim a aktivistickym napadum, stejne jako mou neochotu pred kymkoli a kdykoli poklonkovat.
17.11 12:04:46 Kopřiva Pálivá
Ad Personam
Pane Savický, pouštíte-li se do osobnosti Jana Šinágla způsobem, za který již Krajský sou v Brně odsoudil Miroslava Grebeníčka, zveřejněte svůj vlastní úplný životopis včetně členství ve všech svazech, hnutích, stranách, službách apod. Zveřejněte také takový úplný životopis pánů Janečka a Lamberta a dalších cenzorů České televize. Vehementně se strefujete do Jana Šinágla, ale Vaši čtenáři nemají možnost udělat si o obsahu údajně "chaotického, emocionálně laděného, neobsahujícího základní faktografii případu, který zkoumá, a nepochybně by zasloužil doplnění a přepracování" pana Vadase vlastní názor. Je-li tento film tak mizerný, proč ho tedy Česká televize od 14.8.2006, kdy byl dokončen, dávno nepřepracovala? Kolik a jakých filmů jste sám natočil, že se cítíte práv takto tlachat? Česká televize postupuje zcela v linii usnesení všech sjezdů KSČ - jsou tato usnesení závazná pro Nikolaje Savického? Co kdyby se slavný Etický panel g.ř.Janečka zasadil o zveřejnění textu zadání, se kterým se na něj generální ředitel obrátil? Co kdyby Česká televize zveřejnila závěry Etického panelu? Konstatování, že "Etický panel se už nebude zabývat filmem Pravdě podobný příběh Vladimíra Hučína", které Česká televize vypustila do ČTK, je zcela neetické. Oč méně se Etický panel zabývá meritem věci, o to více se pomluvami zabývají vysocí manažeři České televize. Je toto veřejnou službou?
18.11 16:37:40 Nikolaj Savicky
Par poznamek na okraj diskuse
Za prve: nenapadl jsem ani pana Sinagla. ani jeho nazory. protoze je pokladam za legitimni, nepovazuji pouze za spolecensky prijatelny styl, kterym je prosazuje. Za druhe: svuj podrobny zivotopis jsem zverejnil uz pred radou let v souvislosti s tzv. Vanoci krizi CT, protoze uz tehdy me za clenstvi v SSM z podobnych pozic napadl jisty Stepan Kotrba :) Za treti: divaci si budou moci na Vadasuv dokument ucinit nazor 5. prosince 2006. Za ctvrte: zadavaci dopis Jiriho Janecka Etickemu panelu bude zverejnen nejpozdeji v pondeli 20. listopadu 2006, usneseni Etickeho panelu 7. prosince 2006, nebot teprve 6. prosince 2006 se Eticky panel specialne na toto tema sejde. Vot eto vsjo
17.11 20:55:28 Vanek
A proc si vydrzovat parazity?
Chteji zmetkove cenzuru? Chteji. Chce divak cenzuru? Nechce. A kdyz divak neco nechce tak za to nebude platit. Jednoduche jak ze Nikolaj je ruske jmeno.
Váš příspěvek v Blistech právě 17.listopadu a právě o V.Hučínovi je pro mne jeden z mnoha důvodů, proč jsem rád, že už jsou bolševici v prdeli
Pěknou jízdu přeje
Dušan Dvořák 19.1.2006
Darius Nosreti [viz "Společensky nebezpečný trestný čin, diskriminace a manipulace" výše, pozn. Joska] argumentuje:
Olga Sommerová má pravdu, když píše, že je normální, když se dokumentarista osobně angažuje v kauzách, které snímá – a opak by byl jistě více podivuhodný a skandalizovatelný. Dokumentarista, který bez mrknutí oka snímá vraždění civilistů ve vietnamské či irácké vesnici není dokumentarista, ale spolupachatel. Navíc ani neexistuje důvod, proč by angažovaný dokumentarista, ale třeba i publicista (redaktor tiskové agentury nebo zpravodajství) měl být při své práci a jejím publikování diskriminován!
To je typická česká křeč – na Západě je běžné, že jsou redaktoři členy politických stran a nikoho v redakci to nezajímá, nikomu to nevadí. Nakonec, jde přeci o profesionály a tahat své partikulární stranické zájmy do práce by jednoduše bylo neprofesionální a neetické a z hlediska pověsti příslušného redaktora krátkozraké. Osobní názor ovšem není stranickým zájmem, je to právě autenticita nezávislého názoru, co v kontextu dalších nezávislých názorů dalších redaktorů tvoří reálnou svobodu médií, podobně jako bez nezávislého - a třeba i od průměru odlišného - názoru straníka v politické straně se stranická demokracie stává pouze formalitou. V česku je naopak běžné, že tvůrčí pracovníci s názorem jsou ve fašizoidním molochu typu televize upozaďováni, marginalizováni, a nejinak je tomu i v postkomunistických politických stranách, kde odlišný názor od názoru úzkého vedení znamená mnohdy automaticky vyhazov. Tato situace v médiích a politice je spojenými nádobami a v součtu znamená, že naše demokracie je v plenkách, je manipulovaná, nefunguje.
Samozřejmě, že i působení Martina Vadase na veřejné scéně může být čistě teoreticky někým řízené, zmanipulované, a to by byl také důvod mu dělat potíže. Protože však nikdo žádné spiknutí s cílem učinit Martina Vadase hvězdou veřejné scény dosud nedokázal, je diskriminace jeho díla společensky nebezpečným činem, trestným činem, diskriminací a manipulací, za který by veřejně prospěšná instituce měla společnosti i občanům vrátit všechny příspěvky za příslušný rok a odpovědní pracovníci by měli být potrestáni. Je dnes příliš mnoho režisérů, novinářů a redaktorů, kteří jsou opět "na tapetě" a nemohou tvořit nebo publikovat jen proto, že si někdy dovolili mít názor nebo se společensky angažovat.
Televize byly v minulosti (v dobách socialismu i postkomunismu) a jsou dodnes rájem bezpáteřních machiavelistů, kteří si vždy dávali velký pozor, aby neměli nějaký názor nebo aby se příliš nepřiblížili k tvůrci, který nějaké názory má. Tento lidský hnůj je třeba ostrým koštětem z různých televizních a filmových společností, tiskových agentur a médií vůbec ostrým koštětem vymést. Tímto koštětem je především adresná veřejná kritika a vyšší požadavky na řídící orgány uvnitř i vně těchto institucí a společností.
A pokud bych z těchto firem někoho vyrazil, tak především osoby, které se nikdy v ničem neangažovaly, pionýrem či klubem filatelistů počínaje a politickými stranami konče. A podobně je třeba i v politických stranách zatočit s těmi, kteří celý život jen hrabali k sobě a nyní mají drzost vylézt na kandidátky a zaclánět na našem politickém nebi, v médiích a ve výborech stran.
Jan Čulík k tomu připomíná:
Pane Nosreti, není tomu úplně tak. Podle předpisů BBC má novinář povinnost projevit svůj profesionální úsudek (po férovém zvážení všech faktů okolností projevit názor, co je spravedlivé, to se prostě pozná) nikoliv však stranickou zaujatost.
Je pravda, že i "nestranné" médium, jako je BBC, stojí implicitně na straně spravedlnosti a lidskosti, i to je tedy, pro někoho, striktně řečeno, "ideologie". Je pravda, že novinář, který natáčí zraněné lidi ve válečném konfliktu, nebo třeba oběti hladomoru, je natočí a pak jim pomůže, nebo naopak. Mezinárodní novináři dávají ovšem přednost použití kamery a mikrofonu před dílčí individuální pomocí, protože vědí, že odvysílání drastických záběrů může radikálněji pomoci daleko většímu množství lidí, než pouhá dílčí pomoc jednotlivcova na místě.
Daleko složitější je to u kontroverzních politických kauz. Zvlášť, když jsou neprůhledné, a la Hučín. Tam samozřejmě médium, které se bere vážně, zaujme striktně nestranný postoj a kriticky zkoumá všechny okolnosti.
Uznávám ovšem, že principy BBC jsou celosvětově docela silnou výjimkou. Mimo tradici anglosaské žurnalistiky většinou v Evropě neexistuje kritický a zároveň nestranný žurnalismus. V Americe se často pěstuje novinářský aktivismus, usuzuje se, že novináři mají právo bojovat za nějakou politickou kauzu, pokud jsou o její užitečnosti přesvědčeni, nikoliv však za osobu.
Je to věc názoru: podle mě nemá význam sledovat cokoliv, co vychází z apriori zaujatého aktivismu. Kdysi měly Lidové noviny reklamní heslo: "Deník pro lidi pravicového přesvědčení". Už z hlediska komunikační teorie z toho vyplývá, že nové informace, které takový deník bude přinášet, jsou minimální. Inzeruji-li předem, že informace, které přináším, budou výlučně určitého druhu, omezuji tím komunikaci na minimum, anebo ji zcela zruším. Médium, které pouze potvrzuje existující předsudky u tak či onak politické části veřejnosti, není ničím než demokracii neprospěšnou propagandou.
Většina českých dokumentárních filmů, které jsem v posledních letech zhlédl, nedokáže dodržet princip férovosti a při jejich sledování u diváka vyvstává vždycky množství nezodpovězených otázek. To, co českým dokumentům chybí na přesvědčivosti, nahrazují emocionalitou a stranickostí. Vadasův film jsem neviděl, je ovšem fakt, že Česká televize běžně vysílá množstí jiných nedokonalých dokumentů, takže se svět asi nezboří, když odvysílá i Vadasův film.
Jiná věc samozřejmě je, zda má ČT vysílat filmy, které zjevně porušují zákon (aktivistický film podporující kandidáta do voleb v době předvolební kampaně; film od člověka, který se účastnil na předvolební kampani daného kandidáta). Je znepokojující, že i v Etickém panelu České televize existuje tak silná nevědomost, že někteří jeho členové zřejmě nejsou schopni respektovat zákon. Je to snad součástí typické české postkomunistické anarchie, typu "je svoboda a demokracie, tak se přece nenecháme svazovat zákonnými ustanoveními"? Pokud se někomu zákony nelíbí, měl by usilovat o jejich změnu, nikoliv je však anarchisticky porušovat.
Jan Čulík, Britské listy 18.11.2006
Viděl jsem v minulosti některé filmy pana Vadase a nepřipadají mi jako vzor profesionální uměřenosti, nestrannosti a nezávislosti.
Každý člověk má svou integritu, způsob, jak vystupuje. Způsob, jímž Martin Vadas argumentuje ve prospěch svého filmu o panu Hučínovi, způsob, jímž zachází s fakty a s emocemi, a co považuje za "objektivní informace", je myslím dobře zdokumentován ve dvou článcích, které jsme mu publikovali v Britských listech.
Právě na základě těchto dvou článků lze přesvědčivě usoudit, že rozhodnutí odvysílat páně Vadasův film o Hučínovi nebude konstruktivním příspěvkem ke kultivaci demokracie v České republice.
Jan Čulík, Britské listy 19.11.2006
Vazeny pane Culiku, mozna trochu manipulativne vyvracíte, co jsem nerekl, ja prece nejsem za to, aby redaktori projevovali sve stanovisko stranicke, ale svuj osobní nazor (samozrejme tam, kde je to vhodne a vhodnou formou), pripadne, aby nevahali se i aktivisticky angazovat. Strannost není stranickost, trebaze ani strannost/zaujatost není jiste vhodna vzdy a za kazdou cenu. Chapu, ze jste se nezdrzel komentare, když se bavime o věci, která je Vasi profesi, ale trosku jste zneuzil sveho postaveni, kdy muzete "znamkovat", co se Vam zlibi. No nevadi, lepsi takovy ohlas nez zadny; nakonec, je to aspon ohlas pouceny.
Mate svou pravdu, ale jedno nebylo receno: Je to především tvurce, kdo je zodpovědný za to, zda strannost byla pouzita adekvátně, zda nebyly věci netypicke vydavany za typicke, nepravdy za pravdu, pocity za fakta. Každý tvurce by mel vedet, ze k tomu, aby mohl něco kvalitne popsat, musí k tomu mit určitý odstup, tedy, ze i pripadne emoce musí byt nějakým zpusobem zazite, vyhodnocene, nazor vyzraly. Ale zadna komise, zadny dramaturg, zadna instituce nemuze tuto osobní zodpovědnost (a s ni související pravo na vlastní tvurci nazor) nahradit a tvurce k necemu nutit.
Vzpomente si, kolik skody se nadelalo, když se zacalo pochybovat o puvodnim architektu opery v Sydney a do projektu zacal kafrat kde kdo.
Pokud se chce tvurce dobrovolne o sva prava a povinnosti ohledne tvurciho nazoru podelit, je to jeho věc, vse ostatní je ale hazard se svobodou tvurci a svobodou projevu.
S pozdravem
D. Nosreti 19.11.2006
nikdo nikoho k ničemu samozřejmě nenutí, panu Vadasovi nikdo nezakazuje natáčet filmy! Jiná věc je, když veřejnoprávní televize usoudí, že z určitých konkrétních důvodů film, který jim byl předložen, nesplňuje zákonné nároky - nemá povinnost vysílat VŠECHNO. V tom má samozřejmě pan Savický pravdu. Jen trockisté a la revolucionáři z České televize v roce 2000 nerespektují zákony.
V ČR prostě vládne anarchie, jíž mnozí zneužívají k prosazování svých politických zájmů. Myslíte si, že já bych prosadil do BBC svůj film, kdybych začal křičet jako pan Šinágl? To se prostě nedělá. V Británii by mu to taky neprošlo. České instituce jsou bohužel, slabé. Už jednou na to Češi dojeli, v případě televize Nova...
Mějte se
Jan Čulík, Britské listy 19.11.2006
s touto argumentací plnou virtuálních hypotéz, jaké staví pan Čulík, se porozumění opravdu, ale opravdu, nemůžeme dobrat. Není účelem jeho vstupů do diskuse samotné ono nedorozumění? Vraťme se k faktům.
Tak tedy: Jaké zákonné nároky film Pravdě podobný příběh Vladimíra Hučína údajně nesplňuje?
1/
2/
3/
Ví to lépe pan Čulík, který film ani neviděl, nebo Mgr.David Strupek, právník a odborný poradce určený Televizním studiem Brno, se kterým byl film podrobně konzultován před jeho dokončením a jehož jméno je uvedeno i v titulcích filmu? Ač o tom nic nevím,jsem přesvědčen, že brněnská dramaturgie film konzultovala i s jinými právníky a dalšími odborníky. Sami dramaturgové z Brna jsou zkušenými autory a dramaturgy řady filmů - na rozdíl od g.ř. Jiřího Janečka, nebo Františka Lamberta, ředitele programu ČT, či Dr.Savického, Dr.Jiřího Baumruka a dalších. Neviděl jsem žádný dokument ani od paní Jitky Jelínkové, která si píše za jméno "redaktor" České televize.
Kdo komu a kdy tvrdil, že ČT má povinnost vysílat všechno? Zákon v tomto směru hovoří celkem jasně. Trochu se to komplikuje, když právě jeden z "trockistů a la revolucionáři z České televize v roce 2000", o kterých píše pan Čulík, Českou televizi dnes řídí a cenzuruje.
Kdo tedy podle pana Čulíka zneužívá anarchie a pro jaké politické zájmy?
Nevím nic o tom, že by pan Šinágl prosazoval do BBC ani kamkoliv jinam jakýkoliv jeho film.
Tak oč tedy panu Čulíkovi jde - pouhá exhibice? Jaký mrav platí v Britských listech?
Děkuji panu Čulíkovi za uveřejnění mého otevřeného dopisu zákonodárcům
Zdravím
Martin Vadas, 19.11.2006
Jan Čulík a jeho Britské listy bez ohledu na fakta, pouze na základě hypotéz postavených samotnými redaktory Čulíkem a Kotrbou, házejí okolo sebe bláto - http://www.blisty.cz/2006/11/16/art31304.html. Že zrovna tyto dva čistokrevné propagandisty ústa nepálí, když už ta hanba nefackuje, hovoří-li o údajném aktivismu, či "stranické zaujatosti" v souvislosti s aktuálním dokumentem "Pravdě podobný příběh Vladimíra Hučína" - ač sami přiznávají, že film ani neviděli.
Aktivista Kotrba snad má být dokonce členem jakési mediální komise ČSSD, údajně si tyká s vysokými funkcionáři KSČM. Kampaň těmto stranám dělají přímo na svém webu. Kde Ti pánové nechali kritický odstup, ověřování informací, vlastní doktrínu o zpochybňování všeho (bez ohledu na fakta), jako základní metodě novinářské práce...?
Čeho všeho je členem Jan Čulík? Plná ústa britské tradice žurnalismu, produkčních směrnic BBC a "skutek utek".
Sympatické je jeho obecné přiznání, že člověk (Čulík) se v komplikovaných kauzách nevyzná... To je přesné.
Může někdo ze čtenářů, kteří film Pravdě podobný příběh Vladimíra Hučína viděli, prozradit panu Čulíkovi, které politické straně autor filmu údajně straní?
Podobně předpojatý je článek Dr.Savického na Českých médiích http://www.ceskamedia.cz/article.html?id=180577. Ten je obrazem a paralelou ponížení sebe sama, které zřejmě zažívali někteří zaměstnanci prověřovaní okolo roku 1970 prověrkovými komisemi v rámci tzv. normalizace. I tehdy se našla velká část zaměstnanců, kteří chtěli být za každou cenu "prověřeni", aby uhájili kus žvance a snad i budoucnost svých dětí. Jak hluboko dokáže klesnout formálně vzdělaný člověk, jen aby si zachoval naději na příští špinavou práci. Zaměstnanec České televize aktivisticky podkuřuje vedení České televize, aby prostřednictvím webu Česká média kryl zřejmou cenzuru svých šéfů.
Dne 18.11.2006 Dr. Savický přes diskusi na Českých médiích oznámil: ..."Zadávaci dopis Jiřího Janečka Etickému panelu bude zveřejněn nejpozději v pondělí 20. listopadu 2006. Usneseni Etického panelu 7. prosince 2006, neboť teprve 6. prosince 2006 se Etický panel speciálně na toto téma sejde".
O PPPVH na http://www.ceskatelevize.cz/press/tiskinfo.php oficialne neni ani řádka, ani v rubrikách O nás bez nás či podobných. Veřejná služba je němá. Cenzura triumfuje. Jan Čulík je spokojený.
Jak to teď vypadá podle Dr.Savického, tak zasedání Etického panelu dne 8.11.2006 se nekonalo(?), přestože Jiří Janeček Radě ČT říkal něco jiného. Případně bylo a bude tajné(?). Můžeme se jen dohadovat, zda Etický panel 6. prosince bude zkoumat i etické oprávnění České televize šířit pomluvy o autorovi aktuálního dokumentu? Jako plátce televizního poplatku a pomluvený autor dokumentu navrhuji veřejné zasedání a audiovizuální přímý přenos - alespoň po internetu.
Poznamenávám znovu, že film PPPVH prošel velmi přísnou a podrobnou dramaturgickou přípravou, výrobou a dokončením v České televizi - včetně oponentury odborným poradcem určeným Televizním studiem Brno - vše plně v souladu s Kodexem ČT. Dokončen byl dne 14.8.2006 v době, kdy nikdo - včetně autora aktuálního dokumentu - nevěděl, že Vladimír Hučín uplatní své občanské právo a bude kandidovat do senátu. Přesto byl generálním ředitelem Jiřím Jabečkem zcenzurován z vysílání 7.11.2006 - čtrnáct dnů po datu konání senátních voleb.
Nechť laskavý čtenář porovná aktivistické Britské listy s daleko objektivnějšími a komplexními informacemi např. z http://www.geocities.com/rudyjoska/
M.V. 19.11.2006
Od: Jan Culik [mailto:[email protected]]
Odesláno: 8. prosince 2006 11:24
Komu: Vladimir Rott
Kopie: Martin Vadas; Pavel Trtík
Předmět: Re: Hrubý sestřih, pane Čulíku, bohužel ne víc -- Re: Chaos emocionálních, neartikulovaných útržků
Jenže to není o meritu věci. A pan Vadas interviewoval - s jedinou výjimkou - jen Hučínovy stoupence. To je přece nuda! Nevysvětlil nic.
A na racionální reakci reaguje obviněním, že jsem agent KGB, které dokonce ještě rozesílá hromadnými maily - je to žalovatelné... :) To už znám, za komunismu zas zastrašovali estébáci mé přátele v Praze, že jsem agent CIA :) (Pravděpodobně budu agent Kanárských ostrovů.)
Ta neschopnost racionálně, analyticky a nestranně se podívat na jakýkoliv problém mě fascinuje.
Vám to možná nevadí, ale mě nestačí sestřih sekundárního bědování nad problémem, který má nahradit analýzu problému. Je to myšlenkově chabé.
Mějte se.
JČ
From : Martin Vadas
Sent : Friday, 8 December 2006 12:29:00 PM
Vážený soudruhu Čulíku,
chováte-li se jako komunista, doufám, že Vám nebude vadit to soudružské oslovení, které jsem si vypůjčil. Před časem jste mě potěšil zprávou, že moji adresu zařazujete do spamového filtru, nevím tedy, zda právě nyní neodepisuji jen tak do větru.
Způsob Vašeho psaní je opravdu Kojzarovský. Kladu-li si otázku "Komu ku prospěchu?", nemohu pominout spekulativní a jen velmi obtížně ověřitelný hypotetický závěr, že Vaše desinformace, kterými se Britské listy jen hemží, ač se na oko halí do roucha počestného "britského" žurnalismu, slouží zájmům cizí mocnosti, se kterou máme u nás doma neblahé dloholeté zkušenosti. Vaše Britské listy jsou především propaganda a desinformace.
Nechci můj film hájit, myslím, že není na autorovi, aby tak činil, proto se vyjádřím jen k několika Vašim nepravdivým tvrzením. Jeden můj krátký dokument zcela jistě nemůže všechny Vaše desinformace uvést na pravou míru, ani neměl ty ambice. Film Pravdě podobný příběh Vladimíra Hučína se konečně dostává k divákům a pro mě, jako autora tohoto krátkého aktuálního dokumentu, je potěšením, že oslovuje a inspiruje těch 250.000 diváků, kteří dali v úterý přednost rozporuplnému dokumentu, před jinými televizními šarádami a podle výzkumu sledovanosti ani nepřepínali jako Čulík. Film totiž podle řady ohlasů - ať už se líbí nebo ne - inspiruje k přemýšlení o otázkách, které předtím, než ho diváci shlédli, si vůbec nekladli. Vy sám jste toho důkazem. Váš naprosto nezaujatý a objektivní komentář o chaosu však vypovídá více o Vás samotném, než o mém filmu a jeho obsahu. Zmíním jen několik hloupých lží, kterými argumentujete.
Tak tedy jste buď mimořádně nepozorný recenzent, nebo prachsprostý lhář, jestliže píšete: "pan Vadas interviewoval - s jedinou výjimkou - jen Hučínovy stoupence"... Kam Vás vede slepá vášeň? Jak víte, kdo je a není "Hučínovým stoupencem"? Je Hučínovým stoupencem Váš oblíbenec z KSM David Pěcha? Nebo soudce Michal Jelínek? Soudkyně Steinbachová, komunistický soudce Čestmír Duda? Máte za stoupence Hučína bývalou poslankyni Táňu Fischerovou, poslance Jana Klase, MUDr.Naděždu Kavalírovou, nebo dokonce generála Radovana Procházku? V titulku na konci filmu zmiňujeme, další z těch, kdo odpovídat odmítli.
"Film o druhotných reakcích různých aktivistů se může natočit až potom, co je ten problém jasně vysvětlen, prostřednictvím zdokumentovaných faktů a vyjádření obou stran". Proč jste Vy sám "problém" už dávno jasně nevysvětlil? Relevantní dokumenty jsou nikoliv Vaší zásluhou veřejně dostupné. Janeček aspoň uvádí množství desinformačních reportáží a dalších příspěvků, které vysílala ČT. Že se mu "problém" nepodařilo vysvětlit i pro Vás, je také trochu Vaše věc. Podívejte se do vlastních úst a přečtěte si, jak o všech těch "problémech" okolo Vladimíra Hučína referovaly celé roky Britské listy? Myšlenkově mimořádně chabé? Nikoliv! Slušná desinformační práce. Rudé právo v dobách největšího rozkvětu by se nemuselo stydět. Chucpe!
Nevím, v jakém rozpoložení jste se nacházel při sledování filmu, ze kterého jste navíc "přepínal", jak sám uvádíte. To se vůbec nestydíte psát o něčem, co jste zřejmě ani neviděl? Snad proto "přepínání" Vám unikly popisky pod jednotlivými mluvčími, které zřetelně definovaly odpovědnost vypovídajících osob k martyriu Vladimíra Hučína. V okamžiku konfrontace skvělého občanského aktivisty (dnes již zemřelého) Františka Bubeníka na invalidním vozíku s krajským komunistickým soudcem Čestmírem Dudou jste si zřejmě přepnul jinam. Konfrontaci lživých tvrzení pomlouvajícího generála Procházky s přímým nadřízeným Vladimíra Hučína, bývalým ředitelem teritoriálního odboru Olomouc plk.Částečkou, jste zřejmě znuděně zaspal. Další konfrontace protichůdných stran Vám nebudu připomínat. Pozorný divák si udělá a udělal obraz sám a Váš z prstu vycucaný "názor" mu může být ukradený.
Popis působení vlivových osob BIS v zájmovém sdružení KPV, ústy jejího předsedy a místopředsedy je pro Vás každodenní nuda, budiž. Máte zřejmě své zkušenosti. Oč v celé věci šlo hovoří na základě důkladného poznání mnoha souvislostí senátor Štětina, který ve filmu zmínil i neuvěřitelně pomlouvačné stanovisko "protistrany", když citoval ředitele BIS "Hučín je blázen". Je Váš problém, že jako učitel češtiny nerozumíte češtině senátora Štětiny. Fakt, že žijeme v moci podivných zastupitelů a vyživujeme si nebezpečné instituce, o tom ten film také trochu byl. Že jste Vy čekal něco jiného, a nedokázal jste ani vnímat objektivně existující obsahy, to je Váš problém.
Jděte se vyluftovat na vzduch a podívejte se v noci ještě jednou 01,30 po půlnoci na ČT2, když už potřebujete šlukovat dvakrát.
S pozdravem Míru zdar
[email protected]
na upozornění některých lidí jsem navštívil Vaše stránky. Je mi líto, že jste schopen pouze urážet a kopat do všech okolo. Nevím, co se Vám přihodilo. Nebudu Vás tedy urážet a častovat podobnými způsoby. Jen pro Vaší lepší orientaci: členem KSČ jsem nebyl, mj. to byl hlavní důvod, proč jsem byl přijat po konkursu až v prosinci 1985… z funkce (rovněž po konkursu) šéfredaktora Redakce sportu (1992-2000) mě odvolal pár dní po svém nástupu později sám odvolaný GŘ Chmelíček údajně pro špatnou personální politiku (já 8 let, on 8 měsíců ve funkci)… ve volební kampani jsem se vůbec nijak neangažoval, pouze vykonávám činnost (pracovní poměr, nikoliv volená funkce) tiskového mluvčího Úřadu MČ Praha 5. Jistě je ale pohodlnější sesbírat pár drbů a pomluv a šířit je dál. Smutné je to, že sám proti podobným praktikám (aspoň to tvrdíte) bojujete.
S pozdravem
Jiří Baumruk
PaeDr. Jiří Baumruk, místopředseda Rady ČT
Na vědomí:
senátor Jiří Oberfalzer – předseda Stálé komise pro sdělovací prostředky Senátu,
poslanec Petr Pleva – předseda Stálé komise pro sdělovací prostředky Sněmovny, veřejnost, veřejné sdělovací prostředky.
Netvrdil jsem, že jste byl členem KSČ. Bohužel Vaše dosavadní vystupování, styl psaní a argumentace mě vedla k domněnce, kterou jsem uvedl tím nešťastným "údajně". Ostatně Váš článek na Českých médiích "MNOHO POVYKU PRO NIC" k jazyku aparátčiků nemá daleko, nemyslíte? Jestli Vám jde o lepší orientaci plátců televizních poplatků a důvěryhodnost ČT, není nic lepšího než rozšířit svůj životopis a vysvětlit, kam jste vlastně byl "přijat až po konkurzu v prosinci 1985"? (Určitě by televizní koncesionáři přivítali i podrobné životopisy ostatních členů Rady ČT a jistě i jejího generálního ředitele a jeho nejbližších spolupracovníků, včetně těch členů Rady ČT, kteří se bojí fotografování a nemají ani svoji fotografii na webu Rady ČT).
Hrnul jste se do Československé televize v době, kdy tady panoval komunistický režim, jehož ČST byla hlásná trouba? Jedním z trubačů jste zřejmě toužil být i Vy, nebo se mýlím? Snad by Česká televize mohla sestříhat pár gagů z archivu vystoupení někdejšího redaktora Baumruka v ČST, aby občanům představila jejich zástupce v Radě ČT.
Mám pocit, že Vladimír Hučín na jakékoliv konkurzy do ČST tehdy neměl ani pomyšlení.
Měl byste osvětlit, jaká tehdy byla redakce sportu ČST. Té televize, která byla orgánem Ústředního výboru KSČ. Kdo a jak tuto redakci řídil, komu jste se rozhodl sloužit. Jakou žurnalistiku jste tam provozoval, jakým výdobytkům socialistického sportu jste tam chtěl posluhovat? Jak úspěšně jste investigativně rozkrýval státem řízený doping, mrzačení sportovců, nebo jste jen oblboval lid a krmil ho fasádou socialistického sportu...?
V předvečer senátních a komunálních voleb jste jako tiskový mluvčí Úřadu MČ Praha 5, na obrazovkách několika televizí obhajoval kandidujícího starostu Jančíka (ODS) a jeho naprosto "normální rozhodnutí" svolat a pak zase odvolat zasedání zastupitelstva MČ Praha 5, které mělo na poslední chvíli rozprodat podstatný majetek Prahy 5. Kolik konkurenčních kandidátů v komunálních volbách na Praze 5 a jinde v republice mělo na obrazovce v předvečer voleb své advokáty? Nakolik vyvážené bylo vysílání všech televizí, které pana Baumruka ukazovaly ten den? Jak takové vysílání posoudily všechny rady?! Včetně Rady České televize?
Členové rad mají zákaz působit ve prospěch politických stran ze zákona. Pan Jančík, kterého jste v předvečer voleb obhajoval, byl lídrem kandidátky ODS, kandidoval na prvním místě a nakonec byl voliči a jejich preferenčními hlasy odsunut na ocas zvolených zastupitelů. Po vyjednání podpory od ČSSD je opět starostou. Děkujeme Vám za veřejnou službu.
Dostalo se mi informace, že jste údajně osobně měl "dohlížet" na hrubé filmové záznamy o starostovi Jančíkovi, natočené pro pořad Reportéři ČT?! Kolik lidí si myslíte, nebude Vašemu případnému popření této informace věřit, resp. myslíte si, že Vám bude vůbec někdo ochoten věřit?! Vaše spojení se starostou Jančíkem je už samo o sobě diskreditující a vypovídá dostatečně o Vašem charakteru a nevhodnosti vykonávat tak důležitou funkci.
Jak posoudí skvělý dokument Tomáše Kudrny PRVNÍ MEZI ROVNÝMI její generální ředitel? Nechá opět za sebe rozhodovat Etický panel? Dokument otřesně vypovídá o nemravnosti našich politiků. ČT opět komunistickým stylem cenzuruje, opět posouvá jeho vysílání pro "nevyváženost" a nutí režiséra k vystřihování scén, pro politiky nepříjemných?! Skvělé dokumenty Kristiny Vlachové DRAČÍ SETBA a KAUZA UHERSKÉ HRADIŠTĚ - o zvěrstvech Aloise Grebeníčka - televizní diváci také ještě neviděli, alespoň ten poslední určitě ne. Tomu říkáte veřejná služba? Není Vám hanba? Vůbec nehájíte skutečné zájmy země a potřeby jejích obyvatel, které má veřejno-právní televize podstatně ovlivňovat, formovat a provádět potřebnou osvětu společnosti, deformované prožitou minulostí. Hájíte pouze zájmy zkorumpovaných politiků a mocenských skupin. Máte tak i Vy svůj neodejmutelný podíl viny na pokračující všeobecné deformaci a mravní devastaci země. Usínáte opravdu s pocitem dobře vykonávané práce? Není Vám hanba za to pobírat ještě nehorázné peníze z poctivé práce občanů?
Důvod Vašeho odchodu z ČT v roce 2000 by měl být široce a věcně vysvětlen nejen odvolaným a propuštěným šéfredaktorem redakce sportu, ale též tím, kdo vás odvolal, případně Vašimi spolupracovníky, aby se vyloučily drby ohledně soukromých čachrů s jistým podnikatelem na úkor ČT. Nakonec velmi správně si to přejete i Vy. Plátci televizního poplatku by měli vědět kdo a co. Zejména by to měli vědět i poslanci předtím, než Vás zvolili členem Rady ČT. Pokud to nevěděli, měli by své rozhodnutí vzít zpět, protože je nanejvýš pravděpodobné, že byli uvedeni v omyl.
Zřejmě jste si svým dlouhým pobytem v ČST a ČT zvykl na mnohé, a proto Vám už nic zřejmě nepřijde zvláštní… Je mi Vás svým způsobem líto.
S pozdravem
Jan Šinágl, 12.12.2006
Od: Věra Heidlerová [[email protected]]
Předmět: Re: Pochopení Vadasova Dokumentu
Datum: 09.12.2006
nemám právnické vzdělání. Veřejnosti byly předkládány jednostranné zprávy o vině p. Hučína. Údajně několik nezávislých demokratických soudů prošlo několik tisícovek spisů a nějak rozhodla. Část veřejnosti, i ti, kteří p. Hučína znají osobně, neměli platformu, kde by se mohli ozvat až při této příležitosti.
Pan Hučín byl pronásledován i mimo soudní síň - to o něčem vypovídá. Neměl finanční prostředky k obživě. Byla šikanována jeho matka apod. Je to demokratické? Přerovští komunisté se činili a jistě nespali ani ti na vyšších postech. Proto vítám pohled do zákulisí, který vypovídá o tom, že s naší justicí atd. je něco silně v nepořádku. Pan Hučín je osoba možná kontroverzní, ale veřejnost má právo dozvědět se, co se kolem něho dělo. A to pěkné ani spravedlivé nebylo. Soudnictví se ještě zhoršilo za vlády ČSSD - proč asi?
Dokument je věc, která je nazírána očima autora, a nutně za ním musí být cítit i jeho postoj, ale musí být natočen na základě pravdy. A tu jsem se z dokumentu dozvěděla. Pokud někdo nesouhlasí, ať uvede protidokumentem věc na pravou míru. Důležité je, že část veřejnosti se rozhoupala alespoň k diskusi!
Nevím, co je na tom emotivního, když jsem se chtěla dozvědět, co se dělo okolo soudních pří. Nic víc nemohu žádat, soudní spisy prostudovat nemohu, už z ohledem na jejich délku a můj věk. Uvítám, když se někdo jiný pokusí o jiný objektivní dokument, takové věci - jako kausa Hučín, batří Mašínovi, bestie Grebeníček a další - nesmí zůstat utajovány. A ještě ten cirkus kolem toho - zda zveřejnit, či nezveřejnit.
Po pravdě Vám napíšu, že jsem už znavena přemírou dokumentů o Hitlerovi a jeho mužích, ženách, mládeži, výtvarném cítění - chybí protipól, informace o zatajovaných skutečnostech o zločinech komunismu - Lenin, Stalin, atd. Občas se něco málo objeví (spíše v 90. letech), ale to je pro tento ideologií popletený národ málo. Mistrné byly dokumenty p. Maryšky a Kvasničky?- a také vycházely z určitého názoru, a ne všichni s nimi souhlasili. A ty byly sakra emotivní - třeba o Sibiři, našich legionářích a jejich stopách v Rusku, o Čečně atd. Neměla jsem tehdy video, takže se k nim nemohu vrátit a televize je znovu neuvede. Právě proto, že jsem byla informována jen výběrově, sporadicky - právě proto mi dokument p. Vadase velmi konvenoval. A na to snad právo mám.
To, že se Vám zdám tupá, málo racionální, třeba i hysterická - mne už nijak nerozesmutní. Až budete mít za sebou co já, bude Vám 70 let, tak to po Vás sjede jak voda po husím peří. Jen jedno nepustím z hlavy do konce svého života: proti komunistickému zlu je nutno bojovat ze všech, byť chabých sil, nebýt netečný a lhostejný. No a pan Vadas svým dokumentem vyplnil zase část mozaiky o komunistických skutcích - je to věčně nekončící práce. Zda to byl úspěch malý či velký nebo i prohra, posoudí diváci sami. Já osobně jsem za informace přenesené p. Vadasem vděčná.
Nechci Vás otravovat, jsem babka, která má dost času, ale ne na planou a druhého unavující diskusi, mám spoustu dalších aktivit, tak Vás zdravím, přijímám Váš názor a ponechávám si svůj. Nastává advent, tak Vám přeji jeho klidné a radostné prožití. Jenom v ostrých diskusích se učíme my, kterým byla demokracie po celý život upřena, jejím pravidlům, a proto se dopouštíme i chyb. Snad další generace už nebudou mít s orientací v historii i současnosti takové problémy. Pěkné vánoce a nový rok 2007.
Zdravím Vás. Babka Věra Heidlerová z Moravy.
Paní Heidlerová,
vidíte, a to je právě ono. Já se s vámi vůbec nepřu o meritum věci, zda je či není pan Hučín vinen. To, co píšete, je přesně potvrzením mého článku - že vám nešlo o racionální vysvětlení případu, padni komu padni, ale že bez analýzy, o co vlastně jde, emocionálně bouříte. "Vůbec nepochybuji," to není důkaz. To by u soudu asi neprošlo. Vidíte, vy mluvíte přesně tak, jako všichni "svědci" v páně Vadasově filmu.
Pokud chtěl pan Vadas nastolit ve společnosti téma Hučín, měl vysvětlit, o co jde. Samozřejmě, že to na prostoru 28 minut jde. Pokud vám to ušlo, já se ve své recenzi vůbec nestavím na stranu pana Hučína ani proti němu, jen požaduju racionální rozbor. Pokud mě za to pan Vadas napadá, že jsem agent KGB, mohu se nad úrovní takovéhoto diskursu jen usmát.
Mějte se
Pokud chcete o své věci přesvědčit českou společnost, asi budete muset hledat pomoc u schopnějších filmařů.
S pozdravem
Jan Čulík
Byl jsem upozorněn na Kritický klub Jana Rejžka ze 7.12.2006 a doporučuji Vaší pozornosti zejména tu část na konci pořadu.
Je pozoruhodné, jak blízko Čulíkovi se ocitl Jan Rejžek.
http://www.rozhlas.cz/radionaprani/archiv/?p_po=3180
http://www.blisty.cz/2006/12/7/art31665.html
http://www.blisty.cz/2006/12/8/art31710.html
Stará bolest nepřebolela
Trauma Jana Rejžka trvá
Kodex jaksi nefunguje
Jakkoliv pošetilá se může zdát polemika umělců s kritiky a oba obory lidské činnosti jsou mimořádně subjektivním oborem lidské činnosti, domnívám se, že nejen umělci, autoři, ale i posluchači a diváci mají právo na elementární kvalitu a zejména věcnost kritických soudů zejména tehdy, jsou-li prodávány jako tzv. veřejná služba.
Mám za to, že Jan Rejžek má opravdu kritický talent, proto bych mu přál širší prostor pro jeho uplatnění. Dnešní podoba Kritického klubu Jana Rejžka na ČRo6 je, bohužel, poněkud nekritická a rezignuje na alespoň minimálně odbornou analýzu. Většinu času kritici tráví čtením z dopisů posluchačů, kterým se líbí nebo nelíbí, co protagonisté klubu vyslovili, nebo naopak čemu pozornost nevěnovali, ač měli. Presentované opusy jsou buď "skvělé", nebo "špatné". Na věcný kritický rozbor zmíněných děl se času a zřejmě ani vůle nedostává.
Chybí mi Justův a Rejžkův pořad Katovna v České televizi, na kterou jsem se rád díval. Zejména poté, kdy tvůrci vychytali počáteční zvukové lapsy přímého přenosu, divák se pak mohl opájet osobitou inscenací besedy, ve které měla důležitou roli i kamera Karla Slacha, což u tradičních televizních besed bývá podružné, ale tady komplexní ztvárnění pořadu včetně intimity kavárenské atmosféry byly v řádu věcí.
Ač kat ve skutečnosti své dílo koná zpravidla v osamění, případně s pomocníkem, nevadilo mi, že televizní Katovna měla zpravidla dva, tří a někdy i čtyři kritické katy a nebývalo zřejmé, který z nich je Mistrem popravčím a kdo jen pomocníkem. Všichni rozcupovali, co jim pod ruku přišlo, či co si sami pod ruku podložili. A jindy zas se stejnou vehemencí vychválili a udělali P.R. mnoha kulturním statkům, které by bez jejich pozornosti a reklamní péče odešly bez povšimnutí mimo zájem veřejnosti. Co mě ještě zaujalo, byla zřetelná nechuť katovských kritiků k dialogu, beseda se často rozpadala v dlouhé mimoběžné monology. Často ani blízcí lidé sedící s kolegou katem u stolu nevěnovali pozornost řečníkovi, natož aby na jeho myšlenky navazovali, prohloubili je, nebo s ním polemizovali. Jen občas jsem měl pocit, že v zápalu kritického zaujetí se dva hlavní renomovaní kati dostávali na platformu konkurenčního pořadu Kotel televize Nova, kde často jednosměrně orientovaný plamenný šleh rozpaloval účastníky pekelné řeže a znemožňoval věcnou rozpravu a trpělivé stavění argumentu proti argumentu. Občas jsem se shodl s kritiky pořadu Katovna, že by mu prospěla elementární dramaturgická péče, aby všichni vybraní kati si nemysleli totéž, nebo aby alespoň nehovořili jednosměrně a uměli i roli ďáblova advokáta. To vůbec neznamená, že Katovna měla zaniknout! Naopak měla by být obnovena, kultivována a vedle ní už dávno měl být nasazen konkurenční pořad, s účastníky z jiné kavárny, aby se Katovna mohla poměřovat s jiným kulturně kritickým pořadem na programu České televize.
Rozhlasová verze Katovny pod značkou Kritický klub Jana Rejžka na ČRo6 je jen slabým odvarem a znovu, bohužel, solitérem. Více než polovinu programu oba aktéři předvádějí, že umí číst z dopisů posluchačů. Podstatnou část rozhlasového pořadu si jen tak nezávazně telefonují s posluchači a mělký kritický výkon se omezuje na pár monologických výkřiků, kde oba aktéři se navzájem ujišťují o společně sdílené "pravdě". Znovu chybí polemika. A samozřejmě i konkurenční pořad.
"Netalent" zvláštní kategorie kritiků z "KLUBU"
Na upozornění novináře Pepína Maracziho jsem si poslechl Kritický klub Jana Rejžka ze 7.12.2006 a doporučuji pozornosti zejména tu část na konci pořadu.
http://www.rozhlas.cz/radionaprani/archiv/?p_po=3180
Členové klubu Vladimír Just a zejména s obdivuhodnou vervou Jan Rejžek zde cupují "netalent" třiapadesátiletého dokumentaristy Martina Vadase autora aktuálního dokumentu Televizního studia Brno České televize Pravdě podobný příběh Vladimíra Hučína. Redaktor rozhlasu veřejné služby Rejžek opomenul posluchače ČRo6 upozornit, že jeho povrchní kritický soud, je zřejmě přibroušen v důsledku jeho traumatických zážitků z období zralé profesní dospělosti a může být tudíž i trochu podjatý.
Celé roky se Jan Rejžek o Vadasův "netalent" nezajímal, ač ten ve svém životě natočil i věci, které se mohou jevit jako nezdar, či jako nedostatek čehokoliv. U dokumentu odkázaného na záznam událostí, které se dějí nezávisle na vůli filmaře, je hladké vyprávění obtížná disciplína. Naopak střet a kontrapunkt bývají užitečným výrazovým i vyprávěcím prostředkem dokumentu. Pravdě podobný příběh Vladimíra Hučína není tradičním medailonem, jakých Česká televize vysílá dostatek. Přestože tento aktuální dokument mnohé, zejména méně pozorné diváky překvapil, jen málo z nich od sledování odradil k přepnutí na konkurenční kanál. S ohledem na rozpačitou presentaci v selfpromotion pořadech České televize je 250 000 věrných diváků na ČT2 slušným výsledkem. Ke svým nezdarům ho Martin Vadas ani náhodou nepočítá, jakkoliv jsou jeho forma i obsah v České televizi neobvyklé.
Proč až aktuální 28 minutový dokument Pravdě podobný příběh Vladimíra Hučína dopálil Jana Rejžka do té míry, že se odhodlal k osobnímu útoku na údajný "netalent" autora? Jediné, co kritikovi utkvělo v paměti. Ani Rejžek, ani Just se v kritických klubovkách na ČRo6 nezabývali otázkou o čem ten film vypráví, co je hlavním tématem, co smyslem dokumentárního filmu, co těch 250 000 diváků na filmu zaujalo, že setrvali a nepřepínali na jiný program. Rejžka nezajímá relevance úhlu pohledu, či jednotlivých motivů, zařazení bizardních výpovědí mnoha aktérů s definovanou odpovědností, ani paralelní příběh poznání senátora Štětiny a poslance Klase, natož struktura filmu, téma odpovědnosti a nezodpovědnosti, společenská nebezpečnost vymknutí se bezpečnostních struktur z demokratické kontroly, či další aspekty filmu.
Rozbor skutečné dramaturgie oba kritičtí klubisté obešli konstatováním, že by "to chtělo dramaturgii"... Nemohu souhlasit s povrchním tvrzením vysloužilých katů o údajné absenci dramaturgie a dovoluji si neskromně tvrdit, že o dramaturgii dokumentu toho vím trochu víc než oba kritici dohromady. Právě proto děkuji Kamile Zlatuškové z Televizního studia Brno České televize za mimořádný dramaturgický vklad, mnohaměsíční intenzivní práci, nejen seznámení se s obsáhlou matérií, ale i vlastní samostatné studijní úsilí, velmi otevřenou diskusi o struktuře a stavbě dokumentu, zpochybnění i potvrzení jednotlivých motivů, dlouhé diskuse o proporcích a souvislostech, způsobech vyprávění i osobní angažovanost, která je jinde v České televizi nevídaná. Její mládí a energie jsou velkým příslibem do budoucna a přeji divákům i kritikům, aby těchto skvělých předpokladů své zaměstnankyně Česká televize dokázala využít.
Jak by asi vypadal hodinový Kritický klub Jana Rejžka, kdyby mu rozhlasová dramaturgie ČRo6 věnovala jen zlomek péče, kterou vynaložila Kamila Zlatušková na 28 minut aktuálního dokumentu Pravdě podobný příběh Vladimíra Hučína?
Já bych si přál pozornější a méně humpolácké kritiky. Kde je vzít? Jan Rejžek a částečně i Vladimír Just se tentokrát jen schovali za autority a "netalent" autora aktuálního 28 min. dokumentu porovnali s mimořádným talentem kolegyň Třeštíkové, Sommerové a Vlachové s připomenutím jejich vynikajících hodinových opusů.
To je nic než laciné srovnání jablek s hruškama.
Stará bolest nepřebolí – trauma zneuznaného talentu Jana Rejžka trvá Měl jsem, zřejmě naivně, za to, že se po letech zahojila umělcova rána, kterou Jan Rejžek utrpěl, když jsem mu odmítl odvysílat v hlavním zpravodajském pořadu jeho mimořádně talentovaný asi dvouminutový opus "Videoklip Václava mám nejradši, tomu žádný nestačí"...© RZ ČST 30.12.1992 ". Dodnes se mi špatně spí, když si vzpomenu, že jsem se zřejmě na něm i já - dle jeho názoru - provinil cenzurou.
Jak se stalo, že Vadas "ublížil" talentovanému Rejžkovi?
Když jsem byl koncem roku 1992 předposlední den ve funkci šéfredaktora Redakce zpravodajství ČST, přiřítil se do mé kanceláře vedoucí dne, který měl odpovědnost za obsah vysílání našich zpravodajských pořadů v daném dni a v patách za ním redaktor Jan Rejžek. Trvali na tom, že se musím podívat na mimořádný Rejžkův opus a rozhodnout jejich spor, zda má být Rejžkův videoklip odvysílán v posledním Deníku ČST, nebo nikoliv. Vedoucí dne celkem rozumně trval na tom, že Rejžkův videoklip do hlavního zpravodajského pořadu nepatří. Byl to předposlední den do zániku federace, předposlední den existence Československé televize a Jan Rejžek trval na tom, že zánik Československa musíme oslavit jeho mimořádně kreativním videoklipem, který připravil jako koláž zpravodajských záběrů Václava Havla a Václava Klause, které si našel v archivu redakce zpravodajství a přilepil je pod starší písničku muzikantů Palečka a Janíka.
Od 1.dubna 1992, kdy jsem nastoupil do funkce šéfredaktora RZ ČST, trval jsem na záměru, že ve vysílání Deníku ČST, na který se tehdy dívalo cca 8 milionů lidí, budeme vysílat pouze zprávy a případně reportáže z daného dne, ale nikoliv naše názorové komentáře. Zejména jsem nechtěl, aby se míchaly zprávy s komentářem, což bylo do té doby častým úkazem a narovnání v této věci bylo bolestným procesem. Víceméně se nám to celých devět měsíců mého působení v ČST i dařilo. Pro analýzy, poznámky, reflexe a komentáře jsme měli specializovaný pořad Události a komentáře, který se vysílal po 22. hodině.
Někdy v létě 1992, nedlouho poté, co byl propuštěn ze služeb presidenta republiky, přišel za mnou Jan Rejžek, kterého jsem znal jako sympaticky nabroušeně píšícího novinového komentátora kulturní i politické scény. Potkával jsem ho při různých příležitostech na hudebních a filmových představeních již dlouho před listopadem. Rejžek projevil zájem pracovat v Redakci zpravodajství ČST, ačkoliv neměl žádnou televizní zkušenost. Souhlasil jsem s jeho přijetím, učinil jsem výjimku a přijal jsem ho bez konkurzu jen na základě jeho předchozí praxe v novinách a časopisu Melodie. Po zapracování byl celkem užitečným redaktorem, který časem ovládl televizní zpravodajské řemeslo, zásady redakční práce si osvojil, ale pro komentáře v redakci nenašel uplatnění. Snad proto tolik usiloval, aby se na poslední chvíli zviditelnil svým klipem ve večerním Deníku ČST.
Pustili jsme si velmi neobvyklý "zpravodajský" příspěvek Jana Rejžka v jeho přítomnosti spolu s vedoucím dne a přizval jsem do kanceláře i Zuzanu Bubílkovou, která ten večer připravovala a moderovala poslední pořad Události a komentáře. Ve svém videoklipu Jan Rejžek velmi netradičně adoroval Václava Klause a Václava Havla. Po dvou minutách projekce se všem zúčastněným protahovaly obličeje, nikdo se za břicho nepopadal. Přestože nás autor ubezpečoval, jak jeho videoklip je úžasně vtipný, nikomu se jako takový nejevil, Jan Rejžek nás přesvědčoval, že jde o mimořádnou legraci, které federální divák jistě porozumí i v Košicích. Po projekci bylo ticho. Rozhodl jsem, k nelibosti Jana Rejžka, že jeho komentář ve formě videoklipu se v Deníku ČST vysílat nebude a ponechal jsem na uvážení editorky a moderátorky Zuzany Bubílkové, zda videoklip odvysílá v pořadu Události a komentáře - jako zvláštní formu komentáře. Ta po Rejžkově delším naléhání si nakonec připravila uvozující větičku do studia, aby divák nebyl příliš šokován a zaražen Rejžkovým opusem a klip odvysílala. Diváci to přežili. Ale v Rejžkovi zřejmě natrvalo zůstala křivda šéfredaktorova nepochopení geniality jeho videoklipu, který – podle jeho názoru – měl být vysílán rovnou v 19,30 večer na tehdejším programu F1.
Hledání v paměti
Pátrám-li v paměti, kdy jindy jsem Janu Rejžkovi položil stéblo přes cestu, abych ho upozornil na svůj "netalent", napadá mě naše osobní setkání na jednom z koncertů S komunisty se nemluví v Karlíně někdy v roce 2004 nebo 2005, kdy jsem mu sdělil, že nechápu, proč se právě on ve svých rozhlasových pořadech chová jako cenzor, poté kdy za "svobodu slova" umíral na barikádách v dobách Českotelevizní šlamastyky, kdy se výroby a vysílání v České televizi zmocnila řediteli neposlušná skupina údajně stávkujících vzbouřenců, aby pod záminkou stávky propagovali - dokonce i ve zpravodajství - sami sebe a přes obrazovku svolávali demonstrace na svoji podporu.
Řekl jsem v Karlíně Janu Rejžkovi, že někdy počátkem roku 2001 jsem poslouchal stanici Radio Svobodná Evropa/Český rozhlas 6, kde jsem zaslechl jeho hlas, který ve vysílání rozhlasu veřejné služby chválil statečnost bojovníků za svobodu projevu v České televizi. Do vysílání mu tehdy zavolal jeden z kritiků českotelevizní rebelie posluchač Petr Štěpánek. Když se vzájemně představili, Štěpánek konstatoval, že nemůže věřit svým uším, je-li na druhém konci telefonu opravdu ten slavný redaktor Jan Rejžek a moderuje velmi jednostrannou rozprávku o televizní krizi? Zda jde o stejného Jana Rejžka, jehož manželka Alena Müllerová je právě na barikádách a z Kavčích hor místopředsedá revoluci? Zda mu to nepřipadá jako evidentní střet zájmů, který ho činí předpojatým a diskvalifikuje pro novinářské zpracování tématu televizní krize v rozhlasu veřejné služby? Redaktor Rejžek tehdy v živém vysílání ztratil talent i sebekontrolu, jen popadal dech, chvíli štěkal a pak se zmohl na mimoběžné zahřímání: Vy, Štěpánku, máte tak co mluvit...! Rozhovor s posluchačem bez odpovědi ukončil a rychle pustil písničku do vysílání.
Připomenul jsem na koncertu v Karlíně Janu Rejžkovi i můj druhý posluchačský zážitek někdy z léta 2001, kdy ho jako redaktora kontaktního pořadu RSE/ČRo6 museli volající posluchači žádat, aby neokřikoval svého hosta a upozorňovali ho, že cenzura již neexistuje, je zakázaná a platí už "jen" svoboda projevu. Nechť tedy svého hosta zbytečně nepřerušuje a nechá promluvit. Jan Rejžek si tehdy pozval do rozhlasového studia RSE/ČRo6 paní Zdenku Mašínovou a chtěl, aby hovořila o svém otci a krátce i o svých bratrech.
Bylo to v době, kdy Vladimír Hučín, kterého Zdenka Mašínová dobře znala, byl vazebně stíhán a obžalován pro vykonstruovaných sedm údajných trestných činů. Ve snaze o znevěrohodnění jeho výpovědí byl vyšetřovateli poslán na zkoumání do psychiatrické léčebny v Brně - na uzavřené oddělení. Náhodou tam měl radio a poslouchal živé vysílání Rejžkova pořadu. Jeho host Zdenka Mašínová byla přesvědčena o závažnosti nespravedlivého pronásledování Vladimíra Hučína, které se nakonec i výroky soudu ukázalo jako nezákonné. Když už byla ve vysílání, snažila se upozornit redaktora Rejžka, že poprava jejího otce nacisty byla opravdu zločinná a krutá, nespravedlnost, která se v České republice uplatňuje vůči jejím bratrům je rovněž nepřijatelná, ale nejvíce ji dnes trápí, že postkomunistický bezpečnostní a justiční aparát právě v těchto okamžicích likviduje vězněním bývalého politického vězně Vladimíra Hučína, deset let nejlépe hodnoceného důstojníka BIS.
Moderátor Rejžek znovu ztratil novinářský talent a mohl se přetrhnout, aby Zdence Mašínové zavřel ústa. Bojoval s ní, jakoby mu hrozila ztráta zaměstnání. Rejžek působil ve vysílání ČRo6 jako věrná kopie Jana Pokorného, když se s Michalem Kocábem přetahovali o mikrofon v přímém televizním přenosu z Děčínské kotvy, ještě před listopadem 1989 poté,co Michal Kocáb pronesl nevinnou větičku o tom, že každý národ má takovou vládu, jakou si zaslouží...
Vladimír Hučín u rozhlasového přijímače v psychiatriké léčebně hltal každé slovo Zdenky Mašínové. Nespravedlivé stíhání Vladimíra Hučína a pokus o jeho diskreditaci psychiatrickým zkoumáním redaktora Rejžka vůbec nezajímaly. Nebo plnil úkol ho před posluchači rozhlasu veřejné služby zatajit? Svým posluchačům to vysvětlit nedokázal, okamžitě se na něj strhl vodopád telefonických výhrad k jeho způsobu vedení rozhovoru. Posluchači velmi vzrušeně ve vysílání žádali redaktora, aby necenzuroval Zdenku Mašínovou. Že kvůli jeho okřikování do studia nepřišla! Redaktor Rejžek vůbec "netušil", co po něm chtějí.
Jan Rejžek mi tehdy v Karlíně řekl, že se jen "držel tématu", ze kterého mu Zdenka Mašínová jako host ve vysílání nedisciplinovaně "utíkala". Pak spěšně zmizel ve víru koncertu. Zřejmě je dodnes přesvědčen, že svoboda je dělitelná. Má za to, že v žádném střetu zájmů nikdy nebyl, že jeho žurnalistický "talent" je nade všemi mravními normami, relevanci dokumentaristického sdělení nerozezná a Kodex zřejmě nikdy nespatřil.
Z posuzování "talentu" autora aktuálního dokumentu Pravdě podobný příběh Vladimíra Hučína se Jan Rejžek pro střet zájmů nevyloučil, ačkoliv sám již v minulosti toto téma z vysílání RSE/ČRo6 zcenzuroval.
Možná by Jan Rejžek měl více energie věnovat ověřování informací, aby nemusel používat kouzelné slůvko "možná" ve svém posledním slově Lidových novin O zamrzlých hodinkách, kde 9. listopadu 2006 uvedl: ... "ředitel České televize Jiří Janeček jako by se náhle snažil vrátit dobu tam, kdy jeden z jeho nynějších nejbližších spolupracovníků kdysi možná řádil po jižních Čechách v uniformě Lidových milicí". Je nešťastné, že vážnost slov Jana Rejžka zřejmě devalvovala natolik, že ani jeho "možná" závažné sdělení nikoho nezvedlo k činu, nebo k dotazu na jednoho z nejbližších spolupracovníků Jiřího Janečka a Rada ČT bude dál spokojeně mlaskat nad Janečkovými chlebíčky.
V Kritickém klubu ČRo6 ze 7.12.2006 Jan Rejžek řekl, že "případ Vladimíra Hučína je do nebe volající ostudou české justice". Dovolím si zcela netalentovaně potvrdit, že jde o zločin - nejen justice, ale i policie, BIS, politiků, a v neposlední řadě i žurnalistů!
Proč? A jak dlouho ještě?
Zdravím a mějte se hezky
[email protected]
Milý pane Vadasi,
s vaší odpovědí (http://www.svedomi.cz/aktuality/a2006/rof_061209_vadas_culik.htm) na Čulíkův článek (Vadasův film o Hučínovi: Chaos emocionálních, neartikulovaných útržků, http://www.blisty.cz/2006/12/8/art31665.html) o vašem velmi informativním dokumentárním filmu Pravdě podobný příběh Vladimíra Hučína nelze jinak než souhlasit. Kritizovat něco na základě zlomkovitých dojmů je arogantní povrchnost hraničící se slabomyslností. To si seriózní kritik nemůže dovolit. Pakliže si dá šéfredaktor Britských listů do záhlaví časopisu motto: Deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví, pak mu doporučme nahradit to osvědčeným "Mluviti stříbro, mlčeti zlato.
Britské listy už od samého počátku vykazovaly značně kolísavou úroveň, ale v poslední době nabývají kvality bulvárního škváru. Mimochodem stejně jako většina denního tisku v Česku. O to víc si vážím Vaší občanské kuráže a otevřenosti, s níž jste se Hučínova případu ujal. Chaotický mi váš film na rozdíl od stavu mysli pana Čulíka nikterak nepřipadal. Snad i proto, že jsem Hučínův případ průběžně sledoval, a mohl si to, co pana šéfredaktora přimělo k přepínání, domyslet.
Doufal jsem jen v koutku duše, že navzdory zákazu zveřejnit Pravdě podobný příběh v ČT před volbami, voliči přece jen pochopí a že si nenechají ujít jedinečnou šanci zvolit Vladimíra Hučína senátorem, čímž by umožnili čestnému a schopnému člověku dát se konečně do vyklízení Augiášova chléva. Bohužel, opět jednou se ukázalo, že národ, vystavený po desetiletí masivnímu brainwashingu za pěveckého mlžení Karla Gotta aj. stálic normalizačního nebe, byl úspěšně upraven na stádo přežvýkavců bulvárních banalit (o symbiotické nepostradatelnosti těchto normalizačních veličin viz zasvěcený román Kniha smíchu a zapomnění pamětníka nad jiné povolaného, Milana Kundery), si očividně nedokáže uvědomit, jakou habaďůru na něj zkompromitovaní restaurátoři staronových pořádků v nejvyšších politických funkcích ušili, jinak by s nimi totiž udělali to, co se dělá běžně s hosty v hospodě, kteří si o sobě myslí, že nepotřebují nikomu ze svých pletich a kulišáren skládat účty: popadnout je za flígr a vyrazit s nimi dveře.
Už sama skutečnost, že ani Václav Klaus, který by po svém debaklu ve funkci premiéra bez komunistických hlasů dodnes nejspíš docházel místo na Hrad na psychoterapii do ordinace MUDr. Béma, ani jeho předchůdce ve funkci prezidenta republiky, nehnul pro Vladimíra Hučína prstem, přestože museli být informováni o skandálním bezpráví páchaném estébáckými quizlingy v soudních a policejních orgánech, je výmluvným důkazem, že pojem demokracie v souvislosti s poměry na všech mocenských úrovních v České republice postrádá legitimitu.
V téhle polistopadové truchlohře jsou pavlovské reflexy strachu a švejkovské vychcanosti tak standardně zafixovány v podvědomí většiny, že to potrvá nejspíš celé generace, než lidem dojde, že byli svými "lídry" systematicky voděni na porážku. Mimochodem, v Česku tak oblíbený patvar politický/stranický lídr není jak víme nic jiného než počeštěný derivát anglického leader, což je zase kalk z nacisticko-stalinského Führer resp. vožď, popř. italského duce nebo španělského caudillo. U nás běžně eufemisticky používáno pro špičkové politické prospěcháře, je to slovo jen jedním z mnoha příkladů otřesného úpadku nejen jazykové kultury v Česku (viz Vladimír Just. Slovník floskulí I+II). Proč ne rovnou vůdce místo lídra? Že by to až příliš zavánělo nějakým fašistickým nebo komunistickým diktátorem?
Nicméně největší tragikomickou fraškou polistopadového vývoje u nás je, že Václav Havel v době, kdy měl z titulu prestiže jak na domácím, tak na mezinárodním politickém fóru, jedinečnou šanci poslat hyeny do pouště, dal bohužel přednost s hyenami výt a vyčachrovat jím do té doby tak vehementně proklamované humanistické ideály za mísu čočovice z estébácké kantýny. Byl to on, kdo dal kravským handlem s komunisty startovní povel ke všem následným privatizačním neplechám včetně "pěti českých na stůl", s nimiž se česká politika dodnes potýká. Byl to on, kdo v rozhodující okamžik nastavil laťku eticko-morálních zásad na úroveň železniční výhybky do tunelu, a je výsměchem spravedlnosti, že se mu za tenhle historický výkon dostalo mezinárodních poct.
Jeho moralistní bláboly o "chrámech konzumu" nebo "králíkárnách na předměstí" zpoza volantu posledního luxusního modelu mercedesu hraničí s groteskou a jsou stejně věrohodné jako kázání nachmeleného feldkuráta Katze o škodlivosti pití. O výrocích jeho nástupce v prezidentské kanceláři na adresu Evropské unie, např. jeho skandální srovnání EU s RVHP, raději pomlčme. Zde už groteska přechází fortissimo v debilní extempore.
Podle posledních demoskopických průzkumů je prof. Václav Klaus nejpopulárnějším politikem v Česku. Inu, teď už máme, co jsme chtěli…
S přátelským pozdravem a přáním veselých vánoc,
Vladislav Herink
Kolín nad Rýnem 19.12.2006
Vážená redakce,
dovoluji si předložit k zveřejnění dopis, který jsem napsal jako odpověď na reakci šéfredaktora Britských listů pana Čulíka na Vadasův film /Pravděpodobný příběh Vladimíra Hučína/. Jelikož považuji tento film za velmi zdařilou mozaiku, která, je jak jistě víte, autorovou selekcí stěžejních kamínků z obrovského konvolutu materiálu (pokud vím, cca. 110 hodin), nesoustředil jsem se přitom na akademickou kritiku formálních nedostatků. Zaujal mne ale o to víc jeho dopad na publikum, zde šéfredaktora listu, jehož jsem si navzdory kolísavé kvalitě dlouho vážil, neboť signalizoval nový trend a snad i skromný začátek solidnější publicistické kultury. Není pro mne tajemstvím, že se BL potýkají, stejně jako každá nezisková organizace, s nemalými finančními problémy a že autoři článků nemohou být honorováni. Což vysvětluje i zmiňovanou kolísavost kvality, protože jeho autoři musí věnovat o to více času výdělečné činnosti jinde. Na druhé straně by tento handicap mohl, či spíše měl být vyvážen vysokou mírou objektivity a nezávislosti. Bohužel tomu tak v Hučínově případě není. Už ve článku Štěpána Kotrby v BL ze 7.12.2001 je řeč o "dobře informovaných zdrojích BL".
Cituji: /Podle těchto zdrojů, které získaly Britské listy z důvěryhodných zdrojů v BIS , Hučín zkresloval zprávy, které předával svým nadřízeným, budoval si svou vlastní síť agentů a analytické zázemí mimo rámec BIS a v mnoha případech falšoval výsledky svých pátrání a podsouval je službě. Hučína po několik měsíců sledovali detektivové ze zvláštních složek MV. Vzhledem k mnoha politicky orientovaným dezinformacím vedení BIS se stal nejdříve objektem prověřování, posléze vyšetřování, propuštění a následně zatčení a obvinění/.
Celý článek je psán zaujatě a čte se jako tisková zpráva BIS , z níž nedvojznačně vyplývá, že Hučín je kriminální živel, který si BIS plete s trafikou, a tudíž patří za mříže. Ve skutečnosti tomu bylo přesně naopak: BL se staly obětí dezinformace "spolehlivých zdrojů" v BIS , o jejichž skutečné povaze dnes už víme své.
V jiném čísle BL se ale dočítáme o akci Krajské rady občanské iniciativy občanské komise v Ostravě, která naléhavě protestuje proti Hučínově zatčení. Ve výčtu článků o Hučínovi "pro a kontra", zveřejněných za posledních pět let v BL, bychom mohli pokračovat. Zjistili bychom, že jsme konfrontováni s mozaikou kontroverzních událostí, která by samotnému šéfredaktorovi BL patrně připadala neméně chaotická, než jak mu za daných okolností připadal i Vadasův film.
Ve svém článku se proto snažím pojmout celou kauzu v širším kontextu politické kultury polistopadové éry, neboť Hučínův obdivuhodný boj s dědictvím komunizmu a jeho dopad na veřejné mínění je pro ni příznačný.
Byl bych rád, kdybyste článek, pakliže se vás nedotkne jeho nekompromisní břitkost, zveřejnili v plném znění. Konec konců, ani Rostislav Hedvíček (Ross Hedvicek), který je pro levicově orientovaná média trnem v oku, se v BL nestal jako jinde obětí cenzury, za což vám zachovávám nejen jako čtenář nezkalenou přízeň.
S pozdravem a přáním hodně štěstí v novém roce
Vladislav Herink
Kolín nad Rýnem 19.12.2006
From: Jan Čulík [mailto:[email protected]]
To: Vladislav Herink [[email protected]]
Pane Herinku,
tato diskuse je v Britských listech uzavřená. Kromě toho, váš dopis nepřináší žádné věcné informace, pouze opakuje bigotní zaujaté názory, jimž jsme v Britských listech už dali prostor. Snažíme se přinášet nové informace a nikoliv opakovat tytéž banality.
Děkujeme za porozumění.
S pozdravem
Jan Čulík
Britské listy 20.12.2006
Milý pane Vadasi,
měl jste pravdu - soudruh Čulík nezklamal a dle očekávání odmítl text zveřejnit. Pro něj je diskuse na dané téma uzavřená a na denní agendě jsou zase obvyklé čulíkárny.
Ono totiž přiznat ve vlastním plátku, že se vůči Vám zachoval nejen neférově, ale navíc jako logického úsudku neschopný mamlas ("film jsem sice neshlédl celý, protože jsem musel přepínat, ale stojí stejně za hovno") vyžaduje nezbytnou míru introspekce, schopnosti sebekritického nadhledu a hlavně charakteru, což bychom u dotyčného hledali jak vidno marně.
Každý člověk, který film pozorně a nezaujatě sledoval, nemůže nevidět, že to není žádná "chaotická směs", ale dokument mimořádného historického významu a nezanedbatelné umělecké kvality. Ujišťuji Vás, že přežije ještě dlouho poté, co po BL neštěkne ani pes.
S pozdravem a přáním všeho nejlepšího
Vladislav Herink 20.12.2006
Vážený pane Herinku,
pan Čulík zas a znovu dokládá, že férové novinářství mu je zcela cizí, desinformační službu však svým chlebodárcům odvedl k jejich plné spokojenosti.
Veselé Vánoce a šťastný Nový rok
Martin Vadas 20.12.2006