••• Dodnes mám v živé paměti zážitky z Palachova týdne a i po tolika letech mi při tom naskakuje husí kůže.

••• Komunismus byl bití. Obě moje dcery /1970 a 1972/ byly 17. listopadu 1989 na Národní trídě. Byla jsem na ně hrdá.



••• "Akci i následný průvod zneužila skupina osob, nechvalně známých z různých protispolečenských vystoupení v minulém období. Vykřikovala hesla hanobící socialistický stát, ústavní činitele a představitele strany a státu. Znovu prokázala, že jí nejde o dialog, že jí nejde o přestavbu a demokratizaci, že jí jde o destabilizaci, narušení a rozvrat společenského života.
Vzhledem k tomu, že pokusy o protispolečenské vystoupení pokračovaly i po skončení vzpomínkové akce, byly pořádkové jednotky nuceny přijmout opatření k zajištění klidu a pořádku."
ČTK 17. listopadu 1989



••• Za trestné činy hromadného násilí a nezákonnosti nebyl nikdo z policistů povolán k zodpovědnosti.

Příběh invalidního důchodce

Dobrý den Josko,

píšu malou zmínku o mém příběhu invalidního důchodu...

Tak tedy od září 1978 jsem pracoval jako technik ve výpočetním středisku v Motorpalu Jihlava, často jsem jezdíval na školení tehdejších výpočetních "systémů" do Prahy, Teplic, Brna... No a také tehdy v říjnu 1989 jsem pobýval v Praze někde v okolí "kulaťáku", samozřejmě jsem po večerech navštěvoval přilehlé študácké restaurace, nasával tehdejší atmosféru a o víkendech vozil cyklostylované Lidové noviny domů do Urbanova u Telče, kde jsem žil s manželkou a dvěma dětmi a se soudruhem tchánem, který se velice vyděsil při čtení těchto "novinek".

A tady začíná můj příběh invalidního důchodce. V noci na 21. listopadu 1989, jsem po výměně názorů na situaci v Praze byl odvezen na PL Jihlava, k soudruhovi Prim. Mudr. Josef Hádlík Csc., který mě začal léčit, kurtovat a uklízet do nedávno diskutovaných klecí, a děje se tak skoro každý rock od té doby...

Nejvíc mě "těší", že se jmenovaným soudruhem, bývalým ředitelem psychiatrické léčebny v Jihlavě (před r.1990) se vždy setkávám při mých pobytech a stále mě léčí na diagnózu, kterou tehdy stanovil.

Soudruh doktor totiž přesvědčil celou rodinu, že se musím léčit, brát bobule, a nesmím pracovat (to jedinné mě z toho těší?!).

Rodina se dávno rozpadla, syn Jiří/21 již studuje religionistiku na Masarykově universitě v Brně, dcerka Jana/19 letos maturovala na Zemědělské střední škole v Humpolci, chov koní.

No moc si táty neužili, nesměli mě vídat dokonce se mě měli i bát, a Ti soudruzi doktoři co nás dál léčí (tedy mě léčí...), po mě se chtějí platit alimenty, já ale rád zaplatím i něco navíc a těším se, že ten šílenej režim padl, a nejen moje děti mají klídek!!!

Josko moc Vás zdravím

Vlastimil Čermák

P.S.
Upozornění Prim. Mudr. Josefu Hádlíkovi Csc.: Pokud se panu Čermákovi, jako reakce na tento text, cokoliv stane, budete volán k zodpovědnosti. Joska.

•••

•••

••• Asi jsem si jako jediná v Praze všimla u Karlínského divadla směrem nad Vysočany vypálené světlice, v 17:45 hod. Očekávala jsem s obavami co se stane. A stalo. Věděla jsem, že holky jsou na Albertově. Psala jsem to tenkrát po čase Vidimovi do komise 17. listopadu, odpověděl. Byl to určitě pokyn pro připravené zásahové jednotky. Náhody nejsou. Byla vypálená buď přímo z Hrdlořez, nebo snad prý z letadla, bylo mi odborníky vysvětleno. Rozhodně zrovna 17. listopadu nelétaly po oné podivně růžové obloze nad Prahou světlice jen tak pro nic za nic. Bylo to velmi zlověstné. Lidi na oblohu nekoukají, jsou zvyklí sklánět hlavu. A hřbet. Už přestanu.

Claudie Nikolajenková

•••

•••

Výročí

Blíží se 17. listopad - a tak mne napadá, kam že jsme to za oněch patnáct let "demokracie v Čechách" došli?! Mám obavy, že valná většina těch, co během oné hadrové revoluce chodili zvonit klíči po náměstích, si život takto nepředstavovala.

Státní kasa má jednu kapsu prázdnou, druhou vysypanou - rozuměj obě vykradené. Ze všech koutů se ozývá: nejsou peníze - nejsou na vzdělání, vědu, na zdravotnictví, na důchody, na péči o krajinu, na odstraňování jedů z půdy a vody, na opravy památek, ale ani na záplatování vozovek a chodníků. Byly zprivatisovány veliké podniky - Škoda Plzeň, Poldi Kladno, banky a další a další - ale jak to s nimi dopadlo? Bídně! Jak to dopadá s našimi městy a městečky? S některými víc než bídně - jsou zadluženy a většinou ručí svým majetkem - obytnými domy a veřejnými budovami. Co se stane, bude-li to takto pokračovat? Celá naše zem přijde na buben.

Kdepak jsou dnes pánové Stehlíci, Soudek, Salzmann, Junek, Kožený a další a další, jimž se jako na slovo vzatým odborníkům podařilo jim svěřený podnik položit, vykrást a dnes si v klidu užívají svých "poctivě nabytých majetků" a na spoušť, kterou po sobě zanechali ani nevzpomenou, případně se vysmívají nám, blbečkům, kteří jsme skočili na špek a zvolili ty, kteří jim ušili zákony přímo na míru jejich chamtivosti a nenasytnosti.

Co bylo ukradeno, není zdaleka navráceno a asi hned tak nebude - už se totiž chystá další zrůdný zákon, který umožní páchat nové a nové křivdy , okrádání a ožebračování - tentokrát však nikoli proto, že by se chtěl někdo vypořádat s třídním nepřítelem, ale z velice ušlechtilých důvodů - v zájmu veřejném - jak velkodušné!!!!

A jsme v začarovaném, bludném, zrůdném kruhu. Světýlko v tunelu jaksi nevidět! Čemu, komu že za tento neutěšený stav vděčíme?

Své naivní důvěře - vždy znovu a opakovaně naskočíme na vábné sliby vlků v rouše beránčím - jednou se vyděsíme že přijde vláda komunistů a MOBILISACE nás měla ochránit, a hle - byla tu oposmlouva , teď to na nás zkoušejí s MODROU ŠANCÍ - jen aby z toho nebyla UPŘÍMNÁ FIALOVÁ!!!

Zákon a právo dostávají pořádně na frak - sklízíme hořké plody sladkých slibů, zbylo veliké zklamání a nedůvěra. Máme dokonce ostudný proces, táhnoucí se několik let-s členem KPV, bývalým důstojníkem BIS Vladimírem Hučínem.

Při právě proběhnuvším soudním projednávání došlo k přímo neuvěřitelnému: naši strážci zákona tam surově vláčeli po podlaze a schodech staré lidi, tahali je ze soudní budovy za nohy, ostudné, kruté , neskutečné, že to byli lidé, kteří si protrpěli léta v bolševických koncentrácích, jimž je sedmdesát osmdesát let, pan Cigánek skončil dokonce v nemocnici na JIP! Veliké modřiny bylo nejmenší zranění, krom toho na duši, jehož se jim tam zajisté dostalo - určitě si vzpomněli na hrubé zacházení v kriminálech.

Ptám se: jak je možné ve státě, který si říká demokratický, dopustit něco tak nedemokratického?

Z našich zvolených se k soudu dostavil pouze poslanec Karásek, ten však mlčí! Jëdiná senátorka Seitlová nezklamala - odvážně se k oné ostudné a politováníhodné příhodě vyjádřila.

Eva Clarová, Tábor

•••

•••

17.listopad 1989 – co dal, co dál?

"Tam kde si elita přisvojí téměř všechna práva, a zbylé, větší části společnosti, přenechá jen povinnosti, zaniká řád a vzniká chaos zvladatelný jen zmrazením celé společnosti a jejím ochromením strachem. Kdo se jednou octne na cestě zastrašování, musí v ní stále pokračovat a stupňovat jej."
Pavel Wonka

"Sametová" revoluce před 15. lety nevznikla a nezačala z vůle národa. O tom dnes nikdo nepochybuje - kdo si dá trochu práce a zjistí dostupná fakta. Komunismus nemohl už dále. Šikovně se převlékl do jiného kabátu, když už nevěděl kudy kam. Můžeme tisíckrát říkat co by bylo kdyby…všude byl nedostatek kvalitních a charakterních lidí. Bylo to o chtěném a možném. Probíhaly a stále ještě probíhají věci naprogramované tím co zde bylo. Podobně jako v jiných zemích, kde se vše naráz rychle změnilo. U nás s o to horšími následky, daných 40 lety zločinné hrůzovlády KSČ – materiálními, ale hlavně mravními.

Můžeme svobodně cestovat, podnikat, vyjadřovat své názory, určovat sami svůj osud. Na špatné z komunistických časů zapomínáme, na dobré ne. Změna nabízela všem a všude obrovské možnosti. Schopní jich využili – všeho schopní zneužili. Příliš mnoho lidí získalo majetky vliv a moc, aniž byly podloženy tvorbou odpovídajících protihodnot. Nemohou mít proto úctu k majetku, k poctivé práci, ani úctu před dobrými mravy, natož přispívat k jejich obnovení. Logickými následky tohoto "kovbojského" primitivního kapitalismu je dnešní katastrofální zadluženost země, kriminalita, stav policie, justice, statní správy a všeobecný úpadek morálky a dobrých mravů.

Jsou to následky děsivého působení komunistického prostředí na myšlení, chování a jednání lidí. Zvykli jsme si na nenormální jako na normální, přijmuli jako standard - pomalu už nevíme co jsou to dobré mravy. Existujeme stále lépe – zdaleka ne všichni – a žijeme stále hůře! "Debilizátor", nebo-li televize - takto výstižně ji nazval nezapomenutelný Karel Kryl - v této dekultivaci národa dnes úspěšně pokračuje. Rafinovaně nám krade drahocenný čas, který nám na obnovu a pěstování těchto hodnot pak chybí. Stále více nám jich bude zapotřebí. V žádném supermarketu je nekoupíte – lidský život je bez nich bezobsažný, prázdný, nudný a nenaplněný. Je na nich závislá budoucnost národa, zdraví společnosti a každého z nás.

Pan prezident nás vybízí ke smíření. To znamená jako by říkal zapomeňme všechny komunistické zločiny a zločince a všechny zločiny a zločince posledních 15.let. Vyznamenává charakterní a současně padouchy a bezcharakterní občany. Jak mají potom mladí lidé vědět kdo je to hrdina a co jsou to dobré mravy? Je nám zapotřebí VYROVNÁNÍ SE z minulostí a pojmenovat zlo. Zapomeneme-li svoji minulost, budeme mít nutně problémy s tím co přijde, můžeme si ji i zopakovat, byť v trochu jiné formě! Země bez hrdinů nemá budoucnost a děláme-li hrdiny i z padouchů a bezcharakterních lidí, tak tím spíše. Je to nebezpečná devastace mravních hodnot a ohrožování duše národa.

"Žádám pravdu, a ne vytáčky, a od viníků očekávám alespoň stud a mlčení. Bohužel jich namnoze nejsou schopni. A prohlašuji, že si budu až do smrti osobovat právo nazývat darebáka darebákem, nestydu nestydou a nízkost nízkostí. To je věru to nejmenší, co mohu za svůj zkažený život žádat!" Tolik profesor Václav Černý v Literárních listech č. 19 z roku 1968.

Kněz z jedné české vesničky vyrazil rybařit, chytil zlatou rybku: "Rybáři, prosím pusť mne, splním Ti jakékoli přání?" "Dobrá, přeji si, aby už v Iráku přestala válka a nastal klid a pokoj." "Milý rybáři, jsem jenom malá rybka a takovéto přání Ti nemohu vyplnit, máš nějaké jiné, snadnější?" "Dobrá, já bych si přál, aby si u nás lidé už konečně přestali závidět, nekradli, nelhali, nepomlouvali se, zkrátka aby si vzájemně pomáhali a měli se rádi." Zlatá rybka: "A kdeže si říkal že je ta válka?!"

Dnešní doba je výzvou pro každého z nás. Nic se neudělá samo a rozhodně to za nás neudělají Ti, kterým naše pohodlnost a občanská pasivita vyhovuje a které zajímáme jen při volbách. Pouze vyspělá, aktivní občanská společnost je zárukou svobody, demokracie a prosperity. Pohodlní "peciválové" ji nevytvoří, ani si ji nezaslouží, vždy je ztratí a s ní i existenční a tzv. "konzumní" jistoty, které jsou, zdá se tím hlavním v životě pro mnohé z nás. I to patří k demokracii - svobodná volba...

Dnes je třeba příkladných osobností a činů, mravních vzorů, osobní statečnosti, nebát se, obnovovat spolkový život, dostat ty nejlepší lidi k mládeži. Začít budovat zemi, abychom ji odevzdali našim potomkům v lepším stavu, než v jakém jsme ji převzali od našich předků.

To, že máme dnes tolik neschopných ve státní správě, i na nejvyšších místech, není jenom ostudou jejich, ale především naší ostudou, my jsme to připustili. Chcete v tom pokračovat? Věřím, že ne.

T.G.Masaryk říkal: "JE TŘEBA SEDLAT!" Tož sedlejme občané, je nejvyšší čas!

Přijďte konečně vyjádřit nespokojenost se současným katastrofálním stavem země, morálky, mravů a jejího nezodpovědného a neschopného vedení - a vůli ke změně!

Jan Šinágl, Žebrák, listopad, l.p. 2004