•••
"Tátovi za to, že mě naučil milovat stranu"
•••
se smutkem a s jistou mírou zděšení jsme se dočetli, ze nevidíte islám jako světovou hrozbu. Shodou okolností Vaše konejšivé sdělení dorazilo den předtím, než tisícihlavý dav íránských muslimů zaútočil zápalnými náložemi na velvyslanectví Velké Británie v Teheránu.
Chápeme Váš postoj. Jako šedesátník jste Čech, hrdý Čech, který brání svoji vlast proti urážkám či nátlaku. Tento Váš postoj v rámci naší české hrdosti kvitujeme s povděkem. Jsme přesvědčeni, že pokud by tisíc íránských muslimů zaútočilo na českou ambasádu, byl byste Vy první, kdo odsoudí takový čin a kdo bude intenzvině hledat řešení, jak bránit Česko.
Pochopte však prosím Vy postoj nás, dvacátníků, třicátníků avšak i nemálo starších. Velkou část našeho života jsme prožili bez železné opony a máme v Evropě mnoho známých i příbuzných, naši bývalí spolužáci pracují ve Velké Británii, naši přátelé ze studií i kolegové z práce jsou v Německu, Francii, v Dánsku. Cítíme velmi hmatatelně, že jsme součástí něčeho většího než je Česká republika, máme kromě české hrdosti i hrdost evropskou.
Pro nás je útok na dánskou i britskou ambasádu útokem na nás. Islám nám proto nejen hrozí, islám už na nás útočí.
Vážený pane prezidente, věříme, že pochopíte tento náš postoj - postoj narůstající části populace ČR, a prosíme Vás, abyste nezlehčoval hrozbu, které čelí Evropa.
Děkujeme,
Je to i Váš názor? Pak přidejte Váš podpis do seznamu podpisů a odešlete Vašim přátelům!
Doporučuji k pozornosti www.pravdaoislamu.cz, http://nebezpeci.cz/
•••
•••
Rozhovor s Václavem Klausem o islámu, karikaturách, o možném střetu civilizací nebo o tom, kam směřuje Evropská unie, o tom, proč považuje multikulturalismus za jeden z prvků, který rozbíjí starou dobrou Evropu a jaký má názor kupříkladu na eutanazii, registrované partnerství, potraty či klonování.
• Muslimský svět pobouřily karikatury proroka Mohameda. Při protestech umírají lidé, hořela velvyslanectví západních zemí. Viděl jste karikatury, které původně zveřejnil dánský list Jyllands-Posten?
Viděl jsem pro mě téměř nesrozumitelnou miniaturu, myslím, že ve vašem deníku. Takže autentický pocit z toho nemám. Člověk ani nemůže mít autentický pocit, protože je tlačen tolika siláckými vyjádřeními na obou stranách, že už je předem ovlivněn. To je strašlivá škoda. Bylo by potřeba tuto věc vyhodnocovat klidně a rozumně. Říkám jednoznačně: máme diametrálně odlišný názor na svobodu slova, na možnost dělat libovolné karikatury, než má islámský svět. O tom není sebemenších pochyb. Teze druhá: jsme přesvědčeni, i já jsem přesvědčen, že správný pohled je náš. Ale teze třetí: nemáme sebemenší nárok náš pohled vnutit zbytku světa s pocitem nadřazenosti, se sebejistotou, že je univerzálně správný a všichni ho musí následovat. Nekreslím ničí karikatury a nekreslil bych ani karikatury tohoto typu.
• Na pozadí muslimských protestů probíhá diskuse o svobodě slova. Často píšete do novin. Vžijte se do role šéfredaktora. Uveřejnil byste karikatury Mohameda?
Nevylučuji, že toho šéfredaktora, který původně otiskl ty obrázky, nenapadly všechny souvislosti. A ze své šestnáctileté politické praxe musím přiznat, že i já mnohokrát nedomyslel netušené souvislosti. Toho šéfredaktora bych nepranýřoval. Ta jednotlivost mi nevadí. Vadí mi všeobecné klima, světonázor dominující v evropském světě, že jsme jacísi nadlidé kráčející s pochodní v ruce před zbytkem lidského rodu a všechny ostatní můžeme poučovat. To je problém, který v těch sporech o karikatury dramaticky cítím, a ten mě bolí.
• Jak to myslíte s tou bolestí?
Zaujal mě dopis jednoho čtenáře, který v jednom deníku napsal: Institut svobody slova je vymezen pouze ve vztahu člověk versus stát, tudíž má smysl uvnitř státu, uvnitř jedné jurisdikce. Ohánět se svobodou slova na celoplanetární úrovni nemá smysl. Žádná práva na planetární úrovni nejsou definovatelná, nejsou vymahatelná, nemají smysl, pokud nezavedeme celosvětovou osvícenou diktaturu jedněch nad druhými. Svoboda slova je termín, který v této diskusi vůči islámskému světu nemá význam. Má význam jen mezi námi. Mohu diskutovat s vámi, zda máte, nebo nemáte mít ten či onen nárok publikovat to nebo ono. Upozorňuji, že to není žádný triviální závěr, co říkám.
• O trivialitě jsem také nic neřekl. Francouzský filozof André Glucksmann, kterého – jak usuzuji z četby vašich článků a knih – byste zřejmě zařadil do odnože francouzsko-německého mudrování, jak tomu říkáte...
... ano – to je hezké, že čtete...
• ... tak tento Glucksmann ke zmíněným karikaturám řekl: "Onen pán s bombou v turbanu je možná Mohamed, chcete-li, především je to však karikatura islámského teroristy. Skandální není kresba, nýbrž terorismus." Někteří lidé dnes skutečně spojují islám s terorismem. Mihla se vám někdy hlavou podobná asociace?
Nezastávám dnešní standardní interpretaci terorismu. Je to neskonale složitější. Stejným způsobem bych si netroufal spojovat islám jako významné historické náboženství s terorismem jako takovým. Říkat něco takového je ahistorický, povýšený, až nadřazený pohled. Už jsme si prožili úvahy, zda spojovat katolictví s křižáckými výpravami, s upalováním čarodějnic či těch, kteří nechtěli odvolat to či ono. Víme, že není přípustné se takhle dívat na svět. Moc bych prosil, abychom nedělali stejnou chybu vůči někomu jinému.
• Vloni 14. prosince jste v Praze moderoval seminář Islám v Evropě – obohacení, nebo nebezpečí? Řečníci se tam sice lišili v přístupech k tématu, nicméně v jedné věci se shodovali. Varovali před radikalismem části muslimů. Neprojevil se ten radikalismus při posledních protestech proti karikaturám?
Řečníci, o kterých mluvíte, zastávali primárně názor, že islám není z definice nebezpečím, nýbrž spíše obohacením. Současně s tím není v rozporu teze, že radikální složka společnosti v islámských zemích představuje nebezpečí. Je možné zastávat konzistentně oba tyto postoje.
• Západní veřejnost včetně české se nyní o islám daleko více zajímá. Ale není to hlavně či jen kvůli souvislosti s terorismem?
Nevím přesně. Vytvořilo se určité dominantní povědomí, určitá móda, určitý politicky korektní postoj, který mnoho lidí přebírá za svůj.
• Hovoří se i o střetu civilizací. Když mluvíte o módě, tak zrovna tenhle termín se módním stal. Hlavně poté, co profesor americké Harvardovy univerzity Samuel Huntington zveřejnil v časopise Foreign Affairs v roce 1993 esej Střet civilizací. Označil v něm islám za největší hrozbu globální stabilitě. Rozdělím to na dvě otázky. Probíhá podle vás v současném světě střet civilizací?
Mluvil jsem s profesorem Huntingtonem. Byl překvapen, jakou jeho teze vzbudila pozornost. Z tohoto setkání usuzuji, že kdyby se mohl ještě jednou rozmyslet, napsal by to trochu jinak. Nepopírá, že onu interpretaci jeho text nabízel, nicméně nadšen z toho není. To říkám jako vsuvku k vaší otázce.
• Jde tedy podle vašeho názoru o střet civilizací, anebo nikoliv?
Nejde.
• A je islám největší hrozbou globální stability?
Musím se přiznat, že nejsem schopen takového planetárního uvažování. Zdá se mi, že jsou to fráze, kterými se někteří lidé ohánějí, floskule, jež dobře zní a publikum jim třeba zatleská. Vše závisí na tom, co vidíme kolem nás, co se nás dotýká; nesmíme být zaslepení, krátkozrací. Abychom totiž od pokusu dovidět za humna rovnou neskákali do celosvětových hrozeb a pohledů. Velmi bych vytýkal řadě komentátorů, že to lehkým perem dělají. Takže nevidím islám jako světovou hrozbu. Jsou kontinenty, kde o takové hrozbě nevědí a ani by je nenapadlo ji tímto způsobem vykládat.
• Kde se nic takového neodehrává?
Devadesát procent obyvatel Afriky o ničem takovém neví. Většina obyvatel Latinské Ameriky se něčím podobným nezabývá. Čína tento problém nevnímá. A tak dále. Ani v Indii tento problém není tak významný. A když jsem vyjmenoval tyto oblasti, tak jsem vyjmenoval většinu obyvatel světa. Nechme tedy být slovíčko "světová". Hovořme o tom, co je hrozbou, co ohrožuje naši stabilitu, naše životy – a to v konkrétnu, na dosah. Nechme toho planetárního uvažování.
• Jste zastáncem toho, aby Turecko bylo členem Evropské unie. Řekl jste, že tato země "může být naším spojencem". Existují však obavy, že vstupem do EU ztratí v Turecku takřka neomezenou moc armáda a země podlehne vábení islámských radikálů.
Trošku obdivuji některé české intelektuály, že vidí stoprocentně do niterných problémů pro nás tak relativně vzdálených zemí, jako je Turecko. Podívejme se na pozitivní otázky vstupu Turecka – a zdůrazňuji do Evropské unie, a nikoli do Evropy, protože to je něco jiného. Vstupem Turecka dojde k povýšení rozmanitosti EU a k dalšímu brzdění homogenizačních, harmonizačních, standardizačních, glajchšaltovacích procedur, které vidím jako největší nebezpečí "na dosah", tedy takové, které skutečně cítím kolem sebe. V tomto smyslu vítám vstup Turecka do Evropské unie. A vím, že nenastane zítra ani pozítří. Nakolik vstup může proměnit Turecko, nakolik to může zostřit vnitropolitickou nebo i kulturně-civilizační dimenzi turecké společnosti, na to nejsem takovým znalcem. VIstanbulu jsem byl dvakrát, takže znalost malá. Poprvé mě tam provázel jeden z mladých tureckých pracovníků naší ambasády. Stáli jsme nad Bosporem, který odděluje Evropu a Asii. Ptal jsem se ho, co cítí: zda více patří tam, anebo tam. A tento člověk, o němž bych si apriorně myslel, že přísluší k procentu turecké společnosti, které přináleží k Evropě, odpověděl, že k Asii. To pro mě bylo významným sdělením. Kdybych se na to zeptal vesničana v Anatolii, očekával bych tuto odpověď. Ale že mi to říká mladý vzdělaný člověk, ukazuje mně, že je to všechno složitější. Ovšem opakuji: Turecko nevstupuje do Evropy, nýbrž do lidmi dočasně vytvořené organizace zvané Evropská unie, a to je něco jiného.
• V souvislosti s válkou v Iráku jste řekl, že "demokracie se nedá vnutit". Volání Západu a tlak USA po demokratičtějších volbách na Blízkém a Středním východě přivedly do egyptského parlamentu členy islámského fundamentalistického Muslimského bratrstva a v Palestině se dostává k vládě radikální hnutí Hamas spojované s terorismem. Výsledkem demokratizačních snah je posílení extremistů. Neznepokojuje vás to?
Buď ty země otevřít chceme, buď jim dáme šanci, aby utvářely samy sebe k obrazu svému, a nikoli k obrazu toho či onoho autoritativního diktátora, jako tomu bylo doposud, anebo to nechceme. Ta otázka je strukturálně srovnatelná s tím – a nechtěl bych, aby to bylo považováno za kvalitativně srovnatelné! – jestli se někomu líbí, že u nás má šestnáct let po Listopadu téměř dvacet procent voličů komunistická strana. Mě to netěší, ale nemám pocit, že by mělo být proti tomuto faktu mocensky zasáhnuto. Jestliže můžeme říci toto sami o sobě, tak to musíme říci i o Egyptu či jiné arabské zemi.
• Silné turbulence postihují nejen muslimský svět. Loni v jiných ohledech zasáhly i Evropskou unii: odmítnutí Smlouvy o ústavě pro Evropu nebo tahanice kolem rozpočtu na léta 2007 až 2013. Premiér Jiří Paroubek považuje vaše názory na EU za "kuriózní". Nemáte radost z toho, že některá slova a myšlenky, za něž jste tvrdě kritizován, se vlastně naplnila?
Ano i ne. Na straně jedné konzistentnost mých názorů existuje bez ohledu na to, co je zrovna největší módou a politicky korektním postojem. Při přípravě na projev na univerzitě v Innsbrucku (byl pronesen tento týden – pozn. autora) jsem si vzpomněl, že jsem na této univerzitě hovořil v roce 1995. Vzal jsem si ten německý text a sám jsem byl překvapen, jak jsou mé postoje v tomto smyslu nejenom konzistentní, ale i pokračující. Druhou věcí je, že se nedomnívám, že rok 2005 byl pro mé názory zase tak velkým vítězstvím. Samozřejmě jsem rád, že ve dvou zemích byla pozastavena ratifikace evropské ústavy, a myslím si, že to dává šanci něco změnit. Ale že bych to viděl jako záruku, že tento proces je skutečně mrtvý, tak v tom optimistický nejsem. Vím, že evropeisté pokračují, jako by se nechumelilo. Pro ně byla odmítající referenda ve Francii a Nizozemsku dvěma deviacemi jakýchsi nerozumných, nemyslících, nedospělých, nevyspělých, pomýlených voličů a my, velcí Evropané, jdeme dál bez ohledu na to, co se v těch referendech stalo. Takže jásat bych v žádném případě nechtěl.
• Ale nevyvoláváte kritiku vašich názorů i sám tím, že při oficiálních návštěvách hovoříte o EU až státnicky, avšak na akademických půdách dáváte Unii jeden štulec za druhým? Mnoho lidí si myslí, že máte mít jen jednu roli.
Jsem homo sapiens a občan této země... a nemohu se zploštit do jedné své role. I když důrazy v jednotlivých vystoupeních kladu jinam a jinak, není pravda, že má státnická a má akademická vystoupení jsou v rozporu. Pouze v těch prvních používám střídmější výrazivo a říkám to kulantněji. I ve státnických projevech říkám, že se obávám cesty, kterou je Evropská unie vedena, kam směřuje evropeistický homogenizačněunifikační proces. Upozorňuji, že to není to, co jsme chtěli, že proto jsme svobodu tady vybudovat nemuseli, aby se to vyvíjelo tímhle směrem. Ve státnických projevech neprovádím analýzu příčin, tu si nechávám na akademická vystoupení.
• Ještě jeden příklad. Žádost o vstup do EU jste kdysi podepsal vy – jako premiér. Přístupovou dohodu v dubnu 2003 jste v Aténách také podepsal – už jako prezident. Ale podpis evropské ústavy jste v říjnu 2004, abyste ukázal svůj postoj v této věci, delegoval na tehdejšího premiéra Grosse. Ani to nemůže nikoho zmást?
Nevím, zda mám říci, že je chci zmást; to by byl výrok příliš silný. Minimálně chci, aby o tom přemýšleli. Aby rozlišili tendenci evropského integračního procesu a našeho podílení se na něm od jisté varianty evropského integrování, jímž je postdelorská, postmaastrichtská varianta, která s liberalizací evropského kontinentu nemá nic společného: centralizujíc reguluje, standardizuje životy nás všech. Pokouším se burcovat vědomí lidí, že jsou to dvě diametrálně odlišné věci, jež se různí evropeisté snaží zakrývat a říkají, že je to jedna věc. Účastí či neúčastí na podpisech toho či onoho typu toto dávám výrazně a srozumitelně najevo. Každému, kdo to slyšet chce.
• Do jakého bodu tedy evropská integrace podle vás dnes dospěla?
Prvním rozcestím byl Maastricht, kde byla Smlouva o Evropské unii podepsána v roce 1992 a v listopadu 1993 nabyla účinnosti. My jsme to trošku zaspali, protože jsme byli v rané fázi transformačních období a docházelo k dělení Československa. Přiznám se, že po Maastrichtu jsem tu osudovou přesmyčku z Evropského společenství na Evropskou unii po jistou dobu nezaregistroval a nekřičel jsem. Nedocenili jsme toto rozcestí a spolu s námi je nedocenila většina obyvatel evropského kontinentu. Také to jako rozcestí nebylo prodáváno.
• Zavedlo nás tohle rozcestí na scestí?
Chcete-li tento bonmot, tak já se mu nebráním. Ano. Vážně si kladu otázku, zda teď stačí zase na nějakém dalším rozcestí mírně změnit směr, anebo je potřeba vrátit se až na to původní rozcestí a některé věci začít dělat jinak. Můj názor je, že v řadě věcí je třeba se vrátit zpět.
• Podle vás část evropských politických elit věděla, že přesun rozhodování ze státního na nadstátní úroveň oslabuje tradiční demokratické mechanismy. Pozorujete něco podobného i u šéfa současné Evropské komise Josého Manuela Barrosa, s nímž jste se nedávno setkal?
Odlišme vlastnosti jednotlivých evropských komisařů od substance vytvářeného systému. Za komunismu byla hlavní teze, že systém je dobrý, ovšem lidé špatní. Nedělejme zrcadlově opačnou chybu stejného typu tvrzením, že když lidé jsou dobří a systém špatný, tak to nevadí. To by byla tragédie. Teď přidám další osobní vzpomínku. Byl jeden významný nizozemský politik, ve své době ministr zahraničí a pak evropský komisař...
• ... byl to Hans van der Broek, s nímž jste měl velký spor jednou na ekonomickém fóru v Davosu?
Nebudeme říkat který, ani nevím, zda to byl tenhle. Bavili jsme se osobně na nějaké konferenci v kuloárech a on na moji námitku systémového typu říkal: No prosím vás, nemyslete si, že lidi jako já, demokraté, by mohli někdy takovou věc zneužít. A já mu říkal: To se nezlobte, naše komunistická zkušenost říká, že tomu tak být může. Tomu, kdo si myslí, že osobně je demokratem a že nezneužije vytvořených podmínek, musím říci, že je absolutně mimo. Nechme proto povahové vlastnosti toho či onoho politika.
• Po krachu euroústavy jste loni napsal, že bychom si měli ujasnit, "jakou Evropu chceme a jak má budoucí Evropa vypadat". Hovořil jste o Organizaci evropských států. Můžete blíže vysvětlit, co tím myslíte?
O tom mohu napsat knihu.
• Tu neotiskneme v novinách.
Já vím. Více a více dospívám k názoru, že dnešní Evropa je ovlivněna jistým provázaným konglomerátem idejí, které já, ale nejen já, nazývám evropeismem. Zdůrazňuji: konglomerát idejí. Není to -ismus, k němuž by se někdo výslovně hlásil a říkal: Jsem ten, kdo tuto ideologii zastává. O evropeismu se nedá číst v žádné učebnici. Nicméně určuje naše myšlení daleko více, než si drtivá většina z nás myslí. Je to taková metaideologie, tedy ideologie před závorkou, a do té závorky se klidně poskládají sociální demokratismy, křesťanské demokratismy, různé evropské liberalismy a mám strach, že i měkčí verze britských konzervatismů. Troufnu si říci, že ani nějaké novější komunistické strany by tento -ismus neodmítaly. To je jádro veškerého problému. Před několika dny jsem v noci a brzy ráno doma psal a dokončoval obsáhlý esej Co je to evropeismus. Kdybych vám mohl prozradit, že druhou částí eseje je nástin struktury evropeismu, tak pak bych řekl, že způsob evropského integrování považuji za jednu z pěti základních rovin evropeismu. A jestliže jste nakousl tu Organizaci evropských států, týká se tedy jedné pětiny obecnějšího problému. Ten představuje otázku: Má zvítězit supranacionální princip, anebo organizace států? Supranacionalismus hraje v doktríně evropeismu významnou roli. Proto můj návrh s Organizací evropských států. Chce ponechat to písmenko "es", tedy států. Nechce vymazat stát, nechce primární vztah občana a bruselského politickoekonomického aparátu. Vtomto smyslu nepotřebuje ústavu; ústavou přece myslíme vztah jednotlivce k něčemu.
• Prošla by v současném Česku euroústava v referendu?
Nevím. Lidé pořád ještě nemají dobře odlišené ty dvě stránky, o kterých jsem hovořil. Říkají ano evropské ústavě – a myslí tím ano evropskému integračnímu procesu. Snažím se jim vysvětlovat, že jsou to dvě odlišné věci.
• Vnovoročním projevu v roce 2004 jste vyslovil obavu, že "vstupem do EU ztratí Česká republika část své suverenity". Jakou část suverenity jsme podle vás ztratili, když už to můžeme hodnotit s odstupem, a jak se to projevilo?
Nemám před sebou text toho novoročního projevu, ale přemítám, zda jsem vyslovil slovo "obava". Neboť ve slově obava se skrývá, že se mohu mýlit a že ve skutečnosti to tak nebude.
• Slovo obava jsem použil v otázce já.
A já jsem žádnou obavu tehdy nevyslovil, já vyslovil jistotu, že vstupem do Evropské unie ztrácíme významnou a stále narůstající část své suverenity. Dávat příklady není třeba. Posledním byla debata, jaké máme mít daně, zda chceme, či nechceme podporovat výstavbu bytů a domů. A někdo v Bruselu nám říká, zda to smíme, či nesmíme dělat. Nevím, zda existuje někdo opravdu myslící, kdo by mohl říci, že tohle není ztráta suverenity. Podobných věcí je nekonečné množství. Podívejte se na diskuse v posledních týdnech a silácké výroky premiéra Paroubka a ministra Sobotky, že nikdy nic podobného nedopustí, a přitom oni v tom nechali Polsko, aby to hrálo osamocené, a sami přijímají evropskou harmonizační politiku. Nevím, co víc chce někdo slyšet. Vláda například projednávala návrhy ministra Škromacha o politice zaměstnanosti. Pro mě je politika zaměstnanosti protimluv, ale nechť si sociální demokraté myslí, že to má nějaký smysl. Nicméně on navrhoval projekty a koncepce, na něž ministr financí namítal, že to neschválí Evropská unie. Nejsem pro regionální politiku zaměstnanosti a myslím, že k ničemu nevede. Stejně jako nejsem pro investiční pobídky, minimální mzdy, povinné kolektivní vyjednávání a tisíc dalších věcí. Přesto se zdráhám uvěřit tomu, že nám kdosi v Bruselu má bránit, abychom směli nalít do Mostecka pět miliard korun a pokusili se změnit obraz tohoto komplikovaného regionu. Takže: suverenita, nebo nesuverenita? Suverenita je omezena bez ohledu na to, zda je v dané chvíli bruselský názor rozumnější než názor konkrétní vlády, která u nás sedí ve Strakově akademii. To je důležité říci.
• V souvislosti s vývojem Evropy se hovoří o multikulturalismu. Vy jej kritizujete. Je podle vás multikulturalismus mrtev?
Kéž by! Mám strach, že jen utrpěl vážný úder. Opět se to vrací k tomu, o čem jsme hovořili před chvílí: supranacionalimus, anebo organizace států? O tom to všechno je. Jestli chce někdo žít v "evropském bratrstvu ", tak musí zastávat multikulturalistické pohledy. Ten člověk nás všechny chce nacpat dohromady. Já si myslím, že jakákoliv entita potřebuje jistou míru koherence a konzistence, a nelze ji zajistit na větším prostoru, než je standardně definovaný stát. Multikulturalismus je jedním z prvků, který rozbíjí starou dobrou Evropu. Toho se opravdu, opravdu velmi bojím.
• Souvisí vaše výhrady se změnami, které svět prodělává?
Svět byl kdysi díky nemožnosti dnešního cestování daleko domáčtější. Emigrace nebo pohyby byly výjimečným jevem. Tenkrát svět přijal asimilační princip jako základní návod možné lidské koexistence. Proto onen americký "tavicí kotlík". Každý Čech, Slovák, Polák, Maďar, Litevec, Ukrajinec, který přišel do Ameriky, se chtěl stát Američanem. To jsme někteří přijali jako dogma. Nadto multikulturální koncepce říká deasimilace: aby všechny různé kultury žily vedle sebe. Myslím si, že to možné není a Evropě se to strašně vymstí, že něco takového povolila.
• Nedávné války na Balkáně zaskočily Evropu svoji prudkostí. Jsou dnes evropské národy schopny žít vedle sebe v klidu a míru?
Války na Balkáně nebyly výlučně projevem vnitrobalkánských sporů. Od první chvíle neskrývaně říkám, že kdyby nebylo vměšování zbytku světa do toho, co se děje na Balkáně, tak by ten proces byl daleko mírumilovnější, než ve skutečnosti byl. Dále neumím odlišit – a nikdo to neumí odlišit – co bylo na Balkáně nacionálně etnickým či nábožensko-kulturním střetem a co bylo prvkem nezvládnuté dekomunizace tehdejší jugoslávské společnosti. Takže bych nedémonizoval balkánský střet jako projev nacionalisticko-náboženských ambicí. Je to složitější. Navíc to byla mimořádná a neopakovatelná výjimka a exces. Teď cituji svůj výrok, který je výstižný: Mnohokrát jsem varoval, abychom se nedívali na Evropu prizmatem či brýlemi Sarajeva.
• Vloni jste vyvolal diskusi i svým projevem ve Varšavě, kde jste hovořil o nevládních organizacích (NGO) a o tom, že nebezpečí NGO-ismu hrozí i u nás. Jak se konkrétně u nás projevuje?
Doprozradím, že jedna z dalších dimenzí evropeismu v mém avizovaném eseji se týká právě pojetí společnosti, svobody, demokracie a individua versus skupinových zájmů. Tím se dotýká problémů NGO-ismu. Zastávám názor, že evropeismus je obhajobou nedemokracie, postdemokracie, a do té patří zrušení standardních demokratických principů založených na vztahu jedince a státu a vyměnění je za kolektivistické postdemokratické principy vztahu skupinových, organizovaných zájmů, velmi často v nevládních organizacích a nadnárodních strukturách. To znamená, že nové nadnárodní struktury si pod pojmem lid dosazují slovo NGO. A to je naprostá změna organizace lidské společnosti a já si myslím, že změna k výrazně horšímu. Nazvat ji přechodem od demokracie k postdemokracii se mi zdá trefné. To byl prazáklad mého uvažování, které jsem ve dvou větách řekl ve Varšavě.
• Působí takové nevládní organizace u nás?
Dnes a denně.
• Buďte konkrétní.
Nechci jmenovat, protože nevidím důvod, abych byl zaplaven e-maily členů těchto organizací. Opakuji, že hovořím o NGO-ismu jako o jisté doktríně, ideologii, byť parciální. Nemluvím o konkrétních nevládních organizacích. Jsou známé mé postoje k ekologickým aktivitám, ale já bych nikdy ani slovíčkem nic nenamítl proti užitečnosti ekologických hnutí. Kdysi hnutí Brontosaurus chtělo čistit studánky a organizovalo výlet velké skupiny lidí s batohy. Ti lidé chodili po lese a sbírali tam igelitové pytlíky, lahve od piva či plechovky. Jsem ochoten klidně se takové akce zúčastnit. Ne jako teatrální akce prezidenta republiky, ale jako autentické akce občana Václava Klause. Mě každá tato plechovka, lahev a igelitový pytlík v lese osobně bolí. Jestli všichni přispějeme k tomu, aby jich tam bylo méně, bude to jen dobře. Nerad bych proto jmenoval ty organizace. Jenže všichni víme, že Greenpeace nejsou Brontosaurus. Mají absolutně jiné ambice, jsou to mezinárodní NGO a jsou to navýsost politické entity. Jejich definiční svět je charakterizován nikoli veřejně přiznávaným sloganem "moc bez odpovědnosti". Jeden náš známý právník teď pobývá v Indii a napsal mi obšírný e-mail svých pocitů. Ke svému nadšení tam objevil, že Indové si do ústavních vět dali něco, co u nás nemáme. Vedle základních práv tam vložili i základní povinnosti. To se mu zdálo úžasné. I já to považuji za téměř převratnou myšlenku. Nekomentuji indickou společnost, ale toto se mi zdá moc hezké.
• Na závěr se podívejme na několik otázek, které rozdělují společnosti prakticky na celém světě. První je eutanazie.
Nezastávám fundamentalistický postoj některých příslušníků církví ani absolutně konzervativní postoj. Vím, že definovat podmínky, kdy je rozumné tento krok udělat, je nesmírně obtížné. Nechci ani tvrdit, že ty podmínky umím definovat.
• Jak se díváte na otázku umělého přerušení těhotenství?
Tam mám pohled daleko, daleko liberálnější. O mnoho procent. Nevidím důvod, abychom prováděli něco konzervativnějšího, abychom měnili v tomto případě náš právní řád jakýmkoliv způsobem k většímu zkomplikování umělého přerušení těhotenství.
• Byl byste pro určitou legalizaci měkkých drog?
Generačně, osobně, rodinnou výchovou, svým celoživotním sportováním a tím, že se pohybuji ve světě totálního nekuřáctví, ve světě neznáma o drogách, tak v této věci nemám silný názor. A musím se přiznat, že ani neumím vyjmenovat, které drogy jsou měkké a které tvrdé. Slyším repliky, že alkohol může být škodlivější než měkké drogy. Vnímám to, ale netroufám si činit v tomto soud.
• I když se pohybujete ve světě totálního nekuřáctví, zkusil jste třeba někdy alespoň marihuanu?
Ne. Nikdy jsem nekouřil ani normální cigaretu. Někdo mě asi třikrát vyfotil z recese na nějakém večírku s doutníkem, ale to jsem považoval spíše za společenský žert.
• Vědci už dokázali naklonovat nejrůznější zvířata. Co říkáte klonování lidí?
Klonování lidí považuji za konec světa a zuby nehty bych se tomu bránil. A abych uměl posoudit možnost či nemožnost, bezpečnost či nebezpečnost výzkumu v této oblasti, nemám dostatek informací. Úvahy o tom, nakolik se díky těmto výzkumům dostávají vědci a lékaři k možnosti léčit různé nemoci, jsou pro mě vnější, pasivní informace, kterou neumím posuzovat. V uvozovkách říkám, že Klaus nemá na všechno silný názor.
• Z tohoto rozhovoru to tak neplyne...
Ale na tyto věci je nemám.
• Ani by váš názor nezesílil, kdyby se podařilo naklonovat Václava Klause?
Stoprocentně. Naklonování Václava Klause by pro lidstvo nebylo žádným vítězstvím.
Touto větou v závěru některé lidi asi potěšíte.
•
Svět byl kdysi díky nemožnosti dnešního cestování daleko domáčtější
Autor: VILIAM BUCHER, mfDnes
•••
•••
Pane prezidente proč jste vetoval zákon o evropském zatykači, který všechny slušné a vyspělé země už podepsaly? Nevidíte rostoucí kriminalitu a bezpráví v ČR a ve světě? Evropský zatykač je jedním z nástrojů umožňujících účinný boj a prevenci proti zločinnosti, proti rostoucí hrozbě terorismu ohrožující bezpečnost jednotlivců, zemí i světadílů. Právě 11. září 2001 bylo impulsem ke vzniku evropského zatykače! Slušní občané se nemají čeho obávat, pouze zločinci a pachatelé trestné činnosti. Snad nechcete podporovat zločince?
Policie ČR nezvládá svoji úlohu a Vy jí svým rozhodnutím její úlohu ještě ztěžujete! Máte obavy, že by náš občan byl v cizině trestán za čin, který u nás trestný není? Opravdu argument jako hrom, uvědomíte-li si stav naší postkomunistické justice, kde „právo“ je vymahatelné jen pro slušné, bohaté a zločince – pro většinu těch slušných už zdaleka ne! Tisíce občanů ČR se obracejí na ESLP do Štrasburku, aby dosáhli po mnoha letech spravedlnosti – obrovská ostuda ČR, která teprve začíná a která bude mít děsivé rozměry!
Evropský zatykač je vzájemná a slušnými občany vítaná pomoc soustátí, ve kterém se od jara nacházíme – Vy ji odmítáte! Sdělujete teroristům – teprve až vyhodíte budovy a lidi do povětří, budete potrestáni – snahy a pokusy k tomu vedoucí trestány nebudou! Kladete důraz a chcete trestat jen výsledek trestné a teroristické činnosti – ne úmysl a záměr! A co řeknete budoucím pozůstalým obětí, kteří se jimi stanou díky Vašim kontraproduktivním, nebezpečným a nemravným snahám, či záměrům, usnadňujícím v podstatě trestnou a teroristickou činnost?
Nový zákon o archivnictví také odmítnete? Má za účel znepřístupnit veřejnosti vše co nepřesahuje 30 let – jinými slovy: Občane, od roku 1974 už nebudeš mít možná právo podívat se do archivů. Copak se tam asi skrývá nebezpečného, že je to nutné utajovat?
Podepíšete návrh zákona, kterým teprve počínaje rokem 2005 musí mocní, bohatí a vlivní žijící v ČR přiznat jen nyní nabývaný majetek? Jinými slovy – Vaším podpisem legalizujete obrovské krádeže majetku po tzv. sametové revoluci a ztěžujete tím jakékoli snahy o nápravy vedoucí k odhalení těchto do nebe volajících krádeží. To bude také Vaší neodejmutelnou ostudou a odpovědností před dějinami – podepíšete-li?
Jako nejvyšší představitel státu máte nejvyšší mravní a morální odpovědnost. Zvláště v dnešní době by jste měl dávat občanům svými činy a postoji příklad a pozitivní impulsy pro budoucnost země Vám svěřené. Těmito rozhodnutími konáte pravý opak. Slušní lidé nechápou, zdravý rozum odmítá uvěřit! Naše země se chvěje hanbou nad Vašimi skutky a jejich následky!
Máme-li takovéhoto prezidenta a takovéhoto premiéra, je to ostudou naší země. Naší a větší ostudou je, že jsme to připustili.
Nečekejme skutečné a opravdové dobré mravy, charakter, kultivovanost a noblesu od lidí, kteří tyto hodnoty nikdy nepoznali a nemohou mít proto o těchto hodnotách ani tušení. Zajímá je jejich moc, jak ji udržet, posílit – ne jejich země a vážné a stále více narůstající problémy a potíže statisíců rodin a obyvatel země, jim svěřené. Žijí a konají deformovaně, tak jak je formovalo deformované prostředí ve kterém prožili většinu života. Nepřirozené a nenormální přijali za přirozené a normální. Brání plnému a rovnoprávnému využití možností naší země a jejím občanům. Ani po otevření se Evropě a světu nejsou schopni kultivovat své konání a jednání – nemohou a nechtějí! Na většině národa zanechala dějinná devastace charakteru a schopností také neodstranitelné stopy a následky.
Zákonitě je řada na mladých. Je životně nutné co nejrychleji provést kultivovanou výměnu zdánlivě schopných na nejodpovědnějších místech ve společnosti a nahradit je mladými odborníky se zahraniční praxí.
Potřebujeme nutně zákon o trestní odpovědnosti státních úředníků za nekvalitní úkony, či dokonce porušování zákona! Kvalita justice je základem kvality státu – i zde nám chybí citelný postih soudců za opakovaně špatně odvedenou práci, jako je tomu např. v Německu. „Kvalita“ současné české justice je všem známá.
Dle statistického úřadu v ČR tvoří skutečné hodnoty jen 45 % pracujících! Stát má už 600 miliard dluhů, úroky za vypůjčené peníze stoupají děsivě každým rokem, nový občánek ČR přichází na svět s dluhem 106 000 Kč! To jsme hospodáři! Chybí nám zoufale noví Baťové! Co zanecháme našim potomkům?
To je opravdu, ale opravdu cesta do argentinského pekla, pane prezidente – neuděláme-li co nejrychleji radikální změnu. Dnešní mocní jí schopni nejsou, ani nemohou a snad ani nechtějí. Mandát slušných a poctivých občanů už dávno ztratili – tím co zde „vytvořili“ a napáchali za poslední léta.
Pasivita občanů a víra, že to druzí udělají za nás ještě nikde nezaručila dobrý chod a správu státu – pravý opak! Mravní a morální katastrofa už nastala, byť si ji třeba nechceme připustit – kdy se projeví plně ekonomická?! Národ, tím spíše malý, nemá žádnou záruku své budoucnosti, ztrácí-li historickou paměť, tradice a ochotu poučit se ze své minulosti.
Pán Bůh s námi a s Českou republikou – neprobudí-li se její občané a nenaváží-li na hodnoty a odkaz svých předků.
Jan Šinágl
•••
•••
Pane prezidente, měl bych k Vám pár otázek:
S pozdravem
Michal Drabík, 12 let politický vězeň Husákova režimu
••• Otázky byly předloženy paní Bobošíkové, moderátorce televizního pořadu, v němž měl prezident Klaus vystoupit:
P.S.: Paní Bobošíková, záleží na Vás, který z těchto bodů bude pro Vás přijatelný a který panu Klausovi předložíte aby je zodpověděl. Ale předem se domnívám, že z toho asi nic nebude. Pochybuji o tom, aby se tady veřejně mluvilo o tom, čeho se dopustila osmiletá vláda pana Klause, která se vehementně označovala a vystupovala jako pravicově orientovaná. Která těmto zločincům- komunistické straně - dovolila opět se zlegalizovat.
••• V diskuzním pořadu TV Novy - "Sedmička" položila moderátorka Jana Bobošíková panu Klausovi z deseti otázek pátou. Jeho reakce zněla:
"Tak ja nevím, co ten pán myslí za statisícové odstupné komunistickým zločincům. To by jsme si každé toto... každé toto slovo měli nějak rozkličovat. Nicméně Já jsem nebyl v tom roce '90 tou dominantní osobou, která řešila otázku ministerstva vnitra nebo...nebo naší armády, to byli někteří jiní lidé v tu dobu, takže o tom, jak tam zůstali někteří minulí, nezůstali, jestli dostali odstupné nebo nedostali odstupné, to ani bezprostředně moje nějaká zodpovědnost nebyla. A já se k tomu nechci ani přihlašovat, ani za každou cenu to obhajovat. Ale jako že by zločinci dostávali odstupné?! Moc bych zase prosil, abychom vážili...vazili slova a mluvili přesně o tom, o čem bychom mluvit mohli. Vážně.
Ostatní otázky nebyly veřejně vyřčeny, moderátorka je po skončení pořadu předala pr. Klausovi ve složkách.
•••
Odpověď prezidenta republiky Václava Klause na 10 otázek občana Michala DrabíkaVážený pane Drabíku,
jsem si jist, že s dědictvím komunismu se nejlépe vyrovnáme tím, že přestaneme komunisticky jednat, komunisticky myslet. Tuto minulost nelze vyprat jako nějakou skvrnu.
Vážím si všech, kteří komunistickému režimu vzdorovali, často za cenu nesmírných obětí. Chápu jejich citlivost na ohrožení svobody i v dnešní době. Nemyslím ale, že naši svobodu nejlépe ochrání silácká slova. Měli bychom se všichni pokusit vybudovat silný, stabilní, demokratický a prosperující stát. Takový, ve kterém myšlenky na obnovení diktatury a pošlapávání práv člověka nebudou mít šanci. Tomu jsem ochoten a připraven věnovat veškeré své úsilí.
Nemyslím, že se míra oddanosti svobodě a demokracii dá měřit podle míry emocí, s jakými umíme odsuzovat minulé bezpráví.
Václav Klaus, Praha 25. května 2004
Zapojte se do diskuse k těmto otázkám na webu prezidenta
•••
Vážím si toho, že po dlouhé době odpovídáte na mé otázky z pořadu Sedmička vysílaného 4.ledna 2004. Ale až po opětovné urgenci, kdy jsem Vám osobně předal 20. května na Žofíně tyto otázky, tak jste se ráčil odpovědět. Formulace Vašeho dopisu je až zarážející.
Pokud vím, odpovídal jste bývalému politickému vězni, který musel v komunistických žalářích-koncentračních táborech strávit 12 let. Ten kdo si vaši odpověd přečte, není z toho vůbec moudrý, protože vůbec nemá pojem o čem se jedná. Krásná odpověd že musíme přestat komunisticky myslet, komunisticky žít. Já jsem v těchto myšlenkách nikdy nežil a nežiji.
Ale je to varování pro naši mladou generaci. Důvod: Co pak se změnilo po tzv. sametové revoluci v r. 1989? Nic. Když se ohlédnu a podívám kolem sebe, at přijdu na jakýkoliv uřad, zastupitelství, policii, BISce, soudy všude sedí bývalý komunistický agenti StB. A nejsmutnější je na tom to, že tito lidé, jsou dnes milionáři, neboť zákony jim umožnily beztrestně rozkrást náš stát. A mám důkazy o tom, jak se restituovaly státní nemovitosti, kdo je ukradl a kdo je vlastní. Do dnešního dne nebyl nikdo z nich potrestán. Tak mi snad nechcete namlouvat, že tito lidé ctí zákon, na rozdíl od nás bývalých politických věznů.
Dnešní političtí vězni žijí na pokraji bídy, jsou zchátralí, staří, nemocní. Toto byla odměna za svobodu a demokracii? Tady bylo na jedné stránce zlo odměněno a dobro potrestáno.
Jenom bych poukázal na případ Vladimíra Hučína, který se 15 let dožaduje soudní rehabilitace, a to jen proto, že bojoval proti komunistické diktatuře. A dnešní mocipáni se ho snaží opět uvěznit, jen proto, že odhalil spoustu špíny v tomto státě? A tady nám někdo chce namluvit, že 15 let tady budujeme právní a demokratický stát. To není tady někomu hanba?
Nejsem vaším odpůrcem, ale jedno si uvědomuji: kdyby byla přímá volba tak určitě nejste naším prezidentem, to vím jistě. Bohužel, bez hlasů komunistů v parlamentu byste prezidentem zaručeně nebyl.
S přáteským pozdravembývalý politický vězeň Husákova režimu, dnešní občan tohoto státu Michal Drabík
•••
•••
••• Dobrý den, aniž bych chtěla obtěžovat, dovoluji si zaslat tři otázky, které jsem osobně položila prezidentu Václavu Klausovi 8.srpna 2004 do pořadu ČT 1 Otázky Václava Moravce. Jako důkaz, že ne všichni občané jsou lhostejní a zbabělí. Zbytečně, i když...?
Vážený pane, jako moderátorovi publicistického pořadu dovoluji si položit, jako občan odkázaný při získávání informací na nezávislé sdělovací prostředky, třetí pilíř demokracie, Vaším prostřednictvím prezidentu republiky ČR Václavu Klausovi, který je 8. srpna 2004 hostem Vašeho pořadu Otázky Václava Moravce, následující otázky:
Nebudu předjímat Vaše odpovědi, velmi doufám že se jich dočkám a se mnou i ostatní diváci oblíbeného publicistického pořadu našeho veřejnoprávního média ČT 1. Děkuji Vám.
V Praze dne 6. srpna 2004.
Claudie Nikolajenková.
•••
...
P.S. od paní Nikolajenkové: Václav Moravec moje otázky Klausovi ani nepředal, jako to udělala Bobošíková, která mu před kamerou ty zbylé i všechny dala v deskách. Proč by mi tedy na ně měl odpovídat, že ano? Je to nadčlověk.
•••
•••
„To je špatně položená otázka.“
„Nemám k tomu dostatek informací!“
„No comment!“
„Ne, ne, ne, kluci, ne, ne, ne...!“
„Neznám špinavé peníze.“
„Peníze jsou až na prvním místě.“
•••
•••
Prezident Václav Klaus vyzývá své občany k zamyšlení nad érou komunismu a ke smíření s vlastní minulostí. Včerejší slavnostní projev k výročí založení republiky věnoval patnácti letům, která uplynula od pádu komunismu, a především otázce "vyrovnání se s komunismem".
"Proč u řady našich spoluobčanů přetrvává pocit, že jsme se s komunismem nevyrovnali?" položil si prezident otázku.
Výslovně ocenil všechny, kdo komunistickému režimu otevřeně vzdorovali. "Požívají dnes v naší zemi skutečnou a zaslouženou úctu a je naší povinností nedopustit jakékoli znevažování jejich činů. Ani teď, ani v budoucnosti," řekl Klaus.
Vzápětí připojil, že naši svobodu podle něj neochrání "opak takového bagatelizování, kterým jsou silácká slova či levná gesta vůči minulosti".
"Nedělejme dnes hrdiny a nebuďme nepřiměřeně fundamentalističtí," vyzval Klaus posluchače. Člověk by podle něj neměl za všechny své postoje nést černé znamení do konce života.
Prezident prohlásil, že před opakováním komunistické minulosti nás ochrání hlavně důsledné pochopení toho, co se tehdy stalo.
Klaus řekl, že nevyzývá ke smíření se zlem a jeho vykonavateli. "Je to výzva ke smíření se sebou samými, ke smíření s naší vlastní minulostí," zdůraznil v projevu s tím, že to potřebujeme kvůli přítomnosti a budoucnosti. "Jinak bude naše dnešní neuróza přetrvávat. Bude nás brzdit a oslabovat. A právě to je hrozba, které v dnešním mimořádně náročném světě musíme čelit," řekl.
O smíření s minulostí by podle něj měli přemýšlet všichni. Ti, kteří léta mlčeli. Ti, kdo si naivně mysleli, že vytvářejí lepší svět. Ale i ti, kteří na své postoje v minulosti dopláceli.
•••
nervóza bude pokračovat do té doby, dokud se v České republice nezmění volební systém a národ se nezbaví parazitů, kterým účast komunistických zločinců ve státní správě nevadí. Vaším prohlášením jste, lidově rečeno, "Šlápl do hovna" a težko se Vám podaří zapáchající nohu umýt aby nesmrděla. Vy jste nikdy nebyl postižený komunismem. V době, kdy Vaši rodiče se zalykali komunistickou ideologií, můj otec byl držen dva roky v samovazbě. V roce 1979, když můj otec zemřel, mi Vámi bránění zločinci nedali vízum ani na jeden den, abych se mohl zůčastnit jeho pohřbu. Můžete namítnout, že nemám právo se míchat do záležitostí České republiky, neboť nemám české občanství, to mě ale vzali Vámi obhajovaní komunističtí zločinci. Upřímně Vám říkám, že kdyby šlo neporušit australské zákony, vyzval bych český národ k ozbrojenému povstání, ke kterému stejně jednou dojde.
Pane Prezidente, jste zrádce národa.
Jiří Vaněk, 30.října v Sydney, Australia
•••
Stát byl a nachází se ve stále větším akutním ohrožení! Pro Boha, proč jste mlčel pane Eurokomisaři Vladimíre Špidlo!? Proč mlčíte odpovědní ústavní činitelé!? V podstatě se svojí nečinností dopouštíte vlastizrady! Uvědomujete si to vůbec!? Občané už vás jsou nuceni vnímat jako zbabělé, neschopné a bezcharakterní, myslící pouze nízce na své zájmy a příjmy, zcela neschopné přijmout odpovědnost za osud země a konat v jejím zájmu. Nečinně přihlížíte a nebráníte ohroženou zemi, která je i vaší!
Veřejnému soudu s kpt. Vladimírem Hučínem již nelze zabránit - v zájmu země, její budoucnosti, odhalení zločinců a zločinu a neschopných ve vedení této země, u policie, v justici a ve správních orgánech!
Tento stav dokresluje i projev pana prezidenta Václava Klause ke 28. říjnu 2004, ze kterého vyplývá výzva k zamlčení pravdy, zamlčení komunistických zločinů i zločinu po tzv. sametové revoluci! Na jedné straně úspěšný velitel stíhačů genpor. ing. František Fajtl a na druhé prof. Otakar Vávra, vyznamenávaný všemi režimy! Nebetyčné rozdíly v morálce, charakteru, mravních postojích - a utrpení.
Ne smíření se s minulostí, ale VYROVNÁNI SE s minulostí pane prezidente!
Jak mají potom občané vědět, co jsou to DOBRÉ MRAVY! Jako nejvyšší představitel národa tímto veřejným postojem přispívate k ničení a likvidaci jeho duše a DOBRýCH MRAVŮ! Špatné mravy dáváte za vzor jako dobré!
Co to jsou dobré mravy, je kpt. Hučínovi jasné celý život, nemá jinou volbu - ani občané této země - má-li být zachráněna naděje pro její budoucnost! Soud nemůže být neveřejný - to se rovná podpoře zločinu a zlocinčů! Postoj odpovědných jasně občanům ukáže, na které straně stojí - slušní lidee se už dávno rozhodli!
Jan Šinágl v.r., předseda PV na podporu veřejného soudu
v Žebráku 2.listopadu l.p.2004
•••
Klaus je červenou (rudou?) nitkou, která se táhne "porevoluční" činností státu.
Snad by tedy za něco měl nést určitou zodpovědnost.
JOSKA
Fórum otevřené angažovaným občanům