Totiz.....I kdyz to je jen petset kilometru, je velky rozdil v teplote ve Whitehorsu a teplote u nas na Klondiku. Bohuzel jsme vetsinou nejstudenejsi cast celeho Yukonu. Ale my jsme museli domu, protoze teplota se mela drzet porad nastejno cely tyden. Takze......z Whitehorsu jsem vyjela ja a ridila jsem do Carmacksu, necelych 200 km. Tam to musel vzit zas Olin protoze jsem se citila desne unavena. Co bylo fakt krasne, kdyz pres silnici a kolem se flakalo asi 30 ci vice jelenu a vubec jim nevadilo ze jedem. Museli jsme zastavit a odhanet je, Tvarili se mrzute (asi zblbli mrazem:)) ale nakonec se nam aspon podarilo projet mezi nima:) To bylo fakt nadherny a myslela jsem na svoji svycarskou kamaradku Romy, jak ta by se tady vyradila s fotakem. Byla tma a zima.....v aute se ochlazovalo a klesala i teplota motoru. Museli jsme zastavit v Pelly Crossing a jenom nechat bezet motor na miste aby mel sanci se trochu ohrat a nezastavil se zimou. Olin doufal, ze to trochu pomuze zvednout teplotu motoru. Zustali jsme pulhodinu v mistnim obchode, ktery slouzi i jako restaurace a benzinka. No restaurace.....maji tam par stolu na sednuti a mikrovlnou troubu, kde si muzete v obchode koupeny sendwich ohrat. Je to oblibene misto Indianu z Pelly i v te zime se tam "netrhly" dvere. Olin nabiral benzin a delal jeste neco na aute. Me poslal dovnitr abych se ohrala. Zastavka sice moc nepomohla, ale museli jsme to risknout a vyjet. Byli jsme sami na ceste, nikde nikdo. Jenom vsude bush a dalsi mesto 100 km dal....Steward Crossing. Kousek za Pelly se pred nama objevil velky kamion. Jel pomalu asi ctyricitkou. Predjeli jsme ho a Olin byl desne rad, ze ho mame za nama. "Je to nase pojistka" rekl mi. "Chvilku by to sice trvalo nez by nas dojel, ale mame jistotu ze nekdo jede za nama"...... "Ovsem jestli bude ze Stewardu odbocovat na Mayo, tak nam to moc platne neni" upozornila jsem ho. "Stejne...uz abychom byli ve Stewardu, tam uz se budu citit lip. Wayne (kamarad) bydli jenom 20 km za Stewardem" Podival se na mne pobavene.. "20 km? Zmrzli bychom po prvnim kilaku. "Na tohleto nejsme dost obleceni". Stejne jako Kennedy uz i muj sedmnactilety syn si byl vedom co se muze stat, jen ja jsem do toho zase sla uplne nevedomky. V techhle vecech mi totiz chybi predstavivost. Je to asi stejne jako kdyz plavu v mori a neuvedomuju si, co muze byt pode mnou, nebo ze budu muset jeste zpet.... Ve Stewardu uz byla zavrena i benzinka a na Moose creeku u Wayna ani jedine svetylko! Pro ty, co jsou technicky stejne neschopne vybaveni jako ja tady podam vysvetleni : Pri takovychhle teplotach pod nulou se do benzinu pridava lih aby nezamrzal v trubkach a karburatoru, take hrozi nebezpeci, kdyz teplota motoru klesne nasledkem pohybu vozidla, (vetrny koeficient dokaze podle rychlosti vetru zmenit -50 treba na -120) pod urcitou hranici, motor zamrzne, a s nim bychom zamrzli i my. Proto v techhle teplotach nikdo nejezdi neni-li to nezbytne nutne! Jenom my pochopitelne.....pro Olina to byl adrenalin, jemu se to libilo. Ja jsem sedela vedle nej zabalena v dece a jenom sledovala jakstridave prehazuje fen z foukani na predni sklo a na topeni uvnitr. Kdyz zacalo zamrzat sklo, tak ho rozehrival, kdyz jsme zacali zamrzat my, poustel vlazny vzduch z topeni zas chvili pod nohy. Byla to nekonecna cesta. Kdyz jsme konecne odbocili ze silnice na Rock Creek nemohla jsem tomu ani uverit. A doma zatopene ..... Steven soused nam tam topil celou dobu co jsme byli pryc. Melajsem strach spolehat na computerem ovladany naftovy monitor. Mohl zamrznout nebo dojit olej....... to se take stalo hned dalsi den. A padesatky pokracovaly!!!! Kennedy mi na Skypu vylicil jak o svatcich mrzli nekde na Brdech pri -12 stupnich a svarovali na ohni vino s rumem :)) Momentalne lita po ceskych uradech coz mu teda vubec nezavidim (to radsi tech -50 :)) a v neurednich dnech (urady jsou pro public otevrene jen v pondeli a ve stredu) pokracuje v upravach a opravach baraku, abych se tam take mohla priste podivat. Situace ted....dochazi drivi, ktere jsme neobjednali vcas a ted nikdo nevozi, topim elektrickou trroubou. Nafta v olejovem topeni ztuhla den po tom co nam doplnili nadrz. Voda v nefungujicim zachode zamrzla. Nechci vedet co se deje s trubkama. Potrebujeme se oba vykoupat, ale nenastartujeme auto abychom mohli zajet do mesta. Potok ze ktereho bereme vodu, je takovy nas div, protoze v nem musi byt nejaky teply pramen, takze i kdyz na rece Yukonu uz je davno ledovy most ktery spojuje Dawson City se zapadnim Dawsonem a jezdi pres nej i nakladaky, nas maly potucek se da jeste prorazit sekerou. Ale uz to taky dlouho nepotrva a pak prejdem k taveni snehu...... Jo a Bella porodila uz tradicne svych dvanact potomku ....... to nam ten Novej rok zase pekne zacina :((( Dneska se konecne oteplilo. A vida, tech petatricet pod nulou nam ted pripada uzasnejch! Vsechno je jenom na zvyku, jako v tom, vtipu, kdy si Izak stezuje, ze ma doma malo mista a rabin mu poradi aby si nastehoval domu babicku, veskere pribuzenstvo, kravu, psa a slepice.....kdyz pak se toho po tydnu zase zbavil tak mu pripadlo ze jeho dum je velky a prostorny....... :))) Ted mame ten stejnej pocit.... -35C je teplo!!!!!! |
| Yukonsky denik #63 |