| 18. kvetna 09 Mela jsem nejaky psaci utlum. Vsem se moc omlouvam. Kennedyho pobyt v Cesku se protahoval a protahuje. Rict jak doma chybi....to se ani neda. Casto mam pocit ze uz proste dal nemuzu, ale pak druhej den rano je to zase lepsi....a zase jsem schopna fungovat.Zivot se 17ti letym tenagerem neni nic jednoducheho.. Ja bych rekla ze nejvetsi problem je, ze oni vedi vsechno, my jsme proste blbi:) Vybavuje se mi Ludvik Askenazy. "A kazda generace by mohla nastoupit zocelena tatinenkem a dedeckem. Ale ona to chce vyzkouset vzdycky od zacatku......" A to je typicky Olin. Chce si vzdycky natlouct hubu. Jediny problem je kdyz ja jsem s nim, ze si ji natlucu taky. A nic nepomuze "Ja jsem ti to rikala!!!!, protoze on udela stejne to co chce on, I kdyz mne je jasne, ze je to nebetycna volovina:( asi jsme nebyli jinaci. A treba mu to vrati zase jeho deti, presne tak jak doufali nasi rodice. Pocasi si letos v zime s nama hralo. Zima, pak to slo behem par dni z -50.na deset nad nulou. Ve Whitehorsu bylo jeste tepleji. Misha mi nadsene volal, ze je tam momentalne tepleji nez na Floride! Teplota sla nad nulu i tady.Ale jenom na velice kratkou dobu.Dlouho jsme se neradovali. Porad nam netekla voda. zamrzal zachod.....dvakrat jsme museli volat "hovnocuca" Pak jsme ho radeji prestali pouzivat.. Nakonec jsme to vzdali a odstehovali se aspon na par mesicu nez zacne tepleji do mesta. Kennedymu se to vubec nelibilo a rikal mi, ze kdyz hrali pisnicku :"Jerry stary brachu, uz jsme tu zase sami, zena nechce sdilet tvrdy osud s nami," ze mu bylo divne na dusi. Musela jsem mu pripomenout, ze nechal zenu sdilet tvrdy osud samotnou:). Misha byl doma na velikonoce, ne ze by opravdu chtel jet, ale protoze se nam zhavarovalo auticko se kterym jsme prijeli, nemel moc na vyber. Musel delat jeste nejaky test do skoly na ctvrtek a pak jsme mohli konecne vyjet jeho autem.. Olin jel den predtim stopem, ze potrebuje co nejdriv do skoly a asi to byl nejhorsi stop jeho zivota. Cekal na vypadovce 8 hodin! Bylo to take tim, ze odmital stopy ktere by nejely az do Dawsonu. Ale v dane situaci to bylo rozumne. Dokud byl na vypadovce u Whitehorsu mel porad nejakou jistotu. Nikdo mne nevezme, mohu zpatky na college za mamou. Bylo desne pocasi chvilema snezilo, chvilema padaly kroupy. Vedel, ze kdyby se dostal treba na puli cesty a odtud se nedostal dal, byl by ztraceny. Nebyl nikdo kdo ty pro nej mohl prijet. Takze prijel domu unaveny,zmrzly.....dalsi den prospal. No a my jsme jeli s Mishou docela pohodove. Potrebovala jsem aby mi Misha opravil komp a nakonec se to trosku protahlo. A vubec se mu nechtelo jet zpatky na college. Nakonec se k tomu mentalne dokopal v pondeli odpoledne. Komp dal vic prace nez jsme predpokladalli, vsechno prehodit na cistej disk, vymazat celej hard drive, nainstalovat znovu....a to je kde jsme meli problemy. Nemohli jsme najit instalacni disk.Nakonec ho Misha vyhrabal v Kennedyho sufleti.Ale aspon na par dni to bylo jako driv. Misha byl doma....Strasne se mi po nem styska. Ale to uz bude asi navzdycky. Z mesta jsme se stehovali zpatky domu v polovine dubna. Od zacatku jsem bydleni ve meste nemela rada. Jsem uz moc zvykla na zivot, kde mam kolem sebe stromy, kde je otevreny prostor a citim se tak volna. Navic bylo letos spousta snehu a oba s Olinem jsme se obavali, ze nas to zatopi. Obaval se celej Rock creek, a duvodne. Vsichni rikali, ze letos to bude zle, ale jelikoz to se rika skoro kazdej rok, tak jsem porad doufala ze tak zly to zase nebude. I kdyz byla divna zima. Normalne kdyz jsou velke mrazy tak nesnezi, ale tentokrat se to stridalo. Mraz, pak zase dvacitky a snih, proste napadalo nam ho vic nez bychom potrebovali.Prvni byly vytopeny sruby blizko Klondiku. Ale vypadalo to, ze to snad k nam neprijde. Ale ve tri rano k nam pribehla Ry cela vydesena, protoze jim Klondike podemlel sterk pod barakem, ten se rozlomil na cyri casti, a dovnitr zacala tect voda. Probudila jsem Olina, ten rychle posbiral veci kolem baraku a dal je na auta. Ale porad vsechno vypadalo pohodove.Bylo uz odpoledne, stali jsme s Willym, ktery promajima nas vedlejsi srub a vsechno vypadalo tak mirne. Ani potucek za barakem nevypadal desive, ani ke kabince pro hosty jeste voda nedorazila (take vzdycky nejvic v ohrozeni) blahove jsem se domnivala, ze nas to snad uplne mine. Olin jeste ukazoval Wilymu jak daleko byla voda pri povodni v potoce pred 4 roky a Pak sel Willy odesel a Olin se sel jeste podivat k rece. Nebylo to prilis daleko, protikala pres silnici. Vydesenej prilitl zpatky...."mamo jde za mnou Klondike!" rychle upevnit venkovni dvere, Olin chytil jeste par hader, ze je rychle zanese Willymu "jestli se tam jeste dostanu" podotkl. Uz ale nevim jestli dostal. Ja jsem stala v kuchyni a videla jsem malou louzicku v pokoji na koberci. Louzicka se rychle zvetsovala. Voda sla odevsad. Kricela jsem na Olina aby rychle prisel, ale nez se mu to podarilo stala jsem v ledovem Klondiku do puli lytek. Olin jpochopitelne uz take nic nemohl delat, tak jenom jenom prohlasil "holy shit" takove zajimave slovicko, ktere v cestine nemame, vyjadruje udiv a preklad by byl "svate hovno!" Nic jineho se opravdu rict nedalo. Vypojili jsme elektrinu a pak uz se nedalo nic jineho delat nez cekat az pro nas nekdo prijde. Posledne prijeli s bagrem k zadnim dverim. takze jsme predni nemuseli otevirat a nedostala se nam zadna voda dovnitr. Ted se tam bagrem nedostali. Tak nas pozadali, abychom otevreli hlavni dvere a uvolnili cestu Klondiku. Ze voda jeste stoupne, ale zase ne o tolik. A tak jsme stali na schodech a koukali se na proud reky v obyvaku. Takze znovu evakuace, ale tentokrat jsme jeli uvnitr bagru. Naseho psiho krasavce Mata, ktery ma hruzu z vody, museli do bagru prenest s hadrou prehozenou pres hlavu. Tentokrat nebyla evakuace povinna, takze nekteri lidi zustali. Zustal Willy, zustala Linda v baraku naproti, kteri maji dum postaveveny hodne vysoko, zustali Shane and Ry, kteri sedeli na strese sveho zniceneho domu a popijeli pivo. Vedela jsem, ze Kennedy by zustal taky... Voda opadla velice rychle. Jak to to rychle prislo tak to rychle odeslo......Druhy den se potok pod srubem tvaril jako nevinatko...... Ovsem skody zustaly. Dalsi den jsme s Frantou, Olinem a Simonem vytrhavali koberce. A hlavne topili a topili. Potrebovala jsem nejakou velice positivni vec, uprostred vsech tech problemu. A stala se, Misha byl prijat na VUT Brno. Mel by jit do tretiho, to znamena posledniho rocniku na Bachelor science, ale to se jeste uvidi....vyplyne to z porovnani co delali na college v Canade a co delaji na universite v Brne. Diky Bohu za Mishova Acka:) Prakticky za celou dobu studii ve Whitehorsu (2 roky) dostal jako nejhorsi znamku asi dvakrat B'.Nechapu, ze se nemusi ani ucit. Zustal pres prazdniny ve Whitehorsu, pracuje tam aby si vydelal nejake penize s Ilajem a Rockem. Ale brzo bude muset do Ceska...odhaduju necele dva mesice, Takze je moznost ze zase zustanu sama jenom s Olinem, protoze Kennedyho vyrizovani neni v Cesku uplne skonceno. 20.cerna 09 Misha byl tedy prijat na VUT v Brne a Kennedy tam udelal spoustu prace na mem rodnem dome, vyridil i ostatni zalezitosti natolik ze dalsi mesic by jen cekal na mistni urady. Proto jsme se rozhodli ze prileti zpet a da zas pro zmenu doporadku veci tady. Nebylo toho po zime a potope malo, danove priznani, zaplatit pojistky, zprovoznit auta, studnu, ucpane odpady, zachod a stale jeste zamrzlou zumpu, domovni dan, Mishovi pomoci s opravou Pinta, opravu olejovych topeni zaplavenych vodou, vysusit, uklidit a vyvezt vse ze dvora i z druheho srubu, kde byla voda az po okna. Kennedy priletel do Whitehorsu po 18ti hodinove ceste dost zniceny, zvlaste zada ho zlobily uz nekolik tydnu ze sotva chodi. Druhy den jsme nakoupili a vyrazili domu do Dawsonu. snad 15km za mestem to zaclo pod autem bouchat, Kennedy to odhadl na diferencial nebo prevodovku a nechali jsme se odtahnout zpet do garaze. Druhy den rano nam sdelili ze odesel cely predni nahon a jeste cosi....Blazer nase posledni provozu schopne auto oprava cirka 3000 :(( a tyden nez z nej udelaji obycejny truck jen se zadnim nahonem. Takze vse jsme prelozili do Mishova auticka a on nas dopravil tech 550km domu a zustal na tydeni navstevu nez nas zas odvezl do Whitehorsu pro pojizdneho jiz Blazera. No alespon nam pomohl s pracema na ktere by Kennedy s bolavymi zady stejne nestacil, potesil moje materske srdce po dlouhem odlouceni a trochu si uzil kloudneho stravovani z domaci kuchyne ..... |
| Ykonsky denik #64 |