|
20.prosince 2008
A nastala doba ledova.....uz se ani nedivam na predpoved pocasi nebo na teplomer....ten se ustalil na 38 pod nulou. Jiste nic tak hrozneho, ale treti tyden uz to cloveku leze na nervy. Zvlast kdyz z Ceska mi kamaradi oznamuji ze maji 10 nad nulou a moje rumunska pritelkyne jasa ze zacal padat snih. Kennedy zustal v Cesku pres vanoce. Nedalo se nic delat, maji mu prijit pokryvaci na strechu v unoru a nema smysl platit letenku jenom na vanoce. Na zacatku prosince nam harala Bella, tak jsem ji vsude vlacela sebou a dohlizela na jeji dobrou povest. Moc se ji libilo jezdit se mnou v aute, ale kdyz jsem ji jednou vencila na reteze, aby mi neutekla, neceho se snad lekla, nebo co do ni vjelo, trhla..... ja letela kousek vzduchem a pak dopadla na zem, jeste mne chvilku tahla. Prvni minutu to vypadalo ze jsem v poradku, ale pak to bolelo cim dal tim vic....nemohla jsem dychat, bolelo si i lehnout....zebro! Ovsem s tim se nedalo nic delat. Jen Olin musel zustat doma ze skoly, protoze jsem nezvedla ani poleno do kamen.... Potom nam prestala tect voda a aby toho nebylo malo do tretice, zamrazl i zachod. Behem tehle studene vlny jsem jela do Whitehorsu pro Mishu (pololetni zkousky udelal na same "A") abychom ho meli doma na svatky. Vzala jsem male auto i kdyz jsem nad tim chvilku premyslela, protoze melo problem se startovanim (kdyz se vyplo tak nekdy neslo znovu nastartovat) ale vzali jsme sebou nahradni baterku. Velkou roli v mem premysleni hralo to, ze jsme meli jenom jedinou jerry canu benzinu, kterou Olin nalil do nadrze pred vyjetim a Blazer by se na ni dostal mozna 100 kilaku od Dawsonu a my jsme potrebovali asi 200 km nejblizsi pumpe. Vsechny pumpy v Dawsonu byly totiz jeste zavrene a ja si zapomela naplnit nadrz den predem. Jeli jsme uz v sest rano, abychom se stihli na otocku vratit domu....je to dohromady 1100 km. Meli jsme stejne dost nervy kdyz zacalo svitit svetylko "malo benzinu," ale nakonec jsme to zvladli k benzince to Stewardu, ktera zrovna otevirala. Do posledni chvilky jsme totiz nevedeli jestli pojedeme, Misha mel mit puvodne uz opravene svoje auto, ale cekalo se na karburator, ktery porad nekdo posila "hned zitra", rozhodli jsme se ze pro nej radeji pojedem. No a jeste ze jsem jela. Misha lezel v posteli ve svem pokoji a trvalo to chvilku nez nam otevrel a pak jsem se dost zdesila jak vypadal. Mel strasnou horecku, rikal ze v noci halucinoval a nemohl se ani poradne zvednout z postele, jenze musel.....Olinovi sebrali na mesic ridicak a ja po meste jezdit nedokazu. Takze chudak musel vsechno odridit at mu bylo jak chtelo. Rikal ze uz dva dny neji, strasne ho bolelo v krku, nemohl polykat, takze jen s bolestma pil caj. Ale museli jsme aspon udelat na rychlo velky nakup a pak jsme se chteli vydat stejny den zpatky domu. Potme....protoze je ted tma vetsinu dne. Svita 10 minut po jedenacte a slunce zapada kolem treti odpoledne. Pak Olin skladal veci do auta a do kufru slozil i brambory a cibuli musel to prestehovat by to nezmrzlo a na otevreni kufru potreboval klic od zapalovani, tak vypnul auto. Jenze ono ma specialitku, ze se neda nekdy nastartovat kdyz je vypneme i treba jen na par minut, proto jsme sebou vezli rezervni baterku a byva to jednoduche, Jednoduche.....kdyz muzes otevrit kapotu. Ale ten cudlik nepracoval. A kapota drzela jak prikovana. Kolik ubohe auticko obrzelo kopancu se neda ani rict. Trpce jsem litovala, ze jsem nevzala Blazera! Olin se snazil i zoufaly Misha, ktery narikal, ze chce uz byt doma....nedalo se nic delat. Misha sice uz odevzdal klic, ale nakonec si ho sel zase vyzvednout a prespali jsme u nej. Mishu jsem dala do postele, i kdyz se tvaril provinile, ze ja mam spat na zemi. Rano jsme zavolali garaz, tam Mishu znali a rekli ze se na auto hned podivaji. Tak jsme ho nechali odtahnout a pak jsme taxikem jeli pro nej. Uz bylo spraveny, a pripraveny....ale byly tri odpoledne. Jeste narychlo do mesta dokoupit co jsme vcera nestihli....a pak domu. Mesto odridil Misha, potom jsem jela ja dokud jsem videla ale za Carmacksem to musel vzit na zbyvajicich 400km Olin. Doma jsem zmerila Mishu....39,9!!!!!!! Teprve ted jsem si dodatecne uvedomila co vsechno s tou ctyricitkou musel delat!!!! Doktorka mu dala antibiotika, tak ted uz je kapku lepsi, ale porad hodne kasle. Jestli to od nej chytime my....to se uvidi. Ale vsichni tri jsme pili ze stejne flasky cocu. Takze cekam jak to dopadne :) Jinak je to ted uz pohodove presto ze Misha jeste neni uplne v poradku. Vanoce jsme prezili i kdyz nam hodne chybel tata....Jak rekl Misha, "nebyly to bez nej ty spravne vanoce" Prejeme vsem mnoho stastnych vandru a hlavne pevne zdravi do roku (((: 2009 :))) 10.ledna 2009 Na vanoce prisla dalsi studena vlna proti ktere tech 35 ci 38 pod nulou byla pohodicka. Ted jsme to chytii! 46C pod nulou. Nevim jak dopravit Mishu do skoly. Navic pres vsechno moje starani jsem neuhlidala Bellu.... zase je v tom a bude rodit kazdym dnem. Kennedy nam psal v mejlu rady na cestu: "Rozhodne nejezdete bude-li vic nez 35 a nezapomente spacaky a svicky, samozrejme sekeru sirky a lopatu + dobre obleceni jerrycany a extra benzin, lihove redidlo do benzinu.....a t.d..Kdyby bylo vic nez -35 at Misha pocka, muze jim zavolat...o nic nejde par dni mu neublizi ale je to prilis nebezpecne riskovat cestu " Jenze..Misha narikal ze potrebuje do skoly. Teplota sla na -37. tak jsme prece jen vyjeli do Whitehorsu....a slo to fajn. Pak pres noc klesla teplota na padesat. |
| Yukonsky denik #62 |