| Yukonsky denik #58 |
| 7.cervna 2008 Sirena od reky zahoukala 4. kvetna ve 12.36... Led na Yukonu praskl!!! Dalsi zima za nama!!! Tentokrat jsem zase zanedbavala psani, nejak stale nebyl cas, ale pres leto to snad bude lepsi ..... nakonec nerikame si to tak vsichni ?? :)) Kolik tech zim uz bylo ... a kolik jeste bude? Olin konci desatou tridu, (s odrenyma usima) a ma pred sebou jeste dva roky, pak bychom zas mohli vyrazit nekam na jih. Puberta navstivila nejenom Roberta, ale i Olina. No snad to nejak zvladneme. Pred parma dnama prisel s napadem, ze si necha udelat modre vlasy a spiky. Nastesti mu Maria (kadernice) rekla ze na to nema cas, budu ji muset podekovat:) Vzhledem k tomu, ze chtel jenom sokovat svoje spoluzaky na posledni den skoly a hlavne svoji kamaradku Eko, se kterou ma jit jako escort na jeji maturitni vecirek, tak se ro zhodl ze si to kapku zpestri, bych to stejne ale brala sportovne.No stejne jsme radi ze se mu to nepodarilo a za rok treba uz bude rozumnejsi:) Maturitni vecirek dopadl dobre, pak sli jeste s Eko na pomaturitni mejdan....venku v lese. Olin se dlouho nezdrzel. Postezoval si mi, ze snad nikdy nebude schopnej pit pivo "Mel jsem jeden hlt a je to tak hnusny!" "A co ti teda vlastne chutna Oli?" Zarazil se "Vis ze vubec nic? V nekterejch vecech jsou oba stejni, doufame....i kdyz u Olina to neni tak vyrazne, jako u Mishy. Strach mame ale z jimych veci. Nas mladsi je nadseny z extremnich sportu. Coz asi kazdou mamu musi desit a s jakejma blbostma chodi.....radsi ani nemluvim! V kvetnu jsme uz take meli prvni navstevu tohoto roku. Prijeli kamaradi z T.O. Trinactka, ktera byla v sedesatych letech jednou z legendarnich osad na Brdech. Provezli jsme je po okoli a popili s nimi ve Snejk Pitu a moc nas mrzelo ze odjideli jiz po nekolika dnech na Aljasku. Nekdy mi to pripada ze..... "zivot nas nic neni, jen same louceni....." presne jako v te pisnicce. Misha jak se dalo cekat, udelal prvni rocnik se samyma "A"ckama. Rozhodl se, ze pres leto zustane ve Whitehorsu a pujde nekam pracovat, nasel si bydleni nedaleko college a ja jsem Kennedyho presvedcila, abychom ho jeli stehovat. Olin byl nadsenej, jako vzdycky, kdyz zustane sam doma. Fakt je, ze to je jedina doba kdy uklizi a meje nadobi. Teda...on vari strasne rad a porad, ale zasadne potom nic neuklidi. Je expert v delani piskotovych rolad. Zvladne ji za 20 minut i s upecenim. Talire, na kterych podava jidlo jsou neuveritelne krasne, jak na nich dovede vsechno naaranzovat. Skoda ze po lonskych problemech v restauraci, ztratil chut se ucit kucharem. I kdyz uz je davno po snehu a mrazu...vodu stale nemame. Ve studni je tak 10 cm a vys to nejde. Naprosto z toho silime a nevim co budem delat. Je toho na Kennedyho fakt moc kdyz Misha tu neni a uz asi nikdy nebude, aspon ne nastalo. A Olin...no nanosi vodu s velkym prosenim, ale to je tak vsehno. Tak nevim do budoucna...... Ted jsem moc rada ze prijel na navstevu Misha. Tedy jenom na necely tyden a strasne rychle to uteklo. Jel stopem (jinak to nejde, jak jsem nekolikrat psala, autobus nepremava uz dva roky). Misha vyjel z Whitehorsu v sobotu rano a kdyz jsem Kennedymu v 8 vecer rikala, ze Misha by tady mel byt kazdou chvili, zazvonil telefon a..... "Mamo jsem v Carmacksu, uz 9 hodin se snazim stopovat a nemuzu se odsud dostat. A je tady silene komaru!" Co je normalni reakce kazde mamy? "Mishanku, zezadu za obchodem je restaurace, sedni si tam.... hned pro tebe jedem !" "Tak ale delejte, mam poslednich 200 stranek knizky" Zase tak hned to nebylo....musela jsem dodelat knedlik..... vyjizdeli jsme az za hodinu. Nastesti jsme jeste chytili otevrenou pumpu na Dempsteru i kdyz Kennedy omdleval nad cenou $1.70 za litr. Ale diky bohu za to ze jsme tam mohli natankovat, protoze jsme vedeli, ze v noci uz zadna jina pumpa po ceste nikde otevrena nebude. Cekalo nas totiz 400 km tam a zase 400 zpatky. Po pulnoci ale jeste za svetla jsme dorazili do Carmacksu. Restaurace zavrela uz v deset, pak byl do jedenacti v otevrenem obchode....no a pak cekal venku. "Ale Misho, proc jsi nesel do baru? Ten je otevrenej az do dvou!" "Nepolezu nikam mezi ozrale Indiany!" Totez kdyz pak v Dawsonu jeli pro Olina do skoly a museli cekat az dokonci zkousky. Meli hodinu casu, Kennedy sel na jedno do Snake Pitu ale Misha zustal radeji v aute a cetl si. Proste ho nikdo do baru nedostane ! Ja jsem ovsem tuhle jizdu na otocku zase odnesla. Zacalo mi byt strasne zle, spadl mi tlak na 54 / 36, tep 58 omdlevala jsem, takze Kennedy volal do nemocnice....tam mu rekli ze pro mne okamzite posilaji ambulanci, ale ja jsem se vehementne branila. Nedele....to tady neni zadnej doktor, to znamena ze mne poslou medivakem do Whitehorsu! Ani napad, kdyz je Misha tady! Kenedy mne nalejval cajem a dal mi cinskou nudlovou polevku (ze sacku) potom se mi udelalo lip. Druhy den jsme se dohodly s doktorkou ze cely den a noc vzhuru bez jidla a piti (jsem na diete:) navic jsem si zapomela vzit prasky na srdce a redeni krve .... tak to pro mne neni to prave orechove, Ten tyden nam utekl tak strasne rychle! Snazila jsem se Mishu nakrmit vsim co ma nejradeji. Zapecene parky v rohliku, domaci vlasak, chlebicky, sunka, bavorske vdolecky, babovka, rizky, no proste normalni materske silenstvi. On tu ani cely tyden nebyl...jenom od nedele do patku rano. A nam pripadalo, ze se jenom otocil a byl zas pryc. Asi pred mesicem si sam propichl ucho na nausnici ale porad mu to hnisalo, tak mu to ranhojic Kennedy dvakrat dene cistil, a presvedcoval ho, ze ma zustat jeste aspon do pondelka, aby mel jistotu ze je to uz v portadku.....chybi nam hrozne. Ja nemam pro koho varit, Kennedy si nema s kym povidat....jsou s Mishou nejlepsi kamaradi a rozumeji si ve vsem. Dala jsem inzerat do mistniho internetoveho zpravodajstvi, ze hledame odvoz do Whitehorsu. Ozvala se nam nejaka zena, ze jede, ale uz ve ctvrtek odpoledne ...... Coze? Vzit nam posledni veceri a snidani s Mishou? Ne......to neni mozne. Odmitli jsme a rozhodli se zas pro stopa. Vyvezli jsme ho na vypadovku a zazrak se stal ..... zastavilo mu hned prvni auto jen jsme ho vysadili, velke RV s turistama (normalne tady turisti stopare neberou!) .... a Misha odjel. My jsme jeste stihli na hrbitove slavnostni odhaleni informativni desky o zivote a osobe Jana Welzla. Bavila jsem se tam s Markem Strouhalem, ktery ji privezl ze Zabrehu, bylo nas tam par Cechu i Canadanu a vsichni obdivovali kameny nahrobek, ktery udelal v roce 1994 zdarma pro J.W. kamarad Pekac z Vancouveru. Tady jsme se po letech od Marka dozvedeli jak to tenkrat bylo. Marek mluvil s Pekacem a ten mu rekl, ze nechce o Pupalovi do nejdelsi smrti slyset. Pekac mel totiz jet do Dawsonu s nekolika dalsimi kamarady aby nahrobek polozili na novy hrob, ktery jsem uz pred tim nasla. No nasla....ono jak jsem uz nekolikrat psala se nic moc na tom hrbitove najit nedalo., byla to jenom louka a obcas nekde jmeno s datem umrti. Pohrbivani bylo velice chaoticke ..... vybrala jsem Janu Welzlovi pravdepodobne misto mezi lidmi kteri umreli ve stejnem roce jako on, pod vysokou brizu, aby mel v lete chladek. Nekde tam je....snad plus minus pet metru, presneji to neslo. Tak....mezi temi kamarady byl i Pupal....Jaroslav Vecka. Nikdo nevi kdy ho napadlo, jak by mohl celou tu "slavu" vzit na sebe, ale rekl ostatnim, kteri se chystali jet druhy den rano do Dawsonu, ze jeho zena onemocnela takze se musi vratit domu. Brzo rano vstal a zatim co vsichni jeste spali, vzal pripravenou desku a odjel s ni na Yukon. Kdyz zmizela deska, nikdo uz na Yukon nejel, takze Pupal mel moznost tady vystupovat jako velky hrdina. Bohuzel ani my jsme tehdy nevedeli, jakou sprostarnu udelal svym kamaradum. Niceho zleho netuse, jsem ho nechala prostudovat cely muj welzlovsky archiv, ze ktereho si udelal poznamky. Ty pak pouzil , kdyz vydaval knizku o J. Welzlovi. Dlouho mi to bylo jedno...i kdyz doktor Tuma (Welzlolog z Californie) mne varoval, abych si davala na pana Vecku pozor, ze nas v dopisech pomlouva ....mimo jine, ze u nas zustal dreveny kriz, placka a napisy, ktere kdysi na katolicky hrbitov dali ti, co povazovali hrob Fagetiho za Welzluv. Ted jsme to meli na verande a mela jsem v planu to dopravit do muzea v Zabrehu. Cast jsem uz poslala postou panu Lolkovi a kriz jsme tam pozdeji odvezli osobne. Pupal ale psal doktoru Tumovi, ze nam mel vsechno vzit (no jasne....brani si uz vyzkousel predtim), ze to chceme prodat za velke penize.... :) Zda se ze zahady a nejasnosti kolem postavy Jana Welzla ani zdaleka neskoncily jeho smrti ..... jako by nikdy nemel najit klid ani ve zmrzle pude Yukonu........ Jako dalsi udalost si Olin zlomil prst na ruce. Nejdriv rikali ze bude muset mit sadru na tri tydny.....ale ted po kontrole to zas prodlouzili o dalsi ctyri.....takze Olin je vlastne na cele leto vyrazeny z prace a to povazuje za nejvetsi nestesti. A zvlast kdyz je to prava ruka....co bez ni muze delat? |