|
| V polovine cervence zacne fishing. Loni to uz prejal vicemene Misha. Kennedy pomaha jenom radama a jezdi s lodi. Koncem cervence jede Olin na "Teslin River 2005" asi 12ti denni vandr s velkou partou ceskych trampu.. Desne o to stoji. Miluje ceske trampske pisnicky, vandry do buse na reku ....i na Brdy, tam pry je to skoro jako doma (v Canade).Je zajimave jak rozdilni jsou ti nasi dva synove..... ale zda se ze Olin se aspon trochu pomamil ci potatil. Skoda ze tady nema kamarady kteri by byli stejni jako on.....ani nevim jestli jsme meli pravo ho pripravit o tu krasu naseho mladi, jen pro to ze se narodil v Canade.
Ted prisel, ze chce jit sam aspon na dva tri dny do buse. "Oli, budes se sam nudit!" "Nebudu, budu v lese ... a vis ja chci aby chyby co udelam, byly moje vlastni a abych se nemusel pred nikym citit blbe ze jsem je udelal." Nebudu zapirat ze nas to moc tesi. To asi pochopi kazdej vandrak, kterej ma doma dite nadsene z trampingu. Taky byli minuly tyden s Youth Rangers (asi jako Svazarm) venku na weekend. Lovili ryby na snuru s hackem i vlastnorucne vyrobenou harpunou, strileli, z brokovnice i z vojenske 303. Olin se vratil nadsenej !! Misha dava prednost sezeni na kompjuteru, o kamarady ani spolecnost nestoji a nemyslim, ze mame sanci s tim neco udelat. Kdyz ho vyzenu od kompu, zaleze nekam do kouta s knizkou a bude desne neprijemnej, na kazdyho kdo chce aby se s nim bavil. Jsou uplne opacne typy. Taky jsem si uvedomila, ze jsem nenapsala uz driv jednu dost dulezitou vec. Zemrela stara pani Hanulikova.Pristi rok by byla slavila sto let! Byla to Slovenka, prisla sem v dobe kdy tu zil Jan Welzl. Zenska jeste nedavno pres svuj vek plna energie. Obcas jsme se za ni stavovali, donesli jsme ji ceske as slovenske lidovky, aby si je mohla poustet na magnetaku, jednou sem ji ukazala i knihu Jana Welzla, kde pise ze musi vzdycky menit rybu za znamku, kdyz chce poslat dopis nebo ze lide tu ziji jako polozvirata a okusuji kuru ze stromu....odmavla to jako nesmysl."Blbosti to jsou!" rekla "V te dobe uz tady byla elektrina, zilo se tady jako vsude jinde a ze by na poste brali ryby to je naprosty nesmysl!" "Ten clovek nevi o cem mluvi!" No tak pani Hanulikova uz neni..a ja jsem dokonce zmeskala jeji pohreb, coz mne dost mrzi. Jeste stale odebirala nejake noviny kanadskych slovaku a cetla ve slovenstine i v cestine.Posledni pulrok nemela lehky. Kdysi sem prijela jako mlada holka, protoze muz take ze Slovenska tu nasel praci na velkych bagrech pri tezbe zlata. Pak manzel zemrel a ona tu zustala. Mela zde uz rodinu, nejstarsiho syna take prezila, ale jeho zena stare pani moc pomahala a nikdy ji neopustila. Pani Hanulikova mela domecek s nadhernou zahradkou plnou kvbetin o kterou velice pecovala. Byla to nejhezci zahradka ve meste.. ... Kdyz jsem u tech starych dawsonanu, potkala jsem nedavno u dokora Anie Henry, v soucasne dobe nejstarsiho obyvatele Dawsonu. Sice uz byla na koleckove zidli (privezl ji nekdo z rodiny) ale porad schopna komunikovat i kdyz se na ni musi mluvit trosku hlasiteji. Je ji 101 roku! Jestli si pamatujete, Joe, jeji manzel mel taky pres sto let kdyz zemrel pred par lety. Dokonce byli v Guinesove knize rekordu jako nejdele spolu zijici manzele. Na stolete narozeniny Indian bend usporadal pro Annie velikou party. Annie je taky jedna z asi peti lidi, kteri dokazou jeste mluvit reci kmene Han. 23.cervna 2005 No Kennedymu se trochu usadily zada, tak hned vlezl pod auto, ze vymeni brzdy na cestu do Vancouveru. Jedem cela rodina vanem a udelame si to jako mensi dovolenou..... Kdyz jsme ho vytahli, uznal ze preci jen jeste neni tak v poradku a ponechal si jen roli poradce, zatim co zvedani ohybani se a utahovani dodelali kluci. 21.6. byly tradicne Midnight Sun party na oslavu nejdelsiho dne v roce. Na kopcich kolem Dawsonu horely ohne hrala hudba a popijejici postavy pozorovaly slunicko od pulnoci az do ranich hodin. Zitra rano jde Misha delat zkousky a pak vyrazime na cestu............ 10.cervence 05 Par dni predtim, nez jsme vyjeli mi zavolala Katrin, moje kamaradka z Whiterhorsu. Ze jeji dcere (Kayle) utekl pes, nekdo ho po ceste sebral a dovezl ho do dawsonskeho utulku. Ted by ho potrebovali vyzvednout a dopravit do Whitehorsu...Tak jsem hned druhy den pro Budyho jela. Chapala jsemze Budy ma pro Kaylu velkou cenu, byl to jeji Yukon Quest dog. Podle toho odznacku Questu,ktery mel na krku prave poznali komu patri.Budy se od nas nechal vzit na retez a odvest domu. Byl celkem pratelsky i kdyz velice plachy jako tihle psi nekdy byvaji. Den pred odjezdem Olin videl kolem srubu se potulovat lisku. nejak se ho moc nebala, coz nebyva dobry priznak. Ale najek jsme si toho nevsimali. Jenze druhy den Budy byl zalezly v boude, odmital z ni vylezt, musel ho Misha s Olinem vytahnout nasilim. A na cumaku mel dva cerstve kousance. A to jsme si vzpomeli na tu lisku, jestli Budyho nekousla.....a jestli nemela vzteklinu. To tyhle pritulne lisky mohou mit. Po ceste do Whitehorsu jsme jenom doufali, ze Kayla na nas bude cekat na parkovisti. Napred jsme ji nevideli az kdyz jsme jeli podruhe kolem, tak vylezla rozespala ze zaparkovaneho auta. Byly tri rano. predali jsme ji Budyho, rekli o podezreni ohledne lisky (Budy jako kazdej Quest dog mel ovsem vic ockovani nez clovek) a odjeli. Az na zpatecni ceste jsme se dovedeli co se vsechno stalo. Kayla byla se psama na Steward river, kde maji jeji rodice trapline, i kdyz tam momentalne neziji. Pri prekladani psu do auta ji dva utekli. Jezdila kolem, volala hledala...psi nikde....pak ji nekdo dovezl toho prvniho. Narazil na dikobraza a byl v tak zubozenem stavu ze nezbylo nic jineho nez ho zastrelit. Pak se ozval dawsonsky zvireci utulek, ze tam maji Budyho, ale dikobraz mu vypichl jedno oko. Jestli ho chteji zpatky.... Kayla rekla ze pochopitelne ano a zacala shanet zpusob jak psa dopravit do Whitehorsu. Nastesti my jsme tam zrovna jeli. Kayla na nas cekala v traku nekolik hodin. Vedela ze mame problem s casem a nechtela nas zdrzet ze bychom museli my cekat. Jenze tam prijeli nejaci tri kluci na ctyrkolkach a zacali ji narazet do auta. Kayla jim rekla aby toho nechali ale oni se ji jen vysmivali, myselli si sama holka, jeste k tomu ona je drobinek....Jenze drobinek vyskocil z auta, vzal jednoho pod krkem a vrazil mu poradnych par ran pesti. Kluk zacal kricet aby ho nechala a vsichni tri ujeli. Chudaci, netusili kdo je Kayla, holka z buse, ktera jezdi zavodne se psama musi mit poradnou fyzicku! No a my jsem pokracovali dal, nonstop, protoze Misha mel testy jeste v patek odpoledne, nez jsme vyjeli byla pulnoc a my jsme meli pred sebou 3000 kilometru do Vancouveru, kde jsem musela byt v pondeli rano Kennedy a Misha se stridali v rizeni. kdo neridil mohl spat vzadu na posteli . Z cesty nemam vlastne zadne vzpominky, jenom vim ze kolem nejakeho jezera byla podel silnice spousta prejetych lani. Kousek pred Vancouverem jsem musela vzit rizeni ja, protoze oba ridici uz nemohli a spali na posteli, zatimco Olin sedel vedle mne a "navigoval". Oba mi pak tvrdili, ze vedet ze jedu kolem stovky kilometru v hodine, oka by nezahnourili. Ridila jsem asi tri hodiny a mela jsem toho dost.... Nemam rada vana, je na muj vkus moc velkej a neohrabanej. Tesila jsem se do Okanaganu na ovoce, uz nekolik tydnu jsem Olinovi rikala aby nekupoval tresne v Dawsonu za 5.50 pound, ale aby pockal az prijedeme na jih, ze tam se budou zrovna cesat... . Pred Fraser Canonem vzal rizeni radeji Kennedy, cesta je zde uzka, sama zatacka a husty provoz, po jedne strane skalni stena vzhuru na druhe propast a na dne zpenena reka. Projizdi se nekolikrat tunely, Za jednim z nich byl stanek s ovocem u ktereho se nam podarilo na posledni chvili vyjet z proudu vozidel a zastavit. Nakoupili jsme deset poundu cerstve nacesanych tresni, asi za 16$ u velice prijemneho Portugalce, se kterym jsme si meli tolik co rict (skola, deti, rec) az uz Kennedy na mne netrpelive houkal. Kluci se vrhli na tresne a Kennedy se ritil dal.... Z yukonskeho ticha a klidu byl nas prijezd do vancouverskych ulic a trafiku primo sokujici. Vzdycky bydlime v jednom hotelu, ktery je primo naproti nemocnice. Rozhodne neni prilis levny, ale rano to mame blizko. JENZE do vjezdu na parkoviste u hotelu se nam neveslo auto. Co ted! Nase auto ma vysku 2,46m a vjezd byl jenom 2.44. Malinkej kousek, ale rozhodne jsme se tam nevesli. Mishovi napadlo, ze by pomohlo vyfouknout pneumatiky a tak to hned udelali. No bylo to desive parkovani, kolem skupina divaku.... snad se vsazeli jak to zvladnem, ale na potreti se to povedlo, ani jsme nic neurazili. Jeste vecer zavolal Misha sveho kamarada Elyho. A tak jsme o Mishu prisli, protoze Ely nadsenej tim, ze ma sanci Mishu videt, si pro nej hned prijel. Ely studuje na herecke skole ve Vancouveru a s Mishou jsou kamaradi od malicka, pamatujete? Jeste kdyz Misha jezdil za Elym na traplajnu. My jsme pristi den jeli navstivit Solima (po ceste nam naejdnou zacala kourit pneumatika a kdyz jsem zastavili tak jsme zjistili, ze je cele kolo rozpalene. Museli jsme pockat az vychladlo a potom jet jen pomalu a co nejmene pouzivat brzdu.U Solima a Evinky jsme zustali pres noc a druhy den jsme jeli k Solimovi do garaze, kde se Kennedy s Mishou (dovezli jsme si ho na tu akci od Elyho) se pustili na chodniku do vymeny obou caliperu.... jeden byl zaseknuty a druhy pracoval jen spatne. Solim se moc divil, ze jsme neskoncili po ceste nekde v prikope. |
| Yukonsky denik #36 |