| Druhy den jsme zajeli k Solimovi do prace, kde jsme si pujcili velky hever a Kennedy s Mishou vymenili jen tak u chodniku oba calipery v prednich brzdach. Jeste jsme navstivili Dadulku a pak se zas vydali na cestu domu. Za Vancouverem jsme zastavili ve "Water Worldu", kde meli celou soustavu vodnich skluzavek a pro mne bazen s horkou vodou. Kennedy se necitil dobre, nejak si namohl rameno a tak jen odpocival a delal fotky.Pred setmenim jsme nabrali benzin a v desti a mlze vyrazili do hor odelujicich zapadni pobrezi od vnitrozemi. Spali jsme nekde na odpocivadle, kdyz uz Kennedy nemohl jet dal. Rano nas probudilo slunicko, byli jsme za horami a pocasi se uplne zmenilo. Byla sobota a to je muj den, nebot vsude visi cedule oznamujici "Garage Sales" At si lidi sportuji, chodi po divadlech, nakupuji nove saty nebo sedi u televize, pro mne jsou nejvetsi zabavou garaz sejly.... Hned v prvnim mestecku jich bylo nekolik a tak jsem levne nakoupila nekolik paru dzinsu pro kluky, dva krasne stare talire a celou sadu vonavek (vetsinou je stejne nepouzivam :)) Misha koupil cely pytel knizek, zalezl do auta a zacal cist,uz ho nic dale nezajimalo...Kennedy objevil nekolikery uplne nove rukavice a jeste dostal zadarmo mikrofon ke computeru....Olin si koupil nuz, ktery usmlouval na polovicni cenu a dodnes s nim chodi spat ... takze jsme byli vseobecne uspesni. Vjizdeli jsme do ovocnarskeho centra Canady, Okanagan Valey....polopoustni krajina, ridce porostle borovicemi a salveji, kolem rek a jezer velike sady jabloni, merunek, broskvi a v te dobe hlavne zrajicich tresni. Na kazdem kilometru stanky s ovocem, zeleninou a mosty, pro nas za neuveritelne ceny. Zastavili jsme u jedne tresnovky patrici Indum, kde cela rodina pilne cesala. Nejdrive jsme se nemohli domluvit, dokud nepribehly deti, ktere umely anglicky. Tresne prodavali za 2.50$ nebo za 1.25 pry si muzem nacesat sami ..... to bylo neco pro nase kluky. Hned se vrhli s kosiky na stromy...... poprve v zivote byli na tresnich !!! Sice je nehonil hlidac, ale i tak to melo pro ne sve kouzlo. Asi po pul hodine, kdyz jsme uz vsichni byli nacpani tresnemi a kosiky byli take plne, jsme zaplatili za nejakych 15 poundu a pokracovali k jezeru Osoyos. Na jednom garaz sejlu Kennedy malem koupil nove auto, ale nechteli prijmout nase vymenou.... Odpoledne bylo i za jizdy neskutecne vedro, tak jsme zastavili v Pentinktonu, opet ve vodnim parku. Kluci si uzivali skluzavek a tentokrat sel Kennedy se mnou a nahrival si bolave rameno ve virivem bazenku s horkou vodou. Pak jsme dojeli do Calgary tam se kluci vrhli na nakup compjutrovych her. Ovsem proto jsme nejeli. Museli jsme na cesky konzulat,kde konzul pan Jelinek uschovaval uz dva roky pasy pro kluky. Ceska ambasada nas dost sokovala. Sestavala z malickeho kamrliku, konzulem, ktery nemel ani sekretarku ale byl velice prijemny. K memu prekvapeni dokonce vedel, kde pasy kluku najit, protoze jsem ocekavala ze po tolika letech..( lezelo to tam uz dva roky ) uz tam nebudou nebo propadly. Pak uz jenom cesta nazpatek, opet letem protoze jsem chtela stihnout garage sejly ve Whitehorsu. Menim sortimenty.Zacalo to nakupovanim ozdobnych polstarku, kobercu a ted jsou to filmy na videa. Ale teda - uz jsem byla rada ze jsme dojeli domu, unavilo mne to tak strasne ze jsem tvrdila, ze uz nikdy v zivote nikam....... 15.cervenec 05 A zacal fishing. Letos fishuje Kennedy s Mishou, nebo spis Misha a tata jezdi s lodi a kucha ryby.... moc boli, fishing uz pro nej neni. Olin ma rad fishing, ale bohuzel vicemene jenom hrani u reky. Misha v jeho veku uz byl velice platna pomoc, tak jsme to chteli zkusit zas jednou zkusit. Nasi milackove totiz na kempu nemohou byt zaroven. Strasne se spolu nesnasi. A jejich vecne hadky a postuchovani zase tezko snasime my. To je duvod proc na kemp muze vzdycky jenom jeden. Rano jsem vezla Olina k rece na Ctyricatou mili, vyzvednout Mishu a vzit zaroven do mesta dve vanicky nachytanych ryb. Celkem pohoda, Silnice na vrcholu sveta je skutecne jedna z nejkrasnejsich. Napred pohled z vrchu na Dawson, potom na Ogilvie mountains...fascinujici opravdu. Pak jsme uhnuli na malou odbocku Clinton Creek. Tam se Olin ptal a "Mami, kdyz jedou dve auta proti sobe, co delaji?" "Jedno uskoci do buse!" vysvetlila jsem mu. A v tom okamziku auto co jelo proti nam uz do ni skakalo. My jsme byli vetsi, tak jsme neskakali. Humor nam dosel pred poslednim velkym kopcem. Auto najednou prestalo jet. Je to silnice, kde jedno auto za hodinu vypada jako dopravni zacpa. My meli to stesti, cekali jsme asi hodinu, mozna neco pres, kdyz kolem jel nejakej mladej kluk (indian) a chvili se nam v aute stoural a pak rekl ze je to nejaka soucastka, bez ktere to nepojede. Nicmene se nabidl ze nas zaveze na lending k rece. Kdyz jsme tam dojeli, Kenendy sedel u lode a podrimoval, Misha spal na kameni a v lodi byly dve vanicky plne ryb. Ten kluk Kenedymu vysvetloval co tomu asi je, ale Kennedy ho pozadal, aby ho tam dovezl zpatky. Nasadili bustr kabely, a auto bez problemu chytilo. Pak prelozili oba kluci ryby do auta a vyjeli jsme. Olin zustal s Kennedym.. Prvni problem nastal jeste pred hlavni silnici, zase najednou konec, nastesti to byl tentokrat benzin a ten jsem meli ssebou. Nalili jsme tam posledni zbytek a ja jsem rikala Mishovi, ze asi nedojedem. Misha mi sdelil ze je to ted o tom, jestli nam prvne ujde vzduch z pneumatiky a nebo dojde benzin. Fakt pneumatika pomalu uchazela.Popojeli jsme asi 10 kilaku a bylo jasne ze to guma dal nevydrzi, Misha musel zastavit a vymenit ji. Nekolik aut s yukonskym cislem, ktera jela kolem zastavilo a ptali se jestli mame vsehno co potrebujeme a jestli to zvladne sam (neznali jsme nikoho z nich), ale Misha byl v pohode, co by neumel vymenit gumu?. Turisti s obrovskejma privesama ovsem jezdili kolem bez povsimnuti. Bylo mi jasne ze pomahat si navzajem je specialita severu. Prodali jsme cast ryb ve meste a pak jsem sli na veceri do restaurace Pulnocniho slunce a doufali, ze dojedeme tech 13 kilaku domu bez nutnosti kupovat benzin, protoze doma jsem meli. Nedojeli ... dosel asi 3 km pred Bear creekem, ale hned vedle nas zastavil kluk o neco starsi nez Misha a nabidl se, ze Mishu zaveze k benzince, Misha mu rekl aby ho zavezl radeji domu pro benzin. Tak jeli a mezitim u meho auta zastavilo dalsich asi sest lidi, kteri se ptali jestli jsem OK a jestli neco nepotrebuju. To jeli treba v protismeru ale obratili auto a sli se presvedcit ze je o mne postarano. Ten kluk co vezl Mishu byl rad ze se s nama poznal. rikal ze tatinek je Cech a maminka Madarka a on nas uz parkrat videl ale nechtel se vnucovat. Nez stacil Misha nelit benzin do auta, zastavilo jeste nekolik aut. "Misho uvedomujes si, ze tady se proste nesmi na silnici zastavit?" rikala jsem mu a on se smal ze je to pravda. "Tohle neni nikde na svete Mishi" rekla jsem mu. "To je fakt jenom v Dawsonu!" Pak uz jsme to zvladli perfektne az domu, dali ryby do mrazaku a nepichla mas ani jedna vosa, coz nepochopim, protoze se jich sebehlo cele hnizdo. Tam bylo vos !!! Jsou totiz silne masozrave a ryby miluji. Kennedy mel smulu, toho pri kuchani pichlo behem jednoho dne pet vos. Me pichla jedna minulej tejden. Vcera zadna. Je to fakt hrozny, , zvedali jsme ryby, vosy nam lezly po rukach, litaly kolem vanicky, kolem hlavy, kdo to nezazil nepochopi. . Jedine to chce klid, nevsimat si jich a delat ze tady nesou ..... Ale je to desne tezke. No a za dva dny se vratil z reky Olin s Kennedym temtokrat lodi s dalsim nakladem ryb a bez problemu, ja nevim jak to dela :)) 11.srpna 05 Navstev letos bylo min nez jine roky.. Jmenuji jen navstevy, ktere nam byly obvzlast mile, jako treba dvojice Kveta a Jirka z London Ontario. Tem, jsem doporucila vecer, aby se jeli podivat na arkticky kruh a tam se jim polamalo auto.. Nez dostali novou soucastku trvalo to dva dny a kdyz zjistili, ze je spatna a nez sehnali novou, byly to dalsi dva dny. Utesovala jsem se jen tim, ze se jim to mohlo stat kdekoliv a ne zrovna na Polarnim kruhu. Pak prijel velice necekany host...pater Blazek z Thunder Bay, katolicky knez, ktery se sice zdrzel jen na odpoledne, ale pripadal nam takovy opravdu dobrodruzny typ. Uz jenom ze byl misionarem asi 20 let v Peru! Odesel z republiky v 66. roce a vystudoval na kneze ve Vatikanu. Asi lidi z Toronta ho budou znat, protoze tam taky slouzil mnoho let. Byl to clovek velice sectely, vzdelany a byla radost ho uvitat. Musim rict ze mu chutmal nas kaviar s domacim chlebem a slibil ze kdykoliv zas pojede pres Dawson, tak se zastavi... nevim, jestli sem jeste prijede ale bylo by to fajn, moc dobre se s nim povida. Hned dalsi den jsme se vypravovali na cestu my. Vezli jsme Olinka a kanoi do Johnson Crossingu. Po ceste jsme v Carmacksu vyzvedli dva kamarady, kteri tam prevazeli auta od startu. Velika akce mela zacit druhy den rano a Olin u toho pochopitelne nemohl chybet. Tentokrat jel sam, protoze Kennedy muel do Edmontonu k doktorovi. V Johnson Crossingu se seslo asi 100 lidi, ale nekteri se jeli podivat po Yukonu "na sucho". Kennedy musel jet pristi den na fishing a tyden nato do Edmontonu na vysetreni se zady. Misha byl na Crossingu s nama ale musel se taky vratit aby pomahal tatovi na fishingu. Na reku vyrazilo asi 40 kanoi. Cesta jim bude trvat od pondeli az do patku pristiho tydne, tedy skoro 14 dni, |
Yukonsky denik #37 |