30 cervna.2003 V letadle jsme se koukali na filmy,Olinek se jako obvykle bavil s lidima a cesta probihala v poradku a bezproblemove. Az na letiste v Torontu, kde dalsi pitoma celnicka nas poslala na kontrolu zavazadel i kdyz videla jak jsme znicceni a nabaleni, ja jsem jela na koleckove zidli, do ktere mne umistili a na mne polozili myslim vetsinu nasich zavazadel, presto jsme meli jeste tri voziky s kufry..no proste hruzne stehovani. No a tam se stalo, ze jsme ztratili jeden kufr. Misha rikal, ze si vlastne uvedomil, ze nevysel z x-ray linky, ale mel na stsrosti tolik veci, ze na to zase nejak zapomel..... to jsme pochopitelne zjistili az doma (tedy doma v Toronte u Henryho a Mileny). Mela jsem desnej strach aby nas nekdo cekal, protoze letadlo bylo opozdene, navic jsme si spletli cas, ale cekal na nas zlaty Ramson a vezl nas do Collingwoodu za nasimi prateli. Byla jsem strasne unavena a tak jsem sla spat hned po veceri. Druhy den rano jsme zjistili ztratu kufru a zacali ho honit po telefonech. Nasel se dalsi den ale pry si pro nej musime prijet do Toronta, coz jsme odmitli, tak ho nakonec dali na autobus a meli jsme si ho vyzvednout v Baree Jeli jsme tam a udelali velkou chybu...neprohlidli jsme si ihned obsah, co nam muze chybet..teprve pozdeji doma jsme zjistili, ze opravdu chybi, ale problem byl, ze uz jsme nemeli cas a ze jsme to meli zjistit hned, takze jsme se uz museli se ztratou smirit. Za blbost se plati.....Co mne asi ale udivilo nejvic bylo to, ze to musel ukradnout az nekdo v Canade na letisti... S Henrym a Milenou jsme jeli dalsi den na chatu, protoze to bylo prakticky po ceste na Yukon, Pecliva Milena se o nas starala zrovna tak jako Zorka na ceste do Ceska. Jsou to strasne fajn holky a bylo nam u nich velice prijemne:) Chata byla uzasna, koupili ji kdysi Henry dohromady s Wimpym. Na brehu jezera, v lese, nadherna terasa s vyhlidkou na vodu, kdyby to nebylo tak daleko, hned ji koupim:) Henry ji totiz prodava, protoze potom co umrel Wimpy, uz tam moc nejezdi a stoji je to jenom penize. Wimpyho rodina o chatu moc zajem nema, tak je to bohuzel asi jedine reseni. Druhy den rano jsme vyraziili na Transcanada Hgwy, pred sebou mnoho tisic kilometru....Dalsi dny jsme jenom jeli a jeli......Obcas jsme nekde zastavili na jidlo, ale jinak jsme se stali hltaci kilometru. Pred Winipegem jsme se zastavili podivat jak ziji a hlavne zili drive Menonites, nabozenska sekta, ktera prisla do Canady z Nemecka po mnohaletem bloudeni po celem svete.Dodnes udrzuji (aspon nekteri) svoje tradice.Mestecko Stainbach zalozene puvodne asi peti rodinami se hodne zmenilo, protoze neziji tak ortodoxne odlouceni od moderni spolecnosti, jako jim podobni Hedonites. Ti dodnes chodi v jednotnem tmavem obleceni na ktere si sami tkaji latky,maji uzavrene comuny se spolecnym majetkem kde farmari a temer se nestykaji s lidmi mimo. Kluci se strasne tesili do Medicin Hatu, kde je vyborny cinsky bufet (svedsky stul) za 6$ deti polovic.Bylo to zvlastni protoze jsme tam byli pred pul rokem kdyz jsme jeli do Ceska, a majitel si nas jeste stale pamatoval (snedli jsme kazdy asi tri az ctyri talire :-)) a vital nas jeko mile pratele...potesilo nas to :) No a pak jsme po pichnuti dvou dusi dojeli do Vancouveru a zustali u kamaradky Tulacky.Misha zjistil, ze mu chybi nepostradatelna snura od computeru a telefonovali jsme do Toronta, tam ji rychlym kuryrem poslali na Daninu adresu a my se na par dni prestehovali ke Kouzelnikovi a cekali na jeho navrat z lovu medvedu.. Odjeli jsme hned v nedeli..tetokrat uz jen poslednich 2500 km...domu. Posledni zastavka byla ve Whitehorsu, kde jsme se zastavili opet u znamych a vyrdili pojistku na auta, nechali zapojit telefon a proste vsechny takove nesmyslnosti co clovek musi delat po pulrocni nepritomnosti........ Od puli kvetna jsme uz doma, ale po te dobe je tu takva spousta prace, ze jeste stale vybalujeme a uklizime.Mezi tim jsme tu meli par navstev, jedna prijela hned po nasem prijezdu, byla ocekavana a zustali u nas celkem asi 14 dni a hodne nam pomohli s pracemi na ktere jsme nestacili. Kennedy totiz hned po nasem navratu lehl se zadama a nemohl nejaky cas vubec chodit.Ted sice se uz zas snazi neco delat, ale nemuze toho moc,kdyz se nesmi ani ohnout a nic zvedat....... Hned ze zacatku leta nas prekvapilo nekolik navstev. Vlastne ta prvni nas neprekvapila, protoze jsme s ni pocitali. Pavel a Darja nejakou dobu pracovali v Americe a pripravovali se jet k nam na Yukon a na Aljasku. Hrozne fajn lidi, Darja vypada jako dvojnice televizniho serialu Stefanie. Stihla, tmava a uplne stejne ostrihany vlasy. Myslim vlastne ze chvilema je ma Pavel delsi: Hodne nam pomohli s vecima co jsme tady potrebovali a s kteryma bychom jinak nemeli sanci nc udelat. Zvlast s Kennedyho zadama to ted neni moc jednoduchy. Taky nam hodne pomohlo, ze kdyz jsme potrebovali jet do nemocnice (jako normalne:))) tak se nam postarali o Olinka:) Misha jel s nama, protoze ten neopomene zadnou cestu do Whitehorsu, kde ma nejlepsiho kamarada. S Olinem Darja jezdila na kanoi, skakala na trampoline, dokonce zvladla i premet, kdyz ji ho Olin predvedl:) Darja a Pavel maji v umyslu na konci sezony se vratit k nam a jet s nama zase na medveda (behem doby co tu byli jsme jednou na nej jeli, ale jedine co jsme videli bylo strasna spousta medvedich hovinek a zadnej medved, i kdyz bylo jasne, ze jsme v jeho teritoriu.Ted je lov na medveda zakazanej, jenom kdyz prijde primo ke srubu ,tak ze nekoho ohrozuje tak ho strelit muzeme i mimo sezonu. Ale zatim se tu zadnej neobjevil i kdyz sousedi videli jednoho se motat kolem nasi cesticky.... Darja a Pavel se k nam budou vracet jeste z Aljasky. Pujcili si nasi nafukovaci lod, tak doufame, ze se jim bude na severskych rekach libit:Az odjedou od nas, tak maji v planu si sehnat mista lyzarskych instruktoru nekde v Coloradu, ale jestli se jim to nepovede tak si s tim moc hlavu nedelaji, pojedou primo do Mexika a odtud dal..jak to pujde;) Hned bych jela s nima...... hmm..uz zase? Jak sem se vracela z Ceska, tak jsem rikala, ze uz nikdy nikam...... Darju a Pavla vystridala dalsi dvojice podobnych silencu, ale byli tu jenom pres noc a ja jsem uplne zapomela jak se jmenovali:) Stejna cesta: Aljaska a pak dolu do Mexika a pak se uvidi kam dal.... Dalsi navsteva byla dva starsi chlapi, jeden mel prednasku na veceru cestovatelu v Brne. Prednasel o Antarktide, neco co nas dost zajimalo, ale kdyz jsem pak zjistila, ze tam byl s cestovkou tak moje nadseni ochablo. Nejak si nic moc nemysim o dobrodruzich cestujicich s cestovni kancelari..... My jsme tam prednaseli o Yukonu. Lidem se to moc libilo a meli strasnou spoustu otazek.... No tak tihle dobrodruhove to brali letem svetem, prijeli k nam v sest vecer, a ze musi rano prejet hranice na Aljasku. meli ssebou kameru, co dostali od nejake spolecnosti na cestu (ja fakt nevim proc.......) no a Kennedymu jich bylo lito, ze jsou v Dawsonu a nic z nej neuvidi, tak je vzal aspon na Bonanzu, na Discovery claim, do mesta...proste na ty nejzakladnejsi turisticky atrakce. Nic moc to nebylo, ale nepochybuji, ze ted budou rikat jak poznali Yukon!!!!! Mne tihle cestovatele dohaneji k silenstvi. Zila jsem pres rok v Tunise, ale neodvazila bych se jeste zasvecene o nem psat.... A to jsem tam fakt poznala spoustu lidi..... No tak tihle drahousci zmizeli a urcite bylo nahodou, ze s nimi zmizel i vnitrek moji penezenky, 200 dolaru.... To bylo opravdu letos poprve za celych 15 let nebo jak dlouho sem jezdi lidi z ceska, ze by nam nekdo neco vylozene ukradl... Pak prijela Petra. Petra je moje kamaradka na dalku, nebo teda byla, ted uz se konecne po peti letech dopisovani po e-mailu zname i osobne. Jely jsme spolu na polarni kruh a petra byla unesena krasou hor Ogilvie..ja se nedivim, ja je miluju taky. Jednou mne kamaradka, ktera si udelala zkousky na letadlo vzala me ssebou proletet a letely jsme prave nad Ogilvie. Bylo to nadherne, ono nadherne i ze silnice, ale letadlem clovek teprve vidi, jak je opravdu v te obrovske zemi uplne ztraceny.... Po ceste s Petrou jsme potkaly vseho vsudy asi 10 aut... Bylo to desne napinavy, protoze moje auto si nerozumi s kopeckama, takze kdyz jsme pred sebou videli nejakej kopec dolu, tak jsme se v prvni rade desily, jak tohle proboha vyjedeme zase nahoru:))Nejhorsi to bylo od polarniho kruhu na Eagle plains...ale prisly jsme na to, ze kdyz auto opravdu pekne rozjedeme ( na stovku na sterkove ceste:) potom vyjede i vetsi stoupak.Takze jsme to zvladly uplne s prehledem:) |
| Yukonsky denik #17 |