| 22.zari. 02 Uz bysme meli hodne rychle odjizdet, ale porad to nejde, zatim jsme nezacali ani balit a obavam se, ze pojedeme uz za snehu a dost se toho desim. Auto se neda prakticky vytopit a ja mam porad v mysli cestu jak jsme jeli do Mexika predloni a nechtela bych to prozivat znovu a jak se koukam, tak to nedopadne jinak. Mame veci co musime vyridit pred cestou a nezalezi vlastne ani na nas kdy je zvladneme, spis na liknavosti uradu. Dneska jsme byli na dumpu a Franta, ktery tam pracuje nam povidal jak pozoroval medvedy. Cast kam se vyvazeji odpadky jidla je obehnana elektrickym plotem, aby tam medvedi nemohli. Oploceni pracuje na principu, ze vysila elektricky vyboj 1200 V v intervalech O.8 za vterinu. Medvedi si s prekazkou poradili. Franta vypozoroval, ze medved prijde volnym krokem tesne pred plot, postavi se kolmo k nemu a najednou proskoci mezi dratama. Potom pokracuje opet volnym krokem k lahudkam medvedi restaurace. Zjistili, ze rychlym proskocenim mezi draty staci dostat maximalne jeden vyboj, coz se jim za takovou kupu zradla vyplati. Mne stejne mrzi ze dump oplotili, bylo to hezke, kdyz clovek mohl jet na skladku a vynul motor a chvili pockal, vzdycky se nejaky medvidek objevil. Bylo to krasne je pozorovat, ale vylezat z auta bych neradila, medved skladkovy muze byt dost nebezpecny. Mela jsem s nim jednou taky malou nesrovnalost, ale to byla vicemene moje chyba. Postavila jsem auto prilis daleko a sla jsem si popovidat s jednema Indianama a nechala jsem kluky courat volne.Pak jsem se podivala a s hruzou jsem zjistila, ze ke mne uhani Olin a v patach ma medvedici. V kritickem okamziku upadl primo pred medvedem. Nastesti ten indian co tam byl duchapritome skocil po Olinkovi, vyrval ho medvedici takrka pred nosem a hodil ho do jejich auta, kam jsme se nacpali ve vterine vsichni, jeste otreseni tim, co se mohlo stat.Medvedice chodila jeste dost dlouho kolem auta a premyslela jak se dostatr dovnitr, kdyz Joe slapl na plyn zrovna kdyz mela cumak u vyfuku a to ji naprosto znecuhtilo a odesla zpatky ke svemu mladeti. Ja jsem se trepala jeste po zbytek dne. Meli bychom odjizdet snad zacakem pristiho tydne, doufam...jeste nez pojedeme ozvu se. Olin snad uz pujde do skoly, neciti se dobre uz asi 14 dni, ve meste je chripka a Janet nam volala, ze k nam nemuze prijit, protoze maji cela rodina maji scarlet fever. To teda nevim, kde to chytili, ale ja bych to rozhodne chytit nechtela, mela jsem pocit, ze to snad uz neexistuje? Takze ani nevim, jestli chci Olinka posilat do skoly..... 3.rijna - 02 Tak dneska asi jen par radek, je to u nas ted sileny, baleni na pul roku...vsichni uz jsou z toho nervozni, krome Olinka, toho se nemuze nic dotknout:) Meli jsme odjizdet uz v pondeli, ted je ctvrtek a porad jsme jeste tady. Umistili jsme potvoru ke znamym, kocoura k jinejm znamejm, psi uz jsou pryc davno. Kocour to snasi hodne spatne, zatim..doufam, ze si zvykne, nic jineho nemohu delat. Dokonce jsem se zabyvala chvili moznosti ho vzit ssebou do Ceska, ale si by to bylo jeste horsi. Behem tydne bychom meli byt ve Vancouveru, pokud se nebudeme stavovat v Banfu na calgarskem potlachu, ale ona tam asi uz bude dost zima. I tady uz je. Ted jsme zjistila, ze jsem zapomela Sue dat skrabaci bord pro kocoura a tak tam musim znovu zajet....cesrou koupit Gravol, kluci spatne snaseji auto prvnich par dni, a pak snad uz to bude vsechno. Proste kdyz konecne sedneme do auta tak budeme tak vycerpani, ze tam asi spadneme. Je mi lito Kennedyho, ma pred sebou rizeni cele cesty az do Toronta, ale ja ridim jen velice vyjimecne a jenom svoje auto, Misha se zlobi ze jeste nemuze jeste jezdit., ale aby mohl ridit, jeste ma pul roku cas.Po patnactych narozeninach si muze pozadat o ucebni licenci a pak uz muze jezdit, pokud s nim bude v aute nekdo dospely, kdo ma ridicak. Misha je nestastnej, ze mu jeste neni 15 a ja docela taky.......bude to parada az nebudu muset ridit ja:) Pristi denik uz bude z jihu, Vancouver, ale to je jeste aspon deset dni, protoze se musime zdrzet ve Whitehorsu vyridit co bude nutne....a uz v zivote nikam jenedu sa celou rodinou:) to baleni si nedovede nikdo predstavit........kluci nasli na zahrade zraneneno whisky jacka a ted se jim nechce nikam jet a chteli by se o nej starat a lecit ho, ale ja si myslim, ze ho odvezu proste k veterinari a at si s nim poradi, kluci jsou pochopitelne nespokojeni, zvlast Olin.....Vyjedeme dneska? Doufam...zitra uz nemame ani telefon ani komp, stejne jsme si to museli nechat vsechno prodluzovat, protoze jsme doufali, ze odjedeme v ponddeli..vida, je ctvrtek odpoledne........No jo, tak jedeme s tim ptakem:). No a je 8 vecer tak zahodinu muzem vyrazit ........ozveme se snad z Vancouveru. 30.listopad.-02 Tak jsme v Cesku, je to neobvyklej podzim, aspon pro nas. My uz mame touhle dobou doma davno snih....... Kdyz jsme odjizdeli z Dawsonu, nad celym Klondikem plala polarni zare,asi nam na rozloucenou a my se snazili uteci pred snehem.Bylo po pulnoci ze tretiho na ctvrteho rijna a jako normalne jsme se zpozdili. Chtelo se mi brecet, bylo uz hodne pod nulou a topeni v aute odmitlo pracovat,pri predstave ze takhle pojedeme az do Whitehorsu. ..nedovedla jsem si to predstavit ! Pak ale najednoou auto najelo na sutr na silnici a nejakym nepochopitelnym zazrakem, zacalo topit! Ne sice natolik abychom mohli i v zadu odlozit rukavice,ale prece jen topilo!.Kolem pate rano zacal Kennedy usinat a tak zaparkoval vedle silnice nejakych padesat mil pred Whitehorsem, zalezli jsme do spacaku a spali do pul osme.Byl patek a my museli stihnout ruzne urady ,abychom vyjeli alespon jeste ten weekend.Jako obvykle jsme se nastehovali do motelu Chilcoot Inn,krome Mishy, ktery spal u kamarada.V sobotu vecer pri umistovani veci v aute (spousta nasi vybavy byla nahazena na hromade na posledni chvili) zjistil Kennedy,ze nemuze najit krabici s knizkami z trampskeho nakladatelstvi Avalonu,ktere jsme jim meli cestou rozprodat.Po tom co nakladatelstvi vyplavila Vltava, byl pro ne vynos z prodeje otazkou krachu nebo preziti....a co vic ve stejne krabici byly i veskere nase dulezite papiry vcetne pasu !! Kennedy si byl jisty,ze krabici odnasel z domu k autu,ale dal nevedel.Bylo mozne ze ji polozil vedle auta ,zacal delat neco jineho a zapomel nani a ve tme prehledl ??? Prosel znovu vsechny skladovaci prostory pod postelemi i sedadly,ale kde nic tu nic.Kennedy telefonoval nasemu nejblizsimu sousedovi a ten se obetave sel podivat kolem domu i parkoviste,ale nic nenasel.Kennedy uvazoval o ceste stopem zpet,ale napred pozadal aby rano jeste vse prohledli za svetla,pripadne se podivali i uvnitr.Brzo rano jeste jednou zacal systematicky probirat cele auto a ....... krabici nasel,byla pod posteli....(zabalena v plachte).Behem nedele jsme dojeli do Upper Liardu pred Watson Lake,kde jsme tradicne navstivili Aranku s Vladou kteri zde maji motel s restauraci a utulny bar.Prespali jsme v aute,rano doplnili ve meste benzin a vydali se po Casiar Hgwy na jih.Bylo to znat i na teplote,ktera jiz ani v noci neklesala pod nulu,pres to ze na vrcholcich Casiar Range uz lezel snih.Kdyz jsme tudy jeli pred dvema roky,ac o tyden driv,snih nas provazel az za Prince George.Pocasi nam skutecne pralo a behem dalsich nekolika set mil jizneji jsme jiz projizdeli lesy jen zvolna se barvicimi prichazejicim podzimem.Tesili jsme se jak nadherne budou barvy v Ontariu ktere je povestne rudou barvou cukrovych javoru a zlutumi brizami zrcadlicimi se v modri velkych jezer....... Cesta do Vancouveru nam vzala tri dny,nijak jsme se nehonili a prespavali kde zrovna se dalo sjet ze silnice na lesni odbocku nebo primo na rest areach podel cesty.Kamaradka Tulacka nam jiz drive nabidla,ze u ni muzem zustat a kdyz se tam Kennedy dozvedel,ze S.T.O.Calgary porada potlach na Bush River rozhodl se tam jet s kamarady z Vancouveru,zatim co ja odmitla se vracet do zimy ve Skalistych Horach.Rozhodne jsem nemela zapotrebi si zkomplikovat dalsi cestu, pri mem zdravotnim stavu by to bylo temer jiste. Kennedy se vratil v pondeli vecer ,moc si pochvaloval jak se potlach vydaril pri -12C a kotlich svareneho vina,ale mne to nijak nemrzelo,temer letni pocasi ve Vancouveru me velice vyhovovalo.Behem tydne jsme navstivili nekolik kamaradu vyridili par nakupu i corespondencni skolu pro Mishu a v sobotu odpoledne jsme s hruzou zjistili,ze je uz 19.a nam zbyva na cestu do Toronta jen nejakych deset dnu (meli jsme dosud pocit,ze je spousta casu).Jeste v sobotu odpoledne jsme urazili nekolik set mil smerem na Pentincton,podel americkych hranic a zastavili na spani az pozde v noci nekde pred Nelsonem-BC.V nedeli rano jsme jeli hledat Kennedyho kamarada Bobese,ktery si zde zije spokojene v horach na farme v primitivnich podminkach a bez elektriny,(jak mu to Kennedy zavidi).Zustali jsme skoro cely den a teprve na noc zacli dohanet ztraceny cas,takze jsme nevideli temer nic z okolni pry krasne krajiny.Byla jsem velmi unavena,Kennedy nas ulozil do postele a pokracoval v jizde,dokud byl schopny sledovat silnici. Rano jsme se vzbudili u krasne ricky vedle silnice nekde v Kootenay Waley.V rychlosti jsme snedli par chlebu s pastikou a pokracovali dal na vychod.Projizdeli jsme sirokymi udolimi kde se pasla stada koni i dobytka a kolem se tycily vrcholky hor pokryte cerstvym snehem.Mesto Fernie je lyzarskym strediskem teto oblasti a o kus dale odtud je cela rada mestecek zalozenych horniky,z uhelnych dolu.Projeli jsme Sparwood s monumentem obriho traku "GIGANT" s korbou o obsahu 300t uhli.Prusmykem Crownest Pass kudy prochazi hranice mezi BC a Albertou a havirskou osadou Frank,kde se pred asi 100 lety zritila Zelvi hora ktera puvodni mestecko pohrbyla pod vrstvou kameni hlubokou na desitky metru.Dodnes pry je tam banka plna zlata a vyplat pro tehdejsi doly.Od tud se jiz hory zacinaji otevirat a prechazi do prerie ktera se tahne provinciemi centralni Canady dale na vychod az k hranicim Ontaria |
| Yukonsky Dennik #13 |