6.prosince. A mame po Mikulasi.....moc mne mrzelo ze ho nasi kluci nikdy nezazili a teprve dnes vecer ho videli poprve jak s certem a andelem kraci po ulici pod nasimi okny.Je to skoda,ze jsou na nej ted uz moc velci .........ale dal k nasi ceste pres Canadu. Jakmile jsme vyjeli z hor,zacla byt prerie pokryta snehovym popraskem.Mysleli jsme si ,ze to je jen pod horami,ale cim vic jsme se vzdalovali,snehu naopak pribyvalo.V Medicine Hatu jsme zasli do cinskeho bufetu,kde jsme si dali skvelou veceri za 6$ deti polovic.Misha ac ho pocitali jako dite i pres jeho 170cm si sel pridat 4x a skoncil jen proto ze zavirali.Prekrocili jsme hranice do Saskachewanu a kousek za nimi nejak kolem pulnoci nas zastavili prvni policajti.Uplne bezduvodne,pry nahodna kontrola.Dojeli jsem tu noc uz jen k pumpe a zaparkovali.Bylo -12C a rano jsme meli okna namrzla ale ve spolecne posteli nam bylo krasne teplo.Zima i mnozstvi snehu nas velice prekvapovalo a prestavame chapat proc se vsichni tak desi zimy na Yukonu.Ve zpravach jsme se dozvedeli ze Yukon je prave nejteplejsi misto v Canade. Rano Kennedy nabral benzin vyjel na silnici a hned tu byla dalsi kontrola,nez se nam toho dne podarilo projet Saskachewanem kontrolovali nas jeste 5x,vec v ostatnich castech Canady neslychana.Snad to delaji jen proto,aby ridicum prerusili jednotvarnost cestovani.Doslo pri tom k diskusim proc nemame mimo Kennedyho bezpecnostni pasy(sezrala nam je cuba predloni cestou do Mexica).Nakonec uznali,ze je mit nemusime,protoze se klasifikujeme jako rekreacni vozidolo....to znamena ze v nem mame elektrickou lednici (cooler) a propanovy varic.Posledni policajtka to sice uznat nechtela,ale vyresila to slovy "No joo ,no kdyz je nemate,tak je nemuzete mit...." Prerie je tak absolutne plocha a nekonecna, silnice pres ni bez jedine zatacky,ze vtip "kudy se jede do Reginy??? furt rovne a ve ctvrtek zahnete do leva",vlastne ani neni vtipem.Sem tam kolem trate vycnivaji obilna sila ktera jsou videt na desitky mil jako majaky v mori travy.Ani se nedivim ze se ze Saskachevanu stehuji pryc stovky lidi rocne. Manitoba nas privitala stejne nedohlednou prerii,jen castecne spestrenou skupinkami stromu kolem farem nebo krovinatym hajkem.Pred setmenim jsme na obzoru zahledli siluety mrakodrapu v centru Winnipegu,ale jeli jsme jeste dalsi hodinu nez jsme dorazili k jejich svetlum,ktera jako by pred nami stale ustupovala.Po delsim bloudeni a vyptavani se,jsme konecne nasli kamarada Brumlu,ktery nas i pres pokrocilou dobu radostne uvital.Konecne uz se mu nekolikrat podarilo nas vzbudit kolem ctvrte rano........Druhy den nas ochotne provezl po meste a pomohl nam sehnat prasky,ktere jsem potrebovala pred cestou do ceska doplnit a oplatili jsme nekolik navstev zdejsim kamaradum.Pro Kennedyho byl Winnipeg mistem kde poprve stanul na canadskem uzemi ,kdyz v 68mem roce priletel z Rakouska,takze o pratele zde nemel nouzi.Puvodne jsme se chteli podivat do Ceskeho clubu,ale to bychom se museli zdrzet dalsi den a my meli skutecne na spech...tak mozna zas na jare cestou zpet.Rano jsme natankovali jeden z nejlevnejsich benzinu, 0.54/L (mimo Alberty) a pokracovali na vychod.Silnice zde jiz po case zacla mirne klesat i stoupat , prisly i nejake zatacky a za jednou z nich konecne ,"Vita Vas Ontario" Kdyz jsme dorazili na pobrezi prvnich jezer,bylo uz nad nulou, snih jen misty a my opet prosli ze zimy do pozdniho podzimu.Olinek byl unesen rozlohou jezer Ontario,Nipigon,Huron,Erie,vsechna ta jmena ktera znal jen z atlasu.Kdyby pry se mel stehovat z Yukonu,tak to bude do Ontaria.... Kdyz jsme konecne dojeli do Toronta a vyzvedli si v kancelari u pani Jany letenky,zajeli jsme se podivat jeste na Niagaru aby nasi kluci meli predstavu jak teskne huci a kde to stal ten starej tulak.Tulaka jsme v davu turistu nenasli a huceni prekrikovali kluci ,ze maj hlad a chtej na pizzu,kterou jsme jim slibili.Zasli jsme do muzea svetovych zvlastnosti, tam se to klukum moc libilo,takze alespon castecny uspech.Po setmeni jsme chteli jet na americkou stranu udelat fotku.Kdyz se ale celnik nespokojil s ridicakem a zadal pasy ktere byly zahrabane nekde v aute, rekli jsme ze to vzdame a vratime se, cimz jsme se okamzite stali podezrelymi.Pasy jsme museli pracne najit a predlozit a pak Kennedyho vlaceli po kancelarich a snazili se znej vynutit priznani ze jsme teroristi.Kdyz ho konecne pustili meli jsme Niagary plny zuby a okamzite jsme jeli zpet,totiz az jseme jeste zaplatili 3$ US za prejezd mostu.Vyspali jsme se na parkovisti u Toma Hortona,rano posnidali par donatu a vratili se do Toronta, prohlednout si Science Center.. Kluci byli, na rozdil od Niagary naprosto nadseni, takze na konci dne jsme zjistili, ze jeste nemame prohlednute vsechno co by chteli videt a tak jsme zustali jeste jeden den, Nejvetsi uspech mela asi "aging machine", ktera vam ukaze, jak budete vypadat za padesat let. Ma to ale smysl opravdu jenom pro deti kolem 10-15 let. Bylo zajimave videt jak Misha a Olin nam pred ocima starnou a sednou......dostali jsme webovou adresu odkud si vsechny fotky muzem stahnout a myslim, ze hlavne ja jsem z toho byla uplne vedle. Kluci to brali jen jako zajimavost, ale ja jsem si rikala, ze aspon vim, jak budou vypadat, kdyz uz tady nebudu. Mishu zajimala nejvic veskera technika, jak jsme predpokladali, a Olinka masina na bonbonky, ktera testovala kyselost. Jelikoz kysele bonbony miluje, nejaka masina na nej byla kratka:) Olinka taky zaujal film o opicich, promitany v Omniteatru, Mishu zase film o kosmonautech.. Bylo toho moc zajimaveho a tak jsme se rozhodli, ze zustaneme i dalsi den. K veceri po oba dny byla oblibena pizza a pak uz jsme jeli zpatky do Collingwoodu k Zorce a Rostovi.Zbyvajici dva dny jsme se uz zabyvali jenom balenim (vec o ktere nestoji za to psat), nakonec se Kennedymu podarilo nejak vecpat skoro vsechno do povolenych osmi zavazadel a Rosta nas zavezl na letiste. Nase auticko zustalo u nej a bude na nas cekat do jara az prijedeme zpatky. Cesta do Ceska byla docela dobra a pomerne kratka, asi 8 hodin. Na letadlo jsme nastoupili navecer a ja jsem celou cestu spala, Misha se koukal na filmy s Kennedym a Olin si nasel strejdu s kterym se bavili az do Prahy. Mile mne rekvapily CSA, se kterych jsem mela puvodne obavy, ale podle mne byly lepsi nez jine spolecnosti a podstatne levnejsi. Olin byl nejvic nadsenej tim, ze tam bylo tolik Cechu,se kterymi si mohl povidat :) V Cesku bylo uz dopoledne kdyz jsme pristali na Ruzyni, kde na nas cekal Marek s autem. a odvezl nas do Brna. Pak nastala rada sedivych dni, koukani na televizi a delani skoly s klukama, jen zridka zprijemnenych navstevami kamaradu ktere jsme cela leta nevideli, nebo nejakou zajimavou akci ktera stala za to. |
| Yukonsky denik #14 |