Yukonsky denik 61 |
| 8.listopadu �� Olin v patek odjel lodi po rece na lov losa jeste s nekolika kamarady. Kdyz jsem se ptala kdy se vrati, Tyrell mi rekl ze v nedeli rano. Uz davno vim, ze bych byla blazen se na to spolehat, ale v pondeli byla skola a dva z nich, Olin a Tyrell jsou jeste skolou povinni, takze jsem predpokladala ze to bude do nedele vecer. Jenze preslo pondeli a kluci porad nikde. To uz i Kennedy si zacal delat starosti, 8C pod nulou neni sice velka zima, ale stat se muze ledacos a k tomu na rece. Ja i Becky, matka od Tyrela a jeho sestry Eco jsme zacly byt silne nervozni. Becky zavolala Yukon Rangers a cele utery mne kazdou hodinu informovala o vyvinu situace. Zjistili jsme ze jeli na Burianuv srub na Kirkmanove potoce. Dedecek, Rudy Burian, zakladatel rodiny, byl Cech. Prijel na Yukon z Britske Columbie v roce 1940 a ozenil se s Ywonou. Ywona byla dcera agenta pro White Pass Railway ze Steward islandu. Byla to v te dobe dulezita stanice na rece, jedine dopravni tepne v zemi kde neexistovali silnice. Prekladalo se zde zbozi z yukonskych parniku, na lode plujici vzhuru proti proudu reky Stuart do Maya a do dolu v Else a KenoCity odkud sem zas privazeli stribrnou rudu smerujici do Whitehorse k zeleznici White Pass a dal na pobrezi do Skagway. Bylo to vlastne takove male mestecko da se rict s trochou nadsazky. Telegrafni stanice a posta, dva roadhousy (nocleharna s jidelnou), obchod Hudson Bay Company, bootlelegger v lete jeden Mountee (kanadska policie). Kdyz byla otevrena silnice z Whitehorsu do Dawsonu, velke lode prestaly jezdit a Burianovi koupili stanici Hudson Bay. V zime trapovali, v lete prodavali ve svem malem obchode a pronajimali kabinky lidem, kteri jeli po rece. . Meli pet deti a vetsina jich stale zije v okoli Dawsonu. Rudy taky vstoupil do historie, protoze vedel kde je srub Jacka Londona a nekdy v padesatych letech k nemu dovedl Dicka Northa. Srub rozebrali a dopravili do Dawsonu, kde zustala polovina, druhou dostal Oakland v Kalifornii. Nedavno tu byl jeden kamarad, ktery rikal "Stejne je to jenom replika" Neni. Jenom byl rozdelen, zbytek dostaven z novych klad a kazde mesto ma svoji cast. Na Kirkman creeku byvala postovni stanice pro okollni zlatokopy a dodnes zde zastavuji "Na kafe" vypravy i jednotlivci plavici se po rece. Tam se take poprve Olin setkal s Tyrelem a Eco kdyz zde campoval s trampskou expedici "Yukon River 2003". To uz byl stary pan Burian mrtvy a srub se pouzival jenom pres leto. Tyler ani Eco cesky neumi ani slovo, ale jsou to moc fajn decka a s Olinem se prateli od doby co se prestehovali do mesta a zacali tady chodit do skoly take byl na maturitnim vecirku s Eco jako doprovod. Tak tedy jsme aspon vedeli kde jsou, ale proc jeste neprijeli? Byli jsme jako na trni.... uz rano jsme meli odjizdet do Whitehorsu abychom udelali nakupy a Kennedy stihnul letadlo a ted byl vecer...... Becky se ozvala konecne znovu. Rangeri ji volali radiem ze vsichni jsou v poradku a jedou po rece do Dawsonu. Museli jet pomalu protoze byli pretizeni. Sest lidi, motorova ctyrkolka a cast uloveneho losa ....rangeri od nich vzali nejaky naklad a pasazery k sobe a tak uz to pujde rychleji. Ulovilili jednoho losa, ale museli strelit i medveda, ktery jim ho chtel sebrat. Nez to vsechno stahli, vykuchali, rozporcovali a nabalili tak jim to vzalo hodne casu. No a fakt je ze nemel odkud zavolat...... Pochopitelne kdyz Olin prijel a zjistil co nam zpusobil, tak to bylo jenom: "Mami prosim te vzdyt vis ze ja se v busi neztratim" Ale ja si nemuzu pomoct, je to porad moje mlade a ja si na jeho samoatatnost nemuzu zvyknout. Do Whitehorsu s nama jela jedna znama a zrovna kdyz Kennedy pro ni jel do mesta, volal uz Olin a tak si tatu stopnul po ceste. Ted uz bylo osm vecer, ale diky Bohu vse dobre dopadlo a my mohli vyrazit i kdyz jsme museli jet celou noc. Nedokazali bychom odjet dokud jsme nevedeli co je s Olinem. Takhle to bylo perfekt, ale byly to nervy. S Mishou jsme sli na cinsky bufet (jez kolik muzes) ale my ani ve trech toho moc nesnime. Misha si take nasel auto....teda auto mych snu....stary NewYorker, pomalu veteran, cely cerny a same chromovani s rudym sametovym polstrovanim uvnitr. Vypada to jako v lozi v Narodnim divadle.....clasicka amerika ale uz ctyrvalec.Chtel abychom jsme se na nej sli podivat jestli je OK .....takze Kennedy ztravil cele odpoledne nez to uvedli do chodu a to odjizdeli se sroubovakem zastrcenym v karburatoru aby to nechciplo :) ....bude potreba novy a jeste par malickosti. Ovsem jinak nema chybu .......a jak k nemu prisel ??? Misha byl na narozeninach jedne kamaradky a jeji tatinek ji chtel dat tohle auticko k 19tinam, ale neuspel. "No prosimte tati to myslis ze budu jezdit s tim vrakem co stoji uz 12 let v kulne a je starsi nez ja ??? Dyt bych byla vsem jen pro smich !!!" Kdyz bylo po oslave Misha se zeptal jestli by to auto nebylo na prodej ze se mu moc libi. A odpoved ?????? "Tak jo, uzij si ho....je tvoje za 1$" .Odvezli jsme Kennedyho na letiste ve Whitehorsu. Letel tentokrat pres Aljasku, Fairbanks - Frankfurt nonstop. Odjizdel na cesky pas coz trochu vyvedlo z miry urednika, ktery od nej bral letenku .... nedal si vymluvit, ze je cizinec, v Kanade ztraceny a tak se obracel soustavne na Mishu, aby tatinkovi prekladal a vysvetloval :))) Pak jsem vzala Mishu zase na bufet tentokrat na Pizzu a mavali jsme na letadlo co v nem letel Kennedy.Odpoledne do nemocnice na vyndani dratu, ale sesricka se nam moc omlouvala ze to spletla a ze ma Misha prijit az v listopadu. Nedalo se nic delat, tentokrat jsme ji nepresvedcili :) Skoda, Misha doufal, ze uz to bude mit za sebou. Ale nevadi.....rada jsem ten jeden den navic zustala. Rano jeste po poslednich nakupech... To uz ale tata s nama nebyl a mne cekala cesta domu. Bojim se krizovatek, v Dawsonu jsou jen vsude stopky, tak jel Misha se mnou misto skoly nakoupit a ja uz pak jenom od university vyjela na dalnici. Doma jsem byla kolem treti, snazila jsem se stihnout Olina ve skole, abych vedela jestli mam pro nej prijet nebo ne. Olin zacal hrat volejbal a nejak ho to chytilo. Pro mne to ale znamena jezdeni do mesta skoro kazdy den. 3krat tydne volejbal a dvakrat dilny.Opet jsem matka na cestach. Kdyz neni moc zima tak se to da snaset, jen ten benzin kdyby byl levnejsi..... Olin si zase vyjel s Youth Rangers (asi jako byval Svazarm v Cesku). Uci se vsemu o zivote v bushi v extremnich podminkach kanadskeho severu, jak prezit bez vystroje a zbrani, lov, orientaci a t.d. Velci Rangers jsou soucasti armady, jakasi domobrana, volaji je k zachranym akcim i na pomoc v obtiznych situacich, pri pozarech a povodnich v pripade valky se s nimi pocita jako s instruktory a vudci jednotek ktere by museli na severu bojovat. Kluci se uci jezdit s nejruznejsimi terenimi vozidli a lodemi a zachazet s vojenskou technikou, tentokrat se sousredili na strelby. Olin vyhraje vzdycky ale hlavne mu jde o to, jestli je sam se sebou spokojenej. Vyhra pro nej znamena malo, bojuje vic sam se sebou. S Kennedym se bavime skoro kazdej den na internetu, takze on je v obraze co se deje u nas a my co se deje u nej. K nam ted prisla zima. konec rijna....a uz 30 pod nulou! Se zimou prisly i problemy s autem.Nekdy nastartovalo, nekdy ne. Dost neprijemny, kdyz jsem si vedoma toho, ze ve meste ceka Olin a ja mu nemam ani kam zavolat. Jeden den mi pomohl soused, ale druhy den ani s jeho pomoci auticko nenastartovalo. Jak sel kolem Blazera, napadlo ho otocit klickem a Blazer, nezaplagovany, neohraty nastartoval na prvni otoceni. Jenze.....Blazer byl napul zasypany snehem, okna zledovatela.....uvnitr zima....dala jsem tomu pul hodiny, ale ani za pul hodiny se moc nezmenilo. Nezacal hrat.Navic mne desilo ze uz pri prvnim otoceni naskocilo cervene svetlo "Low gas" a ja jsem se jen bala ze cim dele ho budu ohrivat, tim mensi sanci budu mit se dostat do mesta. Uz bezelo 45 minut! Za chvili dojde benzin..Rukavicema jsem oklepala nejaky snih aspon z predniho skla.. Zatracene,,,,,dostal se mi do nich snih. A pres okno jsem porad nevidela. Nakonec se mi podarilo udelat pruzor, tak asi na jedno oko. Mela jsem v hlave jenom jedno.....benzin. Nevim jak se mi podarilo skoro poslepu vyjet. Byla jsem tak silene unavena a zmrzla....auto netopilo. Normalne teplounke auticko s vyhrivanyma sedackama....ale ted.....Jenom jsem se modlila..."Auticko moje milovane, jedine na svete, prosim te dojed k benzince!" snazila jsem se ho pemluvit. Prvni benzinka byla uz zavrena, tak jsem se s tezkym srdcem rozjela dal, pred sebou dvacet kilaku, tma a zima. Obetave auticko snad uz jelo jenom na moje prosby.Jeste jsem riskla projet kolem benzinky u mesta, kde bych musela nabirat sama benzin.... ruce ...zima.....NEE Dojela jsem do mesta, zmrzle ruce silene bolely, ale rukavice byly vlhke a ledove.Pruzor v okne se jeste zmensil. Kdyby tady byl Kennedy, nebo Misha..... Olin prvne zajel pro benzin a pokusil se oskrabat predni sklo. Moc to neslo ani skrabkou. Nez jsme dojeli domu Blazer byl konecne trosku vlazny. Ja silne podchlazena. Dalsi problem mel Olin s policajtama. Koupil si totiz pres nase rozmlouvani a k me hruze, starsi male auto. Nemel na nej pojisteni ani cislo proste nic, navic jel s peti kamaradama a jeste blbli.....no neujeli ani 10km a uz je chytli. Auto jsem od nej odkoupila, stalo tolik co pokuta a Olin uz diky Bohu, nechce o vlastnim aute ani slyset. Takze vsechno spatne je k necemu dobre ...... |