Ať bylo mně i jí tak šestnáct* let,
zeleným údolím jsem si ji ved
Byla krásná to vím a já měl strach,
jak říct když na řasách slzu má velkou jako hrách.
(Refren:)
Sbohem lásko nech mě jít, nech mě jít bude klid
Žádnej pláč už nespraví, ty mý nohy toulavý
Já tě vážně měl moc rád co ti víc můžu dát,
nejsem žádnej ideál nech mě jít zas o dům dál.
A tak šel čas a já se toulám dál,
v kolika údolích jsem takhle stál
Hledal slůvka, co jsou jak hojivej fáč,
bůh ví co jsem to zač, že přináším všem jenom pláč.
Refren
[parlando...]
Na na na...
Žádnej pláč už nespraví ty mý nohy toulavý.
*Das war wohl das im Strafgesetzbuch der ČSSR festgelegte Mindestalter. Im französischen Original wird nicht verraten, wie alt bzw. jung die Angesungene ist; im verlinkten Videoclip sehen die weiblichen Fans, die um W.M. herumsitzen, aber deutlich älter aus als 16 Jahre - sie müssen sich also nicht angesprochen fühlen ;-)