Znám tvůk dům, tvůj práh, tvůj kout
Znám tvůj stín, tvůj smích, tvůj kříž
Týden bývá dlouhý, jako život sám
Mžik jen pouhopouhý, kratší nepoznám
Nejosamělešjí z nejosamělejších
Tvé ráno, tvé slunce, chci znát.
Lidé kráčí, nikdo nejde sám
Žádný z nich však nikdy nejde k vám
Písmem slepců tvou tvář pročítám
Nejosamělejší, já tě znám.
Znám tvůj pláč, tvůj krok, tvůj dech
Znám tvou tmu, tvůj stesk, tvou noc
Napíši ti zítra, tužkou barevnou
Báseň země Jitra, v níž jsi carevnou
Nejosamělejší z nejosamělejších
Tvé ráno, tvé slunce, mám rád.