Stůj!
Ještě rozhlídni se kolem, tenhle pokoj bude sám
Ještě pobuď s tímhle stolem, sedni na okenní rám
Ještě jednou otoč světlem, abys prohlídla svůj kout
Ještě pohleď tátův betlém, s kterým nikdo nesměl hnout
Ještě pohleď, jak se tenčí, v kalendáři počet stran
Škoda jen, že nejsi menší, že jsou okna dokořán
Motýl zvenčí dovnitř vlít, můžeš zůstat, můžeš jít.
Ještě jeden tichej povzdech, tahle pelest byla tvá
Ještě napiš prstem po zdech, malý jméno, malý já
Ještě listuj v knize hostů, vezmi herbář do dlaní
Ještě za trest v rohu postůj, za svý vzpurný chování
Ještě jednou zazvoň zvoncem, jako když byl štědrej den
A za příběh s šťastným koncem, připiš, nevěř s velkým N
Motýl s větrem dovnitř vlít, můžeš zůstat, můžeš jít.
A pak vzpomeň, co tě nutí, navždy pláchnout z těchto míst
Na tu křivdu s trpkou chutí, kterou nelze, nelze snýst
Kdo ty místa změnil v klec, a zbořil bránu ke štěstí
Kdo tě nazval lehkou holkou, a tvou lásku neřestí
Tolik špíny, tolik bláta, ani jeden vlídnej tón
To snad nebyl vlastní táta, to snad vůbec nebyl on
Jak ta rána jak se zhojí, jak to zpátky všechno vzít
Máš jak motýl možnost dvojí, můžeš zůstat, můžeš jít.
Instrumental
Je však pozdě, všechno pomiň, darmo smlouvat není s kým
Žádný odpusť, žádný promiň, běž a chvátej za tím svým
Teď jde o tvý právo žít, ejhle, motýl k nebi vzlít, nesmíš zůstat, musíš jít.