The man who knows too much

Hučín wants to make foes 'hot under the collar' in Senate race

Hours before his arrest, Vladimír Hučín, a seasoned officer in the counterintelligence service, knew that he was being followed.

The authorities’ noose had been tightening around him for months, and a suspect vehicle full of undercover cops now stood just down the street from his home.

Unfazed by their presence, Hučín embarked on his errand, but didn’t get very far. As he rounded the corner of the cemetery beside his house, men in black masks jumped out of the police car and shoved him into the vehicle.

He was handcuffed and hauled off for interrogation. For the following year, he was confined to jail cells and psychiatric wards, prevented from talking to outsiders and primed for a nonpublic trial.

The year was 2001.

Although Hučín’s case involves government practices reminiscent of the totalitarian regime, the suspicious circumstances of his arrest and subsequent prosecution are chillingly contemporary, and involve some of the country’s highest-ranking politicians.

While his adversaries in the police, Parliament and the judiciary call him a rogue criminal and a terrorist, Hučín’s testimony paints a different portrait — one of a man who simply knows too much.

In local media, Hučín, a candidate in this fall’s Senate election, is best known for his controversial trial and his decade-long work in BIS, the national counterintelligence agency. His story, however, starts much earlier.

In 1971, Hučín, who was then 17 years old, stepped into a restaurant in his hometown of Přerov, north Moravia, to buy a soda. Jaded by the repressive atmosphere that followed the 1968 invasion of Czechoslovakia by Warsaw Pact troops, he was the picture of rebellion against the communist establishment — long hair, defiant scowl, Led Zeppelin T-shirt.

Unfortunately for him, the restaurant at which he planned to purchase a Kofola happened to be the same venue at which a score of venerated, high-ranking communists were downing vodka in celebration of the 50th anniversary of the founding of the Czechoslovak Communist Party (KSČ).

Subversive activities

What followed would end up shaping Hučín’s lifelong anti-communist resolve. The mob of decorated party members allegedly dragged him by his hair to the nearby toilets, ripped out most of his hair, and beat him until he lost consciousness.

"To have something like this happen to you at the hands of people who are being presented as the cream of communist society … something inside you breaks," he says.

After that moment, Hučín was a sworn enemy of the regime. At first, his acts of resistance were relatively innocuous: For example, he flooded Přerov with thousands of "Down with the Soviet dictatorship" fliers using meteorological balloons.

Between 1973 and ’76, Hučín’s subversive activity escalated. Using small time bombs, he destroyed various displays of communist propaganda, sabotaged a Soviet freight train and released teargas at an event commemorating the communist revolution.

"I was always extremely careful to do these things so that no citizen was ever harmed," he stresses. "I couldn’t afford risking that."

But, even as he and his small group of accomplices expanded their activities, the tentacles of the StB — the secret police in communist Czechoslovakia — closed in.

In the summer of 1976, left-leaning American singer Dean Read was scheduled to give a concert at a stadium in Přerov — an event Hučín wanted to disrupt by releasing teargas. Instead, he was arrested by the StB, based on information given to them by Hučín’s own associates.

"They told the StB that I was preparing an armed offensive against the regime, that I was gathering arms," he says. "They sandwiched the truth between false accusations to get a result that sounded believable."

Convinced that Hučín posed a serious terrorist threat, the StB employed beat him, interrogated him and injected him with drugs to try to obtain a confession. But, he says, they never got one. After eight months of confinement, Hučín was released on parole due to lack of evidence.

Although he was now under heavy surveillance, he continued to carry out subversive antics. Through his own network of collaborators, Hučín staged an attack against Antonín Mikeš, a particularly zealous StB agent.

Because the StB was watching him constantly, Hučín trained one of his disciples, Ladislav Brázda, to detonate a small bomb outside Mikeš’s cottage.

"He extended a 20-meter wire, hid behind the corner and ignited the fuse," says Hučín. "The door burst into pieces. Mikeš’s car was also damaged."

The StB arrested Hučín and his associate immediately after the attack.

"Unfortunately, Brázda buckled after the first night of intensive interrogation," he says. "He told them everything."

This time, Hučín was sentenced to two and a half years, and transported to the notorious Minkovice correctional facility in north Bohemia, which he says was at times "reminiscent of hell."

The other side of the barricade

In 1986, after his release from Minkovice, Hučín signed Charter 77, a dissident document criticizing the communist regime. But joining the ranks of dignitary signatories including Václav Havel and Petr Uhl only led to further disillusionment.

"The StB installed its own agents in the [Charter 77 movement] ... they knew that these dissidents did not have it in their power to harm them," he says. "Out of every 30 people that attended [Charter 77] meetings at my house, I can say without a qualm that at least three of them were StB agents."

As communist governments throughout the Soviet bloc crumbled, the StB began sketching out a nonviolent, "velvet" revolution, he says.

"If there was a real revolution, it could have turned bloody. That is why the StB scripted things the way it did, and Charter 77 was something they could use to their advantage. The chartists’ motto ‘We’re not like them’ was their savior — through their indecisiveness, the chartists created a chaotic environment, which allowed the pragmatic communists to destroy evidence and save their careers."

At the end of 1989, the all-powerful StB was officially dissolved. And as the citizenry celebrated the Velvet Revolution, the StB scrambled to destroy a plethora of incriminating documents, some of which Hučín says he salvaged.

"I managed to retrieve a good amount of files. They’re a bit burnt on the sides, but they contain information about judges, state attorneys, StB agents and other members of the criminal regime’s administration."

In 1991, the Confederation of Political Prisoners (KPV) recommended Hučín for a post at the Olomouc bureau of FBIS (now BIS), the democratic nation’s fledgling intelligence agency.

Although the government required BIS employees to have negative lustration certificates proving they never collaborated with the communist regime, many of them had apparently slipped through the crevices, he says.

"When I first started at FBIS, I was surprised to learn that it was full of StB agents. At the time, I was too low-ranking to do anything about it, although I did what I could."

Despite frequent confrontations with the leadership, which he says was controlled by former StB agents, Hučín says he soon became one of BIS’s most productive operatives. Focusing on left-wing extremism, he monitored a zealous circle of Moravian communists with ties to members of the Communist Party of Bohemia and Moravia (KSČM) and international extremist groups.

"In a city like Prague, left-wing extremism may seem like a marginal problem, but, in north Moravia, where there is high unemployment and a strained social situation, it is still a real threat," Hučín says.

Process of elimination

As Hučín focused on left-wing extremism, tensions in BIS mounted.

"Much of my activity pointed to the fact that lustration certificates were being manipulated. They were given to people who didn’t have clean records, and the people who administered them were in no way trustworthy," he says. "Suddenly, I began to have all sorts of complications."

The major blow, he says, came in 1998, when the Civic Democrat (ODS)-led government was replaced by the more left-leaning Social Democrats (ČSSD). Around the same time, a series of mysterious bombs began exploding in Olomouc and Přerov. According to Hučín, these bombings were the beginning of the government conspiracy against him.

"With the blessing of the ČSSD, the KSČM began orchestrating a plan for my elimination," he says. "In order for the public to buy it, they needed to make me look like a terrorist."

As the government built the case against him, Hučín says he was systematically prevented from engaging in any real intelligence gathering.

Meanwhile, the bombing attacks raged on. Between 1997 and 2001, a total of six bombs exploded in the Přerov and Olomouc area. As a member of the BIS team "Explosion," which was responsible for investigating the bombings, Hučín began to suspect that the attacks were the work of left-wing extremists. However, in 2000, Shadow Interior Minister František Bublan (who was then the director of BIS) suddenly removed him from the case.

"It was immediately after I filed a report stating that the left-wing organizations behind the bombings had links to the KSČM," Hučín says.

Meanwhile, information that Hučín himself was behind the attacks began appearing in local media. According to Hučín, it was a telltale sign that the conspirators were closing in on him.

In February 2001, police arrested Hučín and searched his house, allegedly looking for evidence linking him to the bombing attacks. "They were actually looking for the old StB files I had in my possession," Hučín says.

Although his alleged involvement in the bombings was the initial premise for his arrest, Hučín was never charged with any crime related to the terrorist attacks. Instead, he was gradually charged with seven crimes, including insubordination, unauthorized handling of private documents, and abusing public office.

In the clear

After one year of imprisonment — part of which he spent at a psychiatric ward — the Constitutional Court deemed the confinement illegal, and Hučín was released.

What followed was a controversial trial that lasted five years.

Alleging that the Hučín case involved classified information regarding national security, the regional court in Přerov insisted that the court proceedings not be public.

"The state authorities had a vested interest in keeping my trial secret," Hučín says. "Trust me, the only people that were threatened by a public trial were the people responsible for my prosecution."

Powerful lobbies like the U.S. Bureau of Democracy, Human Rights and Labor called for a fair trial, and Hučín’s case was finally made public in 2005. In the following two years, he was acquitted of all charges by both the Přerov District Court and the Olomouc Regional Court.

With the help of high-ranking politicians like Senator Jaromír Štětina, Hučín continues to wage war against his adversaries, who he says remain in top government and judicial posts.

Last November, Štětina presented the Parliament committee monitoring BIS activity with a series of documents proving BIS manipulated the police investigation in the Hučín case for political reasons — an act that has since met with resistance from both the committee membership and BIS, which continues to deny the allegations.

"BIS did not commit any errors in [Hučín’s] case," says Michal Zachystal, the state attorney who handled Štětina’s allegations. "If its members were involved in the case, it was in accordance with the law."

Meanwhile, Hučín plans to run in the Senate elections this fall.

"If I’m elected, I don’t think I would remain in office for the full term, as I would inevitably end up in conflicts, but it would give me the chance to rid the state administration of these relics of the old communist apparatus," he says. "Right now, we are preparing for a counterattack, and it’s going to make certain people hot under the collar. Watch and see what happens."

The Hučín file

Name: Vladimír Hučín
Age: 55
Residence: Přerov, north Moravia
Family: Married, one daughter
Career: BIS counterintelligence service, 1991-2001
Years imprisoned: 1976-77, 1983-86, 2001-02

By Markéta Hulpachová, staff Writer, The Prague Post, March 19th, 2008 issue

Muž, který toho ví příliš moc

Hučín chce, aby se jeho oponenti v boji o senátní místo pořádně zapotili.

Vladimír Hučín, letitý důstojník protišpionážní služby, věděl dlouho před svým zatčením, že je sledován.

Vrchní orgány stahovaly smyčku kolem něj po měsíce a podezřelé vozidlo, plné tajných policistů, nyní stálo na ulici nedaleko jeho domku.

Neodrazen jejich přítomností, Hučín pokračoval v zamýšlené cestě, ale nedostal se příliš daleko. Když poblíž svého domu zabočil kolem rohu hřbitova, z policejního auta vyskočili muži v černých maskách a strčili ho do auta.

Nasadili mu želízka a odvezli ho k vyšetřování. Během následujícího roku byl zavřen v cele vyšetřovací vazby a v blázinci. Bylo mu znemožněno komunikovat s vnějším světem a byl připravován k neveřejnému soudnímu procesu.

Psal se rok 2001.

I když Hučínův případ zahrnuje praktiky, připomínající totalitní režim, člověka až zamrazí z toho, že podezřelé okolnosti jeho zatčení a následného soudního stíhání, do čehož jsou do zapleteni někteří nejvyšší politici země, jsou současné.

Zatímco jeho nepřátelé u policie, v Parlamentu a justici jej nazývají zločinným kriminálníkem a teroristou, Hučínovo svědectví podává poněkud jiný obraz, a sice muže, který toho jednoduše ví příliš mnoho.

V místním tisku je Hučín, kandidát v nadcházejících podzimních volbách do Senátu, známý nejvíce pro svůj kontraverzní soud a desetiletou práci v BIS, státní kontrašpionážní organizaci. Jeho historie je ale mnohem delší.

V roce 1971 tehdy sedmnáctiletý Hučín vstoupil do restaurace ve svém rodném městě Přerově, na severní Moravě, aby si koupil limonádu. Netečný k represivní atmosféře, která následovala po invazi vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968, Hučín byl obrazem vzpurnosti proti komunistickému establišmentu - dlouhé vlasy, vzdorný pohled, triko s fotografií Led Zeppelinu...

K jeho smůle, v restauraci, kde se chystal koupit Kofolu, zrovna vážení, vysoce postavení komunisté popíjeli vodku, při oslavě padesátého výročí založení Komunistické strany Československa (KSČ).

Podvratná činnost

Co následovalo, ovlivnilo Hučínův celoživotní antikomunistický postoj. Banda omedajlovaných straníků ho údajně vlekla za vlasy do nejbližších záchodků, přitom mu servali většinu vlasů a mlátili ho až do bezvědomí.

"Když se ti stane něco takového od lidí, kteří jsou předkládáni jako výkvět komunistické společnosti ... něco se v tobě zlomí", popisuje to Hučín.

Od této chvíle se z Hučína stal zapřísáhlý nepřítel režimu. Ze začátku byla jeho činnost relativně neškodná: například zaplavil Přerov tisíci plakátky s výzvou "Pryč se sovětskou diktaturou", které rozmísťoval pomocí meteorologických balonů.

V letech 1973-76 se Hučínovy diverzní aktivity vystupňovaly. Za použití malých, časovaných náloží zničil rozličné výstavky komunistické propagandy, sabotoval sovětsky nákladní vlak a vypustil slzný plyn na shromáždění k uctění komunistické revoluce.

Hučín zdůrazňuje: "Byl jsem vždy zvlášť opatrný, aby při takových akcích nebyl nikdo zraněn, to jsem nemohl riskovat."

Ale i když se svou skupinkou spolupracovníků zvyšovali své aktivity, svírala se kolem něj chapadla StB, tajné policie komunistického Československa.

V létě 1976 měl americký levicově orientovaný zpěvák Dean Read přijet koncertovat na stadion v Přerově. Hučín plánoval narušení tohoto koncertu vypuštěním slzného plynu. Místo toho byl zatčen StB na základě informace, kterou dostali od Hučínových spolupracovníků.

"Řekli StB, že jsem připravoval ozbrojený útok proti režimu, že shromažďuji zbraně. Oni pak proložili pravdu falešnými obviněními, aby to znělo věrohodně", říká o tom Hučín.

Přesvědčeni, že Hučín představuje významné teroristické nebezpečí, StB použila bití, výslechy i injekce drog, jen aby dosáhli požadované přiznání. Ale, jak říká Hučín, i přesto toho nedosáhli. Po osmi měsících v zadržovací vazbě propustili Hučína pro nedostatek důkazů k vyšetřování na svobodě.

I když byl od té doby pod silným dohledem, pokračoval ve své podvratné činnosti. Prostřednictvím své sítě spolupracovníků Hučín uskutečnil útok na Antonína Mikeše, zvláště horlivého donašeče StB.

Protože ho StB neustále sledovala, Hučín vyškolil Ladislava Brázdu, jednoho ze svých stoupenců, k tomu, jak odpálit malou nálož před Mikešovým domem.

"Rozvinul dvacetimetrový drát, schoval se za roh a odpálil to. Dveře se rozletěly na kousky, bylo poškozeno i Mikešovo auto", popisuje Hučín.

StB zatkla Hučína i jeho společníka okamžitě po útoku.

"Bohužel Brázda se zlomil hned první noc intenzivního výslechu a řekl jim všechno", říká Hučín. Tentokrát byl Hučín odsouzen na dva a půl roku a převezen do notoricky známé věznice Minkovice v severních Čechách, o které Hučín říká, že "připomínala peklo".

Na opačné straně barikády

V roce 1986, po propuštění z Minkovic, Hučín podepsal Chartu'77, disidentský dokument kritizující komunistický režim. Ale vstup do řad významných signatářů, jako byli Václav Havel a Petr Uhl, vedlo jen k dalším rozčarováním.

Hučín říká: "StB tam [do Charty'77] nastrkala své agenty ... oni věděli, že nebylo v silách těchto disidentů nějak jim ublížit. Mohu bez pochybností říci, že ze třiceti lidí, kteří se sešli u nás doma na schůzce [Charty'77], byli přinejmenším tři agenty StB.

Jak se komunistické vlády uvnitř sovětského bloku rozkládaly, StB začala připravovat scenář nenásilné "sametové" revoluce", říká dále Hučín.

"Kdyby došlo ke skutečné revoluci, došlo by ke krveprolití. To je důvodem toho, proč StB naplánovalo věci tak, jak to udělali. A Charta'77 se jim k tomu náramně hodila. Chartistické motto 'nejsme jako oni' bylo pro StB spásou. Chartisté díky své nerozhodnosti vytvořili chaotické prostředí, které umožnilo pragmatickým komunistům zničení evidence a záchranu jejich kariér."

Koncem roku 1989 byla všemocná StB oficiálně rozpuštěna. Ale zatímco občané slavili "sametovou revoluci", StB si pospíšila s ničením velkého množství usvědčujících dokumentů, z nich se Hučínovi některé podařilo zachránit. "Podařilo se mi zachránit poměrně dost složek. Jsou sice po stranách trochu opálené, ale obsahují informace o soudcích, státních zástupcích, agentech StB a dalších účastnících administrativy kriminálního režimu", vysvětluje Hučín.

V roce 1991 doporučila Konfederace politických vězňů (KPV) Hučína k zaměstnání v olomoucké pobočce FBIS (nyní BIS), rozvíjející se zpravodajské organizaci demokratického státu.

I když vláda požadovala, aby zaměstnanci BIS měli negativní lustrace (které by prokazovaly, že nikdy nespolupracovali s komunistickým režimem), Hučín říká, že jich údajně mnoho proklouzlo skrz mezery v systému.

"Když jsem začal v FBIS, byl jsem překvapen, když jsem zjistil, že je plná agentů StB. V té době jsem měl příliš nízkou hodnost na to, abych něco mohl dělat, i když jsem dělal co jsem mohl."

Hučín tvrdí, že i přes časté konfrontace s vedením, které bylo pod kontrolou bývalých agentů StB, se brzo stal jedním z nejproduktivnějších pracovníků BIS. Zaměřil se na levicový extremismus a sledoval velice aktivní okruh severomoravských komunistů s vazbou na Komunistickou stranu Čech a Moravy (KSČM) a mezinárodní teroristické skupiny.

"V městě jako je Praha, může levicový extremismus vypadat jako okrajový problém, ale na severní Moravě, kde je vysoká nezaměstnanost a zřetelné společenské napětí, je stále skutečným nebezpečím", říká Hučín.

Proces vyloučení

Zatímco se Hučín zaměřoval na levicový extremismus, v BIS vzrůstalo napětí.

"Mnoho z mých aktivit naráželo na skutečnost, že při vydávání lustračních osvědčení docháelo k manipulacím. Dostávali je lidé s nečistým rejstříkem a ani sami ti, kdo je vydávali, nebyli důvěryhodní. Zčistajasna jsem začal mít spoustu všemožných problémů", líčí situaci Hučín.

Největší rána přišla v roce 1998, když byla vláda občanských demokratů (ODS) vystřídána více levicovými, sociálními demokraty (ČSSD). Přibližně v téže době začala v Olomouci a Přerově série bombových útoků. Podle Hučína byly tyto útoky počátkem vládní konspirace proti němu:

"S požehnáním ČSSD, začala KSČM rozjíždět plán k mému zničení. A aby tomu veřejnost uvěřila, potřebovali, abych vypadal jako terorista."

A, jak říká Hučín, ve stejné době, kdy vláda shromažďovala obvinění proti němu, bylo mu znemožňováno shromažďování skutečných zpravodajských informací.

Mezitím bombové útoky pokračovaly. V období mezi lety 1997 a 2001 došlo v oblasti přerovska a olomoucka k šesti výbuchům. Jako člen vyšetřovacího týmu "Výbuch", jehož cílem bylo odhalení pachatelů těchto činů, Hučín začal z útoku podezřívat levicové extremisty. Ale v roce 2000 ho [nynější, pozn. př.] stínový ministr vnitra František Bublan, tehdy ředitel BIS, náhle odvolal od případu. [Bublan tehdy nebyl ředitelem BIS, ale pouze vedoucím odboru operativních složek BIS; pozn.př.]

"Bylo to vzápětí po tom, co jsem odeslal zprávu, v níž bylo uvedeno, že levicové organizace, které jsou v pozadí bombových útoků, mají vazbu na KSČM," říká Hučín.

Mezitím se v místních sdělovacích prostředcích začaly objevovat informace o tom, že v pozadí bombových útoků byl právě Hučín. Podle Hučína byl tohle jasný signál, že konspirátoři se stahují kolem něho.

V únoru 2001 ho policie zadržela a údajně pod záminkou, že hledají důkazy o jeho spojení s bombovými útoky, u něj provedli domovní prohlídku. Hučín ale říká: "Ve skutečnosti hledali staré složky StB, které jsem vlastnil."

I když jeho údajné zapojení do bombových útoků bylo původní záminkou k jeho zatčení, Hučína nikdy neobžalovali z jakéhokoliv trestného činu, který by s teroristickými útoky nějak souvisel. Namísto toho byl postupně obžalován ze sedmi zločinů, mezi nimiž bylo neuposlechnutí rozkazu, neoprávněné zacházení s tajnými dokumenty a zneužití úřední pravomoci.

Zproštění viny

Po roční vazbě, jejíž součástí byl i pobyt na psychiatrickém oddělení, byl Hučín propuštěn rozhodnutím Ústavního soudu, který shledal jeho uvěznění nezákonným.

Pokračováním byl kontroverzní soudní proces, trvající pět let.

S odkazem na to, že případ se dotýkal tajné informace, týkající se bezpečnosti státu, trval Okresní soud v Přerově na tom, aby soudní jednání bylo neveřejné.

Hučín to komentuje: "Státní úřady měly osobní zájem na tom, aby můj proces byl neveřejný. Věřte mi, že jediní lidé, kteří byli ohroženi veřejným soudem, byli ti, kteří jsou odpovědni za můj postih."

Mocné zájmové skupiny, jako např. americký Úřad pro demokracii, lidská práva a práci, požadovaly otevřený proces a Hučínova kauza byla konečně zpřístupněna veřejnosti v roce 2005. V následujících dvou letech byl Hučín zproštěn všech obvinění, jak Okresním soudem v Přerově, tak i Krajským soudem v Olomouci. [Zmínka o americkém Úřadu zřejmě není tak docela přesná - i když je na jejich stránkách Vladimír Hučín jmenován, našel jsem jen zmínky o jeho procesech, týkajících se předlistopadových obvinění, o případu z roku 2001 jsem tam nenašel nic; pozn. př.]

S pomocí vysoce postavených politiků, jako např. senátora Jaromíra Štětiny, Hučín pokračuje ve vedení války proti svým protivníkům, kteří, podle jeho tvrzení, zůstávají ve špičkových státních a justičních pozicích.

Loni v listopadu Štětina předložil vládní komisi pro kontrolu činnosti BIS celou řadu dokumentů, dokazujících, že BIS ovlivňovala policejní vyšetřování Hučínovy kauzy z politických důvodů. Toto jeho tvrzení se setkalo s odporem jak od členů komise, tak i od samotné BIS, která i nadále taková obvinění odmítá.

"BIS v (Hučínově) případu nechybovala", tvrdí Michal Zachystal, státní zástupce, který se zabýval Štětinovými obviněními. "Pokud byli její zaměstnanci zapojeni v případu, bylo to v souladu se zákonem."

Mezitím Hučín plánuje svoji účast v senátních volbách letos na podzim.

Hučín k tomu podotýká: "Pokud budu zvolen, nemyslím si, že vydržím po celý volební termín, protože zřejmě nevyhnutelně skončím kvůli nějakému konfliktu, ale zvolení by mi alespoň dalo možnost očistit statní správu od pozůstatků starého komunistického aparátu. Právě teď připravujeme protiútok a uvidíte, že z toho bude určitým lidem pořádně horko. Nechte se překvapit tím co přijde."

Hučínova složka:

Jméno: Vladimír Hučín
Věk: 55
Bydliště: Přerov, severní Morava
Rodinné poměry: ženatý, jedna dcera
Zaměstnání: BIS 1991-2001
Uvězněn: 1976-77, 1983-86, 2001-02

Napsala Markéta Hulpachová, The Prague Post, 19.3.2008
Přeložil Pavel Zvěřina.

Zpět na AKTUALITY - Zpět na ARCHIV 2008

Hosted by