Všechny noviny píší, že senátor Štětina má problém. Problém ale má především BIS a přilehlé orgány činné v právnosti našeho státu. Senátor už dlouho velmi závažně kritizuje ty výše uvedené orgány.
Jeho obvinění jsou velmi vážná, ale vypadá to, jako by je říkal na poušti. Štětinova východiska jsou srozumitelná: mnohaleté trýznění Kurda Uzunoglua, mnohaleté trýznění dobrodruha Hučína, a kdo to zavinil.
Oba jmenovaní jsou dnes výrokem úřadů nevinní, ale jejich mnohaletým trýzněním, které neprováděla nějaká pomatená banda, nýbrž český stát, se nezabývá nikdo. Nanejvýš se nějaké naivní duše radují, že spravedlnost vyšla před orgány konečně najevo. Pokud by vždy, když vyjde spravedlnost před orgány najevo, měla tomu předcházet deseti- a víceletá kalvárie obětí, nežili bychom v právním státě, ale v pekle, kde se dá přežít jen proto, že krutost je občas slepá.
Senátor podpořil svá obvinění tajnými dokumenty, které pocházejí z BIS. Má proto problém: vrhly se na něj úřady, že porušuje zákon, a jak je možné, že dokumenty má. Vrhnout se však měly na BIS. Jak to, že ta dokumenty naopak nemá a proč, a jak porušila zákon dokumenty hlídat. Ale hlavně se měly už dávno vrhnout na Štětinovy argumenty a prozkoumat je s náležitostí úměrnou vážnosti těch obvinění. Jsou pravdivá, věcná, je Štětina bludař, nebo odvážný kritik? Vždyť slovo senátora - to není výkřik nějakého hejhuly, to už něco je. A ještě dál -jak to bylo s tím Hučínem, s tím Uzunogluem, jak je to s naší spravedlností atd. atd... Sto let se na toto téma dá něco sbírat! Místo aktivity tímto směrem slyšíme, že Štětina má problém. Štětina má především odvahu. Chtějí ho žalovat, on k soudu chce - dostane konečně vážnou tribunu pro své informace.
Úřednímu tajemství se u nás špatně rozumí, totiž úřady mu špatně rozumějí - tajemství není clona, která brání občanům vidět, co, proč a jak úřady dělají. Ale úřady ta svá často nepochopitelná tajemství jako clonu používají - teď se pokusí na to téma utancovat Štětinu. Otázka tajných materiálů je přeci jasná: priorita není, jak je senátor získal, nýbrž jak o ně přišla BIS, proslulá mizernou pověstí i tak. Prioritou dokonce nejsou ty tajné materiály, nýbrž ta Štětinova obvinění: vměšovala se ČSSD a tajná služba do vyšetřování Hučína, potažmo, kdo a proč držel Uzunoglua tolik let ve vězení - a porušil tím zákon, nebo neporušil?
Podobný případ jsme zažili nejednou. Naposledy Kubiceho zpráva - obsahovala (krom nejapností a nesmyslů typu Paroubkovy zvrhlosti) velmi závažná tvrzení. Ale humbuk nebyl kolem pravdivosti či nepravdivosti těch tvrzení, nýbrž kolem toho, kdo a proč tu zprávu dal veřejnosti. Dodnes nevíme nic. Každý si může vybrat podle nátury, Kubice lhal, nebo mluvil pravdu - a to je pro právní stát zničující stav.
Tyto moresy se u nás pěstují masově už mnoho let - za poklidného přihlížení všech orgánů, všeho lidu.
Tajné spisy nikdo pochopitelně získávat nemá, takový člověk je vyzvědač. Ale ani to se nikdy nevyšetřilo - kdo a jak je dává, odkud je jiní berou. Možná i to je součástí právního bahniska, které Uzunogluovi a Hučínovi (například) vyneslo mnohaletou trýzeň, trýznitelům beztrestnost a Štětinovi možná i vězení za to, že o tom bahnisku mluví.
Jaroslav Hašek dnešní poměry dobře znal. Píše, že dostal voják v Budějovicích na ulici od důstojníka facku. Stěžoval si, věc se vyšetřila a bylo rozhodnuto: protože jste měl platnou vycházku, nebudete potrestán. To je šalamounské, stejně jako rozsudek dnešního soudu. Štětina v příznivém případě také nebude potrestán, odpustí se mu. Problém však má to bahnisko - stát. Ten zasluhuje potrestat, ne senátor.
Karel Steigerwald, MFdnes 12.12.2007
Zpět na AKTUALITY - Zpět na ARCHIV 2008