Případ Josefa Vondrušky je tak trochu zkouškou KSČM z modernizace. Nejde jen o její výsledek. Jde o každou větu, každý hlas. Po chvíli klidu začíná české komunisty zase dohánět jejich vlastní minulost. Jakkoli se komunisté rádi prezentují jako strana bez skandálů a bez rozporů se zákonem, teď jednomu z rudých poslanců reálně hrozí trestní stíhání.
Liberecké státní zastupitelství poslalo do sněmovny žádost o vydání Josefa Vondrušky, kterého by žalobce rád stíhal pro zneužití pravomoci veřejného činitele. Toho se měl Vondruška dopustit v osmdesátých letech, kdy jako zaměstnanec Sboru nápravné výchovy (zkráceně bachař) ve věznici v Minkovicích údajně týral politické vězně. Komunistického poslance chrání poslanecká imunita, takže jeho vydání k trestnímu stíhání musí odsouhlasit poslanecká sněmovna. Ať už Vondruškova kauza skončí u soudu, nebo se roztříští o poslaneckou imunitu, celé dění kolem jeho osoby velmi hezky odkrývá fakt, že komunisté si o jakékoli modernizaci mohou nechat ještě dlouho jenom zdát.
V souvislosti s českými komunisty se často hovoří o jejich vyrovnání se s minulostí. Oni tvrdí, že jsou vyrovnaní, poučení, moderní a demokratičtí, jejich oponenti tvrdí, že oproti totalitní KSČ se nehnuli ani o píď a jsou nadále nebezpeční právě proto, že se nedokázali uspokojivě vyrovnat se svou minulostí.Je samozřejmě velmi obtížné prohlásit a obhájit, že politická strana je vyrovnaná se svou minulostí. To je na hodiny a hodiny diskusí. Někdy je ale hodně snadné poznat, že strana se svou minulostí vyrovnaná není. A to je třeba případ, kdy ji v demokratickém parlamentu reprezentuje prodloužená ruka totalitních represí, bývalý bachař, o jehož chování existují otřesná svědectví někdejších disidentů.
Sám Vondruška dokazuje, že ač vycvičený totalitní bachař a právník vystudovaný na Vysoké škole Sboru národní bezpečnosti, některé obraty a způsoby vykrucování vlastní demokratické politické praxi si osvojil velmi rychle. Ihned po doručení žádosti o vydání k trestnímu stíhání prohlásil, že jde o politický útok na něj a především jeho stranu. "Já sloužím jako jakýsi prostředník, přes kterého se ten útok přenáší," postěžoval si v Lidových novinách. Je to ale spíš automatická reakce politického praktika než tvrzení, které by se dalo opřít o něco pevnějšího. A to i přesto, že za trestním stíháním komunistického poslance stojí i lidé politicky činní. Trestní oznámení je staré téměř rok. Loni v září ho podal aktivista, předseda politické strany Pravý blok a bývalý politický vězeň Petr Cibulka. K jeho verzi se přiklonilo několik dalších disidentů, kteří se s Vondruškou a jeho metodami v Minkovicích potkali. Jsou mezi nimi současný ředitel knihovny Libri Prohibiti Jiří Gruntorád či bývalý kapitán BIS a neúspěšný kandidát do Senátu Vladimír Hučín.
Josef Vondruška se však svá tvrzení o politickém útoku ani nesnaží dokládat politickou příslušností oznamovatelů. Jeho hlavní argument dobře známe i z korupční kauzy vicepremiéra Jiřího Čunka. V případné příručce politického vykrucování by mohl být uveden pod názvem "proč až teď". "Když jsem pracoval jako provozní zámečník, jako začínající podnikový právník, nikdo si mě nevšiml. Pes po mně neštěkl. A najednou, když jsem postoupil do vyšších sfér, někdo si jako ozářen, osvícen, vzpomněl, že jsem se na něj někde někdy křivě podíval... Není to podivné?" zeptal se významně a ze svého pohledu řečnicky Vondruška v Lidových novinách. Variantu, že "psi" přece jen častěji štěkají, když má ošklivé máslo na hlavě poslanec, než když jde o zámečníka, Vondruška raději oslyšel. Zajímavější než jeho osobní reakce jsou však reakce jeho mateřské strany. Střet mezi stranickými modernisty a konzervativci na sebe nenechal dlouho čekat.
Konzervativnější komunisté tváří v tvář Vondruškově kauze lavírují. "Jak náš poslanecký klub, tak stranické orgány budou vše postupně pečlivě posuzovat," prohlásil ve stranicky spřátelených Haló novinách předseda komunistických poslanců Pavel Kováčik. A přidal ještě poněkud nejasné srovnání s Jiřím Čunkem: "Jiří Čunek byl nejen na věcné podstatě, ale na procesních záležitostech zproštěn trestního stíhání. V případě Vondrušky by si jistě pohlídali, aby i v případě, že tam nějaké procesní pochybení bude, se to na procesních věcech nezastavilo. Takže je to dvojí metr, snaha poškodit KSČM. Z tohoto pohledu to budeme posuzovat."
Naopak zástupce moderního křídla strany, místopředseda Jiří Dolejš, má jasněji: "Jestli je podezření z nějakého trestného činu, pak je v zájmu obviněného, aby se ta věc rychle a kvalitně vyřídila. K tomu nestačí projednání v imunitním výboru, který nemůže suplovat státní orgány," prohlásil. Dvojznačný přístup KSČM k věci potvrdil její šéf Vojtěch Filip, když řekl, že komunističtí poslanci nedostanou žádné doporučení, jak při rozhodování o Vondruškově imunitě hlasovat. Poměr hlasů pro a proti bude zajímavou sondou do útrob KSČM. Sám Vondruška se imunity rozhodně vzdát nechce a netají se tím, že by se za ni před čtvrt století starou kauzou rád schoval. "Je to natolik závažné, že se sám imunity nevzdám. Do takové frajeřiny nepůjdu i přesto, že jsem přesvědčen o své nevině," prohlásil Vondruška.
Sledovat kauzu Vondruška se nepochybně vyplatí. Komunisté na ní mohou velmi dobře ukázat, jak moc to se svou modernizací myslí vážně. Pokud Vondrušku vydají, bude moci proběhnout soud. Pokud by soud shledal Vondrušku vinným, měla by na něj strana vyvinout tlak, aby se vzdal poslaneckého mandátu. V takovém případě by to mohlo vypadat, že komunisté se přes své lpění na názvu i na následnictví totalitní KSČ přece jen chtějí od minulosti alespoň částečně distancovat.
Jen pro korekci Vondruškových slov – v případu skutečně nejde o to, že se jako bachař na někoho "křivě podíval". "Kope do mne, přidává se k němu i jeho kolega.Kopou do mne s jakousi systematičností, z jejich výkřiků je znát radost a potěšení, jaké jim tento sportovní výkon činí. Bolestí si ani neuvědomuju, že jsem se pomočil. Po zemi jsou drobné cákance krve. Mám roztržený horní ret. Fyzická bolest se slévá v nelidské utrpení. Kopou, kam se trefí, nevyhýbají se žádné části těla. Jednou jsou to nohy, podruhé hlava, ledviny, břicho nebo záda. Další bolest přichází, když se zdá, že předchozí dosáhla maxima. Tlumím v sobě výkřiky, leč marně.
Po chvíli řvu jako zvíře," popsal své setkání s Vondruškou politický vězeň Jiří Wolf v motáku z vězení. Dnes je dalším ze svědků, kteří chtějí o Vondruškově chování zpravit soud. Pokud se Vondruškův případ nedostane kvůli poslanecké imunitě k soudu, bude to na škodu všemu – důvěře v politiku, vnímání minulosti, obrazu KSČM, víře ve spravedlnost. Všemu kromě Josefa Vondrušky. Člověka, který tvrdí, že "morálka je prázdný pojem", a své chování ve věznici, které nepřímo potvrzují i dobové úřední záznamy, popírá, případně omlouvá tím, že političtí vězni byli za utrpení ve věznici placeni ze zahraničí. O svém případu má dnes zcela jasno. V Haló novinách mimo jiné napsal: "Konečné slovo – mandát nemám od žádných příživníků a jim nakloněným příznivců. Ten mi dali voliči v otevřené politické soutěži, a tak mi na něj žádný tlučhuba sahat nebude."
Foto (ČTK a archiv): 1) JOSEF VONDRUŠKA se dnes ohání poslaneckou imunitou a tváří se spokojeně. 2) PETR CIBULKA podal na bývalého bachaře Vondrušku trestní oznámení už loni. 3) VLADIMÍR HUČÍN také s napětím čeká, jestli se u nás zase jednou dokáže prosadit spravedlnost.
Martin Čaban MFplus (rubrika: Kauza) 34/2007, 1.9.2007
Zpět na AKTUALITY - Zpět na ARCHIV 2007