Jiří Paroubek na stránkách tohoto deníku (Žalobce: Na Čunka nic nenašli; HN 8. srpna) prohlásil, že senátor Štětina útočí na státního zástupce, což se děje v autoritativních režimech.
Samozřejmě tvrzení předsedy ČSSD odmítám. Od samého začátku se snažím zjistit pozadí Čunkova případu a vyjadřuji obavy nad činností těch policistů a státních zástupců, kteří ničí renomé svých kolegů.
"Rozhodně si nemyslím, že Česko je právní stát. Vládne tady právní marasmus," tvrdí kurdský lékař Yekta Uzunoglu. Řekl to jen několik dní poté, co byl po třinácti letech odvolacím soudem zcela zbaven absurdního obvinění z vraždy a mučení. Je to silné tvrzení, ale těžko jej vyvracet někomu, koho české orgány činné v trestním řízení dlouhodobě systematicky ničily. Seděl nevinně tři roky. Také Vladimír Hučín razantně obviňuje původce své sedmileté kalvárie s přerovskou policií a státními zástupci. I on byl po dlouhém boji zcela očištěn. Seděl nevinně rok.
Oba se vzácně shodují v tom, že nemluví jen o sobě, ale i o ostatních. Uzunoglu dodává: "Mám stálé obavy, že to, co potkalo mne, se může stát každému z nás." Hučín nazval knihu, kde popisuje svůj případ, Není to o mně, ale o nás. Oba jsou přesvědčeni, že občan tohoto státu je vystaven reálnému nebezpečí justičního zločinu.
Uzunoglu i Hučín navíc svorně svědčí, že se vysekali z nesmyslných obvinění nejen díky vyčerpávající urputnosti, ale i za cílevědomé podpory vlivných osobností veřejného života. "Jsem přesvědčen, že kdybych neměl tolik důvěrných přátel tady i v Evropě, už dávno by mě odsoudili," říká Uzunoglu.
Kauza Jiřího Čunka se v některých rysech shoduje s případy Hučína a Uzunoglu: obvinění a očištění. Tendenční a mizerná práce řady státních zástupců a policistů. Čunkův smutek nad tím, co se může člověku přihodit. Existence vlivných podpůrců. Logická a opodstatněná tvrzení, že nebýt místopředsedou vlády, Čunek by si neškrtnul.
Konec konců, scházelo málo, a mohl pozorovat svět krásným zamřížovaným okýnkem ruzyňské kartouzy. Podle svědků z přerovského státního zastupitelství návrh na vzetí Čunka do vazby ("aby nemohl ovlivňovat vyšetřování") padal už na jaře. Nejsilnějším společným vláknem případů Uzunoglu - Hučín - Čunek je politizace kauzy.
Už začátkem roku Hučín upozornil na to, že dozorování Čunkova případu dostal právě přerovský státní zástupce Radim Obst, který ze své funkce ještě nedávno bránil Hučínově rehabilitaci.
Hučín ještě v dobách, kdy se Senát rozhodoval, zda Čunka vydat ke stíhání, či nikoli, upozornil, že Radim Obst dostal svoji bezpečnostní prověrku nutnou k výkonu funkce státního zástupce neoprávněně. Zdokumentoval totiž styky Obsta s bývalými příslušníky StB. A upozornil také na obecnou situaci na severní Moravě a ovlivňování své kauzy sociálnědemokratickými politiky jako byli Gross a Bublan. Přirozeně pak Hučín vyslovil podezření, že přerovská policie a státní zastupitelství jsou nějakým způsobem zavázány sociální demokracii i v Čunkově případu. To vše dokládá existencí dokumentů o kontaktech Radima Obsta a jeho rodičů s StB.
Hučín také upozornil na svazky BIS, které zpracovával v 90. letech jako její důstojník zabývající se právě poskytováním bezpečnostních prověrek. Především jsou to svazky s krycími jmény SILON a ŠPUNT. Informace, které obsahovaly, jsou tak vážné, že se jimi začala zabývat poslanecká Stálá komise pro kontrolu činnosti BIS. Vyslechla Hučína a jeho někdejšího nadřízeného Petra Částečku. Bylo to 27. června a šéf komise Jeroným Tejc (ČSSD) tehdy prohlásil, že závěry zformuluje "během dvou tří týdnů". Do dnešního dne se ale veřejnost nedozvěděla nic.
Za známých okolností pak nejvyšší státní zástupkyně státního zástupce v Čunkově případu vyměnila. Opozice ústy Jiřího Paroubka začíná hovořit o zpolitizování kauzy. O tom, jak zpolitizovaná byla od začátku, by mohly svědčit i uvedené Hučínovy materiály. Mohly by vysvětlit, proč se přerovské orgány tak usilovně snažily usvědčit Čunka, až se jim kauza vymkla z rukou a začaly vršit procesní chyby.
Ve chvílích, kdy je ve hře důvěra veřejnosti v policii a justici, je třeba rozšifrovat, kdo za obviněním Čunka stál. Uzunoglu a Hučín ukázali směr, kudy se dobrat pravdy.
Jaromír Štětina, iHNed 9.8.2007
Zpět na AKTUALITY - Zpět na ARCHIV 2007