Vzrušená atmosféra vládla v budově Krajského soudu v Ostravě, který se včera zabýval žalobou na ochranu osobnosti podanou známým disidentem a bývalým příslušníkem Bezpečnostní informační služby Vladimírem Hučínem. Ten po někdejším elitním kriminalistovi a zástupci ředitele severomoravské policie Jiřím Pščolkovi požadoval milionové odškodné a omluvu za výroky, které o něm pronesl v tisku. Pščolka Hučína označil za člověka s kriminální minulostí a podvodníka, který své dřívější delikty vydává za protikomunistický odboj. Navíc o něm hovořil jako o možném pachateli bombových útoků na Přerovsku.
Soud nakonec žalobu zamítl jako zcela nedůvodnou. Pščolka, který měl pověření komunikovat s tiskem, jednal jako příslušník policie. Případné právní následky tedy neměl nést on, ale jeho zaměstnavatel – ministerstvo vnitra. Verdikt není pravomocný. Lze se proti němu odvolat k Vrchnímu soudu v Olomouci.
Samotného jednání se zúčastnila asi dvacítka Hučínových příznivců, kteří jej doprovázeli u většiny předchozích soudních procesů. Kvůli malé kapacitě místnosti část z nich seděla na zemi, další téměř polehávali mezi lavicemi pro veřejnost. Někteří se dovnitř nedostali vůbec. Justici pak obvinili z toho, že záměrně vybrala malou síň. Soudkyně vzápětí zdůraznila, že Hučín ani jeho advokát nepožádali o prostornější sál. "Pokud by tak učinili, mohli jsme se o to pokusit," řekla soudkyně.
Terčem slovního útoku se stali také novináři, kteří pořizovali záběry. "Už toho nechte a vypadněte," napadl je jeden z návštěvníků.
Hučín i Pščolka prostřednictvím svých advokátů navrhovali řadu důkazů, které by svědčily v jejich prospěch. Soudkyně ale přijala pouze jediný z nich – stanovisko Policejního prezidia, které Hučínovu stížnost na Pšolkova vyjádření v tisku uznalo za oprávněnou. Další návrhy již zamítla. Žaloba poté soudkyni označila za podjatou. Ta ale výhrady neuznala a v jednání pokračovala.
Soud mimo jiné sledoval i bývalý ministr vnitra Tomáš Hradílek, který byl mluvčím Charty 77. O jeho předvolání neúspěšně usilovala Pščolkova obhájkyně - Hradílek měl zpochybnit Hučínovo působení v disentu.
"Že se nestydíte," napadli někdejšího ministra vnitra někteří z přihlížejících, kteří Hučína označili za odvážného, charakterního a úctyhodného člověka. "Většího gaunera a křiváka jsem nepoznal," oponoval Hradílek. "Vrah, kterému se vražda neprokáže, pro mě nepřestává být vrahem," dodal Hradílek zřejmě v narážce na zprošťující výroky týkající se dřívějších Hučínových obvinění.
Pščolka i jeho obhájkyně byli s verdiktem krajského soudu spokojeni. Říkali jsme to od samého začátku," uvedla advokátka.
Zamítnutí žaloby na ochranu osobnosti přijal Hučín s ledovým klidem. "Pščolka se schoval za policii. O dalším postupu se rozhodnu po poradě s advokátem," prohlásil Hučín, který naznačil, že jeho dalším krokem bude zřejmě podání žaloby přímo na ministerstva vnitra.
Naopak nevoli dávali najevo jeho příznivci. Jeden z nich dokonce při odchodu pustil z diktafonu nahrávku internacionály.
"Je to hanba, ostuda, fuj, komunisté!" vykřikovali další. Na místě musela několikrát zasahovat justiční stráž, která návštěvníky nabádala ke klidu.
Jaroslav Perdoch, Moravskoslezský deník 26.6.2007
Spor policisty a kapitána BIS: Hučín prohrál, ale už ví, koho žalovat.
Někdejší kapitán Bezpečnostní informační služby Vladimír Hučín neuspěl se svou žalobou na bývalého zástupce ředitele krajské policejní správy v Ostravě Jiřího Pščolku. Požadoval, aby se mu Pščolka písemně omluvil a zaplatil mu odškodné ve výši jeden milion korun.
Podle soudkyně Lenky Severové Jiří Pščolka o Hučínovi mluvil do tisku jako policista, a právě policie a ministerstvo vnitra tak nyní nesou za Pščolkovy výroky odpovědnost. Zjednodušeně řečeno -Vladimír Hučín neměl žalovat Jiřího Pščolku, ale rovnou ministerstvo vnitra.
Hučín to nyní hodlá udělat. "Paní soudkyně nám dnes vlastně pomohla. Žalobu na pana Pščolku vezmeme zpátky a podáme jinou žalobu podle návrhu paní soudkyně. Dnešek je jen malým zastavením před velkým vítězstvím," komentoval výsledek procesu Hučínův advokát Milan Hulík. Sám Pščolka rozhodnutí soudu nerozebíral. "Nic nebudu komentovat," prohlásil při odchodu ze soudní síně.
Jiří Pščolka v rozhovoru pro MF Dnes v roce 2001 a 2004 označil Hučína za podvodníka s kriminální minulostí. Hučín byl v té době obviněn ze sedmi trestných činů a hrozilo mu až deset let vězení. Soudy však Hučína všech obvinění zprostily. Jak navíc jeho advokát Milan Hulík včera několikrát zdůraznil, i Ústavní soud konstatoval, že Vladimír Hučín je úctyhodnou osobou, která jednala zcela v souladu se zákonem o protiprávnosti komunistického režimu. Ústavní soud tak smazal všechny Hučínovy tresty, které se s ním táhly ještě z komunistických let.
Jiřího Pščolku, který ze služeb policie odešel teprve před několika měsíci, pokáralo kvůli jeho inkriminovaným výrokům už dříve i Policejní prezidium, kterému si Hučín stěžoval.
Celé včerejší jednání soudu včera provázela vypjatá atmosféra jak v soudní síni, tak i na chodbách. Do malé jednací místnosti se nevešli všichni Hučínovi příznivci, kteří jej na soudních procesech pravidelně doprovázejí. Někteří zůstali sedět v soudní síni rovnou na zemi.
K soudu včera přišel svědčit také mluvčí Charty 77 z roku 1989 a první polistopadový český ministr vnitra Tomáš Hradílek. V Pščolkův prospěch. "Pan Pščolka je čestným policejním důstojníkem, který dobře dělal svoji práci. Vladimíra Hučína znám dobře dvacet let a většího gaunera jsem neviděl," konstatoval Tomáš Hradílek na chodbách soudu. Paradoxní je, že naopak další ze známých moravských disidentů Stanislav Devátý je letitým Hučínovým advokátem. Tomáš Hradílek nakonec v roli svědka u soudu nevystoupil, soudkyně navrhované výpovědi odmítla.
Vladimír Hučín před soudem zveřejnil zápisy komisí prověřující policisty z června 1990, podle kterých měl být Jiří Pščolka nezpůsobilým pro další práci u policie demokratické země. "V září 1971, když jste vstupoval do SNB, jsem já byl stíhán za narušení slavnostní schůze KSČ," vyčetl Hučín Pščolkovi jeho minulost v komunistické policii. Podobně kritizoval Jiřího Pščolku i advokát Milan Hulík. "Žalovaný se rozhodl dělat kariéru na straně zločinného režimu," vyčetl Hulík Pščolkovi jeho předlistopadovou dráhu.
Nepřátelství mezi Hučínem a Pščolkou trvá roky. Hučín, ještě jako kapitán BIS, byl koncem 90. let členem týmu s názvem Výbuch, který měl odhalit pachatele série bombových výbuchů na veřejných prostranstvích v Přerově. Jiří Pščolka týmu velel. Pachatele se nikdy nepodařilo najít, policie později začala podezřívat z přípravy výbuchů Hučína, který výbušninami likvidoval o dvě desetiletí dříve komunistům v Přerově jejich transparenty a nástěnky. Právě Pščolka byl jedním z hlavních organizátorů Hučínova stíhání, při němž byl tehdy již bývalý kapitán BIS Hučín zatčen.
Jan Král, Lidové noviny, tato zpráva vyšla pouze v prvním vydání regionální mutace Morava 27.6.2007
Téměř čtyři hodiny trvalo projednávání sporu mezi bývalým důstojníkem BIS Vladimírem Hučínem a bývalým zástupcem ředitele severomoravské policie Jiřím Pščolkou. Vladimír Hučín žaloval Jiřího Pščolku o veřejnou omluvu a milion korun kvůli výrokům Jiřího Pščolky, který nazval Vladimíra Hučína kriminálníkem a podvodníkem.
"Jiří Pščolka se kromě jiného snažil zpochybnit můj proti komunistický odboj a následně i mou práci v BIS," zdůvodňoval svou žalobu Vladimír Hučín, který Jiřímu Pščolkovi mimo jiné vyčítal i jeho působení v komunistických bezpečnostních složkách. Soudkyně Lenka Severová žalobu nakonec zamítla s tím, že měla být podána na Policii České republiky, kde Jiří Pščolka pracoval a která je zodpovědná za výroky svého zaměstnance.
Chodba o přestávce bouřila
Střety mezi táborem zastánců Vladimíra Hučína a lidmi, kteří stáli na straně Jiřího Pščolky, vypukly v plné síle o přestávce před vynesením rozsudku. Největší vášně vyvolal výrok bývalého disidenta Tomáše Hradílka.
"Většího křiváka, než je Hučín, jsem za poslední roky nepotkal," řekl Tomáš Hradílek. Bezprostředně poté musel vášně mezi návštěvníky jednání uklidňovat i jeden z členů justiční stráže.
"Proti rozsudku se odvolávat nebudeme, žalobu vezmeme zpět a podáme ji znovu, tentokrát na Policii České republiky," řekl advokát Vladimíra Hučína Milan Havlík.
Darek Štalmach, Mladá fronta DNES, regionální mutace severni Morava a Slezsko 27.06.2007
Soudní řízení, jež veřejnost očekávala s velkým napětím a jehož celospolečenská důležitost, význam a dopad je nesporná – trvalo pouhý den, pár hodin, bez výslechů svědků - i s vynesením rozsudku?! Zřejmě byl vytvořen rychlostní rekord české justice.
Soudkyně KS Ostrava JUDr. Lenka Severová nám připomněla 50. léta a stav dnešní justice. Všechny přiložené zvukové záznamy stojí za poslech. Jsou vypovídajícím obrazem dění a stavu společnosti. Dost také vypovídají o Chartě 77. Bývalý náměstek ředitele krajské policejní správy v Ostravě plk. JUDr. Jiří Pščolka působil velice nervózně a nejistě i když se snažil budit pravý opak. Jak rychle přišel, tak rychle odešel. Jeho obhájce, vlastní dcera Mgr. Vladana Pščolková, působila dojmem, že snad studovala stejnou "elitní" právnickou fakultu jako její otec – VŠ SNB?!
Otřesné bylo vystupování bývalého mluvčího Charty 77 a ministra vnitra Tomáše Hradílka. Prohlásil v rozhovoru pro ČT Ostrava dne 26.6.2007: "Plukovník Pščolka je čestný policejní důstojník, který řádně dělal svoji práci." O Vladimírovi Hučínovi: "Mohu zodpovědně prohlásit, že většího gaunera a křiváka a jsem téměř v životě nepotkal." Tomáš Hradílek, bývalý předseda KSČ, byl "největším" chartistou na Moravě. Doporučoval Václava Havla. Svými pravomocemi "přebíjel" i rozhodnutí Občanských komisí, když přes jejich odpor prosadil lidi typu Jiřího Pščolky (vstoupil do SNB v roce 1971), Jana Prince (do BIS) a Jiřího Nováka (za poslance - dřívější ministr spravedlnosti za ODS) do funkcí. Všichni jsou dobří známí. Tomáš Hradílek je kamarád Jana Prince. Přátelil se s Danou Němcovou, Sašou Vondrou, tedy jistě i s Václavem Havlem. Pracoval i na fondu "Z". Vykonal špinavou práci a zmizel – nikdy nebyl trestán?! Zatímco např. Stanislav Devátý dostal 20 měsíců?! Syn Tomáše Hradílka trpěl různými závislostmi, dost možná, že byl kvůli tomu i jeho otec vydírán? Podivné partie, podivná Charta 77?!
Po vynesení rozsudku zazněla v soudní místnosti z mobilního telefonu Internacionála. Hodila se.
Tento týden mi pošta nedoručila dvě důležité poštovní zásilky - jeden rozsudek (je už na cestě týden?!) a jeden protokol (je už na cestě 3 dny?!). Oba závažné dokumenty budou zveřejněny později s patřičným komentářem.
Dnes natočil kpt. BIS Vladimír Hučín pro CZ24 dlouhý rozhovor. O premiéře a reprízách pořadu budu včas informovat.
Jan Šinágl, 28.6.2007
Video (Report ČT1) je ZDE, foto TADY.
Audio:
Úvod soudkyně JUDr. Lenka Severová a obhájci – JUDr.Milan Hulík a Mgr. Vladana Pščolková
Závěrečná řeč JUDr. Milana Hulíka
Závěrečný řeč kpt. BIS Vladimíra Hučína
Závěrečná řeč obhájce žalovaného Jiřího Pščolky, Mgr. Vladany Pščolkové
Vyjádření V.Hučína po vynesení rozsudku
Vyjádření V.Hučína o Tomáši Hradílkovi a jiných souvislostech
Vyjádření V.Hučína o T.Hradílkovi a řediteli BIS Olomouc Janu Princovi
Rozhovor ČT Ostrava s T.Hradílkem a Dolores Šavrdovou
Rozhovor T.Hradílka pro INT Zpravodajství
Střet T.Hradílka s M.Hulíkem a veřejností
Zhodnocení M.Hulíka pro ČT Ostrava
Zvony nás provázejí již mnohá staletí. Různým generacím jejich tón laděním zvěstuje příchod něčeho radostného, smutného, či zní na poplach. Tak měly znít i zvony na evangelickém kostele v Moravské Ostravě dne 26.6.2007. Měly znít do široka a daleka a svolat všechny lidi dobré vůle do prostor "krajzáku" na Havlíčkově nábř. v Moravské Ostravě, kde se konal proces Vladimír Hučín versus Jiří Pščolka.
Ale i bez zvonů se sem sjelo dost lidí z Přerovska, Olomoucka, Brněnska, někteří "jen" z Ostravy a okolí. Mnozí museli cestovat již brzy ráno, aby stihli včas v 9.00 hod něco, čemu se již mnoho let po velvet revolution říká - fraška. Viděl jsem příchozí o francouzských holích, ve věku, který si zaslouží úctu, ale pokořuje, všechny tu čekalo další překvapení naší nezávislé justice: Umístění do jednací síně čís. 15, sice je v přízemí, ale na konci zúžené chodby a pouze pro 20 sedících. A tak tam u Krajského soudu v Ostravě starší a staří seděli různě na místech, která nejsou v civilizovaných zemích přijatelná takovému soudnímu jednání.
Z ekonomického hlediska se musí zaplatit i velká jednací síň, která však zela prázdnotou. Nabízí se otázka – záměr ? Místo jednání asi bylo zvoleno laikem, který nemá potuchy o akustice, šíření lidského hlasu v zúžených prostorách. Ti, kteří přijeli z dálky a nevešli se, museli sedět na lavicích chodby, hovořit se sousedy a čekat na přestávku, aby se mohli vystřídat a být osobně přítomni samotnému jednání. Nebyl zvolen styl přerovského jednání, kdy se na občanech přítomných na chodbách používalo násilí i hrubé, ale přesto se ostravská justiční stráž zachovala "lidsky": strážci zákona chodili přítomné napomínat ke klidu a zdrženlivosti při výměně názorů se sousedem. Otázka PROČ(?) lidé, kteří již prošli věkem, mají sluchová postižení zapříčiněná nelidským zacházením u výslechů i právě v tomto justičním paláci, mají zrovna takové podmínky???! PROČ(?) nebyl nabídnut civilizovaný prostor pro účastníky řízení, tak i pro veřejnost, s přihlédnutím ke vzdálenostem a zdravotnímu stavu ???!
Je toho daleko více. Stále zde přežívá prvek sovětského soudnictví z druhé poloviny padesátých let minulého století, a tím je - samosoudkyně!!! ČSSR a ČSFR v tomto stavu justice pokračovala a nemínila na tom nic měnit. PROČ(?) však nová "demokratická a svobodná" naše Česká republika konečně nevrátí do soudních síní k procesům POROTY???! Již dopředu musí být jasné každému, kdo se jde soudit, že zrovna tato "samosoudkyně" mě bude nakloněna a politika půjde stranou. Brzy však zjistíte, že je to omyl! Tento případ je založen na základech boje proti komunismu a jeho tragickým následkům na generacích, prozatímní a stávající soudní garnitura nepřipustí něco jiného, lidského a humánního.
Bylo to tak vždy, i v minulosti, kdy zvony zněly často? ZÁKON ze dne 26.6.1961, 62 Sb., o organizaci soudů. Hlava první - Soustava soudů a hlavní zásady jejich organizace a činnosti. Pod ust. § 14 odst, (1) a (2) nacházíme tzv. Místní lidové soudy. Tyto místní lidové soudy se skládaly z předsedy soudu, jeho zástupce a ostatních soudců místního lidového soudu. Další organizace a činnost příslušného zákona ani zde neuvádí, že jednání má být nedůstojné. Dokonce se uvádí, aby do boje proti porušování socialistického právního řádu byly zapojeny nejširší vrstvy občanů. Těžko se to říká, ale posuďte, zda jsme od té vylepšili základní lidská práva a svobody dané ÚSTAVOU ČR, Listinou základních práv a svobod a ÚMLUVOU a Protokoly a násl., ESLP, když jsou nejširší vrstvy občanů justici tak na obtíž???!
Ostravská justice opět zabodovala a mě připomenula si rok 1981, kdy sami soudruzi od StB vymysleli o naší rodině něco, co nám dodnes nebyl nikdo schopen vysvětlit. Začalo to snůškou lží, podvodů a manipulací, i prokurátorů, soudců, pochopitelně – podobně jako Pščolka - bez zodpovědnosti zodpovědných, za vše mohou jiní, jen ne pachatel!
A tak znechucen a znovu přesvědčen in nátura o "nezávislosti soudů a soudců" odcházím z "krajzáku", abych mohl nabídnout místo v jednací síni těm, kteří se museli trmácet z takové dálky, aby opět byli přítomni nechutnému a nedůstojnému jednání s člověkem. Píše se rok 2007! Ptám se Vás, na které vyšlo místo: Našli jste nějaký rozdíl u soudů od roku 1961 až 2007? Já tedy NE!
František Horák, Ostrava, pro www.svedomi.cz, červenec 2007
Zpět na AKTUALITY - Zpět na ARCHIV 2007