Poslanec Josef Vondruška (KSČM) byl před rokem 1989 bachařem ve věznici Minkovice. Vězni tvrdí, že je šikanoval a bil. Sám Vondruška se k této životní etapě dosud vyjadřoval jen sporadicky. Až včera poskytl rozhovor LN.
LN: Jako jediný zástupce KSČM v mandátovém a imunitním výboru máte kromě jiného posuzovat morální prohřešky poslanců, nyní aktuálně vztyčený prostředník Mirka Topolánka. Šéf vašich poslanců Pavel Kováčik tvrdí, že byste jako výbor měli vydat morální apel, aby se k sobě poslanci chovali slušněji. Nemáte ale spíš morální problém sám se sebou, když svědci tvrdí, že jste jako bachař šikanova a bil disidenty ve vězení?
Mohu odpovědět, byť to možná může znít vyhýbavě, že Máří Magdaléna měla původně také špatnou pověst a stala se svatou. Nechtěl bych to takto zlehčovat, ale toto je pověst, nikoliv skutečnost. S výpověďmi těch lidí jsem schopen se vypořádat. Žádný morální problém se sebou nemám.
Vaše morální zpochybňování je založeno na tom, že jste týral, trýznil, mučil a bil vězně. Můžete to vyloučit?
Takto, upřesněme si daná data. V denním tisku bylo vyjádření pěti vězňů, alespoň jak jsem to já zachytil. Přičemž pan Hauptmann napsal, anebo nechal napsat, co slyšel, co si myslel a tak podobně. My jsme spolu do styku vůpbec nepřišli, on to ani netvrdí. Pan Petr Cibulka obdobně. Ten spíš apeloval, že bych zde (ve sněmovně) neměl být jen z titulu, že jsem byl opora dřívějšího režimu.
Ale třeba Jiří Gruntorád...
Ano, pan Gruntorád byl zavřen na úseku, kde jsem byl vychovatelem a spolu jsme do styku přišli. Ten ale nikde netvrdil, že bych ho fyzicky týral. Ten prohlásil, že jsem ho často a nepřiměřeně kázeňsky trestal. Tady samozřejmě můžu oponovat, že každý na to může mít svůj názor. Podobně ve škole třeba žák řekne, že mu učitelka dala dvě pětky, zatímco si zasloužil jednu čtyřku. Ale aby to nebylo vyhýbavé: ty souvislosti, na které se mnohdy nehledí, modifikují četnost i druh, tedy výši, kázeňského trestu.
Máme ale kopie vámi podepsaných dokumentů, kde Gruntoráda trestáte umístěním do "uzavřeného oddělení v mimopracovní době", tedy do díry, jen za to, že si "dovolil" vzít "jako spodní prádlo pyžamo", protože mu byla zima...
Tam jsou dvě věci. Jednak samozřejmě řád výkonu trestu odnětí svobody určoval určitá pravidla, která se musí dodržovat, jo? A zároveň byla i určitá škála kázeňských odměn a kázeňských trestů. A vy jste měl určité zásady, ale i možnosti. Vy jste třeba nemohl překročit svoji kázeňskou pravomoc, dát, jak se říká, deset dnů, když to bylo na pět. Také nešlo dát trest, který jste už vyčerpal. Tudíž, když jste vyčerpal nízké tresty, tak vám nezbylo sáhnout po těch, které jste nevyčerpal.
Vám opravdu přišlo to, že si Gruntorád vzal pyžamo pod kalhoty, protože mu byla zima, jako závažný zločin?
Tam šlo o to, že ty požadavky na udržování ústrojové kázně byly velmi přísné. Přičemž jen pocit o teplu a chladu je subjektivní. V ústavu byly předpisy na vytápění. Takže kdokoli ze 140 odsouzených mohl říct, že jemu osobně je tepleji a ať zařídím zavření topení. A zase kdokoli další mohl říct, že mu je zima, ať je tepleji a pokud ne, že se podle toho obleče. To nebylo možné, protože tím by se porušil řád a kázeň. To by 140 lidí mohlo chodit oblečených úplně jinak.
Vy jste ale přece vězně trestat nemusel. Když vám řekl, že mu je zima, mohl jste nad takovou banalitou, jako je pyžamo, zavřít oči. Vy jste jej ale poslal na dvacet dní do místnosti, kde se spalo na betonovém kvádru bez matrace, teplota byla kolem nuly a méně, zamrzala tam voda v záchodu...
Máte pravdu, že tam vždycky určitá tolerance byla. Teď bylo otázkou, zda byl důvod pro její uplatnění. Což jsem konkrétně u pana Gruntoráda neviděl.
Celý rozhovor si přečtete v dnešním vydání Lidových novin!
Petr Kolář, Václav Drchal, Lidové noviny 23.2.2007
K biblické postavě Maří Magdaleny se přirovnává bývalý komunistický bachař, nyní komunistický zástupce v mandátovém a imunitním výboru, Josef Vondruška. Podobně jako jeho stejně prošvihnutí předchůdci před různými výbory, komisemi a soudy mlží, obviňuje bývalé politické vězně ze lži, staví se do pozice jakési mašiny, plnící přesně rozkazy a – co je nové – upozorňuje na násilnosti amerických bachařů ve věznici Guantánamo. Ti ovšem jsou za svou surovost souzeni a trestáni – na rozdíl např. od uherskohradišťských mlátiček Grebeníčka, Hlavačky a Zavadilíka. Zmíněná biblická postava měla podle Vondrušky špatnou pověst a posléze byla prohlášena za svatou. Takže nezbývá než počkat na bachařovo svatořečení.
Dopisy jsou redakčně kráceny. Své příspěvky posílejte do rubriky Názory na adresu LN, Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5 - Smíchov nebo e-mailem na adresu [email protected] Nezkrácené znění dopisů a další ohlasy čtěte na www.lidovky.cz/dopisy
Milan Jíra, dopis Lidovým novinám
Poslanec Vondruška se velice mylně a směšně přirovnává ke skutečné světici.Nevím,kde bere tu drzost ji vůbec brát do úst.Pokud by chtěl skutečně následovat jejího příkladu a s ním i celá KSČM,pak by neváhal činit pravdivé pokání,jako činila slavná Máří z Magdaly.Každý dnes ví,jak po svém skutečném obrácení změnila radikálně svůj život a následovala Krista.Takové pokání čeká komunistické poslance především ve vztahu k církvi a věřícím lidem.Vzhledem k tomu,že nic vážného v tomto vztahu nechystají,jsou skutečně věřícím lidem k smíchu.Ha,ha.
Pavel Blaho, Praha, [email protected], dopis Lidovým novinám
Ve včerejších LN se nynější poslanec KSČM a bachař z éry před rokem 1989 Josef Vondruška hájil, že nešikanoval a nebil disidenty ve vězení. Jejich tvrzení označil za nesmysly. Dnes LN přinášejí jeho názory na Chartu 77 a disidenty.
LN Pro vás byl tedy Jiří Gruntorád (disident zavřený za své názory, který tvrdí, že ho ondruška ve věznici Minkovice šikanoval a týral nesmyslnými kázeňskými tresty – pozn. red.) prostě odsouzený zločinec?
Ne zločinec, byl to prostě občan odsouzený k trestu odnětí svobody.
Nebral jste tedy v potaz, že je opravdu nevinný a je zavřený jen za svůj názor?
Jeho jako nevinného tehdy brali možná jen přátelé z Charty. Celá společnost nějakým způsobem... Musíme si uvědomit, že se jednalo o rok 1976, 1977, 1978, to nevím přesně, že tady taková situace je. V roce 1977 byla Charta a následně na to anticharta, kdy ji podepsala elita národa. A já, řadový tehdy vcelku příslušník aparátu mocenského, který měl určitá pravidla, by šel proti tomu systému? To jsem nemusel podepisovat služební přísahu, mohl jsem dál být zámečníkem a mohl jsem si myslet to či ono.
Vy jste tehdy text prohlášení Charty 77 četl a znal? Vy jste snad proti němu něco měl?
Ne, já jsem se s ním ztotožnil, a tudíž jsem ho podepsal a vstoupil jsem do služeb sboru.
Zřejmě jste se spletl. My se neptali na antichartu, ale na Chartu 77. Četl jste tedy vůbec text Charty 77? Vám se na tom textu něco nelíbilo? Co třeba konkrétně?
Takhle, já jsem text Charty nečetl. Já jsem to jenom uvedl, že prostě byl vydán, kýmsi byl odmítnut až odsouzen. Jo, já jsem nečetl ani to prohlášení těch umělců (antichartu - pozn. red.).
Předpokládáme, že i vzhledem ke své pozici jste ale Chartu 77 odsoudil. Jak jste ji mohl odsuzovat, když jste ani nevěděl, co odsuzujete?
Ne, já jsem to neodsuzoval, já jsem se k tomu nevyjadřoval. Nikdo to po mně nechtěl.
O tehdejších disidentech jste v Haló novinách prohlásil, že to často byli "velmi společensky nebezpeční paraziti", kteří ani nebyli političtí vězni, ale násilníci či zloději. Můžete nám to vysvětlit?
Příklad pana Gruntoráda. Ten měl paragraf z první hlavy trestního zákona, ten byl v tomto smyslu čistý. Ale byli tam odsouzení, kteří měli třeba pokus o násilné překročení hranic se zbraní v ruce a třikrát předtím třeba loupežné přepadení. Takže, pánové, kdo byl disident? To, co jsem řekl, jsem ani tak nemyslel na pana Gruntoráda, ale na jiné.
A na koho? Václav Havel byl také vězněný disident...
Ale nepáchal typicky kriminální trestnou činnost, která je postihována ve všech právních státech světa. Krádež není nikde normální. Vysvětlím to takto. Týkalo se to těch, kteří se přihlásili dodatečně jako partyzáni a pak se pro ně dostavovaly Tatry.
Petr Kolář, Václav Drchal, Lidové noviny 24.2.2007
Měl jsem tu smůlu, že jsem v Minkovicích za působení "pana vychovatele" Vondrušky strávil čtyři roky. Pokud dnes říká, že jako vychovatel ani nenosil obušek, musím jej usvědčit ze lži. Nošení obušku i kasru patřilo k jeho služebním povinnostem a sám jsem jej s obuškem viděl.
Václav Tůma, Frýdštejn, odsouzen v r. 1986 ve vykonstruovaném procesu, dopis Lidovým novinám
dobře si vzpomínám, jak mne v létě r.1984 z vazby StB Ostrava, přivezli spoutaného řetězy a řemenem do věznice Minkovice. Po několika dnech nám politickým vězňům bylo přečteno prohlášení mistryně sportu soudružky Heleny Fibingerové, která v tomto prohlášení nadšeně podporovala bojkot tehdejších letních olympijských her. Já jsem na adresu soudružky Heleny Fibingerové potichu utrousil nějakou kritickou poznámku a za chvíli mne z řady vytáhl bachař - nynější poslanec za KSČM Josef Vondruška s tím, že jsem narušil sčítání odsouzených. Bachař Vondruška na mne řval, že jsem údajně řekl, něco v tom smyslu "co ta komunistická tlustoprdka má co vykládat". Já se bránil, že jsem nic nenarušil a skončil jsem na Oddělení výchovy kázně a trestu (OVKT) na 10 dní. Je možné, že jsem tu kritickou poznámku skutečně tak nějak řekl, ale bylo to jen tiché a sotva slyšitelné mé konstatování. Bohužel v Minkovicích měla StB velice dobrou agenturu a tak bohužel. Tedy na komunistickou soudružku Fibingerovou, která je nyní údajně v nějaké televizní komisi či co to je, nemám dobré vzpomínky!
Vladimír Hučín
Zpět na AKTUALITY - Zpět na ARCHIV 2007