Vždy, když jdu v Přerově kolem budovy zvané "Komuna", tak si vzpomenu, jak mne v den 50.výročí založení KSČ v r. 1971 v této budově bezdůvodně zmlátili opilí představitelé KSČ, LM a SČSP za přítomnosti sovětské generality z nedalekého vojenského prostoru Libavá. A nezůstalo pouze u zmlácení, ale ještě mne následně odsoudil komunistický soud za to, že jsem tam do této budovy vstoupil, měl při tom dlouhé vlasy a tričko s anglickým nápisem.
Vzpomínám na tyto doby i s troškou nostalgie, neboť zmíněná bolestivá zkušenost u mne ve svých 18 letech vyvolala potřebu radikálního protikomunistického odporu, který trval téměř 20 let.
Před několika dny jsem se dozvěděl, že se "Komuna" bourá, zatím jen střecha. Řekl bych, že je to možná škoda, neboť si dovedu představit, že by v této budově, kde svého času po desetiletí probíhaly komunistické reje a orgie, mohla být nějaká stálá expozice či archiv o komunistických zločinech na Přerovsku a dokumentace o protikomunistickém odboji. Možná že by se i našla možnost, abych tento okresní Ústav paměti národa řídil, nebo abych alespoň v něm mohl občas veřejnosti sdělit nějaké informace o tom, že ne všichni ohli hřbet před komunistickou hydrou.
Vladimír Hučín, Přerov 11.2.2007
Přerovská "komuna", kvůli které je teď v pohotovosti policie, není jen zanedbaná památka, ale také místo, kde se zrodil fenomén Hučín. Právě tady se Hučín stal Hučínem, jak ho lidé znají. Jak? Osmnáctiletého kluka v zapřísáhlého antikomunistu, chartistu a dodnes bojovníka proti totalitním pořádkům změnila právě jedna "nevinná" návštěva budovy, kde byla dlouhá léta až do minulého týdne v pátek restaurace.
Hučín si šel koupit kofolu. Nekoupil. Skončil ve vězení"Šli jsme jednou kolem s kamarádem a měli jsme žízeň. Tak nás napadlo jít si tam, do restaurace, koupit kofolu. Tehdy byla snad za korunu padesát," vzpomíná Hučín na dobu, kdy byl náctiletým vyznavačem bigbítu a s hrdostí nosil dlouhé vlasy a tričko rockové kapely Led Zeppelin.
A vzpomíná také na 13.květen 1971, období tvrdé normalizace, kdy ani netušil, že v komuně právě místní komunisté slaví padesát let založení strany.
Kdyby tušil, mohl by předpokládat, že koupě limonády nebude jen tak jednoduchá záležitost. "Nevěděl jsem, že je tam nějaká oslava. A protože měl kamarád s sebou psa, prosil mě, abych pro limonády šel já," tvrdí dnes.
"Jak jsem vešel, vše ztichlo a já jsem do toho ticha řekl, že chci ty dvě kofoly. Ti lidé se ale na mě vrhli, odvlekli mě na záchod a surově mě zbili. Rvali mě za vlasy a pamatuju si, že mi mlátili hlavou o záchodovou mísu," popisuje Hučín.
"Zachránilo mě, že jsem vytáhl skládací nožík. Toho se trochu lekli a vyhodili mě ven. Najednou jsem byl zkrvavený na chodníku před šokovaným kamarádem," líčí jakoby to bylo včera.
Mladý Hučín ale tehdy neskončil jen zbitý s roztrženým trikem rockové legendy, ale byl poprvé odsouzen. Za to, že "vyvolal provokaci" dostal deset měsíců.
"Tehdy začal můj odboj. Viděl jsem u soudu lidi, kteří nám byli dáváni za vzor a přitom mě bezdůvodně zbili a poslali do vězení. Řekl jsem u soudu, že jsem o oslavě nevěděl, že mě to nezajímá. A to byla přitěžující okolnost," dodal.
"Vyvolalo to ve mně velký pocit křivdy. Navíc moji matku jako učitelku potrestali také, přeložili ji do školy na vesnici. A já se změnil, den ze dne. Namísto bigbíťáka se ze mě stal bojovník. Začal jsem inklinovat k Mašínům," říká Hučín.
Vzpomíná i na to, že se pokusil několikrát zničit bustu Klementa Gottwalda, která stála v průčelí domu, i když dodnes není jisté, zda "první dělnický prezident" v domě někdy skutečně byl.
"Kdyby se ale budova zachovala, mohlo by tam být muzeum antikomunistického odboje. Takový okresní Ústav paměti národa," uvažuje Hučín. "Do něj bych mohl dát některé materiály, které z té doby Konfederace politických vězňů má," dodává místopředseda a nejmladší člen organizace.
I když byl za tehdejší proces rehabilitován, přiznává, že ještě dnes, když jde kolem, cítí mrazení v zádech. Kamarád, se kterým chtěl tehdy uhasit žízeň, se na demolici či záchranu domu dívat nemusí. Nedlouho po Hučínově odsouzení emigroval, dnes žije v USA.
Martina Macková, iDNES 13.2.2007
Ministr kultury Václav Jehlička se v Přerově snaží zachránit před demolicí dům Trávník (neboli Komuna). Lituje, že ministerstvo před časem patrně chybně objekt vyškrtlo ze seznamu památek.
Nyní chce dům na seznam vrátit. "Bylo to chybné rozhodnutí, vyškrtnout ho. Lituji toho. Zatím nechce na nikoho ukazovat prstem, musím zjistit, jak se to stalo," řekl Jehlička na místě.
Vyškrtnutím památky ze seznamu se otevřela majiteli domu cesta k demolici a k vybudování obchodního centra. Demolice začala o víkendu, ze střechy domu už nyní zbyly jen trámy.
Podle informací Aktuálně.cz dělníci, kteří budovu začali bourat, teď v jejím okolí nejsou. Rozhodnutí ministerstva objekt zachovat, je nutné předat jeho majitelům. Ty ale nejsou k nalezení.
"O pomoc jsme požádali i pražskou policii, protože majitelka má trvalé bydliště v hlavním městě," řekl Jehlička, na hledání se podílejí i státní a přerovská městská policie.
Ministr se skrze média pokouší na firmu apelovat, aby demolici zastavila. "Byznys je byznys, ale kdybychom si v České republice měli bourat památky, byla by to škoda. Apeluji na firmu, aby objekt nedemolovala. Pokud by v tom pokračovala, musela by se podle mého odstěhovat z republiky, protože by se nemohla podívat občanům do očí," řekl ministr.
Majitel objektu, brněnská firma Reinvest Corporation, vyrozumění stále nepřevzala a místo toho začali dělníci o víkendu intenzivně pracovat. Střecha památky je již dole a zbývá z ní sundat jen několik trámů.
Do demolice domu se dělníci pustili v sobotu nad ránem. Jen pár hodin předtím dostala přerovská radnice faxem vyrozumění o tom, že ministerstvo kultury zahájilo řízení o prohlášení domu za kulturní památku.
Než byla demolice zastavena, dělníci začali v neděli ráno strhávat krytinu i z druhé budovy. Demolici zastavili přerovští úředníci v neděli kolem poledne s tím, že nebyly splněny podmínky demoličního výměru.
Firma neměla potvrzení o odpojení objektu od plynu a areál objektu nebyl kvůli stavebním pracím také řádně ohrazen.
Případem se zabývá policie také kvůli tomu, že nespokojení Přerované podali na neznámého pachatele kvůli demolici objektu trestní oznámení.
Vyškrtnutí domu ze seznamu památek, na kterém se loni angažoval tehdejší náměstek ministra František Formánek, označili o víkendu ministerští úředníci za chybu.
"Jednal tak i přesto, že Národní památkový ústav-územní pracoviště Olomouc nedoporučil rušit prohlášení domu za kulturní památku s odůvodněním, že jde mimo jiné i o pozoruhodnou stavbu z počátku 20.let minulého století významného regionálního architekta Roberta Motky, jedinou dochovanou svého druhu ve městě i v okolí," stojí ve stanovisku ministerstva kultury, o kterém informovala ČTK.
Ředitel Národního památkového v Olomouci Pavel Konečný řekl Aktuálně.cz, že jeho ústav dal ministertvu jasnou zprávu: trávník na seznam památek patří. "Neopírali jsme se jen o názor našeho ústavu, měli jsme odborné posudky na to, že se objekt ze seznamu vyškrtávat nemá," uvedl Konečný.
Zatím není jasné, jaký bude další osud stavby, i kdyby se jí podařilo zachránit.
"Nevím, jestli by ji město odkoupilo. Zastupitelstvo už o tom dříve jednalo, ale nikdy nerozhodlo," řekl Aktuálně.cz přerovský primátor Jiří Lajtoch (ČSSD). Objekt dříve vlastnily České dráhy a ani ty se podle Lajtocha k budově nechovaly jako k "památce".
Ministr kultury nedokázal říct, jestli by se ministerstvo bylo ochotné na opravě Trávníku finančně podílet. "Pokladny ministerstva nejsou bezedné, ale samozřejmě bychom mohli jednat, " řekl Jehlička.
Martina Macková, iDNES 12.2.2007
Zpět na AKTUALITY - Zpět na ARCHIV 2007