Vážený pane předsedo, dámy a pánové,
při zasedání mandátového a imunitního výboru jsem byl jedním ze čtyř senátorů, kteří hlasovali proti návrhu, aby horní komora senátora Cunka vydala.
Budu dnes hlasovat opět proti vydání kolegy Čunka. Mám k tomu tyto důvody:
Naše politická scéna se byzantizuje. Tradiční rusko-sovětská manýra držet v trezoru tak zvaný kompromat, přichystaný kompromitující spis, papír, podpis, dopis, telefonickou nahrávku, jakoby přiletěla z východních krajů a zahnízdila se v našich politických luzích a hájích. Dehonestace politického protivníka vypuštěnou pomluvou, trestním oznámením či jeho pohrůžkou se stává takřka národním zvykem, který vyvolává stále nové krize, vášně, tiskové štvanice, uvolňuje temné mstitelské pudy a ve svém výsledku silně oslabuje demokracii, význam ústavy a zákonů.
Korupce, zneužívání moci, politikářská nadřazenost je tou nejlepší živnou půdou pro vytváření prefabrikovaných obvinění. Tam, kde státní úředníci zneužívají svých postavení, je lehké vyslovit podezření z čehokoliv. Určitě, dámy a pánové, většina z vás zná ze svých osobních politických šarvátek rány pod pás. Každodenně jsou v našem státě vyslovována nepodložená podezření, státní úředníci i soukromníci vyhrožují orgány činnými v trestním řízení, někteří vrcholní politici pak ve formulaci hrozeb dosahují vysokého stupně ekvilistibriky a jazykového mistrovství.
Příběh Jiřího Čunka by měl být poučením pro další pokusy změnit zákon týkající se imunity zákonodárců. Jsem nepřítelem nemravné imunity přestupkové, kterou ve slušných zemích nevedou. Považuji za překonaný i paragraf o tom, že poslanec či senátor nemůže být už nikdy vydán zákonu za spáchání konkrétního trestného činu, jestliže ho příslušná komora nevydá. Na úplné odstranění imunity, které se občas v iniciativách zákonodárců objeví jako předvolební vějička, však v naší slabé a sužované demokracii, dosud není čas. V situacích, kdy po moci ve státě sahají političtí bandité, či politická síla vládnoucí s podporou nedemokratické extrémistické strany, v takových situacích při slabé ochraně zákonodárných sborů existuje nebezpečí, že bude činnost parlamentu i exekutivy ochromena či alespoň omezena. Poslanci budou lítat po soudech a policejních vyšetřováních, což bude cílem jejich politických protivníků. Budou ve střehu před výslechy novinářů a pokud jsou současně členy vlády, budou vládnout mizerně, protože svůj intelektuální potenciál budou vyčerpávat v obraně. Budou dělat chyby; a chyby ministrů přinášejí celospolečenská a často nenapravitelná poškození.
Na druhé straně jsou relevantní námitky těch, kteří poukazují na to, že stejným či dokonce silnějším politickým tlakům jsou vystaveni i starostové, hejtmani a jiní státní úředníci, i občané, kteří politiky nejsou, které žádná imunita nekryje. Proto si myslím, že by mohla být dobrým řešením možnost podezíraného poslance či senátora nevydat až do vypršení mandátu se současnou zákonnou úpravou prodloužení promlčecí lhůty. Koncem mandátu, milý poslanče, milý senátore, končí tvá privilegia. Žádnou "doživotní" imunitu. Umožnilo by to v takových případech jako je kauza Jiřího Čunka, aby politické orgány normálně pracovaly a nevyčerpávaly energii v trestněprávních půtkách. Konec konců, zeptejte se kolegy Čunka, jak se mu řídí resort či vláda, když je médii, veřejností, policií, neznámými udavači a podujatými svědky a politickou opozicí už týdny tlačen ke zdi.
V této souvislosti bych rád odpověděl všem pisatelům anonymních dopisů či poloanonymních emailů, plných obvinění z nadřazenosti, pýchy, elitářství, v nichž je kladena s jakousi omračující plebejskou urputností otázka, jak k tomu přijde "obyčejný člověk", který žádnou imunitu nemá:
Zákonodárné sbory jsou elitními instituty společnosti, protože představují to nejcennější o co se demokratická společnost opírá, totiž vůli voličů. Stejně elitním postavením v demokratickém systému disponují i jednotliví senátoři a poslanci. Každý senátor a poslanec je politickým institutem sám o sobě, institutem vytvářejícím zákony - nejzákladnější normy soužití společnosti. Proto vždy ve fungujících společnostech požíval výsad jako je imunita, slušný plat, společenská vážnost, v některých zemích tradiční demokracie dokonce doživotní mandát, což vše bývá mnohdy ještě zdůrazněno formálními atributy jako jsou taláry, paruky, vavřínové věnce, honosné parlamentní budovy… K vybavení zákonodárce by měla přirozeně patřit hrdost na institut, který představuje i samozřejmé odmítání vulgárně-rovnostářských výpadů. Jiné postavení má zákonodárce jako člověk: dopustí li se nemravnosti, pýchy, špatnosti či dokonce trestného činu, má být posuzován přísněji než jiní občané státu. Rozhodování o vydání senátora či poslance trestnímu stíhání musí tuto zvláštní duálnost respektovat. Jako institut nemůže být zákonodárce vydán, institut není nemravný ani trestatelný, nemravný a trestatelný může být jen občan XY, nikoliv senátor či poslanec XY.
Budu hlasovat proti vydání senátora Čunka pro důvodné podezření, že celá kauza je součástí politického boje.
Senátor Čunek byl poprvé označen za možného kandidáta na předsedu politické strany v září 2006, zvolen pak byl 11.prosince 2006. Policie na základě "operativních poznatků" začala případ Čunek zkoumat v listopadu 2006, to znamená v době, kdy prudce stoupaly šance na Čunkovo zvolení. Sám fakt, že policie zahájila řízení doslova pár hodin před volbou politika, přičemž se trestný čin měl odehrát dávno, už v roce 2002, dává kauze jistou politickou pikantnost. Je tu i druhá podivuhodná časová koincidence: proč policie žádá Senát o vydání senátora právě a zrovna tři dny před hlasováním o důvěře vládě, v níž je obviněný senátor místopředsedou? Důkazem politizace kauzy je i fakt úniku policejních materiálů popisující kauzu na veřejnost. Tisk je znal dávno před tím, než do nich mohl nahlédnout Jiří Čunek. Jsou jen dvě cesty, kde k úniku, respektive úmyslnému vydání materiálu tisku mohlo dojít : tisku je vydala buď sama policie, nebo některý ze senátorů. Konečně dehonestační šlágr posledních dnů: obrovité billboardy s nápisem: JSEM KŘESŤANSKÝ DEMOKRAT, ÚPLATKY JSEM NEUKRAD. Nejsou tyto plakáty, pocházející z žumpy politického podsvětí dalším pádným důkazem politizace kauzy?
Odhlížím od toho, že Senátu předané policejní dokumenty byly spíchnuty horkou jehlou a opírají se o výpověď tří svědků, kteří měli již dříve osobní spory s Čunkem. Odhlížím i od toho, že policejní materiál je tak děravý, že z toho žádný státní zástupce bič neuplete. Důležité je - a to veřejnost i mnozí senátoři nevědí - že totiž oni svědci neodstartovali policejní akci. Sama hlavní svědkyně to důrazně popřela. Policie se začala případem zabývat díky "operativnímu zkoumání", což prakticky znamená v policejním slengu především využívání odposlechů či udání. Tyto dvě metody jsou stěžejními metodami získávání informace.
Pro celý případ je důležité, že ani imunitní výbor, ani veřejnost, ani novináři nevědí, kdo byl oním načasovaným udavačem, který měl zjevnou snahu zabránit Jiřímu Čunkovi, aby postoupil ve své politické kariéře. Možná, že to neví ani policie. A možná, že se jeho jméno nikdy nedozvíme. Jedno však je zde nad slunce jasnější, datum udání na senátora Čunka svědčí o snaze jej politicky znemožnit a zlikvidovat v politickém postavení. Nemůže být političtější kauzy a nezáleží na tom, zda byla udavačem zhrzená sekretářka, závistivec z vlastní strany, bývalý estébák v policejních kruzích, mstivý komunistický funkcionář, kterému Jiří Čunek jako člen Občanské komise na začátku devadesátých šlapal na paty, nebo některý jiný Zorro Mstitel.
Nezaujatost a apolitičnost policie vzala definitivně za své v letech sociálně demokratické vlády. Jen si vzpomeňte, například s jakou rychlostí reagovala policie při nechvalně slavném zásahu proti CzechTeku na Tachovsku v roce 2005 na příkaz, tehdejšího ministerského předsedy. Vzpomeňte si na onu slavnou větu Jiřího Paroubka: "Já jsem panu ministrovi vnitra řekl, aby postupoval v tomto směru co nejrázněji. Pokud si tam budou lehat dál na dálnici, mají je naložit do autobusu a poslat je na hranice a dostat je z republiky." Stovky nevyřešených kauz, vzájemné techtle metle státních zástupců, kteří jsou jedna ruka s policejními útvary často plnými bývalých příslušníků StB, neprofesionální výkony soudců, které musí být napravovány až ve Štrasburku, to vše volá po důkladné reformě a personální obměně. Některé kauzy nabývají při vší své tragičnosti až karikaturních rozměrů.
Například jiná severomoravská policejní ostuda - případ Vladimíra Hučína, která se táhne už druhé desetiletí. Je dokonalou ukázkou politického spolčení místních policejních orgánů, soudců a bývalých estébáků. Sotva Hučína statečný mladý přerovský soudce očistí od všech nařčení, následuje další politický útok: v době, kdy Hučín kandiduje do Senátu, nejvyšší státní zástupkyně rozhodnutí soudu znehodnotí dovoláním, což je další pokus soudně Hučína pronásledovat. V době senátní kampaně citelná politická rána pod pás. Nikoho nevzruší, že v demokratické České republice seděl člověk několik let nevinně právě díky zpolitizované policii. Není bez zajímavosti, že nadřízeným Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality v Ostravě, který žádá senát o vydání Jiřího Čunka je právě ing. Jiří Pščolka, náměstek severomoravské správy policie, který má zásadní podíl na nezákonném uvěznění Vladimíra Hučína.
V této souvislosti si vám, vážení kolegové dovoluji předložit doklad o tom, které členy tehdejších Občanských komisí na severní Moravě nechal tajně lustrovat tehdejší kapitán Federální BIS Jan Princ. Pozoruhodné je, že mezi lustrovanými byl i Jiří Čunek. Pan Jan Princ, dnes vysoce postavený funkcionář BIS, plukovník expositury BIS v Olomouci má lví podíl na protizákonném věznění Vladimíra Hučína.
Nebo jiný ostudný případ naší justice a policie: třináct let se táhnoucí proces proti německému občanovi kurdského původu žijícímu v České republice dr. Yektovi Uzunoglu. Zahanbující nejen tím, že tu nevinný člověk seděl několik let v base, aniž by se dočkal satisfakce. Spřažení policie, státního zastupitelství a soudů je zde do nebe volající. Dovolil jsem si Vám, vážení kolegové, rozdat materiály, které tuto neuvěřitelnou kauzu ozřejmují. Stačí nahlédnout.
Kdepak, vážení přátele, do rukou takové policie senátora za volební obvod č. 77-Vsetín, nevydám!
Kauza Čunek se stala v poslanecké sněmovně trampolínou pro lidsky a politicky nenoblesní vystoupení vůdců sociální demokracie, kteří obvinění používají jako kladivo na vládní koalici a stupňují politizaci případu. Budu hlasovat proti vydání senátora Čunka navzdory tomu, že si sám otevřeně říká o vydání. To je přece přirozené, že takovou žádost musí člověk vyslovit, aby měl možnost se před soudem očistit. Budu hlasovat proti jeho vydání, abych dodržel zásadu, která platí ve všech demokratických zemích disponujících instrumentem politické imunity - jsou-li okolnosti zkoumaného trestného činu zpolitizované, je imunita uplatnitelná. Hlasováním proti vydání se snažím ochránit nikoliv občana Čunka, ale institut senátor Čunek ohrožovaný byzantským zvykem veřejného zneuctění, který se tak rozbujel v době sociálnědemokratických vlád, opírajících se o protiústavní nesystémovou komunistickou stranu. Svým hlasováním budu protestovat proti obecnému nemravnému zvyku infamace politických protivníků. Vydá li Senát senátora Čunka, dá tím zelenou politickému podsvětí.
Ještě bych, vážení kolegové, upozornil před hlasováním na to, že jsme i my jako senát policií poněkud tlačeni ke zdi. Žádost o vydání Jiřího Čunka jsme obdrželi pár dní před datem promlčení údajného trestného činu, navzdory tomu, že policie měla k vyšetřování dobré dva měsíce. Máme rozhodovat o vydání svého kolegy za situace, kdy jsme se neměli možnost seznámit s celkovými výsledky vyšetřování a celá řada okolností je podezřelá a případ je nedořešen. Máme rychlým hlasováním doslova několik dní před vypršením promlčecí lhůty vytahovat kaštany z ohně za policii, která termín zaspala?
Děkuji vám, dámy a pánové, za pozornost.
Pane předsedající, dámy a pánové. Zaznělo zde několik hlasů, že je užitečné kolegu Čunka vydat, aby se mohl očistit. Já bych vám chtěl nyní trochu ilustrovat, komu pana Čunka vydáme. Já jsem si jednoduchým telefonátem před chvílí zjistil, kdo je tím státním zástupcem, který bude dozorovat kauzu pana Čunka a jež je na tu kauzu určen. Tím prokurátorem, který bude mít pana Čunka na starosti, je pan Mgr. Radim Obst. Já vám tady přečtu malý úryvek z životopisné knihy pana Vladimíra Hučína. Dokumenty o kontaktech s StB Mgr. Radima Obsta a jeho rodičů byly nalezeny Vladimírem Hučínem krátce po 17. listopadu 1989 na střelnici Sboru národní bezpečnosti v Žeravicích, okr. Přerov, kde tyto dokumenty měly být spáleny, ale zásahem Vladimíra Hučína byly tyto dokumenty zachráněny. Státní zástupce Mgr. Radim Obst se přímo angažoval proti rehabilitaci Vladimíra Hučína a tím významně zhoršil jeho situaci. Bezpečnostní prověrka Mgr. Radima Obsta byla získána podvodem. Odstranění Vladimíra Hučína z BIS a jeho následné uvěznění bylo pro Mgr. Radima Obsta životně důležité, neboť tento bývalý komunistický kolaborant by na státním zastupitelství nemohl jinak působit. Já se o tu kauzu zajímám. Kdyby nebylo statečného mladého sudího v Přerově, který ve všech punktech osvobodil Vladimíra Hučína, tak ta chobotnice, která v té severní Moravě je a sahá od Zlína přes Přerov, Olomouc až k Ostravě, ta chobotnice - spřažení bývalých komunistických funkcionářů, bývalých estébáků a policistů, kteří si zadali, ta Hučína pohltila. A obávám se, že když vydáme kolegu Čunka, že pohltí i jeho. Děkuji vám za pozornost.
Jaromír Štětina 7.2.2007
Celý stenozáznam z průběhu 3. schůze Senátu v 6. volebním období je ZDE.
Výsledek hlasování: Senát vydal Čunka k trestnímu stíhání pro podezření z korupce České noviny 7.2.2007
Zpět na AKTUALITY - Zpět na ARCHIV 2007