Příběh Vladimíra Hučína

Na kauzu Vladimíra Hučína mne před lety upozornil František Adamík, katolický disident z Přerova. Ač sám velmi nemocen, účastnil se demonstrací za veřejný proces, když hrozilo, že kriminální složky bývalé StB, opět v teplíčku a u moci v nové "očištěné" bezpečnosti zručně a potichu opět odstraní Hučína do nějaké věznice.Věděl toho totiž na ně příliš mnoho.

Z toho, co jsem nepozorně tu a tam pochytila z novinových a rozhlasových zpráv o Hučínovi, jsem měla dojem, že se jedná o nějakého infantilního pyromaniaka, který za komunismu bouchal komunistické vývěsky v ulicích a shazoval sovětské vlajky - a po listopadu 89 pokračoval více či méně v témže duchu. Jak jsem se mýlila! Hučínovi přátelé mi pár věcí vysvětlili a protože díky jejich statečnosti a neustálým protestům byl prosazen veřejný proces a v důsledku něho i Hučínovo osvobození, začala jsem případu věnovat více pozornosti.

Nyní mi byla darována obsáhlá kniha o Hučínovi, kterou sepsal publicista Vladimír Podracký. Přečetla jsem ji jedním dechem. Jednak je velmi čtivá, jednak připomíná velmi nepříjemně pravdu o tom, jak to bývalo a stále je. Mluví totiž také o věcech přítomnosti, které nám známy nebyly a většině nebudou. Dovídáme se, že stateční studenti, kteří sametovou revoluci začali, byli vedeni k první demonstraci členem StB. Že po počátečním pronásledování chartistů je tajná policie začala vlastně vést a využila je k sametovému převratu. Že evidence o "velkých rybách" byla včas ze spisů StB ukryta či zničena, byly ponechány jen malé ryby a vhodné oběti. Jejich síť spolupráce a dosazování na důležité pozice tak byla zajištěna...

Hučín byl po roce 1989 zaměstnán Bezpečnostní informační službou (BIS). Tam se ve své pozici dostal k materiálům a informacím, které mnohé z revoluce a po revoluci vysvětlují. Například rychlé přeskupování komunistických sil do nových struktur. Jejich napojení s KGB, na mafie, na lidi ze Středního Východu, Iráku, Sýrie, odkud pocházejí velké finance. Hučín mnohé z nich odhaloval a upozorňoval na ně. Smyčka kolem Hučína a jeho aktivit se však postupně utahovala, úměrně tomu, jak na důležitých místech přibývalo bývalých estebáků a zkompromitovaných soudců. Za ministra Grosse se smyčka utáhla. Hučín byl vyhozen od BIS, zatčen a účelově obviněn z řady deliktů. Jeho přátelé začali křičet o vykonstruovaném politickém procesu, což se většině "normálních" lidí snad mohlo zdát přehnané. Cožpak to je dnes možné, ptali se? Nicméně poté, co veřejně vedený soudní proces proti Hučínovi prokázal, že obvinění byla nafouknutá a zmanipulovaná, je načase ptát se: o co tady šlo? Proč ten člověk tak vadil, že měl být umlčen? Kdo za tím stál?

Kniha mluví o tom, o čem dnes mluví kdekdo: že česká politika je jakoby uvízlá v blátě korupce, klientelismu, politických mafií a zákulisních vlivů. Ale na rozdíl od mnoha jiných mluví Hučín i o tom, proč tomu tak je: vytvořil se u nás propletec politické a kriminální moci, kdy těm, co dnes mají moc a peníze, z nějakého důvodu vyhovuje, že jsou ochraňováni justicí a policií, jež jsou v rukou "bývalých kádrů" a jejich dětí, kolegů a vazalů. Kdo očistí české soudy, media, policii od tohoto politicko-kriminálního propletence, jež je pevně usazen na všech židlích? Kdo přinutí všechny politické strany k úplné očistě od vlivu těchto lidí?

Hučín začínal sám, neměl žádné vedení, jen vzpomínku na mrtvého odbojáře z druhé světové války a antikomunistický postoj svého otce. Sám se musel prodírat morálními otázkami o životě a smrti a formovat své postoje. Hučín se sám dopracoval morálních postojů i v jiných otázkách, které s protikomunistickým odbojem souvisí jen okrajově, ale jsou v životě zásadní. Býval týrán a opovrhován, zrazován i vlastními. Jeho život a také akce jeho antikomunistických přátel na jeho podporu v době nedávných soudních procesů jsou nám výzvou.

Astride Wenigerová - Noga, Konzervativní listí č. 33, 5.2.2007

Zpět na AKTUALITY - Zpět na ARCHIV 2007