Je příznačné, že Šinágl, který statečně opustil komunistické československo, aby jako průměrný emigrant cosi nepodstatného dělal ve Švýcarsku a zase se statečně vrátil až dávno po listopadu do České republiky, nás poučuje o tom, co je to demokracie a právní stát, co to je morálka a být statečný a halasně dává najevo svůj nesouhlas se vším, co nesouhlasí s ním. Nevím proč vlastně utekl do ciziny, neví to nikdo. Snad to ví on sám. Jsem přesvědčený o tom, že by se při prvním výslechu ve služebnách StB sesypal a byl by ochotným práskačem a že by po první CPZ nebo vazbě vybleptal i to, co by nevěděl. Kdyby byl skutečně tak čestný a statečný, jak se svým teatrálním vystupováním snaží přesvědčit veřejnost, nebyl by odešel. Ach ano, každý se může změnit. Proč však až tehdy, když už za to nehrozí vyhazov z práce, odebrání základních práv, telefonní linky, řidičského průkazu, pasového dokladu, uplatnění své profese vzdělání, zákazu dětí studovat.
Tím, jak si přisvojuje právo na jedinou pravdu, tu jeho, kterou vnucuje druhým, je zcela podobný komunistům nebo přesněji kdejakému fanatikovi, kteří mají patent na vše a kteří jsou humusem pro vznik jakékoli totality. Křiklouni, kteří hodně křičí, toho většinou ve prospěch druhých máloco udělají.
Kdybych nebyl přesvědčený o tom, že pan Šinágl je duševně chorý, musel bych mu za všechny invektivy, které za tu krátkou dobu po svém návratu, co se snaží svojí nicotnost za každou cenu zviditelnit, nafackovat, tak jak to udělal pan Macek psychopatovi Rothovi.
Pravdou je, že jsem při násilném zacházení justiční stráže s paní Mašínovou při soudním jednání ve věci pana Hučína nevyváděl jako Šinágl, za to jsem je důrazně vyzval, aby se k ni chovali slušně a snažil se jim v tom zabránit. Urážet soudce a vyhrožovat mu, tak jak to provozoval Šinágl, může sice působit efektně, ale nijak to nekultivuje justiční prostředí a už vůbec to není v prospěch prosazení práv nespravedlivě souzených. Na rozdíl od Šinágla jsem byl důvěrníkem pana Hučína a kdybych nesmyslně a postpubertálně trojčil jako Šinágl, asi bych nemohl absolvovat všechna soudní jednání, ze kterých byla podle a neopodstatněně vyloučená veřejnost.
Nebyl to Šinágl, kdo na soudce Jelínka podal podnět na kárné řízení (byl jsem to já, neboť jako důvěrník Vladimíra Hučína, kdy byla veřejnost účelově vyloučena z jednání, jsem to považoval za povinnost). Nebyl to on, kdo podal návrh na kárné řízení se soudcem Jelínkem, který hrubě upíral ( tj. soudce) v nemálo situacích Vladimírovo právo na spravedlivý soud. Nakonec i to se zlepšilo. Tuším, že Šinágl dodnes těžce nese, že důvěrníkem nebyl on. On "statečný bojovník" za lidská práva.
Ve Švýcarsku by byl za své jednání, invektivy vůči institucím a jedincům dávno žalován nebo stíhán a pravděpodobně vypovězen ze země, pokud by byl ve stavu cizince, jako je ve vztahu k České republice. To co je mu v této zemi tolerováno dokazuje, že je tu vůči bláznům více tolerance než ve Švýcarsku.
Jsou jedinci, kteří by chtěli být, pro výhody, které to přináší, občany více států. I to samo o sobě něco vyjadřuje. Spisovatel Honza Beneš je občanem USA, a ač ho k jeho mateřské zemi poutají nejen rodné kořeny, mateřština a vše co dělá vlast vlastí, zůstal věrný zemi, která mu poskytla domov a práva, která mu byla v jeho rodné zemi upírána. I to je vizitkou charakteru.
Šinágl by chtěl být českým občanem a zároveň si ponechat to švýcarské. I to hovoří o charakteru.
Nehodlám s troubou jeho formátu polemizovat či si dopisovat. Nestojí mi za to, neboť svůj čas, píli, energii a intelekt věnuji něčemu mnohem potřebnějšímu. Pomoci těm, kteří z většiny nemají tolik publicity a podporu veřejně známých osob, jakou má pan Uzunoglu, který také patří k lidem, když není po jejich, tak jste nepřítel. Mnohým z těch, kteří freneticky, nekriticky a bez znalosti spisového materiálu si také honí své triko ve věci pana Uzunoglu, vůči kterému se orgány činné v trestném řízení zachovaly jednoznačně nezákonně až trestně, křivdy a nespravedlnosti na bezpočtu neznámých a pro media a veřejnost bezvýznamných lidí, jsou zcela lhostejné.
Kým opravdu Šinágl je, dokazuje svým názorem, že jenom protože je o tom přesvědčený, mi doporučuje abych vyhodit ze spolku Šalamoun pana Jemelíka. Jinak si o mně, dle něho, budou myslet lidé, že jsem také zmetek. Jací lidé? Jako je on? Nechť si to myslí.
Jaksi mu uniká, že jsou to způsoby, které používali a používají komunisté. Vylučují partaje. Občanská sdružení se drží demokratický a nikoli diktátorských zásad. Ve společenstvech, kde lidé vykonávají svojí činnost dobrovolně a nezištně, se demokraticky volí a o tom, zda bude nucen někdo opustit jejich řady, rozhoduje valná hromada, nikoli diktátoři ndbo předsedové na přání Šinágl.. Jak vidět ani pobyt ve Švýcarsku nezbavil Šinágla bolševické nákazy.
Nemohl by už někdo veřejnosti sdělit, čím byl a co dělal tento "rytíř bez vady a hany" před tím, než emigroval. Kdyby Šinágl vykonal jen desetinu toho, pro nespravedlivě stíhané, jako můj kolega a přítel pan Zdeněk Jemelík, mohl by si, i přes svojí předlistopadovou zbabělost zběha, možná přisvojit moralizování druhých, kterým nesahá ani po kotníky. Nakonec se ukazuje, že si Šinágl a Paroubek jsou v mnohém podobni, jen s tím rozdílem, že jeden se k moci dostal a ten druhý ze závisti, že ji nemá, stal bojovníkem za jakési svobody. Jinak používají obdobný slovník. Vlastně pardon, Šinágl používá Parobkův. Aspoň co se šibalů týče.
Tuším, že Šinágl skrzeva paranoiu velikášství, má dojem, že mu na jeho maily, kterými kdekoho obtěžuje, musí každý odpovědět. Měl by se nechat vyšetřit na psychiatrii. Určitě by se ulevilo jemu i mnohým jiným. Ještěže není jemu podobných lidí tolik, jako jim zmiňovaných gembleru. To by pak opravdu byla naše společnost ohrožena. Lidé posedlí utkvělostí mohou být nebezpeční.
Myslím si, že by Šinágl měl dát přednost švýcarskému Naturalu 95 a nejen jemu, když mu vše české tolik vadí. Mohl by se pak o 1/3 dostat dál, což bych mu ze srdce přál.
John Bok, V Praze 17.12.2006
Děkuji Vám za Vaši reakci. Ponechme demokraticky raději na čtenářích co si o kom mají myslet. Posuzujete mne zaujatě, na základě domněnek a myšlenkových konstrukcí psaných ve zřejmém afektu, nepodložených ověřitelnými skutečnostmi. Text má k objektivnosti, nezaujatosti a slušnosti, bohužel dost daleko – alespoň dle mých představ o nezávislém hledání pravdy a úcty ke druhému - při daných, ověřitelných skutečnostech. Fakta a skutečnosti hrubě, nízce a hloupě popíráte, ač jsem Vám je sdělil za přítomnosti JUDr. Milana Hulíka (kdysi na cestě vlakem z Přerova do Prahy, po jednom ze soudů s panem Hučínem). Nemíním spekulovat proč tak činíte. Mrzí mne, že vůbec nereagujete a nevyjadřujete svůj názor na dopis pana Jemelíka, který je součástí trestního spisu MUDr. Yekty Uzunogla a který byl hlavním důvodem mé reakce a následně zřejmě důvodem i Vaší? Nicméně mne poněkud zaráží, proč mně, tak bezvýznamnému, věnujete tolik času a prostoru? Ujišťuji Vás, že se těším plnému fyzickému i duševnímu zdraví – jste po jistém panu Paroubkovi už druhý, který mi doporučuje návštěvu psychiatra. Protože Vás znám zřejmě lépe než Vy mně a vážím si většiny Vaší práce, nemohu se na Vás proto zlobit či Vás odsuzovat. Mohu Vám jen odpustit. Je mi jen líto, že dehonestujete především sám sebe, alespoň v očích slušných, objektivních, informovaných a kultivovaných čtenářů – vrháte tak i špatné světlo na výsledky Vaší práce. Přesto si Vám dovoluji popřát požehnané svátky Vánoční a úspěšný Nový rok 2007.
S pozdravem
Jan Šinágl, 17.12.2006
P.S. Vaši reakci i moji odpověď dávám samozřejmě na vědomí všem, kteří obdrželi text na který jste reagoval. Na Vaše případné další reakce už nemíním reagovat.
Zpět na AKTUALITY - Zpět na ARCHIV 2006