Mluvčí České televize Martin Krafl použil v předvčerejších Lidovkách roztomilé polemické figury, když v diskusi s Janem Šináglem o vysílání či nevysílání dokumentu Martina Vadase o Vladimíru Hučínovi napsal, že "v předválečném Československu existoval pro politické aktivisty kontroverzní název - lidé veřejně činní je tehdy označovali jako ,kraválisty‘", nicméně že "ČT takto pana Šinágla samozřejmě označovat nebude".
Metoda informování oponenta o tom, jak by mu v konkrétní historické periodě přezdívala nějaká skupina lidí, následovaná ujištěním, že mluvčí však tak činit rozhodně nehodlá, dává všem českým polemikům tolik možností obohatit naše diskusní příspěvky o barvité výrazy a nenést za to odpovědnost, až se nemohu dočkat, kdy nějakému židovskému pisálkovi připomenu, jak takovým jako on říkali za třetí říše.
Pana Šinágla neznám, soudím ho jen z televizních vystoupení a těch tří tisíc nevyžádaných mailů s apokalyptickými rozbory současné politické situace, které mi za poslední měsíc zaslal, ale na rozdíl od pana Krafla bych se označení "kraválista" nebál, koneckonců lidé jsou různí, někteří říkají nahlas, co chtějí, druzí o tom mlčí. Mnohem víc mě zaujal Kraflův slovník, v němž jsou termíny "lidé veřejně činní" a "političtí aktivisté" zjevně v opozici, přičemž těm prvním fandí (neb se jejich názorem zaštiťuje) a druhé háže do pytle kraválistů. Tato volba slov totiž mluví za Českou televizi hlasitěji, než by si mluvčí představoval. Stejně jako všechny ty tanečky kolem Vadasova dokumentu, to nepřesvědčivé cupitání mezi "jejda, v tomhle čase vlastně vysíláme věci jako Matkou po třicítce" přes "podezření z nevyváženosti" až po strhující argumentační veletoč zakódovaný v pasáži: "K žádné cenzuře nedošlo, dokument odvysílán bude (...) Ano, vedení ČT má pochybnosti o jeho kvalitě, ty může mít ostatně i řada diváků. Na rozdíl od nich ale musí manažeři televize nést odpovědnost za to, co televize vysílá, a proto některým pořadům prostě zelenou nedají. To je standardní proces ve všech televizních společnostech. Tvrzení, že dokument bude nakonec odvysílán ,pod tlakem veřejnosti‘, je nesmyslné," - ze kterého po pořádném přečtení stále nevyplývá nic jiného, než že se vedení České televize rozhodlo odvysílat na svém výběrovém kanálu pořad dle svého názoru pochybné kvality - a to z vlastní vůle, jen tak z plezíru.
Myslím, že mít veřejnoprávní televizi, která se kdykoli s radostí postaví na stranu "lidí veřejně činných" proti jakkoli otravným politickým aktivistům, je jako nemít veřejnoprávní televizi žádnou. Z podstaty by měl přece ten největší kraválista sedět na Kavčích horách. A sám se ozývat, kdykoli se ve společnosti stane něco, nač je nutno upozornit, dobrý program hrdě odvysílat, pochybný bez rozpaků zahodit. Jenže snahou o vyváženost absenci názoru neomluvíte. Navíc správná veřejnoprávní televize by přece měla vždycky stranit: upřednostňovat spravedlnost nad bezprávím, lidskost nad krutostí a cit nad bezduchostí. Nač bychom ji jinak měli? Krásné dvojice ve večerních šatech tančící v záři reflektorů nám ukáže každý. A na stranu těch, kdo mají moc, se postaví také leckdo. Krok sun krok. Třeba nám lidé veřejně činní dají zpátky procento reklamy. Otočka. Jen je teďka nepopudit. Vzad na pološpičkách. Hlavně aby se z obrazovky neozýval žádný kravál.
Jen krásná hudba.
Tomáš Baldýnský, Lidové noviny 22.11.2006
Zpět na AKTUALITY - Zpět na ARCHIV 2006