O tom, že byli 17. listopadu 1989 zmláceni pokojně demonstrující studenti na Národní třídě v Praze, se toho večera dozvěděla v Olomouckém kraji jen hrstka lidí, která poslouchala Svobodnou Evropu či Hlas Ameriky.
Oficiální totalitní média zatím tuto zprávu zadržovala nebo o ní hovořila velmi tendenčně.
Až další dny ukázaly, že se tehdejší události zapíšou do učebnic dějepisu jako sametová revoluce, která komunisty po čtyřiceti letech zbavila moci.
Jak se dnes vzpomíná na události před sedmnácti lety? "Sám fakt, že vše proběhlo mírověji, než jsme si dřív dokázali představit, že žijeme sedmnáctým rokem v prosperující demokratické společnosti, je obrovské štěstí," říká například překladatel a publicista Václav Burian, který byl těsně po revoluci členem olomouckého zastupitelstva za Občanské fórum. Vzpomínka na listopadové dny pro něj zůstane jednou z nejkrásnějších životních vzpomínek vůbec. "Dějiny se naštěstí neskládají jenom z válek, Mnichovů, Jalt, Únorů, normalizací," dodává.
Podle bývalého disidenta Vladimíra Hučína se však společnost dosud s komunismem vůbec nevyrovnala. "Měl jsem zcela jiné představy. Komunistické metastázy proto mohly prorůst celou společností. Nechci ale všechno jen negovat, listopad 89 byl samozřejmě krokem dál a jakési pokroky jsme udělali," míní Hučín.
Mírně zklamán z vývoje po listopadu je i klíčový muž Občanského fóra v Prostějově Miloš Košíček. "Předpokládal jsem, že budeme žít ve vyspělé demokracii, ale nyní mám pocit, že se společnost nachází v jakémsi útlumu," říká. S tím souhlasí i publicista David Hrbek: "Každé čtyři roky váhám, zda má vůbec smysl chodit k volbám. Z velkých stran mám strach, a zároveň jsou mi k smíchu."
"Dějiny se naštěstí neskládají jenom z válek, Mnichovů, Jalt, Únorů, normalizací." překladatel Václav Burian
(roh, dík), Regionální mutace MFdnes střední Morava 15.11.2006
Zpět na AKTUALITY - Zpět na ARCHIV 2006