Doufám, že máte koupený stromeček a dárky. Cože, ještě ne? Pak zřejmě nesledujete maják a jasné světlo v šeru našich všedních dnů Karla Gotta, který se tak moc těší na Štědrý den, že už včera nedočkavě počal v Olomouci sérii vánočních koncertů. Zítra zapěje v brněnském Rondu, v sobotu v Plzni a v pondělí v pražské Hušákově estébácké Sazka haluzně během akce, zbytečně skromně nazvané Poslední Vánoce. Všichni přitom moc dobře víme dle známé reklamy, že až to Karel bude natírat příště, MY tady rozhodně nebudeme.
Chápu. Leckdo má stále ještě rozhozené hodinky a nevyrovnal se s posunem do zimního času. Pan prezident dokonce pořád používá tentýž starý diář, kam si před třemi měsíci napsal: "Odpoledne: jmenovat Topolánka premiérem!" Hájek s Jaklem mu ten zápis nevytrhli a teď to z roztržitosti Václav Klaus zopakoval. Chod kremelského orloje dávno zamrznul v ocelově stalinském srdci Miroslava Grebeníčka, jenž v parlamentu ržál proti senátnímu návrhu na zřízení veledůležitého Ústavu paměti národa, čímž zůstal věrný odkazu svého pověstného otce Aloise, "něžného mučitele" politických vězňů, v duchu vyšetřovatelů: "My vám tu paměť vymlátíme z hlavy!"
Ba i ředitel České televize Jiří Janeček jako by se náhle snažil vrátit dobu tam, kdy jeden z jeho nynějších nejbližších spolupracovníků kdysi možná řádil po jižních Čechách v uniformě Lidových milicí, a stáhl na úterý připravený dokument Martina Vadase o Vladimíru Hučínovi. Pokud chudák kavčí mluvčí Martin Krafl papouškuje šéfův cenzorský názor, že před případným odvysíláním chce vedení napřed znát výrok nezávislého etického panelu ČT, pak by se mělo napříště zbavit jakýchsi nadbytečných dramaturgů a "citlivé" pořady posílat rovnou do sekretariátů té či oné partaje ke schválení.
Zázračným strojem času prochází bez poskvrny leda Jiří Paroubek, který ve čtyřiapadesáti letech u lékařů zjistil, že je zdravý jak dvacetiletý hoch. Kdyby však četl Greerův román Zpověď Maxe Tivoliho, jehož vypravěč ve starém těle zpětně mládne ke zkáze, radši by mlčel.
Doba, paměť, čas... O tom vám nejlíp povyprávějí herci. V pátek se svěřil v LN Janě Machalické Emil Horváth, který hraje v bratislavském Divadle Aréna Gustáva Husáka, jak se měl za jeho režimu: "Život ale šel dál, musel jít, občas se dala najít i slušná práce. Žili jsme podle vlastního svědomí a čekali, kdy to spadne." A tak Horváth podle vlastního svědomí žil v roli poručíka Gajdoše ve Třiceti případech majora Zemana, ba i ve Vávrových Dnech zrady a Sokolovu, a čekal, až to "spadnutí" za něj zařídí třeba kolega Milan Kňažko.
Věřím, že se dočkáme divadelního zpracování osudů i nějakého zdejšího komunistického pohlavára. Po Steigerwaldově hře Horáková x Gottwald, kde bodrého syfilitika Klému skvěle trefil Jiří Štrébl, si zajisté zaslouží dramatizaci své pohnuté biografie Rudolf Slánský (dobrý by byl v jeho masce Ondřej Vetchý), Antonín Zápotocký (jedině Jiří Langmajer), Lubomír Štrougal (Woody Allen), potažmo Marián Čalfa (Marek Vašut). Další jsou v pořadí.
Pan prezident dokonce pořád používá tentýž starý diář, kam si před třemi měsíci napsal: "Odpoledne: jmenovat Topolánka premiérem!"
Jan Rejžek, Lidové noviny 9.11.2006
Zpět na AKTUALITY - Zpět na ARCHIV 2006