Z rukou prezidenta republiky Václava Klause převzala Rád Tomáše Garrigua Masaryka I. stupně s pořadovým číslem 18 MUDr. Naděžda KAVALÍROVÁ, předsedkyně Konfederace politických vězňů. Toto vyznamenání je udělováno osobám, které se vynikajícím způsobem zasloužily o rozvoj demokracie, humanity a lidských práv.
Účastí na protikomunistické demonstraci vysokoškolských studentů 25. února 1948 si podepsala svůj ortel - nemohla dostudoval medicínu. Jelikož však vystudovala Masarykovu vyšší školu zdravotní a sociální péče a absolvovala polovinu studia lékařství, nastoupila do Okresní nemocenské pojišťovny v Klimentské ulici, kde pracovala až do začátku roku 1951 i po provdání v roce 1949.
Po smrti manžela v roce 1955 nastoupila do funkce hlavní sestry do pohraničí, do Závodního ústavu národního zdraví Jáchymovské doly - ZÚNZ J.d. (původně v Karlových Varech, poté v Ostrově nad Ohří). Tam byla v listopadu po maďarských událostech v roce 1956 zatčena. "Obvinili mě z vlastizrady, velezrady a špionáže - ze všeho, co bylo od února 1948 zvykem. V tzv. monstrprocesu mne odsoudili na 5 let vězení," vzpomíná Naděžda Kavalírová.
Nejprve byla ve vazbě v Ruzyni, po odsouzení v roce 1957 převezena do pracovního tábora Želiezovce na maďarských hranicích, kde vězenkyně vykonávaly těžké zemědělské práce. "Měla jsem velké problémy s páteří a tak mě převezli do ženské věznice v Pardubicích, kde jsem pracovala v lékařské ordinaci," vypráví. O dceru Blanku se tehdy starali oba rodiče a po smrti otce maminka.
Koncem roku 1959 byla Naděžda Kavalírová po obnoveném soudním procesu propuštěna na podmínku. "Nemohla jsem tři měsíce najit práci. Nakonec jsem začala pracovat jako pomocná dělnice v Gumokovu v Hradci Králové. Po roce mi známí pomohli najít práci v Praze. U soustruhu v Lidovém družstvu na zpracování drahých kovů Soluna jsem pracovala více jak 6 roků. A zase se mi ozvala záda. Přátelé mi později pomohli získat místo na odboru sociálního zabezpeční tehdy ONV Praha 9 na omezenou dobu (za mateřskou dovolenou) a posléze ve Stavebním podniku na Karlově náměstí, kde jsem měla na starosti nábor vojáků do stavebnictví" svěřuje se.
Po Pražském jaru v roce 1968 byla plně rehabilitována a podala si přihlášku do konkurzu na Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV ČR). Uspěla a na ministerstvu zůstala pracovat 18 let. Už jako důchodkyně přešla na Úřad důchodového zabezpečení, kde pracovala do začátku 1991, odkud přešla na odbor odškodňování Ministerstva spravedlnosti ČR.
Od skončení pracovního poměru v prosinci 1994 pracuje na KPV ČR - na ústředí jako místopředsedkyně Konfederace politických vězňů a od roku 2003 je jeho předsedkyní. "Nemohla jsem pomáhat jako lékařka, pomáhám tedy alespoň v sociální zdravotní oblasti," uzavírá Naděžda Kavalírová, jejíž Řád TGM má pořadové číslo 18. "Myslím, že jsem v Praze 4 první, která ho má propůjčený." zamyslí se.
"V Praze bydlím od roku 1943 a v Praze 4 od roku 1949, a to stále ve stejné ulici v Nuslích. Jsem Praze 4 věrná, je to nejlidnatější a nejperspektivnější pražská čtvrť a jsem na ní hrdá," vyznává.
Oficiální stránky městské části Praha 4 v říjnu 2006
Zpět na AKTUALITY - Zpět na ARCHIV 2006