V Poslanecké sněmovně parlamentu ČR sedí za KSČM bývalý krutý bachař, který podle některých svědků šikanoval vězně a to nikoliv v ostudných padesátých letech, ale dokonce v letech tzv. normalizace, kterou se snaží současní komunisté udávat jako slušnou a mnozí občané jim to dokonce naivně věří. Kolem komunistického poslance Josefa Vondrušky je opravdu rušno a zdá se, že tentokrát KSČM, která si dosud držela navenek image noblesnější strany než hulvátská ČSSD, šlápla vedle. Předlistopadové působení soudruha poslance za KSČM ve vězení v Minkovicích dokresluje, že její členové jsou stejní jako byli po válce, a že neztratila nic na svém image padesátých let.
Soudruh Vondruška byl zaměstnancem Minkovické věznice která byla v sedmdesátých a osmdesátých letech noční můrou všech politických vězňů. I když měla být věznice nedaleko Liberce teoreticky mírnější, vězni se těšili, až budou za trest přeřazeni do nejtěžšího, valdického vězení. Na serveru iDNES se dočteme, že tamní političtí vězni vzpomínají, že "Valdice byly oproti Minkovicím téměř ráj." Věznice pod Ještědem byla pověstná nejen dlouhou zimou, polovičním přídělem jídla, otrockou výrobou sklíček do křišťálových lustrů společnosti Preciosa ale především zlými bachaři. Soudruh poslanec Josef Vondruška se tam, dle vzpomínek tamních vězňů, choval k politickým vězňům hůř než k obyčejným kriminálníkům. Podle výpovědí bývalých politických vězňů si bral "do parády" právě je. Jako vychovatel rozhodoval Vondruška o tom, jaké uloží tresty a jaké odměny. A jaké byly jeho výchovné metody, o tom se dozvíme, otevřeme-li internetový server iDNES. Násilí a tresty používal nejčastěji, když vězni neplnili normu, neboť byl na ní ekonomicky zainteresován.
"Každý den mě zbil," vzpomíná na Vondruškovo působení ve věznici v Minkovicích politický vězeň Jiří Wolf, který koncem sedmdesátých let ve věznici v Minkovicích držel hladovku. "Na zvláštním oddělení nás bili všichni dozorci a Vondruška se rozhodně nedržel zpátky," vzpomíná Wolf a vyzývá bývalého krutého bachaře, aby odešel ze Sněmovny.
V článku Radka Miči v MF DNES se dozvíme, že politického vězně Jiřího Gruntoráda trestal nejčastěji samotkou. "Pracoval špatně a nevyužíval řádně pracovní dobu. V 03.00 hod. jsme jej přistihli, jak spí na pracovním stole," píše se v Gruntorádově spisu. Vondruška mu za to vyměřil dvacetidenní izolaci. Stejný trest od něj dostal i za to, když se pod jeho postelí našla smetáková tyč a násada od sprchy.
Na rány obuškem od bachaře Vondrušky vzpomíná i další politický vězeň Vladimír Hučín, který pobýval v minkovickém vězení v letech 1983 až 1986: "Byl jsem tam za pobuřování, hanobení států světové socialistické soustavy, nedovolené ozbrojování a vůbec odbojovou činnost. Jako jeden z mála jsem byl označen bílým a zeleným pruhem, tedy jako zvlášť nebezpečný. Za necelé tři roky mi dal bachař Vondruška přes padesát kázeňských trestů. Celkově jsem na zostřeném oddělení strávil deset měsíců. Choval se mimořádně agresivně," řekl iDNES.cz.
K nejčastějším důvodům trestů, které Vondruška uděloval, patřilo podle Hučína nesplnění výkonové normy při výrobě bižuterie pro jabloneckou firmu Preciosa. "Někdy třeba na brusné kotouče přestala téct voda, a tak se materiál spálil. Nebyla to tedy ani moje vina. Bil mě přesto obuškem přímo na solar," vzpomíná Hučín a dodává, že Vondrušku dokázaly rozběsnit i mnohem větší maličkosti: "Jednou jsem si třeba dal kvůli snadnějšímu nazouvání do bot místo tkaniček gumu od trenýrek. Když to Vondruška zjistil, tak se strašně rozčílil a dal mi asi dvacet dní zostřené samovazby. Sebral mi ty boty, rozřezal je, demonstrativně rozházel a já jsem to musel zametat. Musel jsem se vysvléknout donaha, ohnout se, on mě nakopl a já jsem se praštil hlavou do stěny," vylíčil bývalý politický vězeň praktiky bachaře, u kterého prý bylo násilí na denním pořádku: "Jeho specialitou byly také dvojité rány na solar plexus. Udeřil mě vždycky tou úzkou hranou obušku a to člověka položí, i když je jinak tvrdý a zocelený boxem, jako jsem byl já." Důvodem k fyzické inzultaci ze strany bachaře, kterému se v Minkovicích říkalo Filipes, prý bylo často jen to, že se vězni při nástupu špatně zařadili, zahlásili, nebo měli čepici nakřivo. "Jednou jsem dostal trest také za to, že u mě našel papír s anglickými slovíčky," doplnil Hučín. Vondruška měl podle něj zvláštní "pifku" právě na politické vězně. "Jakmile viděl, že má někdo ten bílý a zelený pruh a je navíc odsouzený za trestný čin proti socialistickému státnímu zřízení, tak byl úplně bez sebe a byl schopen všeho," popsal Hučín. "Obyčejní kriminálníci tam neměli problémy, naopak byli často využíváni proti nám," vypráví iDNES bývalý politický vězeň, kterého nedávno Ústavní soud rehabilitoval ve všech případech, za něž si odpykával trest nejen v Minkovicích.
Nejhorší na tom všem je, že místo toho, aby se omluvil, tak soudruh Vondruška říká na serveru iDNES Lucii Jánské: "Jsem hrdý, že jsem chránil občany před parazity. Cítím se naprosto bezúhonný. Neklidné spaní kvůli tomu určitě nemám." A v komunistických Haló novinách se snaží vše bagatelizovat slovy "Tvrzení odsouzených jsou z 80 procent lež, z dvaceti procent pololež." Politické vězně popsal ve článku dokonce takto: "Kdysi někdo z nich přepadl jakéhosi strýce, který šel z hospody, vzal mu peněženku a rozbil hlavu. A když po převratu vyšlo najevo, že přepadený byl předsedou uliční organizace KSČ, nebohý odsouzený tvrdí, že bojoval proti komunismu." Svého chování nijak nelituje. "Nemám důvod se za cokoli stydět. Naopak jsem hrdý, že jsem chránil poctivé občany před různými parazity, a to mnohdy velmi společensky nebezpečnými," řekl Haló novinám a dodal: "Choval jsem se k nim v souladu s tehdy platnými právními předpisy. My jsme je nevytvářeli, my jsme byli povinni vykonávat je a dodržovat."
Na dotaz Zuzany Janečkové, Adamy Pluhaře, Jana Stránského z MF DNES co na to říká, že si vězni jako například Jiří Gruntorád stěžují, že je šikanoval, nabubřele odpovídá: "Co k tomu můžete říct? Je to nesmysl. Vždycky jsem dodržoval literu zákona tak, jak byla tehdy stanovena. Se zákony jsme nic dělat nemohli, my jsme je museli vůči odsouzeným uplatňovat. Zákon nerozlišoval, kdo byl za co trestán, a já si nemohl vybírat, jaký režim budu vůči odsouzeným uplatňovat. Byl jsem tam zkrátka od toho, abych aplikoval předpisy. Pokud se někdo v ústavu nebyl schopen vyrovnat s pořádkem nebo s pracovní kázní, tak samozřejmě přicházely kázeňské postihy. Pamatuji se na Jiřího Gruntoráda. To, co říká, jsou takové historky starého zbrojnoše. Když třeba tvrdí, že jsme jim při prohlídkách strkali prst do konečníku, tak to je absolutní nesmysl. Nějaký vězeň může mít pocit, že jsem mu ublížil, ale já jsem si opravdu nikdy nedovolil jít mimo dikci zákona."
Kdo četl Norimberský proces, vzpomene, že stejnou výmluvu, že jednali v mezích zákonů, uváděli s výjimkou Göringa všichni gestapáci včetně polního maršála Keitela. A to je to nezrůdnější na těchto dvou totalitních režimech. Že se jejich představitelé schovávají za zákony, které si v době jejich platnosti sami vytvořili a že jimi najatí pohunci k jejich aplikaci necítí v důsledku toho, že jednali v mezích totalitních zákonů, žádný stud za své chování. Tyto diktatury využívají zrůdy bez elementárního lidského citu a svědomí, které, když to zákon dovolí, vykonají sebeubožejší zvěrstva. Dokladem toho je odpověď soudruha bachaře Vondrušky redaktorům iDNES: "Mě nikdo, ani pan Gruntorád, neosočil v tom smyslu, že bych porušil zákon, že bych byl nějaký zločinec. Spíš to hrají na tu morálku. Já se ale se svou minulostí nikdy netajil. Ve volbách jsem získal důvěru, tak přece najednou neodejdu," a co víc, on dokonce dodává: "Po morální stránce jsem naprosto bezúhonný. Neklidné spaní kvůli tomu určitě nemám."
Napadá mne, kdyby se dalo do zákona, že každého, kdo je proti režimu, mají bachaři poslat do plynu, tak by to se svědomím těchto soudruhů neudělalo nic stejně, jako to neudělalo nic se svědomím dozorců z Osvětimi. Elementární lidství jim prostě chybí a jednají jako lidské zrůdy. A právě proto by měli všichni slušní občané dát ve volbách hlas Vladimíru Hučínovi. Lidé jako on by se měli do Sněmoven naklonovat ve velkém, aby se tam nedostaly další podobné morálně zkrachovalé existence typu soudruha Vondrušky.
Ivana Haslingerová, Fragmenty, 9.9.2006
Zpět na AKTUALITY - Zpět na ARCHIV 2006